Můj tatínek se na svou dobu ženil pozdě. Jeho kamarádi přišli ve dvaceti z vojny, takřka okamžitě zakládali rodiny a vyráběli Husákovy děti. Na Sokolovsku se stačilo upsat práci na šachtě a hned jste měli byt, manželské půjčky, deputáty, vysoký plat… prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Tatínek se trochu vymykal a zůstal svobodný až do osmadvaceti. A protože byl bez závazků, přidal se k iniciativě jistého faráře, který se staral o to, aby se na Ukrajinu dostaly Bible v ukrajinštině.
Tyto Bible se tiskly v Západním Německu, vozily se do Československa a odsud se pak „pašovaly“ na Ukrajinu. Ne, nebylo to zase až tak nebezpečné, jelo se na turistické vízum na pár dní do SSSR, ale pokud je pohraničníci u někoho našli, mohli ho zadržet a dát mu nakládačku. Proto jezdili mladí zdatní kluci bez rodin, kteří případné chycení lépe přečkali.
Můj tatínek při své misi projel a svou várku Biblí dopravil na místo určení. Ukrajinští baptisté, ho tenkrát ubytovali v rodině Trofima a Naděždy. Ti měli dům v Lucku, ze kterého nikdy nevytáhli paty, ale přesto žili v sedmi státech. Narodili se v Rakousku-Uhersku, dětství prožili v Ukrajinské lidové republice, vyučili se a vzali se v Polsku, život si zařídili v Sovětském svazu, nejhorší léta zažili v Reichskomiariátu, pak už většinu života prožili v Sovětském svazu a zemřeli na samostatné Ukrajině. Dějiny dvacátého století, vole! Jeden život na to stačil.
Tam se tatínek na první pohled zamiloval do jejich dcery Ludmily. Jeden den ji poznal, druhý den jí vyznal lásku a třetí den se vzali… Tedy, třetí den musel jet domů a vzali se za necelý rok, protože tak dlouho trvalo, než se vyřídily všechny papíry pro přeshraniční sňatek. Tatínek si mou maminku skutečně vzal po třech dnech známosti a asi jedenácti měsících psaní dopisů. Dějiny českých reemigrantů se takto rychle a hladce spojily s dějinami ukrajinského ševce.
Trofim byl hluboce věřící člověk a jeho víra byla prostá, ale pevná jako skála. On byl skutečně tím blahoslaveným mužem, který o víře rozjímá dnem i nocí. Ale nebyl bigotní. Prostě jen přijal Ježíšovo učení v tom nejlepším slova smyslu a snažil se být jako on. Jednu polovinu své víry mám od tatínka a je to víra zaťatá a odbojná. Je to víra lidí, kteří sto let vzdorovali rekatolizaci a pak raději odešli do ciziny, než aby se vzdali svého Husa a Chelčického. Druhou polovinu ale mám od maminky a je to víra pokorná. Víra, která se realizuje na kolenou, která zapírá sama sebe až na dřeň lidství.
Tato víra Trofima s Naděždou vedla k tomu, že za války ukrývali Židy, narozdíl od okolí, které Jevreje udávalo ostošest. Nebyl to dobrý nápad. Víte, problém není ani tak v tom, někoho schovat a krmit, to se vždycky nějak udělá. Problém je v tom, že těm schovaným začne z toho sklepa brzy kapat na karbid a nechtějí tam zůstat, i když vědí, že to může být nejen jejich smrt, ale i těch, co je ukrývají. A úplně nejtěžší nebylo uschovance udržet v klidu, ale vypořádat se s tím, když jim jeden starý Jevrej ve sklepě prostě zemřel.
Kdybyste se náhodou někdy dostali do podobné situace, řeší se to následovně: Necháte si přivézt velkou kupu poloshnilých brambor, které by už ani prasata nežraly. Pak vedle té kupy vykopete jámu a začnete brambory třídit a házet do jámy. Pozvete i sousedy, aby si také něco vytřídili, co se dá ještě dát doma do hrnce. Okrajujete, prohrabáváte a v noci pak do jámy položíte tělo. Pak pokračujete dál ve třídění ještě několik dní…. To jen, abyste věděli, že schovávání nepřátel státu není žádná sranda.
