(Napsáno asi před měsícem… částečně v reakci na některé komentáře)
Myslím, že jsem pochopila, co říkala ema a paw o agresivnosti. U vás doma se věci leckdy jenom naťuknou, nakousnou, a nedořeknou. Jak říká paw, ten druhý si ten zbytek má domyslet. Kdežto v angličtině či kultuře s ní spojené se věci říkají přímo a otevřeně. A vám se to jeví jako “agresivní” a jak říká paw, vlezlé. Já si vzpomínám, jak jsem četla poslední číslo Nového polygonu, a mrzelo mne, že tamti autoři právě tak nakousli a nedopověděli. Třeba vzpomínali “jak se v Česku lidí k sobě chovají” ale nešli dál, a já jsem z toho byla zmatená; jak se vlastně chovají? Všecko bylo takové zamžené, jako když se díváš mléčným sklem. Připadalo mi to bojácné a neupřímné. Jaksi to po mě chtělo, abych rozuměla něčemu, čemu ale nerozumím a nechalo mne to v mé nevědomosti dál… Čili vy slyšíte agresivnost, a já slyším uhybavost, neupřímnost. Není divu, že si někdy nerozumíme…
Loni mi sousedka v Česku měla za zlé, že mluvím o Americe. Její první reakce byla, vy se vytahujete. Já jsem byla překvapená — celý dospělý život žiju v Americe. Jak mám o Americe nemluvit? Je ale slušná a přemýšlivá paní, a tak ji to brzy došlo. Píšu o tom proto, že její automatická, kulturně daná, reakce byla, ona s tou Amerikou machruje.
Je to takový paradox. Česko je plné lidi, co na Ameriku v jednom kuse nadávají, a Ameriku tupí. Férově i neférově. Ale žít tam a znát tu Ameriku, tak prý “se mám.” (Když je to tady tak špatné, tak byste mě měli litovat! 😉 Nemám pocit, že bych se měla. Já bych řekla, že mám určité výhody, a vy zase máte jiné. Třeba jazyk, příbuzné, přátele z dětství, a dosud v mnoha věcech jednotnou kulturu. Jako nadšení pro houbaření. Za celá ta léta se mi nepodařilo najít Američana, který by byl ochoten ochutnat moji smaženici; mají z hub hrůzu. I takové drobnosti vytvářejí pocit nesourodosti. A dneska vám docela závidím, že jste ještě žili za normalizace jaksi opravdu celkem normálním životem. Nízká zločinnost, dobré jídlo, stát podporoval rodinu, opravdová chudoba nebyla, vesnice byly živé, a disidenti se spíš stěhovali ven než do kriminálu. Kdyby lidi byli mohli jít do zahraničí pracovat, a cestovat, celý systém by se stal odolnější, a nemusel padnout do osidel kapitalistické kleptokracie. Mohli tomu říkat “Gottovo řešení.” Socialismus s Gottovou tváří? Haha. Místo nějakého řešení nám odmítli obnovit výjezdní doložku, obeslali k soudu a odsoudili in absentia za zločin opuštění republiky. Já jsem dostala rok, rodiče víc.
Přišla jsem do Ameriky v sedmnácti. Blbý věk na emigraci. Člověk v tom věku spoléhá na kamarády, a najednou jsem všechny ztratila. Ptal se někdo, co se mi tenkrát líbilo a nelíbilo. Několik měsíců jsem chodila do “imigrantské angličtiny,” a to bylo moc zajímavé. Lidé všeho věku, z celého světa. Třeba holka z Brazílie na návštěvě. Slovenka z Bratislavy, nějak se její rodině podařilo v ‘67 legálně vystěhovat. Maďar, který v Americe žil a pracoval už dvacet let, a neuměl pípnou anglicky. Hrozně nafoukaný kluk z Argentiny, který přijel studovat; to jsem poznala mačizmo. Milá japonská rodina, která mne naučila používat tyčinky. Naše učitelka byla výtečná. Když jsem přišla poprvé, tak na mne začala mluvit rusky. Ukázalo se, že to byla židovka ze salónbolševické rodiny. (Tady se říká: “byla jsem děcko s rudou plínkou [red diaper baby].”) Její táta jí v roce 1950 poslal do Sovětského svazu na dva roky na zkušenou. Když mu dcera po návratu vykládala, jak to tam opravdu chodí, odmítnul ji uvěřit!
Pak jsem šla do střední školy. To byla hrozná, depresivní doba. Cítila jsem se strašně izolovaná a od života odříznutá (škola měla asi 3 tisíce studentů!), budova byla škaredá a nepříjemná a nemohla jsem si ze začátku zvyknout na zářivky. Můj poradce mne neměl rád, hádám, že mne považoval za komunistku, a nepomohl. V jídelně byly bitky mezi studenty. Jídlo horší, než od mekáče, fuj. Byla jsem schopna jíst jen krabičku čokoládového mléka a grilled cheese — opečený sendvič vevnitř se sýrem. Nebyly přestávky, kdy by mohl člověk se spolužáky mluvit. Jak zazvonilo, tak každý musel sebrat švestky a uhánět v davu někam na druhý konec budovy.
V mém dříve oblíbeném tělocviku nás holky navlíkli do takových směšných baňatých šortek, a hrály jsme volejbal ve dvaceti na každé straně. Utrpení. Nebo venku tloukly pálkou do baseballového míče. Když jsem se ptala, kdy budeme cvičit na nářadí, a jak se řekne koza či kůň, tak mi učitelka řekla, že to nepotřebuju, to je jen pro kluky. (!) Ale měli bazén, a tak jednou týdně jsme šly plavat. Většina holek dřepěla na mělké straně a kecala. Neviděla jsem, že by je učitelka něco učila. Mně využila k tomu, že jsem postupně splnila jakéhosi plaveckého bobříka, a tím ona vykázala činnost. Celková kvalita výuky ve všech třídách mne šokovala. Napíšu o tom někdy víc. Opravdu katastrofální.
Na pozitivní straně, otevřel se mi svět. Měli jsme ve městě nádhernou starou veřejnou knihovnu. Jednu z nejlepších, co kdysi stavěl “zlodějský baron” Andrew Carnegie. Když jsem ještě žila v Brně, táta mi opatřil členství v univerzitní knihovně. Musela jsem o každou knížku žádat, a za týden si pro ni přijít. Asi z polovice mi je odmítli půjčit, bez vysvětlení. (A to jsem zadávala různé klasiky!) Tak si představte, že jsem teď měla k dispozici celou velikánskou knihovnu, kde jsem se mohla hodiny toulat mezi policemi, číst si, či hned půjčit, co mne zaujalo. Pamatuju, jak jsem před tou budovou stála a přemýšlela, zda se mi někdy podaří většinu těch knih přečíst. 🙂
Angličtina samotná otevírá svět. A nejen to; angličtina mi otevřela jinou realitu. Každá řeč je jedinečným filtrem “toho, co existuje,” a taky umožňuje být někým trochu jiným. Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem? Je to tak.
Zdravím všechny obdivovatele a kritiky té země za Atlantikem, země kupce Ameriga.
Článek se mi líbíl, přece jen je to zpráva očité svědkyně, přímo reálné osoby tam žijící.
Argumentů bylo sneseno spousta. Pro i proti. A věřím, že každý svým argumentům věří. Tak jak věří zastánci ukrajinské pravdy a pravdy ruské. K tomu dodávám jen takové toto:
Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným.
Rusko, respektive SSSR jsme obdivoval asi tak do svých dvanácti let. Pak jsem si začal psát s jedním dvanáctiletým Rusem z Vladivostoku. Voloďa se jmenoval. Táta byl námořní důstojník. A to nadšení mě tak trochu přešlo. Měl jsem se o dost lépe než on.
Pak přišel rok 1968 můj vztah k Rusku byl rozpolcený. Ruská klasická kultura je obrovsky silná.
Lidi jsem moc neznal. CCCP byl pro mě prolhaný a agresívní stát, který nám zabránil v cestě ke svobodě.
Přišla „velevetka“ a k nám se začali stěhovat Rusové v cestě za štěstím na Západě a přitom zjistili, že je tu docela fajn, lidi jim trochu rozumějí i když oni mluví rusky – a zůstali tu natrvalo. Teď už všichni mluví dobře česky. Vyprávěli mi o své rodné zemi a neznělo to zase tak špatně. Ne o vládě, ale o lidech z domu, z práce. Tak dlouho mi jedna baletní korepetitorka povídala o krásném a vznešeném Petrohradě, až jsem se tam vypravil. S výpravou jsem tam jet nechtěl, chtěl jsem poznat PítěrV jako jeden bezejmenný fotograf. Pomohla mi najít byt k pronájmu a jednoho dne jsem prostě sedl do letadla – a nestačil se divit. Nemohu to tu popisovat, byla by to knížka. Ale jedno vím: Člověk se musí seznámit s lidmi. V domě, na ulici, v obchodě, všude. Podmínka je umět slušně řeč, aby hned na první šup nepoznali, že jste „instráněc“. Je to jiný svět, který je vlastně stejný.
A řekl jsem si v duchu – tady bych mohl klidně žít do smrti. Ale zdá se, že už to je pasé.
„Jsme ve válce s Ruskem!“ Budu sprostý: „Houno! Nejsme!“ Ne s lidmi a dokonce ani ne s ruskou vládou. Jenom se nás do války snaží zatáhnout „strýček Sam“ s poza oceánu. Má pro to své „dolarové důvody“. A někteří Američané mu věří. Tak jak někteří obyvatelé zdejší Kotlinky věří, že Rusové jsou koncentrované zlo. „Houno! Nejsou!“
To je asi vše co mohu k exulantům říct. Jde tady o ten, mnou už tolikrát zmiňovaný, úhel pohledu.
https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1982/7/21/1.png
koukám že sankce USA na SSSR byli i za našeho mládi, vid co jsem čirou náhodou našel.
článek dole na pravo + info o stavbě plynovodu pod obr.
moc hezká diskuze a pěkný článek, pokusím se něco připsat brzo, hlavně o te situaci v SSSR v minulosti moc nevíme, rad se poučím.
Její táta jí v roce 1950 poslal do Sovětského svazu na dva roky na zkušenou. Když mu dcera po návratu vykládala, jak to tam opravdu chodí, odmítnul ji uvěřit!
///
Vevčo, CO mu dcera vykládala? 🙂
No to bylo prece jeste za Stalina. Vypravela o strachu, o cistkach, o bytech pro 4 rodiny, o tom, jak se tam tezce zije a jak to neni ten raj, co jim tenkrat americka levice licila. Tady se o tom taky lhalo. On ten McCarthy nebyl jenom paranoidni.
Kdysi jsem mluvil se starsimi Bulhary a Rusy, a vsichni mi svorne tvrdili, ze v Cechach byl socik pohohoda. Celkem tomu i verim. Cistky a tak dal.
Ale treba vas argument o bytech pro 4 rodiny je prece uplny nesmysl.
On tu bytovou krizi vytvoril Stalin? Zjistete si proboha neco o tom, kolik lidi zilo v jedne cimre v Ceskoslovensku jeste mezi valkami.
Kdysi jsem cetl autobiografii od rodaka z Ostravska, nar. koncem 19. stol a umrel tesne pred 2. svetovou, a muzu rict, ze se od toho neslo odtrhnout. A desivejsi, nez horror.
SSSR na tom byl jeste mnohem hur z mnoha duvodu. Doufam, ze nemusim rozepisovat.
Tim tu neobhajuji Stalina a jeho cistky, ale to je jako ukazat na tlupy bezdomovcu a fetaku na ulicich Philadelphie nebo LA a rict, ze tohle ma Amerika diky Trumpovi.
Nebo snad nebyl prezident v dobe kdy jich tam bylo nespocetne?
Levice i pravice lze, jak se jim to hodi, to uz byste ve svem veku mela vedet.
Proste lhali o uzasnem kolektivnim zivote v SSSR. To uz dneska vime vsichni.
Pro vyvazenost jsem chtel uvest par pravicovych lzi, ale asi bych to tu moc potapetoval, takze se omezim na toho Cartera, kdyz uz jste ho nakousla.
Nejsem Dzamila, abych ho posmrtne diagnostikoval na dalku, jestli byl paranoidini, ale krypl par excellance to byl urcite.
On sproste vyuzil spatnou hospodarskou a s tim souvisejici politickou situaci v SSSR,
(zpusonenou tisici tragickymi udalostmi, napr nemecky agent Lenin, nekolik revoluci, nekolik valek na vlasnim uzemi, a toho vychazejicich vychozich podminek…)
a cele to hodil na vrub levici, cimz si vytvoril zaminku pro perzekuovani jakehokoli levicoveho smysleni. A to nejenom doma, ale i VSUDE PO SVETE. Cimz na mnoha miste to byly prave USA, ktere vytvorily podmikny stovnatelne, nebo jeste horsi, nez za Stalina v SSSR.
Samozrejme se mnou nemusite souhlasit, ale zjiste je kdo to byli Rudi Khmerove, kdo jim pomohl k moci, kdo je tam udrzoval. A taky kdo jim drzel zidli v OSN a taky hlavne JAK DLOUHO.
O „vmesovani“ USA (taky hromadach mrtvol) v cele Stredni a Jizni Americe se uz snad smi dneska v USA mluvit.
Mam za sousedy i spolupracovniky radu Americanu, vubec nic proti nim nemam, naopak. Mohl byl o nasich vztazich napsat napsat clanek, jako ten vas.
Ne vsichni, kdo „…na Ameriku v jednom kuse nadávají, a Ameriku tupí. Férově i neférově.“ to delaji ze zavisti.
Jeste doplnim jeden (ne)hezky aktualni priklad, proc dost lidi „…na Ameriku v jednom kuse nadávají, a Ameriku tupí. Férově i neférově.“
Chevron dostal od Bidena, nebo spis tech za nim, povoleni poracovat ve Venezuele tezit ropu.
Ma to ale jednu podminku:
Venezuelska vlada, administrativa a ani venezuelska ropna spolecnost NESMI dostat z te tezby ani cent. Ani ze zisku, ani poplatky za tezbu, ani dividendy. Vse ma jit Chevronu.
https://www.reuters.com/business/energy/us-issues-expanded-license-allow-chevron-import-venezuelan-petroleum-2022-11-26/
Cekam, ze mi tu nekdo napise, ze tam vladne brutalni levice, diky ktere je to tam dospodarsky na dne. A aby se jim ta ekonomika trochu zlepsila, tak jim USA ukradly financni rezervy, zvolili jim prezidenta, a uz 15 let na ne uvaluji sankce, jake svet nevidel.
Sakuro, tohle mě nejvíc deptá. Že ti zmetkové ve Washingtonu si přivlastnili moc nad tím, jestli smí, anebo nesmí , nějaký stát ekonomicky prosperovat.
Původně kecy o svobodném obchodu, dneska přesně opačná praxe.
Embargují už nejenom země, které jim nepolíbily prsten. Už emabargují i ty, kteří embargují jen vlažně, na půl plynu.
Na Turecko , člena NATO, si zakleknout ( zatím ) netroufnou. Erďa tvrdí že poctivě embarguje, ale najdou se v Turecku i soukromníci, kteří, potvory, neembargují. S tím ten dobrý muž nic nenadělá.
