— od profesionalizovaného vlastenectví k ideologické kontrole (zdroj: Alter AI odpovídá na Vevčiny otázky; kritika znalců vítána)
🛢️ Úvod: Původ venezuelského znárodnění
Venezuela znárodnila svůj ropný průmysl v roce 1976, avšak – na rozdíl od mnoha jiných zemí – ropné společnosti tehdy dostaly kompenzaci.
Před znárodněním dominovaly těžbě ropy zahraniční korporace jako Royal Dutch Shell, Exxon, Mobil, Gulf Oil a Texaco. Tyto firmy měly koncese sahající desítky let zpět a odváděly státu daně a licenční poplatky.
V 70. letech se však celým rozvojovým světem šířila vlna surovinového nacionalismu, posílená po ropné krizi roku 1973 a vzestupu OPEC, který ukázal geopolitickou moc ropných států.
⚖️ 1976: První znárodnění – pragmatické a vyvážené
Prezident Carlos Andrés Pérez prosadil zákon o návratu ropných aktiv (1971) a následně zákon o znárodnění (1975), který vstoupil v platnost 1. ledna 1976. Těžbu převzala nově zřízená státní společnost Petróleos de Venezuela, S.A. (PDVSA).
Cílem však nebylo vytvořit obraz vyvlastnění, nýbrž zachovat mezinárodní důvěryhodnost.
💼 Klíčové body:
- Vyjednané kompenzace: Zahraniční firmy obdržely přibližně 1 miliardu USD (v dolarech roku 1976).
- Forma náhrad: Částečně hotově, částečně prostřednictvím dlouhodobých kontraktů na dodávky a služby.
- Hodnota aktiv: Výše kompenzací vycházela z účetních hodnot majetku (nikoliv z budoucích zisků).
- Udržení vztahů: Zahraniční společnosti pokračovaly ve spolupráci jako nákupní partneři, konzultanti a dodavatelé technologií.
Výsledek? Znárodnění proběhlo klidně a efektivně. Produkce krátkodobě poklesla, ale brzy opět vzrostla. PDVSA se stala technokratickým modelem – státní firmou s vysokou odborností a relativní nezávislostí na politických tlacích.
🧩 1976 versus 2007–2010: od pragmatismu k ideologii
Druhá vlna znárodnění, kterou zahájil Hugo Chávez o více než tři desetiletí později, už měla jiný charakter – konfrontační a ideologický.
🛢️ Kontext
V 90. letech se Venezuela pokusila reformovat svůj ropný sektor prostřednictvím tzv. „Apertura Petrolera“, která umožnila zahraničním investorům podíl na těžbě, zejména v Orinockém pásu. PDVSA tehdy již ztrácela svou technickou úroveň a stát doufal ve zlepšení díky soukromému kapitálu.
Chávez však po nástupu k moci považoval tuto otevřenost za „ztrátu suverenity“. V květnu 2007 vydal dekret č. 5200, který přinutil všechny zahraniční společnosti odevzdat nejméně 60 % podíl PDVSA.
⚒️ Důsledky
- Některé firmy (např. Total, ENI, Chevron) nové podmínky přijaly a ponechaly si menšinové podíly.
- Jiné (ExxonMobil, ConocoPhillips) odmítly a podaly žaloby k ICSID (Světová banka – arbitrážní soud).
V následujících letech ICSID rozhodl např.:
- ExxonMobil: přiznáno cca 1,6 miliardy USD (méně než požadovala).
- ConocoPhillips: získala arbitráže přesahující 8 miliard USD.
Venezuela v roce 2012 z ICSID vystoupila a většinu závazků nesplnila.
📉 Dlouhodobý dopad
Ztráta odborníků, údržby a investic přivedla kdysi elitní PDVSA na pokraj kolapsu. Produkce klesla z více než 3 milionů barelů denně na méně než 1 milion během dvanácti let.
Korupce, klientelismus a ideologická kontrola zničily institucionální disciplínu, která kdysi dělala z Venezuely respektovanou ropnou mocnost.
