Zrcadlo současného zmaru

V době, kdy většina myslících lidí žije v úzkosti, co bude za minutu, natož zítra, neboť jaderná apokalypsa je na spadnutí, bychom si měli připomenout výrok Petra Pavla, který pronesl v rámci svého projevu 28. 10. 2024: „Slavíme vznik státu, který byl vybudován na myšlenkách suverenity, svobody, humanity, na úctě k člověku i k mezinárodnímu právu. Mnozí z nás dnes vnímají, a docela pochopitelně, taková privilegia jako samozřejmá.“
Abychom naplno pochopili prázdnotu těchto slov, doplňme tyto řádky o postoj poradce Petra Pavla, Petra Koláře, k rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) k vydání zatykače na izraelského exministra obrany Joava Galanta a jednoho z předáků Hamásu Muhammada Dajfa:
„Měli bychom to ignorovat. Jako by zatykač nebyl. Za všechny civilní oběti v Gaze může Hamás, v Libanonu Hizballáh. A dohromady všichni, kdo podporují teroristy a touží po vymazání Izraele z mapy. Ti mají být stíháni, ne Bibi. Politicky si to s Netanjahuem musí vyřídit sami Izraelci.„
Kde je ona deklarovaná úcta k mezinárodnímu právu?
Rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu má o to větší váhu, že bylo přijato porotou tří soudců jednomyslně.
Vydání zatykače bylo podpořeno konkrétními fakty. Jedná se o zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Mimo jiné jde o úmyslné vyhladovění civilní populace Gazy či cílené útoky na prchající civilisty.
Jak se k těmto zločinům staví představitelé České republiky? Opakovaně dávají najevo, že mezinárodním právem pohrdají. Petr Pavel se zařadil po bok Jany Černochové, která veřejně vyzývala k vystoupení České republiky z OSN, jen proto, že OSN požadovala ochranu civilního obyvatelstva v Gaze. To je evidentně „bloody Jane“ zcela ukradené. Stejně jako bakaláři Lipavskému, který má sice plná práva odporu proti okupaci, ale jen do té chvíle, než dojde na okupanta v podobě Izraele.
Vidíme tu krásně jedno: Dokud budou mít monopol na právo jen Spojené státy americké (a s nimi Izrael), je to pro svět špatná zpráva. Tak mezinárodní právo fungovat nemůže. Na právu je nejdůležitější to, že musí být platné a vymahatelné pro všechny. Nemohou existovat vyvolení a podlidé. Tento stav jsme již v dějinách mnohokrát zaznamenali, a vždy to byla katastrofa. Není-li právo univerzální a vymahatelné, neexistuje, a je nahrazeno mocenskou zvůlí. Takto se rodí frustrace. Například Irák byl proti americké agresi úplně bezmocný. Nyní se naprosto bezprávnými stali například občané Gazy. Z toho vyplývá jediný závěr: Přejeme-li si žít v právním světě, musíme nahradit stávající systém výlučné moci jednoho aktéra systémem jiným, kde budou závazná pravidla stanovena více aktéry. Teprve potom může nastat světový mír, a lidstvo si bude moci zhluboka a vděčně vydechnout.

A jak na to, pane premiére?

