Kosmický program EU je prvním integrovaným kosmickým programem vytvořeným Evropskou unií na podporu politiky související s vesmírem. Řeší společenské výzvy, technologické inovace, podporu vnitřního trhu EU, ale také zajištění ochrany před nejrůznějšími bezpečnostními hrozbami a jejich předcházení. Program se skládá z několika složek. Gestorem pro bezpečnostní aspekty jednotlivých složek kosmického programu EU v ČR je NÚKIB. Gestorem celého kosmického programu EU v ČR je Ministerstvo dopravy.
Složky kosmického programu EU:
Galileo
Galileo je globální navigační satelitní systém (GNSS – Global Navigation Satellite System), který poskytuje velmi přesné a spolehlivé informace o poloze a času. Jedním z hlavních cílů programu je evropská nezávislost na jiných navigačních systémech, ať už se jedná o systém GPS (USA) nebo GLONASS (Rusko). Na rozdíl od těchto vojenských systémů je provoz Galilea pod civilní kontrolou. Všechny tyto systému jsou interoperabilní a nekonkurují si – v jeden okamžik lze například využít signál družic ze všech typů systémů, pokud to umožňuje přijímač.
EGNOS
EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) je evropský systém, který díky geostacionárním družicím a síti pozemních stanic zpřesňuje GPS. EGNOS V3, který se nyní vyvíjí bude zpřesňovat také služby Galileo.
EGNOS je využíván v různých odvětvích, nejvíce však v letectví, kde vylepšuje přesnost a spolehlivost navigace. Systém je navržen tak, aby mohl spolupracovat s jinými podobnými systémy, jako je například WAAS (USA) nebo MSAS (Japonsko).
Dále se EGNOS využívá v precizním zemědělství, lodní dopravě, při rybolovu a při monitorování a ochraně životního prostředí.
Program Unie pro bezpečnou konektivitu (USC)
Union Secure Connectivity – USC, je program EU, který rozšiřuje existující Kosmický program EU, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/588 ze dne 15. března 2023, kterým se zavádí Program Unie pro bezpečnou konektivitu na období 2023–2027.
Hlavní cíle USC
USC integruje a rozvíjí jak stávající, tak budoucí vnitrostátní a evropské kapacity v rámci GOVSATCOM a dále propojuje Evropskou kvantovou komunikační infrastrukturu (EuroQCI). Důraz je kladen na minimalizaci zpoždění, zajištění spolehlivosti, autonomii a celosvětový přístup. USC umožňuje zprostředkování komerčních služeb nebo služeb poskytovaných vládou schváleným uživatelům za tržních podmínek.
Infrastruktura pro zajištění stability, propojení a bezpečnosti pomocí družic, IRIS2
Součástí programu USC je multi-orbitální konstelace IRIS2 (Infrastructure for Resilience, Interconnectivity and Security by Satellite), která doplní a rozšíří portfolio služeb GOVSATCOM.
GOVSATCOM (Družicová komunikace v rámci státní správy)
GOVSATCOM, Program Evropské Unie pro zabezpečenou družicovou komunikaci v rámci státní správy (The European Union Governmental Satellite Communications) představuje klíčovou součást kosmického programu EU, zaměřenou na poskytování zabezpečené satelitní komunikace pro vlády členských států EU, agentury a instituce EU a další vládní subjekty.
Copernicus
Program Copernicus je program Evropské unie, který umožňuje pozorovat naši planetu a její prostředí v zájmu obecného užitku všech evropských občanů. Díky rozmanitým technologiím – od družic na oběžné dráze Země po měřící systémy na zemi, v moři a ovzduší – jsou jeho prostřednictvím otevřeným a volně dostupným způsobem poskytovány údaje a informační služby pro využití v mnoha oblastech.
Čína v úterý (15.10.2024) představila svůj vůbec první národní program rozvoje střednědobé až dlouhodobé vědy o vesmíru, který bude řídit plánování vesmírných vědeckých misí a vesmírného výzkumu v letech 2024 až 2050, včetně pilotovaného průzkumu Měsíce do roku 2027. Plán rovněž stanoví jasný cíl vybudovat z Číny do roku 2050 světovou kosmickou vědeckou velmoc.
Cílem programu, který společně vydaly Čínská akademie věd (CAS), Čínský národní úřad pro vesmír (CNSA) a Čínská agentura pro pilotovanou kosmonautiku (CMSA), je „dosáhnout vysoce kvalitního rozvoje v oblasti vesmírné vědy, podpořit průlomové inovace v oblasti vesmírných technologií, modernizovat vesmírné aplikace, zařadit se mezi přední světové vesmírné země a vytvořit z Číny světového lídra v oblasti vesmírné vědy“, uvedla CAS v prohlášení, které v úterý poskytla deníku Global Times.
CAS v prohlášení rovněž zdůraznila, že realizace programu by měla urychlit revoluční průlomy v základním vědeckém výzkumu v oblasti čínské kosmické vědy, umožnit zemi včas dosáhnout významných vědeckých úspěchů světové úrovně, podpořit pokrok nové generace v oblasti kosmických technologií a podpořit vysoce kvalitní rozvoj kosmických aplikací.
Program rovněž poskytne silnou podporu pro budování společenství se společnou budoucností lidstva ve vesmíru a pomůže vytvořit z Číny globální velmoc v oblasti výzkumu vesmíru a vědy a techniky, uvádí se v prohlášení CAS.
Program nastiňuje rozvoj kosmické vědy v zemi ve třech etapách.
Do roku 2027 bude Čína s cílem dosáhnout několika originálních výsledků s významným mezinárodním dopadem pokračovat v provozu čínské vesmírné stanice, pokročí v misích planetárního průzkumu a uskuteční čtvrtou fázi svých projektů průzkumu Měsíce. V období před rokem 2027 se má rovněž uskutečnit historicky první pilotovaný průzkum Měsíce.
Lin Xiqiang, mluvčí CMSA, v úterý na tiskové konferenci k programu uvedl, že „pilotovaný průzkum Měsíce je strategickým počinem, který podporuje pokrok lidské civilizace a demonstruje odpovědnost velmoci“.
Cílem prvního čínského přistání na Měsíci je využít jedinečných výhod taikonautů provádějících průzkumné činnosti na povrchu Měsíce, což nabízí širší historickou příležitost pro čínský mimozemský průzkum, uvedl představitel CMSA.
„Naplánovali jsme vědecké cíle ve třech hlavních oblastech: lunární věda, věda o Měsíci a průzkum a využití zdrojů, které pokrývají devět klíčových směrů,“ poznamenal Lin.
Ve druhé etapě v letech 2028 až 2035 chce Čína dosáhnout původních špičkových světových vědeckých výsledků prostřednictvím realizace misí první etapy. V plánu je rovněž pokračování provozu Čínské vesmírné stanice a demonstrace a realizace pilotovaného průzkumu Měsíce, Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS), průzkumu hranic sluneční soustavy, průzkumu soustavy obřích planet a misí pro návrat vzorků atmosféry Venuše.
Yang Xiaoyu, ředitel oddělení systémového inženýrství CNSA, v úterý prozradil, že ILRS dosáhla rozsáhlých výsledků v mezinárodní spolupráci.
„Podepsali jsme dohody se 17 zeměmi a mezinárodními organizacemi a jsme připraveni nabídnout našim mezinárodním partnerům možnosti spolupráce na mnoha úrovních a v různých formách,“ uvedl. „S našimi partnery budeme spolupracovat na společném předvádění celkových plánů mise, společném projektování Mezinárodní lunární výzkumné stanice, technické spolupráci na projektech, realizaci celkového plánování mise a sdílení vědeckých dat.“
Během této fáze bude realizováno pět až šest velkých misí a přibližně 25 misí středního až malého rozsahu a misí založených na příležitostech.
A ve třetí fázi od roku 2036 do roku 2050 dosáhnou klíčové oblasti čínské kosmické vědy přední světové úrovně. V tomto období bude realizováno pět až šest velkých misí a přibližně 25 středně velkých až malých misí založených na příležitostech.
Čína bude rovněž provádět výzkum a vývoj v oblasti vesmírné vědy v rámci pěti vědeckých témat: extrémní vesmír, vlnění v časoprostoru, panorama soustavy Slunce-Země, obyvatelné planety a zkoumání zákonů vesmíru.
Zhang Shuangnan, vedoucí profesor Ústavu fyziky vysokých energií AV ČR a hlavní řešitel projektu POLAR (Gamma-ray Burst Polarimeter) tohoto ústavu, řekl v úterý deníku Global Times, že se podílel na strategickém výzkumu a přípravě uvolnění tohoto programu. „Věříme, že jedním z charakteristických znaků kosmické velmoci je, že je silnou velmocí v oblasti kosmické vědy.“
Zajímavá OT storka z UA
aneb
drony lítaj s drátem fpééérdeli.
Přebráno z Aktuálních konfliktů.
Rusi majú veľké množstvo rôznych FPV vrtuľníkov. Vrátane tých, s ktorými si ukrajinské systémy elektronického boja nedokážu poradiť.
Andrej Otčenaš, veliteľ obsluhy UAV „Kara nebesnaya“ 4. operačnej brigády „Rubež“, o tom hovoril vo vysielaní „My-Ukrajina“ . Podľa neho ešte pred 2-3 mesiacmi nepriateľ používal 10-20 FPV denne len v jednom zo smerov.
„Každých 15 minút mohol takýto nepriateľský dron vyletieť a niekedy bolo ťažké dobehnúť aj na záchod, pretože ste nevedeli odhadnúť, či to stihnete alebo nie. To znamená, že nepriateľ má pomerne veľké množstvo FPV a neustále sa vás snaží zničiť. Nepočítajú ich, nechýbajú im. Začali používať aj koptéry s optickými vláknami, ide o zriedkavejší variant, ktorý je viac zameraná na konkrétny cieľ. Jeho hlavnou výhodou je, že ho elektronický bojový systém zatiaľ nemôže „odstaviť“, pretože všetka komunikácia je vedená na vedenom „vlákne“ (naťahujúcom sa 5 km),“ poznamenal. https://news.telegraf.com.ua/ukraina/20 … -problemoy
Navádění po odvíjejícím se kabelu měly už protitankové Maljutky (cca 1963), nyní jen relativně těžký drát nahradilo odolnější a tenčí skleněné vlákno, které má navíc parádní propustnost dat…
Tak zas na druhou stranu to chapu. To Evropa ruku v ruce s USA nahucela Ukrajinu do tehle valky s tim, ze budou za hrdiny a operi se. No a kdyz to nevyslo, tak ted Zelensky v podstate rika „my uz se snazili, ted to koukejte vybojovat sami a o nas se postarejte“.
Zda se, ze uz mu doslo, ze je v prdeli. Jeho odhodlani nabit Rusovi drzku s NATO v zadech jaksi zmizelo a ted kouka, jak to vosi hnizdo prehodit zpatky na NATO.
Fakt by mne zajimalo, jestli si nekdy jen na vterinku myslel, ze dostane na tohle od svych „partneru“ kladnou odpoved.
A včera otočil i Lipavsky. Ve zprávách na kameru řekl , zase budeme mít v Rusku velvyslance, protože Rusko, ač začalo válku, je zemí, kterou nutno respektovat.
Neměli jsme ho tam několik měsíců a zduvodňovani proč ne bylo od něj úplně opačné
Clovek, ktery vi, ze kazda varianta konci „na Kaddafiho“ zkusi vsechno mozne aby se tomu vyhnul i kdyby to melo znamenat jadernou valku. Procento, ze prezije je porad vetsi nez mit bajonet v zadku.
Pro Lexe a Jozku … a vám ostatnímdoporučuji použít kolečko myši!
Stařec a „B“ aneb jak RVHP a kovaný ředitel zamázli přetržený kabel
Už jsem napsal, že v „Kabelu“ jsem úmyslně kvůli “zkratce“ nepsal o předpisech, které platily pro podzemní sítě, protože jsem to pokládal z mého pohledu za ložené a tedy nadbytečné. Vy jen vezměte, prosím, na vědomí, že i tehdy na konci sedmdesátek, se ty předpisy zkrátka dodržovaly. K haváriím docházelo, to ano, ale nikoli vinou nastaveného systému, ale pouze vinou lidského faktoru, jak to už v takových případech bývá.
Myslel jsem si, že z „Kabelu“ je viník neoddiskutovatelný, že to byl v podniku zaběhnutý šlendrián, o kterém ředitel věděl, ale neřešil, naopak ho toleroval. Přítel Lex mi nevěřil, že ta hodinka zpříčinila havárii kabelu. No a já dál tvrdím, že ANO, protože nemohl být vykonáván přímý dozor nadřízeného od 6:00 do 7:00 hodiny ranní, kdy k přetržení kabelu došlo, protože ten, kdo byl pověřen dozorem nad strojníky bagrů, se strojníky prostě neměl šanci na stavbě v tu kritickou dobu potkat. Protože mě nikdo nikdy nehnal k zodpovědnosti, tak se přesvědčený, že moje líčení událostí je správné. Jenže, pánové, ono to na té stavbě, bylo mnohem horší, než se zdá po přečtení „Kabelu“. Oběma jsem vám slíbil, že vám rozšířím obzory. Takže a pro úplné pochopení sem dám i to „B“, co se do „Kabelu“ nevešlo.
RVHP a to všechno kolem:
Tady i pamětníci si budou dávat otázku, proč do toho, proboha, blbíš motá vzájemnou hospodářskou pomoc. Nemohu si pomoci, ale já v ní vidím jednu z příčin přetržení kabelu, no schválně, posuďte sami.
Představte si, že tehdy na konci sedmdesátek existovala na velkých stavbách tzv. (bratrská) hospodářská pomoc RVHP… (no bratrská?… ale budiž). Ta vypadala skoro stejně, jako dneska pracovní agentury, které vám ze světa přivezou jakoukoli pracovní sílu, třeba z Mongolska. Ta systém i ty pracovníky pěkně podojí a pak zahodí. RVHP se dojilo navzájem, kdežto současné agentury dojí do soukromých kapes. Na jakém přesně principu to fungovalo, se mi neptejte, protože to nevím, ale představuju si to tak, že kluci, co v tom RVHP spolu mluvili, se vždycky k vzájemné spokojenosti nějak domluvili (podobnost s dnešní EU čistě náhodná!). No, a když nějaká stavba u soudruhů sedících hóóódně vysoko dostala tehdy zelenou prioritu, jako třeba ta naše, tak ti kluci v tom RVHP vám na stavbu přivezli zahraniční dělníky, ale pouze ze spřátelených zemí.
A tak se stalo, že na naši stavbu přivezli maďarské Husary. A abychom to neměli jednoduché, tak po třítýdenních turnusech je vyměňovali. Takže, co jste Husary za ty tři týdny horko těžko naučili, to jste mohli čtvrtý týden začít nanovo, protože vám zase RVHP přivezlo jiné Husary „mou“ stavbou nepolíbené!!! Na stavbě to vypadalo tak, že hl. stavbyvedoucí, já a mí úsekoví mistři a pár českých lopat jsme byli jediní Češi v širokém okolí, jinak to tam byl samý Husar! Kdo tenhle masakr zažil někdy na vlastní kůži, nedejbože měl ho řídit, lehce si pak uměl představit stavbu Babylonu, kde se nikdo s nikým nedomluvil, protože na CELOU tu dlouhatánkou stavbu byl přidělený tím RVHP 1 (slovy jeden!!!) tlumočník, ale ten s námi hned na začátku po maďarsku vyjebal, protože se zdejch hned první den do budovy ředitelství, kde se sekretářkami pil kafe, takže nám na stavbě byl doslova k raz-dva-tři!
Co Husaři i naši dělníci na té liniové stavbě měli společného, bylo to, že téměř všichni byli doslova ztracené existence, nad kterými by člověk fakt zaplakal. Lidi bez domova, protloukající se životem po ubytovnách, lidi bez zájmů o cokoli, tedy kromě cigaret, alkoholu, sexu a rvaček. Lidi téměř bez mozků s intelektem houpacích koňů (záměrně pro Jozku a Lexe zvýrazňuji!!!). To nebylo, Lexi, jako u vás v práci „suchoparých trestňáků“, co se potkávali v zaměstnání s lidmi, kteří !!! DOUFÁM !!! měli intelekt vyšší intelektu houpacích koňů. To byl zkrátka matroš, s kterým se denně blbíš musel potýkat na té jeho stavbě.
Abych zase někomu nekřivdil! Byly tam i dvě cikánské party. S těmi jsem neměl nikdy žádný problém, protože partám veleli dva cigoši, kteří vám měli v těch jejich partách takovou autoritu, že i kriminálníky dokázali postavit do latě jedním slovem, pohledem, náznakem! Když mi cikánská kápa řekla NE, tak jsem si mohl být jistý, že NE, když řekla ANO, mohl jsem si být jistý, že to ANO udělají tím nejúspornějším a nejefektivnějším způsobem, co jsem kdy na stavbách viděl = jednalo se především o ruční výkopové práce. Ale co naplat, když cikánů jsem měl dvakrát po tuctu a já potřeboval minimálně 200 lidí!
Takže jsme se s Husary museli domlouvat rukama, nohama a částečně i rusky. V každém případě to byl doslova očistec, to mi klidně můžete věřit. Veřejná bezpečnost u nás byla pečená vařená, hlavně kvůli rvačkám. No, a protože jsme rozkopávaly a převáželi celé kopce, bylo třeba hodně strojníků, a tak nám to maďarské RVHP přivezlo i strojníky, samozřejmě bez bagrů a tater, ty jsme jim museli půjčit svoje. A co čert nechtěl, taky v těch třítýdenních turnusech, kdy čtvrtý týden všechno pro nás začalo se strojníky od úplné piky!
Jestli si myslíte, že fungovalo v reálu, co soudruhovi řediteli v těch jeho směrnicích a příkazech u něj v kanceláři na stole, třeba to o tom poučování a dohledu podřízených a nadřízených, tak na to klidně, Jozko, můžete zapomenout!!!
Na Husary fungovala pouze jediná metoda, kterou jsem vymyslel a nazval ji„koncentrákem“. Koncentrákem bylo zemní těleso, které se připravovalo pro železniční (traťový) svršek. Zrušil jsem funkce úsekových mistrů a zřídil úsekové gestapáky. Ta metoda „koncentráku“ spočívala v tom, že na vyvýšeném místě toho zemního tělesa stál můj úsekový gestapák a s holí v ruce Husarům němě(jak jinak, že jo!) naznačoval, co v ten okamžik od nich požaduje. Slabé povahy mohu ujistit, že to samozřejmě za toho socialismu nebyl koncentrák se vším všudy, protože třeba na konci toho třítýdenního turnusu byli Husaři už tak oprsklí, že na WC sedícímu gestapákovi dokázali pláchnout do nedalekého lesíku, kdy se s podobnými zahraničními dělníky ze vzájemné hospodářské pomoci oddávali foukačkám, kartám, chlastu, nebo prostě vyspávali kocoviny z předešlého večera. No, a v dalším turnusu vám RVHP dovezla zase jiné čerstvé Husary a vy jste s nimi mohli začínat od piky zase znovu a znovu! Kdo zažil, ví, co to bylo doslova za magořinu.
Tím se snažím naznačit zdejším nevěřícným lexům a jozkům, že bez fyzického PŘÍMÉHO DOHLEDU NADŘÍZENÝCH to prostě na té stavbě !!!NEFUNGOVALO !!!(a to ani s českými dělníky a strojníky). Co bylo obdivuhodné, že čeští dělníci se od Husarů během dvou dnů naučili, jak se práci vyhýbat a zase Husaři od Čechů, jak s každým vyčůrat. Ta vzájemná učenlivost lidí s intelektem houpacích koňů byla obdivuhodná, ale pochopit něco, co se týkalo vlastní práce, to rozhodně nehrozilo!
Ale hlavně, že u soudruhů nahoře v tom jejich RVHP proudily prachy z jedné státní kasy do druhé a oni plnily plány pětiletek… koho by tam zajímaly problémy na stavbě… (souvislost s dnešní EU čistě náhodná).
S husarskými strojníky to bylo jak přes kopírák. Samostatně bagrovat sme je mohli nechat pouze u kopce, ale pouze tehdy, když jsme za nimi k jejich bagru posílali jednu tatrovku za druhou, aby se Husar neměl možnost zastavit. Jakmile z nějakého důvodu tatrovky přestaly jezdit, tak to dopadlo jako s mým gestapákem na WC, protože Husar slezl z bagru a dal dlouhatánskou foukačku, to v tom lepším případě, v tom obvyklým, bagr opustil a zmizel za kumpány v lesíku.
Tak si asi umíte představit, jak to na „mé“ stavbě asi vypadlo A to nechtějte slyšet kolegu na jiném úseku, kterému s Husary přivezlo RVHP i polské Hulány, to už bylo úplné maso, kterému jsem se naštěstí vyhnul.
Pravdou bylo, že 80% pracovní doby mým THP zabrala „komunikace“ s Husary a jejich shánění do smysluplných pracovních houfů a pouze 20% zabrala skutečná práce!!! Uvěření nežádám!
Takže se s tímhle matrošem konečně doklopýtávám k tomu bagru, co mi přefik ten Gustův kabel krátce po šesté hodině ranní, přesněji řečeno = k těm nekompatibilním pracovním dobám podřízených strojníků a nadřízených THP.
Nikdo se nemůže divit, když blbíš i přes tehdejší svoje nezkušené mládí poznal své pappenheimské a která bije, že nařídil na svém úseku striktní zákaz práce zemních strojů od 6 do 7 hodiny ranní i přesto, že každý den se skřípajícími zuby tuto hodinu musel strojníkům zaplatit. Fungovalo to ale zase bez problémů k mé spokojenosti, protože jsme přeložili na tom dlouhatánském úseku bezproblémově bezpočet podzemních sítí, ale to jen proto, že jsem trval na svém, že v zemním tělesu se zemní stroje budou pohybovat pouze pod přímým dohledem úsekových mistrů. Přes to u mě holt nejel vlak. Pravda, hlavnímu stavbyvedoucímu se to moc nezamlouvalo. Protože však měl své peníze před důchodem jisté, a protože se k nim docela těžko životem prokousával, neměl odvahu jít před tím důchodem do zteče s ředitelem, aby tu do očí bijící šílenost řešil… a tak mi do toho moc nemluvil, koneckonců jsem mu tím zákazem kryl i jeho záda.
A to je asi tak na první pomuchlání se s klávesnicí po tom všem asi tak všechno, Jozko a Lexi, co bych Vám k tomu přetrženému kabelu dopsal.
– Mě se neptejte, proč IQ tykve vjelo ráno po šesté přes můj zákaz do řádně v terénu označeného ochranného pásma kabelu!
– Mě se neptejte, proč to IQ tykve odbagrovalo mnou (=stavbou) vytyčené zátarasy a značky a začalo hrabat!
– Mě se neptejte, proč to bylo v našem podniku: „Takhle zavedené a nikdo si nestěžoval…“
Tečka!
Stačí, Jozko, nebo si furt myslíte, že bych s tím Vaším “podpisem do protokolu/stavebního deníku“ něco u těch IQ tykví s intelektem houpacích koňů docílil?
Ale protože šlo o špatně nastavený a hlavně provozovaný systém od toho RVHPaž po tzen zaběhnutý systém toho kovaného soudruha ředitele, a protože šlo o IQ tykve strojníka, navíc jejich soudruha, tak to ta vzájemná hospodářská pomoc těch všech nahoře sedících soudruhů, co spolu mluvili, zkrátka zamázla s takovým přehledem, že jsem se nikdy nedozvěděl, jakou to vlastně mělo dohru, neb mi včas naznačili, abych si sbalil těch pár švestek a táhl.
Blbisi, nemohu se zbavit dojmu, ze jste zbytecne vztahovacny. Jasne jsem napsal, ze „nevim jak tenkrat“.
A s husary zkusenost nemam. S ubytovnou slouzici pro ubytovani personalu na stavbe vetsi nez velke v dobach RVHP ano. Meli jsme ji za panelakem. Vetsina osazenstva byla tvorena Polaky a Jugoslavci (povetsinou Bosnaky a Makedonci). Vim celkem presne, o cem pisete (co se typu zucastneneho clovecenstva tyce).
Vztahovačný? = psal jsem to zbytečně, nic jste nepochopil. Nebyl jsem to já, kdo mě školil, ač “
nevěděl co tenkrát“, tak jsem to holt já vůl dopsal. Ubytovnu za barakem???…no, jak myslite?
Mně ÚPLNĚ stačilo přečíst si začátek.
Blbíši, vy jste nezvratně přesvědčen, že kdyby na soudruha bagristu čuměl z okna – jedno jakého, zda v Tatře 603, anebo v buňce typu UNIMO – soudruh THP, dostavující se do fachy o hodinu později, tento by DETEKOVAL svým jasnozřivým pohledem pod půlmetrem hlíny onen „nedotknutelný a tudíž nepřekopnutelný“ kabel a okamžitě by bagrování zastavil.
Vaše myšlenkové pochody jsou naprosto ÚŽASNÉ.
Obdobné pochody mohu sledovati u své již brzy čtyřleté vnučky, které je stoprocentně přesvědčena, že plyšový pes v její postýlce ji zachrání od všech nočních příšer.
Btw. mně to vydrželo do mých čtrnácti let. Pokud jsem spal občas ve „své“ posteli, hlídal mne tam černý kocour. Pak jej vysřídaly slečny, povětšině spoře oděné.
… nevím jak Vy, když točíte volantem, asi Vám fakt stačí si přečíst jen „začátek“. Kdyby ne, mohl jste se třeba dočíst od toho, kdo stával u toho bagru, že: Fungovalo to ale zase bez problémů k mé spokojenosti, protože jsme přeložili na tom dlouhatánském úseku bezproblémově bezpočet podzemních sítí, ale to jen proto, že jsem trval na svém, že v zemním tělesu se zemní stroje budou pohybovat pouze pod přímým dohledem úsekových mistrů..
K tomu Vašemu blábolu:
ano, všude byl, všechno zná, jak jinak. Dávno vím, že Broukům Pytlíkům, se nemá cokoli vysvětlovat, natož odpoprovat, takže to hoďte za hlavu. Každej den se holt neurodí!
S tím „urozením“ máte naprostou pravdu.
Vymyslet si, že posunutá pracovní doba kancelisty může za bagristou překopnutý kabel, to je opravdu konstrukce, jakou NORMÁLNÍ DVOUNOŽEC jednoduše nemá šanci vypotit.
Připomíná mi to NEVYMYŠLENOU historku z mého mládí. Dámy držte si kloboučky, pojedeme z kopečka.
Jistý mládenec natěhotnil na školním výletě svou spolužačku. Jelikož tatík spolužačky byl po stranické línii docela vysoko, soudruhům učitelům hrozil problém. Tudíž mládence odlovili a předvedli jej na výslech rovnou do ředitelny.
Z mladíka v ředitelně vypadlo, že svou spolužačku natěhotnit MUSEL, protože nemohl spát na přidělené posteli v přidělené místnosti z toho důvodu, že Targus a jeho partička chlastali v parku PŘED ubytovnou a rušili jej cinkáním štamprlí a otevíráním pivních láhví.
Že jej dozorující pedagožka ten večer dvakrát vyhodila nejen z pokoje, v němž byly ubytovány mladé dámy, ale i z postele přidělené natěhotněné slečně, o tom taktně pomlčel.
Stane se…
Takže všichni budoucí opilci měli kolektivně „vylepšenou“ známku z chování plus podmínečné vyloučení, jak jinak. Natěhotněná slečna nic, protože chuděrka a kaňka v posudku budoucí vysokoškolačky, těhotnitel vyfičel s třídní důtkou.
… omlouvám se, ale přiznávám, že na tohle až téměř alkoholický blábolení moje dostatečnost prostě nestačí, co taky chtít od blbíše, žejo!
P. S.
přesto si neodpustím, člověče, nemáte zrovna volnej tejden bez volantu, to by ledacos vysvětlovalo?
No, vzali. Leč mladíkovy způsoby se příliš nezměnily.
Slečnu natěhotnil ještě dvakrát a z nedostatku přísunu financí do rodinného rozpočtu se vylhával tímtéž způsobem, jako tenkráte v ředitelně. Neboli kdykoli nazrál čas, Targus šel házet lopatou a (už ne) mladík dělal všechno pro to, aby ručičky zůstaly neopotřebované.
Takže ve finále rozvod a nová a nově natěhotněná partnerka ze zahraničí (fakt „daleké“ Slovensko). Dál už nevím, na posledním třídním srazu nebyla možnost se někde v ústraní diskrétně poptat a na rozdíl od ostatních jsem neměl příliš velkou chuť ztrapňovat sebe i druhé vysíláním nevhodných signálů.
Blbíš tady dává jitrnice, tak ho doplním jelitem. Jen se omlouvám, nečetl jsem to po sobě a je to ťukáno pravým ukazováčkem do mobilu, tak to bude hrůza.
Po 66 letech v Krkonoších.
Jsem poprvé v Krkonoších,
budu pátrat po rozkoších.
Ze Špindlu na Kozí hřbety
litr vody vzaly rety.