🔩 Srovnání přístupů
| Kategorie | Znárodnění 1976 | Reznárodnění 2007–2010 |
|---|---|---|
| Prezident | Carlos Andrés Pérez | Hugo Chávez |
| Přístup | Vyjednaný, právně čistý | Dekrety, nátlak |
| Kompenzace | Plná a dohodnutá | Částečná či sporná |
| Cíl | Státní kontrola s efektivitou | Politická kontrola a ideologie |
| Výsledek | Stabilní produkce, silná PDVSA | Kolaps průmyslu, arbitráže |
| Mezinárodní obraz | Důvěryhodný petrostát | Izolovaný režim v defaultech |
🧠 Filosofické poučení
Rozdíl mezi znárodněním roku 1976 a reznárodněním po roce 2007 nebyl jen právní, ale především filosofický.
V 70. letech venezuelské elity pochopily, že stát může vlastnit, ale musí řídit odborníci. V éře Cháveze ideologie převážila nad odbornostmi a stát pohltil vlastní kompetence.
Historie tím potvrdila jednoduchý princip:
🔹 Znárodnění pro správu může fungovat; znárodnění pro kontrolu vede k úpadku.
Filosofické poučení…ne, to se mi nezdá…
Hale, podelila jsem se s Alter AI s vasim protiargumentem, a napslalo mi toho zpet:
Ano — tento protiargument má částečnou pravdu, ale míchá dohromady následky a příčiny.
Je naprosto pravda, že Spojené státy a jejich spojenci použili ekonomické obléhání jako nástroj moci, ale je nutné rozlišovat dvě roviny:
Destrukční potenciál sankcí a embarg.
Předchozí oslabení systému vlastními rozhodnutími.
Jinak řečeno: ano, Západ Venezuelu tvrdě „podusil“, ale důvod, proč to fungovalo tak devastujícím způsobem, byl ten, že země už neměla kostru — všechno, co by jí umožnilo se bránit, bylo vnitřně rozloženo.
⚙️ 1. Sankce, embargo a deindustrializace
Fakta: Po roce 2017 Spojené státy zavedly finanční sankce, které znemožnily PDVSA přístup k americkému trhu i k dolarovým clearingům. Roku 2019 následovalo embargo na venezuelskou ropu, čímž země přišla o více než 90 % exportních příjmů. Sankce se později rozšířily i na dovoz paliv, ředidel a náhradních dílů – bez nich nelze těžit extra‑těžkou ropu z Orinoka.
→ Ano, to je naprosto skutečné hospodářské škrcení.
Ale je tu klíčové „avšak“: Venezuela už před sankcemi vyráběla méně než polovinu své kapacity, rafinerie se rozpadaly a HDP padal o desítky procent. Západní embargo tedy urychlilo kolaps, nezačalo ho.
Jinými slovy – když dům už hoří, sankce připomínají vítr, který rozdmýchá plameny.
🏦 2. Ukradené zlato – ano, ale proč to šlo vůbec udělat
Argument „ukradené zlaté rezervy“ je oprávněný v morálním smyslu, ale právně vznikla možnost jejich obstavení právě proto, že režim ztratil mezinárodní uznání. To není obhajoba Británie, jen důkaz, že pokud stát ztratí důvěryhodnost právního subjektu, velmoc ho může ekonomicky neutralizovat beze zbraní.
Zlaté rezervy byly „ukradeny“ v přeneseném smyslu — fakticky zadrženy. To, že si to vůbec Londýn mohl dovolit, znamená, že Venezuela už nebyla považována za spolehlivého partnera. To je stejně vážný signál jako samotná ztráta zlata.
✈️ 3. Exodus obyvatel – následek, ne příčina
Ano, sankce, inflace a nemožnost obchodovat vedly ke gigantické migraci odborníků – podle OSN přes 7 milionů Venezuelanů. Ale tito lidé nezačali odcházet roku 2019, nýbrž už po roce 2014, kdy se hroutila infrastruktura a elektrická síť, PDVSA neplatila zaměstnance a hyperinflace rozebrala střední třídu.
Sankce ten proud jen rozšířily. Emigrace není jen důsledek „imperialistického útlaku“, ale i ztráty smyslu uvnitř systému, který za loajalitu neodměňuje, ale likviduje schopné.
