Protesty středoškoláků a násilí ve městech: stát se stal lodí bez kormidla

Aneb

Nejen migranti stojí za násilím

Nikdo nestojí u kormidla. Hnutí středoškoláků z října 2026 se již vymyká kontrole jakékoli síly. Někteří si mysleli, že jej mohou zneužít, avšak stát nikdo neřídí.

Autor: Edouard Husson, (nar. 1969) francouzský historik, vysokoškolský profesor a bývalý generální ředitel školy prestižní ESCP Europe. V roce 2009 byl zvolen profesorem soudobých dějin na Univerzitě v Pikardii. Dne 11. srpna 2010 se stal prorektorem pařížských univerzit; tuto funkci zastával do září 2012, kdy byl jmenován ředitelem ESCP Europe.

Edouard Husson píše na Substacku:

Dne 17. září vstoupili učitelé na střední škole Saint-Exupéry v Créteil do stávky na protest proti neobsazeným pracovním místům. Studenti se k nim v blokádě připojili. Jejich stížnost lze shrnout do jediné věty – která se později ozývala od Saint-Denis až po Marseille: chybějící učitel matematiky, třídy s více než třiceti žáky, jedna zdravotní sestra na dva tisíce studentů, budovy, které nelze pořádně zavřít, a nedostatek toaletního papíru.

Situace odráží žalostný stav vlády, která rozprodává Francii tomu, kdo nabídne nejvíc; jde o frašku macronistického režimu, jenž jako buldozer odklízí trosky veřejných služeb, aby správu země předal do rukou velkých dravců západních finančních kruhů. Ti, kdo vydávají rozkazy řidičům buldozerů, však zdaleka nemají pod kontrolou to, co sami rozpoutali.

Rychle se šířící hnutí

Dne 25. září – v den, kdy do Francie dorazil papež Lev XIV. – oznámil školský úřad v Créteil, že blokádě čelí něco málo přes deset škol, především v departementech Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne. O necelý týden později, 1. října, policejní hlášení uváděla více než tři sta samostatných akcí; následné údaje pak hovořily o zhruba tisícovce zapojených škol a více než dvou stech blokádách. Svaz středoškoláků vyzval k „druhému dějství“ (Act 2). K protestům se připojili i vysokoškoláci, kteří vystupovali proti systému Parcoursup, nedostatku míst na vysokých školách a nedostatečné podpoře v oblasti bydlení.

Jak jsem již zmínil v úvodu, nejde jen o situaci, kterou je třeba přetrpět, ale o stav tísně způsobený politikou éry Macrona – obdobím, které výrazně prohloubilo chyby předchozích vlád.

Začínáme si uvědomovat, že reforma středních škol funguje jako kazetová bomba: množí se volitelné předměty a specializace, a přitom ruší tradiční studijní směry, tříští rozvrhy, strukturálně komplikuje organizaci výuky a:

UPOZORNĚNÍ – Vláda plánuje v roce 2027 zrušit 1 588 učitelských míst, z toho 1 250 ve veřejném sektoru. (AFP)

Návštěvu Lva XIV. jsem nezmínil náhodou. Ještě než jsem si všiml dění na akademii v Créteil, vystoupil jsem – v neděli 27. září – proti všem komentátorům, kteří vyzdvihovali pokojnou povahu mladých lidí, jež přišli vyslechnout papeže, a stavěli je do protikladu k mládeži zapojené do nepokojů z června 2023 či výtržností po fotbalových zápasech. Jako by lidé přehlíželi, že část francouzské mládeže byla ponechána svému osudu – přičemž vlády se domnívaly, že se z odpovědnosti vyvléknou poukazem na miliardy, které do předměstí v průběhu desetiletí investovaly.

Nepokoje a vandalismus mládeže z předměstí jsou především důsledkem strašlivého selhání a rezignace na odpovědnost ze strany mocných, politiků, médií i pravice.

Nevyčítám to pravici o nic víc než ostatním. Právě političtí aktéři napříč celým spektrem dnes ukazují své limity.

