Někdy je demokracie překážkou

V dějinách se s železnou pravidelností opakuje následující – ustanoví se pravidla, zdokonaluje se jejich znění a smysl a pak přijde nějaká dobrá duše s ušlechtilou myšlenkou, jejíž rychlé realizaci ustálená pravidla překážejí a pravidla se poruší. Po nějaké době nastane další případ a … a pravidla se poruší znova, pak další a další až pravidla přestávají být lidem uznávána.

Ústavní soudci právě akcelerovali tuto cestu, protože to není první porušení pravidel, což už zcela veřejně a bezelstně potvrdil předseda ÚS Baxa – „Není to poprvé, co soud ukládá (!) povinnost vládě či prezidentovi, připomněl.“. Co hůře, tentokrát je to velmi hrubé a nebezpečné porušení pravidel. Existuje možnost, jak „vrátit vlak demokracie na koleje“, ale obávám se, že na tohle Babiš nemá. Viděl bych to v poměru 60:40, že se plně podřídí a tím rezignuje na skutečné vládnutí. Teoreticky existuje možnost zachovat pravidla, tj. podřídit se ÚS, ale stylem, že pučisté ostrouhají a sklidí ranec škod. Jako pravděpodobnější variantu ale vidím, že dnes mu lepševici nařídili, koho má nominovat do delegace a zítra mu nařídí co dalšího musí udělat, protože jeho volební program (se kterým přesvědčivě vyhrál volby) není v souladu s ušlechtilými myšlenkami lepšolidí.

Nejdříve k úvaze Vidláka, že Babiš je velmi opatrný a nechodí do prohraných akcí. S tím lze naprosto souhlasit a tudíž dovodit, že Bocian věc opravdu zvážil a usoudil, že by neměl prohrát. Pokud není opravdu nějaký geniální šachista, tak strategie byla rozhodnout v době, kdy ÚS avizovanou kompetenční žalobu nestihne do termínu Ankary uzavřít. Nejbližší dny ukážou, zda se mýlím, ale strategii časové nouze bych viděl jako nejreálnější. Babiš věděl, že většina ÚS jsou pohůnci pravdy a lásky a správně předpokládal, že se budou snažit PePovi107 splnit každé přání. Domnívám se, že se přepočítal v předpokladu, že neporuší základní pravidla demokracie – jinými slovy nepočítal s flagrantním porušením kompetencí ÚS, ještě jinými slovy … s ústavním pučem.

Existuje velmi populární kniha a její zfilmování – Kmotr. Jedna z hlavních zápletek v příběhu je, že vzdělaný a s moderním myšlením nástupce „Kmotra“ Michael Corleone přijme pro svoji mafiánskou „rodinu“ dlouhodobou strategii opuštění zločineckých praktik a zamíří do vod velkého byznysu, aby podnikání „rodiny“ bylo plně legální. Investuje a skupuje akcie legálních firem až dojde k nákupu akcií Vatikánské banky. A najednou se začnou dít věci, které velmi dobře znal z mafiánských začátků svého otce a uvědomí si, že v nejvyšších patrech byznysu panují ve skutečnosti ještě horší mafiánské praktiky než v případě „rodin“. Uvědomí si, že celé to povídání legálním a „poctivém“ byznysu jsou řeči pro diváky, ve skutečnosti jsou ti „ctihodní byznysmeni“ ještě horší sebranka, než členové konkurenčních mafiánských „rodin“, protože ti měli alespoň snahu zachovávat nějakou čest a pravidla. Pokud si dobře pamatuji, tak po procitnutí do reality měl pronést větu ve smyslu: „ … dobrá, podle těchto pravidel ale umíme hrát i my“.

Nutno pochopit základy děje

Napřed zopakuji proč toto rozhodnutí ÚS lze označit za ústavní puč. Teorie o demokracii říká, že ta stojí na třech pilířích. Jedná se o moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudní. V teoretické rovině by měly být nezávislé a vzájemně se vyvažovat. Ovšem máme tady „hlídače demokracie“, což je právě Ústavní soud, který je v podstatě nad nimi a má bdít na „dodržování pravidel“. Aby se z něho nestala další mocenská složka, pak teorie Ústavnímu soudu přiznává v podstatě jenom „pasivní“ roli a pravomoc – může jednat jenom na podnět a může působit jenom pasivně, můžeme říci negativně, tj. rušit právní akty, rozhodně nemůže vydávat nové. Může do nekonečna něco rušit a tím vzkazovat, že tudy cesta nevede, ale nemůže aktivně vydat nové znění zákona nebo jeho části.
V praxi pasivní role znamená, že i kdyby všichni ústavní soudci byli ve shodě, že se někde děje nějaká protiústavní činnost, tak nemohou začít jednat dříve než někdo dá oprávněný podnět. ÚS soudci nemohou jednat sami od sebe, ze své vůle.

Co se týče pasivního/negativního rozhodování, pak doteď platilo, že ÚS může zrušit zákon / část zákona nebo nařídit zdržet se jednání. To, co z principu věci nemůže je něco aktivně nařídit, protože to je „hlídač“ a nikoliv moc zákonodárná nebo výkonná.

Takže ještě jednou – může zrušit zákon nebo část zákona, protože podle jeho názoru není v souladu s výkladem Ústavy, ale nemůže vydat aktivní nález, tedy takový, který by vytvořil nový zákon nebo nový paragraf.