🧠 4. Mediální válka – jistě, ale zbytečně snadná
Nelze popřít, že západní mediální mašinerie démonizovala Cháveze i Madura — často pokrytecky. Ale otázka zní: Proč byl obraz tak snadno zneužitelný? Protože režim: zakazoval opozici, manipuloval volby, nechal se chytit při masivní korupci, a místo pravé sociální politiky produkoval čistý klientelismus. Když stát ztratí morální i ekonomickou autoritu, propaganda protivníka má snadnou práci. Nelze z toho dělat čistě mediální spiknutí. To, že se o to mohli opřít, znamená, že protistrana měla z čeho čerpat.
🧩 5. „Typická anglosaská metoda kolonizace“
Tento popis – „zadlužit nebo zničit ekonomicky“ – má historické opodstatnění. Britové i Američané to opakovaně dělali (Egypt v 19. století, Írán v 50. letech, Chile v 70. letech, Irák a Libye později). Ale rozdíl u Venezuely je, že imperiální nástroj tentokrát nevyžadoval invazi – země se otevřela ráně sama od sebe.
Když se systém zbaví odborníků a institucí, západní tlak nepotřebuje tanky – jen vypne účetnictví.
Shrnutí:
→ Bez vnitřního rozkladu by zahraniční tlak nestačil.
Ale bez zahraničního tlaku by rozklad probíhal pomaleji a méně bolestivě.
🔚 Pointa
Říct, že Venezuela padla kvůli Západu, je intelektuálně pohodlné, ale nepravdivé.
Říct, že padla jen kvůli sobě, je arogantně slepé.
Realita je syrovější:
vnitřní destrukce otevřela dveře vnějšímu škrcení — a Západ, s instinktem predátora, prostě udělal to, co imperia dělají vždy: využil slabost, kterou mu protivník dobrovolně ukázal.
Jinými slovy proč plýtvat penězi přes USAID a Soroše, když máme UI, která je sice prodělečná, ale výrazně méně než dřívější metody.
Mas zlato a uz nejses a nemuzes ani bejt spolehlivej spojenec. Mas Gronsko…
Voloupit spojence vo vsecko co maji , je opravneny.
Petrodolar,
padělané peníze vnucené zotročeným
Teror Venezuely nabývá také měnového a finančního významu: je spojen s ochranou hegemonie dolaru a amerického dluhového trhu. Za posledních 25 let klesl podíl dolaru na globálních měnových rezervách z 61 % na 41 % a index dolaru v roce 2025 vykázal pokles o 9 % – nejhorší výsledek od roku 2017.
Loupení venezuelské ropy ve velkém umožní majitelům USA udržovat globální poptávku po padělaném dolaru pro účely vypořádání.
Jeste mne napadla dalsi otazka: do jaké míry bylo zničení ropné odbornosti způsobeno vlastními rozhodnutími a do jaké míry šlo o výsledek cizího podkopávání? Alter AI:
To jde k samotnému jádru kolapsu Venezuely.
Odpověď zní: obojí, ale především vlastní vinou – poháněnou vnitřní čistkou kompetence, politizací a nedůvěrou vůči technokracii. Cizí vměšování existovalo, ale bylo reaktivní – symptom ztráty důvěryhodnosti, ne příčina kolapsu. Rozložme si obě strany pečlivě.
1. Sebezpůsobená katastrofa
Nejpřímější příčinou úpadku PDVSA bylo zničení institucionální kontinuity, které následovalo po Chávezově upevnění moci.
a) Čistka profesionálů
První velký zlom nastal v letech 2002–2003, kdy bylo propuštěno přes 18 000 inženýrů, manažerů a techniků – zhruba polovina pracovního personálu PDVSA – kvůli účasti či podezření z účasti na národní ropné stávce. To byli lidé vyškolení u společností Shell, Exxon, Mobil a Texaco během zlaté éry PDVSA – odborníci, kteří věděli, jak řídit rafinerie, plánovat investice a udržovat těžební kapacity. Tato ztráta byla nenahraditelná. Nelze přes noc nahradit desetiletí zkušeností náborem politických ideologů. Od té chvíle PDVSA přestala být inženýrsky řízenou korporací a stala se politickým aparátem.
b) Institucionální převrácení
Poslání PDVSA se změnilo – už nešlo o ziskovou těžbu ropy, nýbrž o financování bolívarské revoluce.