Hnutí La France Insoumise (LFI – Mélenchon)) se chopilo protestů středoškoláků. Louis Boyard byl na škole Saint-Exupéry už 21. září a vyzýval k rozšíření hnutí. Bally Bagayoko, starosta Saint-Denis, navštívil střední školu Paul-Éluard. Jean-Luc Mélenchon se domníval, že může obvinit Sébastiena Lecornua z toho, že „nařídil tvrdý zásah“ – údajně s „rasistickým podtextem“ – a vyzval volené zástupce k intervenci. Ve skutečnosti však události hnutí LFI rychle přerostly. V interním sdělení pařížského policejního ředitelství, na které se odvolávají deník *Le Figaro* a stanice BBC, se před několika dny hovořilo o zneužívání situace studentskými svazy a krajně levicovými skupinami, zapojení osob, které nejsou středoškoláky, a používání vlajek i taktik typických pro radikální hnutí. V sídle premiéra (Matignon) se hovoří o „manévru organizovaném stranou LFI a jejími krajně levicovými spojenci“. Manuel Bompard kontroval, že jde o konspirační teorie a že hnutí vzniklo spontánně. To je sice pravda, avšak následně se objevily projevy podpory, výzvy k rozšíření protestů a 29. září i účast zhruba dvacítky volených zástupců po boku středoškoláků. To vše by bylo v pořádku, kdyby úřady nehrály svou obvyklou zvrácenou hru, při níž dávají výtržníkům volnou ruku, aby situaci ještě více vyostřily.

Oficiální narativ se o neobsazených učitelských místech téměř nezmiňuje. Místo toho se soustředí na násilí ve městech, výtržníky a politické zneužívání situace.

Hnutí středoškoláků: ve zpravodajství televize France 2 (od pondělí do čtvrtka) tvořily jejich požadavky jen 8 % obsahu… zatímco násilí a škody zabraly 75 %.

Jde o klasickou kalkulaci: strach žene slušné lidi ke středu politického spektra; strana volající po klidu vyhrává druhé kolo voleb v roce 2027 ještě předtím, než hlasování vůbec začne. Nejde jen o levicovou LFI; Macronův tábor se ocitl v roli Čarodějova učně.

Bilance po necelých dvou týdnech nepokojů je chmurná. Ministerstvo školství hlásí 170 zraněných studentů a 65 zraněných zaměstnanců. Ministerstvo vnitra uvádí, že jen 1. října bylo zraněno 305 policistů a četníků. Agentura Reuters informuje o více než 5 000 zadržených, použití slzného plynu a střelbě municí s omezeným smrtícím účinkem. Úřad IGPN (orgán pro kontrolu policie) zahájil pět vyšetřování.

V Saint-Ouen-l’Aumône utrpěl čtrnáctiletý mladík zlomeninu čelisti a vyražené zuby; jeho právník tvrdí, že byl zasažen projektilem z vrhače nesmrtící munice (LBD) vypáleným z vzdálenosti jednoho metru; do případu se vložil úřad Ochránce práv. V Argenteuil utrpěl šestnáctiletý mladík zranění oka; státní zástupce uvedl, že dva mladíci odpalovali pyrotechniku ​​typu „moždíř“ a policie opětovala palbu. Různé skupiny zapalují autobusy, polévají benzínem administrativní budovu v Marseille a zakládají požár u vchodu do školy v Bordeaux– nikoli středoškoláci; samotní studenti přitom říkají, že jim tito výtržníci „škodí“. Policie, která nechá čelo průvodu pokračovat v cestě, aby vzápětí zahájila rozsáhlý zásah, vytváří přesně takový obraz, jaký ministerstvo potřebuje. Tento scénář jsme viděli už během hnutí Žlutých vest a protestů proti důchodové reformě. A stoupenci Macrona doufají, že hnutí ovládnou:

Novým miláčkem médií, který má „zastupovat“ středoškoláky, je:

– Člověk, který není středoškolákem

– Člen volebního štábu Gabriela Attala (Macronova strana)

– Bývalý parlamentní asistent

– Současný zaměstnanec společnosti Minerva, PR agentury podporující Macrona, kterou vede Louis Jublin, poradce Gabriela Attala

Proč policista kope do hlavy středoškoláka, který leží na zemi?

