Zbraně pro Izrael: delikátní podpora Evropy v konfliktu v Gaze

Zbraně pro Izrael: delikátní podpora Evropy v konfliktu v Gaze

Navzdory rostoucím civilním obětem v pásmu Gazy se západní státy drží své zbrojní pomoci Izraeli. Data SIPRI ( Stockholm International Peace Research Institute) ukazují, jak hluboce zakořeněná je tato podpora – a proč i EU musí zpochybňovat své morální zásady.

Obr.:Palestinci kontrolují své stany na nádvoří nemocnice mučedníků Al-Aksá, které byly zničeny při izraelských útocích, v Deir Al Balah, Gaza, 14. října 2024. 4 lidé byli zabiti a 40 zraněno.

Francouzský novinář Pierre Levy hodnotí dvojí metr evropské hodnotové politiky:

„Když požadujete příměří, logika není dodávat zbraně pro válku.“

Trvalo tedy téměř rok do dne, než Emmanuel Macron vyslovil tuto větu, která by vlastně měla být samozřejmá. 5. října francouzský prezident ve stejném rozhovoru řekl:

„Dnes je prioritou vrátit se k politickému řešení, přestat dodávat zbraně pro boj v Gaze.“

Vše však nasvědčuje tomu, že židovský stát může počítat s loajalitou svých západních dodavatelů. Vyplývá to zejména z nedávno zveřejněné analýzy SIPRI, nezávislého švédského institutu považovaného za odborníka, co se výroby, vlastnictví a prodeje zbraní po celém světě týče.

Výzkumníci nejprve připomínají, jak Tel Aviv, ačkoli jeho národní obranný průmysl zdaleka není bezvýznamný, závisí na svých dodavatelích zbraní při provádění vojenských operací:

„V posledním desetiletí Izrael výrazně zvýšil dovoz zbraní.“

V letech 2009 až 2013 byl Izrael 47. největším dovozcem zbraní na světě. V letech 2019 až 2013 se vyšvihl na 15. místo.

Během tohoto druhého období tři mocnosti vyvezly většinu hlavních zbraní zakoupených židovským státem: Spojené státy, Německo a Itálie. Studie však říká, že „mnoho dalších zemí dodalo vojenské komponenty, munici nebo služby.“

Není divu, že Washington je největším dodavatelem, představuje 69 procent dovozu zbraní do Izraele. Od roku 2008 je dokonce v amerických zákonech zakotveno, že strýček Sam musí svému věrnému spojenci poskytnout vybavení, které mu v regionu umožní „kvalitativní vojenskou výhodu“.

Mezi prodávané materiály a vybavení patří letadla, obrněná vozidla, rakety a lodě. SIPRI uvádí, že „všechna stíhací letadla, která v současnosti používá izraelské letectvo, dodala Spojené státy se speciálními úpravami pro izraelské použití“. Kromě toho „izraelský a americký obranný průmysl úzce spolupracují v různých oblastech, včetně protiraketové obrany“.

Uvádí se také, že USA dodaly 1 000 řízených bomb GBU-39 pouhé dva dny po izraelské ofenzivě na Gazu, což je urychlená dodávka na základě dříve podepsané smlouvy. Stejné zrychlení bylo aplikováno také na dodávku stíhaček F-15 a F-35.

USA však nejsou jediné, kdo podporuje izraelské války proti lidem v Gaze, ale také proti Libanonu. Některé evropské země také nejsou v žádném případě lepší. Především Německo, jehož prodej tvořil v letech 2019 až 2023 30 procent izraelského dovozu velkých zbraní. Podle SIPRI byly tyto nákupy speciálně určeny pro námořní síly:

„81 procent transferů bylo pro fregaty a 10 procent pro torpéda. Zbývajících 8,5 procenta byly motory pro obrněná vozidla, včetně motorů pro obrněná vozidla používaná ve válce v Gaze.“

Již v říjnu 2023 kancléř potvrdil tuto politickou vůli: „Dodali jsme zbraně do Izraele a nerozhodli jsme se vývoz zastavit.“ Následující měsíc spolková vláda zřídila meziministerský výbor, aby urychlil dodávky požadované Izraelem.

O rok později v debatě Bundestagu 10. října Olaf Scholz znovu zdůraznil: „Dodali jsme zbraně a dodáme zbraně,“ a dokonce potvrdil, že byla přijata rozhodnutí, „která také zajistí, že v brzké době budou další dodávky dát“.

