Jít za něj padnout?
Je v jedné zemi jeden kmet,
jenž trůn svým rádcům dává.
Dokáže řídit celý svět,
jen neslouží mu hlava.
Že v řeči zadrhává?
Neví, čí je, a jak dny plynou,
plete si Irák s Ukrajinou.
Neví, že nevyhrává.
Zapomněl, co je jeho vinou:
Jít za něj padnout? Sláva.
Jeho syn? To je podlý skřet,
který mír neuznává.
Pro jeho kšefty vzplanul střet.
Ne, doba není zdravá.
Stařec dál zakopává.
K propasti se s ním druzí šinou,
vidí již srázy pod pěšinou,
teče tam voda dravá.
Nedopřeje nám cestu jinou:
Jít za něj padnout? Sláva.
Pamatuji si z dětských let
císaře jako páva.
Marně teď volám: Nestřílet.
Válka je jako láva:
Jen mrtvé zachovává.
Andersen znal tu stránku stinnou,
kdy nahý císař, pokryt špínou,
jde, ač se směšným stává.
Máme se klanět před zdechlinou?
Jít za něj padnout? Sláva.
Lži mu již lidé neprominou.
Obětí moc je. Další hynou.
Kdo z vás nadšeně mává?
Antikrist slintá pod peřinou:
Jít za něj padnout? Sláva…
„Zatraceně bystrý“ tedy kandidovat nebude. Uvidíme, kdo bude…
J. Biden prohlásil:
„Jsem starý… Ale jsem jen o tři roky starší než Trump, to zaprvé. A zadruhé, moje bystrost je zatraceně dobrá. Za tři a půl roku jsem toho stihl víc než kterýkoliv prezident za dlouhou dobu. Chci, aby mě soudili podle toho.“
A prý odstoupí jenom tehdy, pokud některý z doktorů definuje diagnózu závažné choroby.
V tomto kontextu chci zmínit svou narážku v baladě na Andersena. Toto jsou Císařovy nové šaty jak vyšité. Každý z císařových hloupých, ale šíleně ambiciózních, rádců raději dělal, že na prázdných stavech vidí bohatě zdobené látky. Najde se doktor, jenž bude mít odvahu riskovat svou kariéru – a oznámit, že Biden je těžce nemocen a úřadu prezidenta neschopen? Pokud ti, kteří za Bidenem stojí, požadují jeho další setrvání, takový doktor se patrně nenajde. A myšlenkově „nahý“ Joe bude muset dojít až do konce pomyslného průvodu.
Za tu krátkou dobu, co je Joe prezidentem, stihl opravdu mnoho – dovést svět na pokraj zničení. Otázkou je, kdo v tomto rychlém tempu s „mimořádně bystrým tanečníkem“ chce pokračovat…
Já myslím, že na tu podmínku se rychle zapomene, zvláště v USA. Myslím, že tam se o ní většina lidí ani nedozví. Kdybych se mýlil, tak toho doktora může dodat demokratická strana, ten nebude mít strach.
Za dementa ne, ani za klauna Kokajnsmého, ale za jejich pasáky, majitele BlacRock & FED, vrchní padělatele a majitele KoZa.
Chléb a hry. Nekonečné divadlo pro ovce.
Americká společnost je v rozkladu
https://www.youtube.com/watch?v=TAp48L8EeLo
Trump jako hrdina. Muheeee
Kdyby takhle pod sebou byly seřazeny potřeby, které by se daly zapalcovat a sečítat, tak bych to bral.
Padl na prvním schodě,
já padl za ním.
Asi je v nevýhodě,
možná ho zraním.
Měkký, jak papka,
slizský, jak ďas.
Prdla mu tlapka,
pohasl jas.
Teď sem budu chodit ještě raději. Budu se tady učit to, co jsem v technickém životě zameškal.
A jak vidím, budu tady hledat i inspiraci. Například “Bidenova premisa”… jak daleko je Bidetova mísa? Určitě blíže, než Dědova mísa.
Verš dnes zůstal nevysloven.
Bidetova mísa plná hoven.
Česká vláda hledá noty,
jde si rovnou pro klenoty.
Děkuji za zastavení a zdravím :-)))
Prosjim fajst , vy se tady rekordne udekujete..Usetrte se priteli..Rezanko.
Prehnana tolerance , porozumeni a zdvorilosti , taky nejsou zdravy.
Nektery to maji, ale jen jako soucast zamestnani..
Děkuji tehdy, když mám pocit, že je za co. A pokud je, za co, není těch díků dle mého nikdy dost. Neděkuji pro formu, ne ze zdvořilosti, ne z devótnosti. Jen proto, že chci – a že jsem rád, že se dotyčný stavil – a napsal, co napsal…
Taky Vás, Marku, oslovím. Nejsem moc na básnění, spíš občas na „slovamalbu“ ve svých nebeletristických komentářích. Možná ty mý divnoslůvka někoho nebaví číst, mě je ale baví konstruovat. A taky, když sem píšu, někdy si trnu u svý interpunkce. Jazykozpytná okénka pro ni i pro další úskalíčka se tu konají co chvíli, on je to takový diskusní atribut. Takový to – “ hele, (nevyslovený) blbečku, tajdleto se má napsat úplně jinak“. Ale holt, o slávě se ví, že je marná.
Takže, když jste tím řemeslníkem jazyka, interpunktujte prosím o dušu, a to i přesto, že v Práglu se tomu tak neříká. Jsem si povšim například těch dvojteček. Tam jsem úplně marnej. Sice bych kromě okének taky kdykoli jednoduše mohl nahlédnout na příslušný pavučině (to jsem schválně napsal významově „diskutabilně“, viz ta slovamalba, která by se správně asi spíš měla říct slovomalba. Mně se ale stejně pohledově víc líbí to první) na pravidla českého pravopisu. Ale mně se to líp pamatuje na větné obrazotvorbě. Nechtěl jsem opakovat tu malbu, ale klidně i na větné obrazomalbě. A ono nakonec, když je slovamalba, tak ale je taky větymalba.
slovokalba webuvzdornížť
Nechte si to, ano? Jenže to vy děláte, že druhýho nenecháte, to já bych osobně všem moh vyprávět!
To se ví, že já to psal, jenže já to taky smazal nedopsaný, protože mi to přišlo blbě a chtěl jsem to napsat jinak. Copak já moh tušit, že jsem to nesmáz a místo toho to anonymně vodeslal??! Nemoh jsem to tušit! To tam zní vtíravě a všeobecně pitomě, proč já to vůbec psal? A nakonec jsem nechtěl napsat vůbec nic, tak jsem to tentokrát doopravdy vymazal do posledního písmenka, zavřel a bylo. A koukám najednou, že jsem ten anonym…
Jestli toho nenecháte, dám koblih, jelikož vím, že to vy nerad!
Týjo, já to tam mám už hodinu…
Boha, kdybych neměl dneska takovou nějakou psavdobilní… , tak se vám jenom tak tiše zasměju, ale sory jako
To se píše sori. Aby to znělo autenticky.
Myslíte, že to já rád takhle dělám neznámýho? A pustím, co jsem myslel, že ne? Nerad dělám. A přitom jsem počítačově zručnej, jen mi to kazí ten chytrej opravovač slov někdy.
Sori jako, tentokrát ten koblih bude…
😁
Uřechtaný lívanec mezi oči a ještě nezapomenout na velká písmena, aby lidi v diskuzích si konečně všimli, co jim ten protagonista říká, totiž, co na ně řve. Ostatně, řvu takhle dost nahlas nebo bych opravdu musel psát hůlkově, aby se má pravda omlátila někomu dostatečně o hlavu? Řekněte, vy se v tom tak orientujete, je to nové češtinné pravidlo rozhovorní nebo jen převzaté jako počeštěné sori (zní mi to japonsky, sory jako. To je stejné jako tož toš nebo jako i jiná slova nářečně pochopitelná, právopisně svobodná).
Dovedete si představit, jak na nás třeba Marek řve báseň tiskacím písmem mimoveršně? No, já bych to nečetl, mě z toho píchá u sérdce.
Výrok je připisován An. B., protože jej opakovaně pravil. Ale uznávám, že ten není z Japonska. A v té verzi, kterou jsem kdysi slyšel, to vyslovil s krátkým měkkým, prakticky totožně s Kawasaki, který je. Stejně si ale přesto myslím, že ta výslovnost odtud nepochází, proto jsem navrhl to prvotně autentické znění. An. B. dává někdy měkké krátké i jinam.
Už je to lívanec, vždycky jste říkal koblih. Ten je takový nadýchanější, což ale na obrazovce nejde poznat, protože není z profilu. Ale já jej tam dal až po přemáhání, už vám jej tam přece nedávám, když nechcete. Chvíli potom, co jste jej nechtěl, jsem tam místo něj slovy psal „koblih“, ale pak jsem i toho nechal. A teď jsem se neudržel a dal jej tam na výraz, že jsem to takhle s tím mazáním vyved. Ne, že to bylo pro mě tak legrační, ale proti sobě. A ty vykřičníky předtím, co je tam mám, já si opravdu myslel, že je vám jasný, že je to jen klamný afekt. Anebo jsem ještě jinak nevychovaně křičel?
Ach jo, zas až tolik eventuálně uvtipkovanej nejsem. Jinam je do jiných slov.
To jsem přesně věděl, že jste to vzal tak, že je to k vám výtka a ono to bylo obecně do lidí a s vámi jsem se chtěl o tom jen poradit. Mám rád čistou formu a bez koblihů, ano. Ovšem všechno, co jste napsal jsem pochopil už předtím, prostě prakticky hned. I koblih. Varoval jste, psal jsem dál na vlastní nebezpečí.
Ale zkratky vám nejdou, Šimek se píše MiŠi a Krampol Krněco, nebo tak.
Neměl byste, když už se s vámi radím, říct opatrně panu Řezankovi, že to mazání kolem úst, co tady dnes zažil, je jen dnes na přivítanou? Nemyslím zas na vás, ale od ostatních. Jako jsem si vzpomněl na vašeho medvěda, co vystupuje, tak, že až těm zdejším dojde med, to bude vystupováníčka, to bude autíčka.. to je taky aut. zn.
Já jsem takový. Když se s někým dám do bližšího hovoru, tak dokola podezírám. Už jsem vás jednou přece podezíral u třesku a pak tuším u Schrodingera či kde. Už jsem začal dokonce podezírat, že jste četl poslední můj koment s Tvým bratrem, kde jednou mám NÁS.
Nejen já, vy taky máte ne vždy superpoznatelmý způsob naznačování, což je smrtící kombinace pro mě, protože sobě rozumím a vycházím z toho, že vy taky, vy zas obráceně, ale stejně, a celý to dopadne mým podezřením.
A zkratky mi jdou skvěle. Sám jste mě je učil. Tady jsem hned poznal, že to myslíte na mě! Kawasaki přece není zkratka pro Šimka ani pro Krampola, ani žádnou jinou jsem tam na ně nedal a jednu tam taky nemám zvrzanou. Kurnik, víte vy vůbec, že to fakt nebyl Japonec, ale An. B.? Ten se s jedním alterKawasaki, tuším nepocházejícícím ze Se. Mora. myslím vřele nepřátelí.
Panu Řezankovi jsem právě nechtěl mazat, tak jsem mazal a tak to dopadlo. Ale řeknu mu to, co bych neřek. Pane Řezanko, jo, asi je to tak. Já to teda nečetl, protože jsem se celou dobu převlíkal za anonyma. To je tu tak hned, stačí dole nevyplnit kolonky. Ale i když M tolik podezírám, tak on dává bacha, to zas jo. Snad to sice nedal u jedné částicové drůbežárny, ale to šlo o naprosto odlišnou situaci.
No dobrá, když to neříká japonec, tak to teda říká anglický brit, ale aby se nekamarádil se severním moravákem, to už si vyloženě vymýšlíte.
Doufám, že se na vaše slova soustřeďuji lépe než na drůbežárnu, kt. byla zavádějící ovšemže.
Možná některý anglický brit sori jako řekl, to osobně přirozeně nemohu popřít. Ale to určitě znělo jak když má v hubě bramboru. Jedí angličtí britové koblihy? Japonci možná při jídle nemluví, já jednou zkoušel hůlkami a mlčel jsem, protože na to se musí hodně soustředit. Ale jejich výslovnost si zase představuju určitě krátce, rychle a jedním slovem…, poslyšte, nebudou ony ty vztahy místo anglobritsko severomoravských spíš japonsko severomoravské?
Já si lámal hlavu, jak to udělat nepodezíravě. Jak to udělat s takovými anglobrity, které jste vymlčelť. Abyste mi to nemohl zase vytknoutť. Tak jsem je taky. Možná, kdybych si lámal správně, měl bych správně hned za anglobrity udělat tečku.
Inu, to je ta má přehnaná podezíravosť, zabývám se místo jen původního psaní i tím, jestli jsem správně napsal i nepodezíravě vysvětlující dodatek. Jestli to v něm není napsáno moc podezíravě…
Totiž, naprosto teď nepodezíravě. Já měl původně dokonce v tom 14:42 napsáno, že bezpečně a jistě vím, že znám anglické brity, kteří v tom mají vynikající výslovnost. Ale že u dalších mi tam hned naskakuje ta brambora. Ale smazal jsem to, protože jsem nechtěl podezírat. A pak mi to přišlo málo, tak jsem přidal 15:18, kde jsem však kvůli své podezíravosti už podezíral i sebe.
Tak. To jsem rád, že jsem to už konečně napsal otevřeně, upřímně a jasně, bez i jen stínu nějakého podezírání!
Vy jste se mi to tady snažil takhle trpělivě vysvětlit? To koukám teda.
Tak bez legrace. Na čepici měl psáno sorry, ačkoliv si japonštinu taky představuju blíž k severomoravštině, jenomže ten výrok mu nemůže být připisován, ten se tu užívá odjakživa, i kdyby si dal do úst třeba deset koblih.
Ne koblih. Bramboru. S koblihem by to znělo čistě jen, že má plnou hubu.
Vy to pokaždý ale svalujete na mě. To sorry jako jsem samozřejmě uměl říkat už v dobách, když brit ještě nap. o Maroku věděl jen to, že je na mapě. Pak už jsem postupně buď neměl potřebu znít světově, nebo nevím, ale už jsem to neříkal. Protože mi připadalo, že říkat to je podobné, jako když jsme si s klukama říkali zdar vole a prsty u toho dělali viktorku.
Ale sori, to je převr. změna. Chtěl jsem najít, jestli je na to odkaz, ale copak vás jeden donutí, abyste nějaký otevřel? A možná ani není, jenže já to slyšel a od té doby to po letech zase říkám, tentokrát s tím nedbalým akcentem. A okolní borci u nás to taky říkají, protože to zní super britsky. My, borci, mu to připisujeme.
No prosim a takhle chodí čeština s dobou. Pár jedinců to udělá, rána na ránu, a je to, a já myslel, že je to novodobá američtina, že v nějakém centru pro světový anglický jazyk uznali, že když nikdo na světě beztak nevyslovuje dvě rychle po sobě jdoucí r, ale stejnak šidí a říká jedno a s tím í je to taky všelijaké, tak že ať je na to oficiálně vybodnuto se, aby nebyli pro eventuální pořád smích.. A on to zase musel zavést Čech (tedy jak poleno), aby oni pak mohli říct, jak výborně to tu všechno všude zařídili.
Jsem přesvědčen, že oni by si rádi z nás mnohdy vzali i příklad, ale že jim to nějak nedomyká, rozcupujou jej a zničí, příp. přetentujou.
Ale to já nemůżu vědět, že se opravdu stal takový posun ve výslovnosti, protože jsem ho to nikdy neslyšel říkat a pak, teda ani před, vás taky ne a kdoví, jestli někoho jo a sám to neříkám a ani žádného brita ani japonce by jako nenapadlo říkat, abych to kdy slyšel.
Tak díky.
Sanozřejmě, že jsem ale napřed si nedokázal vzpomenout, že se jmenuje asi františek nebo jiří a proč tam dáváte zkratku snad na antonína. A teprve, až jste mi to napsal třikrát, donutil jsem se podívat na net a zkonstatoval, že tu jeho zkratku teda máte správně. Tak tak to celé bylo. Ale stejně jste si na mě s tím podezíráním nemusel zasedávat. Jak k tomu přijdu?
Dám to odtud. Sám nevím, co mě někdy tolik nutí takto odskakovat…
Já hlavně doufám, že váš boj o Obranu jazyka zvláště českého bude úspěšen. A ano. Jsemť kazijazyk. Kromě sori si v kruhu borců – kazijazyků taky místo: pozor říkáme zase: davaj užasnú opatrnosť. KURNIK, nemyslete si ale, že VYLOŽENĚ OTROCKY!! Že VŠUDE a VŽDYCKY!! Inspirováni nicméně jiným britem, kdy nejprve použiju celé jeho jméno: pplk. Šenitko. Toto pravení není tak rozšířeno, ale je ikonické. Stejně tak je (v kruhu) ikonický sám Š., který nás bedlivě pozoroval při skládání stočených hadic z náklaďáku a pravil u toho (uvedu raději polofoneticky, protože jeho jazyk byl naplněn úžasnými tvary): sudruzi, ale davajtě užasnú opatrnosť keď sundavatě tie rúri.
Teď na chvíli od našeho tématu, Š. ve mě rozdrnkal krásné vzpomínky.
Ale nejprve, protože jsem se ještě neptal: má s vámi něco ta temná postava, která skrytě sledovala hocha při jeho vynálezectví? Nejste to nakonec SKUTEČNĚ vy?!
Š. nám jednou vyprávěl, jak kdysi, snad v krásných létech padesátých, cvičili maskování pomocí dýmovnic: sudruzi, keď my zme zadymovali, pošťak netrefil vo vlastnej vesnice. Zvědavě jsem se jej zeptali, zda si civilisté nestěžovali. Civilosti? No, sťažovali…, načež při té vzpomínce propukl v hurónský smích.
Jste oprávněn kárat a tepat nás, kazijazyky. Třebaže kup. když řekneme, že se nám něco líbilo, nepoužijeme vynikající tvar: bylo to kůl, nýbrž pouze to, že se nám to líbilo. VIDÍTE?! My, borci, NEJSME zas tolik kam vítr tam plášť!! Avšak vzpomínky na ikonická prohlášení ikonických britů nám někdy pláště unáší. Vy jste mne skutečně zaskočil připuštěním toho, že ikonický An. B. by se klidně moh jmenovat asi františek nebo jiří. Nebo dokonce antonín!! Takovou myšlenku jsem si tehdy, bez ohledu na svou podezíravost, nechtěl připustit!!
Panejo, že bude kolem toho sori až takového rámusu, to jsem netušil. Naštěstí umím vždy diskutovat KULTIVOVANĚ a VĚCNĚ!! A NEJDE o nějakou obtěžující vojenskou latinu, nýbrž o TEMATICKÉ příklady!!
Ne ne ne, to bych lhal! To „o“ je mé nedopatření. Normálně tehdy pravil: Civilisti…
KURNIK!! Ve „mně“ rozbrnkal!! Ale jinak už tam jistě mám všechno v pořádku!!
Prostě nevíte, co to je píchání u srdce. Nějak jsem se těžce ale vyrovnal s pohotovostním plukem nebo kýho šlaka čím, pak bodnutí přímo do věroučné víry.
Nedokážu to přečíst.
Bodat, to jo. Tam jsem falešný kamarád. Ale šlak? Nebude v tom zase nějaký imaginární japonský vliv na brity? Já jen kdysi v šerých dobách vykonal ZVS. To není japonská zkratka, základní voj. služb. to znamená. A to není žádná kaňka.
A jestli ale v bodání a šlaku osobně nefiguruju, tak za to píchání přece nemůžu.
Celou dobu tohoto vlákna se ke všemu snažím udělat vám radost.
Leda by že osobně nefigurujete byla filosofická otázka, tu bych teď si ale zodpovědět nedokázal, protože mi na to teď nejdou vykřesat myšlenky. Ale jestli je to normálně, tak figurujete. Máte jako pořád kamarády z vojny. jo?
ZVS je ke kterému čertovi. Že co jako já a nějaká pohotovost.
Š je z vojenské katedry.
Ale v tom tak či onak teda stejně jedu, akorát to nekřesá. Tak luk třeba. Tětivou taková smyčka a …, vždyť zbytek víte.
Kámošema z pohotovostní jednotky to začalo, a to jsem ještě nevěděl, že jste takovej.
Š. dobrá, ale mně se líbil ten K. Nemyslím Kuštnéra (Kuštárka, Kunštáta) nebo i toho, ale myslím velitele s tou knihou návštěv.
Vojenská katedra.. nežijete vy už druhý život za sebou? Cca druhý třetí.. Ca, jak byste řekl
4:06
Takovouto tětivou?
Š. byl studnicú mudrostí, rad a zkušeností. Například, jak komunikovat s civilisty.
VK ale také byla studnicú i sama o sobě, nejen pplk. Šenitko, také ppl. Mančuška. Budeme jej také zkracovat, třebaže již tu pak budeme mít více M, totiž, M, tajemného M a také ppl. M. Odlišíme jej ale tečkou, tak nás nebude mást, že je tam také. Náš M. mi totiž také jednou pravil: „Sudruh piccolomini, teraz vam sice započtem, ale pak vam to spočtem!“.
Musím ale vzpomenout také na plk. Husáka. Tento H. ale nepocházel také z takto hovořící části země. H. mi zase pravil: „Soudruh piccolomini, jak to, že jste se včera nepovoleně opíjel chlastem?!“. Měl jsem také spolužáky Sosnu (Kamila) a Janstu (křestní už nevím, možná f nebo také i j). H. oslovoval zásadně v prvním pádu. Je oslovoval: sousna a sounsta.
Inu, tolik opravdu jen ve zkratce. Ale povězte, jak můžu nežít také tímto paralelním světem VK?
Ale teď v rychlosti také jinam. Velitel K. a příběh o něm a knize…, takový jsem skut. také měl vyprávět? Potom mi však také napovězte třeba nějakou další indicii. Třeba jaké byl hodn., jakého vojenského vystupování, jakých třeba dalších osobních charakteristik? Dbal důsl. na dodrž. Zákl. ř.? Měl u vojska přirozenou aut., rozuměl si třeba s mužstvem? Rozuměl boj. technice? Rozuměl si třeba také se mnou? Musím se od vás dozvědět také alespoň nějakou z těchto indicií, abych třeba pak k tomu příběhu mohl doplnit také nějaké zajímavosti…
Dík za případnou odpověď. Skutečně jste vyprávěl. Hodností byl ppl., vojenského vystupování přísného, osobních charakteristik byl lidských, na dodrž. zákl. ř. i také dbal, když to poněkud šlo, u vojska měl velmi přirozenou i nepřirozenou autoritu zvláště po té, co vojsko seznalo, jak lidský a čestný byl a s mužstvem si rozuměl ihned, jakmile po něm dokázalo téměř rozluštit psanou formu určitého klíčového zápisu a jmenoval se fakt bych zřejmě s určitostí řekl, že Mančuška. Sice tenhle nezačíná na Ká, asi teda. Když ona ta vaše různá vojenská jména člověk jakživa neslyšel, ty si nejde hned tak pamatovat. Už víte? Měl přijet na kontrolu, všichni jste se třásli strachem, nějak jste jako pobíhali, střídavě se zakopávali a vykopávali, aby nebylo nic poznat nebo v noci to bylo? to už nevím a do toho právě přijel on, vypadl z džípu.. už víte? Pak přijel druhý den už normálně jako a tou propiskou, jak tam
Antonín Holub, takového básníka neznám. Zkouším si představit, z které planety asi pocházíte, my u nás tady pojmenováváme třeba Bezruč, a tak, totiž spíš už netak, ale to je dlouhá historie, jak se to tu všechno semlelo.