Jelen troubil dole v dole;
já si říkám – no ty vole
navlíkni si rukáv dlouhý,
z nebe zmizly modré šmouhy.
Vítr se mnou nějak škube.
Já to věděl. A už rube.
Pláštěnu mám od sovětů,
s tou můžu i do Tibetu.
V horách nejsem žádný louda,
z mlhy leze Luční bouda.
Pod nohama trámy z dubů,
nechtěl bych si rozbít hubu,
raději mám z šutrů stezku,
než tuhletu hladkou desku.
Někdo se tu potácí –
jacísi dva Poláci.
Pěšina se mění v cestu,
jako bych se blížil k městu.
Stoupá, vlevo obrubníky,
díky větře, díky, díky!
Na tyči je nápis Sněžka.
Ani nebyla tak těžká!
Běh dolú mě také baví.
Nikdo ale nepozdraví.
Dobíhám zpět k Luční boudě.
Asi sběhnu k rodné hroudě.
Labská bouda bude zítra –
říkají mi hlasy z vnitra.
Vidět je na dvacet metrů,
čvachtavou mám každou tretru,
teploměr má stupňů šest
a ten vichr fučí fest.
Nevím, jestli nejsem měkký
že mě lákaj teplé deky…
Nebral jsem si žádné žrádlo,
spaluju jen svoje sádlo.
A tak najdu modrou značku
skáču šutry na přeskáčku,
kam se na mě kamzík hrabe,
dole šumí Bílé Labe.
Vodorovné střiky vody
nahradily kluzké schody;
inovejtky drží skvěle
donesly mé tělo celé
až k mostu u Dívčích lávek.
Teď si půjdu pro pohlavek
jaký jsem to starý vůl.
Zítra běžím Labský důl.
Krkonoše jen mimo sezónu a to ještě nesmí být hezký počasí (=lidí jak na Václaváku), proto tu „Vaši“ Poštovnu takhle znám i já. Má to jednou chybu, nemůžete se kochat při cestě tam, ani při cestě zpátky, což je na horách velký mínus. Ale má to jednu výhodu, protože v takový slotě a rozpoložení často ve vysokých horách potkáte sama sebe. Nevím jak Vy, Ládiku, ale já si s ním vždycky mám co říct.
Proto tam běhám. I potmě. Další den jsem dal podobnou túru, jen mobil jsem musel držet oběma rukama, aby neletěl. Potkal jsem jediného člověka, ale viděl jsem jen na krátkou vzdálenost. Tím pokládám Krkonoše za vyřešené a po vrcholech prochozené. Do žádné “boudy” jsem nevlezl, u nás mají boudy psi.
Jedno selfíčko ze Sněžných jam: https://postimg.cc/LYPQWXQn
Já a moji kamarádi si ten Váš trail running už rozhodně dovolit nemůžeme, Ládiku. Třeba já bych i mohl chválabohu pár desítek metrů ještě popoběhnout, což vo to, ale rozum mi nedovolí. Takže jenom chodíme = čím starší, tím rozvážněji, každej krok výstupu a hlavně při sestupu sichrujeme holema a pokud přecházíme sněhový pole, tak i mačkama… od tý doby, co mi Alpy ukázaly, zač by toho mohl bejt loket… naštěstí neukázaly, a já sem jim od tý doby vděčnej!
Myšlenka Petra Hampla k výkladům historie:
Neexistuje něco jako neutrální dějiny. Každý obraz minulosti je ve skutečnosti vytvářen proto, aby podpořil nějaký záměr pro budoucnost.
Když tedy slyšíme třeba od pirátských poslanců přirovnávání husitů k Islámskému státu a chvalozpěvy na pobělohorské období, je celkem jasné, jakou budoucnost by preferovali. Zánik národa, vyčištění území od nekorektně bělošského etnika, osídlení někým vhodnějším a začleněním do globálního impéria.
Sem tudle psal, že sem celej ten srpen v tom pekelným vedru opravoval díry v karosérii dědy, tedy Fábie, kterou žena zdědila po svým tátovi a taky, že těch děr a šrámu bylo požehnaně, ale jako uťáplej stařík sem držel hubu a makal.
Auto opravený a nalakovaný tak, že ani automechanik nepoznal, kde ty díry a šrámy vlastně byly, prostě jako od profíka. Proč se nepochválit, když jinej to za mě neudělá, žejo?
No a dneska du vynýst smetí do popelnice a koukám na dědu a ten ještě včera parádník, co STK prošel jak nůž máslem, má na zadním nárazníku ZASE tohle:
“Proboha, tak vono nestačí, že nás před tejdnem málem přizabili v autě, že mám auto na odpis, že ti měsíc dávám dědu do pucu a vony neuplynou ani tři dny a děda má na zadním nárazníku ZASE škrábanec jak hrom, prosím tě, co si ZASE dělala?“
A vona zase to její nevěřícný, na který sem už fakt alergickej:
Kdééééé???“ …
… no nezabili byste ji?!?
Střih:
Teď tu sedím, všichni v baráku spěj, já si čtu pro uklidnění nerva v archivu mně kdysi milýho blogu a… a tumáš čerte kropáč.
A tak to sem dám a vy si udělejte sami obrázek, co vlastně má ten vetchý stařík za život a jestli ta ještě jeho možná žena vod tý doby, co sem to psal, udělala alespoň malinkatej pokrok coby řidička, takže:
Stařec a motorovej olej aneb jak napustila vanu horký vody nad pupík
Vod včerejška sem zaslouženě slaměnej vdovec, co si prožil opravdu moc ošklivý a těžký okamžiky! Si jen představte, že ta stále ještě moje řidička přijela domů a že prej jako pracující důchodkyně ve školství, co nikdy nemarodí, poslouchá příkazy pana ředitele, ministra školství a krajský školní inspekce, má taky právo se na ně někdy vykašlat, a že prej si vyrazí beze mě s kamarádkou na 4 dny na hory zaběžkovat.
Což vo to, to by mě tak nevzrušovalo, každej strůjce svýho osudu, žejo? Ale když řekla hory a že p o j e d e , tak ve mně instinktivně naskočila po tolika letech soužití s ní varovná kontrolka, aniž bych něco namítl, mlčky sem vyrazil do garáže pro vaťák, a že se jako pudu kouknout, jak asi na tom ta její Fábie protentokrát je.
No co bych zapíral, to sem neměl dělat, přátelé. To, že neměla žádnou, natož nemrznoucí směs ve vostřikovači, na to sem už zvyklej = bez řečí dolívám vždycky, že měla podhuštěný gumy = sem taky řešil zcela automaticky nasazením hadice vod kompresoru, že fridex byl 2cm pod ryskou MIN se taky dá ještě se sevřenejma pěstma a přežít, ale že vyndám měrku vod oleje a tam, pánové, jen si tu hrůzu představte, ni mastnoty, ani na tom zavobleným konečku měrky, kde má snad úplně každá blondýna, která si plete auto i s automatickou pračkou, alespoň nepatrnou kapičičku voleje, tak ta moje blondýna prostě nic, ale lautr nic! Kdyby to bylo možný, tak se z jejího motoru práší jak za kočárem.
No to vám tedy řeknu, že už sem ji dávno neměl rád. A jak sem tam tak stál v tom zděšeným úžasu u toho auta, tak sem otevřel kufr, abych si vzal tam před nějakou dobou mnou zanechanej ždibík voleje se slovy:
„Už nemáš olej, víš, že ti žere olej víc než má, tak si kup ten 4L kanistřík a růžovej Fridex a bude to zase v cajku, já ti to tam vždycky doleju“
No co, zapomněl sem, všechno nemůžu přece kontrolovat a hlídat, když mám na rozdíl vod ní tolik starostí, žejo?… tak nejenže tam byl ten mnou zanechanej zbytek voleje ženou netknutej, ale už nic, co by signalizovalo, že koupila novou zásobu oleje a fridexu. Netrpělivě, pln očekávání sem ten ždibík voleje do toho jejího po voleji lačnícího motoru nalil, pak zase vytáhnu měrku a … a co myslíte? No neměla ho tam, tyčka měrky bez známky mastnoty i života.
Sem tedy vlítl do baráku že i Hudec by se mě bál a zesiluju svůj jinak dost uťáplej hlas, že mi nebude vozit moje vnučky, když netuší, co se může stát při jízdě, když se zadře motor uprostřed provozu. Vona si posunula brejle k špičce nosu a podívala se na mě a úplně klidně mi řekla, abych se z toho nepotentočkoval, přátelé, umíte si to vůbec představit!?!… a že si tedy ten olej koupí až pojede kolem pumpy (a to má k pumě hafo kilometrů!). Ale že se jí to teď nehodí, tak až pojede na ty hory, věřili byste tomu?!!
No to už sem vypadal tak, že by se mi bála dobrá polovina diskusního fóra internetu a přidávám na intenzitě už né tak úplně uťáplýho hlasu, že to ani náhodou, že až bude shánět klíček vod zapalování, tak ho mám v kapse a jedině jí ho dám přes mou mrtvolu a ať si de volej shánět kam chce, když je tak nezodpovědná a hazarduje s životem svým a mých vnuček
A vona, že prej nadělám, že moc dobře ví, když sem řezal na podzim motorovkou dříví, že sem tam lil olej a že sem ho nespotřeboval celej, tak ať před ní nepřehrávám scénky a ať jí ho tam na ten kousek k pumě koukám dolejt. No to už sem lapal po vzduchu a nabíral předinfarktový zbarvení tak, že by se přede mnou klidil už celý diskusní fórum internetu a řvu, že sice jó, ale že to byl ekologickej olej a ten je rostlinnej, něco podobnýho, co vona leje na řízky. To ale na ní nezanechalo žádnej dojem, natož důvod k zamyšlení a prej ať se z toho nepotentočkuju a zcela provokativně a vyzývavě si přede mnou dopila kafe, odložila ho tím nejpomalejším pohybem, jakej sem u ní kdy zaznamenal, zvedla se z křesla vod tý rozečtený knížky, ruce si opřela vo svý boky a spustila na mě, že jako ať jí vysvětlím, proč se kvůli pár kilometrům má jako ten blbej motor zadřít, když prej s ním v pohodě dojela domů, tak v naprostý pohodě dojede i k pumpě. Že by to mělo bejt jasný i mně, což ale vona vůbec nepředpokládá, když mám tak dutou hlavu a ať to na ni nehraju s tím blbým volejem, že si moc dobře pamatuje, že mám v garáži i olej do auta, protože mi na něj dávala starej pekáč z kuchyně, když sem ho v létě vypouštěl z mýho auta před technickou!
Lapaje po vzduchu sem se už pouze zmohl na ochraptělej řev a ťukání na svý čelo (z nějakýho důvodu momentálně dutý), že by mě i tolerantní Vidlák bez váhání a varování smázl ze svýho blogu, že to je sice pravda, ale že ten volej v pekáči je vyjetej a že má nalítáno víc jak 12 tis. km a mám ho tam proto, že sem ho ještě nestačil odnýst k likvidaci.
A vona už potřetí v řadě za sebou řekla, ať se z toho nepotentočkuju a šla si do koupelny provokativně, bez jedinýho slova a pohledu na mě, napustit p l n o u vanu horký vody a to ona moc dobře ví, že mě to taky vždycky spolehlivě vytočí, protože s přehledem vyplejtvá celej bojler a na mě vždycky zbyde studená voda a že mně to děsně vadí a že má povolenou jednu vanu denně, a sice jen naředěný a to ještě jenom po pupík a …
Blbíši, nemáte to vy mužští s námi jednoduché. Ale my ženské s vámi taky ne. V pátek jsem prošla kuchyní a nos mi zachytil divnou vůni. I ptám se Billa, jestli něco v kuchyni nedělal. „Jó, vymýval jsem terpentýnem ve dřezu štětec od natírání. Zalapala jsem po dechu, ale zatím dobrý. „Miláčku, mohla bych tě prosit, příště, až budeš potřebovat vyprat štětec, uděláme to na verandě. Já ti přinesu v kbelíku kolik vody budeš chtít.“ „Já jsem vždycky vymýval štětec ve dřezu a ve svým věku už nebudu zvyky měnit.“ No nezabili byste ho? A i přesto ho mám ráda.
Ju, tuhle mě pan kolega utřel, jestli jsem ženat? No jo, v souvislosti se zahradou, tam si škodnou nepustím, ale většinově – ženy a auta, to je snad nejdražší nejdražší kombinace koníčků!
Přimět svou nejdražší polovičku alespoň natankovat (to je ta díra v boku vozidla), navíc tu správnou kapalinu – HaHa.
Maskování a rozlešťování škrábanců? Rutina, na volnější víkend.
Parkování pozadu? Jen to sledovat je taková moderní verze flagelantství… a chudák spojka…
Trochu pomůže zadní kamera, ale „v garáži něco křupalo, když jsem zajížděla“ + „tak si to zaparkuj sám….XXXXx..XXXX (autocenzura)“, zrovna včera.
O minutu později před zrcadlem v předsíni, můj rafinovaně ironický projev k tématu co to tedy křuplo, byl ukončen (ještě než začal) slovy: “ ale sluší mi to, že jo“.
: Jan
Já to mám jednodušší, kdykoliv, a je to vyjímečně, si manželka sedne za volant, tak v podstatě ani zpátečku bychom nepotřebovali. Parkování do GARÁŽE ??? Jen lakonické sdělení po jejím příjezdu:“Běž si zaparkovat…“ U nás se jezdí prakticky jen dopředu. Jedeme do tzv.hytlermarketu (copyright Větva), řídím já. „Proč jedeš tak blízko ke krámu ? Všude budou auta. No dyť to říkám. Už se cpeš mezi ně…(A ještě k tomu couváním, když toho nekupujeme moc) “
Varianta druhá – řídí manželka. Zaparkuje na opačné straně parkoviště onoho „marketu“ a ještě úhlopříčně (myšlena plocha parkoviště, ne poloha vozidla). To znamená, že tam, kde by parkoval jen blázen a ona má 90% jistotu, že nám po nákupu nebude překážet auto z žádné strany a ona vyjede popředu. Marně jí vysvětluji, že právě to, že se vyhýbá parkování ať zpátečkou nebo jen blízko jiných aut, se to za zhruba třicet let ještě pořádně nenaučila.
No když nechce… Jenže to už přenáší i na náš dorost s čerstvými řidičáky. „Jiříčku, Mirečku…nejezdi zbytečně k tomu obchodu, tady na opačné straně parkoviště máš místa, kde si zaparkuješ v klidu, a když nějak šikmo nebo nepřesně, nikdo se zlobit nebude (bodejť by jo, když tam nikdo jiný parkovat nebude) Já se snažím kontrovat, když už na opačné straně parkoviště, ať je to couváním a ukázkově mezi čáry. Manželka: „Co blázníš, proč ho nutíš parkovat přesně, když tu nikdo není ???“ Odpovědí, aby uměl parkovat po třiceti létech než ona odpaluji atomovou pumu v našich rodinných vstazích…
Existuje teorie, že to je z důvodu evoluce. Vy, pánové, jste ve skupině honili mamuty, tudíž se u vás vyprofilovali ti, kteří byli lepší v odhadu vzdálenosti a rychlosti. Máte proto lepší cit pro parkování – líp odhadujete vzdálenosti a pohyb vozidla. Ženy naopak seděly u svých ohnišť a staraly se o oheň, stravu a potomky. A víc se vyprofilovaly například ty, které lépe rozlišovaly barvy – tudíž rychleji zareagovaly, když potomkovi zrudlo čelo horečkou a byla lepší šance na přežití.
Je možné, že v budoucnu budou muži rádi za neklamné znamení (potíže s couváním, a řízením vůbec) že si namlouvají skutečnou ženu a ne přešitého chlapa.
Takže synátorovi půjčím auto, aby svezl (dříve: svedl) svou vyvolenou a nechal ji zaparkovat a podle faktury ze servisu budeme usuzovat na její plodnost ? 😀
To rčení jsem slyšela takto:
Ženská bez zadečku je jak šnek bez domečku.
Ale bacha na to. Tady v Mississippi si některé ženy nechávají voperovat implantát i na hýždě, takže možná to parkování bude spolehlivější.
Auto, co když je to stejně marné jako učit žábu létat. Na chvilku se do vzduchu dostane a to je vše. Žádné roky tréninku to nespraví. Pravda, určitě se vyskytují výjimky potvrzující pravidlo. Vaše paní si je patrně vědoma svých možností a tak tomu přizpůsobuje své řízení a parkování. 🙂
Jste na omylu. Couvání lze OPRAVDU natrénovat, pokud jste ochotna se občas podívat do zpětného zrcátka i přesto, že tam nevidíte sebe.
ZÁSADNÍ PROBLÉM!!!
Je dobré, když vám někdo poradí, na co se máte soustředit, co máte v zrcátkách sledovat a co při tom sledování máte dělat.
Pro ilustraci – jako dosti mizerný „couvač“ trefuju zadkem návěsu kontrolní body na nakládací rampě s rozptylem pěti centimetrů. Na sedmnáct metrů dlouhé auto to podle vás určitě není špatné číslo. Já na to už předem opáčím, že je to pro mne jednodušší, než klasický osobák mezi čarami u suproše.
Klobouk dolů nad vašimi schopnostmi. Targusi, neříkám, že ze zásady necouvám, ale když můžu, vyhnu se tomu. Je mi to nepříjemné a mám strach, abych někomu nepocuchala lak. Jen jednou se mi podařilo zacouvat úplně přesně, a to ještě s přívěsným vozíkem. V pět ráno jsem potřebovala vyjet – muselo se couvat a bylo tam místo skutečně na šířku vozu (plus pár centimetrů rezervy na každé straně). Počítala jsem, že to budu popojíždět sem a tam, ale nějakým zázrakem se to povedlo napoprvé. Dodnes si myslím, že nade mnou držel ruku anděl strážný. Ale kdyby se vám chtělo spáchat a zveřejnit zpátečkový manuál, myslím, že by to pár žen ocenilo. Já tedy určitě.
Po tom mem fiasku s kabelem bych mel drzet klavesnici, ale neda mi to. Vy jste fakt blbis… bejt z toho na infarkt i po tolika letech.
To ta moje na to sla rafinovane. Byli jsme spolu asi tak dva tejdny a ona se nabidla ze mne odveze. Dal jsem si ctyri piva, nasedli jsme do auta, ona ujela TRI metry a vzala bokem zeleznej stojan a vyrobila v boku sram dlouhy metry DVA.
Nadech, vydech. Od te chvile jsem vedel, ze to nebude lehky.
Jako… ona neridi spatne, ale nektere veci jdou mimo ni. Takze ma v trvalem pouzivani nase (moje) mladsi auto (letos dostane vobcanku, to auto). Ja se do nej dostanu jednou za par tydnu a zjistuju. Voda v ostrikovacich je standard. To, ze zacalo hucet lozisko a ona to resila otocenim knofliku u radia je taky standard. Ze ma odrbany levy bok, jak do ni naboural sloupek u Lidlu mi priznala. To, ze do ni do praveho boku nabouralo garazove stani v jednom polskem hotelu taky. I ten prasklej zadni naraznik, jak do mi ve meste naboural elektricky sloupek. Ale az kdyz jsem se pred cestou na dovolenou zacal pidit po chybejici mrizce u predni mlhovky, priznala, ze skocila (i s detimi a vlastni matkou na palube) do pole.
Takze v servisu kam jezdim uz tohle vedi a pan mi neklade zbytecne otazky. Treba „jak dlouho to skripe?“, sam mi prizanl, ze u nich je to nemlich to samy. Takze blbisi, je treba se podivat pravde do oci.
To, z čeho vy vyšilujete, jsem zažil na SLUŽEBÁKU V DOPRAVNÍ FIRMĚ!!!
Tak nějak se mi na cestě domů cosi nezazdálo a vytáhl jsem měrku v polovině cesty (250 km).
Hovno nezazdálo, v kopečkách už mi to přestávalo mazat!!!
Následně jsem u pumpy dolil PŘESNĚ 2,7 litru oleje z celkových 3,3 litru, které se tam mají nacházet.
Když se vám to stane potřetí za sebou pokaždé v jiném autě, přestanete vyšilovat.
A propos – ten nárazník bych těžce osalámoval. není ze železa, nebude hnít.
Jak se chovali aktivisté kafárny k minulým vládním představitelům, když chtěli položit květiny v rámci státních svátků?
Kdo zhotovoval seznamy „nepohodlných“, kteří měli být odstavení od státní reklamy, dotací, sponzorských darů?
Jak osekávali rozpočet Hradu za Zemana?
…„Rozpočet téměř nebyl na zahraniční cesty, zahraniční návštěvy už sem také nejezdily.
Cesty do krajů už se také nekonaly.
A teď, když je chcete dělat, tak narážíte na problém, protože ten hradní rozpočet byl budován na tu, řekněme neaktivitu posledních let,“ upozorňoval Pavel.
Jestli si pan prezident stěžuje na osekaný rozpočet, tak to musí poděkovat nynější Poslanecké sněmovně.
Tu neaktivitu si Zeman nevymyslel.
Výbor přijal opatření, které umožní snížení rozpočtu Hradu o 30 milionů
Publikováno 2. 11. 2022
Je fér si přiznat, že jsme opravdu žili na dluh,“ řekl jasně Pavel s tím, že takto to dál nejde.
Sliby, chyby
………… Dávky pomoci v hmotné nouzi dostává zhruba 60 000 rodin. Přídavek na dítě pak přibližně 370 000 rodin. Resorty práce i školství zvažují také další varianty a formy pomoci.
„Záměrem je samozřejmě soustředit se hlavně na obědy ve školách, ale na stole je i myšlenka, že bychom se mohli zabývat takzvanými dalšími náklady souvisejícími se vzděláním, jako je takzvané školkovné nebo platby v družinách,“ říká David Beňák.
A ministerstvo školství chce zajít ještě dál. Navrhuje propočítat náklady v případě, že by na obědy zdarma měly nárok všechny děti bez rozdílu nebo kdyby stát dotoval větší část z celkové ceny oběda.
Jakou formou a kterým dětem pomoct, chtějí ministerstva práce a školství rozhodnout do konce letošního roku.
Praha 11:30 14. března 2023 https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/skolni-obedy-dotace-ministerstvo-skolstvi-zpravy_2303141130_kth
Fungovalo to po desítky let, teď to najednou nejde
…….a v říjnu 2024 čtu článek „Ony ty nemocnice stejně nejsou potřeba, tak se jich zbavme,“ o rozkladném působení MUDr. Pavla Hroboně (!) člena NERV vlády Petra Fialy a naprosté ignoraci ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.
„Nebojujeme s absolutním nedostatkem personálu. Když se podíváme na množství lékařů a zdravotních sester v přepočtu na obyvatele, tak jsme dost blízko průměru Evropské unie. Nemáme je ale díky stávající struktuře zdravotnických zařízení dobře rozmístěné,“
popsal pro Seznam Zprávy člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň z Advance Healthcare Management Institute (financovaný americkou zdravotní pojišťovnou Kaiser Permanente), neznaje nejspíš rozdíl mezi slovy díky a kvůli.
Jinými slovy – neumíme to. Neumíme. A neumíme. A tak to vzdáme a necháme si celý ten zdravotnický kolos vybudovaný za minulého režimu spadnout pod rukama. Přežil třicet let ekonomické debilizace země, teď už i ten odstřelíme. Fungovalo to po desítky let, teď to najednou nejde….. https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/14/osobnost-a-karikatura/
Chtěl sem sem dát ještě dovětek ke „Kabelu“, ale to by přítel Lex nesměl zákeřně dole psát vo kafi a tak ta vůně sámošky od mletýho Standardu je pro blbíše přednější než ten blbej „Kabel“. Formát Tribuny kvůli nudlím mi nedovolí „Kafemlejnek“ dát pod Lexe dole, tak holt to dám sem. A protože to už bylo kdysi napsaný, tak proč se namáhat znovu, žejo?
Stařec a Alpy aneb jak mi kafe a mlejnek zachránily život.
“Na počátku července zahynula na jižním úbočí Dachsteinu 45letá Češka, která se zřítila ze srázu….“
nebo tohle:
“Policie v Horním Rakousku v pondělí oznámila, že našla tělo dvaašedesátiletého Čecha, který se ztratil v sobotu při výstupu na horský masiv Dachstein. Muž se odpojil od skupiny a na vrchol nedorazil…“
Ani nechtějte vědět, přátelé, jak se mě ty zprávy dotýkaj. K Alpám sem dávno uctivej, kdykoli do nich vkročím, vždycky když tam sem, du se jim dovolit a poděkovat za šanci, kterou mi kdysi daly a zase dávaj a … a sám nejlíp vím, že nemusely, vždyť stačilo tehdy tak málo a …
Ten můj děkovací a dovolovací rituál začíná asi tak ve vejšce 1200 metrů. A proč že tahle vejška? Já vám vlastně ani nevím, von to každej má trochu jinak, ale někde kolem týhle vejšky v každým, kdo se tam ocitne, nastane okamžik, kdy se to v ňom jaksi láme. To se pozná tak, že z vás začne vopadávat balast, zátěž a tíha toho v nížinách žitýho bytí. A jak se krok co krok vzdalujete tomu blbství údolních světů zjistíte, že to jsou blbárny naprosto nedůležitý, nepodstatný a vlastně neskutečně hloupý.
Něco podobnýho zažívají vodáci na řece, to byste koukali, jak se vám dobře známý místa jeví z prostředku řeky jinak, zkuste to sami, uvidíte, že nelžu. Prostě je to takovej časoprostorovej úsek-stádium-hranice (nevím jak to přesně nazvat), kdy se váš organismus začíná oprošťovat od všech nánosů hlupství, který vás tam dole obklopuje a tíží.
Jenže to vás ještě čeká zhruba půl dne trápení, kdy se vám v tom lezení vlastně nic nedaří. To se, přátelé, pozná tak, že ste úplně mokrý potem, tudle a zase tamhle vás něco škrtí, popruh se vám zařezává, ač by pro svoje polstrování vlastně ani neměl, prostě nic vám nesedí, jak byste si přáli a vlastně vás bolí celej člověk. Pláštěnka, kterou ste si už doma připravili do vrchní kapsy báglu, najednou v tý kapse není, proto s největším sebezapřením strhnete celej navztekanej za děsnýho nadávání bágl ze zad a začnete ji hledat až k samýmu jeho dnu, abyste v zápětí poznali, že ani tam není, protože ji nakonec objevíte v tý původní vrchní kapse, do který ste ji doma dali a … a tak to de ten půlden se vším.
Zapomeňte na to, že v takovým rozpoložení, kdy plíce vypovídaj službu, torza vodoperovaných kolen se vám podlamujou a ruce s holema jim to vůbec pro jejich celkovou slabotu neusnadňujou, tak že byste nějak vnímali krásy hor, leda tak kulovaný. A když si myslíte, že veškerá výstroj, kterou sebou vlečete, si konečně na vás začíná „sedat“ a tělo občas vyšle signál, že za něj už jako OK, tak jako naschvál se přihlásí nutkavá potřeba, takže nezbejvá nic jinýho než s nadávkama zase všechno ze sebe sházet a … a pak zase na sebe naházet a zase si musíte zvykat na škrábání, otlačení, zařezávání popruhů a když jakžtakž, tak zase to na vás příde a vám nezbejvá než všechny kamarádky nechat přejít a …
…a jak to čůrání skončíte zjistíte, že všechno co vám začalo před čůráním sedět, tak musíte na to tělo zase nandat a vono to zase nesedí a škrtí to, škrábe to, zkrátka to martyrium zvykání si těla na věcno začíná nanovo, tedy vlastně „jen“ do dalšího čůrání a … a tak to de furt a furt dokola. Prostatický starci to zkrátka nemaj lehký.
Kolena se vám dál podlamujou a tak ta úmorná chůze pokračuje, navrch mokrej – v hubě poušť, tak zase zastavíte a napijete se. Ale než se napijete, tak kamarádi, který i přesto, že taky sami se sebou maj co dělat, aby se nezřítili do rokle, vám mezi tím vodejdou o nepříjemnou dýlku, takže vy po napití se raději ani nevyčůráte, aby ztráta nenabrala větší než únosnej úsek, a když je doženete s jazykem na vestě zase někdo zavelí, že už toho má plný kecky a že kdo to lezení v kopcích vymyslel je u něho blb a že dál nepůjde, že má hlad, žízeň a chuť na kafe a že se na tohle může tak akorát vys*at.
A tak zase do báglu a kde jinde, než na samým dně nacházím vařič a ešus, abych v zápětí poťouchle všem ohlásil, že vařič a ešus sice mám, ale kafe (že zdravím Lexe a ostatní zdejší kafaře!) jen zrnkový bez mlejnku, zato ještě v originálním sáčku a tudíž i nemletý, což v těch horských podmínkách, jak každej může tušit, není úplně vořechový skupenství. A přitom po vočku pozoruju po kafi toužící starce a stařeny jak usilovně v kapsách hledají kudly, aby je mohli do mě zapíchnout.