Co toto násilí ospravedlňuje?

🇫🇷 AlertesInfos si za svým zpravodajstvím stojí. Několik svědků na místě nám potvrdilo, že policista úmyslně držel hlavu mladého muže několik sekund pod vodou – čin, který popisují jako pokus o utopení.

Zdá se, že policejní násilí vůči středoškolákům se nyní vymyká kontrole. Stačí se zamyslet nad tím, jak moc se situace za dvacet let změnila:

V roce 2006, během blokád středních škol (na protest proti smlouvě CPE), úřady (Villepin/Sarkozy) nikdy nenasadily pořádkové jednotky CRS přímo před školami. Hnutí trvalo dlouhé tři týdny a bylo vyřešeno jednáním s odbory, které ale již zcela ztratily kontakt se svou členskou základnou.

„Trváme na tom, že nepokoje vyvolal právě zásah bezpečnostních složek.“

Učitelé střední školy Pyrène v Pamiers (departement Ariège) odsuzují způsob, jakým policie zasáhla proti studentům. Byla vyhlášena stávka učitelů na podporu studentů.

Pro pravici přímá cesta k porážce ve druhém kole

Vytěží z toho Marine Le Penová? Každá noc městských nepokojů – od bouří po smrti mladíka jménem Nahel koncem června 2023 – posiluje volební preference Národního sdružení. Předsedkyně této strany se však pohybuje na tenkém ledě. Část jejích voličů tvoří příslušníci bezpečnostních složek a jejich rodiny. Jak dlouho může hájit policii, aniž by působila dojmem, že se podílí na státním násilí? Proč neodsoudit obrovskou odpovědnost Emmanuela Macrona za probíhající události? Přešlap Philippa de Villiers – výzva vládě, aby vyhlásila výjimečný stav – ilustruje past, která by mohla sklapnout právě nad pravicí:

Umožňuje to udělit bezpečnostním složkám rozšířené pravomoci: omezení pohybu, zákazy vycházení, domácí vězení, rozpuštění určitých skupin, zákazy…

To poukazuje na klapky na očích, které pravice obecně nosí. První z těchto klapek spočívá v ztotožňování mladých lidí z předměstí s profesionálními výtržníky. Ne že bychom měli zavírat oči před nihilismem a zoufalstvím mnoha mladých lidí – jejichž výbuchy pravidelně sledujeme. Tyto mladé lidi je však třeba brát vážně, a nikoli je házet do jednoho pytle s násilnickou krajní levicí či s ideologickými teoretiky, kteří toto násilí obhajují z pohodlí svých „věží ze slonoviny“.

Kořeny problému sahají do doby před nástupem Macrona i Mélenchona. Rozhodnutí prosazovat evropskou integraci prostřednictvím silné měny bylo vedeno snahou o konkurenceschopnost a dezinflaci. Euro si udrželo svou sílu na úkor francouzských občanů. Měnová politika brzdila začleňování mladých lidí z přistěhovaleckého prostředí na trh práce: masová nezaměstnanost v těchto čtvrtích, marginalizace ve vzdělávání, neformální ekonomika a střední školy, kde je absence suplujících učitelů spíše pravidlem než výjimkou. Integrovali jsme měnu, zatímco jsme nechali rozpadnout předměstí – stejně jako jsme to udělali s „periferní“ venkovsko-městskou Francií. Nepokoje na středních školách jsou jedním z účtů, které je třeba zaplatit – a který přichází s pětadvacetiletým zpožděním.