Na tu historku se slavným Kunšt, moment podívám se, árem si vzpomínám a pak jsme brali tu z toho Sabinova, jak vepisoval zmíněný asipplk do nečitelných kudrlinek souhlásky. Nemusíte ji převyprávět znovu, já jen, že to teda musí být hrozné zážitky na celý život.
Jenže nevím za boha, co druh ve zbrani nezná os. Co to jen může být os. Onoho dne jsem identifikoval hned.
A důr. up., jm. toh. hr. zn. Kunštár, přesn. voj. K., řid. BRDM 2rch, toh. teh. dn. doz. sta. (v civ. zam. trak. JZD odn. z ok. Pelh.), kd. strh. pří. o t., j. jsm. s. s naš. b. jed., v konfi. nejp. pou. někčl. spe. esko., násl. čt. a v kon. rozh. úd. cel. ro., opak. neúsp. pok. vyprost. K. z jeh. zaj. kol. lst. čl. zem. dr. An. Ho., j. v pam. úč. pok. o t. slav. vyprošť. navž. vr., vr. jisť. zejm. v pam. úd. nař. kpt. C., kt. s. on. dn. nedok. přip. pon. sv. dru. v. zbr. nezn. os.!
Myslím, že pokud by něco mohlo být trochu zavádějící, potom on. dn. Nuže, znamená to onoho dne…
Klasika, ona tu odpověď někde je, ale nejspíš je nám souzeno tápat. Já ve vaší planetě, vy v prostoru.
Tady máte tětivou! Tak.
jo osobně, no vždyť jo, neznal, ale to druh ve zbrani teda říkáte ironicky, my jsme tady dřív taky mívali takovou laskavou ironii, kdežto v dnešní době je nelaskavá a není to ironie
Jelikož jsem teď vlastně znovu projel prakticky celýho Kunštára, s tou pomocí byste to teď měl už přečíst jak když bičem mrská.
A není tam nikde, že neznal osobně. Co to kýho čerta tam čtete?
Je tam přece jasně psáno, že opakovaně neúspěšné pokusy vyprostit K. z jeho zajetí kolektivem lstivých členů zemědělského družstva Andělská Hora jsou v paměti účastníků pokusů o to slavné vyproštění navždy vr. (na první dobrou je jasné, že vryty), vryty jistě zejména v paměti údery nařídivšího kpt. C., který si onoho dne nedokázal připustit ponechání svého druha ve zbrani (vidíte, tuto část máte na jednotku) NEZNámému OSudu.
Že prý neznal osobně, víte vy vůbec, jak hlasitě po příjezdu křičel, že kdě je Kunštár, priveďte mi Kunštára?
Přeskakujete páté přes deváté, čtěte ty odkazy posloupně za sebou (pokud jsou tak posílány, přibližně). Vidíte, to jediné mi nedávalo smysl, prý osobně, osobně. Napíšete osobně a pak se vymlouváte na osud.
Počkat, já se mezt. rozep. o voj. K. Až rozklíčuju indicie, jistě krátce odp.
M 17:21
Snad to naváže. A dlouhý to bude i na mé poměry, to dopředu tuším.
Nejprve, kéž by mávlo motýlí křídlo, někdo další kromě nás dvou toto vlákno taky četl a ke všemu tehdy v půli 80. na pardubické VŠCHT byl. Šenitko a Mančuška jsou legendami opředené, ale skutečné postavy z tamní voj. katedry. Nevycucal jsem si pod vlivem Černých baronů z prstu ani je, ani jejich, exotičnost už podsouvající, jména. Bez vyjímky každý můj spolustudent by potvrdil, o jakou šlo užasně exotickú dvojici postarších lampasáků. Absolventi VK na jiných školách dozajista měli zase svý exoty, tihle byli naši a měli svá osobní „špecifiká“.
Ani Kunštára a jeho story jsem si nevymyslel, odehrálo se to na konci 80. na Doupově. Obec Andělská Hora (s krásnou zříceninou hradu) leží na jeho hranici, pod ní bylo v rámci Doupova tzv. střední chemické cvičiště Činov. Kunštára chtěl zpátky dostat kpt. Cibulka.
Zkusím ty vaše indicie.
Mančuška to nebyl určitě, v hromadě těch mých jmen se ale samozřejmě orientovat nedá.
Pokud jsme se měli třást, šlo o Cibulku. Ukrutnej kokot. My se ale ne zas tolik třásli, spíš jej měli neradi. Tehdy dostal povolení odjet ze cvičení (Činov je malý kousek od Karlových Varů) na víkend domů do Slaného. Už byl na cestě, ale přes rádio jej kvůli čemusi povolali zpátky, takže mu ten víkend na poslední chvíli, vlastně už za ní, padl.
Když nejprve odjel, všem se ihned ulevilo. Ostatní důstojníci nedostávali prudu od něj, tak zase neprudili nás. Nastalo pokojné bezvládí, každý si dělal co chtěl a užíval si pomyšlení na dva další dny klidu.
Ale vrátil se pod vlivem zrušeného víkendu nasranej Cibule a začal to tam těžce jebat (to je vojenské výrazivo). A narazil na červený šňůry pomocníka dozorčího stanu (my tam bydleli ve vojenských stanech, takže místo dozorčího roty byl dozorčí stanu). Pověšené na kolíku stanu, měl je ale mít Kunštár, který mezitím utek na Andělku, kde družstevníci dělali táborák se sudem. A zbytek si už možná vybavíte.
Pokud ne, Cibule pro něj poslal eskortu. Ta se neúspěšně vrátila. Pak četu, nakonec celou rotu, vše marno, protože družstevníci jej nám, příslušníkům armády, přísahajícím jejich ochranu, pokaždý odmítli vydat. Na násilné odebrání si netrouf ani velitel roty, třebaže vědom si po návratu Cibulkova hyperhysterického záchvatu, jehož bude terčem. Vždyť ta přísaha (v hlavě gumy) a hlavně jistota, že by vznikla hromadná pranice mezi vojskem a nadrátovaným JZD. Dokonce mu u ohniště zamaskovali uniformu kostkovanou košilí a montérkami. Jak byl prťavej, několikrát mu ohrnuli rukávy a nohavice. A uhlem z ohně mu namalovali strniště. Seděl na kládě, já stál osobně hned vedle něj a smál se na něj, on koukal na mě a dál předstíral, že je družstevník.
Bylo to pěšky tak 2 – 3 kiláky do kopce z tábora, druhýho dne se sám vrátil a jeho setkání s Cibulí by bylo na samostatnou stránku.
Jestli ale dotycnxt přijel na kontrolu, nejspíš to byl tehdejší náčelník chemického vojska. Pokud to je ono, možná jsem si při tehdejším psaní jeho jméno pamatoval, teď už ne. Ale pplk. to byl.
Šlo o to, že já musel být půl dne v OPCH 70, což je totálně neprodyšný prezervativ. A byl jsem (ale to bylo jiný den než akce Kunštár) taky nasranej, protože podle voj. norem se v tom zejména v létě smí být jen nějaké desítky minut, jinak hrozí přehřátí, dehydratace a tak. Taky že jo, já v tom byl skoro celý dopoledne a myslel jsem, že mě vezme vzteky šlak a taky mě trefí šlak. A lampasové za to mohli, hlavně ten Cibulka. Pak jsem z toho doslovně vylejval pot.
No, a, mám pocit neohlášeně, přijel dalšího dne ten náčelník. A že chce vidět, jak štábní důstojníci zvládají detekci radiace a BOL. Což většina z nich samozřejmě neuměla, počínaje správným nasazením masky a toho OPCH (on je ještě JP-75, tzv. jépéčko, ale to je jen jak pláštěnka, ten OPCH je vyloženě jak gumový skafandr).
Takže, vlastně u toho taky bylo to třasení.
Asi to ještě pořád bude dlouhý, jsem holt detailista.
Takže lampasové byli pos. za ušima, protože se báli o nějaký ty svý hodnocení, tedy především chechtáky.
Pro nácvik na tom chemickém cvičišti se určuje jeho velitel. Já byl absík, zvaný špagát, takže jsem byl určen jako jeho zástupce. Přišla chvíle mé krvavé pomsty…
Nejprve se soukali do prezervativu a zkoušela se v takový komůrce těsnost masky. Se do ní strčí hlava, hodí se tam cs tělísko a dýchá se. Komu netěsní, ten pak kašle, brečí, spustí se mu z nosu. A oni děsně přátelsky na mě, ať jim tu masku pomůžu, vždyť spolu tak hezky vycházíme.
Pomáhal jsem, to se ví. Aby nejen kašlali a brečeli, aby nejlépe i blili. Nechával jsem jim (pod ušima, na čele, musí se vědět jak na to) průduchy mezi maskou a OPCH, do komůrky naházel těch tělísek víc pro co nejvyšší koncentraci.
Pak se šlo na to cvičiště. Nejprve dráha příchodu, pak praporek, za něj nikdo bez prezervativu nesmí (tam stáli náčelník s určeným velitelem cvičiště a s Cibulí, na něj má pomsta tedy nedosáhla, naštěstí to pak vynahradil Kunštár). A pak plocha, na ní starý transportéry a děla pro to cvičení detekce a pro provádění tzv. částečné speciální očisty bojové techniky.
Takže, ti tři to sledovali z povzdálí, na ploše jsem byl neomezený vládce a tyran já. Jak byli nervózní, že to neumí, že netěsnili, ke všemu tam ten náčelník čumí, tak jsem si vymyslel, že von ten náč. si umanul, že se bude cvičit s ostrejma. V tomto případě se sarinem. Že je to velká šajba, která má pravomoc to nařídit. A cáknul to (šidíko samozřejmě) tu na pancíř, támhle na hlaveň, pěkně jak to má být.
Pří tom nácviku se musí přesně velet, nařizovat kdo bude kdy zjišťovat přítomnost, připravovat směs a dělat tu očistu, taky důrazně upozorňovat na chyby v postupu atd.
Tak jsem velel. A jebal to, že by Cibule záviděl. Na slovo. Na poslední slovíčko poslouchali. Bojácně děkovali, že jim nařezávám ampulky do „chápéčka“ (chem. průkazníku), že jim vůbec zapnu „ítéčko“ (intenzimezr), protože se jim třásly ruce v gumových rukavicích a skoro byly z tý plochy cítit vibrace, jak jim drkotaly kolena. A řval jsem na ně až za lesy, když to dělali obzvláště nešikovně.
Prostě jsem si užíval.
Ještě jsem si u slova zbytek vzpomněl na tehdy hodností podplukovníka, jistého Zbytka. Pplk Zbytek byl tehdy náčelník štábu tankové divize, co měla velitelství v tom Slaném. A co prý byl jeden z jestřábů, kteří měli na Prahu chtít v 89. ty tanky poslat. My byli tý divize součástí, kasino jsme měli hned vedle budovy toho štábu. Ale od toho jsem jen občas dostal řev kvůli zdravení, což mi bylo u jater, taky jsem miloval, když řval na Cibuli. Ale toho zmiňuju jen k uzavření těch pplk. se kterými jsem se kdy nějak potkal.
Jaká já jsem pak teda ta pohotovost…
No, když se napíšete takhle, vypadáte teprve jak pohotovost. Je to prostě ta příhoda, už aspoň dva roky stará, jak jsem po vás chtěl vědět odkud pochází členové jisté pol. strany a vy že jsou to kámoši z pohotovostního a mně rovnou mezi oči, musel jsem to rozdýchat trochu, ne že bych si to taky myslel, ale tu páru, kterou jsem to slízl.
A nenašel jste M 19:35? Tam je další indicie, protože ten, koho já myslím, nebyl Cibulka. Prozradil jste nám to jméno jen proto, že celá patálie je už promlčená, jinak byste držel basu i nadále. Jestli se vám ovšem zdá, že lpím na něčem nepodstatném, třeba se ta historka vyplaví jindy. Jsem teď stejně nějakej rozebranej na součástky. Vzpomínáte, jak jsme probírali toho hrdinu?
A jinak dík, takže stanu, ne dozorce stanoviště, hm. Ani na uhlem domalované strniště jste nezapomněl, snad vám to všecko teda uvěřím.
Hm, v tom případě ne jako pohotovost, ale na pohotovost. Odvoz. Šlak v homonymu mrtvice.
Takže ono to je tedy úplně, úplně a ještě úplně jinak…
Ne, 19:35 jsem přečetl až po upozornění. Buď jsem místo přečteníť měl rozepsáno to malé tápáníčko v tom, odkud tedy vanete větrem, nebo jsem činil jinou činnost. Ale dobře aspoň za to, že mezitím máme z krku toho osobně neznámého bratra.
Antonín H., u něj (abych se neblamoval, ale patrně se i tak budu) mi při jeho narychlo internetolustraci naskočil on, ale bez Bezruče. Pak, že Miroslav H. Že recitoval Bezručova Bernarda Žára. Sorry jako, jsem jak ta jedle, kde se vůbec vzal ten Antonín. Tuto indošku, koho myslíte místo Cibulky, jsem nedešifroval.
Sabinov mi hrozil a přestal pak hrozit kvůli a díky kpt. Šudrlovi, pivu, stromečku…, nebudu tedy ale dál.
A kámoše z pol. str. před dvěma lety, kteří byli zároveň v jinak pol. (či arm.) pohotovostním útvaru? Avšak vy jste si to ovšem tehdy nemyslel?
Jsem také tak stejně nějakej rozebranej, jak vy jste také tak stejně nějakej rozrbranej. Bez ohledu, že to Pešek neříkal.
A jak toho vůbec tolik víte o absolvování mé ZVS?
Já jsem to spletl ne Antonín Holub ale Andělská Hora. A Šudrla to byl.
Měl jsem správně napsat „neznámý“ Antonín. H., koneckonců, sám to tam zdůrazňujete. On taky jeden nemůže znát úplně každého – to zas musím uznat já. Po Bezručově stopě, vedoucí k Miroslavu H., jsem se tedy neměl pouštět.
Ale nic, stalo se… Máte pravdu, to je tím odskakováním bez příčiny, vždyť tu indicií jste kvůli návaznosti jinam než na to místo dát nemohl
Jj, Šudrla. Kníra měl jak za mocnářství. Mám vám o něm vyprávět příběh? Samozřejmě jiný než o klikyhácích a stromečku, ať se neopakujeme.
Přisahám, že tady odtud, nebudu nikam odskakovat bez příčiny.
Teď s naprosto odkrytými kartami. Ke švihákovi s knírem jsme se bezpečně dostali, tak už můžu.
Chtěl jsem ještě pokračovat v „indoškách“, tak jsem tam pro vás navnadil tu tečku hned za „neznámým“ Antonínem. Zda si jí tam povšimnete a vydáte se po stopě mé „přesmyčky“. Přesmyčky ve smyslu mého opravení se z Antonína na „neznámého“ Antonína a vašeho („imaginárního“) zdůraznění písmene H, kterým začíná jeho příjmení.
Ale tím už bych tu kaši patrně nastavoval moc.
Přece jen se ještě jednou, stále už v režimu odkry. kar., opravím. Kvůli větnému významu.
Ne – tím bych tu kaši patrně nastavoval moc.
Ale – tím bych patrně už jen nastavoval kaši.
Totiž, kaše. Já to za ni nepovažuju. Může to znít hrdopyšně sebestředně, protože to občas asi byla pěkná kaše. Ale nepovažuju, naopak si myslím, že se nám tentokrát i dařilo.
Ne, to není kaše a rozhodně neva, že odskakujete a určitě jsem nelepil indície pěkně pod sebe za sebou, ačkoliv bych teď mohl tvrdit že ano a zůstaly by ty zmatky jenom na vás, ale protože vás v tom nenechám samozřejmě, musím upozornit, na co jsem upozorňoval už v příspěvku začínajícím slovem-Klasika, že jsem to byl já, kdo netrefil správně přilepení příspěvku. Vedu osmnáct : sedm v netrefování.
Antonína jsem tipoval u názvu zemědělského družstva, něco jako Doly Petra Bezruče nebo tak. Opravdu mi Andělskà Hora z příběhu vypadla, mmch. její zkratka je správně Anděl. Hor.
To vše jen na okraj kaše, kterou jsme málem rozluštili. Ještě se někdy doptám na ty prekurzory, ale teď zpět k panu Šudrlovi. Pokud by se skutečně našel ještě jeden příběh… Ale nevím, jestli by se mi po něm nepřihodila nostalgie, tu já nerad. Tím se ovšem nenechejte ovlivnit, ona by to totiž nebyla nijaká má pomnínka na nějaké snad vlastní vojenské časy, tím vám nemohu vyprávění oplatit.
Nakonec musím porušit přisahu. To nemám rád. Ale když jsem se díval na výšku nudle, tak vysoko dlouhou jsem ještě neviděl. Přesunul jsem proto text, odskočil bez příčiny.
Nejprve nudné technikálie.
Staří zkušení psi tu píší, kolik desítek, stovek a tisíců Rambů (nadále R.) měly jejich bájné oddíly. Např četa o 30 R., nad ní rota měla 3 – 4 takové čety, pak byly prapory, pluky…, vše vždy násobky toho nižšího.
No, my byli ten prapor. A měli jednu rotu se dvěma četami (jedné z nich o počtu tuším 9 R. jsem – ať už to slovo zní jak zní – velel já), k tomu dvě další jiné čety. Celkem tedy pouhých ca 70(?) R., to včetně štábu o ca 10(?) R., celýmu tomu velel R. Cibule. Jestli teď čte nějaký starý pes, chytá se možná za hlavu, co jsme to byli za podnik.
R. Šudrla byl „velitelem“ praporu B. Který – nebyl (proto ty uvozovky tam). Po ruce k tomu nebytí měl tuším 4 R. On by byl bez uvozovek, kdyby udeřil imperialista a lid spěchal do mobilizace. Ty, kteří by spěchali detekovat a odmořovat, by si k sobě vzal R. Š. a v tu ránu by byl i prapor B. (A zbytek spěchajících by si vzal R. C. a neměl by jen malinký prapor, ale dospělý prapor.)
Takže R. Š. tam byl de facto v pozici – kdyby něco.
Nezabývejte se teď uvažováním nad smysluplností víceletého velení praporu B, protože ano, náplň dne R. Š. spočívala v nahlédnutí do skladu, zda tam jsou bedny pro případ toho kdyby. A asi taky v každodenním zápisu někam, že ano, jsou.
Co učinit se zbytkem času, to spočívalo vlastně jen na obrazotvornosti R. Š. Občas chodil do služby, zvané dozorčí posádky (viz klikyháky a stromeček, tehdy byl takovýmto dozorčím), což bylo zpestření. O které velmi nestál, protože to trvalo celých 24 hod a nemohl domů ani do veřejných místností s donáškou nápojů.
Jak tedy trávíval ten čas? Jednoduše a velmi stereotypně. Odpovídalo to jeho obrazotvornosti. Spolu s ještě jedním (to je zvláštní, ten měl taky knír, nevím ale, jestli to na něco mělo vliv) seděli v kanceláři, kde se snažili utajit přítomnost zejména vodky. Ta nejde ucítit na dálku. Když na něj (jednou za +/- 14 dní) vyšlo, že musel být ten dozorčí posádky, pro tuto „aktivitu“ byla kancelář (my, ošlehaní R., víme, že správně se neříká kancelář, nýbrž místnost či služebna, snad i světnice) v jiné budově. Do ní si pak nosil ten fernet. To vím, protože když to vyšlo na mě (taky jsem musel chodit do různých služeb) a náhodou se to sešlo, tak jsem tam byl v té kanceláři s ním coby takzvaný pomocník dozorčího.
Teď odbočka, máte tuším kdesi napsáno dozorce. Sice to obsahově spolu občas téměř splývalo, to záleželo na intenzitě vygumovanosti prostoru pod vojenskou pokrývkou hlavy dozorčího, ale ne. Právě dozorčí se to na vojně jmenuje.
Možná vás ale ti různí dozorčí, eskorty, služby a stráže svádí právě k představě té pohotovosti. A pohotovost zase, že všichni jsou nastartovaní, spouště nabitých zbraní až magicky přitahují jejich ukazováčky, napětí téměř není ke snesení. A objeví-li se kdekoli jakýkoli podezřelý či rovnou závadný živel…
Ne. Tolik napětí zas ne. Do těch služeb, zvláště stráží, se sice nosily nabité zbraně, ale například právě R. Š. tak chodil jen na nástup do té služby. Ono je to totiž nepříjemné nosit celý den u pasu nabitou pistoli s dalším zásobníkem. Brzy se to pronese. R. Š. si pak do pochvy místo toho dal tmavou plastovou hračku a dřevěný klátek do místa pro zásobník. Aby ta pochva nebyla napohled splesklá prázdnem.
Ale k věci. Vodka a fernet. Vodka kvůli tomu nepáchnutí při utajování. Utajování jen a pouze před Cibulí, všem ostatním to bylo ukrutně jedno, mnozí další také utajovali. Kpt. C. totiž, kdykoli se někomu nepodařilo utajit, spustil tanec sv. (co myslíte, lze to taky považovat za hodnost?) V. Divoce běhal po místě činu, ještě divočeji rozhazoval ruk…, nebudu dál popisovat jeho verzi tohoto tance, zmítání ale taky bylo.
R. Š. byl mistr utajení. Jeho nejlepší kus byl – co nejdříve nemít co tajit. Zbytek zaměstnání (inu, tak tomu říkali) toho dne už pak tajil jen chůzi, výraz tváře a vrtkavý občasný stoj v pozoru. Vše dávno natrénováno, včetně odklánění pozornosti Cibule.
Fernet na posádkové místnosti netajil vůbec. Nebo teda, láhev nestála přímo na stole, spíš si ji nosil/vozil s sebou. A sebe, tedy většinou, nechal vozit řidičem. Prakticky tam nebyl, jen ten pomocník tam byl. R. Š trávil službu „kontrolami“, což, kromě kontroly stráží, spočívalo v tom, že byl obecně někde na kontrole kontrolovat – obecně „něco“. A když byl přítomen, většinou v noci, tak téměř výsostně za závěsem, kde bylo pohotovostní (sic) lůžko.
Takže tedy, vodka, fernet, bedny, příležitostně ta kontrola „něčeho“. To byla osa „zaměstnání“ R. Š.
A stalo se, že byl poslední den mé ZVS. Oděn už ve vytoužených džínách, bujaře jsem pobíhal s kytarou a hlasitě zpíval takové to: náš kapitán je zas jak kára, rup, šup, antábus, Brežněv, Korčák, Rus (od rána jsem urychleně utajoval, tak jsem byl pln opilecké vyzývavosti). A nebral ale to za statečně rebelský disent, adresoval jsem to tématicky R. Š. Vlastně jsem tam Brežněva ani neslyšel, jak jsem se těšil, že mě přijde vojensky pokárat, protože mu bude jasný, že je to na něj. A že já jím budu pohrdat, čehož si budu užívat.
Nezabývejte se ani duchapřítomností mojí v posledním dni uhnív. soc. mé vojny, odkazuju se na všechny, kdo jej taky měli a kdo po všech prožitcích si v hlavě spřádali, co vše komu jak řeknou, aby věděl, zač loket. Vědí. Byl to překotný chaos v hlavě, který se ve finále většinou nerealizoval. Já měl nejhorší pomstu schovánu až nakonec. Až na nádraží, kam nás z kasáren odvezou, abychom po městě Slaný cestou nepáchali. Schovánu pro Cibuli, samozřejmě. Že mu rukunepodám a něco nesoudružského pravím, ještě nevím co!!
A taky R. Š. přišel. Spíš přisprintoval. Vyškubl mi kytaru a kupodivu spíš šeptem: drž hubu, ty idiote! A odnesl si ji.
