24. června 1945 byly házeny nacistické symboly k nohám vítězů

24. června 1945 se konala první poválečná přehlídka Vítězů ve Velké vlastenecké válce. Symbolicky završila obtížnou cestu, kterou zahájili účastníci přehlídky 7. listopadu 1941 u kremelských hradeb a z Rudého náměstí se vydali přímo na frontu před Moskvou.

Rozhodnutí uspořádat přehlídku na Rudém náměstí padlo 15. května 1945. 22. června – v den výročí začátku války – byl v novinách zveřejněn příkaz vrchního velitele k uspořádání přehlídky.

Scénář přehlídky byl pečlivě promyšlen. Podle původního plánu organizátorů měl průvod začít nesením praporu Vítězství skupinou vojáků, kteří ho 1. května 1945 vztyčili nad Říšským sněmem. Byla to skupina tvořená kapitánem Neustrojevem, seržantem Jegorovem, mladším seržantem Kantariou a poručíkem Berestem. Kvůli několika zraněním Neustrojeva ale z plánu sešlo a váleční hrdinové dostali pozvánky na pódium jako hosté.

Na začátku přehlídky vjel maršál Žukov na bílém koni na Rudé náměstí. Naproti mu jel maršál Rokossovskij a společně pak pozdravili pluky, které se účastnily přehlídky.

Dlouhotrvající liják narušil program přehlídky, která se musela obejít bez letectva… Ale lidé vnímali déšť jako očistný – déšť očišťuje od války, smývá rány.

Vrcholným bodem přehlídky bylo vhození dvou set praporů poražených německých ozbrojených sil na dlažební kostky u stěn mauzolea. Tento akt byl umocněn tím, že orchestr náhle ztichl a do ticha se ozvaly silné údery bubnů. Do rytmu bubnů pak dvě stě vojáků pohrdlivě odhodilo hitlerovské prapory a standarty. Všichni měli rukavice: Rudá armáda a Moskva se neposkvrní tím, že by se dotkly hitlerovských praporů.

 Generál Sergej Štemenko, který se podílel na přípravě přehlídky Vítězství, připomněl, že odhazování hitlerovských symbolů byla Stalinova iniciativa. V polovině května 1945 při rozhodování o přehlídce instruoval generály:

„Na přehlídku je třeba přinést hitlerovské prapory a s hanbou je hodit k nohám vítězů. Přemýšlejte, jak to udělat.“

Organizátoři akce ale neměli žádné prapory a standarty. V „Třetí říši“ se bojové prapory udělovaly pouze v období od roku 1936 do roku 1939 a jednotky, které vznikly během války, prapory nedostaly. Navíc ještě v srpnu 1944 Hitler nařídil odvézt všechny standarty a insignie z frontových zón do muzeí wehrmachtu. Takže Rudá armáda neměla ani v případě obklíčení nepřátelských jednotek možnost zmocnit se vojenských insignií.

Pověřenému týmu se ale podařilo v krátké době přivézt do Moskvy potřebný počet praporů. Byly vybrány z celého Německa a většinou převzaty z muzeí.

(Záznam celé přehlídky)

Proč se přehlídka konala 24. června?

V knize „Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky“ (str. 267 – 271) se píše:

Z hlediska běžného sovětského člověka neobeznámeného se zednářskou symbolikou, rituály a legendami by bylo logické, že když k napadení Sovětského svazu Německem došlo 22. června, pak by i vojenská přehlídka k Vítězství měla proběhnout 22. června. Symbolicky: Chtěli jste 22. června? – Tak tady ho máte! 22. června si vychutnejte vojenskou přehlídku na počest našeho Vítězství. Avšak ta vojenská přehlídka k Vítězství, údajně z neznámých důvodů, neproběhla 22. ale až 24. června. Když si to však dáme dohromady se zednářskou symbolikou a rituály, pak je 24. červen – dnem Jana Křtitele, jehož jménem je nazván jeden směr v židozednářství, pro který je 24. červen každoročně svátkem jejich řádu. To znamená, že určení datumu vojenské přehlídky k Vítězství právě na 24. červen bylo znamením ukazujícím na ty, kteří skutečně rozpoutali tuto válku, aby pomocí ní dosáhli svých politických cílů.

Odkud vycházela ta iniciativa, na jejímž základě bylo určeno datum vítězné přehlídky právě na 24. červen: zda od představitelů „světového zákulisí“ nebo od J. V. Stalina, to je dodnes otevřenou otázkou. V každém případě významná je ta skutečnost, že se J. V. Stalin ze své iniciativy zřekl toho, aby přijímal vítěznou přehlídku v den svátku Janova zednářství. Příčiny tohoto jeho rozhodnutí jsou uváděny dvě:

– První: J. V. Stalin prý ze začátku chtěl přijímat přehlídku sám, ale když se k tomu připravoval, tak údajně na nácviku v manéži spadl z koně a …. rozhodl se přenechat tu čest a slávu přijímat přehlídku maršálovi Žukovovi, který začínal jako kavalerista.

– Druhou verzi v jedné z besed na rádiu Svoboda v roce 2002 vyslovil V. B. Rezun (Viktor Suvorov). Její nedoslovně převyprávěná podstata je následující: SSSR se nepodařilo okupovat celou Evropu, což zhatilo perspektivy světové socialistické revoluce a podle Rezunova mínění odsoudilo SSSR k zahnívání a zániku. Stalin údajně zastával podobný názor, a proto měl za to, že SSSR prohrál tu válku, kterou on sám údajně připravil, aby do sestavy Sovětského svazu začlenil celou Evropu…. ….a sám odmítl přijímat vítěznou přehlídku.

– Ale existuje i třetí verze. A ta spočívá v tom, že jestliže 24. června, v den Janova zednářství J. V. Stalin – jako hlava státu a vrchní vojenský velitel – sledoval vojenskou přehlídku jen ze strany jako divák, tak to objektivně přinejmenším znamená, že tak demonstroval svou neloajálnost biblickému „světovému zákulisí“. Nebo se dokonce jednalo o signál, že sám Stalin, stojící v čele bolševického vedení SSSR, má uvnitř společnosti stejné, ne-li vyšší postavení než zástupci „světového zákulisí“, ale stojí vůči nim v opozici, jak to dokládá charakter veškeré jeho poválečné činnosti. Ve prospěch právě této verze hovoří i to, že Den Vítězství se stal v SSSR státním svátkem až v roce 1965, kdy v čele strany a státu stáli imitátoři bolševismu. Pro samotné bolševiky bylo vítězství v koalici s loutkami „světového zákulisí“ nad loutkovým hitlerovským nacizmem uměle vypěstovaným „světovým zákulisím“ jen jednou z vítězných bitev, nikoliv konečným výsledkem v boji za osvobození globální civilizace od tyranie „světového zákulisí“, který by umožnil začít formovat globální civilizaci lidskosti. A proto: Ještě musíme udělat mnoho pro to, aby se sváteční den 9. května skutečně stal Dnem Vítězství národů SSSR ve válce 1941–1945, která nám byla vnucena a stala se pro nás Velkou Vlasteneckou válkou. V té jsme na úrovni šesté priority zobecněných prostředků řízení tenkrát zvítězili, ale na vyšších prioritách Velká vlastenecká válka za osvobození od tyranie „světového zákulisí“ stále pokračuje.

Proč vlastně začala druhá světová válka?

Proč začala 2. světová válka? Pakt Molotov-Ribbentrop z pohledu globální politiky