Zisky byly odváděny do sociálních programů a klientelistických sítí bez reinvestic do infrastruktury. Do roku 2014 klesly kapitálové výdaje PDVSA jako podíl na příjmech pod 20 %, zatímco v 90. letech činily téměř 50 %.
c) Korupce a provozní rozklad
Interní audity později odhalily, že: zásoby náhradních dílů byly opakovaně „prodávány“ jen na papíře,
údržbové cykly rafinerií byly roky vynechávány, vrty byly odstavovány kvůli chybějícím základním součástkám, jako jsou ventily a čerpadla.
PDVSA se v podstatě sama zkanibalizovala, aby mohla financovat populistickou politiku.
d) Ideologická izolace
Když manažeři upozorňovali na technické selhání, byli označováni za „agenty imperialismu“.
Zahraniční partneři ze společných podniků, kteří mohli dodat know-how, byli často vylučováni nebo mikromanipulováni vojenskými funkcionáři.
2. Vnější podkopávání: skutečné, ale často přeceňované
Cizí tlak sice nebyl bez významu – zhoršil už umírající systém – ale hlavně působil prostřednictvím finančního škrcení a technologických embarg, ne přímým sabotováním.
a) Sankce a finanční omezení
Na konci 2010. let zaměřily americké sankce PDVSA, aby zabránily prodeji ropy a přístupu k refinancování.
To prakticky znemožnilo dovoz ředidel, náhradních dílů a pokročilých katalyzátorů potřebných pro zpracování mimořádně těžké venezuelské ropy. Ale je třeba si uvědomit: sankce měly ničivý dopad právě proto, že vnitřní kapacity už byly pryč. Kdyby si PDVSA udržela technickou nezávislost, sankce by byly ranou – nikoli smrtícím úderem.
b) Útěk mozků a ztráta talentů
Západní ropné giganty odmítly spolupracovat nebo sdílet technologie poté, co došlo ke sporům o smlouvy a arbitrážní případy. Mnoho venezuelských inženýrů emigrovalo do Kolumbie, USA a na Blízký východ – a vzali si odborné znalosti s sebou. Nešlo o úmyslnou cizí sabotáž – byl to racionální tržní důsledek nepřátelského investičního prostředí.
c) Informační válka
Existují věrohodné důkazy o cizích vlivových operacích (zvlášť finanční tlakové kampaně a lobbing ve Washingtonu), které se snažily znevěrohodnit venezuelské dluhopisy PDVSA nebo omezit směny přes Citgo. Ale i tohle byly spíše oportunistické reakce na riziko venezuelského defaultu, nikoli předem plánované operace zaměřené na zničení průmyslu.
Zhruba 85 % kolapsu pramení z vnitřních chyb a cílených ideologických rozhodnutí. Ukazuje se tu širší civilizační ponaučení: když stát uvěří, že kompetence rovná se neloajalita, zničí vlastní instituce. PDVSA nezničila CIA ani Exxon – zničil ji vlastní „politický imunitní systém“, který považoval odbornost za hrozbu pro čistotu revoluce.
Ono je to vlastne podobne tomu, co se dnes deje s woke kapitalismem a jeho potrebou najimat neschopne lidi jen aby se uspokojily smernice o podilu zen ci cernochu apod.
To je jen přehlídka banksterských lží.
„Odborníci“ vyškolení ve vysokých banksterských školách byli a jsou i stranicky, kolaborantsky zpracováni. Přeinformovaná AI ani slůvkem nezmíní základní lupičské nastavení. To musí prozradit až Trump. Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není. Lupiči BlackRocku, ať už se nazývají Shell, Exxon, Mobil nebo Texaco, chtějí blaho, pro sebe. Otrokům pohodí tuny lstivé propagandy a pár drobných. Třeba necelé procento z vytěžených surovin.