Nakonec byli Židé v jejich sklepě odhaleni, na místě popraveni a hned po nich měli být zastřeleni i Trofim s Naděždou. Ale Bůh se nad nimi smiloval a nějak se stalo, že se nad nimi smiloval německý důstojník, který popravu řídil. Zůstali naživu. Po vyslechnutí takového příběhu prostě víte, že Bůh existuje. Jaká je pravděpodobnost, že Sonderkomandu nebudete stát za kulku? Pak už se prostě nikdy v životě ničeho nebojíte. Nebojí se ani vaše děti, ani vaši vnuci. Prostě víte, že jste pod Boží ochranou.
Když se pak válka obrátila a přišla Rudá armáda, Trofim ihned narukoval. Musel, nikdo se ho na názor neptal. Celoživotní pacifista najednou táhnul s Žukovem na Berlín. Modlil se, aby nemusel střílet na jiného člověka a Bůh mu toto přání splnil. Stal se pucflekem sovětského kapitána a jeho vojenských kolegů, kteří usoudili, že vojclů do první linie mají dost a Trofima si nechají v týlu, aby se jim staral o boty. Trofim tak z války poznal především salvy děl a Kaťuší, které podle jeho vyprávění střílely tak hustě a dlouho, že spotřebovaly skoro všechen kyslík ve vzduchu a vojáci někdy přicházeli o koně, kteří jsou v tomto ohledu citlivější než lidé.
Jen jednou vzal Trofim pušku do ruky. Při dobývání Reichstagu. Nebylo to dlouho poté, co procházel rozstřílenou Varšavou, kde viděl příliš mnoho mrtvých. Rozhorlilo ho to, že chtěl konečně dorazit tu „fašistickou bestii.“ Viděl příliš mnoho lidského zla naráz. Ač nemusel, popadl pušku, šel s ostatními vpřed a zpoza rohu na Reichstag několikrát vystřelil….
… vzápětí mu kulometná dávka utrhla cihlu nad hlavou, která ho krvavě zranila, takže byl stažen zpátky. Trofim si z toho vzal ponaučení a do konce života o této Boží lekci mluvil. V nejkrvavější válce dějin byl on poslem míru. Po něm jsem chcimír až do morku kostí. Musím být.
Trofim pak po zbytek života velice prostě žil ve svém rodném Lucku. Měli s Naděždou sedm dětí a se svatou trpělivostí kolem sebe zbudovali nejen rodinu, ale i velký baptistický sbor i s kostelem. Navzdory úřadům, trpělivě, pokorně… vítězili jako voda, která kapku po kapce i skálu rozhlodá. Nikdy si nestěžovali ani na poměry ani na politiku, ani na Stalina, ani na Brežněva, ani na Gorbačova a vlastně ani na Kučmu. Jen při zmínkách o Banderovi zatínali mimoděk ruce a já si to pamatuju.
Kdyby dnes Trofim žil, myslím, že by neměl moc pochopení pro nedotknutelnost hranic. Za svůj život to viděl sedmkrát a nechápal by, proč by za něco tak malicherného a nestálého měl někdo pokládat život. Neměl by ale ani pochopení pro Rusko, nebral by v úvahu ty velké geopolitické otázky bezpečnosti, či expanze NATO blíž k Moskvě. Nebyl by to pro něj dostatečný důvod k válce a zabíjení.
Ale měl by těžkou hlavu z pochodňových průvodů Lvovem, nejspíš by strhával plakáty s Banderou a varoval by, jak by mohl, kam to až může zajít.
Nejspíš bych se s ním dnes shodl, že to horší Ukrajinu teprve čeká. Kdo vyvolává démony, ten se nesmí divit, když se mu to podaří…
Víte, teď když jsem nabral směr do politiky, leckdo z mých přátel mi říká, že jsem na to příliš hodný a měkkosrdcatý. Že si mě tam ti velcí žraloci dají k snídani. Možná mají pravdu. Ale já mám v sobě krev čtyřsetleté zaťatosti za Chelčického. Krev, která nikdy nepoklonkovala žádné moci. Mám v sobě krev, která ukrývala nepřátele státu. Prostě vím, že s Boží pomocí to jde dohromady i s mírností a pacifismem. Vím, že pokora je víc než velkopanství a kapka za kapkou i skálu rozhlodá. A vím, že nad lidskostí nezvítězí ani SS Sonderkomando.
Mé rodině z obou stran toto stačilo, aby obstála v nejhorším konfliktu v dějinách. Nemohli zadržet lavinu, nevyhnuli se katastrofám. Ale zůstali lidmi. Dokázali odpustit všechno, čeho se na nich svět dopustil… Dnešek je proti tomu selanka… i se všemi Foltýny, Baxy a novodobými Urválky.