Vtf!! Tu zkratku jsem ještě neznal, ale moc jsem si to v tu chvíli myslel. Tak jsem šel za ním: jsem si nemyslel, že jste takovej suchar. A vraťte hned tu kytaru… Drž hubu ti říkám, přerušil mě. Seru ti na tvý popěvky, víš ty ale vůbec, že sis mohl zadělal na nejmíň 14 dní nasluhování v base? Já: jako, za toho Brežněva? Vždyť na něj… Znovu mě přerušil: na toho ti taky seru! Proč myslíš, že je Cibule ve svejch letech jen kapitán, když tolik jeho podřízených jsou majoři? Že velí jen tady tomu posranýmu praporu, že pokaždý dělá takový scény u toho chlastu? Proč myslíš, že já jsem taky jen kapitán, že Cibule řve na důstojniky i před vojáky, i když se to nesmí? No, nevím – já na to. Protože byl ve vodmašťovně! Má za chlast zaraženej postup, ty č… (vždyť, byli jsme vojnou otužilí a rázní chlapi) jeden blbej! My to musíme před vojáky tajit, tak jsem myslel, že to ale stejně víš a tak najíždíš na něj. Já nejsem majorem právě kvůli němu. Je to jeho pomsta za to, že si chlastám kdy chci, ale von si nesmí ani čuchnout, protože by jej navíc opustila žena. Ti říkám, ty vole jeden, kdyby von tě jen zaslech…!!
Takový byl kapitán Šudrla s knírem…
Přísahal jste mi a já jsem vás té přísahy zbavil přece, tak to by mělo být v pořádku. Horší je křižovat se sám pro sebe.
Takže kapitán. Tak proto. Nebyl pplk, je tedy skoro divu, že jsme se ho dobrali. Můj děda nebyl Šudrla jménem, a když mi skoupě něco vyprávěl o vojně, věnoval jsem tomu napůl sluchu. Tehdy. Byl prof. v. důst. Za dozorce, co jsem napsal, jen se upsal, by mě pokáral slovy: neukvapuj se, chlapče. Takový on byl. O alkoholu nevyprávěl nikdá ničehož nic nebo mě tím jen prostě nepletl hlavu, by nepřerušil můj zdárný vývin, asi. Jestli je zpupný, dřív než se mu podaří, aby jej prohlásili za básníka, učiňte jej knězem, řekl. Držel nade mnou ochrannou ruku a vůbec nepřipustil, abych se odklonil třeba k fyzice, apod. Utajování mu v zaměstnání nicméně šlo též výtečně, nemusel nic páchnoucího neb bez šíbovat po kapsách, stolech nebo podstolech, ani vrávorat nebylo třeba, ovšem kvůli víře nadělal obličejů neurekom. Do uniformy se dostal vlivem otce (svého) a tak to u nás chodí po staletí, pořád se do něčeho pletem v nějakých debilních funkcích a vlast nám protéká mezi prsty.
Že vás jako echtzpupného nešoupli třeba taky kázat, vám by to šlo. A nebojte, že máte nějako pokaňkanou nesrovnalost ve svém životopise ohledně pohotovostní čety, třeba to někdy dovysvětlíme osobně, takhle se do toho jen víc zamotáváme, pokud vám to ale vrtá hlavou, tak vězte, že jste si jen dělal srandu, znáte se, ne? žádný tanec, ani Vít, a svatý.
Hodnost by to být ale ovšemže mohla, protože je to určitě hodnost a za ní následuje přesvatý, takže splňuje i hierarchické požadavky na hodnosti.
Díky.
Už si budu hopsat bez příčin. Přísaha nepřísaha či zproštěná přísaha (už standardně s čárkou nad i).
Do odkry. kar. patří i to, že psaní s vámi je pro mě vedle ostatního únikové. Prchající. Navíc si to doložitelně po mě čtete. Také objem toho mého psaní je příslušný aktuálnímu většímu návalu mé bezradnosti nad během světa. Asi on nikdy nebyl moc ok, teď je ale obzvláště neok.
Prchám tedy tímto dál kaše nekaše, a to v obvyklých intencích.
Například, skoro jsem nespal u pomyšlení na to, zda v tom textu budete dobře rozumět první části věty: Nezabývejte se ani duchapřítomností mojí v posledním dni uhnív. soc. mé vojny,…
Pro lepší její vnímání proto konkrétněji: Nezabývejte se ani mojí duchapřítomností v posledním uhnív. soc. dni mé vojny… Tedy, spal jsem r.e.m., vždyť znám, že znáte anachronismy. A ten první měl stejně být: duchapřítomností mou.
Nicméně jsem skoro nespal, že jsem se občas vyjadřoval nevojensky. Jaképak tam, že R. Š. měl natrénováno. Přirozeně nacvičeno to vše měl. Na vojně se vždy vše nacvičuje! Také neměl k pasu připevněnu nějakou pochvu, nýbrž řádně standardizované pouzdro. Vždyť, copak to byl nějaký pistolník?
A teď následuje důležitá stať.
Pozor!
Pohov!
(Důstojně):
Slyšeli jste (nebo se říká jsme?) slovo pistolník. Ahoj. (přítomní sborem odpoví: Ahoj).
(Úvodníkově, lze-li takto nastavit tón hlasu):
Ten, při ponosu v pochvě zbraně své vloženéť, nemá dohodu nižádnu. Zadrž nyní, jakou že dohodu, tážete se patrně. Co znamenat tu má slovo, které tolik víme a k jiným užitím chováme ?
Dnes se proto zamyslíme nad dohodou a pokusíme se poodhalit některá její tajemství.
(Vypravěčsky):
Je to pouhý řemínek kožený, možná by se řeklo. Nuže tedy, ano, řemínek. Od pasu křížem přes hruď tažen, pak přes protější rámě kamsi dozadu veden.
Neníž-li zvídavými některými kniha, však pistole k hledání svému posloužiti přivzata, paměťni buďmež, že jsou tito jistě praporčíky. Či rovnou důstojníky. Seznáno tím taktéž, že tito řeholi jiné, než pouze jedno až dvouleté povinovániť stali se. Byť se ihned nabízí, nenalézejmež zde však souvislosti nikteré mezi praporem a praporčíkem. Praporčík k praporu nižádnému zástavnímu otěží nedrženť, ani zhola jen praporu toho, jež zástupem jest.
Při zbrani však, již co pečeť jiné této řehole své nosí, podoben tím důstojníku, nosí i onu dohodu.
(Tu dohodu hlasitě zvýraznit, aby se publikum od dumání nad těmi slovy, vrátilo k řečníkovi.)
(Poutavě, zde co nejméně zašmodrchaně):
I když nesnil o slávě vojenské, takovým důstojníkem státi se mu událo. Smířen se svobodnickým přiřazením svým, kteréž sotva ministrantu kněžíka malého rovno jest, chtěl jen jaksi ten rok tam přečkati.
Kpt. R. C. dokonce přesvědčen bylť, že ani jej si nezaslouží. Vícekrát jej tuze svíral, že i toto odejmutoť mu při zatajování nalezeném bude. Jaký licoměrník! Vždyť jeho tajemství, tolik chatrně jím držeti pokoušena, mnohdy R. Čl pravdivě nalezena stala se, on však nadále své svobodnictví drželť…
(Ještě poutavěji, protože obecenstvo už znovu přemýšlí):
A stalo se, že jej zpětným rozkazem svým nejprve k jednomu již minulému datu na desátníka vyvýšil, k dalšímu na četaře pak. Ve vojsku jsou přikázání tato, že vyvyšování dovoleno jest vždy až po nějaké době, a to jen o jednu frčku výše (asi se tam frčka nehodí, teď mi místo toho nenasakuje nic liturgického).
A zlobnému R. C. po čímsi nařízení nezbylo, než co přikázáno dodržeti. Psáno totiž v knize, že když onen neznámý také tím velitelem určenť se stal, nutně se podle tabulky mu i tím důstojníkem povinováno staloť. Kdy z ministranta pouhého hned oltářníčkem vyvýšiti nelze se učiniti šlo. Takto zpětně ono dílo R. C. tedy vymysliti nucen, i stalo se, že spadla hvězda na ono čísi rameno.
(Silnějším hlasem, protože obecenstvo, byť tam byla jim srozumitelná slova, stejně té situaci nerozumí):
Nezapomeňme však, že celou dobu si jen vysvětlujeme ten rozdíl mezi pochvou a pouzdrem. Ona hvězda byla zlatá.
Kdyby jen vojín, desátník a četař. Také rotný, rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík a nadpraporčík, tedy všichni ti, kdož stříbrné hvězdy jako jinou pečeť svoji nosili.
(Nesouhlasně, je to poukázání na amorálnost): Však někteří z farizejů jim do stříbrných větrů spílali!
(Uspokojen tím, že nikomu to stejně od začátku nedává ani hlavu ani patu, navíc ti pozornější jsou překvapeni poukazem na rozdíl mezi pochvou a pouzdrem, už normálním tónem):
Tito všichni, dne onoho jim rozkázaného, povinováni začali být prokazovati mu úctu k důstojnictví mému.
(Skromně, nejlépe se trochu zardít, protože je přesvědčen, že všichni dávno vědí, že celou dobu mluví o sobě):
Ale on byl jiný. Některé by v takové chvíli pýcha pro vyvýšení své zachvátilať, jej však ne. S prostými vojíny četnými jinou smlouvou, pádlem nazvanou, družeství jejich stalo se přiznaným být dne stejného, ve kterém i to vyvýšení rozkázáno bylo.
(Přemýšlivě): A dostal onu dohodu. K čemu sloužiti má, nevěděl ani předtím. Ale když ona jím samotným nyní cožto pečeť nošena bude? Je k tomu opasku připevněna na místech nalezených tak, aby protitah váze šavle, na levém boku takto k rychlému tasení umístěné, vytvořen se stal. Čehož uvědění on tehdy nalézti ještě nedokázal. Vždyť šavli ani nedostal. Jen tu pistoli, kdy jiné již předtím na mužích vyvýšených k jeho zahlédnutí vystaveny byly. Přiučil se u nich, také v knize našel, že vystavena budiž vždy na boku protistojícím.
(Na závěr vítězně, protože mnozí jej sledují vyděšeně, což mu připadá jako jejich zájem):
Proč právě takto tedy onen řemínek nazýváme?
Pozor!
Rozchod!
Já vím, že takto už se asi nemluví ani u kralických, jen jsem si zkusil to kázání. Jak jste říkal. Taky vím, že ten začátek se neříká na začátek. A bez mučení, chvíli mi to trvalo a pořád to není stejně ono, takže pokud bych to měl kázat spatra, třeba na hoře, asi by hned poznali, že jsem začátečník.
Ale kdyby něco, tak víte co. Já už s tím albigenstvím jiný na ty pozvolna stárnout začínající kolena nebudu.
Panebože, po výzvě Nezabývejte se, se nezabývám. To já nejen čtu, ale i chápu. I chápu, že ve vojenských vzpomínkách na řemínek a pouzdro, dřív naskočí k vyjádření pochva a podobně.
Tak já jsem myslel, že v těch zákopech, jak se o nich teď tak často hovoří, bych velel já vám, teda minimálně jsem se viděl, jak vás pažbou přetáhnu přes helmu, abyste si ji laskavě nasadil pořádně a mohlo mě napadnout, že vy raděj do důstojnického stanu a tam jedno kázáníčko za druhým. Už tenkrát, na té cvičné tréninkové vojně, ještě další rok a prokážete se nejvýš a nebo to už výš nešlo.
To já ale v tom stanu poslouchat nebudu, odejdu klidně od rozpité sklenky.
No a když tak všechno čtu, na druhé straně ale se mi stane třeba někdy, že do odpovědi zapomenu něco zmínit z toho, co bych chtěl. Tak co to teda znamená ta uhnívající socializace (mé vojny nedává smysl), pro kterou jste nespal.
Sorry jako, jak to tam mám pod tím vaším druhým, tak teď si uvědomuju, že to ani bolestivé být nemělo. Jen ke kázni, abych ji nenosil někde za uchem jako nějaký skateboardista.
Ale druhá věc. Já kdysi miloval jednoho básníka (jen agapé přirozeně), dokonce jej zhudebňoval. Tak tedy, od rozpité sklenky byste. Takže původně ale ona byla…, a z toho tedy…, tak to pr! Jaká já jsem ztracená existence? Můžu sice být na podobné cestě, jako jsem byl k Miroslavu H., ale to ihned poznám. Totiž, odkdy jste u ní seděl?
Nevšiml jsem si, že jste tohle napsal. Kdy to bylo, když jsem psal dole, to tu nebylo. Nicméně básník. V důstojnickém stanu jsem si jej nepředstavoval, spíš jen tu sklenku, ale to jsem viděl jenom ve filmu.
Ale nechtěl jste snad narážet na něco jako uhnívající socialismus? Úplně mi to slovo vypadlo, jak už člověk žije v tomto svobodném výdobytku. A význam teprve.
No jo. Asi jo. Ale radši to dám pod sebe, ať se v tom jde vyznat.
– já vás upozornil, že se tím nemáte zabývat
– vy jste se tím pádem tím nezabýval
– a já se tím začal zabývat a nabídl vám novou verzi, abyste se jí mohl zabývat.
Jak to šlo potom dál už si teď nevybavím, ale to už je jedno, protože žádná uhnívající socializace. Uhnívat a socialismus, to jste v tom druhém vystih. Sice se to tu tak neříká, protože byly ty investiční celky a tak, ale přesně na to jsem narážel. Ale nebylo to uhnívající socialismus v prvním pádu, já to prve měl v hlavě naformulováno jinak. Protisocialisticky, protože jsem, podobně jako ZH, frustrovaný. Z úspěchu levice. Nebo jiné slovo, ale myslím takto se to tam psalo.
Pažbou? Uhodil jste někoho pažbou do helmy? Já v dětství kdesi ve zbořeništi našel černou esesáckou helmu. Ne hned po válce, jste normální? To jsem ještě přece nebyl na světě. To bylo až dlouho potom, prostě bourali barák, tak tam byla. Ale od tý chvíle jsem vždycky musel dělat fašistu a nechat se zastřelit partyzánem. A zkoušeli jsme klackama, jestli to bolí. Vůbec! Akorát se jeden netrefil a dostal jsem do ramene. To se musím přiznat, že sem brečel.
Vidíte sám, že mám dobrou paměť, tak nevím, proč provokujete s nějakým uhníváním!
Ne, nepraštil, ale jak chcete v tom řevu granátů někoho jemně upozornit, že má nakřivo nasazenou helmu. Ne, nechtěl jsem vám připomenout nějaké frustrující pocity ze socialismu. Ani z.. jak to říct.. České republiky.. Nemusím mít nutně poslední slovo, ale ještě jich mám plno…
Ani já ne. Tak klidně někdy sem přijďte s těmi slovy. Ale pokud, tak vás zprošťuju přísahy, kterou jste nesložil.
A kdy tohle? Když jsem psal nahoru, přísahal bych, že ..
Ovše.
Samozřejm. s. pr. seb. můžet. říc.: k. šlak., pro. zprošťova. přísah. m.? Copa. j. nějako. složi.? Vždy. j. přec. žádno. neskláda.! Vždy. j. složi. někd. úpln. jin.! Ž. u. nebud. odskakova. a všechn. psá. v t nudl.! A j. t. přec. by., kd. je. t. přísah. zprosti.!
K. všem. o. sá. přec. píš., ž. m. zprošťuj. přísah., ktero. jse. nesloži. Přito. t. přec. an. nejd., ab. m. zprosti. něčeh., c. jse. vůbe. nepřísaha.!
(Abyc. vá. tí. neplet., připomíná. – j. t. formulován. ta., ž. t. říkát. v.)
A an., kdyb. jst. s. t. řek., mě. b. jst. úplno. pravd.
J. s. al. myslí., ž. kterás. těstovin. s. t. tad. snaž. cel. obráti. A ž. tí. něc. mysl.
Poznámk., tyt. m. vět. sic. jso. přeplněn. halavolam. a tajemstvím., stejn. s. al. podezírá., ž. i pře. moj. poctivo. snah. připravi. vá. zajímav. rébu., jse. t. moh. ješt. o stupe ztíži….
Ůže o ypadat, e eď bzvláště rchám řed větem. Dyž u ropím akový ěci. Eprchám, en i bčas .. e vém ěku raju.
Ejprve sem yslel, e dyž e lovech en edopíšu oslední ísmeno, ude o ořád nadné řečíst. Le e iditelně otřeba e a o oustředit. Do y o yl ekl, e ouhé edno oslední ísmenko adělá akovou aseku. .. azí o aky či, rotože e am pousta ěch eček.
Eď e o bráceně, ynechávám a rvní .. ísto ednopísmenných lov ávám y vě ečky. Oufám, e ste o ezitím aky evymyslel .. rávě i eodepisujete ímto tylem.
Co se vám lépe/hůře čte?
Kam já mám tu reakci asi jako připojit, tady k tomu úžehu? Né, že bych si myslel, že jste ho chytil ale na první pohled jsem nečetl může. Čtu si to tu tak nějak pozpátku, výše o přísaze, ale naštěstí v úplně jiný čas píšu než vy, protože psaní zároveň, jak se to včera odehrálo, se neosvědčilo, alespoň co se těstoviny týká a pak mimoběžného smyslu.
Takže popořádku. Řeknete mi, jak rozpitá sklenka, která předtím nebyla, udělá z našince ztracenou existenci v básni? A já vám vysvětlím tu opředenou přísahu. Ta je jednodušší, totiž ale jen ta, které je jednoduché zbavit. Psal jste, že nebudete odskakovat přísahám a já vám odvětil: klidně odskakujte. A bylo to. Jenže jste si to nepřečetl a dušoval se, že porušujete. No a tak.
Přísahy ve službě se to netýká, tu zproštění si dva ukout nemohou.
A já nevím, co se mi četlo líp, asi bez těch začátků to bylo rychlejší. Děláte jazykovědný průzkum? Nebo píšete stať Jak snadno a rychle donutit čtenáře zadrhávat
Když tak nad tím přemýšlím, možná bych si vaše kázání dokázal vyslechnout skoro až do konce, než bych dopil. Podle toho, o čem by bylo. No, to jenom tak na okraj k tomu, co bylo tam výše, ještě výše řečeno.
Ještě jsem si vzpomněl na tu přísahu, kterou jsem nesložil, a jíž mě zprošťujete. Jestli je to ta o tom posledním slovu nebo plnu slov, dobrá tedy.
Gellnera, toho jsem čítal a hudebnil.
Od rána dřepěl jsem vesele v hospodě při plné sklence, se mnou seděli přátelé, ztracené existence…
A právě si přečetl, taky o tom celou dobu píšu. Já porušil předchozí přísahu, že už budu psát jen nudli. Vy na to, že klidně. To je to zproštění. A pak jste nechtěl mít poslední slovo, ale že ještě byste nějaká popřípadě měl, tak já na to, že ať s nimi přijdete. A zprostil jsem vás přísahy, kterou jste nesložil – nabádal jsem vás, ať těmi slovy neuděláte taky nudli. Těstovinu.
Ještě tam máte tu otázku na průzkum. Tak ne, jen, jak vám přece doslovně píšu, neprchám (před světem), jen si občas i ve svém věku hraju.
Cha, tak jsem to uhodl uplně všechno, do puntíku, i toho Gellnera.
Fakt? A já byl přitom tak opatrnej…
Tak až přijdete s těmi slovy, tak to taky zkusím uhodnout.
Na internetu to působí namistrovaně, když někdo druhému radí. Nechtěl jsem tedy vypadat namistrovaně. Ale pro jednou tedy, jak si lámete tu hlavu s tím napájením reakcí, normálně mrkněte, jak to dělám já. Jo? Normálně se najde nějaký místo a tam se to dá. Víte co, taky jsem se to musel učit, on přece žádný ještě nespadl. Normálně jsem se díval, jak to dělají druzí. Že najdou místo a…
Tu báseň jsem nikdy (asi) nečetl. To nebylo sklenkou, nemyslete si, to bylo inspirováno čistě vámi.
Až budu třeba mít pokdy chodit se slovy
Mně nepřísluší odskakovat.
A to že, kam s tím, bylo jen v důsledku té překotné převrácené těstoviny a trochu z plezíru.
Je temná. O bídě světa.
Ale tak ted. dobře. Když to nemůže být jinak, beru to odskak. na sebe.
Víte, já už toho tolik vz. na seb., třeb., když jsem byl v ZVS, tak jsem jednou zachrán. voj.abs. Šinfelta. Znáte moji nelib. vůč. těst., proto od zač. zkracuju. Možná se jmen. Šinfeld, teď si už přesně nevybav., v žádn. příp. ale Šenitko, i když to začíná tím písmenem. Ano, vojína, protož. toho Ši. totiž kpt. R. C. pečeti svobodníka zbavil. Je to velmi zajímav. a čtiv. příb., ale cháp., že s tím zkrac. by to neby. ono.
Nebylo by, má-li to být čtivé. Jsem velice náročný čtenář.
Ale to bylo hodně dobré. Na to, že teprve začínáte. Takto jsem i já začínal. A podívejte, odkud to už umím teď.
Přirozeně jsem si vědom, že vám nemůžu předkládat nějaký škvár, natož hyzděný jakýmisi zkratkami. Ale teď jsem si uvědomil, že příběh o záchraně voj. abs. Ši. v sobě obsahuje také vojenská tajemství. A to nejde, jen tak je vyhrazovat civilním osobám. Pokud jej někdy tedy budu vyprávět, můžu se spolehnout na vaši mlčenlivost?
…vyzrazovat…
Opravovač slov je sice inteligentní, ale někdy si prosadí svou zbytečně.
Copak říkám, že jsem náročný posluchač? Mně můžete říct všechno.
Ježiši, to je zlověstné ticho. Nesepisujete to, že ne? Nemůžu vás to nechat udělat. Protože to se nedělá.
No takže, udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. Dělejte, jak myslíte.
Kdyžtak si řekněte, že to svěřujete do dobrých rukou, a já uvidím, jestli si to přečtu.
Ta ale máte napsat dřív, než to začnu psát já. To jste měl stihnout. Jak jsem měl vědět, že mi to nemůžete dovolit??
Já to tušil, že nakonec to vyprávět budete myslet psanou formou…
Ale podle všeho jste také tušil něco. Že uvidím, jestli si to přečtu.. a pro ten případ umístil jste tajemství do prvního slova ke čtení. Nedostal jsem ani šanci. Jak tohle děláte?
A jestli tam nebude nic horšího, tak to i dočtu.
Tanec. Tak tedy začneme Tancem. To je to voj. tajemství. Dozvěděl jsem se, že je to krycí jméno našeho útvaru, které se nesmí říkat ani do telefonu. To se stalo, když jsem tam volal z místnosti mimo kasárna. Z takové , kde se naprosto neutajuje, neutajuje míněno vodka, fernet, rum. Ale Tanec, ten ano. Spíš teda jsem se to dozvěděl až když jsem se pak vrátil do Tance.
Jednou se k našemu Tanci odněkud dostavil svob. abs. Ši. Takový spíš mladý mužík, než mladý muž. Vojenská katedra bývala zakončena zkouškou. A když se šlo pak na vojnu, kdo měl za 1, byl hned četař. Za 2 desátník a za 3 svobodník. Čtverky se na VŠ nedávaly, rovnou pětky. I mimo voj. katedry.
Já měl za 3, Ši taky, oba jsme tedy byli ti svob. Ale já nebyl mužík, nýbrž muž. Mám šest stop. Svob. abs. Ši byl ke všemu ňouma k pohledání. Kdo je na vojně ňouma, má to těžké, obzvláště když mu velí kpt. R. C. Netrvalo dlouho a onu pečeť mu odňal. Ze svob. abs. Ši se stal voj. abs. Ši.
Dlouho chodil škrábat brambory. Když byl ve spojkách. Spojka, to je pověřený voják, který ví, kde bydlí důstojníci. A když je někdy po zaměstnání potřeba některému doručit důležitou informaci a nemá telefon nebo jde o tajnou (viz Tanec) záležitost, vyšle se za ním ta spojka. Tím možná vyzrazuju další tajemství, o tom, jak je zabezpečena komunikace štábu s důstojníkem po zaměstnání.
