Volby 2025 – náhled DD

Napíšu svůj aktuální náhled na výsledek voleb 2025. Největší překvapení pro mě jsou tři – všechny nepříjemná a to:

1. STAČILO! nepřekonalo 5% … tohle je nepříjemné v tom, že Vidlák a parta kolem nebude financována z našich peněz tak, jako protistrany, přičemž složenky a účty se platit musí. Levicoví občané tak opět nemají zastoupení ve Sněmovně.
2. preferenční hlasy pro Lipánka … tohle je taky doslova šok, protože získal 62.600 preferenčních hlasů, co je druhé místo (Babiš 72 tis).
3. obrovskému počtu lidí (voličům stávajících vládních stran) nevadí v čele státu vyprázdněná individua bez reálných schopností řídit stát, šílená korupce, resp. rozkrádání jejich peněz (asi si myslí, že to nejsou jejich peníze, ale „těch druhých“) a dokonce ani podezřelá úmrtí spojovaná s vyšetřováním. Tohle je taky alarmující.

Co dál?

Domnívám se, že pro stanovení dalšího postupu je nutná nejen přesná analýza výsledků, ale hlavně přesnost odhadu budoucího vývoje, aby bylo možno zaměřit úsilí v souladu s očekávaným stavem před příštími volbami. Dále se domnívám, že relevantní jsou jen a pouze získané hlasy, tedy stav před přepočtem na mandáty. Rozložení voličských hlasů totiž říká, jak voliči asi uvažují.

První závěry:

1. Nelze „páchat dobro“ proti vůli občanů, tohle je třeba si přiznat. Mírná analogie naší situace je v přirovnání s „rodič x žhavá kamna x dítko“, které nevěří, resp. nemá zkušenost. Drsnější analogie pak je podle Villona s vlky, které vyžene z lesa až hlad. Je ztráta času a energie apelovat, že na žhavá kamna se nesahá, resp., že bude hlad a vlci vyjdou z lesa.

2. Pokud budu brát jen hlavní aktéry a uvažovat v hrubých číslech, pak zde máme cca 700.000 spoluobčanů (SPD + S!), kteří správně identifikují zdroj problému – v největší míře EU+globalizace a uvědomují si, že pomocná ruka je na konci vlastní paže.

3. Stejným pohledem pak ovšem musím konstatovat, že tady máme necelých 5 mio lidí, kteří si v různé míře myslí, že problémy vyřeší někdo jiný za ně a jich se to nijak nedotkne, možná jen minimálně. Tohle by bylo na samostatný rozbor, takže VELMI stručně:

• voliči ANO – věc za ně vyřeší Babiš tím, že bude lepší a schopnější vyjednávač a organizátor
• voliči SPOLU – všechny problémy odstraní větší a důslednější integrace v EU
• voliči STAN – tohle je v podstatě nečitelná skupina, které stačí vhodný marketingový trik navozující, že se jedná o „starosty“, tedy lidi „zdola“, resp. osvědčené politiky s komunální praxí. Pokud podléhají lacinému marketingu, pak neudivuje, že jim nevadí rozkrádání (jejich) peněz a mrtvoly při vyšetřování. I pro ně pak platí, že věci vyřeší někdo za ně na úkor někoho jiného … třeba na úkor státu.
• voliči Motoristů – velmi specifická skupina, která si problémy uvědomuje, ale jako řešení navrhuje štíhlejší stát a nižší daně … přeloženo do lidštiny: blahobyt nastane, když se každý bude strat sám o sebe a největší hráči nebudou platit žádné daně, naopak budou dostávat finanční pobídky.
• voliči Pirátů – mladí bez reálných životních zkušeností, navíc s „cinklým“ vzděláním … komentovat netřeba

Strategie do budoucna

Domnívám se, že klíčovým jsou dvě věci:

1. provést odhad, jaká bude situace před příštími volbami a tomu přizpůsobit strategii práce v následujících 4 letech. Dopředu říkám, že nelze trefit přesný odhad, určitě by docházelo ke korekcím, ale NĚJAKÝ odhad je nutný, aby se získal pověstný „pevný bod“. Princip je výborně ukázán ve filmu Šakal, kde komisař Lebel založil úspěšnou strategii na odhadu, který se nakonec ukázal jako mylný.
2. nepřistupovat na „jejich hru“, ale pokusit se vytvořit vlastní – tohle rozeberu následně podrobněji.

