Tenhle čtvrtek, jako každý čtvrtý čtvrtek v listopadu budou lidé slavit Díkuvzdání v celých Spojených státech. O víkendu už začaly velké přesuny auty i letadly po celých Státech, protože Díkuvzdání je hodně o setkání nejenom širší rodiny ale i přátel. Slavnostní tabuli obvykle vévodí pečená nebo smažená krůta s nádivkou. Nesmí chybět ani dušené zelené fazolky, bramborová kaše, brusinková omáčka (tedy, říkají tomu cranberry sauce, ale je to spíš brusinkový rosol a jen málokdo se s tím dělá doma – koupí to v konzervě a jen to vyšťouchnou na talíř. Když jsem to viděla poprvé, myslela jsem si, že je to vařená řepa). A ještě nesmím zapomenout na pumpkin pie – dýňový koláč nebo apple pie – jablkový koláč. Musím se přiznat, že mi pumpkin pie k srdci nepřirostl. Je tradicí, že u slavnostní tabule každý přítomný řekne, zač je vděčný. Co považuje na největší dar, kterého se mu dostalo v minulém roce. Po slavnostním obědě se velká část osazenstva přesune k televizi, aby sledovali Egg Bowl – fotbalový zápas mezi dvěmi nejvýznamnějšími mississippskými univerzitami – Ole Miss a Mississippi State University. A fandění jedné nebo druhé univerzitě tu berou hodně vážně, dokonce i ženy.
Nikdy nezapomenu na jedno speciální Díkuvzdání. Toho roku, v říjnu zemřel nečekaně Billův nejmladší syn, tak si asi umíte představit, že ani jeden jsme neměli chuť dělat na Díkuvzádní jakékoli přípravy. A pak, asi týden před samotným svátkem se u nás zastavila sousedka a pozvala nás, abychom se připojili k jejich rodině, která se sejde u strýce na farmě. Když jsme přijeli, přípravy už byly v plném proudu. Ženy v kuchyni rozkládaly na servírovací stůl všechny dobroty, co jednotlivé klany přivezly, pánové, s otevřenou plechovkou piva postávali venku kolem hrnce s olejem, ve kterém se smažila krůta a probírali fotbal, politiku, rybaření, farmaření a vůbec všechno, co zajímá obyčejné rednecky a děcka řádila ve stodole – bavila se skákáním s balíků sena. Po požehnání se jídlo se podávalo po americkém způsobu, tj. lidé se postavili do fronty, vzali si tácek, příbory a pomalu procházeli kolem nachystaných mis a nabírali si po libosti. Malé stolky pro 4 až 6 lidí byly rozesety po celé zahradě a celkem logicky jsme skončili u stolku s lidmi, které, podobně jako nás, pozvali jiní členové rodiny. Ukázalo se, že i ti ostatní v nedávné době ztratili někoho blízkého. Kupodivu bylo osvobozující mít s kým si promluvit o smutku, který svíral srdce. Nepamatuju se, co jsem měla na talíři, ale hřejivý pocit toho dne ve mně zůstává i po těch letech. Po vydatném obědě osedlal pán farmy koně a zajemci se mohli projet.
Myslím, že se shodneme na tom, že Češi nemusí kopírovat každou tradici ze Západu (stejně jako není třeba opakovat, co říká pan Komárek), ale přimlouvala bych se za to, abychom, třeba jen v duchu si řekli, zač jsme vděční. A nemusí to být jen čtvrtý čtvrtek v listopadu. Za sebe musím říct, že je spousta osobních událostí, za které jsem vděčná – ty si nechám pro sebe, ale jednu věc můžu říct nahlas – jsem vděčná, že jsme ještě tady, že ještě nezačal nukleární Armagedon a modlím se za to, aby ani nezačal. Snad, když to vydrží ještě dva měsíce, než bude inaugurován Trump, pak bude trochu větší naděje.
Přikládám 2 fotografie z onoho speciálního Díkuvzdání, na další je plynový hořák s hrncem, který se používá na smažení krůty (já to používám na vyvařování úlových rámků) a vtípek nakonec (překlad: „Ty si odškrtáváš dny do Vánoc?“ „Ne, do 20. ledna.“ (Trumpova inaugurace)).
