Poučení z krizového vývoje

Podumali kamarádi:
Zbyněk, Vlasta, Petr, Jana,
proč že nemají je rádi,
ani Víta Rakušana.

„Vyšlu signál“, Petr hlesne,
„že nás průzkum nevyleká.“
„Tyhle ankety jsou děsné“,
Petr durdí se a vzteká.

Zbyněk také trochu dumá:
„Chce to zvýšit spoustu daní.
Však to bude pěkná suma
na arzenál nových zbraní.“

Jana do nehtů se hryzá:
„Ve válce jsme, to je zřejmé.“
Že jí chybí analýza?
„Na stíhačky prachy dejme.“

„Léky nebudou – a basta.
Endiaron prostě není.
Bílý prášek“, říká Vlasta,
„bude – buďte ujištěni.“

„Praha sice má sto věží“,
Vlasta dále svoji vede.
„V Brně ale v horku sněží.
Markéta má v srpnu leden.

Žádné fronty na banány.
S koksem je jich spoustu všude.
Našich pět stran plní plány:
Na stíhačky, Jano, bude.“

Vítek zatím přímo plesá:
„Pěvkyni se koncert ruší.
STAN v rukávu drží esa.
K Rusku musíme být hluší.

Mně prošel i Dozimetr,
do Evropy jdeme s Danou.
„Dám jí deštník, k tomu svetr“,
říká Petr před svou branou.

„Proč nás tolik nenávidí?“
Vítek poulí velké oči.
„Měl bych zavřít více lidí,
špatná volba bude zločin.

Řádný občan nás pět volí,
ostatní jsou dezoláti.
Já dám zavřít kohokoli,
pokud nám to křesla vrátí.“

Petr ví, že kdekdo strádá,
hlavně bezbranní a staří.
„Úspěšná je naše vláda,
proto se vám špatně daří.“

V souvislosti s odchodem Ivana Bartoše z ministerského křesla se nabízí otázka, kolik ministrů Fialova kabinetu je nekompetentních, a mělo by na svou pozici rezignovat. Tomu, kdo práci tohoto kabinetu bedlivě sleduje, jistě neušlo, že v současnosti máme ministra zemědělství, který se nestydí přiznat, že problematice svého resortu nerozumí, ministra průmyslu a obchodu, který svou nezodpovědnou a bezkoncepční energetickou politikou zavinil nekonkurenceschopnost celé řady průmyslových i zemědělských podniků, ministra zdravotnictví, který nebyl schopen zajistit dostupnost základních léků, ministra práce a sociálních věcí, který lhal o předvánočním večírku, který se pořádal střelbě v Praze navzdory, jako by se nechumelilo, ministra zahraničních věcí, který pohřbil českou diplomacii, a zcela ji svým amatérismem zostudil – navíc je ten člověk symbolem slizkosti a zrady, ministryni obrany, která by nejraději hned válčila, a něco prošetřovat ji ani nenapadne či ministra vnitra, který k nám znovu vrátil cenzuru, udavačství a kriminalizaci „nesprávného“ názoru. Šéfuje tomu premiér, který není schopen vysvětlil, proč nepřiznal cca milion korun, a proč ho měl uložen zrovna ve velmi pochybné Podnikatelské družstevní záložně.
Mainstreamoví novináři kolem toho všeho našlapují lehounce po špičkách, aby se jejich milovaná vláda náhodou neotřásla v základech – a Milion chvilek (údajně pro demokracii) raději zaleze někam do nory, než aby na tato do nebe volající porušení demokratických principů upozorňoval.
Na příkladu Ivana Bartoše nyní jasně vidíme jedno: Z takových, jako je on, je Fialův kabinet kompletně sestaven. Ministry si můžeme rozdělit do několika kategorií, které se někdy prolínají: 1) Nekompetentnost, ministr své problematice nerozumí (Například Marek Výborný či bakalář Jan Lipavský). 2) Podezření ze zapojení v korupční či jiné závažné kauze: (Například Vít Rakušan v kauze Dozimetr či Petr Hladík v kauze Taxis). 3) Hrubé selhání, které má za následek poškození občanů České republiky (energetická politika Jozefa Síkely, nedostatek základních léků za působení Vlastimila Válka na resortu zdravotnictví či veřejná výzva Jany Černochové k opouštění OSN z důvodu, že OSN chce na Blízkém východě mír, a ne válku). A pak tu máme kategorii ministrů, o nichž ani nevíme, že existují, jako byli například Helena Langšádlová, kterou vystřídal stejně neviditelný politolog Marek Ženíšek, či Michal Šalomoun.
Rezignace Ivana Bartoše nic neřeší – Fialův kabinet zůstává nadále nekompetentním a v mnoha ohledech pro naši zem škodlivým. Kauza Ivana Bartoše tak může mít jediný význam, a to, že tento zmar podtrhne.