😀
Jestli to takhle půjde dál, tak budou Spojené státy embargovat celou Zeměkouli a hlásat myšlénku, že mezinárodní obchod je fůůj a velký omyl historie lidstva. A v USA se budou byznysmani zaobírat samohanou.
Také ještě Venezuele ukradli tankery, aby si svoji ropu nemohla vyvážet sama.
Problém je v tom, že „redneck“ ani netuší, že nějaká Venezuela existuje, vzdělanější amík buď neví o svinstvech páchaných jeho vládou, nebo s nimi souhlasí, no a elity v těch svinstvech buď jedou, nebo nejedou a bojí se.
Obcan: Prestante s pomluvami. Fuj.
Vevčo, než budeta pokračovat, něco si přečtěte o Vaší perfektní, morální zemi.
http://paratdnes.wz.cz/www.paratdnes.cz/2016/06/200-let-americkeho-terorismu-po-celem-svete-prvni-dil-do-roku-19659997.html?reakce=7215
ju a na konci je odkaz na pokračování do skoro dneska.
Oni ti zdejší bohužel tohle většinou znají, proto jsou reakce na hloupost nebo nevzdělanost takové jaké jsou.
Musím ale uznat, že proti nim jsou rusáci žabaři… sorry a můžete mne udat za …..
Jen ještě takový přípodotek, pokud jsem dle Vašich sdělení dobře počítala, moc velký věkový rozdíl mezi námi není. Ale bohužel to myšlení a odsuzování , tak tam je obrovský rozdíl.Já na rozdíl od Vás si dělám úsudek vlastní hlavou a hledám informace sama a různě po světě. Pro zklidnění a doinformování Vám doporučuji John A. Garaty : Tisíc a jedna zajímavost z amerických dějin – originál – 1001 things everyone should know about american history
a taky není špatné Robert H bork – Amerka v pokušení – originál“The tempting of America“
To jen tak….
Oba to byli vysoce vzdělaní pánové, historia a právo. A rodilí američané, oba jsou na wiki.
To jen tak, že zdejší ,ač se nezdají toho vědí o světě daleko víc než VY.
Já to beru tak, že Vevča je loajální k zemi, která ji přijala a kde se jí dobře vede. Proti tomu se nedá nic namítat.
Ale je vidět, že i v Americe má hodně lidí vymyté hlavy , nejenom u nás.
Fakt je, že USA mají agresi v genech, vždyť jejich stát vznikl vyvražděním původního obyvatelstva. Po rozpadu východního bloku a vyhrání studené války už úplně zešíleli.
Vevča si patrně vůbec neuvědomuje kolik krve má Bílý dům jenom za posledních 20 let na rukou. A že americké vražedné aktivity na Blízkém východě odnáší Evropa. V podobě přílivu pořádně naštvaných muslimů.
Je loajální a loajální. Pokud mne paměť neklame, snad ne, psala tu, že uvažuje se vrátit na důchod domů. A pokud jsem stačila zaregistrovat chování a vystupování navrátivších se čechoameričanů na důchod do země rodné, máme se na co těšit. Když už teď nás mistruje jak jsme špatní. Ono je taky možné ,že důchod jí mohou posílat jen za splnění určitých podmínek, na podmínky – právo-neprávo jsou jistí amíci mistři. /Co třeba školit děti ve školách jak jsou amící jediní a jedineční…. Stačí si připomenout na aktivisty ve školách….Sorry, kdyby psala normálně o běžném životě tak bych ji brala, ale takto… mno…
Emo, ale ona píše o běžném životě. Cítí se jako běžná Američanka a nevšimla jsem si, že by chválila americkou mezinárodní politiku.
Přečetla jsem si její článek ještě jednou a nic závadného jsem v něm nenašla.
Kdyby nás považovala za zaostalé hňupy, tak by asi pro český web nepsala články. Nestrkáte náhodou všechny Američany do jednoho pytle? Stejně tak, jako někteří strkají do jednoho pytle všechny Rusy?
🤔
Jo, a také by si Vevča mohla doplnit mezery ve vzdělání shlédnutím čtrnáctidílného seriálu AMERICKÉ STOLETÍ. Ten pro ni natočil významný americký režisér Oliver Stone.
Ema. To je takovy exemplar komentare cynicko-pohrdaveho. A lzivy Protoze ja jasne americke nedostatky vidim, a o nich pisu. Fuj.
Hmmm, to je skoda, ze pisete o lzivych komentarich.
Nejhorsi je, kdyz si clovek lze sam sobe.
Ale kdo vi treba tenhle US veteran taky lhal na stara kolena. Prekladat vam to doufam nemusim.
Je to z wiki, ale muzete rict, ze tam taky lzou. vsechno je mozne, jenom kdyz se chce a cloveku se pak ulevi.
(tohle je ta soft verze, ocistena o detaily jako hromady mrtvych a priserne umucenych. Pokud date prednost pravde pred ulevou, tak si ty detaily urcite najdete sama. Nedoporucuji pred spanim)
I spent 33 years and four months in active military service and during that period I spent most of my time as a high class muscle man for Big Business, for Wall Street and the bankers. In short, I was a racketeer; a gangster for capitalism. I helped make Mexico and especially Tampico safe for American oil interests in 1914. I helped make Haiti and Cuba a decent place for the National City Bank boys to collect revenues in. I helped in the raping of half a dozen Central American republics for the benefit of Wall Street. I helped purify Nicaragua for the International Banking House of Brown Brothers in 1902–1912. I brought light to the Dominican Republic for the American sugar interests in 1916. I helped make Honduras right for the American fruit companies in 1903. In China in 1927 I helped see to it that Standard Oil went on its way unmolested. Looking back on it, I might have given Al Capone a few hints. The best he could do was to operate his racket in three districts. I operated on three continents.
Sakuro, my si nejak nerozumime. To mi ma nejak otevrit oci? Proc si myslite, ze to nevim?
Jednoduche.
Protoze na tenhle prispevek:
http://paratdnes.wz.cz/www.paratdnes.cz/2016/06/200-let-americkeho-terorismu-po-celem-svete-prvni-dil-do-roku-19659997.html?reakce=7215
jste reagovala, ze to jsou lzi:
„To je takovy exemplar komentare cynicko-pohrdaveho. A lzivy Protoze ja jasne americke nedostatky vidim, a o nich pisu. Fuj.“
Jeslit se vam oci otevrou, nebo ne, to necham na vas.
Stejne jste reagovala na prispevek Obcana o kradezi venezuleskych tankeru i s ropou.
„Obcan: Prestante s pomluvami. Fuj.“
Sakuro, je to nedorozumeni. Veci jste si vylozil jinak, nez byly mineny. „Lzi“ — tim napriklad bylo mineno ohrazeni se proti tvrzeni, ze nevidim americka negativa. A na Venezuelu jsem nereagovala, alebrz na Obcanovy pohrdave kecy o obycejnych Americanech.
Paní Vevčo, klid. Tady jsou momentálně lidé už tak naštvaní, že vnímají špatně každou nezápornou zmínku o USA.
Vaše články jsou výborné a patří k tomu lepšímu, co se tady vyskytuje. Za sebe děkuji za ten čas, který nám věnujete.
🌷🌿🌼🌱🌻🌾
Vevco, mate to zapotrebi?
Vzdyt Trump se tim chlubil opakovane…
Najdete si to. Ropu precerpali do americkych zasobniku a trajekty sesrotovali.
Vase prispevky ctu rad, ale takovehle klapky na ocich prece nejsou nutne.
Abych upresnila: Obcan si mysli, ze vi, jak se na svet divaji „redneci“ a „vzdelanejsi amici. Vi houby, jen pomlouva.
Muj komentar nebyl k te Venezuele.
US statistika je neúprosná:
https://www.thinkimpact.com/literacy-statistics/
<50% obyvatel čte na úrovni čtvrťáků ZŠ
<25% populace je funkčně negramotných
<15% populace je zcela negramotných
Obcane, nemam nic proti statistikam. Ale jakmile se pustite do pohrdaveho komentare o tom, co americky „redneck tusi“ a netusi, nedivte se, ze na vas skocim.
Hele, Sakuro, taky něco povím.
Když jsem byl v Bělorusku, viděli jsme ulice domů, postavených těsně po válce. Něco jako činžáky.
Většinou jeden pokoj s kuchyňským koutem a ložnice. Ta byla největší, pokoj a kout malé. Záchodek, že se v něm sotva člověk otočil a musel si sednout na míse dozadu, aby mi netrčela kolena ven. Sprchový kout taky pro trpajzliky. Jinak, bytelné cihlové zdivo, schody byly pokryty skvárobetonem nebo tak něco. Bydlely v tom rodiny, třeba 3 – 4 děcka, rodiče a prarodiče. V jedno takovém bytě, jsme bydleli 3 dny.
No hrůza, jak to chodilo v SSSR! Tolik lidí na tak malém prostoru! Ne??!!
Netrvalo mi ani 30 vteřin, abych na to přišel!
A místňáci mi to potvrdili.
Běloruskem se prohnala několikrát fronta. Partyzáni v lesích útočili na Němce, ti oplátkou vraždili obyčejné Bělorusy civilisty, jak králíky. Vypalovali celé vesnice. Některé opakovaně. Do vypálené přišli lidiba snažili se přežít z volné půdy, tak je Němci upalovali opakovaně. Jo, byli důkladní.
Po válce vypadala situace tak, že třeba v Gomelu na východě, žilo 15 000 lidí. Ale před válkou 400 000. Dovede si tohle někdo představit??
V Minsku, z milionového města, zůstalo pouze několik ulic na předměstí (viděl jsem je, venkovské dřevěné chalupy jako z Mrazíka, dnes zasazené do městské zástavby), jinak jen suť.
Přes 20% populace mrtvých, ale zůstala spousta bezdomovců, žili v dírách v zemi, část se krátkodobě uchytila na venkově, po válce pak přijížděli uprchlíci z východních částí SSSR.
Rozpočet byl omezený, země byla vyčerpána válkou. Ale o tyto lidi, bylo nutno se postarat. Urychleně. Žádné čekání, že to „vyřeší trh“. Tak začal stát stavět malometrážní byty. Muselo to být zvládnutelné finančně i časově. A během 3 let, měla každá rodina, stabilní střechu nad hlavou! S koupelnou a WC. Bylo to malé, ale pro ně! to byl luxus, zámek Ludvíka IV .
Věřím, že neznalý host ze Západu, by v těch bytech viděl „hrozné“ bytové poměry v SSSR. Samozřejmě, neexistenci bezdomovců, jako na Západě, by si neuvědomil.
Přitom to byl obrovský úspěch ekonomiky SSSR…
No mate pravdu, kluci. Ja jsem nemela mluvit za ni. Fakt ale je, ze se tu moc o SSSR lhalo… jako ostatne i v Cesku v tech dobach. Ona ale videla, jak to je, a tatu tim sokovala. I kdyz se tam asi mela pomerne dobre, jako Americanka.
Lhalo se i o Americe. Amerika brala úroky za válečné úvěry ještě v 70. letech a z toho profitovali,ta životní úroveň a výkladní skříně v sedesatkach ,ta svoboda,že mladí nemuseli dělat a jen pořádat marihuanové sedánky, to bylo z toho. To si nikdo tady neuvědomil,a že ta “ zaostalost“ v Rusku byla způsobena,že jim tam za války vše rozbili,20 miliónů chlapů pobuli a stejný počet invalidizovali válečnými zranéními a vše tam 25 let po válce ještě táhly ženské,nikdo nebral v potaz. Stejně tak Hanzelka se Zikmundem,salonní elitáři, když viděli pod Kavkazem kamenný barák bez koupelny a teplé vody, napsali nenávistnou knihu,jak je v SSSR všechno špatně
Sibylo, berte v úvahu , za jakou cenu se Sovětům podařilo vyhrát válku a za jakou cenu vybudovali jakous takous prosperitu.
V tomhle ohledu Hitler vraždil převážně cizí element, Stalin naopak vlastní krev.
Válečné ztráty byly obrovské už z toho důvodu, že poslal na smrt všechny důstojníky z carské armády. Pro toho grázla živit obyčejného Rusa neznamenal vůbec nic. Z mého pohledu je počet obětí Hitlera a Stalina souměřitelný. Kdyby existovalo peklo, tak by se smažili ve stejném kotli.
Po probrání všech aspektů, které k tomuto tématu šlo zjistit, Stallin měl pouze dvě volby – postavit na nohy jednolitý národ, který, jako jediná možnost, mohl odolatútoku „kolektivního Západu“, anebo Rusko nechat roznést „na kopytech“.
Žádná jiná možnost nebyla – stačila by jedna organizovaná skupinka (dnes bychom mohli říci NGO) s dosahem do vedlejšího města, aby dosáhla rozkladu národa, vnitřních sabotáží a onoho „roznesení na kopytech“…
Domyslete, jak byste v podobném obklíčení reagovala vy.
Vše ostatní je vlastně jen mediální masáž, která má povětšinou kořeny ve zhrzené touze ponížit Rusko poté, co RA „dobro došla“ do Berlína.
a taky dokázat/ukázat, že jsou lepčí než předkové, kterým se to přes opakované snahy a nesmírných ztrátách životů nepodařilo.
Hitler byl horší. Daleko.
I v samotném bývalém SSSR, hodnotí Stalina nejednoznačně. Většina uznává, že byl paranoidní vrah. Většina taky uznává, že industrializace, se tak rychle povedla jen dík němu a byl to vůdce do nepohody, jeho osobnost přispěla l porážce Hitlera.
Stalin je hlavně záležitost/problém Rusů. Ovlivňoval hlavně jejich životy, oni zažívali na vlastní kůži jím vyprodukovaná pozitiva/negativa.
Ve valce se psychopat hodi.
To je bohužel pravda. Normální člověk má problém posílat spoluobčany na smrt.
Akorát že v té Vaší nové vlasti, přijaté ať už dobrovolně či přičiněním rodičů, jich/těch psychopatů/ bylo za ta staletí válčení skoro všude ve světě, jak říkají slováci neúrekom. A to, ať se Vám to líbí či nelíbí a ať to myslíte vážně nebo jen abyste něco napsala. sorry
I když se ne Vás nějak nezlobím, možná si to všechno ani neuvědomujete.
Koneckonců – drancováním světa se zabezpečoval ten relativně pohodlnější život, život všech, někomu míň , někomu víc.
Ju a taky, některá americká města, vybudována po evropském vzoru, že byla vybudována díky výnosnému obchodu z opiem….
, jehož konzumace na druhou stranu upravovala počet obyvatel na únosnou míru.
Ono by toho bylo víc, jen se krapítko kouknout do historie a pak teprve můžete kritizovat ostatní
a ještě něco novějšího z pravodmluvného tisku
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-opiaty-opioidy-drogy-epidemie-trump-heroin.A170817_093005_zahranicni_aha
njn
To je ale prece normalni. Pokud byla zvykla na americkou zivotni uroven, tak ji SSSR musel pripadat jako stredovek.
Prave z tech duvodu, ktere jsem psal. Leninem importovany rezim evropskych pokrokovych myslitelu Rusku nijak neprospel. To oni vedi taky, a proto jsou tamnejsi komunisti v opozici.
Potiz je, ze oni se v po zmene rezimu sverili do pece zapadnich demokratu, a dopadlo to jeste hur „nez obvykle“, abych parafrazoval Cernomyrdina.