Z Mississippi zdraví Petra
Nevím kde a kdy to začalo, ale usuzují že to byl náboženský rituál,poděkování za úrodu. Co si pamatuji,tak to bylo připomenuto a zvlášť k tomu věnována nedělní bohoslužba.
Pekné a zaujímavé….a tradície KKK ešte zachovávajú? Alebo prešli na inovovanu formu? 😁
Krůtu nerad, pro dva stačí jedno stehno a nemusí být z krůty.
Ale na článečku od staré řeku Mississippi mě zaujala jiná věc, ta sousedská soudržnost. I když je tak silná možná jenom na Den díkůvzdání. Ale aspoň to. U nás ji pamatuji jenom v Sudetech a v padesátých letech v havířské kolonce. V městě se už nepěstuje. Díky za pohled zpoza velké louže.
Kolko sa toho vyjebe…
Zdravím Vás za velkou louži a děkuji za zprostředkování oslav. Musím říci, že mne docela zklamalo to, že se lidi nacpou a pak sednou k tv…..ale co už. Zajímá mne ten recept na smaženou krůtu (normálně ji všichni cpeme do trouby). Snad se s námi podělíte….možná to brzo bude i zde, venku, na ohni….teda, pokud seženeme ještě i krůty s ohledem na to, kam EU směřuje…
Taky by mně zajímalo, jestli do toho hrnce to cpou celé. Já z krůty dělám výhradně roládu nebo závitky, jinak mi to maso přijde dost suché. Ale nedávno si sousedka ještě s druhou sousedkou sehnala někde od domácího chovatele krocana, to v obchodech nebývá, měl 17 kg, porcovaly to napůl celé odpoledne a pak říkala, že to má 9 druhů masa. Jinak se dá sehnat krůtí jen prsa a stehna a skelety na polévku. No my Češi jsme holt na ta prasátka.
Souhlasím s Vámi, Opravníku omylů, vepřové je vepřové. Ta krůta se smaží celá. Nejdřív ji, tak týden předem nasolí a v den Díkuvzdání ji celou smaží. Na té fotce ještě chybí takový podstavcový trn, který se krůtou protáhne, aby neseděla v oleji na dně. Navrchu toho trnu je očko, za které se pak krůta z oleje vytáhne. Pro nás dva nemá smysl připravovat celou krůtu – to bychom jedli ještě příští rok. Prostě koupím krůtí stehna, namarinuju je a upeču v troubě.
Tady je odkaz jak vypadá smažení krůty. https://www.bing.com/images/search?q=deep+fried+turkey&FORM=HDRSC3
Díky.
Já též kupuji stehna – na másle, s rozmarýnem a česnekem, pomalu pečené, nejdřív pod pokličkou trošku podlité a pak dodělat otevřené. Z perutí to sjede samo a lžíci se dá jíst. Jo, a suché to taky není.
Mám stejnou zkušenost, jen jiné přísady.
Já se nedávno dostal ke křepelkám a musím uznat, že je to asi nejlepší, co jsem z drůbeže měl.
Dnes jsme měli perličku, také poprvé a je lepší než kuře.
Teď už sehnat jen kvíčaly.
Křepelky jsou moc mrňavé a je v nich k poměru k masu moc kostí. Pořádné sousto masa na tom není.
Bazalko, pokud půjde evropská civilizace „do pryč“, nemá cenu uvažovat o smažení krůty, i kdybyste si sama krůtu (nebo třeba kuře) vychovala. Spotřeba oleje je značná – recepty volají po 12 litrech. A abych se přiznala, třeba jsem měla smůlu, ale smažená krůta mě nijak nenadchla. Rozumím tomu, že zvažujete možnosti vaření v případě výpadku energií. Pokud si to chcete vyzkoušet v malém, kupte si třeba krůtí stehna nebo prsa, nasolte je a na plotně smažte v horkém oleji na 190°C – tak aby maso plavalo. Teplotu si hlídejte teploměrem. A buďte při tom opatrná, smažená krůta v kuchyni bývá často příčinou požáru. Proto to taky většinou dělají na tom plynovém hořáku venku.
