Stát se opět pustil do novelizace občanského zákoníku, tentokrát v oblasti rodinného práva. Po třiceti letech výkonu práce advokátky téměř výlučně se zabývající rodinným právem k tomu uvádím pár poznámek. Ne, nejsou korektní. V mých letech je už korektnost příliš unavující, než abych se jí zabývala. Takže dále již jen nekorektně.
Všeobecně vzato, skutečně nevím, kdo se na tomto legislativním kousku vyřádil, ale zcela určitě to byl někdo, kdo v životě nestál u rozvodového soudu. Tuším, která právní celebrita má opět svou hvězdnou chvilku, kdo se k ní připojil další to nevím. Společné však mají jedno: jejich dotyk s realitou je vskutku pofiderní.
Zamýšlená novela zůstává na čtvrt cesty, ba dokonce ještě i méně a dle mého názoru přináší do rodinného práva navzájem neslučitelné prvky. Mám na mysli zejména ust. § 888 který prakticky zavádí povinnou střídavou péči, čímž zcela omezuje, ba možná i eliminuje, posuzování nejvhodnějšího řešení soudy. Sourozenecké vztahy, patchworkové rodiny (tedy rodiny, kdy se v rodině nachází děti z předchozích vztahů jednoho nebo i obou rodičů a péči/styky s biologickými rodiči je nutno koordinovat v linii až pěti vzájemně propojených nukleárních rodin – o prarodičích nehovoře) se tímto dle mého názoru dostanou do neřešitelných situací. Naprosto se pomíjí právo dětí na vyslovení vlastního názoru, které sice zůstává legislativně zachováno, leč ust. § 888 je fakticky eliminuje. Protože ať řeknou v podstatě cokoliv, soud nebude mít vlastně jinou možnost, než je do střídavé péče předat. Při své celoživotní obhajobě práva otců na adekvátním podílu na výchově dětí musím konstatovat, že tato navrhovaná právní úprava zcela odporuje elementárním zásadám a poznatkům vývojové psychologie dítěte. Zdeněk Matějček se musí v hrobě obracet. Na DVTV je série rozhovorů s rofesorem neurologie a psychiatrie p.t. Jiřím Horáčkem, (https://www.dvtv.cz/screens/home?series=OBq7eYLZUq242bKJslDa) který uvádí, že prostě není možné, aby se najednou mezi mládeží objevil takový nárůst trans sexuálů, homosexuálů a jiných, i nesexuálních anomálií a že vše ukazuje na to, že mezi mládeží propukla epidemie disociativních poruch. Disociace – tedy potlačení určité části své osobnosti dochází v důsledku traumatu. Kde se to trauma u naší mládeže bere?? No kde asi… za mě v právní úpravě rodinného práva, která k dětským traumatům jednoznačně nahrává…
Pokud bych měla zhodnotit novelu jako celek, konstatuji že pravděpodobně žji v jiném světě než její autoři. Jsem si vědoma toho, že klientelu mojí kanceláře není možno považovat za úplně relevantní vzorek, protože moje kancelář není kanceláří „první volby“. Klientů, se kterými začínáme jejich případy od začátku máme odhadem tak 15%, zbylé případy přebíráme po kolezích, kterým dojdou síly, s klientem si nesednou, velmi často proto, že advokáti nechtějí jít „natvrdo“ do konfliktu s protistranou tak, že v podstatě rezignují na žádnou obhajobu zájmů svého klienta. Nemalá část klientů též přichází poté, když vidí, že z nich předchozí advokáti jen tahali prachy, což je, bohužel musím říci, jev stále častější. Poznám naprosto bezpečně, co je psané jen pro prachy… Často nejsou ochotni platit lidé, kteří jsou velmi dobře finančně postavení, ale jsou na tom dobře proto, že jsou kompetentní. Proto samozřejmě poznají, že advokát myslí na sebe. Chtějí za své peníze kvalitně odvedenou práci, a ne aby někomu dělali hejla… Takže znovu: vím, že klienti naší kanceláře nejsou úplně relevantní vzorek. Ale představa autorů novely o nárůstu dohod ohledně rozvodů i péče o děti se dle mého názoru úplně míjí s realitou. Dohody jsou vždy – ano, trvám na tom, že vždy – vykoupeny krvavými ústupky jedné strany. (A podobně to je, bohužel, podle mých zkušeností a názoru i v rámci mediace. To je jeden z důvodů, proč sama neusiluji o to být zapsanou mediátorkou, i když mediačních výcviků mám, že bych je mohla vidlema přehazovat). Velmi často matky mění možnost péče o děti za vzdání se velké části SJM, na kterou mají jednoznačně nárok. Tento stav je dle mého názoru novelou masivně podporován, a tudíž celou tuto novelu považuji a hodnotím jako ZAMĚŘENOU PROTI ŽENÁM.