Voj. abs. Ši se proslavil tím, že už byl několik měsíců spojka, ale nenašel adresu důstojníka, kterému měl doručit šifru. Ale protože našel byt jiného důstojníka, zazvonil tam a ptal se, jestli tam může šifru pro toho prvního nechat. Že se jistě znají, tak jestli by mu to nepředal. Byl z toho skandál. To víte, důstojníci… No a kpt. R. C., protože už mu nemohl nic odejmout, dal jej ze světnice (to je místnost ke spaní apod.) absolventů přeřadit na světnici běžného vojska.
Což znamenalo, že voj. abs. Ši se podle tehdejších zvyklostí (nebylo to však uvedeno v Zákl. ř.) stal zobem. Podčlověkem podčlověka. Kromě jiného obstarával po večerech zábavu pro důstojné muže. Těm se říkalo mazáci. Například metro. Na světnici byla patrová lůžka, pod kterými se voj. abs. Ši rychle podplazil, postavil se, zahlásil stanici, opět na břicho, podplazit, zahlásit další atd. Jen taková zábava k ukrácení času. A když měl vlak metra zpoždění, býval pokárán. Třeba pupendo. A, jak uvedeno, voj. abs. Ši byl ňouma. I jako strojvedoucí.
Jednou jsem ze světnice vojska uslyšel velký ryk. Radostný. Šel jsem se podívat. A bylo právě pupendo. A já jsem byl ten muž… Ani jsem do té chvíle nevěděl, že mám tak silný hlas. A že sám jsem tak silný. Tak silně jsem zařval na jednoho vojína (jméno už ne, zato ale pamatuju, že byl z Varnsdorfu), že jeho pětikačka se zastavila v letu. Začal mi odmlouvat. Tolik ku.ev (to ta vojna) ode mě ještě neslyšel. Postupně jsem s nimi přistupoval k jiným, dokonce i k těm z vých. Slovenska. A představte si, nedostal jsem do dr.ky. Nestandardní věc, kterou jsem si ale uvědomil až potom. Naopak, když jsem pokračoval velkým hlasem, že to musejí udělat, jinak dostanou pupendo do hlavy mou pěstí, beze slov (s méně hlasitými ku.vami tedy, tam to bylo běžné) přestěhovali postel a skříňku voj. abs. Ši zpátky k nám.
Od té doby jsem sám k sobě choval obdiv, spíš rozpaky, že mi patrně hráblo, když mě kvůli ňoumovi popadlo riskovat tvar své obličejovny. Vojsko, nevím proč, chovalo k absolventům ambivalentní vztah. Když něco potřebovali pro sebe vyřídit, tak byli ke mě jiní, než když nepotřebovali něco pro sebe vyřídit.
Druhého dne jsem pod dojmem věci vyzval našeho útvarového doktora (byl tehdy čet. abs., asi se na zkoušku na voj. katedře pečlivě připravil. Jmenoval se F. Stejně, jako se jmenuje jeden politik z SPD. Ale nebyl to on.), abychom šli do místnosti mimo kasárna, kde se roznáší nápoje a neutajuje se. Rád souhlasil. Fernet tehdy pil nejen kapitán s knírem, ale taky doktor a já. A ani tam s námi tehdy nebyl. Vyprávěl jsem F svůj včerejší čin, on na to, že jsem pěknej ko.ot. A když jsem ke konci říkal, že se pomalu půjde, odvětil, že nikam se nejde, se.em na to. Vidíte, co vojna udělá i s lékařem?
Tak jsem šel aspoň telefonovat do Tance, že přijdu později. To ve vojsku tak je, že se musí vědět, kde jsou jeho vojáci. I v době míru. Spojte mi Tanec, pravil jsem. Nějaké zvuky a pak ticho. Tak jsem to položil a šel za F, který mezitím znovu poručil dva dvojité f. Nakonec se přece jen šlo do kasáren. Byl jsem přece voják, proto jsem dozorčímu útvaru (neplést s dozorčím posádky) skočil nahlásit, že už jsem tu. Proč jsi aspoň nezavolal, blbče? Tak mě dozorčí uvítal. Já se.ru na nějaký problémy, tak jsem tě nahlásil operačnímu důstojníkovi (to je zase jiný dozorčí, a to divizní). Blbec jseš ty, ke všemu s.áč, to jsi nemohl počkat? A já volal, chtěl jsem Tanec, ale vypadlo to nebo co. Takto jsem na něj spustil. Byl to samozřejmě drsný důstojník, proto nezůstal jen u blbců. A tak jsem se u toho dozvěděl, že Tanec je tajné označení, že se to nesmí říct ani do telefonu. A že na to se.re a ať si to jdu vyřídit s operačním sám. Já předtím netelefonoval zvenčí, v kasárnách jsme do telefonu říkali Tanec pořád (např. Tanec, příjem!) a nevadilo. Jak jsem to měl vědět, že je to tajemství?
Tak jsem šel. Ten f jsme s F tehdy neutajovali ani docela málo. Dostavil jsem se, zahlásil se a začal vysvětlovat, že to je jen omyl. Možná něčemu nerozuměl. Buď jak to bylo s telefonátem, s útvarovým lékařem, s voj. abs. Ši, s mým příchodem, s rozhovorem s dozorčím útvaru, nebo možná jak to bylo s Tancem, když jsem přece ještě předtím netelefonoval zvenčí, už nevím). Snad nějakému detailu nerozuměl, tak ke mě přistoupil blíž. Zrovna jsem své vysvětlení možná zdůrazňoval gesty, možná se jen chtěl vrátit z vychýleného postoje do správného, nicméně nedopatřením jsem rukou zachytil za jeho šňůry a strhl mu je. Šňůry, to jsou takové fangličky, to proto, aby se vědělo, že kdo je má na hrudi, je ten dozorčí. Bylo to nepřehledné, jistě jsme se ale neprali. Vždyť jsem se ani nechtěl a podle mě on taky ne. Ale nedorozumění bylo na světě. Pak jsem ale přece jen už šel spát.
Ten operační patrně byl poměrně rozumný člověk, mohl jsem klidně skončit v posádkové base, ale neskončil. Jen, když šel ráno kpt. R. C. do zaměstnání, tak mu volal, že ať si kurnik udělá u útvaru pořádek.
Tak velký hlas jsem já na světnici vojska neměl. Kam se na něj hrabu. A že tohle teda ne, vyzrazovat a vyvolávat potyčky s vyššími důstojníky. A že mi bude odejmuta pečeť svobodníkova, že si to mám zapísať za uši.
Jenže pak pořád nic. Pořád jsem měl pečeť. Asi, když mi to chtěl napsat do papírů, tak se mu tam připomnělo, že jsem ten velitel čety a musím se proto stát důstojníkem. A stalo se, že zanedlouho poté jsem byl zpětně vyvýšen a pak ještě jednou a pak úplně nejvíc. Já se ty vojenské postupy kolem toho velitele a důstojníka dozvěděl až když už jsem měl tu hvězdu na vejložce, do té doby jsem byl přesvědčen, že kpt. R. C. není jen ko.ot, ale podivín. Když mě tolik chtěl degradovat a nakonec zpětné povyšoval. I ten tanec jsem se dozvěděl zpětné, já tam měl všechno zpětně. Povyšování, dozvídání se…
Voj. abs. Ši byl nicméně vyšší než voj. Kunštár. To jsem tam zapomněl uvést.
Tajemné nespecifikovatelné cosi, hmmm, nebojte, tohleto tak blbé heslo si v životě nezapamatuju, tak ho nebudu moct ani nikdy prozradit, takže se můžete spolehnout na mou mlčenlivost, že jste mi to něco vyzradil.
Notakže ruční kázání je vůbec asi nejúčinnější. A jak rád bych někdy zařval na někoho, teda na někoho kolikrát určitého.
Škoda, že pominuly časy, kdy byla vojna jen pro srandu v době, kdy nic konkrétního nehrozilo jako teď. Totiž, čo to trepem, vždycky hrozí něco, a vy obzvlášť byste mi dokázal vysvětlit, že dokud lidé budou a kdy povždy byli na povrchu zemském…
Škoda, že kluci, co tam někam do těch cvičáků odcházejí, a které jsem nedokázal zastavit, neumějí takhle řvát, jako vy. Ale zas podle všeho to vypadá, že se nebudou vzájemně šikanovat. Ne jen ti, co znám, všichni zřejmě. Je jiná doba, budou se k sobě chovat slušně.
Škoda, že se vojna, nebo válka se tomu říká, nedá ukončit ve dvou lidech.
Mám tam vážně třikrát škoda? Jsem fakt rozebranej, sory. Příběh hezký. Nevím pořád, jestli to k čemu bylo absolvovat. K upevnění sebevědomí a u někoho jiného opak. Od devatenácti roztřiďovačka mužstva národa na prosťáky a namachrovance, což se táhlo celý život s nimi. Žádný výtah, v hlavě zadní kolečko jen, že kdyby něco, pudu řvát za vlast a jiný zas, pudu se za vlast plazit sra. bahnem nebo tak.. Atd. a ještě je to dál.. pak to pokračuje esoterikou, atd. Sory, jsem rozebranej.
Copak Tanec. Takový Potomek, ten je ještě lepší. To jsme zase měli jako volací znak. Když jsme se vraceli (vojenská kolona) z toho Doupova – Činova – údolí pod Andě. Hor., tak já byl v posledním autě. A byl jsem radista. Vždy po průjezdu obcí jsem musel hlásit, že všechno projelo (bez civilních ztrát, žádné auto samovolně nedezertovalo někomu do dvorka, prostě pro pořádek), stejně tak v prvním byl jiný radista, ten zase (stejným způsobem jako já, viz za chvíli) hlásil, že se vjíždí do obce. Byl jsem Potomek dva, první radista Potomek jedna. A kpt. R. C. byl Potomek. Někde uprostřed kolony, tomu se hlásilo.
Tuším Potomek, Potomek, Potomek, zde Potomek dva, Potomek dva, příjem. To jsem vždycky musel říct, počkat, až se kpt. R. C. ozve slovy: zde Potomek… teď už nevím přesně kolikrát, pak taky příjem. A pak jsem řekl zase, že jsem Potomek dva a že jsme projeli obcí, konec. A Potomek R. C. tuším taky řekl Potomek, konec. Nejsem inspirován mýdlem ani ručníkem, tento rádiový styk opravdu takový byl.
A teď si vezměte, kolikrát si Potomek za tu cestu do Slaného poslechl od obou Potomků slovo Potomek. A kolikrát jej vyslovil, ten Potomek jeden potomkovatej. Mně to slovo hned po druhé obci začalo přímo ukrutně lézt na nervy, ale utěšoval jsem se, kolikrát musel Potomek slyšet od Potomků slovo Potomek a kolikrát je sám musel říct.
Ať se trochu seberete, představte si Západního špionážního odposlouchávače, který odposlouchával ty desítky, spíš přes sto Potomků…
Ono to sice tehdy proběhlo bez válek, ale i tak to bylo úděsné. Potomci, zupácký řev, Tance, kapitánově C… Seč můžu, vykresluju to laskavě. Ale nebylo. Ani investiční celky to v životě mimo kasárna nezachránily, i přesto, že jsem byl tehdy nekonečně mladej a hory měl po kolena.
Ano, máte pravdu, dokud lidé budou a kdy povždy byli. Nadělali se spoustu hezkých věci, copak o to, jenže pak je pokaždé kousla tarantule nebo co a tančili šíleně.
A to ještě pořád nejsem ani starý zkušený orel (jsem pořád pod šede), lidi mi nic extra zlého neudělali, mám úžasné syny. A přesto každou chvíli prchám do světa, kde jsem ten badatel, zlý pravičák a vojenský zážitkový historik.
Badateli nemůže stačit oprostit se v tom od subjektivního pocitu. Ovšem materialistovi možná.
Oni dobře věděli, koho zpětně povyšují. Říkali si, kdo zachrání investiční celky, když ne on. Jsou to paradoxy jako jedny z lidských tanců. Měli s vámi velké plány a přísahali by, že vaše subjektivní pocity je něco, co je jejich. A to přitom byl socialismus. Vlastně ano. Totiž ne. Víte, co myslím.
Pořád říkám hawkingovi, že je vám pod šede.
Počkat, vždyť já nejsem badatel vojenský, nýbrž náboženský. Tím badate., zl. pravič. a voj. histor. jsem jen shrnul mé většinové prchavé působení zde na Hl. Li. (tuto zkr. jsme ještě nepoužili, Hlas Lidu). Dobře, že jste zmínil hawkinga, ještě se musí shrnout počátek všeho.
Možná si opravdu s tou ochranou celků mysleli na mě. Mé subjektivní pocity u toho byly odlišné, dokonce jsem Potomku kpt. R. C. při prvním zpětném vyvýšení pravil, že po vojenské kariéře netoužím. Ale nedal si říct, vlastně mi toho desátníka vnutil. Jelikož to bylo povojensku, dal mi na to rozkaz. Když mi pak rozkázal stát se zpětně tím četařem, už jsem ani neprotestoval. Natožpak, a to už na to sestavili komisi, když mi rozkázali toho důstojníka. Znovu, to je dobře, že jste vzpomenul toho hawkinse. Vždyť nastala deformace časoprostoru. Nebo Schrodingera jste taky mohl, protože vlastně došlo k superpozici. Byl jsem svob. abs., ale pak už zároveň des. abs. A brzy pak des. abs., ale zároveň čet. abs. Jistě rozumíte, že zde není nutno rozlišovat mezi krabicí a kasárny.
To tam tak bylo. Když jsem třeba požádal o opušťák neboli kávéópéčko – krátkodobé volno k opuštění posádky (to víte, ten vojenský žargon…) a kupodivu mi jej schválili (Potomek kpt. R. C. takové věci totiž děsně nerad), taky mi to pak rozkázal. Opět bez ohledu na mé subjektivní pocity. Vyšlo to v ranním rozkazu velitele, který se ráno všem veřejně rozkázal. Že se mi de facto rozkazuje to povolení.
Ale aby to nevypadalo, že si zasedl jen na mě, to se všem tam tak rozkazovalo. Stručné a jasné rozkazy: ty budeš dělat toto, ty zase tamto, v tolik a tolik hodin mi přijdeš nahlásit výsledek. No, a kupř. já, když došlo k té nezvyklé situaci (schválení kávéópéčka), prostě jen splnil rozkaz jet domů. A když jsem se vrátil, podle rozkazu jsem dozorčímu nahlásil výsledek, že už jsem zpátky. To je jedno, že mě viděl na vlastní oči, že tam jsem. Podle rozkazu se to muselo nahlásit.
Patrně rozumím vašim socialistickým rozpakům. Jednou, stalo se ve dříve již zmíněné restauraci Rosignano, jsem pravil, že asi vstoupím a budu nést vedoucí úlohu. A že tam budu napravovat chyby zevnitř. Přítomna tomu byla tehdy teprve budoucí má žena. A, třebaže neměla vžito to rázně vojenské chování, pravila, že jsem ukrutnej … Ani první písmenko raději neuvedu. To od ní bylo také těmi rozpaky.
A hawking mně kazdou chvíli odhaduje věk. Nevím, co s tím pořád má.
Mě budete učit, v čem jste badatel. A právě vaši subjektivitu jsem vztahoval k tomu. A jestli jste měl tyhle badatelské sklony už na vojně, jste možná sám ještě ani netušil a režim to na vás i tak poznal. Nebo jste se třeba necíleně prokecl v místnosti s donáškou nápojů. I to je možné. Jestli tam někde nevisel nějaký umučený symbol na zdi a vy jste jen kuse poznamenal, že much se v tom roce urodilo… a už si vás znamenali a pěkně povýšeníčko a jedno za druhým a máme ho ptáčka. To se klidně mohlo stát, že jiní by si takových věcí různých třeba visících v koutech po zdech nevšimli a vy už tenkrát kunsthistorik… a různý storik… Tak jsem myslel, že ten socialismus byl bdělý a pořádek v rozkazech že mušel bejt a jak blbnul pořád lidi do míru pestrými nástěnkami (nástěnkář jste nebyl?), jakmile byla ta možnost, šli se lidé sblížit a spřátelit se západní částí světa klíči. Já už tomu rozumím, to nebylo kvůli džínům. Jsem rád za taková upřesňování. Ještě ale jsem chtěl vědět, jak se v poslední den uhn. soc. vojny vytrhává důstojníkovi z ruky kytara ňákým kapitánem. A ještě o hlavu menším.
Do krabice kasárna bych se nerad pouštěl, protože nechci skončit v drůbežárně, to jistě chápete, ale ten hawking nebo to byli hawkingovi pomocníci? ale ne, myslím, že mu říkáte starý hawking, psáno česky, a myslíte jím nějakou entitu, vám už nepovím jakou… Kdybych myslel hawkinga, napsal bych jej s velkým, ale takhle.. Co je po jménu…
A měli jste kasárna v nějakém starém hradu nebo zámku? S malbama ze třináctého století?
M 21:46
To se pak nemá jak poplést, když je tam čas.
Tak já se přiznám. Normálně jsem s tím pocitem utek do vojenského azylu. Protože to je tak dlouhé porovnávání, jestli oprostit, naprostit (to na- mám podle zbavit se a protikl. nabýt), co je lepší.
Bez prožikového pocitu to „sice nejde“, ovšem s ním to „zase nejde“. Kdybych se naprostil, neměl bych jak být nestranný. To bych se zase pak musel oprostit. Copak to je tam nějaký holubník, aby se prostilo kdy se zachce?
Vsuvka. Malé h jste přines vy. Ale i bez toho přece rozlišujeme mezi St. En. a St. ho.
Proštění by byl podfuk. To nejde.
Nastudovávat kolektivní organizovaný nábožko lze jen oproštěně, protože jinak by žádnýkoli poznatek nebyl nestranný. Muselo by se dobrovolně abstrahovat všechny oxymórony, z pokory si nedovolovat a tak. Jistě jsou i věřící badatelé, kteří mají výhodu naproštění, takže autentický prožitkový pocit znají. Jenže, jak ve prakticky sta procentech jimi dodáváno, na něj nejsou slova. To je pak v kleci, když se není jak říct to tak, aby se chytali i oproštěnci, obzvláště ti nikdy nenaproštění.
Ještě je samozřejmě víra nekolektivní, osobní. Takový disent od té kolektivní, ovšem podle stejného manuálu. Tam se ovšem z oxym. taky nedělají aféry, jednoduše se jimi dotyčný prověří na druhou stranu a v klidu pokračuje.
Ten materialismus, tím doufám nemyslíte vědecký světový názor. A jestli myslíte opozici vůči duchovnu, to asi taky není k něčemu, protože jsou jen dvě základní kóty, vznik vesmíru a vznik života. Ve všem ostatním je duchovno či duševno (což může, a taky často splývá) nutně přítomno. Jsme obdarováni tou mozkovou prací, takže nám to fičí samo od sebe.
Ono vlastně, pokud se lidé o tom vůbec dozvědí a budou se tím nějak duš-duch zabývat, co potom ten myšlenkový výstup St. ho., že nutně musí být něco jako Velký Architekt? Bude lidmi věřícími či k ní náchylnými brán jako důkaz existence Boží? A lidmi nevěřícími a k nevíře náchylnými brán jako důkaz, že žádnej nejni? Jistě ano.
Do té doby, než V. A. vystoupí na Václaváku na tribunu, aby si jej mohl každý vyfotit, si však budu bádat s těmi prostivými nedostatky a přednostmi.
Nástěnky dělal pomocník ZVP Venca Pavlíček. Taky abs., i postup jeho hodností si pamatuju, ale tentokrát je nebudu vyjmenovávat. Dostal vždycky od ZVP Rudé Právo a Obranu Lidu, vystřihl z nich pár lhostejno kterých článků a přišpendlil na nástěnce na PVS (to je politicko výchovná světnice, kam se vojsko povinně chodilo koukat na Televizní noviny, aby vědělo, že lid vně kasáren úspěšně buduje. Taky politické vzdělávání mužstva tam bývalo, pinec se tam hrával a tak. A ZVP byl zástupce velitele pro věci politické, který se, podobně jako kpt. Š s knírem, většinu zaměstnání zabýval utajováním. Ale už nevím jméno. Tuším major to ale byl. A Vencovi bych křivdil, on náhodou byl poctivý a snažil se vybírat zajímavé články. Kolik dní zbývá do sjezdu strany, ve kterém n.p. který kolektiv zaměstnanců byl dekorován diplomem BSP… Byl tuším kandidátem vstupu a ZVP byl jeho garant. Míval na světnici (zde na té, kde se spalo, přesněji na té s lůžky, protože na PVS se taky spalo, nebo, když politický pracovník mluvil hlasitěji, aspoň zkoušelo zadřímnout) dilema. Bral to totiž doopravdy. Trápil se tím, že je v kanceláři ZVP denně přítomen utajování, což by se v zaměstnání nemělo. Zda by pro stranu bývalo nebylo lepší to nahlásit, obával se ale zároveň, že ZVP jej roztrhne jak hada. Prý, když už nemá co utajovat, je hrozně protivný a vyhrožuje mu tím. A nutí jej taky utajovat, dokonce jej posílá pro další tajné… Žádal nás o radu.
Na PVS taky občas přicházívali přátelsky vystupující důstojníci, aby… Napíšu možná ještě v noci.
M 21:46 II
Počkat, já tam mám hawkinga a hawkinse… Jestli mě mezitím na to znovu ukazujete, tak zrovna píšu a střídavě koukám na film, takže to nevím. A ne, není třeba, protože sám, naprosto bez cizí pomoci, jsem si povšiml, že já to prve napsal a vy se podivil. Pro dopuštění samovo hawkinsovo! Jistěže má být Hawking, já jsem hrozný astrokacíř! Tady jsem zhřešil a kajícně doufám v milostiplnost St. ha., což má správně být St. Ha.
Měli jsme kasárna v ošklivém ošuntělém baráku. Možná už z dob reálného socialismu. Na PVS jsme měli mnoho symbolů, ale budovatelských. Umučený ne.
Ale ti přátelští důstojníci. Ti přicházeli na soudružské popovídání, co to takhle třeba podepsat. Stát se hradbou míru a brát za to výplatu.
Nezáživné. Jediné co, tak měli nacyklostylované časopisy Strážní věž. Umučené symboly v nich nevím jestli jsou, protože jsem od té doby žádný nečetl. Ale je to relativně blízko. Nejblíže k umučeným symbolům, co jsem se tam dostal. Celou tuto druhou část vlastně píšu jen kvůli tomu, protože jste se na to ptal.
Líh z toho ještě byl cítit, dávali nám nahlédnout, že: podívejte, co na tom Západě čtou! To k nám totiž odtud bylo propašováno, v češtině, ale my jsme to zachytili. Vidíte tu šmíru? Jistě vidíte, jakou poklesnou kulturu tam mají!
Já ještě ani netušil, co je to jehovista, natož kunsthistorie, vždyť předtím jsem se pilně dozvídal o beta-naftolu a jeho bratříčcích, taky o dívkách, teď jsem se zase učil Zákl. Ř.! Základní Řády, to byla Bible vojáka ZVS!
Tak jsem přátelským důstojníkům pravíval, že dobrá, ještě si to rozmyslím (k čemuž nás všechny absíky nabádali). A o tý Strážný věži potvrdil, že nevím co si o tom mám myslet. To už pravdivě, protože jsem opravdu nevěděl. Ale že je to vzorek všeobecné západní pokleslosti? To chtěli tvrdit mně, který jsem uměl zahrát celý Smoke on the Water? Ne pouze jen ty rify? Cha!
