Otevírá se okno pro českou příležitost

Jsme malý stát s velmi poničenou ekonomikou, v podstatě neexistující armádou a naše měna není globální rezervní měnou. Zatím jsme vysávaná kolonie, kde je cílevědomě upřednostňováno netechnické vzdělání.

Jsme ale taky země, která má výbornou polohu uprostřed Evropy a dožívající generaci s kvalitním vzděláním, která je schopna posoudit výhody i nevýhody ekonomických režimů, kterými si náš stát za dobu své existence prošel.

Okno příležitostí pro malé státy se otvírá …

Aktuální globální události probíhají velmi rychle a dále zrychlují. Tvrdím, že nastává doba, kdy velcí globální hráči budou mít plné ruce práce se zachováním zbytků svých velmocenských postavení, což v důsledku obnáší nedostatek času na řešení detailů, jak vlastně „naložit“ s malými státy.

Jinými slovy – nastává doba, kdy globální hráči nebudou mít moc času a prostředků, jak korigovat reálné chování našeho státu. Můžeme nastupující situaci využít nebo ukázkově prokaučovat.

Rozpad moci anglosasů

Nemusíte číst výstupy z Kremlu ani z Aljazeery, abyste si uvědomili, že probíhá poslední dějství Pax Americana. Stačí pozorněji sledovat západní mainstream a o co hodinu si neresetovat paměť.

Uvedu hlavní důkazy:

Jsme utvrzováni, že:

1. US Army je nejmodernější, nejdražší, nejlepší a nejúžasnější vojenská síla na planetě. Nic se jí nevyrovná.
2. KoZa je jednotný a ekonomicky nejsilnější seskupení státu
3. NATO pod vedením USA nemá rovnocenného soupeře

Realita ale vykresluje jiný obraz:

1. NATO a celý KoZa maximálně podpořil Ukrajinu, přesto (kulantně řečeno) proti RF nevítězí
2. Nejmodernější, nejdražší, nejlepší a nejúžasnější armáda planety žádá o pomoc při zajištění plavby průlivem o šířce cca 30km a délce cca 150km. Nemůže přeci platit obojí, pro nejsilnější armádu musí být zajištění kontroly nad pár km2 naprostá prkotina … očividně není.
3. Reálná demonstrace jednoty NATO probíhá tak, že Trumpovi všichni ukázali vztyčený prostředník, když se dožadoval reálné účasti při zajištění plavby v Hormuzském průlivu – odměnou bude rozpuštění NATO
4. Íránská armáda už byla vítězoslavně poražena, námořní síly komplet potopeny, už není na co útočit, protože vše bylo úchvatně zničeno. Problémem je, že to asi někdo zapomněl sdělit Íráncům … Rusové z čipů z praček sestrojili Orešnik, Íránci zničenými raketami velmi přesně zasahují citlivé cíle agresorů a jejich vazalů.

Vše výše uvedené přece nemůže platit současně! Tohle jsou průvodní znaky naprostého rozpadu hegemonie anglosasů.

Okno příležitosti

Jak uvádím, globální situace se překotně vyvíjí v neprospěch udržení moci anglosaského impéria, což vytváří časové okno příležitosti, jak si uspořádat české poměry podle českých zájmů. Bohužel, náš aktuální vůdce je sice lepší varianta než absolutně neschopný Fiala, ale jak se říká – tudy cesta zjevně nevede. I kdyby zájmy Babiše byly totožné se zájmy Česka, pak mu chybí to nejpodstatnější do turbulentní doby změn – odvaha a odhodlání, což buď je nebo není. Dobrá zpráva ale je, že časové okno příležitosti zcela jistě přesáhne dobu vlády Babiše.

Jak si prokaučovat příležitost

V době, která je před námi, můžeme zaujmout různé strategie – může vyčkávat, že situaci někdo vyřeší za nás a pak se vymlouvat a stěžovat si, že jsme to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Můžeme si ale taky uvědomit starou pravdu, že nejjistější pomoc každý najde na konci svého ramene … tedy, že co si nezařídíme sami, to za nás nikdo jiný neudělá.

Nikde není napsáno, že se nám podaří formulovat a hlavně prosadit, resp. uhájit české zájmy, ale nepokusit se by bylo znakem neuvěřitelné zbabělosti.

Dosahování cílů

V r. 1946 Komunistická strana drtivě zvítězila v demokratických volbách … proč? … jak se jim to povedlo? Odpověď je následující – věděli co chtějí, diskutovali o tom a strhávali pro svou myšlenku státu, který si sami řídí, další a další. Obdobná vlna nastala kolem roku 1968, resp. před ním – diskutoval se socialismus s lidskou tváří (jak to dopadlo, je věc druhá). Zatím poslední obdobný proces proběhl na konci r. 1989, kdy byla excelentně zneužita naše naivita … nicméně i tehdy většina měla nějaký cíl – k tomu nudnému socialismu ty kapitalistické výhody.