K jednotlivým (některým) ustanovením.
O § 888 bych napsala, že to je nová transformace ďábelského čísla 666 a problémy, které z něj povstanou, si vůbec neumím ani představit.
Co mi však naprosto vyrazilo dech, bylo ust. § 921a – postoupení pohledávky výživného. Převeďme to do lidského jazyka. Zákon tvrdí, že rodič, kterému je dlužné výživné, může postoupit tuto pohledávku, na příklad vymahačské firmě. Je psáno, že tak může učinit pouze tehdy, když mu ta vymahačská firma postoupenou pohledávku zaplatí. Nějak jsem nevyčetla, zda ji musí zaplatit celou. Jsem už asi okoralá životem, ale je mi naprosto jasné, že jestliže otec dluží matce na výživném 100.000, tak taková matka velmi ráda potvrdí příslušné firmě, že těch sto litrů dostala, když dostane jen – příkladmo – 60.000,- Kč. Prosím – já zde nemluvím o exekucích – většina dlužníků výživného již v exekuci je – ale vyloženě o firmách, které vykupují pohledávky a dále nastolují podstatně tvrdší metody, než jsou ty exekutorské. Nepochybuji o tom, že z jejich strany nastane „lov na věřitelské matky“. Dále budou probíhat obvyklé triky s nedoručovaným doručováním dlužníkovi a další „opatření“, o kterých nebudu psát konkrétně, aby to nevypadalo jako návod… Tímto ustanovením stát přiznává svou naprostou neschopnost zajistit dětem liknavých rodičů výživné. Nepomohlo náhradní výživné placené státem, nepomohly tresty neplatícím rodičům, včetně bolestného odebrání řidičského průkazu, ba ani vězení, což odsouzení za „zanedbání povinné výživy“ prostě je, řekněme si to popravdě, vězení pro dlužníky. Pravda, pouze v jednom jediném specifickém druhu dluhů, ale prostě dluhů. Neopomíjím fakt, že se z neplaceného výživného začínají počítat úroky z prodlení, což v souvislosti s postoupením pohledávek dostává obzvláště hořkou pachuť.
V rámci přilepených novel různých souvisejících zákonů registruji zdražení soudního poplatku za rozvod na 5.000,- Kč, takže stát opět prodělá o něco méně a hlavně – opět se posílí trend neuzavírán manželství. Mimochodem, podle sdělení jednoho mého klienta, majitele značně velké svatební agentury, je zhruba 1/3 všech svateb fejkových: prostě se sehraje divadlo pro příbuzné a kamarády, z nichž nikdo netuší, že oddávající není oddávající, a že k žádnému právnímu aktu nedošlo. Nyní ještě navíc proč se brát, když rozvod je drahej… Konstatuji, že zde vznikají dvě kategorie vztahů a úprav péče o děti, a to nesezdaným párům a sezdaným párům. Dvojí standard je vždy v právu nezdravá okolnost. Avšak proč ji neposílit…
Zavedení institutu „předběžné úpravy“ péče o děti nerozumím, nechápu ji a v rámci souběhu s přetrvávajícími předběžnými opatřeními ji chápu ještě méně…
Občanský soudní řád se opět poškrabal levou rukou za pravým uchem, když sice spojil řízení o dětech a o rozvodu do řízení jednoho, avšak, pokud tomu rozumím správně, pouze pro dohodnuté rozvody. Dle mého názoru se opět jedná o nepřímé posílení nesezdaných soužití. Spojení těchto řízení je dle mého názoru zcela nutné pro VŠECHNY rozvody a povinně bych k tomu přidala i řízení o vypořádání sjm. To, že v těchto „dohodnutých“ rozvodech a „dohodnutých“ péčí o děti se upouští od nutnosti ustanovení „kolizního opatrovníka“ považuji ze strany státu za vzdání se odpovědnosti za osud dětí, protože, opakuji znova, v rozvodu a v řízení o dětech je vždy jedna strana slabší. A postoj ve prospěch OSPODu zastávám přes to, že když dennodenně pozoruji práci řady těchto úřadů, tak se mi v mnohých případech doslova otevírá kudla v kapse.