Jak jinde mám, že jsem v restauraci R. měl tu tezi, že vstoupím, převezmu vedoucí úlohu a začnu opravovat, tak to mě ale opustilo nejpozději když se pak šlo na kolej a budoucí žena opakovala, že jestli jsem to myslel vážně, tak jsem fakt … Já popravdě sám nevím, jak jsem k té tezi přišel. Asi nebyla na nejpevnějších základech. Každopádně se tím s údivem zabývaly nacházející se existence, co se mnou seděly.
Následně na ZVS mě tedy už dávno nebylo lze podezírat ani z přelétavé, lihovinou vzbuzené náklonnosti k Marxovým a Leninovým idejím. Já tehdy chtěl spíš být predátorským kapitalistou. Dokonce jsem chtěl opustit nelegálně socialistický tábor, ale žena pravila, že se šetří na nábytek a do žádný Jugošky se nepojede.
Kapitalistou jsem se pak stal normálně doma, tohle uvádím jen k tomu, že v té době jsem byl duševně a vědomostně stejný ťulpas, jako většina mé generace. Ve Slaném byl nějaký kostel. Poměrně velký. To jsem tehdy věděl. Že je to úžasná gotická stavba na místě předchozí románské baziliky, to jsem zjistil až když mě architektura začala bavit. Takhle chytrý, že by samotné rádio závidělo, to přišlo až později.
Dobře, tak mu říkám, že teprve pod šede máte. A že ještě hodně toho musíte vybádat. Vlastně neříkám nic jiného, co neříkáte sám (je tohle česky vůbec? To ale náhodou funguje dost dobře ty národní jazyky pro národní lidi, takové rûzné drobnosti si nemusejí vysvětlovat, ty nějak cítí instinktivně a pak si v celém kontextu neporozumí. To se nás ale netýká). Ani bych si nedovolil mu dovysvětlovávat za lidi, jak oni ve skutečnosti myslí to, co říkají nebo si přejí.
A ano, malá písmenka jsem přitáhl já. Mně se někdy z toho všelikého plýtvání už mlží zrak. Ale to bude jen tou intenzitou všedních nedělí a vůbec dnů. To bude dobré.
Jako jste měl s intenzitou dobra nutkání vstoupit a ostatní ztracené existence je neměly. Tak mi to připadá zvláštní a k zamyšlení, ale už k ničemu, přestože teď je situace obdobná, také nyní společnost vytvořila velice dobrou skupinu hájící evropu a jsou lidi, kterým se, už bez nápovědy, že je ukrutnej….., do té skupiny nechce patřit. Nevím, nakolik se tím vším vine materialismus jako taková dlouhá, ne dlouhá, ale tenká červená nit, i teda dlouhá. Přece v prvé řadě by se tím vším měla táhnout duše účastníkova (nemůžu uvěřit, že by splývala s duchem vám nebo komukoliv, to vy mě jenom tak zkoušíte).
A co vám na protimluvectví nesedí, když už jsme k tomu zabrousili? Jak slovy vyjádřit jinak to, co oba výroky vypresují? Vytlačí ze sebe duchovno, jemuž snad jen duše porozumí. Co je na tom? Vždyť v oproštění není odduševnění.
A vedle kostela nebyla restaurace Na skalkách? Nevím proč, jsem měl zato, že jste figuroval na vojně na Slovensku, ale prý ve Slaném byla Na skalkách. Myslíte, že si na vás někdy Š. vzpomene? Za celé leta, kdy se ocital porůznu.. , že by si vzpomněl? Kdybych na někoho někdy někde narazil, z kterého by vypadlo, ne že bych zapředl o tom snad řeč sám, že tam tehdy nějak byl, řeknu mu něco, aby se dovtípil, že není sám, kdo vzpomíná. Ale spíš to vidím neurčitě, protože mě se nevyhledává kvůli srandovnětragédickým řečem o vojně.
Myslím Šenfélda Ramba samo, než ostatní Ramby, ale i kteréhokoliv.
M 6:40
To se taky ví, že mi je. Ovšemže je. A že tolik toho ještě musím.
… Že neříkáte nic jiného, co neříkám já… To je velmi česky. A ano, to je taková různá instinktivní drobnost pro národní lidi. Tato formule možná říká, že mlčíme o tom stejném, možná taky, že říkáme to stejné, možná ale taky, že každý říkáme něco jiného, ve finále pak, že možná každý mlčíme o něčem jiném. Ale možná, že pro čtvrté a třetí vysvětlení by se to mělo formulovat už jinak. Možná i pro to druhé. A kdoví, jestli možná ne i pro to první (to je taky velmi česky). Jen možná. A správně jste poznamenal, že se nás to netýká, nemáme ani důvod dovolovat si.
A tak dobře. Malý písmenka jste kdysi přitáhl, ale já přitáhl malýho hawkinga, dokonce malýho zálesáka. Ale souhlasím, bude to dobré.
S tím nutkáním je to ošemetný (všímáte, že dnes zatím celou dobu s vámi souhlasím?). A s tím mým to k zamyšlení je.
Že by tehdy ve mě přece jen bylo semínko socialistické sociální spravedlnosti? Ale existence myslely, že to jen mám nějakou vyrážku po pivu? Třeba jsem nakonec jen měl, vždyť já se jinak viděl tím kapitalistou – predátorem, o čemž jsem jim vyprávěl mnohem častěji.
Říkám si, že ale, když jsem se jím pak stal, prakticky žádného dělníka jsem nikdy nevyhodil na dlažbu. Bez ohledu na to, že jeho děti budou hladovět. To není zrovna kapitalistické. Jestli já tehdy pak nebyl spíš takovej nedopečenej kapitalista…
Opět (sic!) ale souhlasím, že dnes jsou ty spektakulární dobré skupiny, takže jsem úvahy nad svým kapitalistou mohl vynechat.
Proč vy všude musíte montovat ten materialismus? Montuju já někam nábožko? Vždyť se o něm jen občas letmo zmíním (to je dnes první náznak nesouhlasu…). A podle mě má spoustu lidí v duši a duchovi čurbes. Jestli on se místo tý nitě netáhne ten čurbes. To je vůbec ta hypotetická alternativní historie, že když v lidech je ten rozum, dobro a tak, tak by přece… Ale to už myslím máte ode mě načteno.
A co mi nesedi? Vždyť z toho tu už přeci dobře dva roky vybrušuju, vy hrdobce. Tu pasáž tam máte trochu duševně duchovní, ale jaksi to na mě působí, že se ptáte, proč mi vůbec na protimluvectví něco nesedí. A že dodáváte, že přece když něco nejde říct slovy, tak se to řekne tak, že se to mezi sebou pere. Že na tom není nic k nesezení.
No, copak o to, ale tam se to pere všude, i tam, kde se to popisuje velmi slovně a velmi mnoha slovy. A ne, ne, prosím. S alegoriemi a hermeneutikou ať se na mě u toho nechodí.
Žádné prý, byl jsem tam. VÚ 6388, v tajném označení Tanec. Já vím, že si to už dávno nepamatujete. A podle mě ani voj. abs. Š. ne. Já vám říkal, že byl ňouma. Když jej po mé intervenci stěhovali ze světnice vojska zpět na světnici absolventů, stěžoval si, že se mu u toho rozkutálely po zemi peprmintové kuličky. Takové ty, co se prodávaly v průhledných kulatých krabičkách. To byl jediný jeho zážitek z té situace. A ani jsem to nebyl já, komu si stěžoval, říkal to tomu, co měl postel nejblíž té jeho přestěhované.
Já si chvíli myslel, že to jen geniálním způsobem hraje, včetně zabloudění a doručení šifry jinému důstojníkovi. Aby mu, což pak taky bylo, nikdo nesvěřoval ani ty největší banality a jeho ZVS se odehrála jen fyzickou jeho přítomností tam, ne však duševní (jestli i duchovní, to opravdu nevím, ale v nenábožkovým smyslu asi jo. Viz čurbes.). Ale ne.
S hermeneutikou ať si na vás chodí někdo jiný, já používám drsnější metody. Tomuhle jestli říkáte souhlas, tak ten si strčte za klobouk. Ale držíte se a tak jsem vám vděčen ještě k tomu.
Materialismus jste přitáhl vy a náboženství taky, a pak že protiřečení v biblích… ve vás, a beztak z té literatury. Ale abych nebyl nespravedlivý, vím, že jsem to přehnal, neměl jsem tam psát to slovo, co tam z jistého úhlu pohledu vypadá nepatřičně. Notak nemám to čím vzít zpět. A i tu další věc jsem myslel uplně jinak, co se týká toho bádání, nemusí to vždy znamenat jen v textech, knihách a dokonce nemyslím nic nadpřirozeného…
Je to vždycky uplně jedno něco žehlit… takoví dva opaci… já za to nemůžu.
A nemají v tom čurbes, jenom něco říkají, to fakticky nic neznamená.
Klidně drsně. Vždyť jsem byl vojákem.
Jednak jsem vás dlouho předtím upozornil na začínající trhliny v souhlasu. Takže to další už byly taky trhliny.
A jednak, když jsme u toho, jak to teda je s tím vezdejším chlebem třeba. To mi povězte. Ať se nechodí daleko. A žádná hermeneutika, normálně na drsňačku. Samý dejž, neuvádějž, odpouštějž, to by se rovnou mohly chtít hodinky s vodotryskem. To je normálka?
Už se u toho vybrušování opakuju, já vím. Ale to je jen pro připomínku, že jistě víte, jak to bylo hned po začátku. Neví se sice, jak přesně dlouho po něm, ale řeklo se, že od tý chvíle si každý jede svůj byznys. A že se navzájem do toho nebude…, no, spíš někdo jeden konkrétní se druhým do toho nebude angažovat. Nijak. Což doslovně znamená, že žádný dávání, neuvádějí, odpouštění, jednoduše – nic.
Nebudem přece chodit kolem kaše, prostě, řekl, že hotovo, konec angažmá, ale druzí od něj stejně mnohamilionkrát denně chtějí ten chleba a všechno ostatní. Každý den. Takže sice jo, je ten definitivní konec angažmá, to my víme a nemůžeme s tím nic dělat, ale stejně se dál angažuj? To jde?
Na začátku to zní pochvalně, což je ok. Ale dál už se neudržej a prosby o angažmá chrlí jednu za druhou.
Já sice z toho poznám, že nechtějí konkrétně ten chleba. Ale to je jen taková oklika. Pořád po něm chtějí zařídit, aby se pokaždý uživili. A to další už je napřímo, bez oklik. Chce se po něm, aby zařídil, že nebudou dělat binec, a když budou, tak ať z toho nedělá vědu. A nakonec se zase chválí, aby to nevypadalo.
Jestli na mě někdo přikvačí, že to je blasfemie, tak není. Řekl to? Řekl. A chtějí to od něj milionkrát? Chtějí.
Tak na mě teď. Ale s něčím vyslovitelným. Ať můžu bádat právě v tomhle.
Upozorňoval na trhliny, ale pozděj, takže já se omlouvám mj. za to, s čím souhlasíte, protože s tím vůbec nesouhlasíte, já bych s tím taky nesouhlasil, aby za mě někdo něco dělal, aby předjímal moje hříchy a moje omilostnění, ještě aby to byl člověk, ten stejně tak chybující jako kterýkoliv jiný, jako já sám, když některý mi připisuje, že mohu nehřešit a jiný že nemohu nehřešit ani nemohu hřešit, já v duši jsem tím svobodný pro někoho, kdo Boží milosti chápe se vně a kdo jiné učení mé duši naděluje rozhovor s Bohem ponejprv a už navždycky bez vlastní svodomyslnosti spoutané zasvěcenou duší. Je to dost drsné, ale vám to říct můžu, když jste civilista (ale vojenské výrazy já neumím, to se ode mě čekat nedá ani v nejdrsnějších chvílích, totiž to ještě vlastně nevím). A už jsem vám říkal, že bible vznikly, když svět byl už nějak zaveden. Určitě netvoří prostor pro bádání rozumu, pokud vás nemám zavádět, ze všeobecného hlediska, když těch hledisek je tolik, ačkoliv všechna vztahují duše k Bohu, některá bez možnosti osobní…
Proč to vlastně požadujete jednoznačně? To proto, že jste ten materialista nebo kvůli chaosu? Jak vás přesvědčili, že Bůh přece jen jednu věc řekl zcela jasně a ostatní věci vůbec? Že svobodu berete za jasnou věc. Ptáte se jak kierkegaard. Ptejte se na to anarchisty, řekne vám, že větší problém než trojjedinost, je pro něj dvojakost milosrdenství.
… on nevěděl, on maloval… to je zase můj básník
Mám tam ale chybu, jestli se vám to bude lépe číst, když to opravím …vně a kde jiné učení.. nebo kdy…. Ale kdo to by muselo být jiným učením..
Mně zase dovrtávají hlavou vaše dvě kóty. Proč vznik vesmíru a vznik života?
Je to v 0:03 jestli si vzpomínáte. Dvacátéhošestého.
M 4:19
Polehounku či drsně, avšak stále slovy nevyslovitelnými a pro nenaproštěnce (to slovo jsem vytvořil jako synonymum pro psa nevěřícího) neslyšitelnými. Bude to znít namyšleně, ale myslím, že v bádání už to pro sebe mám nějaký čas zaznamenáno. Jde o velmi osobní, spíš o pouze a jen exkluzivně osobní věc. Ve zkratce jsem to tady nazval prověřením se skrze tu věc na druhou stranu. To není nikterak drsně formulováno.
Nicméně tam, kde s vámi souhlasím, tak skutečně souhlasím. S velmi českou formulí, že jste přitáhl písmenka, že to bude dobré a že jsou ty skupiny.
Dál nemůžu vyjadřovat souhlas ani nesouhlas, pouze námitky. Jde přece o předmět mého bádání. Tímto odstavcem jsem měl začít.
Odlišování jednotlivého od všeobecného, to je při bádání obzvláště obtížná věc. Jde o množiny, které se různě pravidelně i nepravidelně překrývají.
Vidíte jistě, že to ale aspoň trochu odděleno mám – kolektivní nábožk. vůči osobní víře. To kolektivní je jak společné a prolínající se, tak sumou jednotlivých specifických osobních vír, vždy tam ale je stejná metodika, předmět a intro.
Taky jste si jistě všiml slova disent. Bez něj by nešla ani ta Bible zpochybnit (jak nutně činíte). Kolektivní a veřejně provozované nábožk. se biblickými úskalími prověřuje naprosto nepokrytě. Čemuž asi i rozumím, zpracovává se to tam prostými prověřeními se bez dalších komentářů, alegoriemi, spolehnutím se na autoritu hermeneutiků, taky (dnes už možná méně) na pokárání rošťáků, kladoucích dotěrné otázky. Upalovací taktiku už samozřejmě ponechávám minulosti či mladším monoteistickým nábožkům, nazvěme to třeba dětskými nemocemi. Tak či onak, tam se takzvaně musí držet lajna.
Disidenti (skrytí, dnes ale čím dál otevřenější) se úskalími patrně přověřovávají o něco obtížněji. Zde můžu, možná dokonce musím připomenout koncept Ježíše. Kterého si (viz mé starší psaní jinde) velmi vážím. Byla jím tehdy vytyčena úžasná cesta ven z krve a hrůz. To nepíšu jako „udobřovací lichotku“ pro ev. jiné věřící, kteří to tu můžou číst, je to skutečně jeden ze závěrů mne – badatele odjinud.
Ježíšův koncept je podle mého pro disidenta velmi osvobozující. On neví, proč uvěřil (stejně jako nevěřící neví, proč neuvěřil), ale stalo se. Pro svoji víru proto nutně potřebuje vědět (svojí vírou, tzn. věřit tomu), že to má nastaveno správně. Jakkoli se mu velmi mnohokrát nedaří uplatnit to celé činy, nemám důvod pochybovat o tom, že to skutečně i správně myslí a chce. A osvobodil jej k tomu ten Ježíš. Umožnil mu důvěřovat i jeho tátovi – Otci, tzn. prověřit se všemi (ten můj příklad, což jistě víte, je jen nahodilý, tzv. první po ruce) biblickými a věroučnými úskalími. Ve smyslu nikoliv slepě je abstrahovat, ale přenést se přes ně bez zásadnějších osobních trnů výčitek.
Já vím, já vám ty lidi často děsně pomlouvám. Ale myslím si, že v každém nějaký ten kousek dobra je. Bez toho (viz Nietzsche vs Dostojevskij), kde se vzal. A myslím si, že věřící, beroucí svoji víru správně, se snaží nebýt hrdobcem, nýbrž hrdobcem. Nabalovat si s Ježíšovou/Boží pomocí svou kuličku dobra.
Jistě však víte, co jsem za paďoucha. Že pořád tam budu mít milion různých ale a pořád budu bádat nad prověřováváním se úskalími. A že mě teď napadlo, že, stejně jako „postaru“ věřící homosexuál by měl tu svoji sexualitu vnímat kognitivně disonančně, jistou disonanci by měl privátní věřící vnímat i u svého prověřícíseť úskalími.
P.S. A to si uvědomuju, že pokud to čte žid, musí se (muslim možná o něco méně) u té pasáže o Ježíši na svém sedacím nábytku nesouhlasně vrtět. Vrtět i ve stoje či vleže, pokud nesedí. Oba přece taky nabalují, tak co do toho cpu pozapomenutého kazivěrného rabiho či pouhého jednoho z proroků.
Koncert Ježíše? Jemu prošla i modlitba, tak to je jedině dobře. A jde i vyslovit. Nu, kdo jiný by měl jít vyslovit, než Ježíš.
Že s tím souhlasíte, s tím, co jste vyjmenoval, tím mě zavazujete, abych si to nedovolil. Nebo mi věříte, že si nedovolím, když to píšu. Asi se několik potom následujících vět ocitlo ve dvojsmyslu, kvůli čemuž určitě není třeba se znepokojovat.
Kognitivně disonančně vnímat, to co vy uvádíte, jsem neřešil ještě, asi je vážně jiná doba a postaru, i pro nemocné, zraněné, oni tu jsou na znamení, oni jsou znamením mesiánského určení, poslání Ježíše… Teď si poposedlo, možná se nadzvedlo oblako nevěřícího prachu až v mlhu hustou tak, že by se dala krájet.
Ano, do souhlasů už nebudeme zabrušovat a vybrušovat.
Ježíš promlouval s Otcem. Z koncertního backstage, ze stage i mimo stage. Snad mě nepodezíráte, že jsem u bádání nešprtal? A nenašprtal si, že to byly nejčistší modlitby vůbec, které jsou působením Sva. Duc. věrně a pravdivě zaznamenány v Evan.? A protože promlouvání s Bo. Otc. je pokaždé modlitbou, tak kdykoli s ním promlouval, tak s ním promodlíval.
V tom mám naprostou sonanci, vždyť je to v Evan. Jen nevím, jestli mu ale prošly všechny. Mám taky totiž našprtáno, že Ježíš dopředu znal Bo. plá. Když už to ale začalo být fakt nepříjemný, promodlil k Otci, že je jím zklamanej. To musel být, jinak by se jej zklamaně nemodlil, proč jej bez jedinýho modlitbíčka opustil. Sva. Duc. učinil dopuštění, že je to v Evan. věrně a pravdivě. Tam, sorry jako, mi to jaksi disonuje.
Nepodezírám. A už jsem byl rád, že jste našel, co jste hledal, že když Ježíš vlastním příkladem jaksi, tak že vám neva, že strhl tak lidi k modlením, když to prošlo jemu.
A když jen skrze něj, Pravdu, a nijak jináč lidi neprojdou (to měl předem sjednáno s Otcem, spíš si to už předem vymínil), se trochu zalekl paradoxně té představy, že v průchodu bude jen on sám sám a sám, nedivím se, že velice drsně podotkl k Otci něco ve chvilce svého života až takového.
No, i když dokonalý, v tu chvíli byl ten ecce homo. Takže mu uznám slabou chvilku, protože ono to asi opravdu bylo náročné.
Myslíte ale, že strhl?
Neopravitelným, tedy závazným dogmatem je, že Boží vůle je neměnná (našprtáno, viz tedy to zadušování, že odteď každej za svý). A že modlitba je velmi potřebná a přínosná. Ale v důsledku je jen k tomu, aby posílila důvěru prosebníka k tomu Bohu. Kdybych to nevěděl, nebudu si s tím modlením dokola začínat.
Což, opět sorry jako, neznamená nic jiného, než – modli se, abys tím posílil svoji důvěru v neměnnou vůli, alias důvěru v to, že ti nebude splněno naprosto nic.
Ale nemůžu nikoho ovlivnit, aby byl/nebyl stržen. Nebo aby v tom dogmatu byl/nebyl disidentem.
To už by mohlo sloužit i jako důkaz pro ateistu. Když jste tedy dobádal až potud, myslíte, že se lidé stali oběťmi své svobody?
No jo, já tam vynechal ty kóty. Ale to je asi tak obsáhlá věc, že až se do ní pustím, budu muset odskočit úplně nejdál jak to jen umím…
M 12:55
Mně z těch těstovin picne. Možná to skočí až za to, jak jsem vynechal kóty, ale čert to vzal, snad to najdete.
Ateista věří bezdůkazově. V neexistenci. I kdyby se mu černý na bílým přinesl důkaz neexistence, bude si věřit radši bez něj. Tak snad mu nebudete nosit černý na bílým důkaz něčeho, co je důkaz exist.?? Když tu ke všemu není. Nebo…, počkat, to jako mám, aby to če. vz., být tím ateis. já?
Ale když jsme teda u toho, ani jste vlastně nic nepřines. Oprava, ta písmenka ano. Já to měl přinést. Tedy, v tom se myslím opravovat nemusím, jinými slovy jsem k tomu atreis. cestou sám došel. Jako, uznávám, že jsem došel hodně daleko. Jak sám říkáte. K čemu ale tentokrát? Jsem něco dokázal? Sám sobě? K tomu bychom se někdy mohli vrátit, já si to pak zaznamenám do bádání.
Člověk, když se mu dá svoboda, mate jej to. Tohle nebudeš prozrazovat, támhle nebudeš chodit nic strhávat, ve stráži nebudeš chodit přes les na pivo. Všechno se řekne, všichni to vědí. Oprava, vlastně ne všichni, třeba to prozrazování jsem nevěděl, protože se mi to neřeklo. Ale stejně, najednou pic ho, jednoho popadne svoboda a málem se stane její obětí. Aha?
…atreis…, atreis… Kde já tu zkratku slyšel…?
Sám nevím, proč odskakujete, proč si hrajete a jste logicky proti teismu, ubezpečujete se, že nikdo takový, kdo nahlásil Bibli, neexistuje a takové nazýváte disidenty. Nejsem ezoterik, abych nosil, čemu byste uvěřil. Ani vyslovitelného nic.
Jaký je svobodný člověk.
Vedle tlaku těstoviny odskakuju taky pod tlakem vrátit se jednou k důkazu i pro ateistu, což je míněno jako vrátit se brzy. S nulovou svojí přetvářkou – který to je?
A ještě odskakuju kvůli své ústnatosti.
O logiku se snažím. Pokud mi někdy jde, mám aktuálně námitky proti teistickým oxymóronům a způsobům, jak se s nimi teisté vyrovnávají. To se ale táhne celým mým výzkumem, jsem zvědavej jako vopice.
Co je to nahlásit Bibli? O co více volněji se věřící vypořádává s těmi věroučnými biblickými nesoulady, o to více jde o jeho disent. Ať už je víra sebeosobnější záležitostí, má své kolektivní intro, viz Bible (s nesoulady). Tedy, ten disent, třeba i skrytý, je vůči němu. Chci-li u bádání být zodpovědný, musím se vedle víry osobní zabývat i tou prolínající se kolektivní, tzn. nábožkem.
