Je Česká republika bohatá nebo chudá?

Poslední dobou slýcháváme, že „na nic nejsou peníze“, musíme omezit sociální výdaje a trošku poštelovat efektivitu zdravotnictví, protože je moc nemocnic a málo tanků – jak moudře pravil náš zážitkový p-rezident. Stát si musí více a více půjčovat, ale současně musíme zvyšovat výdaje na nákup nepotřebných zbraní made in USA, … srozumitelněji – aby bylo více na kyrysy, fedrkuše a na střelný prach!

Někde bude asi chybička, protože stát nevznikl proto, aby své občany odíral ve prospěch třetích osob, ale aby sloužil svým občanům … a aktuální rétorika je přesně opačná – omezit služby občanům ve prospěch třetích stran. Server iDnes přišel s objevnou informací, že lidí žijících od výplaty k výplatě přibývá. Za čtyři roky z devíti na třináct procent domácností. Nějak se nám nedaří … asi tady řádí Čuk a Gek, jiné vysvětlení nemám.

Ekonomická realita r. 2026

Pojďme se podívat, jaký je aktuálně skutečný stav – poslední platný státní rozpočet je pro r. 2026 a ten počítá s celkovými příjmy 2 117,8 mld. Kč a výdaje jsou naplánovány na 2 427,8 mld. Kč. Rozpočtovaný schodek tak dosahuje 310 miliard Kč.

Přeloženo do srozumitelné lidštiny – zvolení správci státu naplánovali větší výdaje než příjmy o 310 mld Kč, tj. chybí 14,64 % příjmů. Deficitní hospodaření ovšem není v r. 2026 plánováno poprvé. Pokud sečteme tyto deficity/dluhy, pak zjistíme, že náš stát dluží cca 3 700,0 mld. Kč a roční poplatek (úroky) za tento dluh (přesněji „čistou obsluhu státního dluhu“) činí cca 110 mld. Kč.

Smysl tátu

Připomeňme si, proč vzniká a občané mají stát. Mezi hlavní důvodu můžeme uvést:

• obrana území, resp. lidí, kteří zajišťují potraviny, výrobky a služby pro ostatní spoluobčany – tedy, aby nepřijel nějaký Calvera se svou bandou a všem všechno ukradl.
• ochrana a rozvíjení kultury národa
• zajištění vzdělání občanům státu, aby byla nezbytná podmínka všeobecný progres státu
• zajištění poskytování zdravotní péče těm, kteří se podílejí na chodu a rozvíjení společného státu
• obsluha ve vyšším věku těch, kteří se podíleli na rozvoji státu … zejména odváděním daní a vytvářením společných hodnot
• v neposlední řadě by stát měl zajistit výkon efektivní správy, tj. zajištění bezpečnosti, plánování podle reálných potřeb, potírání lichvy atd.

Při bližším zkoumání státního rozpočtu zjistíme, že výdaje na sociální věci a politiku zaměstnanosti přesahují 993 mld. Kč (z toho důchody 720 mld. Kč) a pro samotnou kapitolu ministerstva zdravotnictví vyčleněno cca 13 miliard korun, na kulturu cca 17 mld. Kč a obranu cca 155 mld. Kč. Pro čistou byrokracii a úřední správu můžeme uvést odhad cca 50 mld. Kč a budování, údržbu infrastruktury státu pak cca 220 mld. Kč.

Zjednodušeně se dá říct, že na skutečnou funkci státu je tedy ve státním rozpočtu vyčleněno 1.448 mld. Kč, tj. 68,4 % příjmů státu.

Rezervy tedy nepochybně jsou – jak ostatně svého času správně pravil soudruh Špidla. Argumentace, že je nutno omezovat sociální politiku, zdravotnictví a další služby státu, které mají sloužit ve prospěch občanů, tak svědčí o jediném – stát je volenými zástupci špatně spravován, resp. je tunelován a není plně využíván ve prospěch občanů.

Jak z bryndy ven …

Domnívám se, že hlavní důvod nenávisti vládnoucích „elit“ KoZa k V. Putinovi pramení z toho, že ruský Gosudar začal spravovat stát ve prospěch ruských občanů – nejen, že jej vyrval z chamtivých pařátů KoZa, ale navíc vytváří velmi nebezpečný precedent hodný následování pro ty, kteří mají parazitismu KoZa plné zuby.