Opět se ponechává nutnost výslechu manželů soudem, opět se pomíjí naprosto zbytečně zrušené dřívější ustanovení OSŘ, že manželství může být rozvedeno bez přítomnosti manželů, pouze za účasti jejich právních zástupců, když o projevu vůle obou manželů rozvést se nemůže být pochyb… Proč ptám se, proč… Protože stát „chrání manželství“? Tím, že dva rozhádané lidi, kteří jsou často na pokraji svých psychických sil, nuceně postaví proti sobě?
Této novele zela schází nejenom zodpovězení, ale i položení zásadních koncepčních otázek. Příkladmo: předkladatel důvodové zprávy se nestydí poukázat na praxi řady evropských států, kdy rodičům po rozvodu zůstává plná společná rodičovská zodpovědnost a případné problémy s touto společnou péčí se řeší až následně, obvykle na návrh jednoho z rodičů. Ovšem odůvodnění, proč Česká republika touto cestou nejde není buď vůbec, anebo je právně zcela zanedbatelné. Konceptu rodinného práva by slušela celostátní rozsáhlá diskuse. Jako obvykle – NIC… přitom rozvod a soud o péči o děti jsou v naprosté většině jedinými případy, kdy občan přijde do styku se soudní mocí.
Co říci závěrem: co se v Parlamentu uklohní, to budeme mít. Nevím, zda existuje někdo, kdo je ochoten/schopen se alespoň vůči některým předestíraným návrhům vymezit, pokusí se je změnit či naopak přistrčit něco navíc. Ostatně, jak říkala Olga Havlová „člověk má dělat to, nač má sílu“. Proti tomu, co se zde předestírá, já sílu bojovat nemám. Až tahle motyka spustí, tak to nějak zkousneme a oblažíme naše klienty novými vědomostmi. Už nyní ale vím o několika tragédiích, ke kterým na základě nového znění § 888 dojde.
A úplně na závěr: proč mít chaotický, nefunkční a stavební řízení dokonale komplikující jen jeden zákon, a to stavební, když můžeme mít stejně dokonale zaranžovanou i úpravu rodinného práva.
Zdrava.
Rodiné právo je úplně k h…To co zde předvádí , schéma opatrovnický soud, je pro obyčejného rodiného příslušníka úplně nedosažitelné.
Navíc zapisovat vlastnická práva díťete u notáře, aby „dalismus“ , měl co „prodávat“, považuju za démona pro děti
Paní doktorko,
nemáte odkaz na ty navrhované paragrafy?
Zde:
https://blog.peterkapartners.com/jednodussi-a-rychlejsi-rozvody-manzelstvi-aneb-co-prinese-chystana-novela-obcanskeho-zakoniku-v-oblasti-rodinneho-prava/
to hodnotí docela shovívavě a docela bych s tím souhlasil.
Každopádně za mě je možnost postoupení pohledávky výživného velká výhra, protože chlap, který neplatí na dítě a nechá to dojít do exekuce, nikdy nezaplatí v plném rozsahu. A drsnější metody vymožení takového dluhu velmi kvituju.
A skončí to tím, že stát obejdeme a rovnou se obrátíme na Dona Corleoneho. Vždy.
Z mého pohledu anarchokapitalisty (neplést s liberály) je hlavní rozdíl mezi státem a mafií v tom, že s mafií se lze racionálně domluvit a částečně podmínky vyjednávat, byť je zřejmé, kdo tahá za kratší konec. Se státem jednat nelze; nemá hlavu ani vnitřní logiku.
Samozřejmě je tu i ten rozdíl ve prospěch státu, že (současný – pro minulé to neplatí) stát vás při nespolupráci pouze unese (zavře), málokdy zmrzačí a zabije.
Najděte si znění s vyznačením změn, snad to paní Kláře nevadí:
https://www.odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCVFGH9CK/
Já třeba sdílím spíše obavy Kláry jak minimálně ve věci
– úpravy poměrů dětí,
dokonce bych řekla, že to bude používáno nejen PROTI ženám (a někdy proti více pečujícímu muži),
ale zejména to nepomůže nijak dětem.
