„Nebudu volit Frantu. Už nikdy. NO MORE!“
OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, tys vokopčil Bobíka Cimrmanů*? To sis teda zase jednou dovolil dost!“
Měl jsem celý září nějakou práci – natáčení v Práglu, tak jsem skoro měsíc nezavítal do hospody. Když jsem tam tento pátek konečně zase dorazil, ozval se od našeho dvojstolu oslavný halas, kterak mě naše štamgastí osazenstvo vítalo. Byli tu Bušmen, starej i mladej Fořt a Mireček.
„Kdes byl, vole?“ zeptal se Bušmen, zatímco jsem si sedal na svoji židli. Mávnul jsem na Toníka, kterej přikývnutím potvrdil, že moji objednávku zaregistroval a roztočil mi půllitr Hrabala.
„Jsme v Praze něco točili,“ vysvětloval jsem.
„Furt ještě hrajete?“ vytasil se starej Fořt s mojí druhou „nejoblíbenější“ otázkou (první je jakákoliv zmínka o Marionetě). Zakoulel jsem očima.
„Jo,“ odbyl jsem ho, abych měl klid. „Normálnímu“ člověku, kterej chodí do práce 5 dní v tejdnu, nemá cenu vysvětlovat principy fungování našeho oboru. I když zemědělec-traktorista jako starej Fořt, kterej zná princip prací při setbě a sklizni, by to snad moh´ pochopit.
„A co ste točili?“ zajímal se Mireček. „Něco novýho?“
Toník přede mě postavil krýgl s Hrabalem, lístek s jednou čárkou a zase zmizel jako pára nad hrncem.¨
Popadnul jsem půllitr a pozvedl ho k přiťuknutí.
„Vám to pošlu na messenger, kokoti,“ odvětil jsem. Ostatní zvedli svoje půllitry a přiťukli jsme si na zdraví a na setkání.
„Hele, neviděl jsi se nebo nemluvil jsi se Shootterhandem?“ zajímal se Bušmen, když jsme položili půllitry zpátky na stůl. „Ten tady nebyl ještě dýl než ty.“
Zavrtěl jsem hlavou a uvědomil jsem si, že jsem o něm taky nějak podezřele dlouho neslyšel. Zítra mu zavolám, případně k němu skáknu na pivko a kus řeči.
„A co je novýho tady?“ zajímal jsem se.
Bušmen se zachechtal. „Poslušně hlásím, že během mé služby se tady v hospodě nic zvláštního nestalo, ale máme tady nový kafe!“
Ostatní se začali řehtat jako pominutý.
„Jaký nový kafe?“ nechápal jsem. „Proboha, snad už i sem k nám na vesnici nedorazilo nějaký to hipsterský nebinární sojový lattéčko z Práglu?“ Teatrálně jsem se přitom pokřižoval.
„Ne, jen místo turka si teď objednáváme Filipa,“ vysvětloval mi mezi záchvaty smíchu zajíkavě Mireček.
„Vymyslel to Usáma,“ informoval mě mladej Fořt a hodil hlavou směrem k vedlejšímu stolu, kde Usáma sedával. Dneska tu ovšem nebyl. Pardubice zrovna hrály hokej a u toho nemohl Usáma, coby vrchní fanoušek „perníkářů“, jak je zde hanlivě nazývají jejich rivalové, chybět.
Pousmál jsem se a pocítil hřejivý závan hrdosti na nás, Čechy, smějící se bestie, jak rychle a ladně dokážeme všechny naše aktuální průsery otočit ve srandu.
Po návratu z hospody jsem jim rozeslal odkaz na tu písničku. I Shootterhandovi, kterej tam večer nebyl. Zítra mu brnknu, co s ním je.
*Robert (Bob) Zimmerman je pravé jméno amerického písničkáře Boba Dylana. V Shootterhandově písni je použita melodie z jeho známé skladby Maggie´s Farm.
Upozornění: Účelem Shootterhandových úvah není nalézt nějakou absolutní pravdu či jasný řešení. Old Shootterhand je kokot, kterej chce svýma – někdy i značně potřeštěnýma – úvahama vyvolat další otázky a vyprovokovat vás k hledání vlastních odpovědí.
Chcete vědět víc? Přečtěte si knihu Majn Kochbuch.
Knihu koupíte zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch
Co je na tom tak vtipného, aby to vyvolávalo záchvaty smíchu?
Nevšiml jsem si ničeho, co by mě rozesmálo. Když je jméno obětiny názvem kamaráda i v pokročilém věku (…i naše generace má svoje pamětníky…), chápu to spíš jako důvod ke smutku.
Ale kus pravdy jsem v článku přece jenom našel. Je skryt v hlavní větě posledního souvětí článku.