Jejich nevraživý pohledy doprovázej vědecký úvahy vo drcení zrnek kafe mezi dvěma kameny na cestě, kterou kamarádky doktorky vnitřního, děckýho, zubního a patologickýho felčarství svorně zamítají z důvodu hrubých kamenných příměsí a nečistot v takto připravovaný směsi, aby v zápětí náš docent přes čísla zase v absťáckým deliriu spočítal, kolik kávových zrnek bude muset v zubech rozdrtit, aby po zalití vroucí vodou v hubě mohl polknout dobrý kafe, a když sem viděl, že se dopracovali k myšlence se na kafe vykašlat a rovnou mě shodit do rokle s tím, že nejdřív do mě zabodnou několikrát svoje kudly, tak sem z báglu okázale vyndal už velice letitej bakelitovej mlejnek na kafe značky „TRAMP“, kterej mám ještě z dob mých prvních čundrů, kdy sem se z kluka měnil v chlapa, kdy sem přestal pít sladký limonády a začal dospěle pít pro změnu velice sladký kafe a to už je, přátelé hafo let a ten mlejnek furt mám, neb mě furt doprovází životem a mele skvěle.
A víte vy co ještě melu, tu stále ještě furt stejnou sámoškovou voňavou směs Standard (nemaj ji všude, ale někde přece jenom maj), pamatujete-li tu vůni při vstupu do každý sámošky. Kamarád, kterej se spolu se mnou taky měnil z kluka v chlapa ve stejný době ihned přestal šátrat po kudle a nenávistnej pohled změnil na slzu v oku, jak mu ten mlejnek připomněl naše čundry mládí. Láskyplně mlejnek vzal do svejch dlaní a nevěřícně si ho prohlížel a velice zdovořile se mě dovolil, jestli mi může namlít turka. Furt lepší, než namlít na držku, žejo?
Přátelé, v tom foukavým horským mrholení sme si navzájem mleli turky, alpská cesta vůkol nás voněla jako tehdejší sámoška, nenávist byla v tu ránu zapomenuta, ruce starců a stařen se vynořovaly z kapes bez kudel, prostě mlejnek a kafe mi tak zachránily život a pootvíraly srdce zatvrzelých, ke všem hrůzám už odhodlaných kamarádů..
V tu ránu sme moc dobře věděli, že sme udělali moc dobře, že sme zase všichni spolu v těch „našich“ Alpách a úsměvy na tvářích nám už zůstaly i při tom nejkrkolomnějším lezení. A vidíte, žádný krásy hor, ale blbý sámoškový kafe a starej mlejnek, co dovršil rituál děkování, dovolování a uctívání Alp … kterým ta vůně čerstvě namletýho kafe asi taky musela pořádně vonět.
Jako naschvál vařič nešel chytit, ale to nic neměnilo na pocitu opojnosti namletých turků.
Tolik harampádí do hor vláčet a pak klít popruhům, to můžou snad jen staré dobré časy. Fakt se směju, jak sípáte na toho kolemjdoucího a jeho pozvednutému obočí, že: vódú, že v ústech poušť… a on že: tuhle? Co z vás kape? nechápavě. A vy že: blbečku.
Pěkné. Ráda čtu a sleduji, jak se „obyčejné“ události života mění pod Vašima rukama na klávesnici pořítače na nevšední příběhy, které zároveň rozesmějí i (nostalgicky) rozesmutní, ale vždycky pohladí voňavým člověčenstvím.
„…autor bohužel svoji práci ani jednou nekonzultoval … otázky klíčové, zmiňuje jen velmi povrchně … je jeho argumentace jen velmi málo přesvědčivá … V práci se pak objevují některé dílčí nepřesnosti, které jen dále problematizují její závěry … práce Jana Lipavského zůstala pouze nadějným příslibem … dochází k jasnému závěru, ale z výkladu se příliš nedozvíme, proč k němu došel. Pro uvedené nedostatky pak nelze práci hodnotit lépe, než dobře.“
Když tedy jinak nedáte, Maneco, tak to s tím „červeným“ kabelem bylo/mohlo bejt asi takhle:
Blbíš a prasečinky aneb jak přetrženej kabel dokáže zamíchat s životem
To se jednou takhle Gusta celou noc převaloval v posteli a né a né zabrat, což u starejch páprdů není nic nevobvyklýho… věřte, že vím vo čem píšu! Převaloval se do ranního kuropění a… a pak si pro sebe řekl: Hov*o, zavolám Honeckerovi, von tomu spánku asi taky nedá na frak.“ A jak si usmyslel, tak udělal. Sáhl po červeným telefonu, kterej měl na dosah ruky na nočním stolku. Vytočil číslo Ericha, to bylo pár minut před šestou hodinou ranní. Chvíli to ve sluchátku praskalo, jak to těm holkám na ruský ambasádě trvalo, než toho Ericha Ernsta Paula Honeckera přes Kreml Gustavovi spojily, ale nakonec se to přece jen zdařilo a Gustav Erichovi povídá:
“Hele Erichu, já nemůžu usnout, nemohl bys mi dovyprávět to vo tý blondýně na Rujáně? Pamatuješ, jaks´mi to vykládal krátce předtím, než nás vyčapal Leonid a začal nás líbat a já sem se mu vysmekl a utekl na hajzl, protože sem byl vod něho tak uslintanej, že sem si musel opláchnout obličej? Ale tys´měl smůlu, protože tě Leonid chytil a do rána tě už nepustil“!… „Ja, ja, Gusto, jakpak bych si to nepamatoval, to byla noc, co ti budu povídat… ale však to znáš sám nejlíp, buď podržíš, nebo tě vykopnou a… a tak sem radši podržel… Jo… a s tou Rujánou to bylo takhle, Gusto:… už chyběl poslední knoflíček, když…“
… a než se Erich mohl konečně dostal k tomu nejpikantnějšímu, tak ve sluchátku zase hlasitě zapraskalo a …a pak už bylo jen ticho. Gusta si pomyslel, že ten Erichův „knoflíček“ byl asi to poslední, co žárlivej Leonid napíchnutej v Kremlu na drátě vydržel poslouchat, a tak to s ním asi seklo, až ve sluchátku zapraskalo. Gusta si pro sebe řekl: “Ach jó, ten Leonid by se fakt už měl jít léčit“ a… a pak mu bylo líto, že se zase od Ericha nedozvěděl, jak si vedl s tou blonckou na Rujáně. „Ach, jó“ povzdechl si podruhý a položil sluchátko zase zpátky do vidlice červenýho telefonu a dál se nudil do chvíle, než ho přišli voblíknout a šestsettrojkou odvezli na ÚV.
Střih:
Takhle hádám, Maneco, že to mohlo klidně bejt v době, kdy blbíš nevěděl, jestli se má vydat na cestu stavbyvedoucího či na cestou projektanta, protože to měl tehdá asi tak 50 na 50. Tehdy čerstvě hákoval u velký slovutný stavební firmy a měl na starost železniční svršek těsně před tunelem, kterej podnik tam taky od piky budoval.
Co si budeme povídat, holenkové, za tu krátkou dobu, co hákoval v tom státním podniku, blbíš nevycházel z údivu a nestačil se divit, co všechno je vůbec možný. No, a když to divení nebralo konců a když toho měl tak akorát dost, tak jednoho pošmurnýho dne zavolal z buňky na stavbě sekretářce ředitele, že by si rád promluvil s tam nejvyším soudruhrm, kterýho do tý doby znal pouze z oslavných nástěnek na chodbách ředitelství a taky z podnikových směrnic a nařízení, kterých měl plný šuplíky v tý jeho buňce.
A taky že jó, další den naklusal do předsálí k tý prsatý soudružce sekretářce a ta mu bez pozdravu a prchobyčejnýho lidskýho zájmu jen bradou naznačila, kde sou asi tak dveře vod toho ředitele. Vstoupil, slušně pozdravil a… a ředitel aniž by zvedl k příchozímu hlavu, či aspoň pozvedl zrak vod těch svejch papírů, nevrle zavrčel: „Co si přeješ, soudruhu?“ Tak mu blbíš povídá, jestli je informován, nebo dokonce ví, že strojníci v jeho podniku začínaj šichtu v 6:00 hodin a končí v 14:30, kdežto všichni THP, tedy ti, který za ty strojníky maj podle jeho nařízeních zodpovídat, začínaj šichtu v 7:00 a končí v 15:30!!! a… a jestli mu to nepříde na hlavu, protože celý dvě hodiny z pracovní doby denně se strojníci s mistry prostě ani nepotkaj natož, aby spolu mluvili a… a že s tím má blbíš velkej problém vzhledem k jeho pracovní smlouvě.
Soudruh ředitel udiveně od těch papírů konečně zvedl zrak a nevěřícně na blbíše civěl celou dlouhou dobu, aniž by cokoli prohodil. A protože blbíš vyrůstal ve felčarský rodině a tedy měl jistý pochopení pro různý nemoci a neduhy, a protože ředitel dál vypadal, že mu ulítly včely, znovu hlasitě a tentokrát pomalu svou otázku zopakoval a kladl důraz na zřetelnou a jasnou artikulaci domnívaje se, že ředitel je nedoslýchavej! To zřejmě bylo na soudruha moc a začal řvát, že co si to jako blbíš dovoluje, že von je tady ředitelem a musí vědět sám nejlíp, co je dobře a co špatně.
Jenže netušil, že blbíš je od mala, na rozdíl od něho, opravdu nedoslýchavej a že mu nějaký řvaní vůbec nevadí, spíš naopak. Když se vyřval, blbíš se znovu v klidu zeptal, jestli trvá na ustanovení o zodpovědnosti THP v jejich pracovních smlouvách, když toleruje a nehodlá řešit blbíšem popsanej šlendrián!
Záhy však blbíš poznal koho má před sebou, neb ten ukázkovej bolševickej blb kontroval něčím, co vyrazilo blbíšovi dech: Takhle to tady je zavedený a nikdo si nestěžuje, tak nějááákej inženýrek nám v tom nebude dělat bordel!“
Blbíš se už jenom zmohl na to svoje: “AHA“, otočil se na patě, stačil ještě přidržel dveře fešný prsatý soudružce sekretářce, která s očima na vrch hlavy nesla rozhořčenýmu soudruhovi na uklidnění ten den první z těch jeho nesčetných a jistě i zasloužených kafí, co každý den vylemtá. U dveří se blbíš obrátil a na odchodu slušně a hlasitě pozdravil a… a vykráčel z toho ředitelskýho úseku před tu slovutnou budovou a tam si počkal, až pojede náklaďák směr tunel, aby mohl zase převzít zodpovědnost nad jemu svěřeným úsekem.
Střih:
Druhej den ránozvoní telefon, to hohlo bejt něco málo po šestý, když Blbíše tahá z postele jeho tehdy mladá žena a prej: “Vstávej, máš jet okamžitě na stavbu, něco se tam stalo, ale moc dobře jsem tomu nerozuměla. Výjimečně si prý můžeš vzít naše auto, že ti prý proplatí benzín.“ To asi musel bejt konec světa, když tohle vzkázal po sekretářce ten skrblík ředitel!
A tak blbíš uháněl na stavbu svou dejchavičnou Š1000! Zaparkoval a… a už z dálky viděl „jeho“ bagr, za kterej zodpovídal (tedy za toho strojníka, co v tom bagru tahá za páky), jak mu na lžíci visí přetrženej kabel, kterej se ve větru pohupoval jak můj malej synek na houpačce na dětským hřišti! Na bagru seděl sebevědomej strojník, klíďo-píďo pokuřoval jednu za druhou, úsměv od ucha k uchu a bavil svejma namachrovanejma kecama široký obecenstvo (taky) strojníků, že prej od nic – on muzikant.
Nikdy bych nevěřil, že dojedu na stavbu úplně poslední. Můj ředitel tam už prej dávno byl, vystrašeně a servilně se ukláněl ke všem okýnkům v šestsettrojkách, co jich tam jen bylo. Do každýho okýnka něco povídal, aby se za chvíli zase ukláněl k jiným okýnkům jiných šestsettrojek. Pak šestsettrojky jako na povel vystartovaly, volha s naším ředitelem je následovala a já zaznamenal nesmlouvavej a panovačnej pokyn ředitele, že je mám taky následovat se svou dejchavičnou Š1000.
Přijel sem, jak jinak, zase úplně poslední na podnik, kde všem těm šestcettrojkám nestačilo ani to velký parkoviště. Záhy sem se ocitl v ředitelský zasedačce za obrovským stolem, jak mi později došlo, jako viník toho bagrem přetrženýho červenýho kabelu.
No a pak to začalo. Před sedícíma soudruhama buhvíodkud začal ten mně nadřízenej posera vyšetřovat, jak se mohlo jen stát, že jím vedenej podnik přetrhl ten horkej červenej kabel, po kterým zrovna, co čert nechtěl, si ráno Gusta s Erichem nestačili dovyprávět ty svý prasečinky s tou blonckou z Rujány.
Závěr „vyšetřujícího“ monologu toho ukázkovýho bolševiskýho posery byl ten: …“soudruzi, že za to může nezkušenost mladého začínajícího soudruha inženýra, který prostě nevěnoval pozornost plánům a mapovým podkladům, které vedení podniku řádně předalo na stavbu úseku, za který mladý soudruh z o d p o v í d á!!!“!
Tečka!
Všichni kejvající hlavy těch soudruhů od bůhvíodkud mu ten monolog odkejvaly a asi by kejvaly až do těďka, kdyby tam neseděl ten vinej mladej nezkušenej soudruh inženýr, kterej v naprostým klidu a bez emocí dal tomu soudruhovi poserovi před těma kejvajícíma hlavama stejnou otázku, kterou mu dal včera ráno. A zeptal se ho, jestlipak kejvajícím hlavám řekl, že právě o tý zodpovědnosti včera ráno vedl blbíš s ním zcela zbytečnou rozmluvu, neb se blbíšovi dostalo odpovědi nadřízenýho, že: „Takhle to tady je zavedený a nikdo si nestěžuje, tak nějááákej inženýrek nám v tom nebude dělat bordel!“
Na blbíšovu klidnou argumentaci kejvající hlavy nebyly zřejmě připravený a zvyklý, přestaly se kejvat a upřely opět zraky na soudruha, kterej pouze zalapal po dechu a stál tam s otevřenou hubou. No a pak blbíš soudruhům povyprávěl, jak se opravdu stalo, že ten bagr přetrhl ten Gustův červenej kabel a jakou to má souvislost s tou rozdílnou pracovní dobou podřízených strojníků a nadřízených THP, na kterou blbíš ředitele marně upozorňoval, no a… a to asi tak bylo všechno, co blbíš tý početný slovutný vyšetřovací komisi soudruhů ten den sdělil.
Pak blbíšovi ty kejvající hlavy naznačily, abych si sbalil těch pér svejch švestejk a vypadl, což milerád udělal a…
… a zase se octl na tom parkovišti tý slovutný firmy. No a pak, holenkové, to šlo jak po tobogánu. Blbíš usedl za volat svý Š1000 a najednou přesně věděl, co už ráno tušil, když spatřil ten ve větru se houpající Gustův kabel na lžíci bagru = že z něho nikdy žádnej stavbyvedoucí nebude!!!
………
Tak to vidíte, Maneco, i přetrženej kabel někdy může zásadním způsobem zamíchat s životem!
P. S.
nikdy sem se však nedozvěděl, jak to s tím kabelem Gusty nakonec dopadlo, ale můžu vás ujistit, že už nikdy v životě sem neviděl tak rychle opravovat přetrženej kabel!
P. P. S.
jo a už jen pro pořádek, ten projetej benzín blbíšovi ten zmetek nikdy neproplatil
Nevim jak tenkrat, ale dnes by slo vysetrovani jednodudchym sledem otazek…
Byl kabel vytycen jeho vlastnikem/spravcem?
Byl.
Bylo vytyceni predano proti podpisu do protokolu/stavebniho deniku?
Bylo.
Neni co resit, vina je na blbisovi, potazmo bagristovi.
Pokud by nebylo, muze si vlastnik/spravce leda tak vysrat voko. Idealne v ustrani.
Ale s cim me teda blbis nasral… kurva, blbisi… jak to bylo s tim poslednim knoflickem? Vzdyt tohle by se dalo kvalifikovat jako muceni!
Snad jen to, že pokud ste někdy hákoval na velký stavbě, kde jedna „profese leze přes hrb druhý profesi“, tak byste měl vědět, že nad téměř každou lopatu i „lopatu“ tehdy přímo dohlížel nějakej THP, kterej, si buďte jistej, rozuměl jak geodetickým, tak i stavebním výkresům!!!
Co se týče tý Vaší objevný informace o „jednoduchým sledu otázek“, tak Vás mohu ubezpečit, že platily i za bolševika. Myslel sem, že píšu jasně, jak vidět, nepíšu, neb ten pudl spočíval opravdu JEN v tý rozdílný pracovní době, kdy se strojníci a THP na stavbě zkrátka nepotkali!!!
A ještě z toho Vašeho vyciťuju, že ste nezažil, jak bych to šetrně napsal, doslova suverénní arogantní chování dělnický třídy k THP na tehdejších stavbách, kterou sem ve zkratce zmínil tím strojníkem a jeho úsměvem od ucha k uchu, což Vám mělo napovědět, no, nestalo se tak. Dopovězení to s tím knoflíčkem si tedy nezasloužíte!
Příteli blbíši,
chápu Vaši nelibost vůči komentu jozky, ale – a teď se zlobte nebo ne – já se přidám na jeho stranu. Protože Vám nevěřím, že jádro pudla bylo v té jedné hodině nesouladu pracovní doby THP se strojníkem. Opravdu tvrdíte, že telekomunikační kabel tohoto určení byste na místě stavby zaměřovali a vytyčovali v té ranní hodině od šesté do sedmé na počátku směny bagristy?
No, třeba ano, ale pak nevím, nevím.
Protože jsem zažil něco „nämlich“ podobného, ale nejméně stokrát průserovějšího.
Víte, co se konalo od 24. do 28. března 1986?
Prozradím sám.
XVII. sjezd KSČ v Praze.
Ale nejen to. V tutéž dobu se připravovalo staveniště něčeho, dávno už nevím čeho, na širém polním lánu v katastru Ostravy Poruby. A velký bagr tam hloubil dost hlubokou a širokou rýhu v zemi, nevím samozřejmě k čemu. V tomtéž prostoru se v zemi nacházel telekomunikační „superkabel“, takový ten obalený čím vším izolačním možným a také uvnitř „napraný“ čím vším možným, a to vedle – myslím – vysokého napětí /nevyznám se v problematice telekomunikačních kabelů/, které „obsah přenášených supertajných analogových telekomunikačních informací“ snad měl chránit proti „špionáži vrahů z volstrýtu“ nebo co.
Trasa vedení toho kabelu byla v tom „širém poli“ z důvodu ochrany toho kabelu před lžící bagru pečlivě vykolíkována na trase stovek metrů, aby nemohlo dojít k sebemenšímu ohrožení, protože – a tím se dostávám k tomu megaprůseru – se jednalo o telekomunikační spoj mezi ČSSR /Prahou/ a SSSR /Moskvou/.
Potud OK, jenže jak jednou při hloubení té rýhy bagrista zabral, tak se „zrazu otvorilo peklo“. Protože tou lžící vytrhnul ze země ve vzdálenosti nějakých 50 – 70 metrů od pečlivě vykolíkované trasy ten telekomunikační kabel – a bylo po spojení mezi Gustávem Husákem sedícím v kongresovém centru na tom předposledním sjezdu KSČ a Michailem Sergejevičem Gorbačovem, který měl tehdy v Kremlu nebo kde v Moskvě už o dvě hodiny více. O tom, jak ten pekelný „oheň a síra“ – a zejména ty tisíce voltů zacvičily se strojníkem bagru ani nemluvím /z nemocnice ho ale dovezli živého a zdravého/.
A stavbyvedoucí, jako Vy, měl promptně v rukách k dispozici oficiální geodetické mapy příslušných orgánů, kde byl ten kabel zakreslený přesně tam, kde ho nechal zakolíkovat – ovšem v té trase vedoucí oněch 50 – 70 metrů mimo trasu výkopu.
Kdo a proč měl na svědomí to přesné zakreslení trasy kabelu do geodetických map tras telekomunikačních sítí, ale s tou olbřímí odchylkou, to už nevím.
Tož tak nějak.
Kdo nevěří, ať tam běží.
Já jsem u toho bezprostředně a osobně byl.
PS
Samozřejmě chápu rozdíl v zaměřování a vyznačování kabelu, sítí aj. v „širém poli“ a v městské zástavbě, jak tomu asi bylo ve Vašem případě.
Ano, asi tak, jak jste napsal. Kilovolty s tefanóóónem v jednom obalu, to by moc nedopadlo.
Kdo nevěří, nechť si vezme obyč mulťák (multimetr) do 600 V, zapne jej, narazí do něj zkoušecí šňůry a pak se „zvědavě“ začne přibližovat VVN, zíraje jedním okem pod nohy, druhým na display.
jozko,
nejsem elektrikář ani nic přes kabely, ale co je jisté, že při tom narušení a přetržení toho kabelu došlo k velmi masívnímu elektrickému výboji a popáleninám. To nezpůsobil maloproud, pod nímž probíhá přímý přenos signálů.
Řeč byla o tom, že ty kilovolty tam zajišťují ochranu. Jak to bylo technicky provedeno nevím, nezajímal jsem se.
Ale je to skoro čtyřicet let, detaily už si nepamatuji, také bych nerad tvrdil něco, co bych si vymýšlel.
Třeba je tu nějaký odborník na technologie tajných strategických telekomunikačních kabelů z osmdesátých let minulého století, tedy primárně toho mezi Prahou a Moskvou.
Díky, příteli! Je to dobrý pocit, když člověk zjistí, že mezi čtenáři nejsou jen z povahy věci oponenti rekrutující se z řad „odborníků“ na všechno, ale také výjimeční lidé, kteří jsou ochotni jít pravdě vstříc a tu pravdu ověřovat.
Dík za to, že jste mi pomohl se ujistit, že jsem se „ještě“ nezbláznil a že i po těch skoro čtyřiceti letech pamětí jsem ve svém komentu nenapsal nic, co by neodpovídalo pravdě. Svědkem mi budiž výňatek z Vašeho linku https://ochranne-stavby.sk/telekomunikacie/
„….Šlo o kábel tzv. horúcej linky medzi špičkami štátov Varšavskej zmluvy Berlín – Praha – Moskva, Inými slovami, v ére studenej vojny šlo o najstráženejšiu telefónnu linku v európskej časti sovietskeho bloku. Táto magistrála bola vybudovaná sovietskym koaxiálnym káblom stredného typu so 4 koaxiálnymi pármi a bola vybavená sovietskym elektrónkovým systémom K 1920 s kapacitou prenosu 1920 telefónnych kanálov po jednej koaxiálnej trubke. Okrem toho bol možný aj súčasný prenos 300 telefónnych kanálov a televízneho signálu. Celková dĺžka magistrály spájajúca Berlín – Prahu – Katovice a Moskvu bola 2800 km a z toho československý úsek meral 560 km. Prevádzka na tejto magistrále bola zahájená v novembri 1964. Priebežne zosilňovače elektrónkového systému K 1920 sú diaľkovo napájané pri striedavom napätí 1000 V medzi vnútorným a vonkajším vodičom koaxiálneho páru a boli umiestnené v znížených stojanoch v oceľových rozmerných cisternách (súdoch) zakopaných v zemi. V kábli MKKM-1 bol natlakovaný vzduch alebo plyn. Tlak na koncoch káblov registrovali tlakové senzory, ktoré signalizovali jeho prípadné poškodenie. Vždy jeden diel kábla meral 300 metrov, po ktorých bol s ďalším dielom prepojený spojkou. Bol uložený v hĺbke približne dvoch metrov. Na území bývalej Nemeckej demokratickej republiky bol kábel označovaný ako FK-165 a ďalej na území bývalého Československa bol označovaný ako GK-265. Kábel bol schopný prenášať súčasne 1 920 telefonických hovorov, ale tiež televízny signál medzinárodného vysielania v krajinách východného bloku. Týmto kanálom bol napríklad prenášaný farebný televízny signál prenosu letných olympijských hier v Tokiu v roku 1964 a naživo vysielaný v Berlíne. Odpojený bol v r 1991, teda v roku, kedy zanikla aj Varšavská zmluva.“
Snad ještě perlička – hledal jsem v Archívu novin a časopisů v dobovém Rudém právu https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1986/3
zda tam někde v „Černé kronice“ nebo kdekoliv jinde nenajdu zprávičku o té „mimořádné události“. Ani ťuk.
„Černá kronika“ v těch sjezdových dnech uvedena jen dvakrát a jen banality. No, třeba to je tím, že jde o celostátní vydání RP a tohle se stalo někde v „Tramtárii“ na východě ČSR, anebo – a to je pravděpodobnější – se o tom průseru nesmělo psát.
PS
Onehdy jsem někde četl, že nějaká osoba měla na zahradě svého domku nějakou „šachtici“ s poklopem, na který „nesměla“ sáhnout, a tak ani nevěděla, co tam je. Obracela se na různé instituce, až ji někdo pomohl, nevím už kdo, a ten prostor odkryli. Zjistili, že tam je tlakový kontejner…. Pak přišli na to, že šlo o součást toho vedení, jak se popisuje v materiálu na tom Vašem linku, a že to bylo na dvě věci – znáte to, na které – už od roku 1991, jak se tam píše.
Je zajímavé, jak drobný nesoulad názorů na takovou věc, jako je „telekomunikační kabel“, dokáže přivodit zdroje informací o věcech, o kterých jsme neměli ani tušení.
Díky za link na „reportáž“ z bunkru, při které jsem ovšem nemohl nevyřknout několik těch nejjadrnějších slov, co se celkem málo používají i v běžné hovorové češtině. Jednak z důvodů absolutně debilní reklamy, kterou tam do osmiminutové reportáže jako zdvojenou dokázali propašovat snad třikrát. A podruhé na adresu komentáře tvůrce jinak zajímavého dokumentu Jaroslava Mareše, an zřetelný propagandistický hňup. Že realizace telekomunikačního spojení kabelovou cestou mezi Berlínem, Prahou a Moskvou, jehož je bunkr /a další podobné stavby na našem území, jakož i řada souvisejících zařízení/ byla – jak sám komentátor říká – reakcí na tehdejší výstavbu podobných zařízení v USA, mu nepřekáží, aby se s pejorativností vyjadřoval o té „vynucené“ stavbě odpovídajícího zařízení v rámci tří zemí Varšavské smlouvy.
A jen jako třešničku na dortu, nebo u něho spíše jako zakroucenou špičku na vrcholku hovna, se mamlas pochlubil znalosti prý komunistického hesla „kdo chvíli stál, již stojí opodál“, které, podle něho „vzniklo podle zemědělce“. V životě by mě nenapadlo, že Jan Neruda zesnulý v roce 1891 byl komunista.
Shovívavost, Lexi, shovívavost! Nic jiného stejnak nezbývá. Pán je sice zřejmě ideově pevný (kdysi by se řeklo kovanej), možná to je zčásti mladickou nerozvážností (je mu teprv 47 = v reálném socialismu prožil pouze 12 let),
ale je obdivuhodně (to myslím vážně – kdo někdy zkoušel něco vyhledávat v archivech /ne na internetu/, porozumí) pilný.
Kupř. v nabídce „články“ zde https://badatele.net/kdo-jsem-a-proc-tu-jsem/
je toho k nalezení hodně (pro mě) zajímavého.
No a jako plodný spisovatel chce být čten a kupován https://www.knizniklub.cz/autori/75632-jaroslav-v-mares.html
, tak holt píše tak, jak si asi myslí, že to je atraktivní.
Tož jsem si přečetl, co o sobě píše. Tak jo, co my už můžeme, jen shovívavý úsměv nad „hňupem“, který je navíc namyšlený nabob. Presstitut. Vzletně se sám zove „reportér“. Což zejména po jeho přechodu z Primy k Lukačovičovi na tv.Seznam říká hodně, ne-li všechno.
Nemyslím tím ale tu reportáž z „bunkru“, jenom kdyby držel hubu. To ho diskvalifikuje.
Jakkoliv právě na tohle můžeme mít rozličný pohled, Vy i já asi jiný, než on sám. Protože on to – jako většina presstitutů – říká záměrně, záměrně tak, aby se jakoby „kvalifikoval“.
Víme u koho.
No… vidite… rozsiril jste mi obzory, s timhle jsem se za ta leta zaplatpriroda nepotkal 🙂
Re: Lex
Netvrdím příteli, že: „…telekomunikační kabel tohoto určení byste na místě stavby zaměřovali a vytyčovali v té ranní hodině od šesté do sedmé na počátku směny bagristy?“. to je pouze Váš výklad toho, co ste nepochopil z mýho textu, nic víc.
Co ale teď tvrdím, že ste mě s Jozkou dokonale otrávili. Teď sem se vrátil z noční procházky a přemejšlím, jestli se mám vůbec pustit do odpovědi. Když se nepustím, asi budu za lháře (a to mě štve ze všeho nejvíc), když odepíšu, bude to ranec do kterýho se mi z časových důvodů vůbec nechce.