– postoupení pohledávky za výživné,
tam bych to brala jedině pokud by byla zákonná podmínka minimálně nominál a jen úroky by „sklidil“ další a nebo byl možným postupníkem jen finančák a ten by pak mohl vymáhat obdobně jako dlužné daně…Majetek každého rodiče totiž umí najít stát lépe i mezinárodně…
(A ne, že se stát chce takto zbavit starostí s málo dostupným stejně náhradním výživným
a děti o výživné v důsledku ještě částečně stejně obrat! )
Úplně to vidím jak krkavčí rodič udělá pak slabšímu nabídku, že jeho firma ..koupí pohledávku za ním za půlku hned a hotové…
To je ustanovení buď děsně naivní a nebo spíše k poblití,
že by na výživném pro děti a tísni oprávněného rodiče mohl někdo ještě vydělávat, či povinný ušetřit.
*************
Poměry dětí, kde se rodiče jsou schopni dohodnout, nemusí přece zákon moc řešit,
ale „sdílení“ dětí „rovnocenně“ ze zákona tam, kde je spor,
novelou spíše problémy a možná i další trápení dětí přidá.
A dá jen delší konec provazu rodičům „vyděračům a mstitelům…“
A dětí s traumaty díky systému „dobra a práv hlavně rodiče“ , kdy třetí -dítě – se moc nesměje
a dlouho střídat domov a kontakt (chce nechce) musí, ačkoli rodič NE, zase o něco přibude…
Děkuju.
Když na to koukám, § 888 je jen mnohem obecnější a nechává soudu právo, pokud se rodiče nedohodnou, rozhodovat v dost širkých mantinelech. To je za mě dobře.
Postoupení pohledávky – neznáte realitu. Dlužník často skrývá veškerá aktiva před státem; dlužníci výživného je neukrývají mezinárodně, ale jsou to lidi žijící z ruky do huby, pracující na černo, občas ještě poběrači dávek. Nic nevlastnící (buď ani fakticky, nebo fakticky vlastní člen rodiny). Tam neortodoxně jednající vymahačská firma dokáže nejvíc.
Věřitelský rodič nemusí pohledávku postoupit; pokud má pocit, že to stát vymůže líp, nebude to dělat.
Střídavá péče, v podstatě souhlas.
Vše je to cílený rozvrat společnosti. Daří se jim to výborně. Rozděleno a opanováno.
Dobrá práce Rotschildové a Rockeffeleři.
Snad ti přiblblí pánbíčkáři mají pravdu a peklo existuje.
žid Fialový hnus a jeho Pětidemololiční chucpe chavrus plní úkoly košer genocidních Kazisvětů Rockefellerů & Co.
Nestačil koronafašismus s dobrovolně povinným opichem jedovatým Tfujzrem, který páchá každoroční pokles porodnosti o deset procent. Do další šmakulády zmetci tedy přidali košer diktát, podvodně zvaný zákon, a jedou k báječnému cíli; překonat úžasnou porodnost v banksterském protektorátu Jižní Korea 0,7 !
K tomu slouží různé perverzní gender agendy, Serešovy podvraťácké ziskovky nebo košer Jurečkové.
v Elbert County ve
státě Georgie ve fašistických Spojených Státech amerických:
Do žulových mohyl, které byly šest metrů vysoké, byl vytesán text „desatero přikázání“.
Každá z osmi stěn obsahovala text v jiném jazyce. Ve směru hodinových ručiček kolem monumentu byly to tyto jazyky: angličtina, španělština, svahilština,
hindština, hebrejština, arabština, čínština a ruština.
Georgia guidestones
🕎Udržujte počet lidí pod hranicí
500 000 000
Ovládněte vášně – víru – tradice
..externí spory nechť řeší (SSvětový) soud.
Povinná střídavá péče pomůže otcům, aby se domohli setkání s jejich dětmi. Nejde zase o tak špatné ustanovení, a může proběhnout pro dítě netraumaticky, pokud bývalá manželka neštvala děti proti otci.
Co se týká placení výživného, zde si spousta matek představuje jen právo vybírat výživné, ale zapomíná, že občanský zákoník hovoří o tom, že životní úroveň dítěte nemá být odlišná od životní úrovně rodičů. Tedy práva i povinnosti. U nás zjednodušeno na právo na výživné. Pokud ovšem dítě otce vidět nechce, má mít nárok jen na zákonné minimum výživného ve výši životního minima stanoveného státem.