Misto kyzene a velmi ocekavane zmeny k lepsimu, se od vedenim americkych poradcu posralo uplne vsechno.
A ted jim tam ten samy zapad strkal rakety az na samou hranici, a tvrdil, ze je to obrana proti Sev. Koreji. O bio laboratorich, ktere tam zkoumaly nove leky a vakciny, a financoval to Pentagon ani nemluvim.
Ja kdyz jsem porve v roce 1990 vyjel na zapad, tak jsem si pripadal jako v Jirikove videni. Ale to vy urcite taky.
Vevćo, v pohodě. Věřím, že byla šokovaná.
Jenže, vždy je nutno znát kontext. Co tomu předcházelo. Krátký časový okamžik, statický snímek, nevypovídá bez kontextu, o ničem.
Já byl vždy něco, jako antikomunista. Rozhřešení přišlo s věkem.
Jak píše Sakura, třeba na Ostravsku, to bylo opravdu děsné. Tam jim socialismus přinesl naději a zlepšení. Já to četl a slyšel jsem o tom. Je to silné. Když se s tímhle seznámíte, s výpověďmi lidí, s fotografiemi, vidíte to už jinak.
Další silný moment jsem zažil, když jsem viděl autobiografický dokument o jedné ruské jaderné fyzičce. Byl natočen již v Rusku, po rozpadu SSSR, kdy se tam budoval kapitalismus. Byla již dávno v důchodu, stará paní a vzpomínala na dětství, ukazovala fotografie a dokumenty. Film pokračoval dál až do doby, kdy se podílela jako významná odbornice, na sovětském, jaderném programu.
Byla odněkud z malé smíšené rusko karelské vesničky ze střední Karélie, kde dávali medvědi a vlci, dobrou noc. Měli srub z klád, malou zahrádku a políčko, nějakou kravku a kozu. Tím se živili, pak lovem a rybolovem. Otec v zimě lovil kožešinovou zvěř a prodával úlovek překupníkům v první větší osadě. Za to si kupovali vše, co nemohli vypěstovat nebo vyrobit, sami. Musela od první třídy chodit do vesnické jednotřídky, několik km, v zimě i v mrazu -20, -30 ve sněhu nebo ve vánici. Nejdříve ji, několik měsíců, vodili rodiče, pak už sama.
O politice téměř nic nevěděli, ale z Ruska se právě stal SSSR. Právě bolševici zakládali všude školy, i mimo civilizaci. Ve škole jí to šlo, nejlépe ze všech dětí. Snadno se učila, šla jí matematika, čtení, psaní, pořád se ptala na nové věci. Když absolvovala čtvrtou třídu, místní sovět se rozhodl, že ji na místě už nic nenaučí (v té době, tam v divočině, měla základní škola pouze 5 nebo 6 let) a že ji vyšlou učit se do města. Chtěla to, tak rodiče souhlasili a jela s překupníky na saních a pak na voze, do města. Nejdříve do Petrozavodsku a pak až do Leningradu. Bolševici měli takový program, že chudé, talentované děti z venkova, mimo civilizaci, mohly chodit do vyšší školy ve městě a bydlet na internátě, samozřejmě zadarmo. Tak se učila, rok dělala nějaké vyrovnávací zkoušky, protože ta vesnická škola neměla úroveň, jak ve městě. Pak šla na střední školu a začala ji bavit fyzika. Pak hledali nadané studenty na nový obor jaderná fyzika. Udělala zkoušky a studovala na univerzitě. Jen každé prázdniny jezdila k rodičům domů, pomoci s hospodářstvím. To už měla z města fotoaparát, tak ukazovala více fotek.
Stala se jednou z prvních (nebo první? už se nepamatuji) jadernou fyzičkou v SSSR a podilela se na sovětském jaderném programu, jezdila na konference do zahraničí. Měla zajímavý život.
Říkala, že ona na bolševiky vzpomíná jen v tom nejlepším. Že ve městě za Stalina, byly čistky, znala to z doslechu. Ale že u nich, na venkově, jim nový režim úžasně pomohl. Dostali, dříve nedostupné, vzdělání. Děti se mohly vyučit řemeslu nebo studovat. Místní lidé měli za své produkty více peněz, protože stát vykupoval za jednotné ceny. Neodírali je překupníci. A zřídil ve větší vesnici obchod. Nemuseli za zbožím 100 km nebo si ho nechat, za provizi, dovážet z města.
Pro místní děti i rodiče, byla příkladem.
Vzpomínala, jak jako malá, cestovala mrazech, jak byla zvyklá, do města. Sama, jako malá holka. Bylo to domluvené, ale pokaždé s někým část cesty, vyspali se někde pod střechou a pak si ji převzal zase další. Lidé ji pomáhali, všude bylo, i pro dítě, bezpečno. Přišla do města v botách z březové kůry a pláštěnkou z trávy. Spousta úplně cizích lidí. Nikdo se jí neposmíval. Jak se o ni postarali, že to až nechápala. Za carského režimu se šlechtou, by to nebylo možné. Že bude bolševikům do smrti vděčná. A svou práci brala jako protislužbu. Už si nevzpomínám, jestli měla děti.
Ale, její vyprávění v čase s fotografiemi z dětství a pak s kolegy, bylo velmi autentické.
Dokonce, myslím, řekla, že industrializace SSSR, se povedla právě proto, že všem nadaným dětem, stát umožnil zdarma studium. V době německého vpádu už měl SSSR rozvinuté, fungující těžké strojírenství, to vyrábělo pro elektrifikaci, výstavbu nových vlakových tratí, terénní přístroje, lodě, auta, vlaky, zemědělské stroje a zbraně.
Zdá se, že bolševici, přes paranoiu svého vůdce, měli promyšlenou strategii.
Bylo to silné. Prostě jsem jí věřil a dívám se na toto období v SSSR, zase jinak…
Diky, dexxi. Ja to uz dnes taky vidim jinak. Vidim i ty plusy, co jsem kdysi nevidela. A Rusko neni Sajuz. Takze jo.
Vevčo, mohu se zeptat, jak se mladá holka (nebo jakýkoli jiný občan USA) vůbec mohla jen tak dostat v roce 1950 do SSSR a po dvou letech zpět? Mc Carthy to dovolil? Víme, jak dopadl Jiří Voskovec…
Vaše informace poněkud páchne. Nebo není úplná.
Možnost
Hodně lidí bylo školeno jako špioni.
Ceněné jsou špionky ženy, hlavně ty přitažlivé, mladé.
Favorit: McCarthy byl jen senator. Nemel pravomoc Americanum zakazat cestovat. Museli si ale zadat o vizum do SSSR. Jezto jeji rodina byla komunisticka, byli to schopni zaridili pres kontakty v Rusku.
Voskovci nezakazali cestovat. Zadrzeli ho pri navratu kvuli tehdejsimu honu na carodejnice, ktery ale — ve srovnani s treba s Ceskoslovenskem — trval kratce a hlavy nepadaly.
Pochopitelně jsem nemínil senátora osobně, ale právě ten hon na čarodějnice spojený s jeho jménem.
Vyprávíte krásnou pohádku: dcerunka z komunistické rodiny s kontakty v SSSR jednoduše požádá v roce 1950 o vízum, jako Američanka se v sojuzu má dobře, po dvou letech se bez problémů vrátí… Vevčo, za co nás máte?!
On to spíš vystihl dexx poznámkou o mladých špionkách, to je mnohem uvěřitelnější.
Voskovce zadrželi, píšete. To je sice pravda, jen jste jaksi zapomněla dodat, že ho pak 11 měsíců drželi za katrem a vyšetřovali. Zatímco děvenku po dvou letech strávených přímo v říši zla nechali volně běhat a o té ošklivé zemi vyprávěla jenom tatínkovi…
Jak říkává Targus, teď ještě tu o Červené Karkulce.
Favorit. Ja nevim, o co se porad chcete prit. Mohla byt spionka? Mohla. Copak ja to muzu vedet. Nebo bylo uz po honu na carodejnice, kdyz se vracela. Nebo meli jako rodina dobre konexe. A tak podobne. Ja pochopitelne jen popisuju, co mi ta pani vykladala.
Nechci se přít, jen nemám rád přibarvování faktů a manipulaci.
To, že Voskovce po zadržení skoro rok drželi v internaci, Vám asi taky zapomněla říct ta paní, že?
Favorit… Hm, vy jste sprymar, ze jo? Ta pani urcite sledovala Voskovcovu zivotni drahu… proboha.
Sorry, Vevčo, mea culpa. Zapomněl jsem pro jistotu připsat POZOR, IRONIE! 🙂
Favorite,Sakuro,Emo, Občane – vidím, že jste se pustili do Vevči jak hejno sršňů. Napsala o své životní zkušenosti, což je většinou čtenářů velmi ceněno,a teď se tu odehrává ten vámi zmiňovaný hon na čarodějnice přímo před mýma očima.
Vevča byla sedmnáctiletá holka v úplně cizím prostředí, sotva uměla někam sama dojet metrem a byla vděčná za každý projev blízkosti a přátelskosti.A podle vás měla začít nemilosrdně vyšetřovat a podezírat ze všeho nejhoršího milou paní, která byla před dvaceti lety v Rusku?
Mě ani dnes při četbě jejího článku nenapadlo, že by to mělo být něco tak závažného jak naznačujete.A kupodivu ani neznám moc dobře Voskovcovu kauzu,a to jsem Čech jako on. Vevča jen napsala, co zažila, není za ty případy odpovědná.A dámám se divím, že svou pozornost raději neupnuly na postavu machistického latinoameričana .😊
A ty všechny lekce z vysoké politiky, které se sesypaly na Vevčinu hlavu jako by byla jejich strůjcem.Ona může za mocenskou politiku USA asi tak jako my zde za prodej české elektřiny na lipské burze. Píše z pozice obyčejného občana o běžném životě a schytáva to za Venezuelu,Stalina,Mac Carthyho ?
Připadá mi to,jako kdyby Božena Němcová v reakci na svoji překrásnou Babičku schytávala rány za Napoleonské války, Metternicha,sedláky u Chlumce !
Ty vaše politické postoje jsou určitě velmi kvalifikované a správné ( nevím jakým slovem to lépe vyjádřit) jen by si zasloužily spíš samostatný článek,takhle to působí jako útok na Vevču,v podání Favorita i trochu hrubý,za všechny hříchy americké vysoké politiky.
Zkuste téma otevřít v samostatném příspěvku.
Pokud nekdo obhajuje politiku McCatryho, pokud nekdo tvrdi, ze USA neukradly Venezuele tankery i s ropou, pokud nekdo tvrdi, ze 10 let po priserne valce byla zivotni uroven v SSSR o hodne horsi nez v USA diky Stalinovi, tak to se na me nezlobte, to jsou proste lzi.
Jestli z nevedomosti, nebo zamerne, to uz nerozebiram.
Do nikoho jsem se nepustil, sva tvrzeni jsem vzdycky dolozil.
A jestli jste si vslimla, ani socik, a ani Stalina nikde neobhajuji.
Pokud se vam to nelibi, tak vas musim zklamat.
Rika se tomu diskuze. A tohle je diskuzni forum.
jo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_McCarthy
Jsou určité seriózní hranice, které by se neměly překračovat. Válka je vůl a když se po takovém volovi ještě najde aspoň jeden byt pro čtyři rodiny… Ono je vždy na co poukazovat, vždy je co kritizovat i nenávidět. Avšak propaganda typu „ona viděla jak to je v roce 1950“, už překročila hranici ubohosti.
souhlas,vevča je ubohá
Tupče,Si bylo,zkuste si pro osvěžení paměti a pro vlastní kultivaci přečíst třeba Pasternakův román Doktor Živago.Rozdělené byty a všeobecný strach provázejí tehdejší Rusko či Sojuz už od revoluce. Dělení bytů po druhé světové válce je z jiné kategorie, pochopitelně, všeobecný strach zůstal.To vše v jednom záběru a mnohem více zaznamenala zřejmě jedna naivní mladá Američanka v padesátých letech, nějak to pochopila a Vevča to přetlumočila.
A vy dva jste ji zasypali urážkami. Vypovídají více o vás dvou.
Všeobecný strach máme i tady, herečka Obermaierová se prý chce dokonce oběsit ze strachu,že vše nepoplatí,píší na idnes. A bytová krize tu není? Ubytovny,vyloučené lokality,no za sto let jsme se moc neposunuli,hlavně,že vadí,že v Rusku 4 roky po válce byla chudoba.
A nadává za českou situaci s předraženými energiemi a byty snad Vevča vám osobně,Si bylo,a Favoritovi ? Zato vy jste jí naložili jako byste vůbec nebyli schopni pochopit,co říká.Ona tlumočila slova učitelky,to bylo v počátku celé, než se to začalo takhle díky přístupu nejen vašemu vytáčet do obrátek.
Akorát je pak smutný, že ta naivní mladá američanka nedokázala za půlstoletí dospět a argumentuije čímsi typu JPP
Ach ano, vše jsem dávno četl, kultivace propagandou se však u mne míjí účinkam. Takže dokonce vím, že porevoluční občanskou válku v Rusku měli na svědomí američané. No, jest kultivace a kultivace, že.
A nezapomeňte sledovat kam nás ta vaše kultivovanost nabraná z České Televize zavede.
Hodně mě zaujala postava otce té učitelky. Ptala jsem se sama sebe, proč člověk, který je přesvědčen o správnosti systému Sovětského svazu žil v Americe, zvlášť v době McCarthismu, kdy by musel být všem trnem v oku. A nabídla se mi odpověď: mohl to být diplomat či obchodní atašé či agent. Pak by rázem dvouletý pobyt dcery v Sovětském svazu dával smysl. A s některými rodinnými detaily by se asi ta učitelka nesvěřovala 17ti leté holce, kterou sotva znala.
Pisete vicemene to same, co ja, jenom jste to rozvedl do vice detailu. Ja jsem tam osobne nebyl, pouze jsem mluvil s lidmi, kteri tam odsud utekli, a v CSSR se citili, jako v raji.
Pro kazdeho, kdo tam prijel z valkou a pokrokarskymi experimenty nezdevastovane zeme to muselo byt priserne.
Tim samozrejme netvrdim, ze rezim za Stalina byla pohadka a lidi se netrasli strachem neco rict nahlas.
V CSSR to bylo taky, ale pry jenom slaby odvar. Ja si pamatuju az ten konec.
Jinak ted jsem si vzpomel, jak soudruzi v CSSR resili bytovou krizi po ’48. K mym prarodicum jeden den prisli, ze pry maji nadmerne metry (kvuli podkrovi, kde se jenom susilo pradlo) a od pristiho tydne jim tam soupli 2 podnajemniky.
Tkze se maly odmek jeste vice zmensil.
Bělorusko mělo za 2. světové války suverénně nejvyšší procentuální ztráty, zahynulo přes 25 % obyvatel, každý čtvrtý :-(. Sovětských občanů celkově zahynulo přes 12 %, Němců přes 8 %, polských obyvatel 17 % (polovina byli povraždění židé), Britů necelé 1 %, Američanů 0,3 %. Našich obyvatel asi 2, 4 %.