Tímto důrazem reagoval na kritiku křesťanských demokratů. Opozice se obává zpomalení dodávek zbraní v prvních devíti měsících roku 2024. Předseda CDU Friedrich Merz se dokonce odvážil obvinit vládu z polovičatosti:

„Jakou hodnotu vlastně mají vaše projevy solidarity se Státem Izrael, když zároveň této zemi odepíráte značné množství pomoci v její nejisté situaci?

Italská vláda je ze své strany opatrnější. Ministr zahraničí Antonio Tajani v lednu 2024 prohlásil, že „pozastavil všechny dodávky zbraňových systémů nebo vojenského materiálu jakéhokoli druhu od začátku konfliktu“. O dva měsíce později však jeho kolega z ministerstva obrany upřesnil, že „vývoz do Izraele pokračoval, ale pouze dodávky na základě smluv podepsaných před 7. říjnem“.

Španělsko uvedlo, že od začátku války v Gaze nevyváželo zbraně do Izraele. A pokud jde o Francii, ministr obrany Sébastien Lecornu v únoru 2024 prohlásil, že Paříž se chce při vývozu zbraní chovat „bezchybně“.

V červnu 2024 však SIPRI oznámilo, že „nezávislá vyšetřovací organizace Disclose tvrdila, že francouzská vláda povolila vývoz elektronického zařízení používaného v dronech Hermes 900 do Izraele, které může být použito k monitorování situace na zemi, a „bylo nasazeno v Gaze“. A přestože Paříž nebyla v období 2019 až 2023 hlavním vývozcem zbraní do Izraele, stále dodávala komponenty nezbytné pro použití určitých zbraní – což je situace, která pravděpodobně pokračuje.

Přestože členské státy EU nezaujímají jednotný postoj k vojenské pomoci židovskému státu, většina z nich znovu potvrzuje svou „neochvějnou podporu Izraeli“, jak řekl Emmanuel Macron. A to v kontextu, ve kterém Tel Aviv provádí operace s děsivými následky.

V pásmu Gazy počet civilistů zabitých při bombových útocích dávno přesáhl 40 000. Nemocnice a školy jsou cíleně zaměřovány a z velké části zničeny. Populace je neustále vysídlována a putuje z jednoho nebezpečného místa na druhé. Když se k tomu přidá obléhání oblasti, jehož cílem je vytvořit situaci hladomoru a epidemií, počet obětí se pohybuje ve stovkách tisíc. A izraelské vedení o příměří ani neuvažuje.

Naopak – Izrael otevřel druhou frontu v Libanonu, který je nyní také silně bombardován, zabil několik tisíc civilistů a vysídlil přes milion lidí. Na území tohoto teoreticky suverénního státu byla zahájena rozsáhlá pozemní ofenzíva. Benjamin Netanjahu otevřeně pohrozil, že zemi změní v trosky stejně jako Gazu. Navíc arogantně vyzval síly OSN, aby se stáhly. Byly zasaženy pozice modrých přileb a několik z nich bylo zraněno.

Nic z toho by nebylo možné bez vojenské podpory nejbližších spojenců Tel Avivu. Nesou proto podle mezinárodního práva významnou odpovědnost. A EU, která je příliš zaneprázdněna násobením svých sankcí proti Rusku a v poslední době proti Íránu, si ponechává Radu pro spolupráci, která ji od roku 1995 spojuje s Izraelem.

„Dvojí standardy“ nebyly nikdy tak zřejmé, končí svou analýzu Pierre Levy.

Milion vysídlených – a to je začátek – kam asi tak půjdou? Do Sýrie, která je stále pod sankcemi, takže miliony lidí navíc těžko utáhne, dále do Turecka – a pak to známe. Evropa buď zaplatí Erdoganovi zvýšené „výpalné“ na uprchlíky, nebo půjdou dále do Evropy. Nebo obojí.

Ale když může EU vyhlašovat další a další ekonomicky sebevražedné protiruské sankce, proč by nemohla podporovat další příliv uprchlíků do Evropy? Hlavně když bude v bezpečí Izrael, že. A bude mít „klid na práci“. Jsou i tací –a často to otevřeně přiznávají– kteří vítají „zabíjení muslimských teroristů“, zcela pomíjejíce, že jak v Palestině, tak v Libanonu jsou početné křesťanské komunity, mnohdy staré jako křesťanství samo.