Ostatně je zakotvena povinnost výživného nejen rodiče vůči dětem, ale i dětí vůči rodičům. A pokud dítě nejeví o otce zájem, ale jen zájem o výživné, nelez předpokládat, že by recipročně nějakou péči otci ve stáří vrátilo a poskytlo. V takovém případě patří opět jen životní minimum dítěti, protože rodič si evidentně musí našetřit úspory na zajištění na stáří.
Jestliže se rodiny rozpadly do nefunčního vztahu, je to z příčin na straně obou rodičů. I když jeden vtip říká, že za rozvod mohou vždy dva lidé: manželka a tchyně.
A pokud se děti nehodlají s jedním rodičem stýkat, pak sice mají nárok si tak zorganizovat život, ale pak nemají nárok na jiné výživné než minimální a také nemají mít nárok na dědictví.
ESG kultura volala po zrušení rodin, pohlaví – a tak se jim to povedlo. S traumaty, které to způsobí, se bude muset každý vyrovnat sám. Nejen děti, ale i rodiče. Pomsta bývalých manželek se odehrává prostřednictvím dětí, které se tím stávají nástrojem pomsty. A jako nástroje pomsty vržené do půtky holt utrpí šrámy bitky.
Povinná střídavá péče pomůže otcům…Hmm.Jenže je to vůbec nejhorší volba pro děti, které se nemůžou bránit. Je to velice, velice špatné ustanovení a může bez následků pro děti fungovat jen v několika ideálních případech, ve kterých by dobře fungovalo i jakékoliv jiné uspořádání. Promiňte, ale jako psychologovi je mi celkem jedno jak se cítí otec, nebo matka, jsou to dospělí lidé a mají se spolu domluvit, ochranu si zaslouží pouze a jedině dítě a pro dítě je střídavá výchova psychologická bomba. Proti tomu je štvaní matky proti otci a obráceně (to se děje také dost často) procházka růžovou zahradou.
Pan profesor Matějček se opravdu otáčí v hrobě a ten, kdo vypustil střídavou džina z láhve nevratně poškodil psychiku mnoha dětí, následky se budou projevovat ještě několik generací.
V současném stavu jsou si matky přespříliš jisté a štvou děti proti otcům, nebo jim je rovnou upírají předat a vymlouvají se na nemoc, odpor dítěte, atd. prostě otec má jen platit alimenty a dítě odevzdat. Když matka brání otci vidět děti, má na ně pořád platit? A co s dětmi, které na otce kašlou?
Takže pokud to už došlo do takového stavu, pak dítě bude v každé myslitelné situaci více či méně stresované.
A pokud matka hustí do dětí, jaký je otec zlosyn, to se nepodepíše na psychice dítěte?
Vidím, že otcové stále tahají za kratší konec, takže by se jim ze strany zákona mělo dostat větší ochrany před diskriminací ze strany matek.
Nemate vůbec představu jak jsou děti stresované střídavou péčí. A ne, není to jedno. Menší děti se mohou dostat do stavu ohrožujícího život(separační úzkost). To, co tyto děti podstupují je ovlivní na celý život, za to opravdu pošramocené ego otce ani matky nestojí. Ten, kdo navrhuje a schvaluje takové šílenosti by měl mít aspoň základní znalosti vývojové psychologie.
Střídavá péče je (obvykle) nesmysl, dětem bere domov, kamarády a vytváří z nich věčné cestovatele s batůžkem, kteří nikde a nikdy nejsou doma. Přitom to, co dítě nejvíc potřebuje, je stabilita. Holt není jeden rodič, ale je aspoň pelíšek, každý týden stejná škola, stejné kroužky, kamarádi, … Jediné, kdy si to dovedu představit, je když rodiče i po rozvodu zůstanou bydlet velmi blízko sebe.
Konečně chápu dítě, jehož otec je lump (nebo mu dokonce ubližuje) a ono se s ním už nechce setkat. Takové dítě má být připraveno o výživné? Fakt nestačí, že mu biologický otec např. rozbil hlavu, ještě ho má nechat žít z životního minima?
Chucpe.