Pozn., zabývám se i jednou neřízenou střelou. Super ultra hyper ježíšovcem. Taky to tam patří. To jste možná ještě neviděl, ty planoucí oči, když mi popisuje, jak izraelité potírali v Egyptě rámy svých dveří krví, aby…, když cválající jezdci rozsévali…, když… když to zakončí tím, jak nás, hříšné, Bůh neskonale miluje. Jednou střelou, kterou znám. Další neznám, i když jsem se kdysi snažil o „reportáž“ u jedné skutečně vytuněné skupiny Letničních.
Se svobodou, i tou vnitřní věřící, je to jako se vším. Každý s ní zachází po svém a jak umí. A že nemůźu ovlivnit, to neznamená, že kdybych mohl, tak ovlivňovat budu. Nebudu. Nebo teda (jak se věčně opravuju), budu. Ale jen v nutných případech. Náboženské války, činění života nesnesitelným pro jiné jménem té víry apod. Myslím jsem to nazval dětskými nemocemi.
Dětskými… co myslíte, je kol. nábožko jen zneužitelné? Tak, jako i jiné ideologie? Ke všem těm válčeníčkům, upalováníčkům, života ničeníčkům? Našel by si stejně nějaký dotyčný jeho člen – tedy i takový, který je majetníkem své osobní víry – i bez něj prostě jinou cestu k nim?
Osobní duchovní svobodu, táhnoucí svého nositele k dobrým věcem, považuju ve věřící lidské množině za přítomnou automaticky. Jinak by nábožko i víra ztratily smysl nadobro. Nezabývám se jí proto.
Porozuměl jsem už před tímto vysvětlením všemu, co říkáte, ale jako předmět zkoumání by vám mohl váš očimavypoulený ježíšovec stačit, co nového objevíte, když si nepřečtete žádný ani výklad nějakého Otce. Je fakt, že s knihou, autorem těch slov, nemůžete polemizovat a taky o hodně rychlejší je se zeptat, jako jsem se chtěl zeptat na fyziku a rychleji vstřebat. Zaplať bůh že ve fyzice se mluví vyslovitelnými slovy a nikdo vám nenamítne, že elektron to špatně zařídil a je nespravedlivý a rozdmýchává nepokojné postoje.
Dobře vím, koho tady zastupuju, tak nikoho hájit nemůžu a nehájím, a v takovém rozsahu, v jakém vy požadujete, nebudu.
Došel jste tak daleko, jak jen Bible dovoluje. Co je na tom špatného? Nazýváte víru kolekt. a os. Tomu nerozumím. Víra v písmena a víra v něco za nimi, možná. V utrpení lidí pracujete s logikou správně.
Ještě takto teda, předmětem vašeho bádání je náboženský úkaz, totiž psychologicky nevysvětlitelný a sociálně neomluvitelný, z kterého by mělo být pro všechny časy vyvozeno, že značná část obyvatel země se zbláznila a chová se vyšinutě a ještě navrch toho si to ukotvila v Písmu do očí bijící nelogikou, kterou permanentně uplatňuje. Obcházení toho, např. ze mě, dělá vašeho disidenta a bádáním v nezbadatelném jste pro mě ateista. Prostě vám to není fuk. Posune se výzkum někam tím, že nějaký respondent by vám přiznal, že modlení nic nezmění? To by byla škoda, ne? To by se ani nestačily odkrýt hlubiny vyšinuté duše nijak. (To nemluvím v tom posledním o sobě, to jen tak obecně, o všech.)
A mělo to zaznít na začátku výzkumu, vůbec, co je cílem.
A jak tam požadujete ten důkaz, který to byl, tak právě to, co jste učinil logicky nevyvratitelným. Důkaz argumentem, točí se, netočí se… jak kdy.
Vlastně, omylně jsem shrnul věřící do jednoho pytle, vy si přece vážíte opravdově upřímně věřících v dobro. Takže co je to? To pokrytectví je špatně. Tak dobrá, tak by se měli lidi předroztřídit na opravdové a na pokrytce, mělo by se do nich vidět nebo sami by si to měli utřídit, měla by být nulová sociální kontrola, to by teprve byla svoboda. A co když v každém i pokrytci je procento svědomí? Kam s těmi vašimi sirnými koulemi, řekněte, kam? A proč? Pro spravedlnost beze zbytku? Když svět už je nějak zaveden.
PS: nevím, jestli najdete oba moje pod sebou vzkazy, ale ono by to bylo jedno, kdyby ne.
Dříve než dojde mezi námi k nedorozumění ohledně výkladu nějakého Otce nebo jiné literatury. Když ji tak čítávám, tak si říkávám, jak vy byste se v tom vyžíval, v těch textech, jako opravdu, že by vás to muselo bavit.
Nic zákeřného ani rada ode mě.
M 7:36 8:41
Zase až odtud, protože vím dopředu, že to nebude jen pár slov. A nebude se mi chtít to pak přestrukturovávat, tak to nejspíš bude trochu na přeskáčku.
Nebylo by to jedno. A našel, protože jsem hledal. To by bylo skvělý kdybych nacházel při pátrání tak brzy, jako vaše komentáře.
Já vím, slovo snad znamená pochybnosti, tak když já do vás chlebem, vy do mě taky chlebem s máslem.
Na začátku by si měl člověk stanovit nějaký cíl. Já si jej tehdy nestanovil. Začalo to historií, brzy následovala architektura. Hltal jsem obojí, v tom prvním nejprve jen vyhledával „senzace“, u druhého podle načtených charakteristik zkušebně „rozeznával“ slohy od sebe. A postupně se dostával víc dovnitř. Jak hodnotí některé děje (příkladně z vícero jiných) Pekař, jak Čornej (natožpak Jirásek), z čeho vycházejí, v čem a proč je mezi tím rozdíl. Na (opět příkladně) gotických chrámech si všímat způsobů francouzského a německého ztvárnění ďáblíky a příšerky zastrašujících ďáblíků a příšerek.. A pomalu to postupovalo hloub, třeba, jak to, když jsme u té gotiky, bylo – a možná ale i nebylo – se Sugerem.
Atd. atd. (Mmch, proč jsem ten piccolomini – přece, můj papežský jmenovec Pius byl podobně nadšeným historikem. Dokonce napsal knihu o dějinách Českého království.)
A došel jsem až k tomu, že jsem si křížem srovnával historické zápisy z různých částí planety, do toho si nastudovával časoměrné metodiky (radiouhlík, dendrochronologie…)a jejich spolehlivost. A začalo mi vycházet, že první tisíciletí jakoby snad je časově nastavovaná kaše. Že jakoby bylo ve skutečnosti o minimálně desetiletíčka, možná spíš nějaké malé stoletíčko kratší.
Třeba nápisy na římských stavbách, které jsou „doloženě“ z doby „té a té“, zmiňují však i něco, co se mělo udát až později. Nebo otazník, proč se románská architektura „rozvíjela“ více než tisíc let, aby se rozvinula tam, že bazilika sv. Jiří jako by z oka vypadla některým římským chrámům z konce 1. stol. př.n.l. Že by ta staletí Dark ages, kde byla znalost stavitelství se vším ostatním naprosto zničena? Které to vlastně byly ages, když na Apeninách a v Byzanci (kde příkladem pro obojí typ architektury je „temnočasová“ Ravenna) se nerušeně stavělo dál?
Další „třeba „, na různých místech planety taky byly (osobitým způsobem) zaznamenávány přelety kosmických těles. Zejména Halleyovy komety (které tak kdovíproč ještě neříkali). Dnes se podle těch zápisů „nakalibrováváme“ při určování časové osy dějů. Vědecká historiografie s tím samozřejmě taky pracuje, jistě velmi pečlivě, ale já, hrdobce, šel proti nim. A přišlo mi trošičku, jakoby při záznamech pozorování v Číně a Evropě a jejich srovnání se tam jedno zdvojilo. A hned pak je v radiouhlíku dírečka 75 let, kde se koneckonců v příslušných případech takováto odchylka připouští.
Bude to znít ještě tajemněji konspirativně, než obvykle tajemně konspirativně, ale prostě jsem dospěl k podezření, že vony se v tý historii snad dělají podfuky či co. Nebo se to jednoduše neví, tak se to jen nastřeluje. Nebo dokonce to někdo kdysi celý schválně pře…, viz podfuk. To jen tak někomu nedocvakne, mně však docvaklo!
Tak si tehdy říkám, a proč se teda vony jako dělaly? Dyť přece… Jistě rozumíte, že jsem si tehdy už dávno povšim, že historií i architekturou se jako červená nit (to jste tuhle nazval trefně, škoda, že nesmím tady ani jinde dělat ty koblihy) táhne to nábožko, zejména pak křesťanství. A uhodila mě do hlavy ta myšlenka – když teda, tak jestlipak do toho taky hlavně voni něco…?!! Vždyť víte, že vám celou dobu říkám, jak jsem podezíravý.
Když jsem odborně (já to neflinkám) zpracovával například židovské dějiny, zjistil jsem, že ať koukám jak koukám, před Josefem Flaviem nevidím žádného historika, který by je nějak zaznamenáníhodněji uváděl. Snad nějací helénští zeměpisci, občas nějaká stéla. A sedmdesát dva učenců, jejichž paměti snad měl po téměř čtyřech staletích zpracovat Órigenés…, no, dnes je nekorektní si u toho škrábat bradu. Jako, to stačí, když v té době už měli přes tisíc let tak nabitý historie? A ke všemu jim pak do toho vlezli ti Masoreti a zas bylo všechno malinko jinak. A kdyby jen to.
A do toho ty církevní řády, trochu třeba dominikáni (to nemám ze Jména růže) a hlavně pak jezuité. Jak objížděli ty evropské archívy a stahovali písemnosti do Vatikánu. To oni myslí na zodpovědnost, říkal jsem si nejprve. Vždyť ty pergameny a papyry a tak, to podléhá zubu času, to si tam přivezli, aby to pečlivě do písmenka opsali na kvalitnější papír a všem to pak zase vrátili.
Jenže do toho pak ta podezíravost. A ta stejná u toho, že i ty svatý písemností se tehdy jednou za čas musely přepsat, nejlépe do latiny, pak do řečtiny, zase do latiny, sem tam něco do hebrejštiny a zase zpátky. A tuhle Vulgáta, támhle Septuaginta…
„No, oni ten důvod nějaký budou mít“ – jsem je podezíral. Něco třeba tam vysvětlit, jak to bylo doopravdy ve skutečnosti a napsat tomu pravdivou verzi. Hlavně to musí navazovat perfektně na to, jak se vyvíjelo to křesťanstvíčko, jak navazovalo na ten popletený judaismeček, kdy přesně který doloženě existující svatý skočil šípku do vroucího oleje, aby pak, zázračně vystoupivž, požádal o osušku.
Přestal jsem si postupně to propojovat s tajemstvími historie a architektury a začal se od historické stopy náboženství blíže zajímat víc o to, jak vznikla, co je jejich motivací, obsahem, jak jsou svými nositeli vnímána a v životě realizována, prostě, co všechno se kolem nich odehrává.
No, a tak jsem si začal hrotit (to mám od syna, když chodil do školy, říkal tak učení) i věrouku. Bibli jsem celou nedal, na to já jsem marnej. Ale i nějaký Otce, to mě zase trochu podceňujete. Na christnet, granosalis i jinde jsem viděl některé jejich stati i komentáře k nim, různí kněží tam psali. Taky do Jana Zlatoústého jsem, přiznávám jen zběžně, nahlíd, nebo do Tomáše Akvinského – to když jsem hrotil limbus. Zkusil jsem i položit nějaké otázky na kterémsi tom webu. Ale to byste teda neřekl, ti mě hnali! A to jsem byl přitom tak opatrný! Že co jsem to prý zač, když se takto neomaleně vyptávám! Ano, i cosi, že s proradnými ateisty si pro jejich proradnost rozumný člověk nezačíná, tam zaznělo .
Zoufal jsem si. Proč na mě byli takoví? Jen jsem se přece ptal, že když se říká, že to tehdy přesně tak bylo, tak jak to, že pak to bylo zase jinak. Neptal jsem se na ten limbus, cosi jiného mi tuším tehdy vrtalo hlavou. No, o to víc jsem začal hrotit.
A tumáš modlitbou, tu zase Golgotou, tu třeba tím limbem. Do mě? Do původně fyzikálního chemika? Najednou byl cíl stanoven! Jakmile mi na mé buřičské otázky začne někdo odpovídat, budu se ptát dál. Na příkladech. A budu zkoumat, co mi řeknou. Potvrzuju vám tímto, že jste velkou výjimkou v délce komunikace. Téměř nikdo se se mnou po své první odpovědi nebaví (tady mi občas ještě odpoví Tvůj bratr). Maximálně se někdo zeptá, co vůbec chci. Což se mě víceméně nakonec ptáte taky.
Celé to jakoby nedává smysl. Měl bych se takto sebe ptát taky. Vždyť od začátku vím, že to nevede nikam. Ale nechci se pak kochat, že mi nakonec někdo řekne to, co zmiňujete. Že řekne:
ano, jistě, prostě se přes ta úskalí přenáším. Nezabývám se tím, že to tam logicky perfektně nesedí. Celý to podnikám z jiného důvodu, kterému, jak sám říkáte, nerozumíte.
Taková odpověď ale nestačí, snažím se o „statistiku“. Jedna „výpověď“ je na to málo. Okakulič je jeden (ke všemu opravdu poděs), vy jste jeden, Tvůj bratr jeden, k tomu z minula a odjinud několik dalších jedněch. Každý mi k mým otázkám a drzým řečem něco nějak řekne. A já si to skládám, co se shoduje, jakými slovy je to řečeno, zda a jaká z toho prosvítá emoce.
Není to míněno ponižujícně, kdybych řekl , že jsem „sběratelem obvyklostí, obsahujících neobvyklosti“. Jsem jako na konkrétní známky zaměřený filatelista. Známka je známka, má zoubky, něco zobrazuje. A to zobrazení, za tím si jdu. Jakmile získám jedno, ze sběratelského pudu hledám další.
Takto to já, milej pane M, mám. A jsem vám tuze vděčnej, že, což bych já možná už udělal, jste s tím už dávno nesek, že co si vás má nějakej blbeček co nastudovávat.
A všechna ta jména, události, lokality a další, zmiňuju tak velmi nonšalantně proto, že vám důvěřuju, že to neberete tak že jsem to jistě narychlo vycucal z internetu a teď dělám přirozeného spontánního všeználka.
Ach jo, sem bych ten koblih taky bejval tak rád dal…
Vašim prostřednictvím by se o mě skoro pokoušel názor, že lidi jsou vesměs poměrně, jak to říct, útoční nebo tak něco a jeden, když s nimi chce mluvit, musí se čas od času předem hájit. Že třeba vážně nemá pod lavicí tahák… Ale zde důvěra může být v poho snad oboustranná.
Zažil jste toho opravdu hodně… (sorry za ty tečky, snad vám tak nevadí jako mně koblihy. Nic jimi nemyslím.)
Bylo už dávno jasné, že jste pronikl do celé šíře mnoha oborů, jen jsem nevěděl jak systematicky. Obdivoval jsem vaši paměť, a teď vidím, že jste si asi zaznamenával a skutečně studoval. Už jsem se tomu, myslím, kdysi divil, kolik toho víte… Byl byste taky výborná studnice, ale vím, že kdo jsem já, abyste mne obohacoval někdy nějakými články zdůvodňujícími moje nepatřičné otázky. Máte prostě náskok a já s vámi nemůžu, asi ani přibližně, polemizovat a ohromovat vás už vůbec, notak je to spíš tak nějak, že já vás rád čtu. Já vůbec lidi pořád nějak poslouchám. Ten můj děda, co se nejmenoval Šudrla, mi celý život kladl otázky, furt mě zkoušel z něčeho, mě to teda dost bavilo, to jsem netušil, jak se mi to v životě obrátí, no ale o tom jsem nechtěl.
Takže to vy jste vypustil do světa tu informaci konspirační, že tu a tam chybí stoletíčko, a další nesrovnalosti.. Kdo jste? – to je řečnická. Připustit to musí snad každý, kdo trochu do historie zabrousí. Ale proč nebo jak se lidstvo rozhodlo, což nastalo zřejmě neudržitelnou globalizací vzniklou knihtiskem, že si ty dějiny sepíše, a tak nějak ujednotí, nebo spíš, proč musí být dány? Myslíte, že lidstvo předem odhadlo, že chaos v minulosti by působil nepříznivě na chod lidstva? Kalendář sice zřejmě jo, no ale..
Ale to jsem odbočil, o tom jsem nechtěl. Náboženství, jezuité, archivy.
Spíš jsem jenom závěrem takovou připoznámku, napište si ke mně, že celé to dělá proto, že tomu věřil a vystudoval to, dostal místo a práce ho baví a i přesto je pro něj čím dál obtížnější něco lidem povídat, ačkoliv to po něm chtějí (ti lidi ho při tom udržují nejvíc a spoléhají na něho). Že by ale nerozuměl, čemu věří, to že si nemyslí, tam napište. Nevím teda, jak je ta kolonka malá, klidně použijte zkratky, ale mělo by tam zaznít anarchista, nihilista, existencialista, no a takhle teď, když se na to podíváte, tak víte, že on nemůže a nedokáže vtírat do lidí svoje myšlenky, být respondent, co napíše, smaže, tak je pro něho všechno zbytečné, a já myslím, že je to choroba (a jen doufám, že doma to na mně není znát. Kytky nosím pravidelně, koblih). Ale číst mě baví strašně. A tuším někde v kostech, že čím budu starší, tím víc mě bude nihilismus přecházet a budu rád, když budu mít, co předávat. Trochu dost odděluju práci.. pracovní, povinné texty.. a sem chodím spíš jako číst, protože je to tu celkem aktuální, co se dění politického týká. A já nikam nic velice na zprávy neklikám..
Tolik napsat do inter. disk., pardon, panebože.
A poslední ještě, tu literaturu, jak vám tam kdesi říkám ke čtení, to z důvodu logiky (Kierke.. toho vám vlastně nabízím imrvére, jste dost stejní v čemsik), ne že byste tam měl objevit nový poznatek. Nebo někoho, kdo staré filozofy převykládává, třeba P. Floss, apod. Ale pokud.., tak jsem nic neřekl.
I já jsem takový. Jakmile někdo sype vědomosti z rukávu a nepřestává a nepřestává, motivuje mě tím podezírat jej. A hned nato sebe, zda mé sypání je ok. Dnes je ten internet tak snadný. A protože na diskusích považuju občas někým předkládanou instantní znalost čehokoli za mimořádně trapnou, mívám pak souboje se sebou, jestli taky tak zvonka nevyzerám.
Ony jistě jsou jakési další rozpoznávací znaky, tuhle jsem tu viděl, jak se někdo nedbale zasvěceně zmiňuje o chemismu ve vysoké peci. A prásk tam k tomu ∆H. Jen tak, za uvedený vzorec. Což ovšem znamená změnu reakčního tepla, kdy, pokud se to u zápisu reakce uvede, musí to být vyčísleno a s jednotkami. Jinak je to to stejné, jako by někdo napsal, že led taje při teplotě.
A znáte to, jak vždycky lidi mávnou rukou, že ale prosimvás, co já. Jakejpak já jsem, vždyť já jsem jen vobyčejnej…, to je na tu řečnickou. Však víte, jak to lidi říkají, když chtějí předstírat skromnost, ale v hlavě jim pinká, že cha, a to jsem ti přitom ještě neřek spoustu dalších věcí co taky vím.
Že si to mnozí připouští…, no vždyť. Zas takový, že já si povšim, vypustil to, a tím si začali ostatní připouštět, tak tam ani nemusím tu skromnost předstírat. Takový totiž především nejsem, že první já si povšim. To by se pak při takovém mém tvrzení kampak na mě hrabalo ∆H. Přede mnou si povšim jeden z Jablonce. K tomu divení se mě postrčil on, když mi tehdy poslal fotku kteréhosi římského oblouku a k tomu: koukej, co na něm mají napsáno. Že kdo to tenkrát vyhrál. A říkají, že to tam napsali ještě před přestřihováním pásky. Jako, vyryli. A přitom jinde zase říkají, že to vyhrál jeho příbuznej, co měl jedno ze jmen stejný, ale co tenkrát ani ještě nebyl na světě. Copak já umím latinsky? A copak já můžu vědět, jestli to nakonec nebyl ten samej a jestli se to tím pádem nesmrsklo v čase či co?
Já si totiž myslím, že si taky pamatujete. Pamatujete, jak jsem se kdesi na počátku naší komunikace ptal, jestli náhodou nejste…, tak vy jím tedy jste? To vás semtam při mém psaníčku patrně zabrnělo oko. Tady to zase sice kazej ty kytky, třeba je ale nosíte mámě nebo jste slávista.
Ten Johannes G. je něco jak brtnci Veverkové. Já mám na pamatování si mnemotechnické pomůcky, např. kolem jejich sochy na Tř. Míru jsem v Pardubicích chodil každý den. Jednou jsem na tom plácku kolem sochy kohosi přepral (tak to jistě muselo být, jen si už to konkrétně nevybavím), ale tak jsem u toho škobrt o rantl podstavce, že jsem pak kulhal až do Polabin.
Jezuity vymyslel Ignác z L. až chvíli po něm. Ale šlo se spíš po těch manuskriptech (co se jim prve možná taky tak neříkalo), on taky Johannes G. nezačal ten investiční celek hned vyrábět ve statisícových sériích. Motivaci jsem už načrtl. Oni jistě nebyli lidstvo, ale to ujednocení tam z toho čouhá. Ten nepříznivý chaos, myslím jste to správně nazval.
A jak pak začala ta sériovka, už to většinou chvíli bylo v těch vrácených manuskriptech manuskriptů neopraveno, takže to bylo autentické. Ano, takto jsem to myslím naformuloval správně. V těch nevrácených nevím, to by musela Šv. garda dostat povel mě pustit do podzemí.
No, pak už se ale tisklo ok. A když se něco natisklo chybně, šlo to hned do makulatury s uhlíkovou stopou. Nebo za nějaký čas to šlo. Chod lidstva, to totiž není žádná legrace. Právě o tom já vždycky chtěl. A ani se nějak neobávám, že kdybych se do toho podzemí, přízemí a nadzemí (já totiž ani pořádně nevím, kde to všude mají narozstrkaný) chytře nepozorovaně vloupal a pak to vypustil, tak že by z toho lidstvo bylo nějaký rozhozený. Vždyť jemu je to všecko tak jedno, nakonec, co vám budu povídat. Už se to stabilizovalo, tak co se v tom vrtat, jaký, že vždycky chtěl.
A tam to s tím an., nih., exis., tak to já víceméně taky, jen asi k tomu jsem víc skep. a pes., takže z toho možná bývám víc nabručenej.
Ten Kierke s tečkami, normálně jste to tam klidně moh dát celý. Stejně jej neznám. Ale chvíli jsem si teď o něm četl, i o tom druhém, zdá se, že nabízíte zajímavou literaturu.
Ještě doodpověď k tomu, co jste nechtěl. Proč se lidstvo rozhodlo sepsat si dějiny, resp. proč musí být dány. Jestli proto, že by ten chaos v nich měl negativní vliv. To je náhodou výtečná otázka.
Ony se ty dějiny převypravují asi od doby, co jsou nějak zaznamenávány. Vlastně těžko říct, jestli obzvláště převypravují dnes, protože toho nechutného dnešního jsme jen očitými svědky. Jestli nám to jen silněji nezní do uší, ale je to vlastně standard.
Přičemž nezaznamenáno toho jistě bylo nesčetně víc než zaznamenáno, a pak jednou až několikrát převyprávěno.