To co popisujete nesouvisí s mým kabelem, ale vymlouvat Vám to nehodlám, to je taky jeden z důvodů, proč se mi do toho vysvětlování nechce. A taky si říkám proč, když sem furt přesvědčenej, že to nepomůže ani naší Manece, pro kterou byl kabel napsán, protože mě o něj holt požádala.
Pokud ale trváte na tom Vašem nevěření, tak dejte vědět a já se, ač nerad, do toho rance pustím a buďte si s Jozkou oba jistí, že budete valit oči, neb to vezmu od lesa a nevynechám ani RVHP, tušíte -li, jak ta vzájemná pomoc vlastně v reálu skutečně vypadala.
Re: Jozka:
Když holt chleba, tak co Vám brání se do mě pustit. Zkuste mne poučit, jak to bylo na velkých stavbách na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a já Vám slibuju, že Vám odepíšu, ne hned, ale odepíšu.
Odpusťte, vážený příteli, že jsem poněkud retardovaný – vaší terminologií „nechápavý“ – přesněji, že jsem z vašeho textu nepochopil a píšu jen svůj výklad.
S vaší charakteristikou mé inteligence v podstatě souhlasím. Ale možná, že to není ani tou inteligencí, ale tím, že my, „tresťáci“, jsem suchopárové, že my se musíme podřizovat přesnosti. Včetně vyjadřování popisu sdělovaného.
Jinak je tomu u „krasoduchů“, pro které jsou z metod vyjadřování na prvním místě fabulace a hyperbola.
Jinak – naše diskrepance /moje diskrepance/ vůči vašemu textu byla vyvolána vlastně jen a pouze tím, že – jednak – jozka popsal naprosto explicitně, jak to se sítěmi na stavbách má být, jednak v důsledku toho, co jste doslovně napsal v komentu jozkovi – cituji – „Myslel sem, že píšu jasně, jak vidět, nepíšu, neb ten pudl spočíval opravdu JEN v tý rozdílný pracovní době, kdy se strojníci a THP na stavbě zkrátka nepotkali!!!“
Samozřejmě, že vaše díla zde také rád čtu – jako Maneca a další zástupy vašich obdivovatelek. A také chápu, že ony se na ta dílka dívají jinýma očima – že ony to čtou pro ty „krasoduchy“, které je hladí po srsti.
Já vedle toho nemůžu nevidět i racionální jádro těch textů, včetně jeho souladu s realitou.
Ještě jednou, odpusťte.
Jo, vlastně, když jste mne „donutil“ si tu vaší povídku přečíst znovu, jsem si uvědomil, že jste tehdy na té stavbě „škubli“ zřejmě tentýž kabel, jako ten náš bagrista v Porubě 1986…..
Málem jsem napsal, že jste byli asi „primáti“, ale správně to bude asi tak, že vám zřejmě náležel v tom škubání strategického kabelu mezi Berlínem, Prahou a Moskvou PRIMÁT.
Ostrava byla zase až druhá…
Kopal jsem nad sdělovacími kabely ručně, s partou cigánů, celý měsíc. Říkalo se tomu letní aktivita. Byl jsem v 77-82 student strojárny a podařila se brigáda ve Vítkovicích, dostal jsem na výběr mezi karuselem a liniovou stavbou. Vyhrálo venkovní prostředí. Kopalo se kolem staveniště vítkovické sportovní haly, od hotelu Atom k zastávkám tramvají. Káblů jak ruka byl dostatek a průserů taky. Už tehdy jsem si říkal, že do provozu nejdu, zodpovídat za lidi není nejlepší práce. Tlačil jsem se k projektům už před vojnou a povedlo se. Sice jako projektant jsem první na ráně, když něco nejede, jenže jsem pevný v kramflecích a nikdy na mě nic nedopadlo.
… vím,
ale co je to platný když shodil, neb ste reagoval na týpka s více jak 50 letou bezprůserovou praxí. Mělo Vám z textu dojít, že to nebyl můj průser, jinak bych se asi o něm zmínil, nemyslíte? Problematiku s podzemníma kabelama sem považoval v „Kabelu“ za loženou a vzhledem k „literární“ zkratce tedy nadbytečnou. Si buďte jistej, že ste mě s tím Vaším „jednoduchým sledem otázek nemile překvapil a rozhodil. Napíšu Vám tedy i „B“ o tom kabelu, tedy někdy a slibuju, že Vám obzory rozšířím ještě víc.
Jednu tu zesilovací stanici mám za barákem. Do roku 2004 nikdo nevěděl co tam je. Kolega z práce co dělal u Vojenských staveb, mi říkal že nebylo znát co staví, že to byl objekt hluboko v zemi. Dneska z toho staví kryt pro pracháče, takže tak.
Jo.
Třeba Harfyton“ o jedenáct minut po vás – viz výše…..
A jen tak na okraj – dovedete si představit, že by něco podobného mělo vzniknout u nás za Černochové a podobných exotů? Dovedete si představit tu neskutečnou korupci a škubání eráru?
Na všech těchto stavbách zvláštního určení, je strašně vidět jak byla ekonomika varšavského bloku, strašně robustní a výkonná. Nejsmutnější je že tyto projekty byly stavěny z donucení, jako odpověď druhé straně a tím pádem za nedostatek spotřebního zboží v socialismu můžeme poděkovat (částečně) protistraně.
Dnes stavět podobné projekty by bylo nemožné. Kam se hrabou F-35.
Nejsem si jist, zda ekonomika celého varšavského bloku, ale na lince SSSR – ČSSR – NDR určitě. Kdo to přišel s politikou „uzbrojit Východ“ – Raegan? A více méně se mu to povedlo. Nastoupil pád, Gorbačov, rozpad a odevzdání se Západu.
Tak už máme, co jsme chtěli…..
Pozlátko a barevné obaly na všem.
Pamatujete, jak jsme tehdy šilhali po výlohách západních obchodů /z obrázků/, jak jsme prohlíželi ty „Neckermanny“, „Burdy“ aj., kdo sehnal bony, koupil v Tuzexu čokoládové Benco a jiné pěkně zabalené věci, které jsme v našich obchodech neměli.
Teprve dneska vidím, jak je to všechno falešné. Procházím Billou, Albertem, Penny, Lidlem a skoro nic nekoupím. Kromě základních potravin. Co z těch barevných výkřiků člověk potřebuje? Co ale oceňuju, je výběr zrnkové kávy. Od převratu jsem kupoval rozpustnou, patnáct roku Nescafé, pak Jacobs. Teď druhý rok vařím v kávovaru zrnkovou. Mám vybráno pár značek, vévodí asi Davidof. Ale ne jenom.
Člověk v stáru by si měl dopřát to nejlepší.
Pamatujete, kolik roků jsme pili jen Standard, umletý na mlýnku v každé „sámošce“? – aniž sebemíň snižuju jeho tehdejší kvalitu, ne tu dnešní.
A pamatujete? Balíček původně stál osm a pak to zvedli na 12. Jenže používali už natištěné obaly s cenou 8 a žertem se říkalo, že to je pro prodavačku, aby věděla, kolik vrátit na dvacetikorunu.
Jo, bezesporu souhlas. Ty mlýnky v každé sámošce, tak ty mne vždy strašně lákaly tou vůní toho Standardu. Byl to od pohledu bytelný stroj.
Taky se dost kšeftovalo s východníma němcema, při těch různých výměnných pobytech. Dobře si pamatuju kolik sestav Tera-Vari odvezli a to tak že rozebraný malotraktor zaskládali za hromadu hudebních nástrojů. Celníkům se to nechtělo přehrabovat tak to vždy prošlo.
No a zrovna kafe je symbolem vykořisťování třetího světa, kde tato plodina se pěstuje. Ceny za produkty nejsou spravedlivé, jinak by se Evropané nedoplatili, stejně jako dodržování sociálních a environmentálních standardů při produkci je mizivé . Často se využívá dětská práce , ničí se životní prostředí, zaměstnanci jsou vykřisťováni a mizerně placeni. Mezi další produkty, které odporují férovému obchodu jsou ty často citované banány, dále kakao, bavlna, cukr, čaj a květiny.
kočka a Petra
Holky, docela sedím na pr..li, že sobota večer a vy čtete tady nějaké vzpomínky starého „zbrojnoše“ /starých zbrojnošů/.
Ale potěšilo.
Kočko, jo, pamatuju i ten „Fénix“, ale přiznejme si, že standardem by „Standard“.
„Luxusní“ byla „Extra speciál“ – 100 gr. mleté kávy ve žluté, přesněji béžové plechovce s hnědými kávovými zrny a nápisem v zeleném poli, obsah pod tenkým plechem, který se musel odříznout, jinak víčko z PVC.
Petro, asi jste „mladší kus“, káva Standard stála v šedesátkách i sedmdesátkách dvanáct korun za 50 gramů. Osm „kaček“ stála přechodně někdy v druhé polovině sedmdesátek, pak ale už zase dvanáct.
Když si člověk představí, že kilo té kávy stálo tenkrát, když byla průměrná mzda někde kolem dvou tisíc čtyř set , 240 korun!
Pravda, pravda, kubík plynu stál 50 haléřů, jedna kilowathodina elektriky kolem třiceti haléřů /bez dalších plateb, jen pakatel „za elektroměr“/, kubík pitné vody včetně stočného jednu korunu, dětské potřeby, oblečení a obutí „za hubičku“ …. Tak nám ani to kafe nepřišlo předražené.
Všechno je dneska tak nějak lepší – tedy podle ceny.
Ale co už!
No my ted nasbírali hodně hub a já už odpočívám od neustálého krájení a tak mám čas na čtení Vidlákova webu 😉 .
Jinak tu kávu v béžové plechovce si nevybavuji. Fénix ano, protože kolegyně v práci jiné nekupovala a nepila a my se střídali ještě s jedním kolegou a doplňovali zásoby.
Kočko,
dejte do vyhledávače text káva extra speciál 100 gr. plechovka obrázky
a pak po načtení srolujte kousek dolů, tam je uvidíte. Dal bych přímo link, ale na ten obrázek je link na deset řádků….
Ty houby trochu závidím, i když jen trochu, byl jsem s kamarádem asi před deseti dny a nasbírali jsme deset kilo „praváků“. Dvakrát smaženice, něco se rozdalo, jinak usušilo na silonových sítech.
Jenomže jako „monokultura“ to není na polívku nic moc. Snad se ještě podaří nějaké kováře, ale především čekám, že musí začít růst „suchohřiby“ – správně „hřib hnědý“ – Boletus badius https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_hn%C4%9Bd%C3%BD
Ten je do sušené směsi absolutní hvězda.
Kolik jste toho nachamtila?
Lexi, při tom vzpomínání mě napadají dvě písničky. Jednak Nohavicova „Já si to pamatuju“ a potom jedna archaická vykopávka „Mámo, ty víš jak lidskou paměť léta klamou.“ Chtěla bych, abych mohla pokaždé tvrdit, že si to pamatuju, ale už jsem se mnohokrát přesvědčila, že často mou paměť léta klamou. Ach jo. https://www.youtube.com/watch?v=ewUTR20EWts https://www.youtube.com/watch?v=446m7JWrf54
Zdá se, že Ivan se rozhodl před zimou přitlačit na pilu.
Ruské jednotky údajně zničily dvě lodě ve vodách Oděsy salvou DBK „Utes“ a „Bastion“ z Krymu. Jeden se nacházel na nábřeží přístavu tohoto města a druhý byl na nábřežní zdi, v době úderu se vykládaly rakety a granáty.
Za poslední týden je to čtvrté a páté plavidlo zničené v Černém moři.
Dříve bylo oznámeno, že během NWO večer 9. října zahájily ruské jednotky raketový útok na obchodní námořní přístav v Čornomorsku (Iljičevsk). Do útoku na přístavní infrastrukturu a lodě zapojené do překládky vojenského nákladu byl zapojen operačně-taktický raketový systém Iskander-M (OTRK), který se nachází na Krymu.
Přílet balistických raket dopadl na 4. kotviště přístavu, kde se v té době vykládala kontejnerová loď Shui Spirit pod vlajkou Panamy, která přivezla zbrojní náklad. Po příjezdu vypukl velký požár doprovázený sérií explozí charakteristických pro sekundární detonaci munice. V Oděse byly jasně slyšet. Kromě plavidla byly poškozeny také dva čluny Námořní stráže Státní pohraniční služby Ukrajiny a sedm vojáků bylo zraněno.
Přeloženo do češtiny – Ukři zabavili jednu loď z Afriky, která si dovolila připlout do Sevastopolu. Ivan začal likvidovat lodě, které nejsou registrovány ve státech sdružených v NATO. „Zatím“.
Už jsem to psala dřív, ale znovu – kdykoliv se vyskytne politická krize, začnou se objevovat na youtube dobré filmy, které se obvykle musí platit. Teď už musí být hodně zle. Na youtube je film Glenn Miller Story s Jamesem Stewartem. Ten tu už nebyl snad patnáct let. https://www.youtube.com/watch?v=WvJnqhsooYQ
Jaj, tak to se povedlo – možná, kdyby státní orgánové, co se teď vozí po panu Jandejskovi nějakou z mnoha kontrol radši přesměrovali k panu velkomožnému progresívnímu Čuprovi a včas dohlédli na jeho Rohlík, tak by bývali lépe udělali:
Kdyby něco našli v Rabbitu, tak už jsou všechny provozy zavřené, všechny zásoby bez náhrady svezené k likvidaci a pokuty (taky k likvidaci) udělené – ale Rohlíček se oklepe a bude trávit zákazníky dál. No, to je vlastně i chvályhodný výsledek. Kdo nakupuje u mlamojů, nic jiného si nezaslouží. Ať jim chutná, lepšolidem.
Senátor Fischer lomí rukama nad slabou armádou
09.10.2024 19:35 | Monitoring
Stav zajištění obrany ČR podle předsedy senátního výboru pro obranu Pavla Fischera (za TOP 09) „není dobrý“. Máme málo vojáků, chybí munice, vojenská technika – a je potřeba „modernizovat infrastrukturu i pro jednotky NATO, které se přes naše území ve velkém přesouvají dále na východ“, sdělil Fischer na svém facebooku. Investice do obrany ve výši 2 % HDP označil za nedostačující. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Senator-Fischer-lomi-rukama-nad-slabou-armadou-762975
Kolik techniky jsme zanechali nejen u Kábulu, kde se bojovalo za Prahu?
Jak moc vojenské umění přišlo o rychlost manévru? Po prvním týdnu bojů během operace Mír pro Galileu stály tanky IDF na předměstí Bejrútu. OOP neměla čím tanky zastavit. Po prvním týdnu letos v říjnu jsou IDF asi dva až tři kilometry za hranicí na úrovni prvních libanonských pohraničních obcí. Jen několik speciálních jednotek se dostalo dál do vnitrozemí. A stříšky na tancích už IDF má taky několik měsíců. Pokud budou chtít obsadit celé území jižně od řeky Litání, bude to mnohem náročnější než si mnoho novinářů a českých diskutérů na Idnes myslí.
Nemožné se stalo skutkem. Terorizmus už NENÍ terorizmus. Akorát nám slovenští soudruzi lehce pozapomněli sdělit, kterým slovem nám dovolí označit pokus o vraždu premiéra střelnou zbraní.
Bude to přestupek s pokutou ve výši jednoho minimálního měsíčního platu, anebo rovnou vlastenecký čin?
Targus: V tomhle případě se to dá považovat za terorismus, když prý atentátník byl rozhořčen politikou vlády, ale každý atentát jim být nemusí. Pokud by to spáchal třeba někdo duševně nemocný, který by se o politiku nezajímal a chtěl se jen proslavit. Co čekat, když se s pojmy v establishmentu žongluje, jak se to hodí.
Vrátím se k přehradě Nové Heřminovy.
Dal jsem si tu práci a v Mapách.cz jsem obtáhl plochu, kterou by řeka Opava a její přítoky nad hrází odvodňovaly. Vyšlo mi cca 250km2.
Kdyby za deštivý časový úsek napršelo 200mm srážek (napršelo ale 386 na hřebenu, na Rejvízu 340… nechci být maximalista) a plocha povodí již byla nasycena, přiteklo by do přehrady 50 milionů m3 vody – třeba v průběhu 3 dnů. Přehrada má plánovaný objem 16 mil.m3 – mohli by třeba dopředu odpustit 6mil.m3 už 1 dnů dopředu podle předpovědi s. Honsové.
Mám dotaz: myslí si někdo, že přehrada NH by zachytila takovou povodeň a ochránila Krnov a Opavu? (jen připomínám, že v dolní části Krnova se připojuje Opavice s podobným povodím, na které žádná přehrada není).
1/ musíš pracovat s faktorem času. Není to nic složitého, soudruzi soudní znalci by se ÚPLNĚ spokojili s fyzikálními rovnicemi pohybu hmotných bodů ze 7. třídy někdejší ZDŠ.
2/ Pokud chceš zůstat v rovině gaučového vodohospodáře, musíš provést úplně stejný odhad na území POD přehradou a odhadnout velikost stoku tamtéž.
3/ Následně by asi byl nejlepší předem zhotovený teoretický graf průtoku vybraným rizikovým místem – třeba nějaká oblíbená knajpa v Krnově.
4/ Podle predikovaného průtoku v dané lokalitě bys pak mohl řídit upouštění vody z vodní nádrže NH. A teď konečně
5/ osobně bys vykonával pravidelné a časté kontroly výše hladiny ve všech nádobách tvé oblíbené csárdy – pardon, maďarština je náááramná zfíííně – tedy česky restaurace.
Když píšu ve všech nádobách, tak myslím ve VŠECH nádobách uplněcypeganc.
Takže domluvit odvoz – v případě povodní ovšem ODPLAV – z knajpy předem!!!
Teď vážně
– máš ponětí, jaký je max. průtok řeky do prvního, druhého, třetího povodňového stupně?
– máš ponětí, kolik může spadnout vody v oblasti nad Krnovem a Opavou, jejíž stok jde mimo hráz?
Pokud nevíš, kolik jsi schopen upouštět, resp. kolik poteče vody z míst pod přehradní hrází, je tvá úvaha o povodni poněkud na vodě.
Jinak přehrady mají sloužit ke zmírnění změny (delta) křivek průtoku, nikoli k jejich naprosté eliminaci. K tomu by bylo potřeba několika přehrad.
Vždycky to bude o hádání z křišťálové koule – kolik odpustit a jak rychle.
Představ si, oč veseleji by bylo v Přívoze a okolí, kdyby nebyly Šance, Morávka, Žermanky, Těrlicko… Zapomněl jsem některou?
Stařec a rybíz aneb všechno špatný je i k něčemu dobrý
Zatímco naše Petra svoje pěstitelský neúspěchy s rybízem svádí na mississippský horko, tak třeba já to mám mnohem, mnohem složitější, neboť mí rybízový pěstitelský neúspěchy se vážou, a tomu asi nebude věřit ani naše Petra v daleký Mississippi, k čtvrtohorám!
Ano, praštil sem se při tý bouračce sice do hlavy, ale taky mám v lékařský zprávě černý na bílém, že „níže podepsaní lékaři NEbazírují na úplné duševní otupělosti ani vrozeném kretenismu blbíše“, takže ty čtvrtohory berte opravdu vážně, něco jako tutovku.
Takže jak ty čtvrtohorní ledovce se k nám plazily ze severu, jako Švédové ve třicetiletý válce, který brali všechno, co jim přišlo pod ruku, tak ledovce to měly úplně vopačný, protože to, co jim přišlo pod ruku při tom plazení, tak valily před sebou. Ty ledovce sebou přivalily všechen ten zvětralej prvo-až-čtvrtohorní nepořádek, kterej evidentně nechtěli ani v Polsku = a to je už co říct! A ták ho přivalily až na blbíšovy latifundie a co čert nechtěl zrovna tam, kde blbíš hodlal postavit barák a ta jeho životní souputnice chtěla mít zahrádku.
Bystřejším mezi váma asi začíná svítat a holt těm, kterým nesvítá, a nejsou z tý mí hypotézy chytrý, opíšu něco z wikiny o geotechnice a vono se to snad pak už trochu podá, takže:
“Geotechnika je spojení poznatků z geologie, hydrogeologie, mechaniky zemin a hornin, zakládání staveb a podzemního stavitelství… řeší stabilitu a bezpečnost staveb a základové poměry…“
Furt nic? No asi ste se měli taky praštit do hlavy, hned by se vám rozsvítilo. Co se dá dělat, pokračuju tedy ve výkladu. Hlavní je, že na to má nervy (jak píše) naše Maneca!
Asi všichni znáte pojem „eratickej balvan“ , ale spíš ho znáte pod označením “přemístěnej“, nebo taky “bludnej kámen“ a asi by vám měla docvaknout ona mnou již nakousnutá souvislost se čtvrtohorama a …a těm, kterým to fakt nebezpečně pálí, možná i souvislost s rybízem.
Jenže holenkové, blbíš to nemá jako třeba Ostraváci, který ten jimi vykopanej bludnej balvan umístili dokonce na piedestal, prohlásili ho za přírodní památku a za prachy k němu voděj turisty. Ledovec moc dobře věděl, že blbíš je skromnej stařík a že na něm každej může štípat dříví, a tak mu prostě přivalil to “eratikum“ na jeho pozemky a protože to byl zlomyslnej ledovec, tak mu ty bludný balvany po parcele chaoticky poházel. A aby to neměl blbíš jó jednoduchý, tak ty švédský valouny zahrnul sebou s těma balvanama přivalenýma sypkýma zeminama, který sou typický právě pro období čtvrtohor. Takže blbíš dodnes ví kulovaný, kde se pod zemí co vyskytuje a nachází. No a co nenatropil ledovec, tak to dorazila obyčejná voda, která, jak známo, pokud nemůže někam v pokoji odtýct, tak dělá skoro vždycky neplechu, tedy pokud ovšem zrovna nevytvoří třeba Slapy, Rožmberskej rybník, Máchovo jezero, a tak podobně.
A protože blbíš tý vody na parcele měl a furt má habaděj, tak když je na deštivý srážky jó bohatej rok, sou na jeho latifundiích regulérní bažiny a malá vodní oka. Když je na srážky slabej rok, tak voda se drží těsné pod povrchem, ale furt platí, že podzemní vody má blbíš habaděj. Takže si asi umíte představit, co dokázala voda na nepropustným podloží s těma sypkejma zeminama za tisíce a tisíce let, co je sebou přitáhly ty Švédové, nadělat za paseku! Ten z vás, kdo tipuje, že bahno, má bingo.
No, a pokud někde sou takovýhle geologický poměry, tak každej normální člověk, natož stavař, uteče. Soudím, že podobně by to měli mít i zemědělci spolu se zahradníkama. No, a pokud nejste normální, tak byste měli trochu rozumět hydrogeologii, nebo aspoň dát na selskej rozum. Ale hlavně byste tomu měli dát móóóře času. Jak říkával můj táta svým pacientům, že:
… „všechno chce svůj čas“
Než sem se odhodlal kopat základy baráku, musel sem těm bažinatým latifundiím doslova vyrvat ze chřtánu kus placu pro náš barák důmyslným odvodňováním. Ani se neptejte, co všechno sem musel udělat, ale věřte mi, že mi to trvalo celých dlouhých !!! 5 let !!!
No, a když sem po tom odvodňování dostavěl konečně barák, tak přišel takhle na podzim můj švagr a přinesl tý svý sestřičce, s kterou sem měl už malý děti, dvacet rybízových stromků a keříčků. Ona je od něj radostně s úsměvem převzala, pak se otočila ke mně a už bez úsměvu přikázala:
“Jdi na zahradu a vykopej dvacet děr pro tenhle rybíz… příští rok bude marmeláda“
a panovačně ukázala na místo, kam ty rybízy chce.
S hrůzou sem se podíval tím směrem, neboť to ve mně ihned vyvolalo ještě živý vzpomínky na ty čtvrtohory, ledovce, bludný kameny, letitý odvodňování s nekonečnými metry trubek a štěrku, kterým sem to bahno nahrazoval. Ale vykládejte to tý, který sem před úředníkem podepsal, že s ní vydržím dobrý i zlý. No, řeknu vám, že toho bylo hodně, na co sem tehdá pomyslel, například při pohledu na švagra dokonce i na vostrej kuchyňskej nůž. Jenže tehdá sem ještě nebyl oním moudrým vetchým starcem co teď, zato sem byl mladej, blbej a plnej síly, co by se s ní daly hory přenášet a… a tak sem se mlčky podvolil manželčinýmu příkazu a mezi zuby procedil:
„Pro mě brnkačka!“
Až po chvíli mi došlo, že narazila kosa na kámen. A taky že jó. Marně sem si namlouval, že ten ledovec přece nemohl zanechat ten sebou přivalenej bordel zrovna tam, kde mi bylo poručeno kopat těch dvacet jamek na rybíz.
A protože je blbíš vod přírody filuta, tak aby se nedřel s krumpáčem, zašel do dílny a svařil si ze starejch cirkulárkovejch pilovejch kotoučů něco, čemu se říká ruční zemní vrták. Furt sem si namlouval, že s ním vyvrtám jenom malinkatý dírky, asi tak 30-40 cm do hloubky, fláknu do nich ten rybíz, přihrnu ho a ta brnkačka bude hotová!
Holenkové, opak byl pravdou, ten ledovec do těch manželkou určených míst pro rybíz navalil snad celý čtvrtohorní svinstvo, co nechtěli v tom Švédsku ani v Polsku, prostě celý pole bludnejch balvanů. Kam sem se pokusil zavrtat, tam vrták narážel na nepřekonatelnej odpor šutrů. I těch 30cenťáků bylo pro mě nedosažitelných, asi jako Macocha. Když už sem se marně, snad už po stý, na různých místech pokoušel vyvrtat těch dvacet rybízových jamek, začalo mi bejt jasný, že k rybízu přistupuju blbě.
Vyčíhl sem si proto jedno poledne a večer, kdy sem na tuty věděl, že manželka odjede na návštěvu kamarádek a že se tam dlouho zdrží a… a když skutečně odjela, zařídil sem si na ty dírky pro rybíz velkej traktorbagr JVC, že to udělám stejně, jako když sem zakládal barák, ale místo štěrku, drenáží a ták, že ty bagrem vykopaný díry jenom zahážu úrodnou hroudou, do který, jako třešničku na dortu, napíchám ty manželčiny rybízky… prostě brnkačka, to dá rozum!
Přijel traktorbagr JVC a v něm taky mlaďoch, s kterým sem si padl do voka. A když slyšel, co vod něj chci, celej natěšenej říká, že si ty vykopaný kameny odveze na zahradu. Tehdy byly totiž, pokud ste to už zapomněli, nebo ste mladý, v módě všelijaký skalky a solitérní zahradní objekty, ale já byl rád, že se těch šutrů zbavím. A tak milej bagrista začal kopat a… a vono ho*no, holenkové. Ta jeho lžíce vod toho traktorbagru prostě od těch šutrů jenom odskakovala, a když něco jako jó, tak od zubů lžíce odlítávaly akorát tak celkem solidní jiskry, což u kvarcitů je celkem běžná věc. S šutry však nepohnul!
A tak bagrista zvolil jinou metodu, metodu obkopávání, že pak prej ty v zemi uvolněný šutry jenom nabere a vyzvedne a bude to ta brnkačka. Jenže, holenkové, vono se to lehce řekne. Jak bagrista s obkopáváním šutrů pokračoval, tak se ukázalo, že nejde o kameny, ale o jeden doslova ukázkovej švédskej obelisk, kterej namaj na tom piedestalu ani ti po turistech toužící Ostaraváci! Vidina vlastnit obelisk, kterej nemá žádnej soused v širokým okolí, způsobila, že mladej bagrista úplně ztratil hlavu a hlavně soudnost, protože obelisk byl nad síly jeho i traktorbagru!
Abych řekl pravdu, já tu soudnost ztratil taky, neb veden příkazem:
“Jdi na zahradu a vykopej dvacet děr pro tenhle rybíz“.
tý, z kterou už sem měl tehdá malý děti a který sem slíbil, že s ní budu v dobrým i zlým, sem v duchu vyhlásil všem Švédům válku. Z mýho i z obličeje bagristy zmizely úsměvy a nahradily je nesmlouvavý, zarputilý, zabejčený, odhodlaný, tvrdý výrazy ve tvářích bojovníků, který byli rozhodnutý prolejt švédskou krev. Vůbec sme si nepřipouštěli, že balvan nad náma už dávno vyhrál! Nevyvedlo nás z míry ani stmívání! Naopak! Přitáhl sem z garáže staveništní halogeny a celej ten dobývací prostor řádně osvítil a boj se Švédy pokračoval nelítostně dál.
Když byl šutr celej obkopanej, tak se bagrista pokusil toho macka zespodu podebrat, zapřel o jeho spodek lžící, přidal plyn na maximum a… a málem se s celým traktorbagrem zřítil za tím šutrem do toho výkopu. Samotnej šutr se však jenom maličko zakymácel ve svým bahenním loži a svým pšouchem uvolnil ten po tisíce a tisíce let pod ním nahromaděnej děsně smrdutej bahenní plyn, až se nám z toho smradu udělalo šoufl. Kecám, špatně se nám udělalo hned po tom, co sme poznali, že to nebyly Švédové, kdo cedil krev, ale my, protože jak sme ten šutr zuřivě obkopávali, vytvořili sme regulérní rybízovej dobývací prostor né nepodobnej těm v prodkrušnohorský pánvi poblíž Mostu.