Snad jim neudělám ostudu…
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Je velmi důležité, aby děti znaly historii svých rodin, aby babičky a dědečkové vyprávěli nebo zapisovali své životní příběhy.
To je ten pravý dějepis.
Propagandu, kterou na školách šíří Člověk v tísni, pak můžou děti snadno prokousnout.
Pod nánosem bláta z Říše
s jedním okem, s vředy v břiše,
kde si vláda hraje tarot,
něco raší. Vstává národ.
Česká vláda v hnědé kápi
nad svými dílem ještě čapí
neutře si ani prdel
neslyší křik z mnoha hrdel.
Lidé brousí vidle, kopí
brzičko se práva chopí
z chlíva bude zase stáj
na pohled to zemský ráj.
https://www.youtube.com/watch?v=wlYwSJXzUDs
Zaorálek byl v ČT asi taky na dlouho naposled.
Že se v 70. letech tiskly v Německu bible v azbuce a pašovaly do SSSR, to mě tedy dostali. Ten západ měl tu diverzní činnost propracovanou. Pasovat z Německa knihy od Škvoreckého, to věděli, že by nikdo nečetl, tak psychologicky vymysleli příběh, lidi si je budou muset sami opisovat a pak teprve si hrát na pašeráky a pasovat je do domácností. A hned byl odboj.
Odboj? Sakra – to mi ušlo…
Sergio níže
Berlín není český pupek.
Podívej se, co zas upek.
Má tě trápit omrzlina?
Odvrať oči od Berlína!
Vrať se zpátky k svému Řípu.
Přines vodu, zalej lípu.
Vždyť máš doma mléko, strdí,
jsou tu ještě lidé hrdí,
které germán nezašlapal.
Proč bys pořád ve tmě tápal?
Chop se díla, chop se vidlí,
ať se zase levně bydlí!
V druhom a treťom odstavci p. Sterzik presne a hodnoverne opisal ako sa „vyrabala, utvárala a presadzovala“ nemecka banderovčina na pravoslávnom Rusku. Ako sa „vyrabal“ ukrajinsky narod odkrojenim z pravoslavneho ruskeho naroda. Odkial sa vzala ta „bigotná“ nenavist „rusov“ k rusom…
Odkial a AKO bola cieľavedomo vyvážaná pod rúškom „tej jedine pravej viery“…
Také nechcené svedectvo z prvej ruky ako sa viedla a vedie tá, vraj nová hybridná vojna a nenavist už celé stáročia.
Akými prostriedkami a cestami.
Kde je v jednej ruke „svätá kniha“ a v druhej…
Placeno CIA
Je zajímavé, že vyrobit vzájemnou nenávist mezi Slováky a Čechy se moc nedaří. Ani za dob Slovenského štátu, ani potom, ani při rozdělování. Nějaké excesy jsou, ale jsou nevýznamné. Když jsem o tom mluvil s Rusy nebo Ukrajinci, nemohli pochopit, že jsme se rozešli tak klidně. A smíšených rodin je tam taky dost.
(A trochu záviděli…)
Protože jsme oddělení,nejsou tady přirozené enklávy, jako třeba na Balkáně. Nikdy jsme s nimi nežili pohromadě, jako třeba se sudeťáky, to nikdy tak nebylo ,vždy to byli jen pohostinní sousedé. Zato teď se vláda i kavárna snaží je naštvat. Už zbyl jen Tibet a Tchajwan, jinak nás budou všude nesnášet.
Národní obrození č.2 je potřeba podpořit.
Zajímavý cestovní výběr. A bez passportu! Neslychana a nevídaná cestovní kancelář. Jak z Tisíce a jedné noci při letu na perskem koberci.
Že tohle ještě nevyhrabala ta Paměť národa. Ti mají samé Židy a už to přestává bavit.
.
Me v byvale praci nahradili za cca 14 dni, coz me cini alespon 52x zbytecnejsim. Muhehee.
Myslim, ze zabezpecite rodinu, toho v te politice dosahnete, tj. budete videt a nahubkovy zakon se Vam vyhne. Nemyslim si, ze jste ten typ co tam jde kvuli penezum. Umite si na sebe vydelat sam, respekt.