AI je sice umělá, ale rozhodně ne inteligence.
Souhlas. Blba nalepka. Je to spis rychly shrnovac informaci, co uz existuji.
Selektivní. Podle nastavení
Tak.
A moc dlouhá, kdo to má louskat.
Ta AI kupodivu neuvádí jako stejně podstatnou příčinu „úpadku kompetencí“ i americké protivenezuelské sankce (podobné jako proti Kubě): embargo na vývoz/dovoz vč. technologií (ty byly tehdy prakticky všechny americké, dnes jsou většinově čínské a částečně ruské) a náhradních dílů. Ukradené zlaté rezervy. Odpojení od clearingu (SWIFT), takže Venezuela prakticky nemohla uzavírat mezinárodní obchody s kýmkoliv, kdo byl pod kuratelou USA. Zákaz vazalským zemím nakupovat z Venezuely nejen ropu, ale i potraviny atd. To logicky MUSÍ vyvolat exodus kvalitních lidí, kteří pak hledají uplatnění jinde. A k tomu permanentní mediální vymývání mozků, pomlouvající jak Cháveze, tak Madura.
Ten modus operandi – zadlužit zemi po uši nebo ji ekonomicky zničit – je pro anglosasy typický ještě z éry kolonizace. Mimochodem: Při únosu Madura Amíci vybombardovali v Caracasu centrální sklad léků… Že by se Blackawky cítily ohroženy tabletami živočišného uhlí?
Problém AI je hlavně v tom, že primárně čerpá z mainstreamových médií a „oficiálních zdrojů“ obecně. A ty na západní polokouli v drtivé většině vlastní kdo? Správně – superboháči (nebo jejich instituce), ovládající i finance a finanční toky. Kruh se uzavřel.
P.S: Původně se ve Venezuele zisk dělil 92% pro korporace, 8% pro stát. Nejen po dobu, než budou splaceny investice, ale i potom. Při té arbitráži v r. 2007 Exxon požadoval 11 mld USD, ale ukázalo se, že na 1 mld USD investic v minulosti inkasoval 11 mld ZISKU, proto nu arbitráž poskytla relativně malé odškodnění. Ještě bezostyšněji se chovali Francouzi v Mali – tam se zisky z těžby uranu dělily 95% pro Frantíky a 5% pro Mali.
Připomenu další podobný trick: Rusové v r. 2023 poukázali peníze na splátku dluhopisů v termínu, ale hodní hoči je ve SWIFTu zadrželi – protože „sankce“. Ne sankce Rady bezpečnosti OSN, ale amerucké a EU. Podle logiky KoZa tak Rusko šarže nesplatilo a mělo spadnout do defaultu. To jen k metodám, na které dojela i Venezuela. Aneb každá mince má dvě strany.
Hal: Alter AI necerpa primarne z mainstreamovych medii. Mate dobre otazky, proc se Alter.systems nezeptate? Podelte se.
Zde mluvi Alter AI o tom zlatu. Ale vase otazky by byly lepsi, vic do toho vidite, Hale.
1. Kde bylo venezuelské zlato
Zhruba od 80. let držela Venezuela významnou část svých rezerv v Bank of England (asi 31 tun) a v dalších evropských trezorech. Dalších přibližně 70–80 tun bylo skladováno přímo v Caracasu, ve sklepích Banco Central de Venezuela. Po roce 2011 Hugo Chávez zahájil známou iniciativu “repatriación del oro” – fyzické navrácení části zlata ze zahraničí domů. Ale protože režim zároveň zvyšoval závislost na mezinárodních půjčkách, musel část rezerv ponechat v Londýně a použít je jako zajištění úvěrů.
2. Blokace v Londýně
Nejdůležitější moment: v roce 2018–2019 Bank of England odmítla vydat venezuelské zlato Nicolásu Madurovi, a to na základě britského uznání Juana Guaidóa jako „legitimního prezidenta“. V trezoru zůstalo více než 1 miliarda USD v hodnotě zlata. Britský soud opakovaně rozhodoval, že nemůže vydat zlato Madurovu režimu, protože vláda Spojeného království (v té době) uznávala Guaidóa. Venezuela tak de facto ztratila přístup ke zlatým rezervám — ne proto, že by zmizely, ale protože zmizela její mezinárodní právní legitimita. Tento stav přetrvával roky. Ústavní soud ve Venezuele to označil za „krádež státu“, ale na to Londýn nereagoval.