Vidím, že popíráte existenci zcela normálních otců, na kterých se matka dopouští pomsty prostřednictvím dětí. Bez ohledu na to, jak se kdo cítí, jsou jisté povinnosti. Rodiče živí děti, a děti jim to potom oplatí pomocí ve stáří. Pokud je takový reciproční vztah narušen, pak dětem patří minimální výživné. A rodič, ke kterému cítí odpor, využije ty prostředky na zajištění ve stáří vlastními silami. Od dětí totiž nic čekat nemůže, jen žádosti o peníze.
Trestat děcka za to, že mají mámu fůrii? Nebo se ve stáří strat o dědka, který si už před rozvodem nedělal jiná děcka nejde jinde? Grrde , máte docela divné příspěvky.
To jsou dočasné starosti. Spolu s Fialovými dětmi zmizí i rodiny a s nimi rodinné právo. Možná přijde i šaría.
Ovšem na druhou stranu, pro advokáty je to špatné nebo dobré?
Jaký je jejich podíl na výuce, na učebnicích práva, na výkladu zákonů, na legislativním procesu….
Vsecky zakony sou teror na obcany, lide je nemohou znat ,ani rozumet a toho voni zneuzivaji.
Moc se v tom nevyznám, ale trošku ano. Pro advokáty a soudy je to práce a to práce za peníze.
Náš právní řád se mi zdá být neskutečně zplavelený podobnými podrobnými zákony, které někdo vykládá tak, někdo onak. A živí se tím spousta lidí. Spousta zbytečných lidí. Už jenom ta možnost nekonečného odvolávání… Soudní případy se táhnou léta, někdy i přes deset let. A soudy platíme my všichni.
Proto rozumný člověk se snaží žít tak, aby se vyhnul jakémukoli právnímu procesu.
Co my s tím naděláme, pane diskžokej?
Přeloženo do lopatštiny:
Co s tím běžná lopata, jako já, může dělat?
Jak proti tomu bojovat?
Rada nevolit pětidemolici u mne poněkud postrádá efektivitu.
Nejen běžná lopata může dělat to, že se snaží žít tak aby se nedostala do mlýna právního….právnického procesu.
… jasně Samková! Rodinný právo sice nemůžu posoudit (chválabohu jsem s ním nikdy nemusel přijít do styku), ale naprostej souhlas zejména s posledním odstavcem!!! NOVEJ stavební zákon byl/je důvodem, proč jsem skončil s projektováním. Ale ruku na srdce, tyhle zákony píšou všehoschopný právníci nikoli na objednávku státu, ale na objednávku lobby a teď dokonce od Vás čtu, že i tací, co netuší, jak vypadaj rozvody v praxi = jak příznačný pro současnou dobu!
… a jsme opět u toho Černomyrdinova:„Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky“!
… a samozřejmě taky u tý vše řešící „neviditelný ruky trhu“
Vy jste se vykálel na digitální razítko!
… nejen … už nic neřeším-nepřepínám = ať mně vlezou na hrb
hmm
https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/slyseni-v-americkem-senatu-jaka-zraneni-nastala-po-vakcinach-covid-19/
No…
Thomas Renz je takový US J.R.. Vč. toho, že je také užvaněný advokát a je mu (až na ty fitkem vyhoněné svaly hlavně kolem tlamy) i trochu podobný 🙂
Robert Wallace Malone je bývalý docela úspěšný biochemik – vakcinolog, kterému asi hráblo a stal se šarlatánem.
Kimberly Biss je obyčejná gynekoložka z Tampy Bay, bez jakékoli vědecké praxe.
Ovšem tihle tři ani dohromady nemají na Marjorii Taylor Green, která si je pozvala. Ta ženská je regulérní nacistka (nacismus je v USA legální), QAnonistka a asi i magor. Blbá, nedovzdělaná a neúspěšná provozovatelka fitka, která nikdy nepracovala, ale o to je větší fanatička.
Dr. Robert Malone předložil průlomovou studii o mRNA už v roce 1989 a v této oblasti vlastní několik patentů (vakcíny proti covid-19 jsou budovány právě na mRNA).
Vy se v této vědecké oblasti pohybujete, že jej nazýváte šarlatánem?
Spíše jste ale sebe či své děti nechal touto v experimentální fázi uvolněnou genovou vakcínou naočkovat.
Njn, ale za to Malone nemůže. Rozum jste mít měl.
Co se asi od dob Napoleona zapomnělo.
Na krále Šalamouna…