Co ale chceme dnes? Před námi máme dobu, kdy se znovu budou formovat dějiny a my netušíme co chceme. A přitom, oproti minulosti, máme k dispozici ten nejdůležitější nástroj řízení – máme dostupnou (zatím) on-line komunikaci

Dnes víme, že řízení je proces informační – pokud budeme neustále reagovat na události, které se nás týkají v podstatě až v „druhém sledu“, pak promarňujeme svou příležitost. Budeme-li diskutovat např. o konfliktu na UA, pak mediální prostor zaplní odborníci na tuto problematiku a pro diskuzi nad českými zájmy nebude zbývat čas. Budeme-li diskutovat o událostech na Blízkém východě, pak budou v mediálním prostoru dominovat odborníci na US Army, Izrael a BV.

My ale potřebujeme diskutovat o českých zájmech, o české budoucnosti … proto věřte, že pokud převládne v mediálním prostoru toto téma, pak příležitosti využijí lidé, kteří nad problematikou přemýšlejí a mají konkrétní návrhy.

Hoden cti.

Demokracie nezajišťuje automaticky správná rozhodnutí, zajišťuje pouze rozhodnutí většiny. Aby se většinové rozhodnutí přibližovalo správnému rozhodnutí, je zapotřebí, aby v diskuzi zaznívaly všechny relevantní názory. K cíli nevede cesta, kdy nebudou do diskuze připouštěny názory ideologické protistrany. Jinými slovy k cíli nevede diskuze v uzavřené bublině. Názorový oponent je hoden cti a diskuze, pokud předkládá relevantní argumenty pro své myšlenky – nikam se nedostaneme, pokud nepřipustíme do diskuze názory lidí, kteří mají např. jiný názor na očkování s tím, že neprobíhá diskuze s „ovcemi“. Dokonce i názor, že neexistují české zájmy a Česko se má rozpustit v EU nebo se stát německou provincií nemůže vylučovat z diskuze.

Civilní generálové

V době míru si stát buduje armádu vč. velení, které zajišťují profesionálně vyškolení velitelé. V době války jsou ale na válečné pole povolávání i „neprofesionálové“ – civilisté, kterým je dávána pravomoc velet. Historie nám ukazuje, že mezi těmito „neprofesionály“ mohou být nečekaně ti, kteří mají v torně maršálskou hůl. Opět příklad – v r. 2000 se stal prezidentem RF do té doby neznámý, v podstatě politicky nevýrazný úředník. A tento nevýrazný úředník se už celkem výrazně zapsal do světových dějin.

V současné době, bohužel, nevidím výraznou českou osobnost, která by úspěšně hájila české zájmy v nastávající době. U kormidla je aktuálně bojácný byznysmen, který nechce ohrozit své impérium a suitu mu dělá většinově banda hochštaplerů a politických prostitutů. O politické doslova mafii v opozici netřeba ztrácet slova.

Máme pár výrazných osobností, ale ruku na srdce – v 70 letech nebo jiném důchodovém věku nelze očekávat oslňující pracovní nasazení. To by ale byl ten menší problém, protože ani ten nejsilnější „Jura“ nic nezmůže, pokud nebudeme vědět co chceme.

Jsem přesvědčen, že je třeba na „bojiště“ povolat další, kteří mohou mít ve své torně onu pověstnou maršálskou hůl.

Co může udělat každý

Naše „bojiště“ je mediální prostor. Buď umožníme, aby ho vyplnily názory odborníků tu na UA, tu na Írán, tu na něco jiného nebo budeme cíleně vyvolávat diskuze o budoucnosti Česka, tedy neúnavně začínat diskuze okolo toho co vlastně chceme. Zaplníme-li mediální prostor tímto tématem, pak je jen otázkou času, kdy se začnou objevovat kandidáti pro vedení Česka v těžkých časech.

Bavte se o budoucnosti Česka – všude, kdykoliv a s kýmkoliv. To může udělat každý a nic ho to nebude stát. Neúnavně pokládejte hypotetické otázky nebo na ně odpovídejte v hospodě u pivka, v diskuzích s příteli, ve frontě u pokladny … zkrátka všude. Pokud si naši budoucnost neprodiskutujeme, pak přijde někdo třetí, který nám pouze sdělí, jak to pro nás vlastně vymyslel.