To je jasný…to spíš budeme zahrabávat do popela 😀
Krůtu smažit nebudu, ale spíš mne zajímají ty ingredience…jenom sůl, nebo něco echt jižanského?
Jižanského echtu přidávat jen přiměřeně.
Recept volá po košer sůl. Nevím proč košer. Je hrubší, ale pořád je to sůl. Třeba nám to tu nějaký chemik nebo potravinář vysvětlí. Možná je to jen marketingový tah.
A s tím popelem? Možná oprášíme návod na Setonův hrnec a jako skautíci budeme kuchtit v jámě.
Není sůl jako sůl. Jedině košer sůl dělá z krůty košer krůtu!
Může to být potravinářský sanitr. To je jiná sůl, používá se k nakládání masa před grilováním. Je to dusičnan drssekný.Normální sůl je chlorid sodný.
Ale to spekuluji, nic o tom nevim, jen mě to tak napadlo.
Známe to jako pragendu, pouze k nakládání (rychlosůl), nikoliv košer.
Tak jsem zagůglila – košer sůl je hrubá, nejodizovaná sůl, která se pomaleji rozpouští. Normální sůl má být slanější.
No dyť. Přírodní národy to tak dělají a světové kuchařské celebrity nad tím ucvrkávají blahem 😀
Ale furt mne, paní Petro, zajímají ty ingredience – nechcete aspoň naznačit?
Jinak, ke košer soli třeba tento odkaz: https://www.grilovani.cz/pruvodce-koser-soli/
Já ji nikdy neměla, mám jen ty běžné – kamennou, mořskou, himalájskou…někde jsem zachytila něco o modré (perské), což mne zaujalo, ale zatím nekoupila…
Bazalko, na smaženou krůtu má přijít jen ta košer sůl.
Ale co se týká jižanské kuchyně – jsou tu vlivy mexické kuchyně, cajunské kuchyně (Cajunové (vyslov kejdžn) jsou potomci španělských kolonistů. Žijí převážně v Louisianě a podél pobřeží Mexického zálivu vůbec). A taky bych řekla, že jižanská kuchyně odráží bídu, která nastala po porážce ve válce Jihu proti Severu – tím chci říct, že klasická jídla jsou ta, co byla k mání pro zbídačelou zem – koření málo a zelenina, kterou si člověk vypěstoval na záhumenku – např. dušené fazolky, dušená kukuřice, dušené, pečené nebo vařené sladké brambory, dušená tykev. K té cajunské kuchyni – jejich tradiční jídlo je gumbo. Jsou v něm garnáti (tím, že žijí na pobřeží Mexického zálivu, mohli si garnáty nalovit sami) nebo kuře (opět – potravina, kterou měl na dvorku kdekdo), kus klobásy, jíška a kombinace 3 zelenin – cibule, řapíkatý celer a zelená paprika. Podává se s vařenou rýží a je to dóóóbrý.
Z
Tady máme fritovací hrnce na elektřinu s nastavitelnou teplotou, ale na malé porce. Takže požár nehrozí. I když jednou mi začala hořet ta přívodní sežvejkaná šňůra , ale byla jsem u toho. Maso však v tom smažím v trojibalu, aby se šťáva nevysmažila do toho oleje.
Takhle dělat celý kus, to opravdu musí být sešlost.
V návodu není uvedeno, že šňůra k hrnci se nemá žvejkat?
Tak to by mne také zajímalo, já to žvejkám docela pravidelně 😀
Docela mne rozsekalo, že se lidi sjedou z dálky, aby byli spolu, a pak koukaj na televizi na fotbal. 😀
Podobné setkávání je u nás na Boží hod, ale to se chodí jen na oběd.
Klasika, jako tady o vánocích. Ale to se pohádkami oslavuje feudalismus.
„Den díkůvzdání, svátek připomínající oslavu první úrody, o kterou se dělili Poutníci (první američtí osadníci) a původní obyvatelé Ameriky.“
A pak je Poutníci postříleli.
Byl jsem se podívat v Voortrekker Monument v Pretorii …. mi je celá ta jihoafrická historie nějak bližší, než vnucovaná a oslavovaná Amerika.
Taky Amerika žádnou historii nemá . Mimo toho vraždění.
To bylo ještě před tím než zahájili vraždění původního obyvatelstva.