Na mesiase, ktery sjednocuje obavam se nema tahle doba stesti. V tom ma Klaus bohuzel pravdu a i to sjednocovani, procenta CSSD budou chybet. Stejne tak Motoristum Prisaha.
Nehledejte za tim sarkasmus, kez by se Vam to povedlo a neco v prumyslu jste se Stacilo zachranili.
Ve volbach do Parlamentu CR se uz nerozhoduje ani o te CR. Mozna v Nemecku mozna za 4 roky v dalsich volbach. Pochybuju, poprve za mnoho let, ze letos ma cenu jit k volbam.
Pekny den a mnoho stesti.
OT: Tisice Anlicanu v ulicich oslavuji Trumpa, tancuji pri muzice YMCA, a maji slusive cervene cepicky s cim? No prece MEGA, Make England Great Again! 😀
Tak premyslim, jaka cepicka pro nas? Make Czechia Great Again? MCGA? MaCzGA?
Vidim, ze je to pekne nakazlive…
https://x.com/BehizyTweets/status/1885786393366175841
Slogan, omlouvam se za rypani, slogan uz je a program taky: “Vítej ECM 2”.
Mého tátu nezachranil Spiritus Sancti, ale špiritus. Když si pro něj přišlo gestapo, byl prý místní konfident tak ožralý, že misto „er ist total einsatzt“ zamumlal jen „er ist tot“. Fešáci odešli a přestali tátu hledat ….
Jiří Dolejš po třiceti letech končí jako člen ústředního výboru KSČM. Své stranické organizaci oznámil, že na kandidátku hnutí Stačilo! nechce.
„….. Svým způsobem je [projekt Stačilo!]populistický. Nejde o snahu spojit levicové strany, oslovit levicového voliče, ale i odvést podstatnou část levicových voličů Andreji Babišovi. Tento populistický subjekt vlastně loví ve zbytkových vodách protestních voličů. Dříve se jim říkalo Sládkovci. A tito voliči neslyší na levicové hodnoty a programy, ale uvede je do pohybu ten, který nejbrizantněji nadává na poměry. Proto se jim říká protestní voliči. Ti lidé protestují, ale nejsou silní v názoru, jak změnit poměry. Takže jde o takového názorového kočkopsa.
Jak vnímáte předsedu Stačilo! Daniela Sterzika alias Vidláka?
On je zatím předsedou přípravného výboru, co vím. Jestli se tedy do jara sejdou a ustanoví, tak uvidíme, kdo bude v čele. A pro mě je to přesně ten mluvčí, který se chce pohybovat v protestních vodách. Koneckonců se formoval na protestních akcích, jaké byly třeba loni na Václaváku, kde se nadávalo na všechno. Na vakcíny, na migranty, na menšiny. Já ho nemohu za levicového považovat a on se o to ani nesnaží. Kromě protestního populismu má blíže ke krajně konzervativním názorům. Pojítkem těchto lidí je, že vyděšeni realitou tohoto světa utíkají do minulosti. Vzývají národ, tradice a tak dále. Je to psychologicky pochopitelné, ale hůře se v tom hledá modernější perspektiva. …..“
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/-Stacilo-neni-levicove-ale-populisticke-Lovi-protestni-volice-Dolejs-konci-v-UV-KSCM-768723
Škoda, že neřekl, koho bude volit.
Nicméně je zřejmé, a dalo se to čekat, že části členů KSČM Hnutí S! nevoní. Není známo, jak velká část to je. Hlasování ve prospěch projektu „STAČILO!“ : rozhodnutí prý (píší zde https://www.dialog-komunistickylist.cz/menu-novinky/moznosti-a-rizika-hnuti-stacilo-pro-kscm-v-roce-2025 – tisková podoba zde https://www.dialog-komunistickylist.cz/images/Archiv%20tistenych%20cisel%20Dialogu/2024/D_381_prosinec_2024.pdf – str. 1 a 22 ) bylo schváleno převahou 69 hlasů ze 76 přítomných členů ÚV KSČM. Odpovídá to „poměru sil“ mezi řadovými členy a sympatizanty?
Redakce komunistického listu Dialog vyzývá všechny komunisty k ostražitosti…
Pozor na jednu věc:
Komunistické myšlenky jsou ryze internacionální, nějaké národovectví nebo vlastenectví tam nemá místo.
Proto někteří echt komunisti pokládají vlastenectví spíše za populismus, aspoň tak jsem to pochopil v rozhovorech s nimi.