Může v nálezu ÚS mít poznámky, které budou specifikovat, jak by to mělo asi být, aby to bylo v souladu s Ústavou, ale nemůže aktivně suplovat moc zákonodárnou tím, že by „napsal“ nové znění zákona – to musí a může udělat moc zákonodárná, tj. zvolení zástupci lidu.

ÚS mohl zrušit rozhodnutí vlády o složení delegace, protože nebylo (podle jeho mínění) v souladu s Ústavou, ale nemůže nařídit co má vláda udělat (tady se Andrejko podle mého přepočítal). Vydáním rozkazu, co vláda musí udělat tak ÚS překročil svoje pravomoci „hlídače“ demokracie a supluje moc zákonodárnou/exekutivní. Na řadě je tedy mj. i legitimní otázka co je tak důležitého na jednání v Ankaře, že ÚS flagrantně porušil základní teoretický princip práva.

Pak tady máme ještě porušení obecného právního pravidla – prozatím platilo, že předběžné opatření nemůže nahrazovat rozsudek. Řečeno laicky, pokud se soudíte např. o vystěhování neplatiče z domu / vyklizení bytu~nemovitosti, pak předběžné opatření nemůže znít, že dotyčný musí byt/nemovitost vyklidit … protože by to fakticky nahrazovalo rozsudek, o kterém se teprve bude jednat na základě důkazů a argumentů stran soudního sporu. Analogicky, pokud je žaloba postavena na tom, že PePa107 nebyl zahrnut do delegace, pak předběžné opatření nemůže nařizovat zahrnutí do delegace, protože není jasné jak která strana bude v soudním sporu argumentovat a předjímal by se tímto verdikt … jinými slovy další soudní jednání by už bylo zbytečné. Dá se to napsat i jinak – předběžným opatřením nesmí navrhovatel získat plnění, které by při neúspěchu ve věci samé již nebylo možné vrátit zpět. Takže zopakuji otázku, co je tak důležité, že tyto dva základní principy práva soudci ÚS zahodili při vědomí, že každému absolventu minimálního právního vzdělání je jasné co udělali?

Dám zde i poznámku k nejsilnějšímu argumentu ÚS – „zachování dosavadní praxe“, když prezident zatím vždy vedl delegaci na pokec NATO. Jedná se o účelově zmanipulovaný argument, protože není úplný – chybí podstatný začátek, který zní, že prezident zatím vždy delegaci vedl, protože ho nominovala vláda a pak taky, že doposud prezident více-méně ctil zahraniční směrování zvolené vlády, resp. rozhodně vládu v zahraničí nepomlouval za fakt, že vláda nemá tu správnou politiku podle jeho přesvědčení a názoru.

Jak „zpátky na koleje“

Pro pochopení, jak události napravit ne nutno analyzovat strategii uchvatitelů moci. Tady nám hodně napomohl sám předseda pučistů, když prohlásil: „Rozhodnutí byla vždy respektována, nepředpokládám, že by to mělo být jinak“. Tohle je jeho klíčové vyjádření o tom, čeho se nejvíce bojí a přeloženo do lidštiny říká:

My jsme sice hrubě porušili pravidla, ale vy jste ti čestnější a férovější, takže očekávám, že budete pravidla dodržovat a nebudete tak nečestní jako my, kteří pravidla nedodržujeme.

Vláda stojí před rébusem – jak při dodržení pravidel otočit rozhodnutí pučistů proti nim. Podle mého jedna z možností je následující – přijmout nové usnesení vlády takové, že v delegaci nebudou členové vlády, ale jen zástupci hradních pučistů. Současně ale přijmout usnesení, že vláda (zodpovědná za zahraniční politiku) z důvodu válečných názorů prezidenta mu nedává mandát se k čemukoliv zavázat za ČR. Tohle by splnilo podmínku dodržení pravidel (respektujeme ÚS), ale současně by to znamenalo konání, které pučisté nepředpokládají a mají z něho největší strach – veřejně deklasovat svého prezidenta. Jinými slovy – byl by to vzkaz „podle vašich pravidel umíme hrát i my“.

ČR by měla ve světě ostudu, ale na druhou stranu by vešlo ve známost, že válkychtivá politika se dělá kolem Hradu, resp opozice a nejvyšší soudní moci. Vzhledem k tomu, že neodvratně směřujeme k obrannému útoku na RF jsou to body k dobru do budoucna, když se bude trestat za rozpoutání prohrané války. Obávám se, že Babiš místo ostudy zvolí válku.

K argumentu, že neúčast vlády na summitu NATO oslabí naši pozici – tohle je diskutabilní, protože ČR se nikdo na nic ptát nebude, Babiš není žádný hrdina typu zabejčeného Orbána a s válečným PePou107 za zády je to pozice ještě slabší. Naopak, ze závětří ČR může být hrdinnější a tvrdit: … kdybychom tam byli bývali jeli my, vyjednali bychom více míru a méně válečných peněz.

Při této strategii by bylo jako velmi vhodné rozehrávat mediální linku – PePa107 = více válečných výdajů = méně peněz na sociální vymoženosti v ČR, protože peníze nerostou na stromě, ale jsou jen ty, které se vyberou z kapes občanů. Macinka by s klidnou tváří taky mohl oznamovat, že první kompenzace PePou107 dojednaných válečných výdajů bude přesunutím peněz z rozpočtu původně určených politickým neziskovkám.

Dalším krokem by měly být úvahy nad eliminací moci zbrojařů, kdy jejich nejslabším místem jsou přemrštěné provize … doporučuji prostudovat, kterak byla eliminována moc takových es byznysu jako je Chodorkovski …