Realita

Pro odhad budoucího vývoje je třeba si položit základní otázky související s reálnými možnostmi a podle mého to je takhle:

1. ČR nemůže prosperitu založit na tisku Kč obdobně jako USA na dolaru, protože nejsme nastupující vojenské a ekonomické impérium. Naše prosperita může být založena jen na nějaké reálné produkci (reálně přínosné činnosti). Ovšem situace je taková, že máme energetické vstupy násobně vyšší než případná konkurence, což s jistotou vylučuje rozvoj ekonomiky v konkurenčním prostředí. První otázka tedy zní, zda Babiš nebo někdo jiný, s tím bude moci něco udělat a pokud ano tak do jaké míry. Pokud neudělá nic zásadního, pak s jistotou můžeme predikovat, že situace (a nespokojenost) v tomto bodě bude větší.
2. Otázka rusofobie a levných zdrojů. Tohle souvisí s otázkou výše a opět – může s tím příští vláda něco udělat? Možná utlumí rusofobii, ale volby, dle mého, jasně ukázaly, že Rus a vše od něj je fuj … levné vstupy nechceme, máme svoji hrdost a zatím i co k jídlu.
3. Sociální stát, resp. odtah peněz z ČR – nepochybně nikam nezmizí požadavky na dostupné bydlení, levné a dostupné lékařské ošetření a jiné sociální výhody. Budeme ale nejspíše v situaci, kdy výkonnost ekonomiky půjde „dole kopcom“ a s tím souvisí realita určování výše, resp. výběr daní. Výrazně by situaci přibrzdilo, kdy se okamžitě přestaly financovat politické neziskovky, válka, která se nás netýká a hlavně zamezení odtahu peněz z ČR. To poslední je ale v příkrém rozporu s „jazýčkem na vahách“ – Motoristy, pro které to bude jako mávající červený hadr na býka. Babiš možná přesune výdaje na válku na soukromé subjekty, ale to je z makroekonomického hlediska jen kosmetická úprava, protože ti velcí si peníze od státu opatří jinak. Politické neziskovky nedovolí zrušit Brusel a navíc mám pocit, že Babišovi ani moc nevadí. Bere to asi jako daň za to, že může mít funkční Agrofert v Evropě.
4. EU jako zdroj problémů – vůbec nepřipadá do úvahy nějaká diskuze vystupování z EU (což je opravdový zdroj problémů) a ani minimálně vystoupení ze struktur NATO při zachování členství. Tohle je po proběhlých volbách vyloučeno.

Zkrátka, bez podstatných změn a zásadních zásahů do chodu státu se nemůže nic podstatně změnit. Těch bodů by se dalo vypsat více, ale uvedené vidím jako hlavní. V podstatě je jistota, že realita všechny dožene. Nová vláda může zhoršování situace přibrzďovat, ale to je tak vše. K moci se v podstatě dostává přívětivější varianta Fialovic 5demolice a voliči neočekávají těžkosti, ale naopak zlepšení situace – tento paradox se dříve nebo později přetaví do frustrace a masivní nespokojenosti.