Dolejš někde dokonce řekl, že Konečná nic neřídí, je to páté kolo u vozu, vše řídí Vidlák.
Tak samozřejmě Konečná tomu dělá jenom fasádu, když to celé neuspěje ve volbách všichni dají ruce pryč a všechno to zaplatí Vidlák, protože kampaň něco stojí a věřitelé budou chtít peníze zpátky.
Zrovna u toho Dolejše bych byl velice opatrný…je to takový chytřejší Grebeníček.
Čert ví, co má v úmyslu. A komunisti mají ještě sekci juniorů, ty bych taky nepodceňoval.
Dosáhl důchodového věku a třeba už má politiky dost.
Dolejši, Dolejši
Soroš tě konejší.
Sedíš mu na klíně
jako na květině.
Dolejš je chytrý člověk ale asi za tá léta promoříl pražskou kavárnou. Je pak ze stejného soudku jako “mladí pražští sociální demokraté”
Škoda.
Řekla bych, že je to od Dolejše dobrá zpráva. S lidmi jako on opravdu raději ne.
Stačí se podívat dozadu, co za ním ostalo.
https://fotrnatripu.tv/novinky/letadlo/zeme-pratel-nejvernejsich-jak-se-kdysi-cestovalo-do-sovetskeho-svazu
Byl v tzv. záhadologické literatuře příběh jednoho francouzského Žida. Když se němci (pozn. : všímáte si jak v našich hnojometech se pořád píše o té době že „nacisté“ – že Němci, skoro nikdy ne ?) blížili k Paříži, vypravil svoji rodinu pryč, zůstal ještě vše prodat co se dalo. Ale nevyšlo to. Komando SS ho překvapilo ještě doma, začali bouchat na dveře. Strnul, posadil se na podlahu, schoulil se, a čekal na smrt. Němci vyrazili dveře, poběhali po prázdných místnostech – a odešli aniž by si ho všimli… Podobně jako u těch Vidlákových předků, jakoby si Bůh nebo kdo, chtěl zažertovat, a schoval ho před očima…
Mne to pripomenulo Hrabalove ostro sledovane vlaky… ked si ten SSak vsimol ze hlavny hrdina ma na zapastiach jazvy tak ho nezastrelil.
„Můj tatínek se na svou dobu ženil pozdě. Jeho kamarádi přišli ve dvaceti z vojny, takřka okamžitě zakládali rodiny a vyráběli Husákovy děti. Na Sokolovsku se stačilo upsat práci na šachtě a hned jste měli byt, manželské půjčky, deputáty, vysoký plat… prostě samá pozitiva a sociální jistoty.“
V 70letech minulového století se úhrnná plodnost žen udržovala na úrovni vyšší než 2,1 živě narozených dětí na jednu ženu…V současnosti je to nějakých 1,6…Bohužel se zvýšil i věk prvorodiček na 30,5 let. Připočteme-li k tomu sociální nejistoty (nedostupnost levného bydlení, ztráta zaměstnání…), nemůžeme se divit, že česká populace stárne a pozvolna vymírá. Objevil se i další zádrhel…Česká mládež nechce souložit! A bez této bohulibé činnosti jaksi nový život vzniknout nemůže. Příčiny problému zevrubně analyzuje sexuolog Weiss v podcastu „Většina českých mužů do 25 let jsou panicové,“ viz link:
https://www.echo24.cz/a/Hb5qU/tydenik-echo-salon-o-sexu-erotice-panictvi-a-orgasmicke-spravedlnosti
Poslat je na vojnu! Drepeni pred pocitaci testosteronu nedoda…
Vevča napsal:
2 února, 2025 (4:22)
Ptáčci na vojnu nechodí
Odkoukáno z okolí.
U sousedů mají ptačí budky, já krmítka.
Potřebují ptáčci písemný souhlas k sexu?
Mladá sousedka má ctitele.
Na dotaz, kdy do toho praští, se začepýřila, a odpověděla.
Ten můj musí dokázat, že je muž.
A jak to bylo u vás?
Tak zase od mých sousedů, když soused se zeptal, jestli přítelkyně přichystá něco k večeři, dostal odpověď, já nejsem tvoje maminka.