Pojďme se podívat na hlavní body, které by takový „český Gosudar“ měl udělat pro nápravu v době rozpadající se EU a zániku hegemonie USA.

Největším problémem ČR je, že jsme vydatným krmelcem pro zahraniční vlastníky a v podstatě československý průmysl, který byl schopen samostatně dodávat jaderné celky, se transformoval na území levných montoven. Z české ekonomiky každoročně odtéká oficiálně cca 300-400 mld Kč zahraničním vlastníkům, přičemž, dle ČNB, tito pak v Česku reinvestují zpět do rozvoje firem pouze okolo 30 % vytvořeného zisku. Neoficiální odliv z ČR pomocí vnitrofiremních fakturací a dalších fíglů se odhaduje na 250-300 mld, což má i dopad na nevybrané daně v odhadované výši 20-50 mld. Kč. Tedy znovu opakuji, jak svého času pravil soudruh Špidla … zdroje by byly.

Problém není, že by stát byl chudý, ale v tom, že není spravován ve prospěch českých občanů.

Malá poznámka – všeobecně se tvrdí, že bolševik stát spravoval špatně. Je to sice v rozporu s reálným stavem, kdy ani 30 let nestačilo k vykradení všeho co se vytvořilo a noví vládci nejsou schopni se ani přiblížit k jejich ekonomickým výkonům ve prospěch občanů, ale budiž … Řekněme že ideálně spravovaný stát vyprodukuje 100%. Pokud to bolševik dělal špatně, pak označme výkonnost jimi spravovaného státu na 80%. Předpokládejme, že dnes se vše, doslova každý podnik, řídí maximálně efektivně, tedy lze říci, že výkonnost státu by mohla být 120%. Ona asi i je, ale komunisti stavěli byty, přehrady, elektrárny a další, kdežto dnešní správci tyto zdroje, které komunisté investovali v Česku, vyvádějí z republiky ven. Z pohledu občana tedy stát pracuje efektivněji, ale ne pro něj … z pohledu občana jsou současní volení správci ti, kteří mají horší výsledky v jeho prospěch.

Dalším obrovským problémem je, že rozhodující banky v ČR mají zahraniční vlastníky, kteří nepovolují českým subjektům vyšší úvěry, resp. jejich úvěrová politika je taková, aby v ČR nevznikaly „matky“ firem. Nemenším problémem pak je, že stát si platí všemožné neziskové organizace, které postavení a vysávání „kolonie Česko usilovně a všemožně chválí, zdůvodňují a podporují.

Maximum vyprodukovaných hodnot musí zůstat v České republice

Stát má i v době rozkládající se EU oficiálně suverénní daňovou politiku. Realita je sice trošku jiná, ale bavíme se o době fakticky se rozpadající EU a doslova za dveřmi je doba, kdy nařízení z EU se nejen přestanou plnit, ale i číst. Správa státu obnáší hlavně nastavení obecných mechanismů – zejména daní. Pokusím se co nejsrozumitelněji popsat kroky, které by měly nastat pro zadržení vyprodukovaných hodnot českými občany, aby mohly být použity v jejich prospěch. Bude nutno provést následné daňové a jiné úpravy:

1. Daňová reforma, zejména stopka odlivu nezdaněných zisků

Klíčovým krokem je přesunout daňové zatížení z práce (zaměstnanců) na kapitál a mezinárodní korporace.

• základní sazba pro běžné domácí firmy může zůstat na současné úrovni nebo klesnout
• nezbytná jsou daňová pásma pro pro oligopolní sektory a nadnárodní korporace s obratem nad určitou hranici.
• trvalé zatížení sektorů, kde dochází k největšímu odlivu dividend (bankovnictví, energetika, telekomunikace)
• zavedení digitální daně pro technologické giganty (Google, Meta), které v ČR generují miliardové obraty, ale daní v irských centrech.
• Zavedení zvýšené srážkové daně na dividendy odcházející mimo ČR.
• Daňový bonus za reinvestice: Pokud zahraniční vlastník prokazatelně investuje zisk zpět v ČR (do výzkumu, vývoje, infrastruktury či zvýšení mezd nad průměr), daň se mu výrazně sníží. Pokud peníze pouze odvede na účet matky, zdanění bude maximální.

2. Radikální zpřísnění kontroly transferových cen

Zde dochází k největšímu neoficiálnímu úniku hodnot přes vnitrokoncernové služby.