Přál bych vám vidět naše zděšený obličeje, když sme se na sebe podívali, ten úlek, to zklamání, že žádnej šutr na skalce nebude, že žádnej rybíz nezasadím, že sme rozkopaly úplně všechno, co pracně po ta dlouhá léta, co sem stavěl barák, přeměňovala (kdo ví jestli ještě) moje žena v zahrádku!!!
Když nám to konečně došlo, tak právě v tom okamžiku tmu rozčísly světlomety manželčina přijíždějícího auta a…
Co vám budu vykládat!
Vystoupila, přišla na samej okraj tý bezedný propasti, která ještě ráno byla její piplanou zahrádkou. Myslím, že se i do tváře musela štípnout, neb nevěřícně zírala na tu námi napáchanou spoušť, lapajíc po dechu téměř neschopna řeči. Pak se podívala na bagristu, pak dlouze-předlouzte na mě, na sucho polkla a… a pak už jen tiše hlesla:
Jste oba vůbec normální?
Pak se už jenom smutně pomaloučku otočila na patě a mlčky jakoby v transu odcházela z toho dobře osvětlenýho rybízovýho dobývacího prostoru někam do dálav tmy.
P. S.
… ale zase se říká, přátelé, že:“všechno špatný je i k něčemu dobrý“. Mohu vás ujistit, že vod tý doby žena nechce, abych cokoli sázel nebo jinak se aktivně projevoval na její „zahradě“… no zahradě, spíš záhonku.
P. P. S.
… a když někdy příde řeč na marmelády, tak o tý rybízový, kterou všichni máme moc rádi, nepadne ani slovo. Taková je nepsaná dohoda, protože rány nejsou dosud zhojeny.
P. P. P. S.
a teď čtu zase toho našeho Jana z Povidlákova, že prej: “ Blbíši, jenom jestli jste na ten plevel nešel nějak moc odborně?”
… no nezabili byste ho?
Blbíši, blbíšku, při čtení jsem se chechtala až mi tekly slzy. Tahle vaše perla by měla jít jako protiváha na hlavní stránku. Sem na Tribunu zabrousí jen někteří.
Vidí, ale až nyní, a až dopracuje v práci a dochechtá se může se pokusit přečíst si to pořádně a přidat neunáhlený rozbor situace. Zatím to vypadá, že, pan kolega Blbíš neměl pozemek odvodňovat, ale vsadit buď na lekníny nebo rýži 😀
Ale jo, ženatý jsem již po dvě dekády. Akorát, když se na mě moje paní a majitelka obrátí s nějakou obdobnou činností k artróze se přidá i nedoslýchavost a „KOPR“. [1]
Pokud to nevyšumí samo, potom jsou do akce stejně povolání obvyklí strůjci takové situace (tchýně, vždy v pozadí), a jelikož tam co do obliby nemám co ztratit, je to vyřešeno.
Vy holt KOPR a já zase bagr!
Řeším vždy všechno komplexně jedním šmahem, proto sem taky nikdy nemusel řešit ty Vaše tchýně… ale na to jednou taky přídete… tedy možná!
Komplexně jsem tak vyřešil, aby mi o zahradě nerozhodovala tchyně. Její pěstitelské „úspěchy“ a překombinování zahrady v podivný kýč (o jehož dokonalosti se ale nesmí pochybovat) mě utvrzují ve správnosti mého postupu.
Přeci jen jsem z vesnice a ona s manželkou Pražandy (a já nejsem tyran, má svůj okrasný zahradní koutek, který si zařídila s maminkou, kde soudím, po vykopání několika jam v našem podloží (navážka+jíl) jim došla chuť a síly pokračovat).
Moje užitkové stromy, pokud je nepostihne mráz, budí obdiv jak úrodou tak kompozicí. Ale pro každý stromek jsem vykopal metrovou jámu a tu vyplnil vodou s rozpuštěnými hnojivy (NPK,+Mg, B aj.) a po zasáknutí pak kvalitní zeminou/kompostem. Škoda, že nelze vkládat fotku.
To, kolik lidí si přečte váš příspěvek nebude mít sice vliv na cenu chleba, ale je dobře, když pár lidem trochu rozjasníte den. Čím více lidem, tím lépe. Ale rozumím i tomu, že někdy méně lidí je lépe. Míň lidí znamená i míň trollů, tudíž prostředí, kde se dá snáz dýchat.
Proč? To bylo od smíchu! Mám Vaše „Starce a…“ moc ráda a neumím Vás tak hezky pochválit jako Petra nebo Maneca a další.
Jsem ráda, že jste po té Vaší nehodě v pořádku a toho Vašeho přítele je mi moc líto! Mívám to podobně jako Vy!
Pripominate mi akci „Praskla voda“. Ne, tu, po ktere jsem vezl maji samodruhou drahou. Ale tu, kdy nam dali povel „praskla voda do arealu, prijedou vodari a budou hledat, predejte jim data“. I my jim predali data o trubce. Vodari nasadili mikrofony, nahodili techniku, zmerili, spocitali a ukazali do mapy. Na misto, kde za ta leta nad vodovodni pripojkou vyrostly domy a za nimi zahrady se zahony, skalkami a anglickym travnikem. Na jednu takovou nestastnou vjel traktorbagr mne uz dnes nezname znacky a vykopal tam jamu o rozmerech dodavky a nasel rouru. Neposkvrnenou. Vodari se dusovali, ze jim to tak vychazi, my nad vykopem dostali dotaz, co jsme jim to vlastne dali a pred ledovym vrazednym pohledem majitele byvale zahrady ustoupili do kanclu kontrolovat data.
Kdyz jsme je kontrolovali potreti, zazvonil telefon. Kolega ho bral tresouci se rukou v predtuse, ze to je majitel byvale zahrady a nabizi dve lopaty, abysme tu diru sli zahazet. Byl to jiny nas kolega. Suse nam oznamil, ze se vodari preklepli pri zadavani nasich dat a ted to vyslo dvacet metru ZA zahrady a tam bagr po pul metru narazil na gejzir.
To, co nam tenkrat spadlo ze srdce bylo neco podobneho blbisovu obelisku. Nicmene te ulici jsem se pro jistotu jeste par let vyhybal.
Copak vodovodní přípojka, Jozko, to je brnkačka, ale možné že někdy napíšu, jak sem přerušil „červenej“ sdělovací kabel (tušíte-li co to je?) mezi Erichem Honeckrem a Gustou Husákem.
Vodovodni pripojka. Pro fabriku. DN200. Ja jen aby to melo ty spravny meritka.
Tusim. Jeden znamy takhle vzal „armadni“ kabel. Nastesti az v devadesatkach, kdy uz slovo „armada“ nemelo takovou silu.
A ja mam na svedomi jen vlastni telefonni pripojku v te dobe jeste nefunkcni. Sletlo se tam policejni auto, tri zluta auta a firma na opravu. Nas to stalo „jen“ pet tisic plus dvacet za bagristu. Pred triceti lety. Pak jsme uz byli paranodini a lezeli ve vykopu za bagrem celych zbylych dveste metru. Takze ten kabel k dalnicnim SOS sloupkum jsme uz nepretrhli. Co by se delo potom (v pomeru k te pripojce) si ani netroufam spekulovat.
Nevím, jak to děláte, blbíši, ale po každém Vašem vyprávění nevím, jestli se mám dřív smát nebo slzet dojetím nad tou lidskou krásou. Ale vždy vím, že mám díky Vám před sebou krásný den.
Při čtení o tom Vašem boji se čtvrtohorami jsem si okamžitě vzpomněla na film Armagedon, ve které Bruce Willis vlastní nejvíc nejlepší na světě vrtací soupravu a partu věrných kamarádů. V tom filmu zachrání naši Zemi před zánikem, když se jim podaří vyvrtat do obřího Asteroidu, blížícího se zlověstně k Zemi, díru a umístit na dno jadernou nálož.
Tak si říkám, že Bruce Willis by to Vaše trápení vyřešil einszwei. Navrtal by 20 dírek, položil do nich malinkaté jaderné bombičky (stačily by bombičky velikosti bombiček do sifonu), no a bylo by vymalováno. Třeba by pak na těch místech rostl zmutovaný rybíz velký jako cherry račata.
Když já, Maneco, těm filmům nedám moc na frak. V kině sem byl naposledy na VŠ a to jenom proto, že se mi líbila jedna spolužačka. Vůbec mě nenapadlo, že může mladá hezká holka chodit do kina se dívat na filmy. Po tý zkušenosti sem už v kině nebyl, takže ani toho Vašeho Bruce s tou vrtačkou neznám.
Mám inverzní zkušenost. Barák máme na čtvrtohorní sopce, přes kterou se posouval skandinávský ledovec a jeho čelo zastavilo 800m od nás (měřeno vzduchem). Ze vzdálenějšího pohledu jsme na moréně. Ledovec periodicky sílil a tál a na našem pozemku udělal takový guláš, že podrobná geologická mapa je podobná barevné čočce. … Já měl za úkol zasadit jen 10 rybízů. Dalo se to krumpáčem v potu tváře udělat, ale marmeláda nikdy nebyla. Po 20 letech pěstování jsem je vytrhal – byly menší, než ty zasazené – a navíc obrostlé mechy a lišejníky – takové bonsaje. Taky už to nemusím opakovat.
Buďte rád, že to dopadlo takto.
Coby školák pamatuji prázdniny u prarodičů. Pracovní prázdniny.
Na zahradě za barákem byl tak tucet předlouhých řad, kde v tak dvoumetrových rozestupech se střídaly angrešty a rybízy. Dodnes pamatuji, jak sedávám na stoličce a trpělivě ten kulatej hnus češu.
Kdo to kdy dělal, tak tuší, jak dlouho trvá načesat bednu rybízu či angreštu. A že těch beden bylo.
Z něčeho se lisovala šťáva, ale většina se prodala ve výkupu, aby bylo na uhlí …
To znám důvěrně. Na chatě v Jeseníkách nasadili rodiče cca 40 keřů a ty jsme obírali (jako děti od cca 6 do 12-13 let) do výkupu. K tomu okopávání, pletí. Hned po rybízu následoval sběr lesních malin (5 Kč/kg) – to už ale byly peníze pro vlastní potřebu, ne do rodinného rozpočtu.
Angrešt taky nee!!!
Ale rybíz mi nikdy sbírat nevadilo. Já ho nesbíral kuličku po kuličce, já odstřhával jeho „hrozny“ i s těma „větvičkama“, nebo jak se to, co spojuje ty kuličky do hroznů, jmenuje takovejma šikovnejma kleštičkama, podobně jako se to dělá s hrozny vinný révy. Pod keříčkem sem měl igelit, když sem keřík či stromek celej ostříhal, pak sem s keříčkem nebo kmínkem jen zatřásl a vono to všechno uštípaný spadlo na ten igelit a bylo vymalováno. Pak sem to v ve velkým sítu jen pořádně opláchl a pak pasíroval ve starý ETAě s takovou důmyslnou soustavou sítek, kde všechny stonečky, listy bubáky a slupečky z rybízu zůstaly a vytékala jen čistá šťáva . Docela pohoda, neb vidina marmelády vše přebila.
Targu,
když jsem ten text někdy v září dostal e-mailem, napsal jsem tomu, co mi to poslal mj. tohle –
„Z textu -„Stačilo by všechny ty lehkoživky vyhnat z kanceláří do ulic a bylo by policajtů dost. Nyní jsou tam většinou jen podmíreční 30 kg. děti“ – tak tohle je typická ukázka argumentace policejního primitiva. Přesto vnímám, že to ten člověk myslí dobře, že má ty zkušenosti, vystihuje mnoho z problémů, kterými žijí výkonní policisté, nicméně jde fakt jen o zkušenosti „náčelníka OO VB“. Tím je velmi limitován.“
Tím „náčelníkem OOVB“ mám na mysli samozřejmě vedoucího obvodního oddělení Policie ČR. Což je opravdu „jen“ základní součást pořádkové policie v rámci „instituce“, a její vedoucí je nejnižší řídící funkce v hierarchii policie /pokud neberu v potaz „vedoucí skupin“ na odděleních a odborech vyšších organizačních článků policie.
Současný zákon o Policii ČR https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-273
o tom taktně mlčí /on vůbec víc tají než říká/, ale ve skutečnosti o PČR platí to, co říká zákon účinný do roku 2008 č. 283/1991 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-283
a to že – cituji – „V policii působí služba pořádkové policie, služba kriminální policie a vyšetřování, služba dopravní policie, služba správních činností, ochranná služba, služba cizinecké policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba.“ – což v podstatě platí stále.
Co tím chci říct?
Že Policie ČR je SYSTÉM, kde každý článek má své místo, své úkoly, kompetence a pravomoci, své priority i odpovědnost, a to vše v korelaci s těmi ostatními články, jejich úkoly, kompetencemi a pravomocemi, prioritami a odpovědností.
A že každý z nich má nekonečné množství problémů a těžkostí s plněním úkolů /ale také s vlastními lidmi/.
Ale je to jen můj poučený názor, který nikomu nevnucuji, a to tím spíš, že většina občanů vlastně z celé Policie ČR nic jiného, než ty pořádkové policisty ze „základních útvarů“, nezná, a vlastně ani ty ne, protože je vlastně ani nikde nevidí, a když už, tak jen jako když dvoučlenná hlídka v nejmodernějších škodovkách projedou okolo.
„Prosím, podporme spolu utečencov z Kurskej oblasti ZBIERKOU PRE OBČANOV RUSKA – KURSK na nákup základných životných potrieb, oproti „zbierke-iniciatíve“ českého Fialu na nákup munície k pokračovaniu zabíjania sa Slovanov“
A jste si jistý, že ty prachy skutečně přijdou lidem z Kurské oblasti?
Na webové stránky si můžu napsat cokoliv.
Třeba předvolební sliby nebo programové prohlášení vlády.
Realita pak může být poněkud jiná.
Má někdo z diskutujících info, jestli to skutečně jde tam, kde je to deklarováno?
Poslední dobou, když nemůžu spát, tak se snažím vzpomenout na to, kolik podniků zmizelo po roce 1990.
Ty co komunisti znárodnili a dál provozovali, byť pod jiným názvem. Ovšem s příchodem demokracie většina zmizela v propadlišti dějin. Ze svého okolí např. OP Prostějov, Železárny Prostějov, Přerovské strojírny, Technoplast Chropyně. Určitě mě doplníte o další a další podniky.
Čímž vůbec nechci tvrdit, že všechno je cajk. Našla by se opravdu spousta dalších, které jsou zavřené, anebo je jejich výroba na jednotkách procent oproti minulosti.
Třeba brněnský Zetor, anebo ČKD Blansko…
Tesla Eltos, k.p., Tesla Elektronické součástky, k.p.
Kompletní likvidace včetně Tesly Rožnov, Piešťany, Třinec a Vrchlabí, dokončena do roku 1994.
Velice lukrativní části (jako např. obrovské centrální sklady součástek a ND pro úplně celou tehdejší jižní Moravu, dislokované přímo v Uh. Brodě a Jarohněvicích u KM), si za pakatele rozebrali noví „demokrati“ – včetně obrovských zásob náhradních dílů a stovek miliard součástek, které v mnoha průmyslových strojích a přístrojích, slouží dosud.
Jednoúčelové ND, skladované v Uh. Brodě, jako např. transformátory, celé osazené desky jako ND do spotřebky a TV, nebo i množství kvalitních sovětských, NDR, jugoslávských a polských polovodičů i zahraničních pasivních součástek (i ze západu), určených převážně jako ND do dovážené elektroniky, rozprodávala tahle „demokratická“ firma ETROS doslova na váhu.
U špičkových síťových a výstupních transformátorů s kvalitními plechy, nebo feritových impulsních typů pro televizory s inline obrazovkami, to bylo celých 10Kč/kg. Byly tam ve stovkách kusů dostupné stovky typů a druhů traf do elektroniky, vyráběné všemi podniky Tesly, od Vráblí přes Litovel až po Přelouč.
Špičkové nf nízkošumové tranzistory KC239F a KC309F (ostatně celou řadu KC, KCY, KF a KFY), nebo vysokofrekvenční typy a dvoubázové mosfety pro anténní vstupy televizorů a FM tunerů, prodávali za desetihaléř/kus a s výraznými slevami při odběru celého zataveného sáčku 100ks, nebo celé krabice 500ks, obsahující 5 sáčků a průvodní list s přesnými parametry konkrétní série.
Výkonové tranzistory KD602, KD607, KD617, KD711, KD712, KD503, KD15003 a celou novou průmyslovou řadu KDY se ztrátovými výkony od 35 do 250W v kovových pouzdrech, dříve nesehnatelné, se v roce 1992 prodávaly na váhu za cenu 100Kč/kg, přičemž takových výkonných tranzistorů vešlo do kila od 40 do 60ks.
Pytlíky se 100ks velmi slušně svítících LED diod typů VQA, dovážených předtím z NDR, rozdávali zdarma ke každému nákupu nad 100,-Kč.
Jen já s kolegou, pro náš tehdejší společný, již dobře rozběhnutý RTVS se stovkami zákazníků, jsme si odtamtud odvezli asi 12 až po střechu plných Favoritů Forman.
Převážně v těch jednoúčelových ND, ale i součástkách i těch transformátorech. Jednoduše proto, že zdrojové feritové trafo do výborného oravského Coloru 430, Vám tehdy nikdo nepřevinul, stejně tak např. s výstupním trafem do výkonových bloků rozhlasových ústředen a zesilovačů.
Občas Formany táhly zadní zástěrky po silnici a skoro se nedalo je řídit – protože náklad vzadu a ještě do výšky, vysoce přesahoval váhu motoru i celého předku vozu. Přední kola se sotva dotýkala silnice. My ten materiál v servisu dál zužitkovávali pro dobré služby českým lidem.
Jak jsme se později dozvěděli, tak vyšší desítky tun materiálu, které se neprodaly (tehdy všechno socialistické bylo fuj) skončily na skládkách v okolí, kam si místní pak chodili sbírat, co se jim hodilo…
……………………………….
Dodnes, po více než 30 letech, se několik firem v ČR stále zabývá „doprodejem“ těchto součástek, kterých mají v zásobách obrovská množství.
Republice byly jen v tomto jediném oboru, způsobeny tak obrovské škody, že je dnes nikdo ani není schopen spočítat. Konkrétní odpovědná osoba za tato rozhodnutí by jistě šla dohledat, ale co si na ní po tolika letech vezmete…
Bylo by to asi stejné, jako nařezat psovi až za 3 dny poté, co mi rozkousal boty…
…………………………………
Omlouvám se za předlouhý text.
Ještě dneska ve mně tahle vzpomínka vyvolává otřesné pocity – to když si vybavím, kolik lidského umu, práce, námahy i společných peněz, doslova zahučelo do hajzlu jen v tomto jediném oboru.
………………………………….
Myslím, že už tehdy začal ten sebevražedný trend, nevážit si výsledků práce jiných lidí a dávat přednost naleštěnému, blikajícímu pozlátku před nespornou kvalitou, zaručenou přísnými normami.
Kolik z Vás, má doma stále funkční a stále dobře sloužící, stavebnicové kuchyňské „roboty“, či mixéry a šlehače ETA?
Vysavače ETA? Pračky MiniRomo? Čerpadla Sigma? Zemědělci Zetory?
Kolik strojařů – živnostníků, má ještě repasované mašiny z kuřimské TOSky?
Kolik kutilů má ještě modré vrtačky s bohatým příslušenstvím z Narexu?
Kolika lidem doma reguluje topení čtyřcesťák se servem a regulátorem KOMEXTHERM?
V kolika ukutěných, nebo koupených mašinkách stále běží motorky z MEZu Náchod?
V kolika ukutěných cirkulárkách, bruskách, míchačkách, štípačkách dřeva apod. běží nezničitelné asynchronní motory z MEZu Mohelnice?
Kolik je ještě mezi lidmi svářeček z MEZu Brumov, které stále, třeba už 50 let svařují – a ne a ne se porouchat?
Ufffgrrhgm…
Komextherm… ten po revoluci zrestituovala rodina, jejíž dědeček měl na pozemku dílnu (fabričku?) na výrobu žebříků. Za to, že pokračovali, mohl tehdejší mistr a jeden ředitel, kteří restituenty přesvědčili, aby pokračovali… zaměstnali se tam celá rodina, i se chvíli snažili – pracovalo se na nových výrobcich, postavili novou budovu, byla to doba, kdy tu ještě neměli moc konkurence, jezdilo se po výstavách. Jenže… ten ředitel se trhnul, museli ho vyplatit, co tam byli mladí, ti utekli, a postupně fabrika vymírala. Myslím, ze hlavní důvod blížícího se konce byl, když jim zemřel tvůrce všech regulací, pan Kalla. A pak už to jelo.
Komextherm je regulační klapka. Proti regulačnímu ventilu dost rozdíl. Komexthermy se masově vyhazovaly a nahradil je Landis+Gyr a Johnson Controls. Dnes se vozí klapky Esbe ze Švédska.
Nemyslela jsem regulační ventily u radiátorů, ale regulátory (nebo aspoň tenkrát jim tak řikali), co se daly ke kotlům, které pak na základě třeba venkovních teplot a zadaných časů na hodinách – jmenovaly se RVT – dávaly pokyn k servomotoru a ke směšovačům. Ale Vy o tom samozřejmě víte víc, jste stále v oboru, já už si to moc nepamatuju, byla jsem tam někdy v letech 95-98 a ještě jen v kanceláři, takže už po těch letech asi píšu blbosti.
Popsal jste nádherně jednu z příčin soc prc neúspěchu – nesmyslné bouchání náhradních dílů na sklad, jen aby se udržela výroba.
Kvalitu dílů nemíním nijak hodnotit. Stejně jako jejich technologickou vyspělost. A to z prostého důvodu – nejsem schopen porovnání, protože to je těžce mimo obor, kterým jsem se živil.
Btw. neuměl byste mi poradit, kde splašit schéma tranzistorového dotykového zapalování na dvouválcový motor? Pochopitelně s návrhem hodnot součástek. Mám naprosto nulové zkušenosti a takřka nulové znalosti. Tišťák si dokážu udělat, ale to je tak všecko.
Absolutně netuším, jak bych si takovou věc mohl sám odladit, aby to fungovalo a bylo to spolehlivé.
Na začátku 80. let jsem nutně potřebovala kolo, ale ty nebyly. Tak tatínek dostal nápad udělat ho z náhradních dílů. Asi půl roku to trvalo, když jsme někam jeli, tak vždy do obchodu pro cyklisty, tu měli to, tu zas ono, ale za pár měsíců jsem jezdila. Až do sametu. Pak mi ho ukradli, i když už nové kolo nebyli problém sehnat
A co se týká cen, přitlačili na pilu opravdu rázně. Jejich zápalko na jednovál, které stálo docela nedávno dvojku, je dnes za sedm.
Hnus…
Ještě jinak.
Pokud namontujete dotykový tranzistorák, na první pohled není nic poznat. Dokonce tam můžou zůstat viset i ty původní kondenzátory. A po minimálním dílenském zásahu jedete na staré zápalko, takže vlastně vozíte rezervu sebou, což má taky své kouzlo.
A ještě jednou jinak – namontovaný tranzistor vám v podstatě odstraní pouze opal kontaktu, což mi úplně stačí. Jsem zastáncem co nejjednodušších řešení.
Svého času mi poslal jistý borec návod, jak udělat dotykový tranzistorák bez dalších serepetiček (byl to naddimenzovaný tranďák s chladičem bez dalšího smetí), ale přišel jsem o ten návod a sám si na to jednoduše netroufám.
Targus – klidně ty vidle hoďte. Vím, že PS Přerov jsou stále na svém místě, ale už to není takový gigant jako dříve. Je tam spousta menších firem , které vznikly z nějakého původního provozu. V loňském roce tam např. skončila slévárna. To samé si myslím, je i v Prostějově a Chropyni.
Na doplnění: V Žiaru nad Hronom vyvinuli technologii zpracování bauxitu, při které bylo zachycováno gallium Ga v množství asi 4 tuny ročně, což bylo 10% světové produkce.
Kupovali to Japonci. V roce 1994 to nový majitel hliníkárny típnul. Na vysvětlenou: Pokud někde vidíte modrou nebo bílou LED diodu (pouliční osvětlení), její základní materiál je GaN (galliumnitrid). Popřejme alespoň jejímu autorovi Šudži Namaurovi
vše nejlepší k 70. narozeninám.
Proč si myslím že EU jde do kytek …
Srovnání kosmického programu EU a Číny.
Kosmický program EU zdroj – https://nukib.gov.cz/cs/galileo-prs/kosmicky-program-eu/
Kosmický program EU je prvním integrovaným kosmickým programem vytvořeným Evropskou unií na podporu politiky související s vesmírem. Řeší společenské výzvy, technologické inovace, podporu vnitřního trhu EU, ale také zajištění ochrany před nejrůznějšími bezpečnostními hrozbami a jejich předcházení. Program se skládá z několika složek. Gestorem pro bezpečnostní aspekty jednotlivých složek kosmického programu EU v ČR je NÚKIB. Gestorem celého kosmického programu EU v ČR je Ministerstvo dopravy.
Složky kosmického programu EU:
Galileo
Galileo je globální navigační satelitní systém (GNSS – Global Navigation Satellite System), který poskytuje velmi přesné a spolehlivé informace o poloze a času. Jedním z hlavních cílů programu je evropská nezávislost na jiných navigačních systémech, ať už se jedná o systém GPS (USA) nebo GLONASS (Rusko). Na rozdíl od těchto vojenských systémů je provoz Galilea pod civilní kontrolou. Všechny tyto systému jsou interoperabilní a nekonkurují si – v jeden okamžik lze například využít signál družic ze všech typů systémů, pokud to umožňuje přijímač.
EGNOS
EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) je evropský systém, který díky geostacionárním družicím a síti pozemních stanic zpřesňuje GPS. EGNOS V3, který se nyní vyvíjí bude zpřesňovat také služby Galileo.
EGNOS je využíván v různých odvětvích, nejvíce však v letectví, kde vylepšuje přesnost a spolehlivost navigace. Systém je navržen tak, aby mohl spolupracovat s jinými podobnými systémy, jako je například WAAS (USA) nebo MSAS (Japonsko).
Dále se EGNOS využívá v precizním zemědělství, lodní dopravě, při rybolovu a při monitorování a ochraně životního prostředí.
Program Unie pro bezpečnou konektivitu (USC)
Union Secure Connectivity – USC, je program EU, který rozšiřuje existující Kosmický program EU, a to nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/588 ze dne 15. března 2023, kterým se zavádí Program Unie pro bezpečnou konektivitu na období 2023–2027.
Hlavní cíle USC
USC integruje a rozvíjí jak stávající, tak budoucí vnitrostátní a evropské kapacity v rámci GOVSATCOM a dále propojuje Evropskou kvantovou komunikační infrastrukturu (EuroQCI). Důraz je kladen na minimalizaci zpoždění, zajištění spolehlivosti, autonomii a celosvětový přístup. USC umožňuje zprostředkování komerčních služeb nebo služeb poskytovaných vládou schváleným uživatelům za tržních podmínek.
Infrastruktura pro zajištění stability, propojení a bezpečnosti pomocí družic, IRIS2
Součástí programu USC je multi-orbitální konstelace IRIS2 (Infrastructure for Resilience, Interconnectivity and Security by Satellite), která doplní a rozšíří portfolio služeb GOVSATCOM.
GOVSATCOM (Družicová komunikace v rámci státní správy)
GOVSATCOM, Program Evropské Unie pro zabezpečenou družicovou komunikaci v rámci státní správy (The European Union Governmental Satellite Communications) představuje klíčovou součást kosmického programu EU, zaměřenou na poskytování zabezpečené satelitní komunikace pro vlády členských států EU, agentury a instituce EU a další vládní subjekty.
Copernicus
Program Copernicus je program Evropské unie, který umožňuje pozorovat naši planetu a její prostředí v zájmu obecného užitku všech evropských občanů. Díky rozmanitým technologiím – od družic na oběžné dráze Země po měřící systémy na zemi, v moři a ovzduší – jsou jeho prostřednictvím otevřeným a volně dostupným způsobem poskytovány údaje a informační služby pro využití v mnoha oblastech.
———————-
Global Times – Čína odhaluje svůj první vesmírný vědecký rozvojový program – zdroj – https://www.globaltimes.cn/page/202410/1321253.shtml
Čína v úterý (15.10.2024) představila svůj vůbec první národní program rozvoje střednědobé až dlouhodobé vědy o vesmíru, který bude řídit plánování vesmírných vědeckých misí a vesmírného výzkumu v letech 2024 až 2050, včetně pilotovaného průzkumu Měsíce do roku 2027. Plán rovněž stanoví jasný cíl vybudovat z Číny do roku 2050 světovou kosmickou vědeckou velmoc.