Úplná tragédie se odehrávala v Íránu (sic!) – zahynulo snad až 28 % obyvatel (kolem 4 milionů), v naprosté většině civilistů, a to následky hladomorů a nemocí – o tom se obecně vůbec neví.
https://en.wikipedia.org/wiki/World_War_II_casualties
RE : dexx
Můj děda byl Bělorus, tak mě zaujal váš příspěvek.
Emigroval do ČSR, pod bolševickou hrůzovládu žít nechtěl.
Je to složitý. Nejenom chlebem živ je člověk, pro někoho je důležitá i svoboda. Ti lidé sice dostali pěkné bejváky, ale jen s jednou podmínkou. Že drželi huby a krok.
To bylo tehdy i v USA a západní Evropě.
A teď je to tam zas…
Děkuji za obsáhlý komentář, použiju pro případy, kdy mi dochází v diskusích argumenty.
Je tay zminka o mne a kdyz mne pusti tak k tom. neco napisu.
ále Vevčo, než vypustíte takový blábol, měla byste se kouknout na dějiny, nebo si alespoň přečíst dřívější zdejší příspěvky. On Vám asi nic neříká fakt, že za Stalina, ať byl jakýkoliv vlastně překročilo vývoj od feudalismu o jednu vývojovou etapu.Bodejť by těm některým, kteří snili o vládnutí a kterým se to nelíbilo, nebylo ouzko.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusko
No a ty byty pro 4 rodiny,, jo jo, ale co řeknete na tohle
https://www.youtube.com/watch?v=fEM_Fa0A2hk&t=3s
potom ale podle |Vašeho způsobu myšlení a „hodnocení. kam vlastně kráčí amerika?
Co myslíte?
Blaboly, jo? Ceskoslovensko povesilo Kalandru jen za to, ze si v tricatych letech dovolit Stalina kiritizovat. Peknej futajbl tady nekteri propaguji. Holt se doma nikdy nedekomunizovalo, aa podle toho to vypada. Ostatne v Rusku je taky plno lidi, co Stalina oprasujou, taky gulag a Katyn a pod. Extra fujtajbl.
Amerika kraci do riti. Cesko taky. No?
Milá Vevčo, nepřijde vám zvláštní, že v 89 drtivá většina občanů fandila konci vlády jedné strany, a dneska se to překlápí na druhou stranu?
Lidé jsou hořce zklamaní, po 33 letech nás havlérka dostala na pokraj třetí světové války.
Havel se prezentoval jako pacifista, dneska jeho pohrobci řvou nadšeně po válce.
Ani Kreml si nedovolil tahat nás do svých blbých dobrodružství, do Afghánistánu armádu ČSSR neposlal.
Dneska vraždíme kdekoli, kam nás Bílý dům pošle. Mně žádný Afghánec , Iráčan, Syřané, Egypťan, Malisan, ani Srb nikdy nic špatného neudělal.
Proto si myslím, že se z nás stali vazalové vraždícího monstra, Spojené státy považuji za agresora, který si chce podrobit celý svět.
Představa, že hospodářsky pořád ještě slabé Rusko usiluje o okupaci Evropy je naprostý nesmysl.
Spojené státy už mají víc než 1000 vojenských základen po celé Zeměkouli. Rusové dvě!!!
Ale agresor je Rusko.
Majdan zinscenoval Západ, V. Nulandová tam rozdávala koláčky, byl to zaplacený puč.
Jako vzdělaná žena dobře víte, že ukrajinská historie je velmi smutná a složitá. A že rozpoutat nepokoje v takové zemi byl velký zločin. Ti chudáci se budou z demokratizace po americku vzpamatovávat desítky let. Po Iráku, Sýrii , Libyi a dalších zemích se Americe povedlo rozvrátit další stát. Určitě jsou na to pyšní. Mně je z toho špatně a nenávidím toho samozvaného světového drába.
Helanov. Vim to. Proc si furt myslite tady, ze to nevim?
Poslyšte, docela by mne zajímal ten Kalandra. Díky našim novodobým histeriků z toho oného ústavu, jsem zjistila, že o žádném Kalandrovi ani zmínka. Navíc za první republiky?
https://www.facebook.com/photo/?fbid=1283745969135666&set=a.121386435371631
že by ? https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1vi%C5%A1_Kalandra
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/zavis-kalandra-855
Paní Emo, posílám jeden z odkazů na Záviše Kalandru, podrobný životopis.Moc to neumím,tak pokud to nepůjde otevřít, stačí si zadat jméno do vyhledávače.
No ale pak, pokud jsem rozuměla psanému, to nebylo za to co napsal v 30týCh tedy za první republiky. To jsou právě ty zmanipulované skutečnosti.
Knihovna, o které píšete, starobylá, Carnegiem založená, ve které jste mohla chodit mezi regály, a svobodně si půjčit knihy, které jste viděla? Připouštím. To v Universitní brněnské knihovně nešlo, podle Vás. Také připouštím. Vaše tvrzení je příliš obecné. Možná, kdybyste napsala, o jaké knížky jste měla ve Vašich šestnácti, sedmnácti letech v brněnské knihovně v těch šedesátých zájem. A byly pouze na záznam. Knihy na záznam jsou i v dnešní době v našich knihovnách. Knihovnické velmoci. A čtenářské pořád také. Píši o České republice.
Napr. Atala, Chateaubriand.
No k tomu ´Šoporovi – tohle mne tenkrát když to vyšlo dostalo. Tohleto mladí chtějí?
https://www.youtube.com/watch?v=fEM_Fa0A2hk&t=3s
Moc pekne povidani, diky! Rafinovane jednoduchy styl vypraveni je pro cestopisy nejlepsi. Pokud by se vam priste podarilo do clanku propasovat i nejake fotky, bylo by to prima. Fotka s popisem situace dokaze vydat za cele romany!
https://bornova.pub/2022/lod-blaznu-bude-dobyvat-uz-i-vesmir/
Nic se neutají
https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/madarska-protiorbanovska-opozice-dostava-miliony-ze-zahranici/
Ostatně jako všechny tzv. „demokratické opozice“, například u nás takový ten lepšoidový havlovský „disent“. Ale nejen peníze, také ideové vedení a školení v různých těch School of the Americas, případně rovnou vojenský výcvik, jako třeba část našich reportérů v ČT, apod.
Ad:Vevča
Parada, krasa…
Dakujem, ze ste sa otvorili a napisali, co ste napisali. Davno som ic podobne necital.
JAHA: Dekuju moc. Par laskavych slov, a jak to ozari cloveku den. 🙂
OT: Lu Lina ožil, jak nedávno avizoval: http://nonserviam.cz/medialni-hovinka-lxvi/ 🙂
Pokud už to zde bylo, omlouvám se.
Děkuji za připomenutí! Už mi chyběl!
Pro mnohé z nás byla před převratem (a nějakou dobu i potom) Amerika symbolem svobody a blahobytu pro ty, kdož chtějí pracovat a starat se především sami o sebe. Postupem času jsme se s kamarádem dopracovali k čím dál častějšímu úsloví, že “ „Ameryka“ je tady!!“
No a včíl se začínáme přesvědčovat, že tady začíná být ta „skutečná Amerika“. Díky, ale klidně bych se obešel a i nadále raději setrvával v blahé nevědomosti. Ono vyprávět a „vyprávět“ o Americe lze mnoha různými způsoby a mnoha různým posluchačům, takže logicky mohou být (a také jsou), reakce různé. Já si vaše zkušenosti přečtu rád. Stejně tak, když mi o tamním životě a svých zkušenostech, bude vyprávět kdokoli jiný. Ovšem je pravdou, že když mne některý z těch vypravěčů začne oblažovat řečmi, jak je to tam všechnou super a jak bysme to tady měli správně, po amerycku, dělat také, začnu se docela rychle nasírat.
Mezi námi, potkal jsem ve svém blízkém okolí asi tři, čtyři navrátivší se exulanty. Jeden nás okradl o nemálo peněz, jeden mne chtěl odrbat, sice o míň, ale ten na to doplatil, jeden je stíhán za vydírání… no a s těmi několika, které jsem potkal, bych rozhodně na pivo nešel a o jejich dobré rady tedy rozhodně nestojím. Ale tyto vaše zážitky jsem si rád přečetl.
Nezila som v Amerike … ale prezila som pubertu ‚vedla americanov‘ … vysokoskolaci v ramci nejakeho ich programu/pokracovania maturity stravili v mojom rodnom meste turnusy 2 a 18 mesiacov … tusim 5 rokov som do tej ich komunity patrila … Americania su NEUPRIMNI. Narod velkych slov a malych vyznamov. Vsetko je u nic super great a awsome, a potom zistis, ze vlastne popisovali to, co kvalitativne u nas znamena ‚ok‘ a ‚v pohode‘ … Nie su vynimocnil, len veria, ze su vynimocni, a bezny priemer vam do oci pomenovavaju ze top.
Ale pisat moze, docela ma to bavi citat o amerike, rada sledujem napriklad dream prague … ale vadi mi to ukazovanie na nas, aki sme nechapajuci, a tak vobec zapecnicki, a fuj ….
Americania toho vela dokazali, su ozajstni patrioti, maju vysledky … ale vsetkych mustruju, a nedokazu povedat pravdu, pretoze nech hovoria o comkolvek, vsetko je naj .. .aj ked sa pohybuju v sedom priemere. Ale oni to povazuju za prednost, pretoze oni su predsa naj … my tak velkohubi nie sme, sme viac realisticki a opatrni v nasej reci, a preto sme horsi … a toto sa mi citat teda nechce, a verim ze ani onej susedke pocuvat.
…oni su predsa naj…
https://t.me/SALOBOY/13111
A proč by měla jít do háje? Plivnout špinavou slinu to dovedete. Je tady dost lidí co si její články rádi přečtou. Naopak mohu říci: Už sem nepiš a táhni do háje.
Paní Vevčo,
Proti Američanům nikdo nic nemá, stejně jako proti tomu, když vyprávíte, co v Americe. Myslím, že to, co popisujete, je běžná reakce na 30 leté mistrování všeho českého ze strany našich partnerů a jim podřízených médií. Lidé už jsou totiž z televize a rádia překrmení kecy o tom, co je lepší v USA, západní Evropě anebo ve Švédsku a tak reagují i na běžný popis cizí země značně podrážděně.
V ničem jiném to není.
👍
Moc děkuji za skvělý článek o různosti kultur.
Nemusí to být ani v Americe, vystačíme si už i v Česku. Mne třeba vysloveně vadí ty nalepené úsměvy prodavaček, když vím, že mají remcavých zákazníků už plné zuby. A navíc je bolej nohy a doma je čeká druhá směna. Říkám si, hernajs, nešlo by tvářit se aspoň nějak neutrálně??? Asi né.
Pitomý úsměv a drzé vystupování, v naprostém rozporu s gzichtem.
“ Dobrý den, prosila bych dva zákusky. “ ( Aby věděla, jak velký si má připravit tácek. )
“ Tak povídejte! “ ( To víš, ty kr@vo, že to ze sebe vysypu, které chci. A nemusíš mě popohánět. Já takhle žoviálně nemluvím ani s vnoučaty, když přijdou ze školy. Tak povídejte, co jste tam zase vyváděli, vy smradi. )
***
Jednou jsem podobné téma probírala se svojí snachou, vyučenou prodavačkou. Stěžovala jsem si, že v prázdném obchodě mě prodavačka popohání slovy : Tak co to bude?Abych už šla do háje, vysypala požadavek a ona měla klid.
Snacha se smála a divila, že je to povinnost prodavačky oslovit zákazníka.
Ale mne to vytáčí a strašně vadí, když si kvůli té blbé kačeně nemohu zboží pořádně prohlédnout a vybrat.
Je mi blbé říct jí :” Promiňte slečno, smrdím korunou, buďte prosím shovívavá k mé nerozhodnosti , omluvte mojí maličkost, holt mi to bude dýl trvat. “
Pravděpodobně prodavačka pobídku zákazníka považuje za slušnou. Ale já zase jako zbytečné honění nerozhodnuté zákaznice. Něco jako “ Koukej si vybrat a mazej do pryč.Tady nikdo očumovat nebude. “
😀
Zkuste spíše to „oslovonání“ řídit vy – třeba:
– můžu povídat o ledasšem, ale zákusek si musím vybrat podle chuti, a tak váhám…
– to máte tak, něco bych chtěla, ale nemám jasno, co to bude – co byste mi doporučila vy?
Přijde mi, že píšete, že už vstupem do obchodu jste vlastně převentivně v obranném postavení – jenže o tom ty prodavačky nemohou nic tušit….
Lentilko, to je mi trapné. Dobře vím, že ta prodavačka ví, že vybírám podle ceny. Víme to obě. Vždycky si dám laskonku a punčák.
😀
A kdyby se prodavačka zeptala „Jako obvykle?“, také byste to považovala za drzost té „blbé kačeny“?
Úsměv mají POVINNÝ a běda, kdyby ho neměla nasazený a přišel na kontrolu podnikový inspektor.
Stejně jako MUSEJÍ mlít doblba stupidní otázku „Zákaznickou kartu máte?“, okamžitě po zákazníkově vstupu se mu vnucovat otázkou „Co pro Vás mohu udělat?“ a podobně.
Ne! To by mi vyhovovalo.
A vím, že ten přiblblý úsměv je povinný. Nejenom pro prodavačky. I pro politiky, ti musejí dokonce povinně ukazovat i zuby. Zubící se Sobotka s rovnátkama byl pohled pro bohy. 😀
Prvorepublikové činovníky si s vyceněným chrupem představit nedovedu. Fiala a spol. ho nesundají z tlamy. Kíp smejlink, odkud to asi přišlo?
🤔
Já nevím, paní Helanov, já v obchodě na podobný dotaz vždy řeknu, že se zatím dívám a poděkuji za projevený zájem prodavačky.A myslím, že obě strany se cítí dobře. Myslím, že byste neměla předem hlásit, že chcete dva zákusky. Tím vtáhnete prodavačku do procesu prodeje a ona se MUSÍ zeptat, které tedy. Jak byste se tvářila,kdybyste měla vybráno, ohlásila prodavače, že budete chtít dva zákusky a ona nereagovala? Nejdříve si bez ohlašování počtu zákusků vyberte,oznamte jen, že si vybíráte. A pak dokončete proces nákupu ,tedy ohlaste počet zákusků a hned označte druhy a uvidíte, že se budete cítit lépe.
Ještě dodatek, jak chytří jsou Asiaté.
Na stáncích v Holešovické tržnici, když tam ješté byla, neexistovalo, aby prodavač opruzoval zákazníka.
Prostě dělal ze ho nevidí, nechal ho v klidu prozkoumat žádaný tovar. Akce proběhla, až když jsem měla jasno.
Jednou neměli mojí osvědčenou podprsenku. Navštívila jsem český stánek. Prodavačka se na mne vrhla, málem mě začala osahávat a hned mi sdělila, jakou mám velikost. Hbitě vytáhla vynikající pidprďu přesně pro mě.
Stála třikrát tolik, než ta z Číny, neměla krajky, vypadala spíš jako zdravotní pomůcka. Hnusně. Sice vydržela daleko delší dobu, ale časem se zaprala, neb byla bílá, a tak předčasně skončila v kontejnéru.