Strategie do budoucna

Tohle považuji za nejdůležitější – získat shodu JAK dál. V prvé řadě si myslím, že nelze vyhrát, pokud budeme hrát na „jejich hřišti“ a podle „jejich pravidel“. Protistrana několik století praktikuje metodu „rozděl a panuj“, kdy hlavním nástrojem je podsouvání řešení o dvou chybných variantách. Dříve lidi rozdělili na věřící a nevěřící a poštvávali je proti sobě. Následovalo rozdělení na levici a pravici a taky je umně manipulovali proti sobě. Aktuálně to máme vlastenci versus probruselští … Dopředu říkám, že nevím, kdo to dělá, resp. organizuje a je mi to v podstatě jedno. Za důležitější považuji pochopit JAK to dělá. A jen připomenu – podívejte se na situaci kolem války na UA a formování postoje k Rusku … vždyť tohle je někoho opravdu mistrovská práce, přestože to už nejde tak hladce, jako když byl informační monopol – tady srovnej s Irákem … lahvička prášku v OSN a zprávy o vyhazovaných novorozencích z inkubátorů a následné všelidové nadšení pro oprávněné zničení zla. Ve skutečnosti šlo o dolar a ropu.

Domnívám se tedy, že správná strategie je okopírovat to, co u protistrany funguje – tedy, vytvořit a nabídnou vlastní „hru“ o dvou nabízených východiscích. Naším cílem by mělo být aby protistrana hrála podle našich pravidel na našem hřišti a nikoliv, jako doposud, opačně. Nutnou podmínkou pak je i nová, vlastní terminologie.

Uvědomme si, jaké je dnes v ČR složení – v podstatě tady máme dvě množiny občanů s více-méně stejnými zájmy a postoji.

1. Pracovně nazvěme první množinu jako „Poctivé“ – to jsou zaměstnanci, kteří za poctivou práci očekávají mzdu, ze které budou solidně žít. Pak tady máme důchodce, kteří očekávají, že když poctivě odváděli daně, pak mají nárok na důchod, ze kterého se dá důstojně přežívat. Dále zde patří např. matky, které rodí a následně pečují o děti – a ty taky asi očekávají, že se stát postará, když zajišťují nové plátce daní :-).
2. Druhou množinu můžeme nazvat „Aktivní“ – to jsou živnostníci a podnikatelé, kteří se chtějí start sami o sebe a maximálně někoho zaměstnávat.

Dvě poznámky

1) obě skupiny mají samozřejmě i nepoctivé členy, tedy „nefachčenka“ a „pseudo-podnikatele“, resp. podvodníky. S tím nic nenaděláme, život je takový jaký je a k dispozici jsou lidé jací jsou – jiní k dispozici nejsou.

2) je velmi důležité nepoužívat starou (jejich) terminologii – např. levice a pravice, zaměstnanec vs podnikatel atd. Proč? … pokud budete používat termíny „Poctiví“ vs „Aktivní“, pak znemožňujete podpásovky typu: „to je parta komoušů“ atd., protože např. zaměstnanec může být jak člen ODS, tak člen KSČM a obdobně na straně „Aktivních“ může být jak komunista, tak věřící nebo echt ódeesák. A termíny „Aktivní“ a Poctivý“ berte jako pracovní název, určitě se najdou lepší zkratky.

Jak to provést

Jsme v situaci, kdy nějaká aktivita zdola již probíhá a formuje se. Mezi výrazné patří aktivita Svatopluku a třeba veřejné diskuze nad VIZÍ pro ČR u R. Valenčíka. Jako další příspěvek lze brát projekt „Souhlas Česka“, kde se snažíme formulovat otázky, na které musí být většinová shoda. Určitě budou i další podobné aktivity. A až sem je to v pořádku, co je ovšem špatně je ale následující:

My diskutujeme v podstatě jenom mezi sebou. Jsem přesvědčen, že pro úspěch je nutno z toho udělat stejnou „hru“ o dvou východiscích, které byla a je aplikována až do současnosti na nás – tedy začít „soutěž“ mezi zastánci „Aktivních“ a „Poctivých“. A ta soutěž se dá začít tak, že ty diskuze se přetvoří na názorové diskuze zástupce lidí z obou množin. Zcela konkrétně – např. uspořádat a moderovat diskuzi ekonomů z obou „družstev“, nabízí se třeba Šichtářová vs Švihlíková obdobně třeba právníci nebo enviromentalisté. Vždy stejná šablona – co navrhujete za „Poctivé“ a co vy za „Aktivní“ … zbytek se v podstatě uděje už samovolně.