Kdy samotný zápis…
Já bych moc chtěl potkat například Elišku Přemyslovnu a taky Elišku Rejčku. Tuším ve Zbraslavské kronice se píšou o kráse Přemyslovny přímo chorály. Že jinde v Evropě takovou roštěnku nemají. A nevím jestli taky tam, ale o Rejčce se píše, že byla snad ještě větší roštěnka, čímž si Václava omotala kolem prstu, natožpak po něm chudáka Rudolfa. Viz třeba ta věnná města a tak. A možná i Jindřicha (o dospívajícím Lucemburkovi to řekněme budeme považovat za bulvár). Každá epocha asi má odlišné náhledy na krásu, ale propaganda je propaganda. Stejně bych je ale chtěl vidět a nejlépe si s nimi i promluvit.
Taky by mě zajímalo, jestli to bylo při tom příjezdu Přemyslovny na námluvy s Lucemburky opravdu tak, že k našim rytířům se sbíhaly davy za křiku: Čech! Hleď, toť Čech!
Ty příklady jsem zvolil velmi krotké. A, stále v rámci krotkosti, on si vůči tomu, co lze považovat za poměrně důvěryhodné, např. Pius popustil tu uzdu fantazii taky dost.
S těmi záznamy to ale každou chvíli bylo náramně náramný. A jistě se to nedá zobecnit jen tím, že historii píší vítězové, protože těch vlivů na zápisy bylo celé spektrum. Od potřeby poctivě zaznamenat jak to skutečné bylo (pokud znalosti k tomu vůbec byly dostatečné), přes spekulace od čistých výmyslů po věroučně, mocensky a emočně ovlivněné „autentické zápisy“. Ať nejdeme daleko, co ten Flavius, co ten Žitavský na Zbraslavi, co třeba Pekař s Jiráskem? Jaké to byly vzory objektivity, z jakých (jak moc cinknutých) pramenů vycházeli?
Samostatnou kapitolou je zápis něčeho, čemu někdo byl přítomen či měl pravdivou výpověď svědka, a zápis minulosti, o které se ten někdo jen nějak dozvěděl že starších pramenů. Ale to bych zase byl až moc dlouhý, už jen tohle stačí.
Zápis historie i jeho interpretace je pop, někdy dokonce punk, nejednou Ezop. Čehož jsme si všichni vědomi a historici, protože jim nic jiného nezbývá, to přiznávají. Stejně tak vědomi toho, že dokud nebude (jakože nebude) stroj času, budeme odkázáni právě pouze na tato podání. Což jistě vždycky bude produkovat takové, jako jsem třeba já, taky takové, kdo chtějí protlačit svoji verzi atd.
Takže se vlastně na to odpovědět dá. Ano, lidstvo, třeba v zastoupení řkc. církve, kdy ona se „zastoupila“ ze svého rozhodnutí, mělo důvod se rozhodnout sepsat daně dějiny. Svoji danou verzi, aby zamezila popu, punku I Ezopovi. To má smysl. Mocenský, ale v důsledku i pro klid duše mnohých zvědavců. Ale nevyšlo to, protože lidi jsou pytel blech…
Obzvláště je obdivuhodné, jak liší se obrazové ztvárnění od charakteristiky psanou formou. Buď malíři museli z nějakého žánrovědobového příkazu uchopovat štětec tak neobratně, že jím nešla vybrousit ta skutečná silueta nebo brkmistři měli v jednu chvíli určité dějinné etapy příliš mnoho slov k upotřebě nebo každý z těch uměleckých řemeslníků ztvárňoval někoho jiného nebo někdo z nich viděl události a protagonisty jen z doslechu, ale Přemyslovna hezkà musela být, protože jak známo, povila potomstvo velmi sličné a co do zjevu povedené. Když uvážíme tehdejší obcházení ženské duše, jsou svědectví o ženské kráse vylíčena zbožným nezbožným náramně. Jako ten český národ zvnějšku, my přece nejsme žádní cikáni nebo indové nebo jsme?
No ale tak, jestli církev ty dějiny stanovila.. no, když uměla psát.. Spíš to, že je stanovila, ustanovila, musely se prameny, rodokmeny shodovat, jako když se moudře ustanovovaly jednotlivé součástky Bible. Lidé potřebují řád a vědět, jak to je, od něčeho se odrazit a na tom stavět, a pak teprve o tom mohou přemýšlet postranními uličkami, podrobovat. Chápete, jak je to zvláštně vymyšleno? Že i když je neúroda, strádání a třeba bitva, tak se to neuděje jinak než posloupně správně, řádem. To jenom Pekařové a Patočkové a Kierke.. by si chtěli všímat zapomenutých, omylem vykopaných nesrovnalostí, tvarů a písmen, smyslů, levobočků, pečetí. To nejde. Proto se lidi uplně v pohodě shodli, na tom, co logicky muselo na sebe navazovat.. A logicky se jednoho dne navázal expresionismus a impresionismus a je to asi poučení z historie, kterou si nedovedeme představit, ať si ji představujeme, jak chceme. Kromě kalendáře. Tam to nejde logicky posloupně vypočítat, kolikátého je, apod.
Takže vy jste to nevypustil o těch halabala staletích, no taky nemusíte být všude u zrodu, uprostřed všeho někdy, že ano. Ačkoliv, třeba právě s tím podzemím.. a víte, že kdybyste pěkně poprosil, mohl byste nahlédnout, a k tomu, když by se s váma chtěl někdo odborně vlivný trmácet až tam… Pak řekněte, až o tom napíšete knihu, rád si ji přečtu. Ale abychom nezamluvili ten celibát, co vás na těch kytkách obtěžuje, myslíte, že bychom dali náš rod vyhynout tak lacino. A předně, jenom jedna je ta věrouka nejpravější a nejtradičnější a nejpřirozenější a žádná jiná. Stihl jsem všechno, co se toho týká, rád, a další s tím povídáním k lidem si utříbím. Zbývá poslední krok, hle jak náhle těžký. A nebyl by, kdybych byl zapálený, jak jsem býval, ale trochu mě ta praxe změnila a ještě nějaký že piccolomini, co do chrámu Páně nezabloudí, jen ustavičně plno vytahování lidí všelijakých a událostí, co se ani neví, jak se staly. A ostatní aby přemýšleli. A tohle jsem asi nenapsal. Já přece nemůžu váhat. Nikdy jsem neváhal. Co to sakra je.
Brkmistrové, to jo. I když ve vás se (podle vašeho docela úspěšného záměru) jeden ne vždy – a to já zase uznám, protože s přehnanou názorností jako se šafránem, to je mnohem lepší – napoprvé vyzná, kam to směruje. Ale ten brkotrojrozměr je zákeřný. To tam pak jeden uprostřed strhujícího pozemského i nadpozemského děje vypadá jako štokrle. Neřkuli ostatní, kteří tam ten děj provozují.
Já znal jednoho poloslepého profesora kunsthistorika, hodně mi ukázal vývoj na malbách a sochách. Neměl jsem příliš v oblibě baroko. Ani nevím proč. Ale když mi prstem ukázal: vidíš tu emoci v jeho tváři? Vidíš, že to není jen neidentifikovatelný škleb? A že je mu cíp pláště lehce nadzvedáván jeho pohybem, který právě dokončil? To v renesanci ještě moc neuměli. A o gotice vůbec škoda slov, tam je to jedno štokrle. Vnímáš ty vůbec, co se v tom baroku stalo? (To on byl v tom podobný jako vy.)
Tak jsem se vydal do Kuksu, kam taky jinam. A celý den strávil nejprve v kolumbáriu a pak u sochořadí. Kurnik, ty kopie venku jsou nějaký menší…, to byla jediná má kritika. Jinak jsem koukal a koukal. Pak na Betlém a zase koukal. Špork jeden, proč dopustil, aby toho tam zůstalo tak málo? Z pekla to jde obtížně, já vím. Ale co když v něm není, proč to aspoň nezkusil? Ne kvůli natruc těm jezuitům vedle, ale protože to je úžasné.
Braun sice nebyl vyloženě brkmistr, ale i na Škrétu jsem si zašel. Cranachové nebo Bruegel, to je paráda (prý se po něm říká brajgl, což celkem u těch jeho vesnických pitek odpovídá). Taky Tizian je dobrej, ale díval jste se někdy na Marsya jak se u toho tváří? Jako by mu neuletěla ani jedna včela! Škréta tam přece jen už tu dynamiku má jinak.
Rejčka sice byla z Polska, ale i tak chci věřit, že obě byly opravdu fešandy. Z národní hrdosti, že už tenkrát jsme měli tak hezký děvčata. Obcházení duše je jedno, ale tehdy, pokud by tam měli opravdu dobrého portrétistu, myslíte, že by ty holky podal vážně v celý kráse, nebo raději jim trochu ubral? Jako, papír snese všechno, obzvlášť když ji potřebujete provdat a zanechat to taky historii, ale zobrazení … co mravnost?
A máte pravdu, takový Karel prý býval kárán kněžími za to, že nosil tuze krátký a těsný kabátec, aby fraucimor mohl po očku obdivovat jeho atletickou postavu. Kdepak my a z Indie.
To s tím čtením a psaním. Ještě za Franca jeden kardinál kázal, že žádný čtení a psaní, holota je na práci a na věření co se jim řekne. Ale ten odstavec o tom tam máte, že proti tomu vesměs nic nenamítám.
Já nejprve Pekaře taky nerad. Podobně jako to baroko. Ale teď uznávám, že, katolík nekatolík, hodně ostrá tužka v penálu. Tento příměr ale rád nemám pořád. Mimochodem, četl jste Dvorníka? Takový spíš zaměřením východňár, ale taky ostrá.
Co máte pořád s tím kalendářem? On jej Řehoř dal narovnat, ale opravdu se v něm pak dopočítáme, který přesně den se přestřihovala páska třeba u toho pobyzantsku postaveného chrámečku v té Ravenně? To já bych asi úplně neřekl, že to oni uměli dopočítat pomalu tisíc roků zpátky. Anebo že to teď umíme my. Sice pořád lítají ty Halleyovky, ale i tak. Ono taky i v tom juliánském se to jakžtakž sesouladilo až někdy kolem osmého století. Tak nějak hala bala a pak kompromisně podle toho, jak říkáte. Takže – rejpálkové tam budou pořád mít něco.
Tam je opravdu lepší, že když byla třeba ta bitva, tak si počkat a pak to pěkně zasadit nejen do logicky vypočítatelného kalendáře, ale hlavně do souvislostí. Nebo mě teď napadá ten jeden tuším z Canterbury, jak on to napočítal? 4002 př.n.l. snad někdy 20. října před polednem že bylo odděleno světlo od tmy? Ta data nezaručuju, zas takovou tu hlavu nemám, ale je to jasně a stručně.
Teď použiju popěvek Chinaski – jaký si to uděláš, takový to máš. S kytkami či bonboniérou, jakmile tam jeden začne mít ta celá slova, co jsem je vyzkratkoval, pořád jej něco prohání. Ale s tím vaším nej nej, tady opravdu sorry jako, ten koblih musím dát. Tak ale ano, taky toto jste si tak udělal a takové to máte, to je v případě veskrze pozitivních okolností naprosto v pořádku. Do toho kobliha mě donutil jen ten můj nestranný badatel.
S knihou to ještě není tak horké, víte vy vůbec, jaký v tom pořád mám binec? A do chrámu, to si zase zajdu. I jsem v nich i mockrát byl. Jenže já vím, já tam byl, ale jako bych tam ani nebyl. Já přece vím, že prohlížet si na trifóriu uražené nosy, nebo třeba v Třebíči prorůstání románského a gotického slohu, to není bytí v chrámu.
A jestli tam mám zase někde místo čárky háček nebo místo tečky čárku, tak já s tím opravovačem slov přece musím nějak žít. On taky má své potřeby…
Na závěr jsem zase u toho zvon. vyz. sypání a sypání, ale to je můj odvěký hřích. Důvěra je cenná věc.
To jsem teda myslel, že mi poradíte a ne že jej něco prohání. Tak já to teda odbudu. To je zvláštní, i kdyby do mě hučelo dvěstě lidí šedesátšest, jsou momenty, kdy je váhání to tam v mžiku.
Nebyl byste na správném místě, pokud byste střídavě neváhal a váhal. A pak si nevyčítal neváhání a váhání, abyste pak zase do toho nesklouz zpátky. Když jednoho nic neprohání, snadno sklouzne k alibismu před sebou samým. A k cenzuře sebe sama. Ztloustne. Nezapomeňte, že von to s tou svobodnou vůlí opravdu říkal. Sice se to tak prezentuje, ale on to nemusel nutně být trest. Do svobodné vůle patří i svobodná mysl.
Já na tohle asi nejsem správný rádce, protože nejsem ten insider. Ale dobro, i když věčně dostává na gatě, je. A je dobré jej v lidech hledat a je dobré jim ukazovat jak jej hledat. Kdyby nebylo, dávno jsme se vyzabíjeli.
Nejsem si jist, jestli se moje knihovna obejde bez vaší knihy. Trochu se teď vzdálím k menšímu usebírání.
co na tom, že naše neuroliberální dětičky nás pěkně serou…
No nezduřme se „za št’astnější budoucnost“, že? Zvlášt‘ my, co žijeme
kousek od Libavý, jak by řekl jistý Rakušan. Ono to může mít jistá
pozitiva, děti vychovaný bez námahy, případně efektivní převýchova…
když nakonec spočítáte ztráty, byt‘ už jen jako ódická entita, nová
karma je na obzoru!!! :))
Děkuji za tyto řádky.
Co se týče dvojteček – dávám je buď před přímou řečí (Marně teď volám: Nestřílet) – či před něčím, co logicky navazuje na text předchozí – a hodlám to zvýraznit (Nedopřeje nám cestu jinou: Jít za něj padnout?…).
Pěkný večer přeji.
Jémine, a Vy jste už na to odpověděl. No nazdar… 🙂
Ale třeba to pude, zrovna M Vám může potvrdit, že já s tím jazykem tady někdy dělám hrozný malby. Jsem teda zvědav, jestli ale nebude dělat drahoty…
Pěkný malby náhodou dělám. Tamto nahoře není celé, já toho kus nějak umazal. A v tom umazaným například jsem měl opravu, že jste umělecký řemeslník jazyka, já myslím někde slyšel, že řemeslník jazyka se říká spíš novinářům. A hned jsem tam připsal vysvětlivku, že tak se Vám klidně může říkat, aniž byste u toho musel ze vrozený skromnosti dělat takový to, že – ale děte, jakejpak já uměleckej…
Půjdou mnozí a dobrovolně. Pokud by se stalo, že to tu totálně krachne, vystřelí hyperinflace a z 95% budou chudáci, kteří si v zimě nezatopí a po celý rok budou hladovět, tak tito ještě rádi podepíší kontrakt na rok, pokud ti, kteří se i po roce vrátí, dostanou takový balík, že najednou budou mezi těmi 5% ultraboháčů, co budou mít vše. Rádi jim to zaplatí a natočí s nimi i fůru reklamních reportáží. Tak se to totiž ve špatných časech praktikuje. A půjdou dobrovolně další.
Právě takovýmto katastrofickým scénářům se ovšem chceme vyhnout…
Re: Eta
Když vystřelí hyperinflace a já podepíšu kontrakt, za rok dostanu právě tolik, co bude stát čtrnáctidenní nákup. Tedy pokud se spletu, přežiju to a dokonce i trefím domů.
Zkuste vymyslet něco méně blbého.
Výplata jistě nebude v CZK, ale pokud na tom budete trvat, tak se to řeší Inflační doložkou ve smlouvě.
Autorovi
Jsem myslel, že tu přikvačí nějaká OPRAVDU KVA-LIT-NÍ náhrada za Asfaltového Holuba, kterého jsem mohl beztrestně tupit, urážet a pomlouvat, jak nejvíc to šlo – a vono houno.
Verš dobrý, ale málo veselý, tématika úplně fpééér deli, no nevím. Nemáte v kešeni nějaké veselé historky z natáčení z márnice, anebo radši z patoly? Tam je taky hezky…
Jediná přidrzlá poznámka – blbě se to čte mou metodou rychločtení (průměr okolo jednoho sta a dvaceti stránek za hodinu, už to není, co bývalo…)
No prostě vadí mi ta barva a málo řádků na obrazovce, moje oční klouzání se zadrhává.
No ale když není nic jiného…
Těším se na další pokračování z vaší klábosnice…
Děkuji za zastavení.
Beztrestně tupit si mě můžete po libosti, ale na to už tu myslím máme i jiné…
Veselé to nebude nejspíš proto, že to nepojednává o veselých věcech – ale výsměchu tam najdete myslím dost.
I tak věřím, že tato báseň může pobavit – ne svou veselostí, ale svým ostnem.
Zkusím dát příště bez barev – snad to půjde číst lépe. Barva to právě měla zvýraznit, zřejmě se nepovedlo.
Pěkný večer přeji a zdravím,
Marek
Re: MŘ
S těmi barvami mne neberte úplně vážně. Jsem již lehce jetý kus a očka už nejsou co bývala. A zasklení to prostě nespraví.
Takže si kvůli mně nelámejte hlavu a čachrujte si s barvičkami, jak je libo!
P. S. : když to zas nabarvíte, budu vám moci o to více vynadat!
Re: MŘ
Dobrý večer, těší mne Vaše přítomnost tady. Závan vlídnosti, pohled shora, jiný, cizelovaný, svěží.
Až budete číst komentáře déle, zjistíte, že Vám Tragus vyseknul poklonu. Svým způsobem. On to tak má.
Přeji Vám trpělivost a dobré cesty.
Zas už prší, ach, deštivý Albion,
v postýlce přesladce je i když půlden zvonil zvon.
Leč čas je vzácný, Richmond volá,
uchop deštník, vyraž do ulic
Bletchley Park sic daleko je,
však lepší něco než-li nic
Enigma Tvého času tajemná je,
jak ve Westminsteru záře svic
Tak pospěš, Carpe Diem,
ať dozvídáš se víc a víc
Jsi tu jenom na návštěvě,
lépe něco málo vědět než-li nic
Nádhera, Marku …
Škoda, že již nežije Mirek Kovářík …
Ten kdysi uvedl mou prvotinu Otisky v Zeleném peří…
Děkuji a pěkný den Vám přeji.
Marku u mně dobrý
A hlavně ty písmena z posledních pěti slok LOKAJ
jsou neskutečně trefná , palec hore a 111 slepic
Tomu se říká akrostich, který je součástí villonské balady. Velmi mě těší, že jste si toho všiml. Snažil jsem se, aby se tam složilo slovo, které dá básni ještě další rozměr. Zdravím.
Pan Řezanka je ještě optimista:
Jít za něj padnout? Ne, ta věc není jistá:
už příliš dlouho je tu fialovo.
Jít na něj prdnout,
to je to správné slovo
Výborný nápad,
snad ho nepotopí
Divoký Západ,
uhlíkové stopy…
Lehce OT:
V úterý proběhne v Praze za účasti špičkových ČEZkých politických specialistů Vít Rakušan, Ivan Bartoš, Vlastimil Válek, Jana Černochová, Jan Lipavský , Jozef Síkela, Martin Kupka , Mikuláš Bek, Marek Výborný a inovace Marek Ženíšek jednání se zástupci špičkové demokracie z Ukrajiny. Ústřední myšlenou bude – jak dát panu Putinovi na budku a kteří důchodci tu celou operaci zaplatí.
Již jen seznam jmenovaných je odpovědí na otázku, k jak hodnotným výstupům se mohou dobrat…
Ale pokud vyjdou z Bidenovy premisy, že Volodymyr je vlastně Vladimir, třeba i něco převratného vymyslí…
Co všechno vymyslí
Na úrovni Bidenovy mysli
V hlavách pomyje
Zbytek lobotomie
Jako je Václav svatý a klatý je Boleslav.
Zajímavá forma. Máte pravdu, teď jsem četla, proč měl Trump takovou podivnou ochranku, co ani na upozornění diváků, nereagovala na střelce na střeše.
Ta lepší jistila tu paní Jill, toho času manželku toho starce. Ona dělá kampaň za něj, bo děda už nefunguje jak má.
Tam to zase vše na hony zavánělo. Střelec ani nepotřeboval cedulku: Nerušit…
Pise se, ze pry najaka policajtka (?) tam za nim vylezla, a pak zase slezla. Misto aby ho picla.
Vitejte mezi nami burany, pane Rezanka! 🙂
Picla? Jen tak picla? Preventivně? To se v USA může a smí?
Nevim, Vlastimile, zda se to smi. Dneska se kazdy polda boji. ze ho zavrou, kdyz se naveze do kriminalnika (viz George Floyd).
Ostatne, mozna je to kec. Internet je plny lidi, kteri tam sice nebyli, ale vi, jak se to melo delat.
Videla jsem ale obrazek toho kluka na strese, kdyz jeste byl zivy… zrejme od drona. Cili vedeli, ze tam je.
Prineeste jim zebriiik.
Takhle mame jistou nevsedni situaci. Nejdrif.
Kdo prines ten zebrik a na co.. A kdy.
Bude zase komise , kdo budou clenove a kdo je bude vybirat ,dyz
leckery vokolnosti, si rovnou krici. Vo velky vypatrani a nebo vo zatloukani..
Potom po letech statecne vodhaleny kongresem…..
Komise vetsinou drzi velky kladiva na mensi, ale za to, magicky strely…
No ,kdyz na policajta namiri nekdo strelnou zbran ,je skoro
jisty v usacku, ze to bude policajt, popotahovanej u soudu.
I kdyz se zrovna nalezal ,ve stoje na zebriku.
Bud to je a nebo neni, polehcujici vokolnost.
Ted uz dlouho.
Zakony sou plasteliny na kseft , v rukou soudcu , ktery je patricne upravene a uplacane , dle ctene libosti zakazniku ,jim prodavaji..
Pachatel vetsinou skoro vubec. /Co skoro vubec? Ty potazmosti !!/.
Kdyz ale miril bezpigmentovej , tak vetsinou, neje.
/Divnej vyraz na divny a zaroven samozrejmy jevy/.
Neni to prvni pripad..Tendle je vyjimecnej..Pac.
Atentatnik ,mel nejdrive f klydu ,nicim nerusenyho lehara na strese.
Zatimco policejni osoba ,splhajici po zebriku ,kricela a nebo nekricela : Hands up! !! Mister.
Ale potom za moment…..
Neni to uplne lehky ,udrzet balanc , zahajit prestrelku ve stoje na zebriku. Jinde nez v cirkuse..Kdyz.
Sou ale cviceny vsichni polisove, nejdrive drzet a mirit kolta vobouma pacickama najednou **../To shoot or not to shoot/.
Tady je kazda rada, vod Hamleta ,nebo vod Hameta *,dobra…
/* spisovatel kriminalnich pribehu ,jako , Maltezsky Sokol/..
** I kdyz jedna 150cm chaos silne vytvarejici, policejni osoba ,nevysvetleny pritomnosti na miste cinu ,drzela v ruce nakou detskou hracku ,neco jako mizernej derringer. Tedy.
Zadnej „Dirty Harry“ , velky raze a velky kuraze , 38 policejni Colt.
A v jedny ruce..
A tak mili ctenarove, kde zustal blud, tanec zrud ……
……. a vcerejsi Hollywood.
Uprostred tohodle prispevku sem se dokonce pochvalil , jak pisu v kratkosti. Ted mne vomejvaji , z ty nekonecnosti..
Sem pohorsenej ,
Kdo to ma cist ,ani ja na to nemam…..
Mezi takovýmito „burany“ mi je vždy podstatně lépe, než mezi takzvanými „nóbl“ lidmi, u nichž je to ale pod fasádou skrz naskrz prohnilé…
Děkuji za přivítání a zdravím :-)))
My nejdriv se neco dozvime , nez vas serezeme..Aby z vas potom zbyla….co?
Cela Security Service , kazdej z nich vod sefky dolu uz jen potrebujou ,
k cernym brejlim , bilou hul.