( To jsem míč zvědavá, co na tohle Sibyla. )
😀
Tohle spodní balení nikdy nekupuji na stánku. Už od dob, kdy je začala vyrábět Triola ve francouzské licenci „Triumph“. Když přestali, pak jsem je , díky cestování ,objevila v Budapešti a v Polsku . Až nějakých pár pátků se zase objevily i u nás. Nepárají se, drží tvar pořád, nežloutnou – drží barvu
. Ale zajímavé bylo, když jsem kupovala poslední,bylo chování dam prodávajících. Byl to zážiteček, vnucovaly cokoliv jiného, „ony“ tomu přece rozumějí líp než já. Jo samozřejmě nutily ty na dvě či tři použití a pak koupit nové. Ty výrazy, když jsem trvala na svém že, ač dražší, mám je jako vyzkoušenou značku , kterou používám 40 let a na jiné kvůli nim nemíním si zvykat, bych Vám přála vidět. Chechtala jsem se celou cestu domů.. Jóó odbornice. uFF
Emo, mně se nikdy nepovedlo nezaprat bílé prádlo, které se pere jen na 40. Vždycky mi časem zežloutlo a zešedlo. Stalo se to i u té drahé podprsenky, která byla z Trioly. Z toho důvodu je mi dlouhá životnost na nic.
Zkuste neprat v chemii. Já peru v mýdle jádrovém. Do 5ti litrovky nastrouhám jádrové mýdlo a když peru, tak hrst nebo dvě, podle množství, a nestalo se mi, že by něco zažloutlo a máchám v dvojí vodě. Vážně, zatím se mi nestalo, že by něco zažloutlo. Vždyť naše bábi mívaly bílé blůzy a halenky vždycky bílé. Sice to nastrouhání mýdel dá fušku, ale zase pak máte na dlouho pokoj.
Je docela možné že uměliny s chemií v pracích šmejdech nějak reagují a právě tak jak se nám to nelíbí. Co vím – nevím.
Bílá je bílá, tělová je tělová a černá nezašedne , ostatní barvy se nemění – a šaty i svetry sedí jak ulité, tak jak mají.
A když bývalo něco extra špinavé- což u prťat neuhlídáte, nebo ponožky, tak jsemhezky rozmíchala v hodně teplé co jsem snesla, namočila a nechala do snesitelna a pak normálně vyprala.
Já na jádrové mýdlo/nebo s jelenem nedám dopustit
Je vidět, že máte spoustu zkušeností, paní Emo, a téměř identické postupy používala maminka… Bílé bylo bílé, a to nezmiňuji vrtulkové pračky…
Njn chybami se člověk nejlíp učí. Taky jsem měla líné moderní období. Ale když jsem zjistila co to stojí, tak jsem rychle zacouvala k lety a generacemi ověřeným postupům, . Když jsme chtěli vandrovat po světě, což samozřejmě něco stálo, tak se muselo ušetřit jinde.A neutrácet za neustálé kupování rychle leností poničených věcí.
Díky za radu, zkusím to. Já teď peru drobné prádlo v ruce, ušetřím za pračku, kde peru jen velké kusy. Takže se mi tahle rada docela hodí.
😍
Helanov, já při praní ručníků a ložního prádla přidávám rozvařené mýdlo i do pračky. Jak říká Ema – rozdíl je na první pohled patrný. Nejen barvou, ale i na omak – prádlo je měkčí – ručníky nepřipomínají kartáč.
a ty nejpodařenější jsem vždycky pořádně namočila, namydlila důkladně mýdlem a nechala do rána působit. A nebylo co řešit.
Babička bílé namáčela. A pokud si vzpomínám, tak někdy i používala modrou skalici, nevím už přesně kolik, ale nebylo to moc. Modrá bílou projasní. Mám pocit, že se dají i koupit takové namodřené ubrousky, které se přidají k prádlu, budou fungovat podobně.
A z chemie se dá použít klasický odbarvovač, ale to je nejméně v 60 stupních.
A aby se něco „nezapralo“, je dobré do praní dát klasickou sodu bicarbonu, odstraní to zažloutávající železo a mangan ve vodě z městských řadů…
Když začaly automatické pračky, maminka se smávala, že se koukne na šňůru s bílým prádlem a hned ví, kde už ji mají ;-). Podotýkám, že to bylo na vesnici a před 50 lety.
Krásně to bylo vidět na panelákových balkonech ve dny prací.
Re: Helanov
Vám někdo kontroluje v práci nebo v tramvaji podprdu?
Že bych se někdy přidal…
já NE
Targusi, jednak vnitřní pocit – čistoty, to zašedlé je jak ušmourané. No a pak, ledaskterá blůza či šaty jsou průhledné a pak je ženská považována za špindíru. To platilo platí a snad i bude platit. I když nevím jak to plánuje naše věrchuška s tím „šetřením“. Ale ženská když chce, tak si vždycky poradí.
Myslím, že děláte z komára velblouda.
Já si často u pultu všechno jen prohlížím a když mě u toho prodavač/ka jakkoli osloví a vyzve k nákupu, tak jim prostě napřímo řeknu: „Já se zatím jenom dívám.“ Po této větě mi dají všichni pokoj.
Asi máte větší sebevědomí než já. Myslím si, že ta prodavačka moc dobře chápe, že si zatím jen vybírám. Že si nemohu dovolit koupit požadovaný tovar bez ohledu na cenu zboží.
Maneco, přesně tak to říkám já, desítky let. A funguje to.
Helanov:
Prodavačce srdečně poděkuji a řeknu, že hledám nějaké vhodné dárky pro děti a vnuky a švagra, ale zatím chodím po obchodech a rozhlížím se. Jestli jí to nevadí, zeptám se.
Zatím nikdy žádná neřekla, že jí to vadí.
občas se u některého zboží podrobně vyptá vám na parametry – zvláště na takové, o kterých předpokládám, že o nich prodavačka netuší….a scěluji své zkušenosti s podobným zbožím.
Při odchodu nezapomenu poděkovat za vstřícnost!
Příště si některé prodavačky opět rády pokecají (a předstírají tak u šéfa pracovitost), jiné se přede mnou snaží ukrýt…
Šmarjájozefe, vy jste upovídaný (/ukecaný), Holube. Vás bych za zákazníka jako prodavačka nechtěla.
Ostatně, já bych se svou introvertní povahou stejně nemohla dělat žádné zaměstnání, kde se furt komunikuje s lidmi. Z formálních zdvořilostních rozhovorů bývám obzvlášť unavená.
Ale já si můžu „dovolit koupit požadovaný tovar bez ohledu na cenu zboží.“ A přesto si někdy déle všechno prohlížím.
Je mi úplně u hyžďů, co si o mně prodavačka myslí. Jen ji slušně oznámím, že se zatím jen dívám, čímž naznačím, se se sama ozvu, pokud si něco vyberu. Funguje to dobře, dají mi pokoj.
Víte, když čtu jakými názvy tady častujete prodavačku, která toho má asi fakt plné zuby, tak bych řekl že k normálnoati a slušnému chování má blíž ta nebožačka za pultem, než zakyslá důchodkyně, která si není schopná vybrat dva zákusky. Je radost stát za někým jako vy ve frontě. Kdyby se prodavačka neusmívala, jiná taková jako vy by si stěžovala, že se tváří kysele a kdyby zákazníka neoslovila, tak by vyskakoval, že si ho nevšímá.
Juro, nepochopil jste problém!!!
V cukrárně mám vybráno, už když tam vstupuji. Řeknu prodavačce ze to budou dva kousky, aby věděla, že stačí malý tácek. Už nestihnu říct které, protože na mne vypálí TAK POVÍDEJTE.
Což mi přijde drzé a neslušné. Určitě nečeká, že bez téhle výzvy na ní budu mlčky civět.
Já jsem hlavně nepochopil, jak vás může taková prkotina rozhodit až tak, že použijete vůči pracující, velmi často i vedením „šikanované“ ženské, která víceméně musí plnit firemní kodex a příkazy (sic někdy poněkud neobratně), slovník hokyně a to i s odstupem času. A zahodíte tak důstojnost a nadhled, který by nám, těm starším a „moudrým“ důchodcům :-), jistě slušel daleko více. Mne dříve vytáčely věci, kterým se dnes jen usmívám a hlavně!! jsem neskonale rád, že nemusím stát za tím pultem, mohu si užívat zaslouženého odpočinku a dělat (povětšinou), jen to co chci. Pěkný večer přeju.
No právě, přeci když vstoupí do cukrárny moudrá důstojná dáma, tak sa neříká tak povídejte… totiž, jakou honem moudrost splašit? A to si ta prodavačka myslela už od pohledu, že se něco dozví, a ono zas nic.. jen větrník s indiánem.
(Pardón, pardón)
Řekl bych, že jste trošku přecitlivělá.
Trocha té exotiky Vevčo neškodí. [;>))
jsme tu tak trochu uzavření v bublině, všichni se v téhle hospodě známe a víme, co řekne ten nebo onen. Komnata ozvěn se tomu říká. Na stejnou věc se ale mohou dívat různí lidé různě. Prostě úhel pohledu. Nemám rád Čechoameričany, kteří jen velebí svou novou vlast a na tu starou plivou. To, že si oblíbili Ameriku je jejich věc a pochopitelná, našli novou vlast a ta některé přijala. Ale plivat na lidi, kteří nemohli nebo nechtěli emigrovat je dost hnusné.
Vás se to určitě netýká, ale některých dalších ano. Ztratí kontakt, i když jim třeba řeč a kultura zůstala. A taky povaha. A povýšeně posuzují, jak to tady „pytlíkujeme“.
Jsem 50% Polák, do šesti let jsme mluvil jen polsky (a trochu německy), ale netroufl bych si kritizovat „polskou povahu“. Nic takového totiž není. Tak jak není povaha česká nebo ruská, případně „americká“.
Pište dál, prosím. Moji oblíbenou knížku napsal emigrant Leo Calvin Rosten. „Pan kaplan má třídu rád“.
Krásná kniha,Kocoure, a jedno z nejkrásnějších divadelních představení Městských divadel pražských, s Lubomírem Lipským,Jitkou Smutnou a všemi ostatními. Nesmírně lidské, hluboké, dojemné.Děkuji za připomenutí.
Olgo, ano, to BYLO divadlo! Viděla jsem to třikrát!
Bohužel MDP také zničili…, už tam nechodím.
Skoro nápodobně,Aleno. Těžko se hledá něco “ neprogresivního „. Nejhorší smutek je Národní divadlo, dlouhodobě. Za všechno viním hlavně tzv.granty,tedy dotace, které těm nejuřvanějším progresivistům umožňují obejít se bez diváků.
Ale drží se Viola, Činoherák, Dejvické… zčásti Vinohrady…
Zaujalo Vás teď v poslední době něco ?
A u pana Kaplana jsem vždy potřebovala kapesník!
Rozhlasová adaptace také není k zahození.
Kocoure, ta knížka prý v originále není ani zdaleka tak vtipná, jako v překladu Pavla Eisnera. ( Jen pro zajímavost. )
Překlad Antonína Přidala je lepší.
Je to tak. Díky. Těším na pokračování.
Pěkný článek… pište a vyprávějte dál.
———-
Co se týká učení jazyků…
Znám jednu rodinu – máma 37, táta 40, oba VŠ, mají dvě dcery 12 let a 2 roky.
Přistěhovali se do Česka za Slovenska tak před 6 lety, starší dcera zde začala chodit do české školy.
Tito rodiče od narození mluví na obě dcery tak, že matka na ně mluví německy, otec anglicky, dcery mezi sebou mluví německy, rodiče mezi sebou mluví slovensky, starší dcera ve škole mluví česky, všichni s okolím v Česku mluví česky. Při návštěvách prarodičů na Slovensku mluví na celou rodinu všichni slovensky.
Musím přiznat, že mi to vždy připadlo jako totální galimatyáš.
Fakt ale je, že ta starší dcera, která je teď v 6. třídě základky, má plynulou němčinu, angličtinu minimálně na úrovni B2 a když s ní mluvím česky, tak bych nikdy nepoznala, že je původem ze Slovenska.
Moje otázka je, jaký vlastně bude mateřský jazyk obou dcer?
A je potřeba mít nějaký mateřský jazyk?
… řekl bych, Maneco, že to bude mít jako všechny děti, tedy ten maminčin, kterým na ní mluví, když jí hladí a co slyší těsně před tím, než usne (pohádku, broukání, povídání si o tom vůbec nejdůležitějším holčičím)
… celý ty mezilidský vztahy spočívaj v jednoduchým docela jednoduchým poznání a pravidlu … že když s někým necvrnkals´kuličky, musíš to jeho cvrnkání dlouho pozorovat, pochopit a naučit se ho … a teprve až potom mu říct: …“ pojď si zahrát kuličky.“
Hrát s někým, kdo dloube jen „knedlíky“ a neumí cvrnkat … dyť to znáte … hrát se sice dá, ale NENÍ TO VONO, a to je to, voč tu běží a o čem Vevča i jiní zde píšou … platí to téměř všude mezi normálníma lidma … i u Eskymáků, nebo na Sahaře, kde se kuličky hrajou dost blbě.
jednoduchýmVevčo, máte pravdu, že jazyk určitým způsobem ovlivňuje pohled na svět.
Kdysi jsem se strašně snažil naučit se dobře anglicky, protože jsem měl dojem, že je to jazyk budoucnosti, hlavně proto, že je univerzální a že se s ním domluvíte všude. Teď už o tom nejsem tak přesvědčen. Zajímavé pro mě bylo, když jsem se víceméně náhodou dostal do Šanghaje (vzal si mě s sebou jako experta/maňáska podnikový ředitel) a bavil jsem se o technických parametrech možných dodávek s klukem z marketingového oddělení jedné výrobní firmy. Vzhledem k tomu, že chlapec nebyl technik, tak jsem ho požádal, aby mi dal kontakt na podnikové techniky. Říkal, že klidně, ale že nikdo z nich neumí anglicky – pár jich umí korejsky, jeden nebo dva japonsky … To jenom my si myslíme, že Evropa (a potažmo Západ) je středem světa. Mimochodem, dost dlouho jsme se bavili o tom, jestli něco dodávají do Evropy. Chlapec byl přesvědčen, že ano, ale když to zkonfrontoval na PC, zjistil, že šlo o Spojené arabské emiráty – prostě jako nám ti šikmoocí splývají, oni to mají s naším koncem světa podobně.
Dál jsem zjistil, že se mi některé věci na angličtině nelíbí. Třeba když se bavím s lidmi z profese, tak pro ně je výroba „bussines“. Nejde jenom o slovo, oni to tak často doopravdy do značné míry vnímají. A pro mě to tak není. Ve fabrice jsem strávil většinu života, a vůbec to nebylo jenom o práci za mzdu.
Můžu to srovnat s ruštinou – v posledních pár letech jsem hodně četl ruské knížky (hlavně lehčí literaturu) v originále (angloamerickou znám jenom z českých/slovenských překladů – přece jenom jazyk beletrie je pro mě příliš náročný). Můžu říct, že i když jsou pro mě některé pohledy Rusů trochu cizí, přesto jsou mi mnohem bližší, než pohledy angloameričanů.
Jaké by to asi bylo, kdybych uměl čínsky? Těžko říct, ale asi taky jiné. Pár překladů z čínstiny jsem četl, a měl jsem z nich hodně smíšené dojmy. Mám dojem, že to souvisí s překladem.