3. Domácí zlato – zůstalo, ale málo hodnotné
Co bylo doma ve Venezuele, tam sice fyzicky zůstalo, ale: část byla zpeněžena, roztavena a vyvezena do Turecka a Spojených arabských emirátů za účelem získání hotovosti mimo SWIFT, další část se ztratila skrze neoficiální kanály – zejména skrze těžbu v oblasti Arco Minero del Orinoco, kterou kontrolují ozbrojené skupiny a vojáci. Odhady (např. 2023) naznačují, že oficiální zlaté rezervy Venezuely klesly z více než 370 tun v roce 2011 na přibližně 160–180 tun, přičemž značná část z té zbývající hodnoty je „nejasného umístění“.
4. Funkční důsledek: ztráta monetární páky
Bez přístupu ke zlatu: Venezuela nemůže efektivně použít zlato jako kolaterál pro úvěry od zahraničních institucí. Ztratila možnost stabilizovat měnu (bolívar) pomocí zlatých swapů nebo půjček krytých zlatem. Stala se zcela závislou na čínských a ruských úvěrových linkách výměnou za budoucí dodávky ropy — fakticky směnný obchod, ne finanční suverenita.
Lupic vzdycky krici pomoc , zlodeji , chteji mne vokrast ,aby klamal a tak svadel vsechno na svoje obeti..
Oblibena taktika., v celym svete. A ja..
Proc se Vevca tak snazi…
Protože už je vymytá americkou propagandou. ( a to nepíšu poprvé)
Jen pro upřesnění posílám link, doporučuji porovnat 2. část s odpovědí AI:
https://vasevec.info/clanky/venezuela-v-klickach-paragrafu
👍 Děkuji !
Myslím, že závěr, že by vnější podkopávání bylo „přeceňované“, není moc inteligentní a je zjevně chybný. Nezpochybňuji patrně špatnou, nekvalifikovanou, domácí ideologickou politiku, ale nepochybně to vnější škrcení bylo zcela klíčové. Bez něho by jednak eroze schopností těžby byla podstatně pomalejší a stagnační stav jistě dlouhodobě až trvale udržitelný. Když máte cenný zdroj a jste schopni jej férově prodávat, vždycky můžete sehnat i ty odborníky a novou technologii. A to, koneckonců, potvrzuje i aktuální vývoj. Jedním z podstatných důvodů gangsterského zásahu SSA bylo a je ukončení vztahů a spolupráce Venezuely s Ruskem a především Čínou. Píše se o 100 miliardách čínských investic.
… tak aby ním historie nezačínala rokem 2022, tak -od toho samýho UIčka trochu víc zpátky:
Počátky těžby ropy ve Venezuele
1908–1930: Těžbu rozběhly zahraniční společnosti, zejména americké (Standard Oil, Gulf Oil) a britské (Royal Dutch Shell). Venezuela tehdy neměla technologii, kapitál ani rafinérskou infrastrukturu, takže stát poskytoval koncese těmto společnostem výměnou za symbolické poplatky. Tyto koncese byly extrémně nerovné — vytvořené podle vzoru britských koncesních smluv z Persie a Iráku. Např. v 20. a 30. letech běžně platilo, že Venezuela dostávala méně než 10 % hodnoty vytěžené ropy v různých formách daní a poplatků. Zbytek — více než 90 % zisku — proudil do kapes zahraničních mateřských společností. To znamená: americké a britské společnosti tehdy fakticky „vlastnily“ venezuelskou ropu — Venezuela inkasovala pouze malý díl z hodnoty, kterou sama vlastnila.