Cílem programu, který společně vydaly Čínská akademie věd (CAS), Čínský národní úřad pro vesmír (CNSA) a Čínská agentura pro pilotovanou kosmonautiku (CMSA), je „dosáhnout vysoce kvalitního rozvoje v oblasti vesmírné vědy, podpořit průlomové inovace v oblasti vesmírných technologií, modernizovat vesmírné aplikace, zařadit se mezi přední světové vesmírné země a vytvořit z Číny světového lídra v oblasti vesmírné vědy“, uvedla CAS v prohlášení, které v úterý poskytla deníku Global Times.
CAS v prohlášení rovněž zdůraznila, že realizace programu by měla urychlit revoluční průlomy v základním vědeckém výzkumu v oblasti čínské kosmické vědy, umožnit zemi včas dosáhnout významných vědeckých úspěchů světové úrovně, podpořit pokrok nové generace v oblasti kosmických technologií a podpořit vysoce kvalitní rozvoj kosmických aplikací.
Program rovněž poskytne silnou podporu pro budování společenství se společnou budoucností lidstva ve vesmíru a pomůže vytvořit z Číny globální velmoc v oblasti výzkumu vesmíru a vědy a techniky, uvádí se v prohlášení CAS.
Program nastiňuje rozvoj kosmické vědy v zemi ve třech etapách.
Do roku 2027 bude Čína s cílem dosáhnout několika originálních výsledků s významným mezinárodním dopadem pokračovat v provozu čínské vesmírné stanice, pokročí v misích planetárního průzkumu a uskuteční čtvrtou fázi svých projektů průzkumu Měsíce. V období před rokem 2027 se má rovněž uskutečnit historicky první pilotovaný průzkum Měsíce.
Lin Xiqiang, mluvčí CMSA, v úterý na tiskové konferenci k programu uvedl, že „pilotovaný průzkum Měsíce je strategickým počinem, který podporuje pokrok lidské civilizace a demonstruje odpovědnost velmoci“.
Cílem prvního čínského přistání na Měsíci je využít jedinečných výhod taikonautů provádějících průzkumné činnosti na povrchu Měsíce, což nabízí širší historickou příležitost pro čínský mimozemský průzkum, uvedl představitel CMSA.
„Naplánovali jsme vědecké cíle ve třech hlavních oblastech: lunární věda, věda o Měsíci a průzkum a využití zdrojů, které pokrývají devět klíčových směrů,“ poznamenal Lin.
Ve druhé etapě v letech 2028 až 2035 chce Čína dosáhnout původních špičkových světových vědeckých výsledků prostřednictvím realizace misí první etapy. V plánu je rovněž pokračování provozu Čínské vesmírné stanice a demonstrace a realizace pilotovaného průzkumu Měsíce, Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS), průzkumu hranic sluneční soustavy, průzkumu soustavy obřích planet a misí pro návrat vzorků atmosféry Venuše.
Yang Xiaoyu, ředitel oddělení systémového inženýrství CNSA, v úterý prozradil, že ILRS dosáhla rozsáhlých výsledků v mezinárodní spolupráci.
„Podepsali jsme dohody se 17 zeměmi a mezinárodními organizacemi a jsme připraveni nabídnout našim mezinárodním partnerům možnosti spolupráce na mnoha úrovních a v různých formách,“ uvedl. „S našimi partnery budeme spolupracovat na společném předvádění celkových plánů mise, společném projektování Mezinárodní lunární výzkumné stanice, technické spolupráci na projektech, realizaci celkového plánování mise a sdílení vědeckých dat.“
Během této fáze bude realizováno pět až šest velkých misí a přibližně 25 misí středního až malého rozsahu a misí založených na příležitostech.
A ve třetí fázi od roku 2036 do roku 2050 dosáhnou klíčové oblasti čínské kosmické vědy přední světové úrovně. V tomto období bude realizováno pět až šest velkých misí a přibližně 25 středně velkých až malých misí založených na příležitostech.
Čína bude rovněž provádět výzkum a vývoj v oblasti vesmírné vědy v rámci pěti vědeckých témat: extrémní vesmír, vlnění v časoprostoru, panorama soustavy Slunce-Země, obyvatelné planety a zkoumání zákonů vesmíru.
Zhang Shuangnan, vedoucí profesor Ústavu fyziky vysokých energií AV ČR a hlavní řešitel projektu POLAR (Gamma-ray Burst Polarimeter) tohoto ústavu, řekl v úterý deníku Global Times, že se podílel na strategickém výzkumu a přípravě uvolnění tohoto programu. „Věříme, že jedním z charakteristických znaků kosmické velmoci je, že je silnou velmocí v oblasti kosmické vědy.“
Translated with DeepL.com (free version)
Zajímavá OT storka z UA
aneb
drony lítaj s drátem fpééérdeli.
Přebráno z Aktuálních konfliktů.
Rusi majú veľké množstvo rôznych FPV vrtuľníkov. Vrátane tých, s ktorými si ukrajinské systémy elektronického boja nedokážu poradiť.
Andrej Otčenaš, veliteľ obsluhy UAV „Kara nebesnaya“ 4. operačnej brigády „Rubež“, o tom hovoril vo vysielaní „My-Ukrajina“ . Podľa neho ešte pred 2-3 mesiacmi nepriateľ používal 10-20 FPV denne len v jednom zo smerov.
„Každých 15 minút mohol takýto nepriateľský dron vyletieť a niekedy bolo ťažké dobehnúť aj na záchod, pretože ste nevedeli odhadnúť, či to stihnete alebo nie. To znamená, že nepriateľ má pomerne veľké množstvo FPV a neustále sa vás snaží zničiť. Nepočítajú ich, nechýbajú im. Začali používať aj koptéry s optickými vláknami, ide o zriedkavejší variant, ktorý je viac zameraná na konkrétny cieľ. Jeho hlavnou výhodou je, že ho elektronický bojový systém zatiaľ nemôže „odstaviť“, pretože všetka komunikácia je vedená na vedenom „vlákne“ (naťahujúcom sa 5 km),“ poznamenal.
https://news.telegraf.com.ua/ukraina/20 … -problemoy
Navádění po odvíjejícím se kabelu měly už protitankové Maljutky (cca 1963), nyní jen relativně těžký drát nahradilo odolnější a tenčí skleněné vlákno, které má navíc parádní propustnost dat…
Re: JzP
Ano, máte pravdu.
Ještě před tím německý Goliáš, pásová mina též naváděná dráty.
Po válce by v Evropě měli armádu USA nahradit Ukrajinci. Zelenskyj představil plán vítězství
https://cnn.iprima.cz/zelenskyj-predstavuje-ukrajincum-plan-vitezstvi-ma-pet-bodu-a-tri-tajne-dodatky-450708
Americké smluvní závazky a základny v Evropě má převzít UA?
Ptal se někdo na názor evropských států, nebo wir schaffen das?
Wir schaffen das (uděláme to, zvládneme to)?
Opět, o nás, bez nás?
Tak zas na druhou stranu to chapu. To Evropa ruku v ruce s USA nahucela Ukrajinu do tehle valky s tim, ze budou za hrdiny a operi se. No a kdyz to nevyslo, tak ted Zelensky v podstate rika „my uz se snazili, ted to koukejte vybojovat sami a o nas se postarejte“.
Tak nam Zelenskij predstavil „plan vitezstvi“.
Zda se, ze uz mu doslo, ze je v prdeli. Jeho odhodlani nabit Rusovi drzku s NATO v zadech jaksi zmizelo a ted kouka, jak to vosi hnizdo prehodit zpatky na NATO.
Fakt by mne zajimalo, jestli si nekdy jen na vterinku myslel, ze dostane na tohle od svych „partneru“ kladnou odpoved.
A včera otočil i Lipavsky. Ve zprávách na kameru řekl , zase budeme mít v Rusku velvyslance, protože Rusko, ač začalo válku, je zemí, kterou nutno respektovat.
Neměli jsme ho tam několik měsíců a zduvodňovani proč ne bylo od něj úplně opačné
Mě by zajímalo, jestli měli vůbec nějakej plán B.
Zkusíme rozpoutat hodně velkou válku a když se to začne vyvíjet špatně, tak…
Tak uděláme co?
Clovek, ktery vi, ze kazda varianta konci „na Kaddafiho“ zkusi vsechno mozne aby se tomu vyhnul i kdyby to melo znamenat jadernou valku. Procento, ze prezije je porad vetsi nez mit bajonet v zadku.
Re: pithart
Udělají totéž, co udělali v Afghu.
Pomocní soudruzi se ve finále snažili schovat se v kazetách pro podvozky…
Tak se zda, ze bakalar dostal novy noticky. Poslem do toho nenavideneho Ruska, se kterym se nikdo nechce bavit velvyslance.
Svůj komentář jsem psala dřív, než přečetla váš. Bingo
Pro Lexe a Jozku … a vám ostatnímdoporučuji použít kolečko myši!
Stařec a „B“ aneb jak RVHP a kovaný ředitel zamázli přetržený kabel
Už jsem napsal, že v „Kabelu“ jsem úmyslně kvůli “zkratce“ nepsal o předpisech, které platily pro podzemní sítě, protože jsem to pokládal z mého pohledu za ložené a tedy nadbytečné. Vy jen vezměte, prosím, na vědomí, že i tehdy na konci sedmdesátek, se ty předpisy zkrátka dodržovaly. K haváriím docházelo, to ano, ale nikoli vinou nastaveného systému, ale pouze vinou lidského faktoru, jak to už v takových případech bývá.
Myslel jsem si, že z „Kabelu“ je viník neoddiskutovatelný, že to byl v podniku zaběhnutý šlendrián, o kterém ředitel věděl, ale neřešil, naopak ho toleroval. Přítel Lex mi nevěřil, že ta hodinka zpříčinila havárii kabelu. No a já dál tvrdím, že ANO, protože nemohl být vykonáván přímý dozor nadřízeného od 6:00 do 7:00 hodiny ranní, kdy k přetržení kabelu došlo, protože ten, kdo byl pověřen dozorem nad strojníky bagrů, se strojníky prostě neměl šanci na stavbě v tu kritickou dobu potkat. Protože mě nikdo nikdy nehnal k zodpovědnosti, tak se přesvědčený, že moje líčení událostí je správné. Jenže, pánové, ono to na té stavbě, bylo mnohem horší, než se zdá po přečtení „Kabelu“. Oběma jsem vám slíbil, že vám rozšířím obzory. Takže a pro úplné pochopení sem dám i to „B“, co se do „Kabelu“ nevešlo.
RVHP a to všechno kolem:
Tady i pamětníci si budou dávat otázku, proč do toho, proboha, blbíš motá vzájemnou hospodářskou pomoc. Nemohu si pomoci, ale já v ní vidím jednu z příčin přetržení kabelu, no schválně, posuďte sami.
Představte si, že tehdy na konci sedmdesátek existovala na velkých stavbách tzv. (bratrská) hospodářská pomoc RVHP… (no bratrská?… ale budiž). Ta vypadala skoro stejně, jako dneska pracovní agentury, které vám ze světa přivezou jakoukoli pracovní sílu, třeba z Mongolska. Ta systém i ty pracovníky pěkně podojí a pak zahodí. RVHP se dojilo navzájem, kdežto současné agentury dojí do soukromých kapes. Na jakém přesně principu to fungovalo, se mi neptejte, protože to nevím, ale představuju si to tak, že kluci, co v tom RVHP spolu mluvili, se vždycky k vzájemné spokojenosti nějak domluvili (podobnost s dnešní EU čistě náhodná!). No, a když nějaká stavba u soudruhů sedících hóóódně vysoko dostala tehdy zelenou prioritu, jako třeba ta naše, tak ti kluci v tom RVHP vám na stavbu přivezli zahraniční dělníky, ale pouze ze spřátelených zemí.
A tak se stalo, že na naši stavbu přivezli maďarské Husary. A abychom to neměli jednoduché, tak po třítýdenních turnusech je vyměňovali. Takže, co jste Husary za ty tři týdny horko těžko naučili, to jste mohli čtvrtý týden začít nanovo, protože vám zase RVHP přivezlo jiné Husary „mou“ stavbou nepolíbené!!! Na stavbě to vypadalo tak, že hl. stavbyvedoucí, já a mí úsekoví mistři a pár českých lopat jsme byli jediní Češi v širokém okolí, jinak to tam byl samý Husar! Kdo tenhle masakr zažil někdy na vlastní kůži, nedejbože měl ho řídit, lehce si pak uměl představit stavbu Babylonu, kde se nikdo s nikým nedomluvil, protože na CELOU tu dlouhatánkou stavbu byl přidělený tím RVHP 1 (slovy jeden!!!) tlumočník, ale ten s námi hned na začátku po maďarsku vyjebal, protože se zdejch hned první den do budovy ředitelství, kde se sekretářkami pil kafe, takže nám na stavbě byl doslova k raz-dva-tři!
Co Husaři i naši dělníci na té liniové stavbě měli společného, bylo to, že téměř všichni byli doslova ztracené existence, nad kterými by člověk fakt zaplakal. Lidi bez domova, protloukající se životem po ubytovnách, lidi bez zájmů o cokoli, tedy kromě cigaret, alkoholu, sexu a rvaček. Lidi téměř bez mozků s intelektem houpacích koňů (záměrně pro Jozku a Lexe zvýrazňuji!!!). To nebylo, Lexi, jako u vás v práci „suchoparých trestňáků“, co se potkávali v zaměstnání s lidmi, kteří !!! DOUFÁM !!! měli intelekt vyšší intelektu houpacích koňů. To byl zkrátka matroš, s kterým se denně blbíš musel potýkat na té jeho stavbě.
Abych zase někomu nekřivdil! Byly tam i dvě cikánské party. S těmi jsem neměl nikdy žádný problém, protože partám veleli dva cigoši, kteří vám měli v těch jejich partách takovou autoritu, že i kriminálníky dokázali postavit do latě jedním slovem, pohledem, náznakem! Když mi cikánská kápa řekla NE, tak jsem si mohl být jistý, že NE, když řekla ANO, mohl jsem si být jistý, že to ANO udělají tím nejúspornějším a nejefektivnějším způsobem, co jsem kdy na stavbách viděl = jednalo se především o ruční výkopové práce. Ale co naplat, když cikánů jsem měl dvakrát po tuctu a já potřeboval minimálně 200 lidí!
Takže jsme se s Husary museli domlouvat rukama, nohama a částečně i rusky. V každém případě to byl doslova očistec, to mi klidně můžete věřit. Veřejná bezpečnost u nás byla pečená vařená, hlavně kvůli rvačkám. No, a protože jsme rozkopávaly a převáželi celé kopce, bylo třeba hodně strojníků, a tak nám to maďarské RVHP přivezlo i strojníky, samozřejmě bez bagrů a tater, ty jsme jim museli půjčit svoje. A co čert nechtěl, taky v těch třítýdenních turnusech, kdy čtvrtý týden všechno pro nás začalo se strojníky od úplné piky!
Jestli si myslíte, že fungovalo v reálu, co soudruhovi řediteli v těch jeho směrnicích a příkazech u něj v kanceláři na stole, třeba to o tom poučování a dohledu podřízených a nadřízených, tak na to klidně, Jozko, můžete zapomenout!!!
Na Husary fungovala pouze jediná metoda, kterou jsem vymyslel a nazval ji„koncentrákem“. Koncentrákem bylo zemní těleso, které se připravovalo pro železniční (traťový) svršek. Zrušil jsem funkce úsekových mistrů a zřídil úsekové gestapáky. Ta metoda „koncentráku“ spočívala v tom, že na vyvýšeném místě toho zemního tělesa stál můj úsekový gestapák a s holí v ruce Husarům němě(jak jinak, že jo!) naznačoval, co v ten okamžik od nich požaduje. Slabé povahy mohu ujistit, že to samozřejmě za toho socialismu nebyl koncentrák se vším všudy, protože třeba na konci toho třítýdenního turnusu byli Husaři už tak oprsklí, že na WC sedícímu gestapákovi dokázali pláchnout do nedalekého lesíku, kdy se s podobnými zahraničními dělníky ze vzájemné hospodářské pomoci oddávali foukačkám, kartám, chlastu, nebo prostě vyspávali kocoviny z předešlého večera. No, a v dalším turnusu vám RVHP dovezla zase jiné čerstvé Husary a vy jste s nimi mohli začínat od piky zase znovu a znovu! Kdo zažil, ví, co to bylo doslova za magořinu.
Tím se snažím naznačit zdejším nevěřícným lexům a jozkům, že bez fyzického PŘÍMÉHO DOHLEDU NADŘÍZENÝCH to prostě na té stavbě !!!NEFUNGOVALO !!!(a to ani s českými dělníky a strojníky). Co bylo obdivuhodné, že čeští dělníci se od Husarů během dvou dnů naučili, jak se práci vyhýbat a zase Husaři od Čechů, jak s každým vyčůrat. Ta vzájemná učenlivost lidí s intelektem houpacích koňů byla obdivuhodná, ale pochopit něco, co se týkalo vlastní práce, to rozhodně nehrozilo!
Ale hlavně, že u soudruhů nahoře v tom jejich RVHP proudily prachy z jedné státní kasy do druhé a oni plnily plány pětiletek… koho by tam zajímaly problémy na stavbě… (souvislost s dnešní EU čistě náhodná).
S husarskými strojníky to bylo jak přes kopírák. Samostatně bagrovat sme je mohli nechat pouze u kopce, ale pouze tehdy, když jsme za nimi k jejich bagru posílali jednu tatrovku za druhou, aby se Husar neměl možnost zastavit. Jakmile z nějakého důvodu tatrovky přestaly jezdit, tak to dopadlo jako s mým gestapákem na WC, protože Husar slezl z bagru a dal dlouhatánskou foukačku, to v tom lepším případě, v tom obvyklým, bagr opustil a zmizel za kumpány v lesíku.
Tak si asi umíte představit, jak to na „mé“ stavbě asi vypadlo A to nechtějte slyšet kolegu na jiném úseku, kterému s Husary přivezlo RVHP i polské Hulány, to už bylo úplné maso, kterému jsem se naštěstí vyhnul.
Pravdou bylo, že 80% pracovní doby mým THP zabrala „komunikace“ s Husary a jejich shánění do smysluplných pracovních houfů a pouze 20% zabrala skutečná práce!!! Uvěření nežádám!
Takže se s tímhle matrošem konečně doklopýtávám k tomu bagru, co mi přefik ten Gustův kabel krátce po šesté hodině ranní, přesněji řečeno = k těm nekompatibilním pracovním dobám podřízených strojníků a nadřízených THP.
Nikdo se nemůže divit, když blbíš i přes tehdejší svoje nezkušené mládí poznal své pappenheimské a která bije, že nařídil na svém úseku striktní zákaz práce zemních strojů od 6 do 7 hodiny ranní i přesto, že každý den se skřípajícími zuby tuto hodinu musel strojníkům zaplatit. Fungovalo to ale zase bez problémů k mé spokojenosti, protože jsme přeložili na tom dlouhatánském úseku bezproblémově bezpočet podzemních sítí, ale to jen proto, že jsem trval na svém, že v zemním tělesu se zemní stroje budou pohybovat pouze pod přímým dohledem úsekových mistrů. Přes to u mě holt nejel vlak. Pravda, hlavnímu stavbyvedoucímu se to moc nezamlouvalo. Protože však měl své peníze před důchodem jisté, a protože se k nim docela těžko životem prokousával, neměl odvahu jít před tím důchodem do zteče s ředitelem, aby tu do očí bijící šílenost řešil… a tak mi do toho moc nemluvil, koneckonců jsem mu tím zákazem kryl i jeho záda.
A to je asi tak na první pomuchlání se s klávesnicí po tom všem asi tak všechno, Jozko a Lexi, co bych Vám k tomu přetrženému kabelu dopsal.
– Mě se neptejte, proč IQ tykve vjelo ráno po šesté přes můj zákaz do řádně v terénu označeného ochranného pásma kabelu!
– Mě se neptejte, proč to IQ tykve odbagrovalo mnou (=stavbou) vytyčené zátarasy a značky a začalo hrabat!
– Mě se neptejte, proč to bylo v našem podniku: „Takhle zavedené a nikdo si nestěžoval…“
Tečka!
Stačí, Jozko, nebo si furt myslíte, že bych s tím Vaším “podpisem do protokolu/stavebního deníku“ něco u těch IQ tykví s intelektem houpacích koňů docílil?
Ale protože šlo o špatně nastavený a hlavně provozovaný systém od toho RVHPaž po tzen zaběhnutý systém toho kovaného soudruha ředitele, a protože šlo o IQ tykve strojníka, navíc jejich soudruha, tak to ta vzájemná hospodářská pomoc těch všech nahoře sedících soudruhů, co spolu mluvili, zkrátka zamázla s takovým přehledem, že jsem se nikdy nedozvěděl, jakou to vlastně mělo dohru, neb mi včas naznačili, abych si sbalil těch pár švestek a táhl.
A tak jsem holt táhl.
Stačí, Lexi a Kozko, nebo mám pokračovat?
… aby čert vzal to přetučnělý písmo, omlouvám se
Blbisi, nemohu se zbavit dojmu, ze jste zbytecne vztahovacny. Jasne jsem napsal, ze „nevim jak tenkrat“.
A s husary zkusenost nemam. S ubytovnou slouzici pro ubytovani personalu na stavbe vetsi nez velke v dobach RVHP ano. Meli jsme ji za panelakem. Vetsina osazenstva byla tvorena Polaky a Jugoslavci (povetsinou Bosnaky a Makedonci). Vim celkem presne, o cem pisete (co se typu zucastneneho clovecenstva tyce).
Vztahovačný? = psal jsem to zbytečně, nic jste nepochopil. Nebyl jsem to já, kdo mě školil, ač “
nevěděl co tenkrát“, tak jsem to holt já vůl dopsal. Ubytovnu za barakem???…no, jak myslite?
Re: blbíš
Mně ÚPLNĚ stačilo přečíst si začátek.
Blbíši, vy jste nezvratně přesvědčen, že kdyby na soudruha bagristu čuměl z okna – jedno jakého, zda v Tatře 603, anebo v buňce typu UNIMO – soudruh THP, dostavující se do fachy o hodinu později, tento by DETEKOVAL svým jasnozřivým pohledem pod půlmetrem hlíny onen „nedotknutelný a tudíž nepřekopnutelný“ kabel a okamžitě by bagrování zastavil.
Vaše myšlenkové pochody jsou naprosto ÚŽASNÉ.
Obdobné pochody mohu sledovati u své již brzy čtyřleté vnučky, které je stoprocentně přesvědčena, že plyšový pes v její postýlce ji zachrání od všech nočních příšer.
Btw. mně to vydrželo do mých čtrnácti let. Pokud jsem spal občas ve „své“ posteli, hlídal mne tam černý kocour. Pak jej vysřídaly slečny, povětšině spoře oděné.
… nevím jak Vy, když točíte volantem, asi Vám fakt stačí si přečíst jen „začátek“. Kdyby ne, mohl jste se třeba dočíst od toho, kdo stával u toho bagru, že:
Fungovalo to ale zase bez problémů k mé spokojenosti, protože jsme přeložili na tom dlouhatánském úseku bezproblémově bezpočet podzemních sítí, ale to jen proto, že jsem trval na svém, že v zemním tělesu se zemní stroje budou pohybovat pouze pod přímým dohledem úsekových mistrů..
K tomu Vašemu blábolu:
ano, všude byl, všechno zná, jak jinak. Dávno vím, že Broukům Pytlíkům, se nemá cokoli vysvětlovat, natož odpoprovat, takže to hoďte za hlavu. Každej den se holt neurodí!
Re: blbíš
S tím „urozením“ máte naprostou pravdu.
Vymyslet si, že posunutá pracovní doba kancelisty může za bagristou překopnutý kabel, to je opravdu konstrukce, jakou NORMÁLNÍ DVOUNOŽEC jednoduše nemá šanci vypotit.
Připomíná mi to NEVYMYŠLENOU historku z mého mládí. Dámy držte si kloboučky, pojedeme z kopečka.
Jistý mládenec natěhotnil na školním výletě svou spolužačku. Jelikož tatík spolužačky byl po stranické línii docela vysoko, soudruhům učitelům hrozil problém. Tudíž mládence odlovili a předvedli jej na výslech rovnou do ředitelny.
Z mladíka v ředitelně vypadlo, že svou spolužačku natěhotnit MUSEL, protože nemohl spát na přidělené posteli v přidělené místnosti z toho důvodu, že Targus a jeho partička chlastali v parku PŘED ubytovnou a rušili jej cinkáním štamprlí a otevíráním pivních láhví.
Že jej dozorující pedagožka ten večer dvakrát vyhodila nejen z pokoje, v němž byly ubytovány mladé dámy, ale i z postele přidělené natěhotněné slečně, o tom taktně pomlčel.
Stane se…
Takže všichni budoucí opilci měli kolektivně „vylepšenou“ známku z chování plus podmínečné vyloučení, jak jinak. Natěhotněná slečna nic, protože chuděrka a kaňka v posudku budoucí vysokoškolačky, těhotnitel vyfičel s třídní důtkou.
… omlouvám se, ale přiznávám, že na tohle až téměř alkoholický blábolení moje dostatečnost prostě nestačí, co taky chtít od blbíše, žejo!
P. S.
přesto si neodpustím, člověče, nemáte zrovna volnej tejden bez volantu, to by ledacos vysvětlovalo?
re: blbíš
Nikoli, mám týden s blbečkem mimořádných parametrů.
👍 🤣 😂
Targusi, Vy jste vlastně s kamarády obětavý bojovník proti demografické krisi. A vzali se vlastně nakonec ?
Re: Tymák…
No, vzali. Leč mladíkovy způsoby se příliš nezměnily.
Slečnu natěhotnil ještě dvakrát a z nedostatku přísunu financí do rodinného rozpočtu se vylhával tímtéž způsobem, jako tenkráte v ředitelně. Neboli kdykoli nazrál čas, Targus šel házet lopatou a (už ne) mladík dělal všechno pro to, aby ručičky zůstaly neopotřebované.
Takže ve finále rozvod a nová a nově natěhotněná partnerka ze zahraničí (fakt „daleké“ Slovensko). Dál už nevím, na posledním třídním srazu nebyla možnost se někde v ústraní diskrétně poptat a na rozdíl od ostatních jsem neměl příliš velkou chuť ztrapňovat sebe i druhé vysíláním nevhodných signálů.
No hezky. Každopádně díky za doplnění.
Blbíš tady dává jitrnice, tak ho doplním jelitem. Jen se omlouvám, nečetl jsem to po sobě a je to ťukáno pravým ukazováčkem do mobilu, tak to bude hrůza.
Po 66 letech v Krkonoších.
Jsem poprvé v Krkonoších,
budu pátrat po rozkoších.
Ze Špindlu na Kozí hřbety
litr vody vzaly rety.
Jelen troubil dole v dole;
já si říkám – no ty vole
navlíkni si rukáv dlouhý,
z nebe zmizly modré šmouhy.
Vítr se mnou nějak škube.
Já to věděl. A už rube.
Pláštěnu mám od sovětů,
s tou můžu i do Tibetu.
V horách nejsem žádný louda,
z mlhy leze Luční bouda.
Pod nohama trámy z dubů,
nechtěl bych si rozbít hubu,
raději mám z šutrů stezku,
než tuhletu hladkou desku.
Někdo se tu potácí –
jacísi dva Poláci.
Pěšina se mění v cestu,
jako bych se blížil k městu.
Stoupá, vlevo obrubníky,
díky větře, díky, díky!
Na tyči je nápis Sněžka.
Ani nebyla tak těžká!
Běh dolú mě také baví.
Nikdo ale nepozdraví.
Dobíhám zpět k Luční boudě.
Asi sběhnu k rodné hroudě.
Labská bouda bude zítra –
říkají mi hlasy z vnitra.
Vidět je na dvacet metrů,
čvachtavou mám každou tretru,
teploměr má stupňů šest
a ten vichr fučí fest.
Nevím, jestli nejsem měkký
že mě lákaj teplé deky…
Nebral jsem si žádné žrádlo,
spaluju jen svoje sádlo.
A tak najdu modrou značku
skáču šutry na přeskáčku,
kam se na mě kamzík hrabe,
dole šumí Bílé Labe.
Vodorovné střiky vody
nahradily kluzké schody;
inovejtky drží skvěle
donesly mé tělo celé
až k mostu u Dívčích lávek.
Teď si půjdu pro pohlavek
jaký jsem to starý vůl.
Zítra běžím Labský důl.
Poštovna zblízka:
https://postimg.cc/YhWXTmTM
Krkonoše jen mimo sezónu a to ještě nesmí být hezký počasí (=lidí jak na Václaváku), proto tu „Vaši“ Poštovnu takhle znám i já. Má to jednou chybu, nemůžete se kochat při cestě tam, ani při cestě zpátky, což je na horách velký mínus. Ale má to jednu výhodu, protože v takový slotě a rozpoložení často ve vysokých horách potkáte sama sebe. Nevím jak Vy, Ládiku, ale já si s ním vždycky mám co říct.