A na závěr: Hodně mě překvapuje, že jste měla problémy najít si v knihovně zajímavé knihy. Čím to? Šlo o nějaké „nepohodlné“ autory? Já jsem podobný problém v dětství nezaznamenal, a to jsem chodil do knihovny od sedmi let. Naopak, sleduji spíš v poslední době, že většina beletrie je, podle mého názoru, zařaditelná spíše do kategorie „sraček“.
Poslední větu spolupodepisuji. Hlavně z SF a podobných žánrů. Mám jich doma téměř sedmdesát a už necítím potřebu si něco nového koupit. Od všech, které se mi náhodou dostanou do tuky už mám v knihovně lepší verzi. V tomhle žánru u mě vedou Slované. Rusové, Poláci… Ale je to věc názoru.
Ohledně scifi je to jednoduché. Dříve se k nám ze Západu dostávaly naprosté většině kvalitní věci, což bylo dáno tím, že se šetřilo na autorských právech, a tak se pečlivě vybíralo, co přeložit. Výběr dělali lidé, kteří tomu rozuměli. Člověk nabyl dojmu, že onom Západě je všechna literatura jen perfektní. No a po r. 1989se otevřela stavidla a připluly hlavně sra*ky.
„Dříve se k nám ze Západu dostávaly naprosté většině kvalitní věci“
To byvalo s filmama taky. Jak jsme milovali westerny! Velka zem s Gregory Peckem byla uplna kulturni udalost. Pak jsem prisla do Ameriky, a zjistila jsem, ze na vetsinu z nich se neda koukat. (A Velkou zem zde temer nikdo neznal.)
Mimochodem, vsimli jste si, ze tedka je kazdy druhy skvar ocejchovany jako „New York Times bestseller“? Takovy upadek kultury v jedne generaci… neni zadna legrace.
Ono je to hodně dáno přístupem autorů k tvorbě. Kdysi se opravdu snažili cosi čtenářům předat nebo sdělit, dnes se to musí hlavně prodat. A zatímco kdysi si každý autor snažil hledat vlastní styl, dnes se začínající autoři učí, jak to napsat, aby se to dobře četlo a prodávalo. Samozřejmě se to netýká všech, ale valné většiny. Speciální kategorii pak tvoří ti, kteří píší tak, aby zaručeně uspěli u kritiky a získali nějakou „prestižní“ literární cenu. V podstatě je psaní teď spíš profesionální sport než umění.
RE : Václav
Autorka píše o univerzitní knihovně. Tam to asi bylo jiné.
Ve veřejné knihovně jsem si mohla vypůjčit cokoli, co nebylo na indexu. Ale ve Státní knihovně, dneska Národní knihovně, vám zdaleka ne všechno půjčili domů. Jedině jste si to mohl číst ve studovně. ( Dneska to bude, předpokládám, podobné. ) Oni totiž někteří lidé knihy kradou.
📚
Doporučuji přečíst čínské sci-fi: Problém tří těles. Je to taková exkurze do jejich vnímání.
Vaclav: Sracky to jsou, nepochybne. Uz pred casem tu vysla kniha s titulem, Proc se ze vseho stavaji sracky? A jede to srackovani dal…
Myslim ale, ze neni vina anglictiny, ze mluvi nekteri ve fabrice o businessu. To je vina lidi. Ja jsem ve fabrice delala, a tak jsme se nikdo nevyjadrovali. Mozna manazeri… Mne treba vadi, ze rada lidi v cestine rika o jidle, ze se „vyrabi.“ Uplne mne to drasa. Je to snad vina cestiny? Neni. Klidne lidi muzou rict vypestovat, odchovat, vyprodukovat.
re: Vevča
nelíbí se Vám jídlo „vyrábět“, doporučujete „vyprodukovat“. Rozdíl podle Vás ?
Já vidím jediný, mezi slovem českým a slovem cizího původu. Přestaňte už nás tady v Čechách mistrovat a vykládat nám, co všechno děláme špatně.
Vaclav: ptate se jeste na ty knihovny. Brnenska knihovna byla fajn, ale jaksi jsem tam nenachazela cizi (zapadni) klasiky. Dodneska si pamatuju, ze jsem i tu brnenskou uviv. knihovnu zadala o Atalu, a to nekolikrat (Chateaubriand). A nikdy mi ji nevydali. Buh sud, proc.
Mahenka je nám nějak mění. Ač dlouholetá, když jsem si chtěla připomenout něco z Campanely-Sluneční stát, naébo Moorovu Utopii, naráz, ač vím že je mají jsem se k nim nedostala. A to dřív měli na na stránkách jednoduchý a pružný seznam, kdy jsem hned věděla, jestli mají nebo jesti je půjčená. Včil s tím !“Novým, lepčím“ se dozvím tak leda kulový . A když se tam dopravím, tak nastanou potíže. JO jo jdem kam?
Moc hezký článek. Já jsem strávil rok a půl v Montaně (1990 – 1991). Pracoval jsem jako pomocník (ranch hand) na ranči. Tuto práci inzerovali v místních novinách. Ucházelo se o ní asi 20 lidí. Tenkrát byla v Montaně velká nezaměstnanost. Majitelé si po návštěvě ranče vybrali mně, protože jsem prý byl akční a vstřícný. Auto jsem neměl a tak jsem všude i do práce jezdil na kole, které jsem si koupil v bazaru. Pro místní lidi jsem byl naprostý exot, ale bylo jim to sympatické a často mne zvali na návštěvy. Na ranči jsem dělal přes jaro, léto a podzim 6 až 7 dní v týdnu všechno co bylo potřeba. Nikoho nezajímalo jestli to umím či ne. Prostě udělej to a hotovo. A tak jsem stavěl ploty a třeba i kácel stromy. V Česku jsem to nikdy nedělal. Ale když musíš tak umíš všechno. Tenkrát, bylo v Montaně báječně. Všichni lidé se zdravili, mávali na sebe v autech a nezamykali domy. Přitom se třeba vůbec neznali. Přes zimu na ranči skoro žádná práce nebyla, ale jedna bohatší rodina mi dávala peníze a nechala auto za to, že přes zimu budu bydlet v jejich velké vile, zatímco oni budou pobývat v Arizoně. A tak už jsem nemusel všude jezdit jen na kole. Když se na ranči dozvěděli, že jsem v USA jen na turistické visum a že tam vlastně nesmím pracovat, tak jen mávli rukou a řekli, že v Montaně vládu a úřady lidi nežerou. Jinak s majiteli ranče jsem stále v kontaktu.
Kristepane Vevčo. Co je to za kydy? Za socíku byla v každé vesnici veřejná knihovna. Když měl někdo rád literaturu, myslím tím dobrou, světovovou literaturu (například Karla Poláčka, Vančuru, americké. anglické a jiné autory) mohl se učíst k smrti. Co nebylo právě ve veřejné knihovně, to měli doma známí nebo se to dalo koupit či získat prostřednictvím členství v čtenářském klubu.
Já jsem nebyl nikdy v universitní knihovně ani v Americe.
A proto už bude jen hůř. Tady i v USA.
No v Hradci byla vědárna v centru,takže v docházkové vzdálenosti, běžné věci tam měli,ale když chtěl člověk nějaký špek,museli do skladu někde na předměstí,neb v centru to bylo malé a tak někdy člověk čekal tak 3 dny
V Praze je Národní knihovna už jenom ve skladech. Za socíku tam měli takové šuplíčky s kartami knih. Kniha se musela objednat. Někdy v 69 jsem tam odcizila knížku, o které jsem věděla, že skončí ve stoupě.
Paní knihovnice mě pronásledovala ještě nejmíň rok, chodily mi střídavě prosebné a výhružné dopisy. Ale vydržela jsem a trvala na tom, že jsem tu knihu ztratila. S čistým svědomím. Stejnak by jí už nikomu nepůjčili.
😀
Knihovny měly systém. Kromě místních lidových existovaly i okresní, které měly tzv. doplňovací oddělení. Jako nadšený čtenář jsem se, ač ještě žák ZDŠ, vypracoval do role neformálního zástupce knihovníka, a zhruba jednou za dvě měsíce jsme z naší vísky vyráželi s ruksaky do okresního města pro knihy. Něco se objednalo předem, něco jsme objevili na místě. Objednávaly se buď konkrétní tituly, nebo obecně – detektivky, horrory (ty tenkrát začínaly), literatura faktu, cestopisy, romány.
Návštěva místní lidové knihovny byla společenská událost, chodila tam minimálně polovina vesnice. Otevřeno bylo v pátek od šesti do osmi, v zimě sa napřed zatopilo v kamnech. Také tam bylo rádio, klasické s magickým okem. Chlapi poslouchali reportáže z hokeje (přímé přenosy, střídaly se po stadiónech) a po osmé se přesunuli do hospody.
Později, na vysoké v Brně, jsem chodíval do univerzitní knihovny (tehdy Státní vědecké). Člověk vypsal žádanku a knihy, které měli na místě, dostal hned (tedy po pár minutách), méně frekventované se vozily jednou nebo dvakrát týdně z depozitáře (v Rajhradě?). Existovalo i veřejnosti nepřístupné oddělení, kdy se uchovávala literatura nějak závadná – pornografická (sranda, že?), protispolečenská (např. Mein Kampf) atd. – přístup do ní předpokládal vědecké či výzkumné důvody. Kdo jej povoloval si už nepamatuji, ale určitě to nebyl funkcionář KSČ. Existovala a stále existuje meziknihovní výpujční služba a to mezinárodní, kolega ji hojně využíval.
Já se dostala do toho nepřístupného oddělení v Klementinu díky potvrzení z VŠ, že jisté jinak nedostupné materiály potřebuji pro diplomovou práci. Jezdila jsem je studovat do studovny.
Já taky od dětství ležím v knihách,studovala jsem literaturu v osmdesátých letech, a také nemám dojem – jako předchozí pisatelé – že by nebylo v letech socialistických co ke čtení . Co krásných knih vycházelo, čtvrteční fronty na ně, na poezii , třeba Skácelovu …. To byly opravdové kulturní události, knihy se četly, půjčovaly,diskutovalo se o nich. Hodně věcí se člověku dostalo v samizdatech,sami jsme je s přáteli vydávali,rozepisovali, doplňovali vlastními fotografiemi místo ilustrací; spoustu knih měli známí z prvorepublikových knihoven prarodičů, další byly vydané v letech šedesátých,pro nás tehdejší děti třeba Foglarovky….
Ale i tak byla devadesátá léta co se literatury týče senzační: objevovaly se nejen překlady světových autorů, ezoterické knihy, nejrůznější biografie, původní i novodobá červená knihovna, návody na zbohatnutí,historické publikace na do té doby tabuizovaná témata….ale také vycházela díla všech možných zakázaných českých a slovenských autorů….
Tím mi možná trochu splynulo povědomí o tom,co tady v letech socialistických tak podstatného ze světové literatury chybělo. A budu moc ráda,Vevčo, když o tom napíšete víc – co jste díky angličtině objevila, co jste konkrétního četla a doporučila byste. Moc ráda se dozvím a pokud nebudu znát a bude dostupné v českém překladu, přečtu si.
Děkuji za reakci na téma knihovny a literatura. Jen si asi k nelibosti mnohých dovolím upozornit na klasiky typu Čechova, Puškina, Tolstého, Lermontova a dalších, včetně hudebních velikánů jako byl Čajkovskij a mnozí další, dnes šmahem takzvaně od boku nenávidění Rusové o kterých současná mladá generace omámená americkou úpadkovou kulturou nemá ani tušení
Moje dcera zachránila ze školní knihovny Holčičí tajnosti.
Neuvěřitelně krásně zpracovaná knížka pro holky. Vydáno v roce 1968.
Autoři : Hana Prošková, Jiří Gruša, Jiří Suchý, Ilja Hurník, Ivan Medek , různé ankety, kde déti říkají svoje názory. Naprostá absence politiky. A základní úvod do hudby, do výtvarného umění, poučné a strašně čtivé.
Je to vidět, knížka je silně ohmataná. Myslím si, že dneska by už nikdo vydání tak kvalitní knihy nezaplatil. A kdyby jo, tak si ani nechci představit, o čem by se v ní psalo.
U nas na ZDS byla taky „knihovna“. Zamcena cimra s haldami knih… jednou za cas tam nektera ucitelka vbehla, chytila nekolik, a pak nam ve tride pujcovala. Cachticka pani sla na dracku, ucili jsme se na tom slovensky. Az to nejaky pruderni rodic znemoznil.
My,v krásném turistickém městečku v Massachusetts,jsme domy také nezamykali,ani když jsme šli třeba na pláž nebo jeli na nákup. Před Vánocemi je tam tradiční charitativní akce – prohlídky vánočně vyzdobených krásných domů bohatých lidí. Koupíte si u organizátorů asi za dvacet dolarů vstupenku, peníze připadnou charitě. Dostanete označení na rukáv a plánek domů v okolí,asi deseti, které jsou v daný den přístupné, krásně profesionály vyzdobené, otevřené, většinou bez přítomnosti majitelů i dozoru. Každý navštívíte,prohlédnete si přístupnou část a jedete podle plánku dál. Majitelé jsou někdy v patře, někdy v úplně jiné části Ameriky. Tak jsme se u jednoho bodu plánku sešli s dalšími návštěvníky a dohadovali se, který z domů máme navštívit,nebylo to jasné. Na jednom z domů v ulici jsme se usnesli a nezamčenými dveřmi vešli v početné skupině do obýváku s hrající televizí. Překvapilo nás, že dům nebyl nijak krásně vyzdobený. Teprve když jsme uslyšeli hlasy z patra,pochopili jsme, že jsme v nesoutěžním domě a se smíchem odešli. Rodina ani nepostřehla, že měla návštěvu.
Chodili s vámi po cizích domech i černoši?
Nepotkala jsem tam žádného,ale nechodilo se v jedné velké výpravě, každý měl plánek a objížděl trasu svým autem v různých časech. Možná některý z těch domů nějakému bohatému černochovi patřil,jsou i takoví.
Vy ale spíš myslíte,jestli si někdo z ghetta nejel typovat dům pro krádež. Nevím to přesně,ale tyhle bohaté okrsky jsou na to vybaveny, lidem v otřískaných – či jak to vyjádřit – autech věnuje policie pozornost a oni to vědí.Bez auta toho mimo město moc nevyloupíte. Kriminalita se tehdy odehrávala spíš v Bostonu, dnes nevím. Hodně jsem se bavila takovou někdejší naší černou kronikou, svodkou policejních zásahů uveřejňovanou v místních nedělních novinách. Kromě řešení špatného parkování se jednalo o zásahy u nehod, rušení nočního klidu, jeden z největších zločinů spáchala liška, která se vloupala do kurníku na farmě!
Ale jak jsem psala,je to před deseti lety a z bohaté čtvrti, zprávy z Bronxu byly jistě jiné. Bohužel.
Krasa… Americani maji radi lidi, co se sami umi postarat, a neboji se do neceho noveho pustit. Hadala bych, ze neni dosud Montana moc jina… ono je tam dost zima, a tak se tam kor moc lidi nestehuje.
Home on the range… 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=cIRI81ZRaw4
Proč bych měl věci chápat jinak, než chci?
Takový důvod není. Jen se někdy nedomluvíte.