K postupné „revoluci“ v rozdělení zisků došlo po 2. světové válce
Po 2. světové válce, když ropa začala dominovat světové ekonomice, venezuelská vláda (ještě před Chavezem!) zahájila reformy. V roce 1943 přijala Venezuela nový Hydrocarbon Law, který zavedl politiku “fifty-fifty” – státní výnosy z těžby musí tvořit nejméně 50 % zisku. Tento model byl vzorem pro celý ropný svět, a později se stal inspiračním zdrojem i pro arabské země. Avšak — i nadále výroba, technologie a obchodní know-how zůstaly v rukou Američanů a Britů, takže fakticky kontrolovali kolik se těží, kam jde ropa a za jakou cenu. Stát dostával 50 % z toho, co korporace samy vykázaly jako zisk, což znamená, že si mezinárodní společnosti mohly pohrát s účty, přeceňovat náklady, a zachovat si fakticky 70–80 % reálného zisku.
Cesta k úplné nacionalizaci a PDVSA
V 70. letech nastal globální ropný boom — ceny šly prudce nahoru po krizi OPEC 1973. Prezident Carlos Andrés Pérez (1976) provedl formální znárodnění ropného sektoru, čímž vznikla státní společnost PDVSA (Petróleos de Venezuela S.A.). Ale realita byla složitější. PDVSA sice byla „státní“, ale fakticky ji ovládala venezuelská technokratická elita spjatá se zahraničními ropnými firmami. Přes struktury joint ventures a „servisních smluv“ proudily miliardy dolarů dál do zahraničí. PDVSA fungovala jako stát ve státě — formálně vlastněná Venezuelou, ale orientovaná podle zájmů trhu, nikoli podle zájmů národa.
Chávezova éra: skutečné znárodnění
… a tady odsud už to má Vevča
… tolik k tomu, jak Venezuelani ukradli Spojeným Státům svojí vlastní ropu.
Dik, Jen bych rekla, ze jim ukradli ne ropu, ale infrastrukturu. Ropa vzdy patrila Venezuele. Ale bez zahranicni pomoci by jim nebyla v zemi nic platna. 10% ze zisku urcite fer nebylo… ale 50% uz mozna.
Potřebovali ji hlavně Američané, díky Fordovi. Žádný Venezuelan v té době auto neměl, takže argument, že bez zahranicni pomoci by jim nebyla v zemi nic platna kulhá na obě nohy. Venezuela by ji klidně v té zemi mohla nechat a o žádné dobrodiní těžby stát nemusela.
Asi si tehdejsi venezuelske elity rady namastily kapsy tim 10-procentnim ziskem. Nemusely proto udelat nic, nez podepsat a nastavit ruku.
Ano, takhle se kolonizátoři chovali všude ve světě. Diamanty za korálky. Klasika.
… pokud to, jak UI říká, bylo skutečně 50%.
To s tím ukradením říká Trump …
Upresneni , Vevca.. Bez diktatu a teroru zahranicnich zlodeju a jejich Monroe Doktriny a jejich
„pomoci“,%%$$%^^%%$$$, by Venezuele jeji ropa nebyla nic platna. Vopravdu.
Ted nemaji ani ropu a misto ropy , maji navic totalni armadni Protektorat Usa.
Uz mnoho venezuealanu, tu pomoc , neprezilo a to je jen zacatek…Navic.
Sklady s leky jim uz „pomocnici „znicili a zavedli embargo na na dovoz vseho ,co nutne Venezuelska populace , deti rodiny a stari lide nezbytne potrebuji a misto Belehradu a Lybie ,ted zase bombardujou Caracas…
A taky by bylo potřeba do článku vepsat všechny kroky protistrany, která vedla Chaveze k radikalizaci přijímaných rozhodnutí.
Nevěřím, že by k něčemu takovému nedocházelo. Kdyby nedocházelo, Venezuela by těžila a prodávala.
Btw. co ukradené venezuelské zlato?
Bylo v Británii a udělal fuč! Asi 900 tun.
Opravdu by mne zajímalo, jaký je rozdíl mezi správou a kontrolou.
A za co byl ten Chavez vlastne zvolenej , nechtel a neslibil nahodou, aby venezuelska ropa patrila lidu Venezuely..Sakramentskej ideolog.
