2. února 1943 skončila bitva, která zvrátila průběh 2. světové války

Některé dějinné události je potřeba si neustále připomínat. A bitva o Stalingrad k nim rozhodně patří.
V létě 1942 začala na přístupových cestách k Donu a Volze bitva, která svým významem, rozsahem a intenzitou neměla obdoby. Po 200 dní a nocí drtila Rudá armáda vybrané formace Německa a jeho spojenců. Bitva o Stalingrad, která změnila dějiny a zvrátila průběh druhé světové války, trvala od 17. července 1942 do 2. února 1943 a skončila úplným vítězstvím sovětských vojsk. Obranná fáze operace trvala do 18. listopadu 1942 a útočná fáze začala 19. listopadu.
V létě 1942 Sovětský svaz stále bojoval bez účinné pomoci svých spojenců, Velké Británie a Spojených států: dodávky zbraní v rámci Lend-Lease byly přerušeny a byly nedostatečné, druhá fronta nebyla otevřena a spojenci dávali plané sliby.

Bitva o Moskvu ukončila německý plán bleskové války, ale wehrmacht byl stále silný. Hitler plánoval provést v létě 1942 rozsáhlou ofenzívu na jižním křídle sovětsko-německé fronty, dobýt Stalingrad – nejdůležitější průmyslový a dopravní uzel na Volze, obsadit bohaté obilné oblasti Kubáně a Stavropolu a probít se ke kavkazské ropě.
Německá vojska na jižním křídle byla rozdělena na skupinu armád A, která postupovala přímo na Kavkazský hřeben, a skupinu armád B, která směřovala na Stalingrad. Základem síly skupiny „B“ byla nejschopnější 6. armáda wehrmachtu pod velením generála Friedricha Pauluse. Podporovaly ji tankové a motorizované divize.
Nepřátelský útok přímo na město začal 17. července 1942. Tento den se stal začátkem bitvy o Stalingrad. Ztráta Stalingradu by dostala celé jižní křídlo sovětských sil do kritické situace.
Nepřítel vrhal na Stalingrad další a další síly, takže počet jeho divizí v tomto směru vzrostl z 38 na 80. Na město byla z jihu převelena 4. tanková skupina. Postupně se ovládnutí Stalingradu změnilo z vedlejšího na hlavní cíl celého tažení wehrmachtu. Německá letadla zahájila 23. srpna masivní nálet na městské čtvrti. V plamenech požárů zahynulo více než 40 tisíc obyvatel Stalingradu. Ropa se vylila do řeky Volhy a vzplála. To, co se dělo, připomínalo skutečné peklo.
Rozpoutaly se boje o stalingradské čtvrti. Ani jedna ulice, ani jeden dům se nevzdal nepříteli bez boje! Centrem střetů ve Stalingradu byla výšina Mamajova mohyla, odkud bylo možné pozorovat a ostřelovat velkou část města. Tato výšina několikrát přecházela z rukou do rukou. Mnohé německé jednotky měly k břehu Volhy pouhých 150-200 metrů, ale nedokázaly to.

V 7:30 ráno 19. listopadu 1942 začaly salvy „Kaťuší“ 80 minutovou dělostřeleckou přípravu. Byl to začátek sovětské protiofenzívy u Stalingradu.
Již 23. listopadu se kruh sovětských vojsk kolem 6. armády Friedricha Pauluse a dalších nepřátelských formací v oblasti Stalingradu uzavřel. V kotli se nacházelo 22 nepřátelských divizí, více než 300 tisíc lidí.
Hitler zuřil. Nařídil, aby se Stalingrad za žádných okolností neopouštěl. Nařídil polnímu maršálovi Erichu von Mansteinovi vytvořit skupinu „Don“ a provést operaci k odblokování stalingradského uskupení Friedricha Pauluse. Neúspěšně.
Hitler požadoval boj do posledního vojáka. Paulusovi byl dokonce udělen titul polního maršála, což se v tehdejších podmínkách dalo považovat za jasnou narážku na sebevraždu – ostatně žádný německý polní maršál ještě nebyl zajat. Ale on se vzdal s celým svým štábem. Do zajetí se dostalo 24 generálů, 2,5 tisíce důstojníků a asi 90 tisíc vojáků. Dalších 140 tisíc nepřátel bylo později pohřbeno v rozvalinách Stalingradu. Boje ve Stalingradu skončily 2. února 1943.
Během bitvy o Stalingrad ztratili Němci a jejich spojenci (Italové, Rumuni, Maďaři, Chorvati) přibližně 1,5 milionu mužů.
Ztráty Rudé armády činily 1 129 619 mužů.
Slovo „Stalingrad“ se stalo synonymem pro vítězství. Bitva na Volze inspirovala miliony lidí v okupovaných zemích k mohutnému odporu. Zároveň spojenci SSSR začali stále více uvažovat o nutnosti otevřít druhou frontu v Evropě, protože Rudá armáda dokázala, že může porazit hitlerovské Německo sama.