Proto tam běhám. I potmě. Další den jsem dal podobnou túru, jen mobil jsem musel držet oběma rukama, aby neletěl. Potkal jsem jediného člověka, ale viděl jsem jen na krátkou vzdálenost. Tím pokládám Krkonoše za vyřešené a po vrcholech prochozené. Do žádné “boudy” jsem nevlezl, u nás mají boudy psi.
Jedno selfíčko ze Sněžných jam:
https://postimg.cc/LYPQWXQn
JO
Já a moji kamarádi si ten Váš trail running už rozhodně dovolit nemůžeme, Ládiku. Třeba já bych i mohl chválabohu pár desítek metrů ještě popoběhnout, což vo to, ale rozum mi nedovolí. Takže jenom chodíme = čím starší, tím rozvážněji, každej krok výstupu a hlavně při sestupu sichrujeme holema a pokud přecházíme sněhový pole, tak i mačkama… od tý doby, co mi Alpy ukázaly, zač by toho mohl bejt loket… naštěstí neukázaly, a já sem jim od tý doby vděčnej!
Myslel jsem si, že jste strašně staří lidi, protože píšete jak strašně staří, ale teď vidím, že jste tak napůl.
Jsem starý pes. Mladého psa by do toho počasí nevyhnal, ale starý pes vidí i pozitiva. Nelítaly mouchy a neprášilo se.
Zima, tma, hlad, ticho, horský věk.
Odvaha a starý pes? Jak to jde k sobě?
….jen mobil jsem musel držet oběma rukama, aby neletěl….
Bať. Duchem jste mladý. Bez mobilu ani ránu.
Dobrý mobil po ránu nahradí ti smetanu…😺😺😺
Foťák jsem do té sloty nebral, navíc váží kilo a půl.
Myšlenka Petra Hampla k výkladům historie:
Neexistuje něco jako neutrální dějiny. Každý obraz minulosti je ve skutečnosti vytvářen proto, aby podpořil nějaký záměr pro budoucnost.
Když tedy slyšíme třeba od pirátských poslanců přirovnávání husitů k Islámskému státu a chvalozpěvy na pobělohorské období, je celkem jasné, jakou budoucnost by preferovali. Zánik národa, vyčištění území od nekorektně bělošského etnika, osídlení někým vhodnějším a začleněním do globálního impéria.
Sem tudle psal, že sem celej ten srpen v tom pekelným vedru opravoval díry v karosérii dědy, tedy Fábie, kterou žena zdědila po svým tátovi a taky, že těch děr a šrámu bylo požehnaně, ale jako uťáplej stařík sem držel hubu a makal.
Auto opravený a nalakovaný tak, že ani automechanik nepoznal, kde ty díry a šrámy vlastně byly, prostě jako od profíka. Proč se nepochválit, když jinej to za mě neudělá, žejo?
No a dneska du vynýst smetí do popelnice a koukám na dědu a ten ještě včera parádník, co STK prošel jak nůž máslem, má na zadním nárazníku ZASE tohle:
https://i.postimg.cc/s2Q0qjzv/1001200910650.jpg ,
Vlítnu domů a říkám:
“Proboha, tak vono nestačí, že nás před tejdnem málem přizabili v autě, že mám auto na odpis, že ti měsíc dávám dědu do pucu a vony neuplynou ani tři dny a děda má na zadním nárazníku ZASE škrábanec jak hrom, prosím tě, co si ZASE dělala?“
A vona zase to její nevěřícný, na který sem už fakt alergickej:
Kdééééé???“ …
… no nezabili byste ji?!?
Střih:
Teď tu sedím, všichni v baráku spěj, já si čtu pro uklidnění nerva v archivu mně kdysi milýho blogu a… a tumáš čerte kropáč.
A tak to sem dám a vy si udělejte sami obrázek, co vlastně má ten vetchý stařík za život a jestli ta ještě jeho možná žena vod tý doby, co sem to psal, udělala alespoň malinkatej pokrok coby řidička, takže:
Stařec a motorovej olej aneb jak napustila vanu horký vody nad pupík
Vod včerejška sem zaslouženě slaměnej vdovec, co si prožil opravdu moc ošklivý a těžký okamžiky! Si jen představte, že ta stále ještě moje řidička přijela domů a že prej jako pracující důchodkyně ve školství, co nikdy nemarodí, poslouchá příkazy pana ředitele, ministra školství a krajský školní inspekce, má taky právo se na ně někdy vykašlat, a že prej si vyrazí beze mě s kamarádkou na 4 dny na hory zaběžkovat.
Což vo to, to by mě tak nevzrušovalo, každej strůjce svýho osudu, žejo? Ale když řekla hory a že p o j e d e , tak ve mně instinktivně naskočila po tolika letech soužití s ní varovná kontrolka, aniž bych něco namítl, mlčky sem vyrazil do garáže pro vaťák, a že se jako pudu kouknout, jak asi na tom ta její Fábie protentokrát je.
No co bych zapíral, to sem neměl dělat, přátelé. To, že neměla žádnou, natož nemrznoucí směs ve vostřikovači, na to sem už zvyklej = bez řečí dolívám vždycky, že měla podhuštěný gumy = sem taky řešil zcela automaticky nasazením hadice vod kompresoru, že fridex byl 2cm pod ryskou MIN se taky dá ještě se sevřenejma pěstma a přežít, ale že vyndám měrku vod oleje a tam, pánové, jen si tu hrůzu představte, ni mastnoty, ani na tom zavobleným konečku měrky, kde má snad úplně každá blondýna, která si plete auto i s automatickou pračkou, alespoň nepatrnou kapičičku voleje, tak ta moje blondýna prostě nic, ale lautr nic! Kdyby to bylo možný, tak se z jejího motoru práší jak za kočárem.
No to vám tedy řeknu, že už sem ji dávno neměl rád. A jak sem tam tak stál v tom zděšeným úžasu u toho auta, tak sem otevřel kufr, abych si vzal tam před nějakou dobou mnou zanechanej ždibík voleje se slovy:
„Už nemáš olej, víš, že ti žere olej víc než má, tak si kup ten 4L kanistřík a růžovej Fridex a bude to zase v cajku, já ti to tam vždycky doleju“
No co, zapomněl sem, všechno nemůžu přece kontrolovat a hlídat, když mám na rozdíl vod ní tolik starostí, žejo?… tak nejenže tam byl ten mnou zanechanej zbytek voleje ženou netknutej, ale už nic, co by signalizovalo, že koupila novou zásobu oleje a fridexu. Netrpělivě, pln očekávání sem ten ždibík voleje do toho jejího po voleji lačnícího motoru nalil, pak zase vytáhnu měrku a … a co myslíte? No neměla ho tam, tyčka měrky bez známky mastnoty i života.
Sem tedy vlítl do baráku že i Hudec by se mě bál a zesiluju svůj jinak dost uťáplej hlas, že mi nebude vozit moje vnučky, když netuší, co se může stát při jízdě, když se zadře motor uprostřed provozu. Vona si posunula brejle k špičce nosu a podívala se na mě a úplně klidně mi řekla, abych se z toho nepotentočkoval, přátelé, umíte si to vůbec představit!?!… a že si tedy ten olej koupí až pojede kolem pumpy (a to má k pumě hafo kilometrů!). Ale že se jí to teď nehodí, tak až pojede na ty hory, věřili byste tomu?!!
No to už sem vypadal tak, že by se mi bála dobrá polovina diskusního fóra internetu a přidávám na intenzitě už né tak úplně uťáplýho hlasu, že to ani náhodou, že až bude shánět klíček vod zapalování, tak ho mám v kapse a jedině jí ho dám přes mou mrtvolu a ať si de volej shánět kam chce, když je tak nezodpovědná a hazarduje s životem svým a mých vnuček
A vona, že prej nadělám, že moc dobře ví, když sem řezal na podzim motorovkou dříví, že sem tam lil olej a že sem ho nespotřeboval celej, tak ať před ní nepřehrávám scénky a ať jí ho tam na ten kousek k pumě koukám dolejt. No to už sem lapal po vzduchu a nabíral předinfarktový zbarvení tak, že by se přede mnou klidil už celý diskusní fórum internetu a řvu, že sice jó, ale že to byl ekologickej olej a ten je rostlinnej, něco podobnýho, co vona leje na řízky. To ale na ní nezanechalo žádnej dojem, natož důvod k zamyšlení a prej ať se z toho nepotentočkuju a zcela provokativně a vyzývavě si přede mnou dopila kafe, odložila ho tím nejpomalejším pohybem, jakej sem u ní kdy zaznamenal, zvedla se z křesla vod tý rozečtený knížky, ruce si opřela vo svý boky a spustila na mě, že jako ať jí vysvětlím, proč se kvůli pár kilometrům má jako ten blbej motor zadřít, když prej s ním v pohodě dojela domů, tak v naprostý pohodě dojede i k pumpě. Že by to mělo bejt jasný i mně, což ale vona vůbec nepředpokládá, když mám tak dutou hlavu a ať to na ni nehraju s tím blbým volejem, že si moc dobře pamatuje, že mám v garáži i olej do auta, protože mi na něj dávala starej pekáč z kuchyně, když sem ho v létě vypouštěl z mýho auta před technickou!
Lapaje po vzduchu sem se už pouze zmohl na ochraptělej řev a ťukání na svý čelo (z nějakýho důvodu momentálně dutý), že by mě i tolerantní Vidlák bez váhání a varování smázl ze svýho blogu, že to je sice pravda, ale že ten volej v pekáči je vyjetej a že má nalítáno víc jak 12 tis. km a mám ho tam proto, že sem ho ještě nestačil odnýst k likvidaci.
A vona už potřetí v řadě za sebou řekla, ať se z toho nepotentočkuju a šla si do koupelny provokativně, bez jedinýho slova a pohledu na mě, napustit p l n o u vanu horký vody a to ona moc dobře ví, že mě to taky vždycky spolehlivě vytočí, protože s přehledem vyplejtvá celej bojler a na mě vždycky zbyde studená voda a že mně to děsně vadí a že má povolenou jednu vanu denně, a sice jen naředěný a to ještě jenom po pupík a …
… a takovej to mohl bejt hezkej pátek, žejo!?!
Blbíši, nemáte to vy mužští s námi jednoduché. Ale my ženské s vámi taky ne. V pátek jsem prošla kuchyní a nos mi zachytil divnou vůni. I ptám se Billa, jestli něco v kuchyni nedělal. „Jó, vymýval jsem terpentýnem ve dřezu štětec od natírání. Zalapala jsem po dechu, ale zatím dobrý. „Miláčku, mohla bych tě prosit, příště, až budeš potřebovat vyprat štětec, uděláme to na verandě. Já ti přinesu v kbelíku kolik vody budeš chtít.“ „Já jsem vždycky vymýval štětec ve dřezu a ve svým věku už nebudu zvyky měnit.“ No nezabili byste ho? A i přesto ho mám ráda.
Skuteční, reální manželé!
Shrnuto jednou větou z mého oblíbeného filmu ,, nikdo není dokonalý „.
Ju, tuhle mě pan kolega utřel, jestli jsem ženat? No jo, v souvislosti se zahradou, tam si škodnou nepustím, ale většinově – ženy a auta, to je snad nejdražší nejdražší kombinace koníčků!
Přimět svou nejdražší polovičku alespoň natankovat (to je ta díra v boku vozidla), navíc tu správnou kapalinu – HaHa.
Maskování a rozlešťování škrábanců? Rutina, na volnější víkend.
Parkování pozadu? Jen to sledovat je taková moderní verze flagelantství… a chudák spojka…
Trochu pomůže zadní kamera, ale „v garáži něco křupalo, když jsem zajížděla“ + „tak si to zaparkuj sám….XXXXx..XXXX (autocenzura)“, zrovna včera.
O minutu později před zrcadlem v předsíni, můj rafinovaně ironický projev k tématu co to tedy křuplo, byl ukončen (ještě než začal) slovy: “ ale sluší mi to, že jo“.
Je to marný, je to marný, je to marný….
Teda pánové, koukám, že to s námi nemáte jednoduché, ale zase jsem ráda, že to tak není jenom u nás!
: Jan
Já to mám jednodušší, kdykoliv, a je to vyjímečně, si manželka sedne za volant, tak v podstatě ani zpátečku bychom nepotřebovali. Parkování do GARÁŽE ??? Jen lakonické sdělení po jejím příjezdu:“Běž si zaparkovat…“ U nás se jezdí prakticky jen dopředu. Jedeme do tzv.hytlermarketu (copyright Větva), řídím já. „Proč jedeš tak blízko ke krámu ? Všude budou auta. No dyť to říkám. Už se cpeš mezi ně…(A ještě k tomu couváním, když toho nekupujeme moc) “
Varianta druhá – řídí manželka. Zaparkuje na opačné straně parkoviště onoho „marketu“ a ještě úhlopříčně (myšlena plocha parkoviště, ne poloha vozidla). To znamená, že tam, kde by parkoval jen blázen a ona má 90% jistotu, že nám po nákupu nebude překážet auto z žádné strany a ona vyjede popředu. Marně jí vysvětluji, že právě to, že se vyhýbá parkování ať zpátečkou nebo jen blízko jiných aut, se to za zhruba třicet let ještě pořádně nenaučila.
No když nechce… Jenže to už přenáší i na náš dorost s čerstvými řidičáky. „Jiříčku, Mirečku…nejezdi zbytečně k tomu obchodu, tady na opačné straně parkoviště máš místa, kde si zaparkuješ v klidu, a když nějak šikmo nebo nepřesně, nikdo se zlobit nebude (bodejť by jo, když tam nikdo jiný parkovat nebude) Já se snažím kontrovat, když už na opačné straně parkoviště, ať je to couváním a ukázkově mezi čáry. Manželka: „Co blázníš, proč ho nutíš parkovat přesně, když tu nikdo není ???“ Odpovědí, aby uměl parkovat po třiceti létech než ona odpaluji atomovou pumu v našich rodinných vstazích…
https://www.youtube.com/watch?v=XDJEPjvbbs4
Existuje teorie, že to je z důvodu evoluce. Vy, pánové, jste ve skupině honili mamuty, tudíž se u vás vyprofilovali ti, kteří byli lepší v odhadu vzdálenosti a rychlosti. Máte proto lepší cit pro parkování – líp odhadujete vzdálenosti a pohyb vozidla. Ženy naopak seděly u svých ohnišť a staraly se o oheň, stravu a potomky. A víc se vyprofilovaly například ty, které lépe rozlišovaly barvy – tudíž rychleji zareagovaly, když potomkovi zrudlo čelo horečkou a byla lepší šance na přežití.
Je možné, že v budoucnu budou muži rádi za neklamné znamení (potíže s couváním, a řízením vůbec) že si namlouvají skutečnou ženu a ne přešitého chlapa.
Takže synátorovi půjčím auto, aby svezl (dříve: svedl) svou vyvolenou a nechal ji zaparkovat a podle faktury ze servisu budeme usuzovat na její plodnost ? 😀
Nejen pro Ládíka:
Ženská bez zadnice,
jak bez kostelíka vesnice…
Ženská bez –
suchý jez.
Zkuste to. 😀
To rčení jsem slyšela takto:
Ženská bez zadečku je jak šnek bez domečku.
Ale bacha na to. Tady v Mississippi si některé ženy nechávají voperovat implantát i na hýždě, takže možná to parkování bude spolehlivější.
Paní Petro, vím o té teorii, ale zde jde spíše o to, opakovanými pokusy se to naučit. Také nejsem Nikki Lauda.
Auto, co když je to stejně marné jako učit žábu létat. Na chvilku se do vzduchu dostane a to je vše. Žádné roky tréninku to nespraví. Pravda, určitě se vyskytují výjimky potvrzující pravidlo. Vaše paní si je patrně vědoma svých možností a tak tomu přizpůsobuje své řízení a parkování. 🙂
Na chvilku se do vzduchu dostane, ale to není vše, protože pak to ještě vždycky bolí.
Re: Petra
Jste na omylu. Couvání lze OPRAVDU natrénovat, pokud jste ochotna se občas podívat do zpětného zrcátka i přesto, že tam nevidíte sebe.
ZÁSADNÍ PROBLÉM!!!
Je dobré, když vám někdo poradí, na co se máte soustředit, co máte v zrcátkách sledovat a co při tom sledování máte dělat.
Pro ilustraci – jako dosti mizerný „couvač“ trefuju zadkem návěsu kontrolní body na nakládací rampě s rozptylem pěti centimetrů. Na sedmnáct metrů dlouhé auto to podle vás určitě není špatné číslo. Já na to už předem opáčím, že je to pro mne jednodušší, než klasický osobák mezi čarami u suproše.
Klobouk dolů nad vašimi schopnostmi. Targusi, neříkám, že ze zásady necouvám, ale když můžu, vyhnu se tomu. Je mi to nepříjemné a mám strach, abych někomu nepocuchala lak. Jen jednou se mi podařilo zacouvat úplně přesně, a to ještě s přívěsným vozíkem. V pět ráno jsem potřebovala vyjet – muselo se couvat a bylo tam místo skutečně na šířku vozu (plus pár centimetrů rezervy na každé straně). Počítala jsem, že to budu popojíždět sem a tam, ale nějakým zázrakem se to povedlo napoprvé. Dodnes si myslím, že nade mnou držel ruku anděl strážný. Ale kdyby se vám chtělo spáchat a zveřejnit zpátečkový manuál, myslím, že by to pár žen ocenilo. Já tedy určitě.
https://youtu.be/DAXOJbF–4U?si=rtW7AbLTng6LDdLH
uměl parkovat po třiceti létech LÉPE než ona
(opravoval jsem to 5x a koukám, bez úspěchu, ale asi jste pochopili)
Tam nebylo málo oleje, to jen za tyčka byla moc krátká.
Po tom mem fiasku s kabelem bych mel drzet klavesnici, ale neda mi to. Vy jste fakt blbis… bejt z toho na infarkt i po tolika letech.
To ta moje na to sla rafinovane. Byli jsme spolu asi tak dva tejdny a ona se nabidla ze mne odveze. Dal jsem si ctyri piva, nasedli jsme do auta, ona ujela TRI metry a vzala bokem zeleznej stojan a vyrobila v boku sram dlouhy metry DVA.
Nadech, vydech. Od te chvile jsem vedel, ze to nebude lehky.
Jako… ona neridi spatne, ale nektere veci jdou mimo ni. Takze ma v trvalem pouzivani nase (moje) mladsi auto (letos dostane vobcanku, to auto). Ja se do nej dostanu jednou za par tydnu a zjistuju. Voda v ostrikovacich je standard. To, ze zacalo hucet lozisko a ona to resila otocenim knofliku u radia je taky standard. Ze ma odrbany levy bok, jak do ni naboural sloupek u Lidlu mi priznala. To, ze do ni do praveho boku nabouralo garazove stani v jednom polskem hotelu taky. I ten prasklej zadni naraznik, jak do mi ve meste naboural elektricky sloupek. Ale az kdyz jsem se pred cestou na dovolenou zacal pidit po chybejici mrizce u predni mlhovky, priznala, ze skocila (i s detimi a vlastni matkou na palube) do pole.
Takze v servisu kam jezdim uz tohle vedi a pan mi neklade zbytecne otazky. Treba „jak dlouho to skripe?“, sam mi prizanl, ze u nich je to nemlich to samy. Takze blbisi, je treba se podivat pravde do oci.
Lepsi uz to nebude!
re: blbíš
To, z čeho vy vyšilujete, jsem zažil na SLUŽEBÁKU V DOPRAVNÍ FIRMĚ!!!
Tak nějak se mi na cestě domů cosi nezazdálo a vytáhl jsem měrku v polovině cesty (250 km).
Hovno nezazdálo, v kopečkách už mi to přestávalo mazat!!!
Následně jsem u pumpy dolil PŘESNĚ 2,7 litru oleje z celkových 3,3 litru, které se tam mají nacházet.
Když se vám to stane potřetí za sebou pokaždé v jiném autě, přestanete vyšilovat.
A propos – ten nárazník bych těžce osalámoval. není ze železa, nebude hnít.
Scott Ritter: Izrael čelí drtivé porážce. Akce Íránu a Hizballáhu by mohla změnit celý vývoj.
https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?p=405673#p405673
zmínka o Íránském jaderném testu
Nejsme jako oni, ale můžeme se inspirovat
Jak se chovali aktivisté kafárny k minulým vládním představitelům, když chtěli položit květiny v rámci státních svátků?
Kdo zhotovoval seznamy „nepohodlných“, kteří měli být odstavení od státní reklamy, dotací, sponzorských darů?
Jak osekávali rozpočet Hradu za Zemana?
…„Rozpočet téměř nebyl na zahraniční cesty, zahraniční návštěvy už sem také nejezdily.
Cesty do krajů už se také nekonaly.
A teď, když je chcete dělat, tak narážíte na problém, protože ten hradní rozpočet byl budován na tu, řekněme neaktivitu posledních let,“ upozorňoval Pavel.
Jestli si pan prezident stěžuje na osekaný rozpočet, tak to musí poděkovat nynější Poslanecké sněmovně.
Tu neaktivitu si Zeman nevymyslel.
Výbor přijal opatření, které umožní snížení rozpočtu Hradu o 30 milionů
Publikováno 2. 11. 2022
Je fér si přiznat, že jsme opravdu žili na dluh,“ řekl jasně Pavel s tím, že takto to dál nejde.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Blokovat-vladni-budovy-Tak-pozor-Pavel-zahrmel-z-prezidentskeho-poradu-Varovani-do-cela-demonstraci-733121
Josef původní napsal:14 října, 2024 (2:25)
Sliby, chyby
………… Dávky pomoci v hmotné nouzi dostává zhruba 60 000 rodin. Přídavek na dítě pak přibližně 370 000 rodin. Resorty práce i školství zvažují také další varianty a formy pomoci.
„Záměrem je samozřejmě soustředit se hlavně na obědy ve školách, ale na stole je i myšlenka, že bychom se mohli zabývat takzvanými dalšími náklady souvisejícími se vzděláním, jako je takzvané školkovné nebo platby v družinách,“ říká David Beňák.
A ministerstvo školství chce zajít ještě dál. Navrhuje propočítat náklady v případě, že by na obědy zdarma měly nárok všechny děti bez rozdílu nebo kdyby stát dotoval větší část z celkové ceny oběda.
Jakou formou a kterým dětem pomoct, chtějí ministerstva práce a školství rozhodnout do konce letošního roku.
Praha 11:30 14. března 2023
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/skolni-obedy-dotace-ministerstvo-skolstvi-zpravy_2303141130_kth
Josef původní napsal:14 října, 2024 (2:27)
Fungovalo to po desítky let, teď to najednou nejde
…….a v říjnu 2024 čtu článek „Ony ty nemocnice stejně nejsou potřeba, tak se jich zbavme,“ o rozkladném působení MUDr. Pavla Hroboně (!) člena NERV vlády Petra Fialy a naprosté ignoraci ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.
„Nebojujeme s absolutním nedostatkem personálu. Když se podíváme na množství lékařů a zdravotních sester v přepočtu na obyvatele, tak jsme dost blízko průměru Evropské unie. Nemáme je ale díky stávající struktuře zdravotnických zařízení dobře rozmístěné,“
popsal pro Seznam Zprávy člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň z Advance Healthcare Management Institute (financovaný americkou zdravotní pojišťovnou Kaiser Permanente), neznaje nejspíš rozdíl mezi slovy díky a kvůli.
Jinými slovy – neumíme to. Neumíme. A neumíme. A tak to vzdáme a necháme si celý ten zdravotnický kolos vybudovaný za minulého režimu spadnout pod rukama. Přežil třicet let ekonomické debilizace země, teď už i ten odstřelíme. Fungovalo to po desítky let, teď to najednou nejde…..
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/14/osobnost-a-karikatura/
Josef původní napsal:14 října, 2024 (2:27)
Obědy zdarma mají prokazatelné výsledky. Ukazujeme, jak systém nastavit v Česku
25. 6. 2024
https://www.paqresearch.cz/post/obedy-zdarma-maji-prokazatelne-vysledky-navrhujeme-jak-system-nastavit-v-cesku/
Chtěl sem sem dát ještě dovětek ke „Kabelu“, ale to by přítel Lex nesměl zákeřně dole psát vo kafi a tak ta vůně sámošky od mletýho Standardu je pro blbíše přednější než ten blbej „Kabel“. Formát Tribuny kvůli nudlím mi nedovolí „Kafemlejnek“ dát pod Lexe dole, tak holt to dám sem. A protože to už bylo kdysi napsaný, tak proč se namáhat znovu, žejo?
Stařec a Alpy aneb jak mi kafe a mlejnek zachránily život.
“Na počátku července zahynula na jižním úbočí Dachsteinu 45letá Češka, která se zřítila ze srázu….“
nebo tohle:
“Policie v Horním Rakousku v pondělí oznámila, že našla tělo dvaašedesátiletého Čecha, který se ztratil v sobotu při výstupu na horský masiv Dachstein. Muž se odpojil od skupiny a na vrchol nedorazil…“
Ani nechtějte vědět, přátelé, jak se mě ty zprávy dotýkaj. K Alpám sem dávno uctivej, kdykoli do nich vkročím, vždycky když tam sem, du se jim dovolit a poděkovat za šanci, kterou mi kdysi daly a zase dávaj a … a sám nejlíp vím, že nemusely, vždyť stačilo tehdy tak málo a …
Ten můj děkovací a dovolovací rituál začíná asi tak ve vejšce 1200 metrů. A proč že tahle vejška? Já vám vlastně ani nevím, von to každej má trochu jinak, ale někde kolem týhle vejšky v každým, kdo se tam ocitne, nastane okamžik, kdy se to v ňom jaksi láme. To se pozná tak, že z vás začne vopadávat balast, zátěž a tíha toho v nížinách žitýho bytí. A jak se krok co krok vzdalujete tomu blbství údolních světů zjistíte, že to jsou blbárny naprosto nedůležitý, nepodstatný a vlastně neskutečně hloupý.
Něco podobnýho zažívají vodáci na řece, to byste koukali, jak se vám dobře známý místa jeví z prostředku řeky jinak, zkuste to sami, uvidíte, že nelžu. Prostě je to takovej časoprostorovej úsek-stádium-hranice (nevím jak to přesně nazvat), kdy se váš organismus začíná oprošťovat od všech nánosů hlupství, který vás tam dole obklopuje a tíží.
Jenže to vás ještě čeká zhruba půl dne trápení, kdy se vám v tom lezení vlastně nic nedaří. To se, přátelé, pozná tak, že ste úplně mokrý potem, tudle a zase tamhle vás něco škrtí, popruh se vám zařezává, ač by pro svoje polstrování vlastně ani neměl, prostě nic vám nesedí, jak byste si přáli a vlastně vás bolí celej člověk. Pláštěnka, kterou ste si už doma připravili do vrchní kapsy báglu, najednou v tý kapse není, proto s největším sebezapřením strhnete celej navztekanej za děsnýho nadávání bágl ze zad a začnete ji hledat až k samýmu jeho dnu, abyste v zápětí poznali, že ani tam není, protože ji nakonec objevíte v tý původní vrchní kapse, do který ste ji doma dali a … a tak to de ten půlden se vším.
Zapomeňte na to, že v takovým rozpoložení, kdy plíce vypovídaj službu, torza vodoperovaných kolen se vám podlamujou a ruce s holema jim to vůbec pro jejich celkovou slabotu neusnadňujou, tak že byste nějak vnímali krásy hor, leda tak kulovaný. A když si myslíte, že veškerá výstroj, kterou sebou vlečete, si konečně na vás začíná „sedat“ a tělo občas vyšle signál, že za něj už jako OK, tak jako naschvál se přihlásí nutkavá potřeba, takže nezbejvá nic jinýho než s nadávkama zase všechno ze sebe sházet a … a pak zase na sebe naházet a zase si musíte zvykat na škrábání, otlačení, zařezávání popruhů a když jakžtakž, tak zase to na vás příde a vám nezbejvá než všechny kamarádky nechat přejít a …
…a jak to čůrání skončíte zjistíte, že všechno co vám začalo před čůráním sedět, tak musíte na to tělo zase nandat a vono to zase nesedí a škrtí to, škrábe to, zkrátka to martyrium zvykání si těla na věcno začíná nanovo, tedy vlastně „jen“ do dalšího čůrání a … a tak to de furt a furt dokola. Prostatický starci to zkrátka nemaj lehký.
Kolena se vám dál podlamujou a tak ta úmorná chůze pokračuje, navrch mokrej – v hubě poušť, tak zase zastavíte a napijete se. Ale než se napijete, tak kamarádi, který i přesto, že taky sami se sebou maj co dělat, aby se nezřítili do rokle, vám mezi tím vodejdou o nepříjemnou dýlku, takže vy po napití se raději ani nevyčůráte, aby ztráta nenabrala větší než únosnej úsek, a když je doženete s jazykem na vestě zase někdo zavelí, že už toho má plný kecky a že kdo to lezení v kopcích vymyslel je u něho blb a že dál nepůjde, že má hlad, žízeň a chuť na kafe a že se na tohle může tak akorát vys*at.