Druhá klapka na očích pravice – ještě silnější než ta první – připisuje tento rozklad islámu. Skutečnost v těchto čtvrtích je však zcela opačná. Náboženský život zde zpravidla poskytuje určitý řád: pevný rozvrh, vzájemnou kontrolu v rámci komunity, odmítání života na ulici a uznání autority dospělého, který není spjat se školním systémem. Nepokoje z roku 2023 ani blokády z roku 2026 nevzešly z mešit. Přijetí této rétoriky navíc připravuje stranu RN o voliče, kteří by ji jinak podpořili v otázkách práva a pořádku, práce či vzdělávání – pokud by s nimi nebylo zacházeno pouze skrze prizma náboženství. Pro RN (Národní frontu Marine Le Pen) je islamofobie zaručeným způsobem, jak prohrát ve druhém kole voleb…

Hořká pachuť návštěvy „Lva XIV.“

Sotva papež odcestoval, země opět podlehla svým starým démonům.

Vláda nevyslyšela žádnou z výzev k občanskému smíru, k obnově ducha služby či k upřednostnění společného dobra. Nezdůrazňuji to proto, abych konstatoval zřejmé, ale jako apel na svědomí všech křesťanů v této zemi – od církevních představitelů až po laiky, kteří jsou zároveň voliči. Kdy se konečně ozvete a odsoudíte nespočet případů, kdy vláda selhala při plnění svých povinností? Konkrétně: slyšeli jsme snad jediného biskupa, který by veřejně vyzval k umírněnosti? Jak můžete dopustit, aby stav milosti, který papež národu nabídl, prostě vyprchal? Může křesťan mlčet tváří v tvář manipulacím Emmanuela Macrona? Může mlčet k policejnímu násilí?

Levice jásala nad papežem, který nám připomíná, že křesťané nesmějí špatně zacházet s cizinci. Zapomněla však dbát na druhou část poselství „Lva XIV.“: na výzvu, aby se cizinci přijatí do země integrovali do její společnosti – což je náročný úkol pro všechny zúčastněné strany. Kdy už dospějete? Kdy se povznesete nad pouhé pózování?

Obracím se také k pravici, která „Lva XIV.“ oslavovala, a přitom odmítá slyšet výzvu k tomu, aby se vydala na „periferie“. Periferie není jen prázdným heslem. Představuje školy, studenty a rodiče, kteří trvají na tom, že sociální původ nesmí předurčovat budoucnost člověka. Proč by měli být mladí lidé z těchto čtvrtí ochuzeni o poklad, o který se papež již podělil se všemi mladými lidmi na stadionu Stade de France? Jak se můžete hlásit ke křesťanským dějinám Francie… …aniž bychom si připomněli jednu z nejpohnutějších pasáží evangelia, konkrétně 25. kapitolu Matoušova evangelia, v níž Kristus popisuje, jak bude v den posledního soudu soudit duše:

31 „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, tehdy usedne na svůj slavný trůn.

32 Všechny národy budou shromážděny před ním a on oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů:

33 ovce postaví po své pravici a kozly po levici.

34 Tehdy Král řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy, kdo jste požehnáni od mého Otce; přijměte za dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa.

35 Neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem cizincem a přijali jste mě,

36 byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou!‘

37 Tehdy mu spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli…? Bylo to tehdy, když jsi hladověl, a my jsme tě nakrmili? Nebo když jsi žíznil a my jsme tě napojili?

38 Bylo to tehdy, když jsi byl cizincem, a my jsme tě přijali? Nebo když jsi byl nahý a my jsme tě oblékli?

39 Bylo to tehdy, když jsi byl nemocný nebo ve vězení… a my jsme přišli za tebou?‘

40 A Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“

To vše musí být samozřejmě zasazeno především do občanského rámce. Text o posledním soudu má však zásadní význam: promlouvá i k srdcím muslimů. Republiku nelze obnovit bez nich – ani bez všech mužů a žen dobré vůle ze všech společenských vrstev, kteří touží po přívětivé Francii žijící v míru a po státu, jenž chrání své občany a podporuje vzdělání, namísto aby Francouze surově potlačoval a ožebračoval.

https://edouardhusson.substack.com/p/protestations-lyceennes-et-violences