• Plošný zákaz daňové uznatelnosti „nehmotných“ vnitrokoncernových služeb: výdaje za „manažerské poradenství“, „optimalizaci procesů“ či „sdílené IT služby“ poskytované zahraniční matkou by byly legislativně daňově neuznatelné. Pokud je koncern vyžaduje, musí je zaplatit ze svého čistého zisku, nikoliv si o ně snižovat daňový základ v ČR.
• Zastropování licenčních poplatků a úroků: platby za loga, patenty a značky směřující do zahraničí by byly legislativně omezeny maximálním procentem z obratu české dcery. Vnitrokoncernové úvěry by nesměly mít vyšší úrokovou sazbu než fixní sazba ČNB zvýšená o minimální marži.
• Masivní personální posílení Finanční správy: zřízení elitního úřadu pro kontrolu nadnárodních korporací s pravomocí aplikovat metodu rozdělení zisku podle reálně odpracované přidané hodnoty v ČR (odmítnutí principu toll-manufacturingu). Systematicky a často kontrolovat největší subjekty, náhodně, pro udržení morálky, menší firmy. Např. ze statistik kontrolovaných velkých hráčů lze zjistit produktivitu na 1 zaměstnance a menší firmy kontrolovat tehdy, když významně vybočují z hodnot. Kontrolovat např. firmu se 4 zaměstnanci a 10 mio obrat nedává smysl.

3. Kapitálové posílení státu a českých občanů

Peníze zadržené v rozpočtu musí být cíleně využity k vybudování domácí ekonomické soběstačnosti.

• Založení Národního suverénního fondu (po vzoru Norska): vybrané peníze ze sektorových daní a dividend zadržených v ČR by nešly do běžné spotřeby státu, ale do fondu. Tento fond by strategicky vykupoval klíčovou infrastrukturu zpět do českých rukou (vodovody a kanalizace, energetické sítě, strategické pozemky, kritickou infrastrukturu v telekomunikacích). Zisky z této infrastruktury by tak navždy zůstávaly doma.
• Dramatické snížení zdanění práce a podpora tuzemského podnikání: ušetřené miliardy by umožnily výrazně snížit odvody na sociální a zdravotní pojištění pro české zaměstnance a živnostníky. Tím se okamžitě zvýší kupní síla obyvatel a spotřeba v domácí ekonomice.
• Zřízení státních investičních programů pro malé a střední české firmy (podmínkou by bylo majoritní české vlastnictví a sídlo v ČR) na automatizaci a robotizaci, aby dokázaly konkurovat západním gigantům bez nutnosti zahraničního kapitálu.
• Státní a obecní bytová výstavba: investice desítek miliard ročně do masivní výstavby dostupného nájemního bydlení vlastněného státem a obcemi. Tím by se zamezilo odtoku peněz českých občanů do rukou zahraničních investičních fondů, které skupují české nemovitosti na spekulaci.

4. Revize výdajové stránky (Neziskový sektor a dotace)

• Transformace dotační politiky: Úplné zrušení plošných investičních pobídek. Stát nemůže platit zahraničním firmám za to, že u nás postaví montovnu a pak se dívat, jak odlévají hodnoty vytvořené na českém území českýma rukama. Obojí je proti zájmům našeho státu.
• Zpřísnění registru dotací pro neziskové organizace: Zavedení pravidla, že organizace financované z veřejných peněz nesmí využívat tyto prostředky na politický lobbying nebo legislativní nátlak. Veškeré státní peníze v neziskovém sektoru by byly striktně vázány na přímé poskytování služeb občanům (sociální péče, zdravotnictví, sport pro děti, lokální kultura). Zavedení obdoby zákona FARA je samozřejmostí pro ochranu do budoucna.

Příště se podíváme, co by šlo provést zahraničním bankám doslova pod nosem, aby české bankovnictví sloužilo českým občanům. Pikantní je, že tato metoda již jednou byla realizována …

P.S. Předem poznámka k argumentu, že za těchto podmínek by spousta firem z ČR odešla. Nebylo by to tak „horké“. V podstatě by odešly ty firmy, ze kterých nic nemáme – zejména montovny s nízkou přidanou hodnotou, protože jsou sektory, které odejít nemohou z důvodu, že zde mají fyzickou infrastrukturu a českou zákaznickou základnu a sektory, kde přestěhování nedává ekonomický smysl. Lze přestěhovat banku a supermarket, ale nikoliv české zákazníky.