A ted uplne bezideologicky Usa , v zadnym pripade nic nezestatnujici , statnima , vyzbrojenejma za triliony armadama Usa ,s bez klientelskejma odbornikama , s jednoduchym a historickym potvrzenym principem a filosoficky resenejma problemama a s ukradenym venzuelskym presidentem s manzelkou , s mnoha obetmi , s okupaci ,s ukradenyma tankerama a Protektoratem Venezuely , tu ropu, venezuelskou ropu ,
chteji zpet , pro Usa ..A konkretne pro koho.
A neni to nahodou tak,ze demokraticky fasisti ,porad vladnou lzi a loupezivejma valkama..
No, mne napada rozdil spravy univerzity profesory, jak to byvalo za davna, a kontrola univerzity ruznymi casto parazitnimi administratory…
Proč by stát nemohl zaměstnávat odborníky?
Světová banka a zmíněné spasitelské firmy jsou ovládány bankstery, loutkovodiči Bidenů, Macronů a Trumpů. Těm pootevřít vrátka je likvidační.
AI vede k debilizaci.
Banksterismus, lstivě zvaný liberální demokracie, vede k úpadku, ba k propasti!
Zase schazi ,vysvetleni vztah, povahy a druhy kontraktu s korporacemi , pred znarodnenim.
Kdo je vyjednal se zminejma korporacema a proc.
Kdyz udajne potom doslo zestatneni, ke kradezi i a vokradeni Usa, jak krici Trump.
A nebyly ty smlouvy a dohody se soukromymi a mezinarodnimi korporacemi , nahodou..
Ted co vsecko a presne , vlastne nova vlada Venezuely , ukradla tem korporacim.
Co predesla vlada V. vyjednala , ze potom nova vlada Venezuely a za co musela platit astronomicky miliardy..kdyz slo o tezeni ropy , patrici a plne ve vlastnictvi statu Venezuely..
Byly ty kontrakty jenom vyhodny pro ty korporace a pro obrovsky pokuty za jejich poruseni..
Ceho vseho se dopustila nova vlada zestatnenim , vlastni ropy..Co vsecko mela splnit a proc a jakej druh zavazku byl , cizim korproracim poverenym kontrakty, jenom tezenim ropy ,ktera jim nepatrila ..
Svadet na abstraktni poucky vo korupci a klientelismus umi kazdej..
Kdyz schazi konkretni , jako vzdy fakta a dukazy. K posouzeni. Ty se demagogicky zamlcujou aby kazdej demagog moh z tribuny medii kricet , pravda je s nami !!!..
A nebyla to drive mocnost respektovana , ale zcela bezropova, ta Venezuela a jeji populace…
Tady je jedna skutecnost , ze davama vzdelanych a z toho duvodu poucnych geniu veskery ekonomiky sveta, nebyl nikdy vyresenej problem , soukromyho a statniho podnikani..
A nikoho k necemu takovymu nepusti ,za zadnou cenu..
Kazdy maly dite dnes vi , ze vladnouci svetu mezinarodni konglomeraty,banky a korporace znici spolehlive a totalne hospodarstvi kazdyho statu ,opakovanyma krizema do zkazy a vo tom zadna.
S pomoci a spolupraci zaplacenych vlad , jako jejich sluhu..
Navic velky mnozstvi populace sveta bylo a je opakovane vozebraceny ,zahaneny do valek ,atd..
Prikladu je vic nez moc..
Jsme v klestich. Na jedne strane banksteri, na druhe strane statne-politicti gangsteri. Vsak u vas doma si takovi taky pekne nakradli. Dala Fialova vlada uz nejake, ahem, vyuctovani?
Fialova vlada? Jenom loutková vláda. Agenti Rockefellerova Aspen institutu. Babišova vláda je ovšem podobná sebranka, včetně odborníka generála Zůny za SPD na Ministerstvu války.
Banksterští drábové do podvodného představení liberální demokracie dosazují vydíratelné politické loutky. Současně ovládají hlavní sdělovací prostředky a obsah AI. K tomu tahají za nitky represivních složek, armády, policie, čučkařů, prokurátorů a soudců.