Nemusím se s každým domluvit.
Potom je všechno O.K. Mám to stejně a neruší mě to.
Umění spisovatele je, na několika málo stránkách vás přesvědčit, že to chápat chcete úplně přesně tak, jak to ten pisatel myslel a píše…
To se mu podaří jen u slabých povah.
Myslím, že i silné povaze se slza v koutku oka zaleskne… Jinak by takový Jarek Nohavica ty své spisovatelské zkratky prostě neměl komu „zpívat“… 😉
…a že těch „slabších povah“, jak píšete, na ty jeho koncerty chodí, přímo v masových počtech…
Jsou lidé, co nevyměknou. Třeba na samotách jich je hodně.
Jojo, fasáda, ta se udržovat musí…
…Oravská Magura je poučné místo.. 😉
No Hrabal někde (jsem model 74+, takže neuvedu kde a hledat to nechci), napsal, že spisovatel má psát tak, aby čtenář vyskočil z postele a šel panu spisovateli naflákat držku.
Nevím,jestli jsem kdy chápala úplně přesně,jak to spisovatel myslel,ale tohle se se mnou podařilo Steinbeckovi v Hroznech hněvu. Strašně silná výpověď. A taky Zdeně Salivarové v Honzlové. A Tolstému v Anně Karenině a Václavu Hraběti a Karlu Krylovi…
Je tolik skvělých autorů.Díky za to.
Autorovi
Vevčo,
dopustila jste se velmi časté chyby. Plácala jste o „Emeryce“, aniž jste byla tázána, což je jev mezi „globetrottery“ silně rozšířený a přirozený.
Tím jste se dopustila chyby – začala jste bourat domečky a rozkopávat bábovičky. Což není nic proti ničemu, pokud je na to potenciální posluchač připraven a očekává to.
Pokud je posluchač nastaven tak, že nechce měnit své názory (naprostá většina starších lidí, ale i mladí s mozky „naprogramovanými“ prostředím, ve kterém se pohybují), následuje negativní reakce vůči „globíkovi“.
Doufám, že vás touto poznámkou nenasejřím stejným způsobem, jako jste tehdy nasejřila vy své okolí.
Ale toz Targusi, to bych si musela dat nahubek a tise se dusit.
Holt asi budu zase borit babovicky. 🙂
Doufám, že to berkserské (=krví podlité) vidění Tarduse časem přejde. Když to bude chtít urychlit, přivezu mi i Lentilky – prý pomáhají s velikým úspěchem…
Targuse… Omluva za prstíky lehce „volšové“…
RE: Lentilka
Pro tentokrát vám odpouštím.
Nikoli překlep, nýbrž váš náhled na věc.
Já se totiž k těm Globetrotterům tak trochu přiřazuji. A sděloval jsem pouze svou zkušenost, jak reagují lidé na kecy, které nemají zájem slyšet.
Jo lentilky, hmm, nedávno se mi podařilo koupit inovovanou studentskou pečeť, kde nějaký inovativec, nevím z jakých důvodů, místo ořechů a želé dal lentilky. Zlatý nápad, akorát včil furt hlídám, jestli se zase objeví. Zmizely fofrem…
Mě jste nenaštvala. Naopak, zase jsem se dozvěděla něco nového, resp. a poznala další pohled na USA. A poznámky k socialismu mi taky nevadí. O socialismu, stejně jako o současné době, máme každý své mínění závislé na osobnostním vybavení a osobní, rodinné situaci, ve které jsme žili/žijeme, jakož i na mnoha dalších faktorech. Proto nemám moc ráda, když někdo argumentuje stylem “ žil jsem tam dlouho, tak můj názor je relevantní“ . To s poměry ve škole bylo zajímavé (a smutné), i když o základním a středním školství v USA víme své. O studiu např. medicíny mám zase naopak od syna přímé info – přísné, náročné, velmi kvalitní. Ale to jsem odbočila. Díky za ty informace. USA mě zajímá tak nějak ambivalentně. Nemám tu zem a její směřování ráda, okázalost, „roztlemenost“ osobností, nekulturnost atd. ráda ani americké filmy, americký pop mě přímo drásá, ale stejně ji sleduji … ostatně i ty (kvalitní) filmy. Youtuber Michal Šopor je velmi zajímavý mladý Čech žijící v USA (asi 8 let), stojící nohama na zemi a přinášející mnoho zajímavých informací z té země. Dělá rozhovory a Američany i Čechy. Možná by výměna zážitků a dojmů mezi vámi dvěma byla obecně zajímavá a přínosná . …to je jen tip. A díky za článek.
Srdečbý dík, Vevčo, zase co nejdřív nějaký článek napište!
Budu se těšit.
Vevčo, máte recht!!!
Nic není černobílé.
Někdo řekl, že život je jako zrcadlo. Když se do něj dívá špatný člověk, tak v něm vidí samé špatné lidi.
A naopak. Vy jste asi ten druhý případ.
Za článek děkuji,hezké čtení.
Kamarád ,který se vrátil z USA ,kde žil 35 let,říká ,že do velkého obchoďáku to měl 260km a tam mohl jít 10 minut podél regálu s botama.
Tiše jsem s ním nesouhlasil ,když říkal ,že Amerika a Rusko jsou stejné protože obě země staví křivé domy.
Zmínka o stravování mi vybavila vzpomínky na Anglii ,kde jsem si na ničem nepochutnal,sladkou tečku – zákusek za 2.80 libry jsem po prvním kousnutí odložil,brr.
Také strava v jídelnách US army měla své zápory ,arašídové máslo ,vejce na slanině ,brrr ale kladů bylo více.
Anglicka kuchyne je desiva kapitolka sama pro sebe. Ale caj umi uvarit…
S tím čajem je zajímavé, že je to stejně jako rusové. Naše mámy taky uměly čaj uvařit. My už ne, příliš jsme si zvykli na pytlíky. Asi jsme lenoši. Kamarádka mi dovezla darem pravý ruský samovar, poctivě mne učila jak s ním zacházet a vyrobit báječný čaj. Marně. Zatím co její čaj byl vynikající, ty mé pokusy – hmm ouvej. Takže vím že to jde, ale neumím. Sedá na něj prach.
No a k té anglině, víte, mne fascinuje, jak naši press a další se ohánějí že znají a že …. prdlajs, že se to nemůžou , za tak krátkou dobu naučit jste mi potvrdila. A že je to logicky nesmysl…
Docela by mne zajímalo, kdo je na těch „stážích“ učí a co jim vlastně povídají. Jinak o stavu ve školách, hmm krásně to ukazují filmy s touhle tématikou- hlavně s POitierem. Všechny tři.
A díky za další náhled na svět za velkou louží
Vzpomněl jsem si na frázi z tzv. drilovacího cvičení kdysi v kurzu AJ (podotýkám, že se jelo z učebních materiálů BBC). „Is there anything worse than English cooking? No, there is nothing worse.“
Hezký text díky, jen… lze život pojmenovat ve všech svých aspektech zcela definitivně? Není demokratické nechat prostor v porozumění i druhým? S jejich vlastnoručními pocity. Pokud je angličtina totální, pak není jazykem lidí. No, prostě muselo to ven….
Není to demokratické. Nemůže to být demokratické. Protože s demokracií, formou vládu to nemá nic společného. Dřív když jsem otvíral plechovku s olejovkami….co kdyby tam….Lenin? Dnes…co kdyby tam…. …? Tehdy co všechno bylo či nebylo označováno za socialistické nebo naopak za nesocalistické. Dnes je tomu nejinak.
Předvádění subjektivního pohledu. Je to tak dobře. Každý jsme originál. Každý máme nějaký subjektivní pohled. Z mého pohledu, subjektivního, jak jinak, …. právě tohle je pro mě zajímavé. Jiný má svůj subjektivní pohled jiný. A další zase jiný.
Karel Čapek…Anglické listy, Listy ze Španěl…
Bylo by to tak zajímavé čtení, bez jeho subjektivního pohledu?
Ta angličtina (kterou neumím a žere mě to, snacha je překladatelka) se mi zprotivila v okamžiku, když někdo začal používat anglické výrazy tam, kde existují české, aby nám, hňupům naznačil, že je „světoobčan“.
A potom rádio. Kolik je tam světových (anglicky zpívaných) písniček? 90 %?
Politika? Rektální alpinismus?
Němčina, ruština, polština čeština je kde? Jako podkres už dlouhá léta (cca 50) muziku naštěstí neposlouchám.
Angličani na to mají vyborne slovo, prostě vyborne, neuvěřite, jak úžasné slovo na to mají……… No, třeba youtube. Aj. (fakt tyhle argumenty miluju).
Jasně a veškerá kultura amer. Všiml jste si např. těch dokumentů? Toho způsobu? Ne, to se nedá sledovat
Jde vám více o formu, anebo o obsah?
Kvůli obsahu umím formu přejít bez komentáře…
Obsah řeknou v prvních pěti minutách, což o to, ale s tou formou se popasovat celých padesát minut… To nejde
Za starého Rakouska lepší lidi místo „koberec“ říkali „tépich“ apod.
Když jsem já byl na vojně, tak gumy měly samé rusismy: trenýrovka, odřad, úhroza, dežurný, sborka/rozborka (to se ale myslím užívá dosud) ….
Teď je to zase samý míting, level, mějte hezký den, likvid (=náplň do el. cigaret), týmbilding, atd.
A život jde dál.
Ale jak dlouho ještě? Předem děkuji za kvalifikovanou odpověď.
Re: Annotatore
Zklamu vás, ale slovo odřad OPRAVDU není odvozeno ze slova otrjad.
Jinak souhlas.
A přidám STRÁŽNÍ GORODEK.
Když mě tam poprvé přitáhli, ihned jsem se zeptal kde jsou pomůcky na hru, ZVANOU „GORODKI“.
Soudruzi čuměli jak puci a po mém dalším komentáři o przění ruštiny i češtiny jsem se jim přestal líbit.
Děkuji, člověk se pořád učí.
Vládnu sice jazykem, ale mohu nechat prostor druhým a nedoříkat, …co by ohebně hovořící živočich. Obávám se, že jak Vevča psala o tom, že angl. řeknou všechno rovnou, tak by jim přitom mohl nějaký neuchopitelný aspekt uletět, možná jej ani nepostřehnou, což může být trošku ochuzující o krásy světa a živ. pochody. Zní to jako příliš definitivně na české snílkovské poměry. Nicméně spisovatelskou subjektivitu si čtenář jaksi dávkuje… případný prostor si vyplňuje individuálně, např. oponentůrou, domýšlením, kocháním, soudem, cizorodým pocitem, svobodně
Součástí Slovanské kultury vždy jakékoli formě sdílení bylo i mlčení. Je to ještě o kousek hlubší, než to nedoříkávání – mlčení nechává myšlenku propadat do hloubky…
Dnešní kultura zkratek se mlčení bojí snad ještě víc než smrti. Puštěná televize jako „pozadí“ lidem zabraňuje propadat se do té hloubky jich samých – a současná situace ve světě je jen důkazem, že neschopnost mlčet je nesprávná cesta.
Věci plynou, tak jak jsou.
To by bylo na celou knihovnu. Má zkušenost je ta, že lidé v jsou přímo definováni jazykem, který používají, ve kterém myslí.
Při několika studijních pobytech a USA mi například nebyli schopni pojmenovat něco, co se česky řekne „smysl života“. Oni to nahrazovali „cílem“, „úkolem“, „záměrem“…
V USA mi přišlo, že jejich způsob existence je skupinový – ne kolektivní a málokdy komunitní (jediné použitelné komunity byly komunity spojené společnými zájmy).
Lidé, kteří změnili zaměstnání, změnili „skupinu“, a reálně změnili i styl a náplň svého života. Skupiny si vytvářely své „identifikace“ pomocí rituálů – My to tady děláme tak a tak… A na otázku, proč to tak děláte, byla jednoduchá odpověď – jsme tak uvyklí. Kde se ale ten zvyk vzal, nikdo netušil. A v podstatě se ani nikdo nezajímal.
Velmi mi chyběla právě ta možnost „vstoupit“ pomocí jakési „hry na porozumění“ – vy píšete „nedoříkávání“. Ano, přišlo mi, že to, že oni měli vše jasně slovně vymezené, jim zabraňovalo pochopit, že tytéž věci mohou být vidět z více úhlů – a než mi to došlo, bylo potřeba sanovat velké množství téměř „konfrontačních“ výstupů.
Je jednoznačným faktem, že se nic neděje zbytečně, často ale člověk nechce chápat ty změny v tomto kontextu. A máte pravdu – kolika jazyky je člověk schopen myslet, tolikrát je schopen chápat konkrétní věci jinak, a tolikrát více má šanci pochopit jejich smysl.
Rika se… the meaning of life… smysl zivota…
Hra na porozumeni… to je pekne. Budu se nad tim muset zamyslet.
„The Meaning of life“ je spíše „Význam života“, není to to ono.
… a děkuji.
The meaningfulness of life?
Rozuměl by rodilý Američan takové slovní konstrukci „meaningfulness“?
Ani smysl života.
V překladu to má jinou příchuť.
Jako „čína“ v naší kuchyni. Tak nějak, zhruba. Jenže není to ono. Bez narození se do oné kultury, vyrůstání v ní. Anebo se tam i narodit s vlohami vyselektovanými onou kulturou.
Nemyslím si, že s vámi mohu souhlasit.
Schopnost komunikovat je člověku vlastní, problémem jsou jen formy a cíle. Pokud chcete vzájemně komunikovat, zvládnete to i s člověkem z jiné kutlury (třeba pralesa). Důležitá je schopnost vědomě potlačit vrozené a naučené vzorce – pokud tohle člověk zvládne, dokáže nejen komunikovat, ale i se sdílet.
Nejblíže jsme se dopátralli shody na
„Context of life“
– to očividně – alepoň ti „moji Američané“ – chápali nejblíže tomu našemu „Smysl života“.
Ne vše se dá přeložit stylem 1 : 1. Kdyby to šlo, už dávno by bezproblémově překládaly stroje.
Setkal jsem se se zajimavým fenoménem: mám několik kamarádů z jižního Slovenska, u kterých je maďarština druhou (možná první 🙂 ) mateřštinou, a dělalo jim veliké problémy z maďarštiny překládat. Tvrdili, že to mají oddělené, jakmile přepnou na maďarštinu, tak se vším všudy, že v ní i myslí. A nejednalo se o překlad simultánní, nýbrž třeba texty písní (jojo, to byly časy, Omega, Dívka s perlami ve vlasech; János Kóbor to má už za sebou).
Trefa na hlavičku hřebíčku – pokud chci dobře ovládat tzv. cizí jazyk, je nutné se v něm naučit i myslet… Což do relativně jednoduchého scénáře mechanické nauky jazyka vnáší vcelku složité proměnné, otevírá další „rozměry“ procesu zvaného Nauka cizích jazyků…
Díky za Váš postřeh, za zmínku o velmi důležitém aspektu…
Lentilka: Ono asi bude zalezet, v jake souvislosti se o tom smyslu zivota mluvi. Pro mne je context zivota rodina, sousedstvi, treba ta nedaleka knihovna…
Smysl zivota je spis neco spojeneho s duchovnem, a potom se „context“ nehodi….