Vidláku, teď už asi lépe chápu proč ta vaše zaťatost, a možná i to že se nezdržujete ani vlastními chybami a jedete jako tank dál, pokud nejsou tzv. koncepční chyby – což zatím nebyli, byli to jednotlivosti. Byť i to je škoda, ale chyby nedělá jen ten kdo nedělá nic 🙂
Možná mám poslední, poslední šanci
vzít svoji víru a v ledovém tanci
na vrchol vynést svou vlajku a vidět ji vlát.
Má každý před sebou své Rocky Mountain,
svůj kopec z dětství, co zdál se být zlatým.
Kolik jich ztratilo cepín a muselo vzdát?
https://pisnicky-akordy.cz/vojta-kidak-tomasko/sve-rocky-mountains
https://youtu.be/14XKrQKIcpc?t=1110
Na své předky jsi jistě hrdý a věřím, že oni na Tebe také.
Věřím, že v politice obstojíš podobně, jako Tvůj jmenovec v jámě lvové.
Jednoduché to mít nebudeš, ale to Ty víš.
Bůh ochraňuj Vidláka.
:- )
Jan:
Přidávám se. Jen nevím, jestli by Vidlák místo politiky neměl psát kroniku svého rodu – takové příběhy má kdekdo z nás v rodině, ale on je umí podat tak, že se to nečte jako paměti, ale jako román.
Nyní ne. Lidi s morálkou v politice velmi chybí.
Vidláku, neštěstí se dá snášet i snést, ale štěstí pokouší jinými zkouškami. Vy jste se s tím setkal v Bruselu, viděl velkopanský život novodobé eurošlechty, i s jejich kosmopolitním společenstvím a tvorbou homo novus prostřednictvím unijních vyhlášek. Takže jste obstál ve všemožných těžkých zkouškách, a nemám strach, že byste byl nějak měkkým povahou. Hodně lidí si plete dobré srdce a měkkost povahy, a pak se diví, že se onen údajně pokojný a měkký člověk nezlomí a nezlomí. Takové omyly v chápání povahy postihují především psychopaty, kteří rozumí pouze tvrdé síle a podle toho posuzují i svět kolem nich. Koho neohnou, toho se snaží zničit a nepochopí, že tím jen vyvolávají zatvrzelejší protiakci.
Příběh Trofima a Naděždy je hluboce lidský, ale přeci jen si nepřeji být vystaven stejným zkouškám jako oni. Jejich hluboká víra jim dodala sílu a takoví lidé se nezlomí nikdy. Kéž je takových lidí co nejvíce! Na své předky můžete být hrdý, na rozdíl PePy 107, či Staré myslivecké, či Signalisty Nutellína, ze kterýh se rodí jen kolaboranti každého právě vládnoucího režimu. Proto si myslím, že i v politice obstojíte se ctí a nezlomí Vás.
Presne vystihnute. Hlavne EP ma tendenciu z ludi urobit hlupakov… sedia tam tak dlho obklopeni peniazmi a inymi mudrlantmi ze nadobudnu presvedcenie ze od stola vyriesia problemy celeho sveta, a pritom si nevidia dalej od konca nosa. U nas takto definitivne ohlupol napriklad Zala.
Aj Kotleba…
No, tam je otazka ci nebol hlupy uz od zaciatku… nekriticki obdivovatelia ludakov mi, jemne povedane, vadia, i ked menej ako obdivovatelia Banderu.
Ano!
K tomu, aby měl člověk čisté svědomí a nebál se umřít stačí docela málo.
Nedopustit nenávist k jinému člověku. Špatným se vyhýbat a s dobrými mluvit.
Každého člověka posuzovat podle jeho činů, ne podle národnosti, uniformy nebo přesvědčení.
Jsem bezvěrec (možná spíš agnostik), ale s věřícími vycházím dobře – jenom mě nesmí přesvědčovat o svém náboženství.
Takže s Vidlákem někdy souhlasím, někdy méně a někdy mu nerozumím.
Ale abych někoho nenáviděl? To ne.
Mnozí lidé sice nevěří v Boha, ale (stejně naivně) věří, že lepšího světa lze dosáhnout i bez něj.
Bezvěrec tedy neni ten, kdo nevěří v Boha. Skutečný bezvěrec nevěří nikomu a ničemu …
„To sou nihilisti, Dude.“
Bezvěrec věří, že Pán Bůh není. To bude překvapení.
Myslím, že je to naopak: Bezvěrec NEVĚŘÍ, že Pán Bůh je.
A věřící nevěří, že Bůh není. [;>))