Konfrontaci s realitou si zaslouží i další Pavlův postřeh, tentokrát věnovaný populismu a lákáním voličů na mýty.
Petr Fiala neunesl kritiku ze strany Andreje Babiše, který jeho nereálné sliby, jak za 4 roky dovede českou ekonomiku k německým platům, ohodnotil metaforicky jako duševní poruchu, kterou je třeba léčit, například megalomanství by se jako trefná diagnóza vyloženě vyjímalo, a vyplodil následující reakci: „Andrej Babiš na mne zuřivě útočí a stupňuje osobní urážky. Proč? Protože ho představa, že by někdy musel platit svým zaměstnancům německé či rakouské mzdy, dohání k šílenství.“
Podle některých Fialově vládě fandících novinářů mu dal šach-mat. To ale má být tah, na který již soupeřův král nemůže reagovat jinak, než že bude v příštím kroku sebrán.
Petrovi Fialovi lze na jeho pokus odpovědět velmi elegantně:
„Pane premiére, víte, co zdůraznil Petr Pavel 28. 10. 2024? Mimo jiné prozradil, že: „Zkusme hledat ty, kteří nabízejí životaschopné vize a mají konkrétní, fakty podložené plány k jejich naplňování, nikoli ty, kteří staví vzdušné zámky a vedou prázdné souboje.“
Nu, a jste to vy, kdo zcela jednoznačně staví nereálné vzdušné zámky. Pokud myslíte svůj výrok jako reálnou vizi, prozraďte, jak těch platů docílíte? To už nedodáte na Ukrajinu ani náboj? Nebo přehodnotíte svou energetickou politiku, kvůli níž je řada našich podniků nekonkurenceschopných? Nebo budete hledat trhy v Rusku a v Číně? Nebo prezidentovi Putinovi pomůžete s obnovou Luhansku?
Zatím vidíme jediné: Máme státní dluh přes 3 biliony korun – a lidé z ně nemají nic. Nebo to dopadne jako s lithiem a gigafactory? Stačí, že jste po pár letech své vlády objevil levnější německou Nutellu. Nyní jste se dopracoval již tak daleko, že víte, že v Německu jsou v průměru vyšší platy. Ač jsou to objevy skutečně pozoruhodné, obávám se, že pro funkci premiéra jsou poněkud nedostatečné.
Co jste pane Fialo udělal pro naše učitele? Vzdělávání je u vás evidentně až na nějaké desáté koleji. Aspoň toho svého bakaláře jste mohl dostrkat k magisterskému titulu. Ono by to ale patrně stejně ničemu nepomohlo.
Co jste udělal pro naše zdravotnictví? Že lidé místo banánů stojí na léky, které nejsou ani podpultovým zbožím, protože nejsou?
Co děláte pro náš průmysl a zemědělství?
Než začnete přibližovat naše platy německým, možná by pro začátek stačilo aspoň trochu zvýšit platy doktorům, zdravotním sestrám, policistům, hasičům, soudním zaměstnancům, učitelům, a nikoli sobě samým.“
Petr Fiala se chlubí, že z politiků by vsítil nejvíce gólů právě on. Otázkou je, jak tato činnost souvisí s politikou. Protože pokud by v ní záleželo na počtu vstřelených gólů, bylo by nejlepší zvolit si za předsedu vlády nějakého toho fotbalového útočníka.
Petrovi Fialovi ovšem lze uvěřit, že góly dával – jen to člověka svádí k představě, že byly vesměs vlastní. Pro většinu naší populace se stal toliko směšným (či k pláči, záleží na úhlu pohledu). Jeho věčné vysílání signálů, šermování rukama, video s bájnou německou Nutellou, a nakonec jeho odhodlání kromě zlevnění oné čokoládové pomazánky zvýšit české platy tak, aby se podstatně zvedla i jejich reální hodnota: To vše vzbuzuje enormní vztek, ale i značnou dávku pohrdání.
V přímém přenosu můžeme sledovat, jak se v rámci hádky o pozice na kandidátních listinách potápí loď zvaná Spolu. Asi se shodneme, že ponechání Fialy u vládního kormidla nepovede k ničemu jinému než ztroskotání našeho státu. Pevně věřím, že mu to nedovolíme.

Rozštěpení

Kdo se dnes ještě tomu diví,
že mnoho lidí nevěří
v soudy a proces spravedlivý?
Trestáni jsou jen někteří.

V média a vše, co v nich zazní,
když jsou v nich štváni nevinní.
V svobodu utopenou v lázni
krve, již nikdo nezmíní.

Těžko se hledá autorita,
když kde kdo tvář svou prodává.
S hustší tmou řadě lidí svítá.
V srdci je bolest bodavá.

Nedůvěra je převeliká,
útočí na nás oštěpy.
Člověk se svého bratra zříká,
až pak i sám se rozštěpí.

Takový stav je tragédií,
kdy jsme si sami vězením.
Vše kromě zdí nás krutě míjí:
Mříž zas jen za mříž vymění.

Těm, kdo nás dělí na atomy,
naprosto jasně dochází,
že jeden proutek snadno zlomí,
ne svazek – natož provazy.

Společnost, v níž se stejnou řečí
dva lidé stěží domluví,
odsouzena je trpět v křeči,
bez naděje – a omluvy.

Kde žijí lidé bez diskuzí,
kde jeden s druhým zápasí,
tam stejný krok všem měří chůzi,
víc přitaženou za vlasy.

Jestliže nic nás nepropojí,
izolace nás pohltí.
Padneme sami v marném boji,
za života již po smrti.

Nebuďme tedy k sobě hluší:
Najdeme vodu na poušti.
Zájem náš, a to mnohý tuší,
v poznání kořen zapouští…

Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/rozstepeni.mp3