Ale právě jste to napsala – kontext života je pro vás ta hlavní motivace žít správně, dle smysluplných „pravidel“, vypsala jste to, co ta pravidla pro vás jsou – děti,… etc.
To duchovno není dobré vztahovat jen na svou individualitu – ta je jen „dočasná“, na to se hodí spíše něco jako „exstence“. Lze pak uvažovat i o podílu mé individuality v rámci celku a vliv mého přijetí celku na mou individualitu.
Maneca, meaningfulness of life, tomu by American rozumel, ale zdalo by se mu to klopytave. Zbytecne to natahuje neco, co je uz vyjadreno slovem meaning… aspon se mi to nezda, ze by to neco pridalo.
Oni smysl života nemají.
To se mýlíte. 😉
Mají ho „jen“ jiný, na jiných kritériích, ale mají.
?
Prožila jsem kolem roku 2010 několik let v Massachusetts , poznala trochu obyčejný neturistický život,procestovala kus Ameriky, blíže poznala několik rodin v sousedství a nikdy by mne nenapadlo říci to, co vy,Yokere. Poznala jsem lidi stejné jako u nás,s podobnými starostmi, tehdy mi připadalo, že ty existenční měli větší než u nás,ale to se už vyrovnalo. Životní styl byl jiný než náš, já mu říkám “ na autech“. Všude a pořád autem,ať z nutnosti nebo jen tak, desetkrát denně,ani matky s malými dětmi netrávily většinu času doma jak jsme my zvyklí. Vozily starší děti do školy a všude možně,jezdily na nákup,na jídlo třeba do klubu,kde si platily členství a najedly se kvalitně za pět dolarů a pozdravily se s přáteli, na golf, bůhví kam…. Děti, které jsem já osobně poznala,nezažívaly takový ten obyčejný klid domova, čas s mámou, čas na dlouhé hraní, čtení, sledování mámy při práci. Možná už to takové obyčejné není dnes ani v Čechách.
Z auta se kupovalo rychlé občerstvení a vybíraly peníze z bankomatu…. jedním z hlavních problémů každého a všude bylo parkování.Bydleli jsme v krásném přímořském městečku a v sezóně denně viděli nekonečné fronty na parkoviště u pláží, nestačila parkoviště v historických městečcích, kdo chtěl vyrazit do přírody dále od domova,musel najít parkoviště nějaké přírodní rezervace,jinde se parkovat nesmělo,ta menší o sezóně, třeba u jezera, také beznadějně obsazená…. samozřejmě po čase objíždění se místo našlo,ale tohle bylo tehdy typické stejně jako shánění míst v dobrých restauracích nebo – pro ty bohatší sousedy vlastnící loď – dvacetileté čekání na získání parkovacího místa pro loď,asi kotviště,v marině.
Kolem běžných domů trávníky bez plotů s pár keři a květinami u vchodu. Plot byl luxusem kvůli ceně, zahrádka prý kvůli času.Ten skoro nikdo údajně neměl.Já ano a tak jsem si zřídila malou českou zahrádku s květinami, bylinkami, záhony zeleniny, keři malin, až z Oregonu jsem si objednala sazenici obyčejného černého bezu,neboť vykopat jej ve volné přírodě se nesmělo… Zahrádku obdivovat a nostalgicky vzdychat chodili všichni sousedé a jejich návštěvy, rangers – správci – přírodní rezervace v našem sousedství vykládali, že cítí z mé kuchyně vůni dobrot, které se vaří z pěstované zeleniny, a byli tím nadšeni,sousedova desetiletá dcera prohlašovala,že moje zahrádka je jako z nebe…. už je nenapadlo zřídit si podobnou, asi už nevěděli jak.
Ale lidé všude, známí i neznámí,byli zdvořilí, srdeční, přátelští,bylo snadné dát se do řeči, požádat o něco….
A ten smysl života? Většina lidí na veřejnosti byla obklopena dětmi,normou byly tři, a to je ten smysl největší,jako všude na světě.
Pojem Amerika je dvojí,pro nás jeden zosobňuje nelítostný systém globalismu, který ničí naše životy, tím druhým je země obyčejných lidí ničených podobně – kolik zavřených chátrajících továren jsme všude možně míjeli, práci lidem odstěhovali do Asie – podobně těžce se dobírajících podstaty problému. Ale mají Trumpa !
„Většina lidí na veřejnosti byla obklopena dětmi,normou byly tři, a to je ten smysl největší,jako všude na světě.“
No jistě. Děti. Ale jde o to, co se děje a bude dít ve společnosti. Jestli má společnost perspektivu. Tahle společnost (tak jak vypadá dnes) perspektivu nemá. Pro US to platí dvojnásob. K čemu vám je deset dětí, když musíte počítat s tím, že nebudou mít možnost se naučit číst a psát. Když nepřežijí, pokud to nebudou gauneři? Budete spokojená, že se vaše dcera musí vyspat se šéfem, aby jí nevyhodil ??? Ano?
Staráte se o děti. To je dobře. Ale o své potomky se starají i zvířata. A většinou dobře. Měla byste se zkusit povznést na vyšší úroveň. A když ne vy, tak váš muž.
Nechci vám mĺuvit do svědomí, ale od mala vnímám, že lidé „na vyšším levelu“ jsou citliví, laskaví, shovívaví, empatičtí…
Nevím přesně, co pro vás to „povznesení“ přesně znamená, ale ty výše vypsané atributy u vás lehce postrádám…
Panebože, pořád se najdou vznešení mravokárci. A mravokárci mravokárců. A jejich…
Čušte už!
Yoker se nejak spatne vyspal. 🙂
Kocoure, vemte si jednu lentilku a chvíli ji nechte rozplývat v puse – zlepší se vám pohled na svět.
Nezlepší.
Já tu lentilku hned rozkousnu a je po srandě.
A není vám té srandy trochu líto?
Lentilky od Nestlé se nerozplývají
Co mi vykládáte o svědomí? Jde o věc. Já říkám, že podstatně důležitější než samotné děti, je společnost, ve které žijí / budou žít. Je vám jedno, že to budou muset být gauneři, aby přežili, je vám jedno, že je bude moci kdokoli bezdůvodně zabít? Je vám jedno, že budou třeba žít v koncentráku? Chápete, že nejde o malichernosti?
To já si taky vždycky říkám,mít hodně dětí je hezké,ale co potom s nima?
Mohl byste podrobně rozepsat,jak se o to staráte vy,Yokere? Jak se povznášíte ( možná nadýmání )? Děkuji!
A ještě jednou vážněji,Yokere. Plně chápu a sdílím Vaše obavy ze stavu a vývoje společnosti. Ale copak jste si nevšiml, že to tady na Litterate řešíme všichni pořád? Kéž bychom našli řešení. Ale stále jsou nejvyšším smyslem jednotlivce jeho děti,pro ně usiluje o co nejlepší život.Někdy je to snadné, někdy úspěšné a někdy skoro beznadějné jako právě teď. Bez dětí se náš svět přestane točit.
přestane se točit kolem dětí a člověk( hlavně žena) může využít SVÉ schopnosti. Nejenom kvokat u plotny.
Sibylo, myšleno tak, že bez dětí, pokračovatelů rodu, nemá národ, lidstvo,tedy svět, budoucnost. Proto je uchování rodu nejvyšším smyslem existence.
Dnes,kdy počet obyvatel planety dosáhl 8 miliard,se tento názor musí přehodnotit, svět nemá budoucnost s nekontrolovaným množením
Ano. Kvokat. To je to správné slovo.
2 Olga?
Amerika je asi moc krásná země s fůrou přátelských idí. (Už ji neuviodím, nemám na to dost sil.)
Ale Amerika je současně země, která je rozdělena na dvě poloviny, téměř stejné, které se vzájemně nenávidí. Co s tím? A to nemluvím o nenávistech rasových. Black Power a spol. A taky pohrobci Kukluxklanu. Latinos a další. Tohle mi do krásného obrazu Ameriky nějak nezapadá.
A už vůbec do obrazu přátelské Ameriky nezapadá její zahraniční politika. Role světového četníka.
Kocoure, to je politika. Amerika ma krasne kraje. A pratelske lidi. A ma taky zlocinne, zle elity, jako u vas, a jako na celem svete. A spoustu lidi, kteri nejsou schopni rozlisit psychopata od normalniho cloveka…
Ano, dá se předpokládat, že je tam místy moc krásně. Ale člověk, který pracoval na tom, abych tam (před deseti lety) mohl pár týdnů pobýt a vidět, umřel.
Ale to co provádí USA navenek Evropě a Rusku, se mi jemně řečeno nelíbí. A ještě se to u nás vydává za největší ctnost. Přitom je to jen polovina(?) USA která se snaží být policajtem světa. Hlavně kvůli ní se nyní zabíjejí Rusové a Ukrajinci za podpory USA a EU? Nesmyslná válka, protože se Ukrajina pokouší stát… Čím vlastně?! (Prosím, nepište mi, že to není pravda. Mohu vás zavalit fakty, že je.)
Co ta druhá polovina, která před časem skandovala „America first!“ Která polovina vyhraje, až stařík Biden umře? Ale to tady nevyřešíme a ani na to nemáme kompetence.
Pardon za bold písmo, něco jsem v tagu zapomněl.
Kocour: A podobne se zase me nelibi, jak Cesko podporuje valku na Ukrajine, a tamejsi nacisty a banderisty, a nenavist vuci Rusku. V podstate, porad mne to sokuje, ze moje vlast se dala na stranu nacistickych totalitnich vrahu.
Ale zase bych nemohla rict, ze to je vina „Cechu.“ Jak vy nadavate na „Americany.“ Prece je rozdil mezi lidmi a vladami/establishmentem. Ale doma v Cechrave na to leckdo zapomina, kdyz nadava na Ameriku.
Kocoure, byl byste u mne v Coloradu vitan. A je zde opravdu co videt, zvlaste na coloradskem zapade, v Utahu, ve Wyomingu, i v Arizone. To jsou ty nejuzasnejsi prirodni oblasti. 🙂
Ktera polovina vyhraje? Zatim vyhrava zlo, jak pise Olga. I tady v Americe. Lidi se houfne stehuji do cervenych statu, a nakupuji zbrane a zasoby. Ale zlo ma vydrz.
no jo, ale právě aby ti lidi mohli zůstat přátelští a bez větších starostí, je potřeba ta politika a zahraniční výboje, aby získali dost peněz alespoń na zachování toho, co předkové uzurpátorstvím národů ve světě získali/vybudovali. No prostě nakradli
Ano,Kocoure,Amerika, Čechy i třeba Mongolsko jsou jistě zeměmi mnoha tváří. Já jsem poznala tuto, prostředí bílých Američanů ze střední třídy, píšu o své zkušenosti. Těžko lze zevšeobecňovat,v přímém kontaktu jsem naznačování nějakých nenávistí mezi lidmi různého politického přesvědčení nezaznamenávala.Což je dost pochopitelné, on se i tady drží s veřejným projevováním svých postojů už skoro každý raději zkrátka,aby neměl problémy v práci. Nakonec skoro ve stejném poměru je údajně názorově rozdělena i naše republika,ale na ulici si těžko všimnete . V prostředí,kde jsem se v Americe pohybovala, moc černochů nebylo, a k těm, které jsem viděla,se všichni chovali slušně jako ke každému. Stejně k Latinoameričanům. Na severu východního pobřeží jich moc není, v Nevadě a Arizoně jsem je viděla v rolích zdvořilých zaměstnanců, do vyhlášených čtvrtí v New Yorku nebo v Bostonu jsem se nevypravovala asi jako se tady v Čechách nevydávám do Chánova.O problematice nepřizpůsobivých víme v Čechách všichni,ale v Praze na Letné ji moc v běžném životě neřešíme.Tak nějak podobně neřešili mí známí Kukluxklan nebo Bronx. Ta hrůza s násilím BLM byla před deseti lety ještě budoucností, sama bych ráda slyšela od Vevči nebo Petry jakou s tím mají osobní zkušenost.
A zahraniční politika USA je pro běžné občany ovlivnitelná asi podobně jako ta naše námi.Nebo Vy jste nějak mohl ovlivnit konání pětikolky ohledně rozdmýchávání válečné hysterie,cen elektřiny,cenzury….? A líbí se Vám to? A přesto i o Vás a o mně nějaký Rus nebo Američan může na základě politiky vlády,kterou jsme nevolili,říci, že jsme jako Češi slouhy a válečnými štváči.
Američani,ti normální, mají na rozdíl od nás Trumpa, zbraně a Texas, tedy jistou naději.
V Čechách ji teď nevidím.
Pardon Olgo,
ale kdyby nebyl tlak ze Západu na sdělovací prostředky, Pětikolka by se nedostala k moci. Polovina lidí (ta větší) má mozky čistě vymyté jak Vizírem. Ale máme takovou vládu, jako jsme si zvolili. Komu není rady, kdo nemyslí a nedívá se kolem sebe…
Tady nezbude čekat, až bude o hodně hůř (bude!) a „z lesa vyběhnou hladoví vlci.“
Já jen chtěla říci, že normální občané jsou v Americe v podobné situaci jako my tady, jedinou možností jak ovlivnit situaci jsou volby a ty jsou problematické tam a už pomalu i u nás. A ty občany,co současné dosazené loutkové vlády nevolili, stejně posuzujete ,Kocoure,podle jednání těch vlád nebo těch, co stojí nad nimi. Ten “ tlak Západu“ dopadá stejně jako na nás i na obyčejné Američany, Němce, Angličany, přece.Taky to zlo nechtějí. Ale zlo je zatím silnější.
Tak…
Mela byste radost, Olgo, zahradniceni se posledni dobou naramne rozmohlo. Jenom tomu brani ten pitomy anglicky travnik; v nekterych sousedstvich buzerujou lidi, co si misto neho udelaji zahony.
Děkuju, Vevčo, to bych radost měla! Nouze učí i Američany housti,ale tohle je podle mne dobrá změna.Vede lidi k trochu jinému uvažování, ke kořenům… Mně se moc líbila v různých amerických muzeích připomínka éry Victory Gardens,rozrývání trávníků na zeleninové záhony za obou válek s podporou státu. Ovšem ta válečná situace se mi nelíbila vůbec a modlím se,aby nenastala potřetí.
„Má zkušenost je ta, že lidé v jsou přímo definováni jazykem, který používají, ve kterém myslí.“
Je to tak. Málo lidí si tohle uvědomuje.
Jazyk -myšlení-chování-důsledky….kultura, civilizace, jazyk……
Evoluce.
Řetěz vzájemných podmíněností.
Víte Lentilko, my u nás na vsi moc nezneužíváme slovo pochopení (toho jsou schopni pouze vyvolení, že
užíváme a praktikujeme spíše výraz RESPEKT. Ne zcela chápeme různorodé kultury či tradice jiných národů, uvažování a činy ostatních tvorů, ale jsme schopni je respektovat.
Já osobně nesnáším (nerespektuji lži, přetvářku a pokrytectví). Vážím si těch co mluví pravdu, nešlapou po bábovičkách či nekopou do hub, které neznají a nesbírají.
Ctím všechny kdo se umí omluvit.
Pokud vám to respektování jeden druhého nebrání v radostné spolupráci a přátelskému soužití, píšete přesně o tomtéž, co nazývám pochopení jeden druhého.
A to je dobře.