Potom si este pomerne hodne povidali mezi sebou ,pac zavladla bezradnost a chaos v jejich radach kdyz ,
/zrovna kdyz bylo hodne co delat , ale kvoty LBGTQ ,vybiraji dle toho ,ze jen nekde stoji a cumi v brejlich a nemusi tak nic umet a nepotrebujou vycvik ,ve kterym by se naucili neco aspon ,kdyz se strili pomerne malo, praci kde se pracuje nehledaji/
nekdo na strese a strileni , policie s flintama na jiny strese kricela ,
na SS 43 vterin , vo povoleni ,toho na jiny strese s puskou vodstrelit ,
ale povoleni dostali az po strelbe.
Jinak Trump kracel na krchov , kdyz se spoleh na Secret Service..
Sem myslel ,ze Trump ma vlastni ochranu..
Mozna este pes vodic, by prisel vhod..
Pro ty predstirajici devcata a muze , pobihanim jako bezhlavy kurata a predstirajici ,
ze sou neco jinyho.. Vodved by je jinam.
Aby vodpadly zbytecny votazky a vysvetlovani jejich povinnosti, ze nevidi a videt nechteji. Napr. na rozdil vod mnozstvi vobyc lidi , ktery vsichni a kazdej z nich videli vsechno..^%$$$#@@&!! Ovsem bez cernych brejli..
Este policii upozornovali , ukazovali hele tamhle na strese je jeden z puskou..
Sou este dulezitejsi veci a prej si pozadali vo posilu SS, ale zadnou nedostali …
Zakladni vycvik a povinnost bezpecnostnich slozek ,kterych je opravdu hodne moc ,daleko vic nez zlocincu ,je predchazet zlocinu.
Ale se nepredchazi , v cernejch brejlich , zase nic moc vysledky ..
Trump má dost peněz na to, aby si platil špičkovou ochranku ze svého. Tu státní k ničemu nepotřebuje.
Tyhle báchorky jsou vytvářeny proto, aby se odstínily otázky k nejasnostem, kterých je poměrně hodně.
Aha a ta by měla přístup ke všem informacím, co mají státní agentury?
Jste mimo.
I Kennedy chtel ochranku. Bohati nejsou bohati tim, ze by neco davali k dobru zadara. Ale naopak, ze umi otocit penezovod statu svym smerem.
Re: Evix
Jestli si myslíte, že divák zavolá na 911 a všichni začnou dělat všechno podle něj, tak takovým způsobem to OPRAVDU nefunguje. To by se totiž taky mohlo stát, že se poliši postřílejí navzájem.
Střelci mají vymezeny své povinnosti a HLAVNĚ palebné sektory, resp. doplňkové palebné sektory. V podstatě neexistuje, aby střelec hleděl nebo dokoce střílel tam, kam ho srdce, resp. oči táhnou.
V naprosté většině pak mají střelci své návodčí, chcete-li pozorovatele, kteří mají ROVNĚŽ rozděleny své pozorovací sektory, a samotnému střelci pak nahrazují jeho oči, protože střelec samotný je nalepen na svou optiku, která mu prakticky likviduje možnost periferního vidění.
Proč nebyl střelec – atentátník nikým „přikryt“, o tom můžeme vésti dlouhé diskuze, které nepovedou žádaným směrem, to jest ke zjištění, kdo tuto akci z profesního hlediska dokonale posral.
V zásadě připadají v úvahu tyto možnosti:
1/ špatně navržené palebné a pozorovací sektory,
2/ malá kapacita střeleckého družstva (např 3 lidé namísto potřebných 7)
3/ neplnění úkolu některého z členů družstva
4/ nesplnění zadaných úkolů spolupracujících jednotek, resp. členů strážní služby (hlídají vstupy do vytipovaných prostor, např. vyšších pater domů, či střech vyšších budov)
Pokud tedy někdo nahlásil podezřelou osobu v nějaké lokalitě, operační důstojník musel nejprve zjistit:
1/ o kterou lokalitu se jedná,
2/ kdo a jakým způsobem se tam pohybuje,
3/ zda z jeho jednání je možno usuzovat na vznik nějakého nebezpečí pro chráněnou osobu.
To aby soudruzi nesejmuli třeba rádiového technika, kominíka nebo mamku věšející plíny na šňůru.
A to všechno bez možnosti očního kontaktu, pouze pomocí zprostředkovaných zpráv od pozorovatelů či střelců, a samozřejmě PŘI ZACHOVÁNÍ plné bojové pohotovosti všech členů družstva.
Bych jen doplnil. Nejdriv se predchazi a podezrely osoby se nedoporuci ,
aby se dostavily a strezeny misto. A kdyz tak nepusti..
Nejdriv je ale vobhlidka cely oblasti. S umyslem najit neco, co by mohlo napomahat.
Napr. driv to byly votevreny vokna , aby se nevedelo kdo je v nich ,
ted to byl zase nakej zebrik, voprenej vo zed ,kdyz budova zadnej nepotrebovala, napr. kominika. Zebrik se tedy vezme a zahodi..
Pak sou este naky instrukce pro hlidace strech…Hele na strechy nikdo nesmi a kdyz tak , hned strilej…
Stromy s listim sou dalsi..atd.
Zase dalsi pokracovani valky na mir.
Na kazdyho , kdo by se vopovazil a Trump se vyjadroval..
Ale jako president si je, do vlady braval..
Neco mi rika , ze to ani po volbach , nevzdaji..Nebo tak.
Ten prispevek ,kdyz to nekde vycet, bylo by spravedlivy uvest, vodkud..
proč konfrontace policie se střelcem v posl. událostech (Trump, Fico, útok na FFUK)
dopadá katastrofálně a zasahující služby působí tak neschopně??? V Comedy Paper,
amer. němých groteskách, neschopný policajt schytá od záškodníka minimálně po čuni…
Každá posila,tahání za ten správný konec provazu,je vítána.
Tak to též beru. Díky.
Dobré.
Oprava: „…pro jeho kšefty vzplanul svět…“
Děkuji – ale zde má opravdu být slovo střet: Svět ještě nevzplanul, byť je tomu blízko – ale střet ano…
Pravda, díky za ten optimismus
Na ono radši nemyslet
Života už bere kus
Marno o tom rozprávět
To je hodně dobrý! (neumím napsat „palec nahoru“ 🙂 )
Ač k současnému temnému dění, přec svěží a lehké ku přečtení.
Budete se s Ládik!!!(em) dobře doplňovat.
To jsem rád. Děkuji za zpětnou vazbu a zdravím.
velmi specificky vizual …
asi podla pravidiel top PPT prezentacii – cim viac farieb a fontov – tym lepsie 🙂
A k obsahu nic?
Formu se snažím nastavit tak, aby písmo bylo co nejčitelnější. Příště vyzkouším jinou kombinaci, nebo třeba barvu nedám vůbec. Uvidím. Díky.
Marek Řezanka, na http://www.pismak.cz známý jako muamarek…
Doporučuji čtenářům zajít i tam :o)
Díky za doplnění a zdravím.
Strelec musel vedet vod zacatku ,ze neprezije. Na holy strese..
Vetsi sanci by mel ,kdyby se usadil a zamaskoval pred akci , v nekterym strome ,ktery byly vokolo…Nebo neco jinyho , zkusil ..
Dnesni svet uz prestava bejt absurdni podivana v cirkuse , kde lev jenom vokusuje svyho krotitele, obrazky se skretama H.Bosche, v zivoricich a upadkem zbytecnych divadlech s nezajimavejma scenama a hercema, atd .Uz je mimo a snad muze bejt zase na chvilku surrealistickej.
Baudeleaire , Kvety zla..Salvator Dali a jeho skutecnosti z jinyho sveta , opet ozivaji…
Ja cekal schopneho politickeho glosatora – a on se z neho vyklube dalsi ladik… NACO ??! K cemu zde ?? Vidlaku proboha, pripomenu vam vyrok polskeho aforristu S.J. LECA : „Hrozi nam zaplava slov. Najde ne novy NOE, ktery zachrani po praru z kazdeho literarniho druhu ? “ 🙂
Pokud si chcete přečíst mé politické glosy, jsou k dispozici zde: https://nase-pravda.net/tagy/rezanka-marek/
S Danem jsme se dohodli, že sem budu dávat své veršované postřehy. Ve formě villonské balady, jako je třeba tento příspěvek, sonetu či epigramu.
A jaký to má smysl? Snažím se svými verši burcovat, ukazovat určité souvislosti ve zkratce a s příslušnou ironií. Jde mi o to, aby se i lidé zasmáli – a tolik se nebáli. A byli schopni se semknout. Věřím, že dobře mířeným slovem se dá vybojovat mnohé.
A samozřejmě beru i to, že ne každého to osloví. Děkuji Vám za upřímnost a zdravím Vás,
Marek
Promiňte, já netušil, že právě píšete… tuto sem k němu.. jinak bych se do toho nepouštěl sám
Marek Řezanka rád chodím na Vašu stránku, dobrá!!!
To mě velmi těší. Děkuji.
Dobrý den, pane Marku.
Omrkl jsem zběžně tyto pro mě doposud neznámé stránky a řekl bych, že dobrý.
A tak jen houšť a větší kapky.
To mě těší. Děkuji a zdravím Vás.
…“a vlky z lesu zene hlad“..Abyste byl ,dalsi ucitelskej..Na prostej lid..
Neco ,ze 16.stoleti..
Fforget not yet.
/Thomas Wyatt /.
Fforget not yet ,the great assays.
The cruell wrong, the scornfull ways.
The paynfull pacyence in denays.
Fforget not yet.!
Fforget not yet, forget not thys.
How long ago,hathe ben and ys.
The mynd that neuer,ment amys.
Fforget not yet.
K čemu zde, na Litterate, tážete se vážně, Hulvathe? Nemáte snad článek pro sebe vedle? Kolik byste jich sám rád schramstnul, nesytče.
A Vám to připadá nepolitologické, k nečtení, neinteligentní…?
Napište něco sám a lépe.
Děkuji. Třeba připadá. Ne každého člověk osloví.
Huvathe, tohle je úplně poslední varování z posledních. Měl jsem pro Vás slabost, už nemám. Moje příští reakce bude zcela bez skrupulí.
Tohle si Marek Řezanka nezasloužil a Vy to děláte schválně, abyste provokoval. Další varování už nebude.
Dane – jestli se mohu přimluvit – mně ta reakce nijak hrozná nepřišla. A jistá míra provokace je někdy ta nejlepší reklama. Nijak mě neponižuje, neuráží, jen holt dává najevo, že se mu to nelíbí. Inu, asi mu to přijde moc satirické, nelíbí se mu, do koho se to strefuje – a nebo se dokonce těší, že bude za někoho tak slovutného moci rukovat. Člověk se nezavděčí všem.
Ale jeho komentář beru jako koření, které je nezbytné, zvláště, když se kolem cukruje. Příliš sladkého škodí zdraví. Nevím, jak se dotyčný vyjadřuje jinde – ale toto mi opravdu nevadí. Odpověděl jsem mu – a rád s ním budu diskutovat dál.
Zdravím,
Marek
Mne taky neprisla nejak spatna. To uz se tady nesmi kritizovat? To je vse, co Hulvath nahore delal…
„Ale jeho komentář beru jako koření, které je nezbytné, zvláště, když se kolem cukruje.“
Chvalim, a drzim vam palce. Urcite se vam mezi nami bude libit, protoze vidim, ze jste interaktivni clovek, a rad si s kdekym sednete na kus reci. I kdyz je nekdy hulvat. 🙂 A kdo je bez vady?
Vždy budu mít raději někoho, kdo se sám nazývá hulvátem, než toho, kdo si hraje na „slušného“, ale je ve skutečnosti horší než kdejaký hulvát…
V konverzaci z očí do očí většinou řada nedorozumění, která vznikají takto při psaní, odpadá, proto je přímý kontakt lepší.
Největší vadou bývá, když si někdo o sobě myslí, že je zcela bez vady…
Děkuji a hezký večer Vám přeji :-)) Líbí se mi tu.
Normálně ho vyraž, Vidláku, a neser se s ním. Včera bylo pozdě. Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale pohodný si vždycky poradí.
Koneckonců, slibuješ mu to už dlouho; sliby se mají dodržovat. Jak by k tomu Hulvát přišel, kdyby zemřel sešlostí věkem a vyhazovu by se nedočkal?
Když s každým jeden nebude se srát
Kdo na pískovišti zbude
S kým si bude hrát?
Není vaše řešení tak nějak po soudružsku?
Je.
Není člověk – není problém!
A Hulvath, dříve Chlor, Vidlákovi do diskusí chodí vysírat od počátku věků. Hřeší na jeho laskavost a dobrou vůli, všeho do času.
Mě to od Hulváta nepřijde urážlivé vůči panu Řezankovi. Třeba jen chtěl říct, že současná turbulentní doba můze nepřeje
Kurvath je nechutnej..
Este se snazi mluvit za nas co my potrebujeme a co ne, jako Sas.
Neco jinyho je vopakovani a vopakovani clanku ,nekonecne preplnenych denne fjalou a zase se fjalou,bambysem, rajchlem a Rakuspekarakovou a proste ty samy furt dokola..Dyz.
Zakladni problem demokracie a proc musi bejt je ,ze maji politiky , herce, akademiky ,zlocin a zlocince /ty vopravdu tahnou pozornost/, jako hlucny rosti a za nim v klidu a tajne pokracuji jiny , nezadrzitelne v jejich planech ..
Meli sme napr. za 64 let tri germansky valky tajne pripraveny a naplanovany ,jedna horsi nez druha.
My potrebujeme ted vice nez umelecke poeticke duse, britke a jasne myslici glosatory – asi jako byl nebohy Macek. Skoda ho. Ja myslel ze se tu objevi nekdo takovy. Co je na tom urazliveho ??
Nic – též píši, že to jako urážku nepociťuji. Píši i glosy – dal jsem Vám tam někde odkaz. Zde se chci soustředit na básnickou tvorbu, která je ale rovněž svého druhu glosátorská. Jen ty postřehy dávám do veršů. Uvidíme, zda svým střípkem dokáži přispět k rozmanitosti tohoto webu. Byl bych rád. Uvidíte – třeba si tu své najdete…
Nemluvte hulvath za nas , pak ste do fialova. Sverte se , se svym trapenim
a svejma palcivejma chcivostma , rovnou autorovi.
A radsi vobjasnete neukvapene , este co sou to , ty vase britko jasnosti,
myslicich a nepodlych ,glosatoru a kterych a kde se podle vas, nachazeji..
A predevsim nemyslete../A radsi treba sam objevujte/.
Kazdej kdo je s nami se pocita …a s nami, jak chce..
A kolik teď ještě bude těch poposledních ?
Mně se to líbí.
Co zkusit vše psáti ve verších?
Ach, že proto smích?
Proč z něj by básník ztich?
Proč ohlížet se na ty, kteří můzu moří?
Kritizují aniž sami Tvoří?
To psal již Čapek, pokud tedy vím:
Že kritik vždy ví, jak co udělat,
jen, co on stvoří, bude tajemstvím,
tak jako role vola u telat…
Jenze uz Havlicek oddelil kritika vod tvurce.
Tvurce nerad kritizuje uz proto, ze vi , je si vedom a zaroven neni , co je talent,
co pruseru je samotnej prubeh tvorby , vod nikam a snad nekam ,
sdileni a sdeleni jinejm , zkusenosti z toho , jakej pruser sou tvurci stavy,
/s hackem nad t a carkou nad a/, cizi a nikdy nejsou vase , vam nepatri ,
nechcete je a rano zase kliknou a neni mozny se jich zbavit.
A kdyz se nashromazdi , nespite , nebo vite , co chcete a potrebujete
a zaroven to nevite , nevite nic a musi se prave to a nic jinyho vobjevit,
neni casto jinej zpusob, nez utonuti v lihu..
Jinak horsi.
Nikdo nevi co je tvurci cinnost ,kde se bere ,
ale kazdej vo tom mluvi. Ja vim jen , co to s clovekem vobcas dela…
Capek tohle sam dobre vedel , jenom si chtel vobcas vod kritiku, co nemaji kritizovani nikdy dost ,ulevit.
A jakej je rozdil mezi tvurcem a potom este clovekem ,kterej kdyz zrovna netvori .. zije a musi v obycejnym a realnym svete..
Děkuji za výbornou a vtipnou reakci :-)))
Já to taky jen přeroloval, zrovna jako Ládíka.
Jestli to někomu něco dává, tím líp. Pro mě to není.
Třeba Vás osloví něco dalšího…
Hodně dobrý. Tleskám. 🙂
Bohužel, za něj nikdo nepadne, Biden nic neřídí, naopak, sám je maňásek na šňůrkách.
Ale kdo těma šňůrkama pohybuje? Konkrétně, jména! Ví to vůbec někdo???
PS:
Jo a jeden z mladých Sorosů se oženil. Vzal si děvicu již postarší, podle vzhledu, ale to je relativní, on taky není moc mladý, i když je „mladý“. Ona má arabské nebo snad perské, jméno. O penězích nic nepsali, ale má přímé napojení na Killary Clintonovou, velký vliv a spoustu kontaktů v Demokratické straně
Děkuji. To padnutí je myšleno metaforicky. Sice nic neřídí – ale je řízen – ovšem symbolicky za něho mohou umírat lidé ve velkém, jako kdysi za císaře pána…
Hezký den přeji,
Marek
Vůbec jsem o tom nepochyboval, pane Řezanko, že to myslíte metaforicky. To je vlastnost básníků.
Já to zase myslel prakticky.
Tak se to třeba doplnilo.
Také Vám přeji hezký den
🙂
Doplnilo.
Děkuji :-)))
To je trochu jako Macron.
A možná i pohnutky budou stejné – mladej vypadá, že na děvčata moc nebude, takže s potomky asi nepočítá; ale zato mocenské páčky a čudlíky se hodí vždycky – https://www.timesofisrael.com/george-soross-son-to-marry-hilary-clintons-former-adviser-huma-abedin/
Třeba ji dostal za domácí úkol 😀
Manželka je značně … cílevědomá 🙂
A protože se Netanjahu postaral o to, aby nasral všechny muslimy a východní křesťany, bude se manželka s konexemi v Saudské Arábii investičně náramně hodit.
Zdá se, že tady vůbec nejde o city – jak píšete. Takové žádoucí známosti…
Dalsi podobnosti a vzajemny napodobovani ,treba s Obamama/Macronama ,
sou az nenapadne napadny..
Predtim , hrdina z Vietnamu Mc Cain, syn admirala , /u nas zase syn potentata na byru, ale milionarek u nas malo /, dostal milionarskou nevestu
a Kerry , napodobne dostal Heinz ,kecupovou vosirenou nevestu, s prodejem korporace za 24 miliard , na drevo..
S napadne podobnejma pro ne karierama. Aby kriceli a kriceli ..
Gore ,sice zvolenej , flek legalne a soudem nedostal, tak se prolhal na slibenych stomelounu, zase nadrevo , tim se vsecko bohate spravilo..
Dolfi , taky urvanej , az beda a taky chudej zacatecnik a politik samouk,
mel zase tu Bechsteinovou ,ale s tim rozdilem , ze jeho jedina nevesta ,moh bejt, vyhradne jenom nemeckej narod..
To smrdelo hysterickym ,pathetickym predstiranim , ale milujici narod to vodpustil a co mu taky zbejvalo..
Kdyz to rakouskej bejt z politickejch duvodu , ani nemoh..
Ale vo ty rakousky germany mel zase na chvili ,velkou starost, politickou,ovsem..
Dolfi ,kdyz Bech koza nedojila , mel v zaloze , na kseft, tu svou povinnou knihu..
Dobrovolne pro kazdyho povinnou. I erar kupoval aby moh zadarmo rozdavat…
Car to priserne zvoral, s germanskou nevestou ,vladnouci behem valky s germanem, navic Rasputinem jako hlavnim poradcem a carem ,kterej si vzal dobrovolne vsecky prusery vsech , vcetne nemalych vod nevesty ,
vic uz jich bejt ani nemohlo ,
vic pruseru , nez Kristus..Jako katolik moh vedet ,co ho ceka a nemine..
Vod Sanhedrinu..
Synek presidenta , zatim nema politicky ambice , zatim jen starosti spojeny s potrebama vo miliony a kde vsude na svete sou k dostani , bez prace ,
ale co neni muze dycky bejt..Vobjevi se nevesta, zamozna vdova a kdo vi..
Jinej synek presidenta , spad pro zmenu s letadlem..Jako bratr presidenta predtim, ale ve valce
Svet jako karavana , votroku ,pod bicem votrokaru , porad slape dal a dal..
Se to zase zatracene rozmazlo..
Občan:
Tak tak. Vítaný přírůstek do rodinného impéria 😎
Aby bylo na kabelku
Od Lujse Vujtóna
Obětuje zájem celku
Jak velí módní sezóna
„mladej vypadá, že na děvčata moc nebude“ – a její první manžel pedofil, ti se k sobě moc hezky hodí.
Biden nic neřídí
Dávno už ani sebe
Marně už doufá jen
Že čeká ho nebe
Nedoufá ani,
i to se mu plete,
chudák už neví, kam by vlastně chtěl.
Tak bez váhání
sám ve svých letech,
ač by chtěl k Ráji, míří do pekel…
„..Já napsal své Brutus před to Vaše krade….“
Ta Huma je v davnem spojeni s Clintonkou. To je snatek z rozumu.
Na cas se ztrapnila manzelstvim a podporou Anthonyho Weinera ktereho chytli, jak posila fotky sveho prirozeni malym holcickam. Asi se ted dere zpet do svetla jeviste…
Uz si to presne nepamatuju, ale myslim, ze byli oba namoceni do toho skandalu s Hillaryinymi emaily.
Obětí moc. Proto se umírává?
Jde o to, kolik těch obětí ještě musí být: Třeba zničení celého světa?
Jedině pak bude v jejich moci svět změnit. Ale než k tomu dojde, i jednotlivé oběti myslí, že mají tu moc.
Svět se mění, a to výrazně. Otázkou je, kam se posune, a zda to přežijeme – myslím, jako lidstvo.
Chci ale věřit, že šanci máme. Tak jen ji zcela nepromarnit…
Do nebe schody jsou
Do pekla skluzavka
Dobré být básníkem
Byť z něčích úst nadávka
Díky za reakci a zdravím :-)))
Málo jim obětí
Rukojmím je lidstvo celé
Odpověď moje zní
Táhněte do prdele
Trochu konkureční Jiří Žáček:
Paragraf 102 (O hanobení republiky)
Ech, lide český, vážně nemáš kliku
s tím parlamentem – produkuje blafy
a ještě ke všemu hanobí republiku
hloupými paragrafy.
Žáčka a jeho tvorbu mám moc rád.
Pro pravdu hlasují
Pro každý den jinou
Tak s pravdou kšeftují
Jiní pro ni hynou
Však není nejhůř
Ještě máš tu kliku
Že do křesla Tě nepřivážou
A nepustí elektriku
Elektřina je totiž trochu drahá.
A že nám ještě hlava neklesla?
Kdo mluví po svém, bývá, marná snaha,
bez elektřiny – a i bez křesla…
Proto mnohý papouškuje hesla
V obleku či taláru
Pevně se drží vesla
Na galéře státu
Z vůle elektorátu
Jak hluboko až klesla
Komu zlatá vejce snesla?
Již jen ta hesla – to je, co jim zbývá.
K jídlu však nejsou – i když jsme jich syti.
Roste, co nemá – třeba cena piva,
klesá loď ke dnu – s Fialovou sítí…
Na horní palubě
Stále je dost pití
I když příď se do vln noří
A už jen někde světla svítí
Člunů málo
Orchestr však ještě hraje
V podpalubí se šíří puch
Strachu a beznaděje
Abyste neskoncili vsichni v citankach s vyrymovanejma pouckama ,jako Neruda.
..“viz sou tam i male hvezdicky ,kol nich se velke toci“…
A s Fialovou siti..
/A taky este …..fialova srnka ,pila asfalt z hrnka/.