A tak zase do báglu a kde jinde, než na samým dně nacházím vařič a ešus, abych v zápětí poťouchle všem ohlásil, že vařič a ešus sice mám, ale kafe (že zdravím Lexe a ostatní zdejší kafaře!) jen zrnkový bez mlejnku, zato ještě v originálním sáčku a tudíž i nemletý, což v těch horských podmínkách, jak každej může tušit, není úplně vořechový skupenství. A přitom po vočku pozoruju po kafi toužící starce a stařeny jak usilovně v kapsách hledají kudly, aby je mohli do mě zapíchnout.
Jejich nevraživý pohledy doprovázej vědecký úvahy vo drcení zrnek kafe mezi dvěma kameny na cestě, kterou kamarádky doktorky vnitřního, děckýho, zubního a patologickýho felčarství svorně zamítají z důvodu hrubých kamenných příměsí a nečistot v takto připravovaný směsi, aby v zápětí náš docent přes čísla zase v absťáckým deliriu spočítal, kolik kávových zrnek bude muset v zubech rozdrtit, aby po zalití vroucí vodou v hubě mohl polknout dobrý kafe, a když sem viděl, že se dopracovali k myšlence se na kafe vykašlat a rovnou mě shodit do rokle s tím, že nejdřív do mě zabodnou několikrát svoje kudly, tak sem z báglu okázale vyndal už velice letitej bakelitovej mlejnek na kafe značky „TRAMP“, kterej mám ještě z dob mých prvních čundrů, kdy sem se z kluka měnil v chlapa, kdy sem přestal pít sladký limonády a začal dospěle pít pro změnu velice sladký kafe a to už je, přátelé hafo let a ten mlejnek furt mám, neb mě furt doprovází životem a mele skvěle.
A víte vy co ještě melu, tu stále ještě furt stejnou sámoškovou voňavou směs Standard (nemaj ji všude, ale někde přece jenom maj), pamatujete-li tu vůni při vstupu do každý sámošky. Kamarád, kterej se spolu se mnou taky měnil z kluka v chlapa ve stejný době ihned přestal šátrat po kudle a nenávistnej pohled změnil na slzu v oku, jak mu ten mlejnek připomněl naše čundry mládí. Láskyplně mlejnek vzal do svejch dlaní a nevěřícně si ho prohlížel a velice zdovořile se mě dovolil, jestli mi může namlít turka. Furt lepší, než namlít na držku, žejo?
Přátelé, v tom foukavým horským mrholení sme si navzájem mleli turky, alpská cesta vůkol nás voněla jako tehdejší sámoška, nenávist byla v tu ránu zapomenuta, ruce starců a stařen se vynořovaly z kapes bez kudel, prostě mlejnek a kafe mi tak zachránily život a pootvíraly srdce zatvrzelých, ke všem hrůzám už odhodlaných kamarádů..
V tu ránu sme moc dobře věděli, že sme udělali moc dobře, že sme zase všichni spolu v těch „našich“ Alpách a úsměvy na tvářích nám už zůstaly i při tom nejkrkolomnějším lezení. A vidíte, žádný krásy hor, ale blbý sámoškový kafe a starej mlejnek, co dovršil rituál děkování, dovolování a uctívání Alp … kterým ta vůně čerstvě namletýho kafe asi taky musela pořádně vonět.
Jako naschvál vařič nešel chytit, ale to nic neměnilo na pocitu opojnosti namletých turků.
Tolik harampádí do hor vláčet a pak klít popruhům, to můžou snad jen staré dobré časy. Fakt se směju, jak sípáte na toho kolemjdoucího a jeho pozvednutému obočí, že: vódú, že v ústech poušť… a on že: tuhle? Co z vás kape? nechápavě. A vy že: blbečku.
Moc hezké, blbíši.
Zase pěkné povídání.
Pěkné. Ráda čtu a sleduji, jak se „obyčejné“ události života mění pod Vašima rukama na klávesnici pořítače na nevšední příběhy, které zároveň rozesmějí i (nostalgicky) rozesmutní, ale vždycky pohladí voňavým člověčenstvím.
oprava „počítače“
Napsala jste to moc hezky, jsem na tom stejně!
„na nevšední příběhy“, no tak, Karlo, nepřehánějte!
Jo, jo,
kafe, funkční mlýnek a něco na vymletí…..
Dobrá kombinace. Článek OK!
Tak Barborka Škrlová prý nechce být velvyslancem:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-lipavsky-velvyslancem-nebudu-jsou-to-drby-40492846
Však jak by taky mohla, když na velvyslance musí být člověk alespoň magistr a tohle individium s odřenýma ušima získalo jen pidititulek „bakalář“
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/28041/130014480.pdf
„…autor bohužel svoji práci ani jednou nekonzultoval … otázky klíčové, zmiňuje jen velmi povrchně … je jeho argumentace jen velmi málo přesvědčivá … V práci se pak objevují některé dílčí nepřesnosti, které jen dále problematizují její závěry … práce Jana Lipavského zůstala pouze nadějným příslibem … dochází k jasnému závěru, ale z výkladu se příliš nedozvíme, proč k němu došel. Pro uvedené nedostatky pak nelze práci hodnotit lépe, než dobře.“
Průlet nad blbíšovým hnízdem.
Blbíš překop rudý kabel;
rázem se z něho stal Ábel.
Nálevkové pero čistí,
drátek v dírce tuš mu jistí.
Furt za prknem v bílém plášti
housku s vuřtem stále baští.
Tužka, guma, logáro –
vydělává na fáro.
Náhle je tu štádler, rotring
to je k práci silný doping;
krabka Texas Instruments,
počítá i kvocient.
Přišla zvláštní způsobilost,
jako ten most přes minulost.
Na náměstích cinkaj klíče,
vylézají lidské chtíče.
Pak kulaté razítko,
narazit ho na dítko
a teď ještě digitální
(když je člověk orel skalní)..
Když tedy jinak nedáte, Maneco, tak to s tím „červeným“ kabelem bylo/mohlo bejt asi takhle:
Blbíš a prasečinky aneb jak přetrženej kabel dokáže zamíchat s životem
To se jednou takhle Gusta celou noc převaloval v posteli a né a né zabrat, což u starejch páprdů není nic nevobvyklýho… věřte, že vím vo čem píšu! Převaloval se do ranního kuropění a… a pak si pro sebe řekl: Hov*o, zavolám Honeckerovi, von tomu spánku asi taky nedá na frak.“ A jak si usmyslel, tak udělal. Sáhl po červeným telefonu, kterej měl na dosah ruky na nočním stolku. Vytočil číslo Ericha, to bylo pár minut před šestou hodinou ranní. Chvíli to ve sluchátku praskalo, jak to těm holkám na ruský ambasádě trvalo, než toho Ericha Ernsta Paula Honeckera přes Kreml Gustavovi spojily, ale nakonec se to přece jen zdařilo a Gustav Erichovi povídá:
“Hele Erichu, já nemůžu usnout, nemohl bys mi dovyprávět to vo tý blondýně na Rujáně? Pamatuješ, jaks´mi to vykládal krátce předtím, než nás vyčapal Leonid a začal nás líbat a já sem se mu vysmekl a utekl na hajzl, protože sem byl vod něho tak uslintanej, že sem si musel opláchnout obličej? Ale tys´měl smůlu, protože tě Leonid chytil a do rána tě už nepustil“!… „Ja, ja, Gusto, jakpak bych si to nepamatoval, to byla noc, co ti budu povídat… ale však to znáš sám nejlíp, buď podržíš, nebo tě vykopnou a… a tak sem radši podržel… Jo… a s tou Rujánou to bylo takhle, Gusto:… už chyběl poslední knoflíček, když…“
… a než se Erich mohl konečně dostal k tomu nejpikantnějšímu, tak ve sluchátku zase hlasitě zapraskalo a …a pak už bylo jen ticho. Gusta si pomyslel, že ten Erichův „knoflíček“ byl asi to poslední, co žárlivej Leonid napíchnutej v Kremlu na drátě vydržel poslouchat, a tak to s ním asi seklo, až ve sluchátku zapraskalo. Gusta si pro sebe řekl: “Ach jó, ten Leonid by se fakt už měl jít léčit“ a… a pak mu bylo líto, že se zase od Ericha nedozvěděl, jak si vedl s tou blonckou na Rujáně. „Ach, jó“ povzdechl si podruhý a položil sluchátko zase zpátky do vidlice červenýho telefonu a dál se nudil do chvíle, než ho přišli voblíknout a šestsettrojkou odvezli na ÚV.
Střih:
Takhle hádám, Maneco, že to mohlo klidně bejt v době, kdy blbíš nevěděl, jestli se má vydat na cestu stavbyvedoucího či na cestou projektanta, protože to měl tehdá asi tak 50 na 50. Tehdy čerstvě hákoval u velký slovutný stavební firmy a měl na starost železniční svršek těsně před tunelem, kterej podnik tam taky od piky budoval.
Co si budeme povídat, holenkové, za tu krátkou dobu, co hákoval v tom státním podniku, blbíš nevycházel z údivu a nestačil se divit, co všechno je vůbec možný. No, a když to divení nebralo konců a když toho měl tak akorát dost, tak jednoho pošmurnýho dne zavolal z buňky na stavbě sekretářce ředitele, že by si rád promluvil s tam nejvyším soudruhrm, kterýho do tý doby znal pouze z oslavných nástěnek na chodbách ředitelství a taky z podnikových směrnic a nařízení, kterých měl plný šuplíky v tý jeho buňce.
A taky že jó, další den naklusal do předsálí k tý prsatý soudružce sekretářce a ta mu bez pozdravu a prchobyčejnýho lidskýho zájmu jen bradou naznačila, kde sou asi tak dveře vod toho ředitele. Vstoupil, slušně pozdravil a… a ředitel aniž by zvedl k příchozímu hlavu, či aspoň pozvedl zrak vod těch svejch papírů, nevrle zavrčel: „Co si přeješ, soudruhu?“ Tak mu blbíš povídá, jestli je informován, nebo dokonce ví, že strojníci v jeho podniku začínaj šichtu v 6:00 hodin a končí v 14:30, kdežto všichni THP, tedy ti, který za ty strojníky maj podle jeho nařízeních zodpovídat, začínaj šichtu v 7:00 a končí v 15:30!!! a… a jestli mu to nepříde na hlavu, protože celý dvě hodiny z pracovní doby denně se strojníci s mistry prostě ani nepotkaj natož, aby spolu mluvili a… a že s tím má blbíš velkej problém vzhledem k jeho pracovní smlouvě.
Soudruh ředitel udiveně od těch papírů konečně zvedl zrak a nevěřícně na blbíše civěl celou dlouhou dobu, aniž by cokoli prohodil. A protože blbíš vyrůstal ve felčarský rodině a tedy měl jistý pochopení pro různý nemoci a neduhy, a protože ředitel dál vypadal, že mu ulítly včely, znovu hlasitě a tentokrát pomalu svou otázku zopakoval a kladl důraz na zřetelnou a jasnou artikulaci domnívaje se, že ředitel je nedoslýchavej! To zřejmě bylo na soudruha moc a začal řvát, že co si to jako blbíš dovoluje, že von je tady ředitelem a musí vědět sám nejlíp, co je dobře a co špatně.
Jenže netušil, že blbíš je od mala, na rozdíl od něho, opravdu nedoslýchavej a že mu nějaký řvaní vůbec nevadí, spíš naopak. Když se vyřval, blbíš se znovu v klidu zeptal, jestli trvá na ustanovení o zodpovědnosti THP v jejich pracovních smlouvách, když toleruje a nehodlá řešit blbíšem popsanej šlendrián!
Záhy však blbíš poznal koho má před sebou, neb ten ukázkovej bolševickej blb kontroval něčím, co vyrazilo blbíšovi dech: Takhle to tady je zavedený a nikdo si nestěžuje, tak nějááákej inženýrek nám v tom nebude dělat bordel!“
Blbíš se už jenom zmohl na to svoje: “AHA“, otočil se na patě, stačil ještě přidržel dveře fešný prsatý soudružce sekretářce, která s očima na vrch hlavy nesla rozhořčenýmu soudruhovi na uklidnění ten den první z těch jeho nesčetných a jistě i zasloužených kafí, co každý den vylemtá. U dveří se blbíš obrátil a na odchodu slušně a hlasitě pozdravil a… a vykráčel z toho ředitelskýho úseku před tu slovutnou budovou a tam si počkal, až pojede náklaďák směr tunel, aby mohl zase převzít zodpovědnost nad jemu svěřeným úsekem.
Střih:
Druhej den ránozvoní telefon, to hohlo bejt něco málo po šestý, když Blbíše tahá z postele jeho tehdy mladá žena a prej: “Vstávej, máš jet okamžitě na stavbu, něco se tam stalo, ale moc dobře jsem tomu nerozuměla. Výjimečně si prý můžeš vzít naše auto, že ti prý proplatí benzín.“ To asi musel bejt konec světa, když tohle vzkázal po sekretářce ten skrblík ředitel!
A tak blbíš uháněl na stavbu svou dejchavičnou Š1000! Zaparkoval a… a už z dálky viděl „jeho“ bagr, za kterej zodpovídal (tedy za toho strojníka, co v tom bagru tahá za páky), jak mu na lžíci visí přetrženej kabel, kterej se ve větru pohupoval jak můj malej synek na houpačce na dětským hřišti! Na bagru seděl sebevědomej strojník, klíďo-píďo pokuřoval jednu za druhou, úsměv od ucha k uchu a bavil svejma namachrovanejma kecama široký obecenstvo (taky) strojníků, že prej od nic – on muzikant.
Nikdy bych nevěřil, že dojedu na stavbu úplně poslední. Můj ředitel tam už prej dávno byl, vystrašeně a servilně se ukláněl ke všem okýnkům v šestsettrojkách, co jich tam jen bylo. Do každýho okýnka něco povídal, aby se za chvíli zase ukláněl k jiným okýnkům jiných šestsettrojek. Pak šestsettrojky jako na povel vystartovaly, volha s naším ředitelem je následovala a já zaznamenal nesmlouvavej a panovačnej pokyn ředitele, že je mám taky následovat se svou dejchavičnou Š1000.
Přijel sem, jak jinak, zase úplně poslední na podnik, kde všem těm šestcettrojkám nestačilo ani to velký parkoviště. Záhy sem se ocitl v ředitelský zasedačce za obrovským stolem, jak mi později došlo, jako viník toho bagrem přetrženýho červenýho kabelu.
No a pak to začalo. Před sedícíma soudruhama buhvíodkud začal ten mně nadřízenej posera vyšetřovat, jak se mohlo jen stát, že jím vedenej podnik přetrhl ten horkej červenej kabel, po kterým zrovna, co čert nechtěl, si ráno Gusta s Erichem nestačili dovyprávět ty svý prasečinky s tou blonckou z Rujány.
Závěr „vyšetřujícího“ monologu toho ukázkovýho bolševiskýho posery byl ten: …“soudruzi, že za to může nezkušenost mladého začínajícího soudruha inženýra, který prostě nevěnoval pozornost plánům a mapovým podkladům, které vedení podniku řádně předalo na stavbu úseku, za který mladý soudruh z o d p o v í d á!!!“!
Tečka!
Všichni kejvající hlavy těch soudruhů od bůhvíodkud mu ten monolog odkejvaly a asi by kejvaly až do těďka, kdyby tam neseděl ten vinej mladej nezkušenej soudruh inženýr, kterej v naprostým klidu a bez emocí dal tomu soudruhovi poserovi před těma kejvajícíma hlavama stejnou otázku, kterou mu dal včera ráno. A zeptal se ho, jestlipak kejvajícím hlavám řekl, že právě o tý zodpovědnosti včera ráno vedl blbíš s ním zcela zbytečnou rozmluvu, neb se blbíšovi dostalo odpovědi nadřízenýho, že: „Takhle to tady je zavedený a nikdo si nestěžuje, tak nějááákej inženýrek nám v tom nebude dělat bordel!“
Na blbíšovu klidnou argumentaci kejvající hlavy nebyly zřejmě připravený a zvyklý, přestaly se kejvat a upřely opět zraky na soudruha, kterej pouze zalapal po dechu a stál tam s otevřenou hubou. No a pak blbíš soudruhům povyprávěl, jak se opravdu stalo, že ten bagr přetrhl ten Gustův červenej kabel a jakou to má souvislost s tou rozdílnou pracovní dobou podřízených strojníků a nadřízených THP, na kterou blbíš ředitele marně upozorňoval, no a… a to asi tak bylo všechno, co blbíš tý početný slovutný vyšetřovací komisi soudruhů ten den sdělil.
Pak blbíšovi ty kejvající hlavy naznačily, abych si sbalil těch pér svejch švestejk a vypadl, což milerád udělal a…
… a zase se octl na tom parkovišti tý slovutný firmy. No a pak, holenkové, to šlo jak po tobogánu. Blbíš usedl za volat svý Š1000 a najednou přesně věděl, co už ráno tušil, když spatřil ten ve větru se houpající Gustův kabel na lžíci bagru = že z něho nikdy žádnej stavbyvedoucí nebude!!!
………
Tak to vidíte, Maneco, i přetrženej kabel někdy může zásadním způsobem zamíchat s životem!
P. S.
nikdy sem se však nedozvěděl, jak to s tím kabelem Gusty nakonec dopadlo, ale můžu vás ujistit, že už nikdy v životě sem neviděl tak rychle opravovat přetrženej kabel!
P. P. S.
jo a už jen pro pořádek, ten projetej benzín blbíšovi ten zmetek nikdy neproplatil
Nevim jak tenkrat, ale dnes by slo vysetrovani jednodudchym sledem otazek…
Byl kabel vytycen jeho vlastnikem/spravcem?
Byl.
Bylo vytyceni predano proti podpisu do protokolu/stavebniho deniku?
Bylo.
Neni co resit, vina je na blbisovi, potazmo bagristovi.
Pokud by nebylo, muze si vlastnik/spravce leda tak vysrat voko. Idealne v ustrani.
Ale s cim me teda blbis nasral… kurva, blbisi… jak to bylo s tim poslednim knoflickem? Vzdyt tohle by se dalo kvalifikovat jako muceni!
Co na to napsat, Jozko?
Snad jen to, že pokud ste někdy hákoval na velký stavbě, kde jedna „profese leze přes hrb druhý profesi“, tak byste měl vědět, že nad téměř každou lopatu i „lopatu“ tehdy přímo dohlížel nějakej THP, kterej, si buďte jistej, rozuměl jak geodetickým, tak i stavebním výkresům!!!
Co se týče tý Vaší objevný informace o „jednoduchým sledu otázek“, tak Vás mohu ubezpečit, že platily i za bolševika. Myslel sem, že píšu jasně, jak vidět, nepíšu, neb ten pudl spočíval opravdu JEN v tý rozdílný pracovní době, kdy se strojníci a THP na stavbě zkrátka nepotkali!!!
A ještě z toho Vašeho vyciťuju, že ste nezažil, jak bych to šetrně napsal, doslova suverénní arogantní chování dělnický třídy k THP na tehdejších stavbách, kterou sem ve zkratce zmínil tím strojníkem a jeho úsměvem od ucha k uchu, což Vám mělo napovědět, no, nestalo se tak. Dopovězení to s tím knoflíčkem si tedy nezasloužíte!
Příteli blbíši,
chápu Vaši nelibost vůči komentu jozky, ale – a teď se zlobte nebo ne – já se přidám na jeho stranu. Protože Vám nevěřím, že jádro pudla bylo v té jedné hodině nesouladu pracovní doby THP se strojníkem. Opravdu tvrdíte, že telekomunikační kabel tohoto určení byste na místě stavby zaměřovali a vytyčovali v té ranní hodině od šesté do sedmé na počátku směny bagristy?
No, třeba ano, ale pak nevím, nevím.
Protože jsem zažil něco „nämlich“ podobného, ale nejméně stokrát průserovějšího.
Víte, co se konalo od 24. do 28. března 1986?
Prozradím sám.
XVII. sjezd KSČ v Praze.
Ale nejen to. V tutéž dobu se připravovalo staveniště něčeho, dávno už nevím čeho, na širém polním lánu v katastru Ostravy Poruby. A velký bagr tam hloubil dost hlubokou a širokou rýhu v zemi, nevím samozřejmě k čemu. V tomtéž prostoru se v zemi nacházel telekomunikační „superkabel“, takový ten obalený čím vším izolačním možným a také uvnitř „napraný“ čím vším možným, a to vedle – myslím – vysokého napětí /nevyznám se v problematice telekomunikačních kabelů/, které „obsah přenášených supertajných analogových telekomunikačních informací“ snad měl chránit proti „špionáži vrahů z volstrýtu“ nebo co.
Trasa vedení toho kabelu byla v tom „širém poli“ z důvodu ochrany toho kabelu před lžící bagru pečlivě vykolíkována na trase stovek metrů, aby nemohlo dojít k sebemenšímu ohrožení, protože – a tím se dostávám k tomu megaprůseru – se jednalo o telekomunikační spoj mezi ČSSR /Prahou/ a SSSR /Moskvou/.
Potud OK, jenže jak jednou při hloubení té rýhy bagrista zabral, tak se „zrazu otvorilo peklo“. Protože tou lžící vytrhnul ze země ve vzdálenosti nějakých 50 – 70 metrů od pečlivě vykolíkované trasy ten telekomunikační kabel – a bylo po spojení mezi Gustávem Husákem sedícím v kongresovém centru na tom předposledním sjezdu KSČ a Michailem Sergejevičem Gorbačovem, který měl tehdy v Kremlu nebo kde v Moskvě už o dvě hodiny více. O tom, jak ten pekelný „oheň a síra“ – a zejména ty tisíce voltů zacvičily se strojníkem bagru ani nemluvím /z nemocnice ho ale dovezli živého a zdravého/.
A stavbyvedoucí, jako Vy, měl promptně v rukách k dispozici oficiální geodetické mapy příslušných orgánů, kde byl ten kabel zakreslený přesně tam, kde ho nechal zakolíkovat – ovšem v té trase vedoucí oněch 50 – 70 metrů mimo trasu výkopu.
Kdo a proč měl na svědomí to přesné zakreslení trasy kabelu do geodetických map tras telekomunikačních sítí, ale s tou olbřímí odchylkou, to už nevím.
Tož tak nějak.
Kdo nevěří, ať tam běží.
Já jsem u toho bezprostředně a osobně byl.
PS
Samozřejmě chápu rozdíl v zaměřování a vyznačování kabelu, sítí aj. v „širém poli“ a v městské zástavbě, jak tomu asi bylo ve Vašem případě.
Jestli to byl kabel slouzici pro komunikaci, tak v nem zcela urcite nebyly tisice voltu. Tak energickaa diskuse neprobihala ani mezi Prahou a Moskvou.
A to, ze je kabel vyznacen jinde, nez ve skutecnosti je se stava. Takhle jsem se naucil pouzivat slovo „asi“.
Re: Jozka
Ano, asi tak, jak jste napsal. Kilovolty s tefanóóónem v jednom obalu, to by moc nedopadlo.
Kdo nevěří, nechť si vezme obyč mulťák (multimetr) do 600 V, zapne jej, narazí do něj zkoušecí šňůry a pak se „zvědavě“ začne přibližovat VVN, zíraje jedním okem pod nohy, druhým na display.
jozko,
nejsem elektrikář ani nic přes kabely, ale co je jisté, že při tom narušení a přetržení toho kabelu došlo k velmi masívnímu elektrickému výboji a popáleninám. To nezpůsobil maloproud, pod nímž probíhá přímý přenos signálů.
Řeč byla o tom, že ty kilovolty tam zajišťují ochranu. Jak to bylo technicky provedeno nevím, nezajímal jsem se.
Ale je to skoro čtyřicet let, detaily už si nepamatuji, také bych nerad tvrdil něco, co bych si vymýšlel.
Třeba je tu nějaký odborník na technologie tajných strategických telekomunikačních kabelů z osmdesátých let minulého století, tedy primárně toho mezi Prahou a Moskvou.
Snad to byl:
kabel koaxiální magistrály MKKM-1
https://www.bunkrpraslavice.cz/wp-content/uploads/2023/10/img-20220908-174722-scaled-1.jpg.webp
https://www.sachsenschiene.net/bunker/sns/pic/sns_0618.jpg
, který podle popisu zde https://omega72.lima-city.de/mkkm/kabelaufbau.html má dva vodiče střídavého proudu s napětím (2x) 750 V
https://ochranne-stavby.sk/telekomunikacie/
Odborníci třeba upřesní.
Díky, příteli! Je to dobrý pocit, když člověk zjistí, že mezi čtenáři nejsou jen z povahy věci oponenti rekrutující se z řad „odborníků“ na všechno, ale také výjimeční lidé, kteří jsou ochotni jít pravdě vstříc a tu pravdu ověřovat.
Dík za to, že jste mi pomohl se ujistit, že jsem se „ještě“ nezbláznil a že i po těch skoro čtyřiceti letech pamětí jsem ve svém komentu nenapsal nic, co by neodpovídalo pravdě. Svědkem mi budiž výňatek z Vašeho linku https://ochranne-stavby.sk/telekomunikacie/
„….Šlo o kábel tzv. horúcej linky medzi špičkami štátov Varšavskej zmluvy Berlín – Praha – Moskva, Inými slovami, v ére studenej vojny šlo o najstráženejšiu telefónnu linku v európskej časti sovietskeho bloku. Táto magistrála bola vybudovaná sovietskym koaxiálnym káblom stredného typu so 4 koaxiálnymi pármi a bola vybavená sovietskym elektrónkovým systémom K 1920 s kapacitou prenosu 1920 telefónnych kanálov po jednej koaxiálnej trubke. Okrem toho bol možný aj súčasný prenos 300 telefónnych kanálov a televízneho signálu. Celková dĺžka magistrály spájajúca Berlín – Prahu – Katovice a Moskvu bola 2800 km a z toho československý úsek meral 560 km. Prevádzka na tejto magistrále bola zahájená v novembri 1964. Priebežne zosilňovače elektrónkového systému K 1920 sú diaľkovo napájané pri striedavom napätí 1000 V medzi vnútorným a vonkajším vodičom koaxiálneho páru a boli umiestnené v znížených stojanoch v oceľových rozmerných cisternách (súdoch) zakopaných v zemi. V kábli MKKM-1 bol natlakovaný vzduch alebo plyn. Tlak na koncoch káblov registrovali tlakové senzory, ktoré signalizovali jeho prípadné poškodenie. Vždy jeden diel kábla meral 300 metrov, po ktorých bol s ďalším dielom prepojený spojkou. Bol uložený v hĺbke približne dvoch metrov. Na území bývalej Nemeckej demokratickej republiky bol kábel označovaný ako FK-165 a ďalej na území bývalého Československa bol označovaný ako GK-265. Kábel bol schopný prenášať súčasne 1 920 telefonických hovorov, ale tiež televízny signál medzinárodného vysielania v krajinách východného bloku. Týmto kanálom bol napríklad prenášaný farebný televízny signál prenosu letných olympijských hier v Tokiu v roku 1964 a naživo vysielaný v Berlíne. Odpojený bol v r 1991, teda v roku, kedy zanikla aj Varšavská zmluva.“
Snad ještě perlička – hledal jsem v Archívu novin a časopisů v dobovém Rudém právu https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1986/3
zda tam někde v „Černé kronice“ nebo kdekoliv jinde nenajdu zprávičku o té „mimořádné události“. Ani ťuk.
„Černá kronika“ v těch sjezdových dnech uvedena jen dvakrát a jen banality. No, třeba to je tím, že jde o celostátní vydání RP a tohle se stalo někde v „Tramtárii“ na východě ČSR, anebo – a to je pravděpodobnější – se o tom průseru nesmělo psát.
PS
Onehdy jsem někde četl, že nějaká osoba měla na zahradě svého domku nějakou „šachtici“ s poklopem, na který „nesměla“ sáhnout, a tak ani nevěděla, co tam je. Obracela se na různé instituce, až ji někdo pomohl, nevím už kdo, a ten prostor odkryli. Zjistili, že tam je tlakový kontejner…. Pak přišli na to, že šlo o součást toho vedení, jak se popisuje v materiálu na tom Vašem linku, a že to bylo na dvě věci – znáte to, na které – už od roku 1991, jak se tam píše.
Zdravíčko. Zde něco z jednoho z tehdejších obslužných pracovišť
https://www.youtube.com/watch?v=0JdykalgpRo
Je zajímavé, jak drobný nesoulad názorů na takovou věc, jako je „telekomunikační kabel“, dokáže přivodit zdroje informací o věcech, o kterých jsme neměli ani tušení.
Díky za link na „reportáž“ z bunkru, při které jsem ovšem nemohl nevyřknout několik těch nejjadrnějších slov, co se celkem málo používají i v běžné hovorové češtině. Jednak z důvodů absolutně debilní reklamy, kterou tam do osmiminutové reportáže jako zdvojenou dokázali propašovat snad třikrát. A podruhé na adresu komentáře tvůrce jinak zajímavého dokumentu Jaroslava Mareše, an zřetelný propagandistický hňup. Že realizace telekomunikačního spojení kabelovou cestou mezi Berlínem, Prahou a Moskvou, jehož je bunkr /a další podobné stavby na našem území, jakož i řada souvisejících zařízení/ byla – jak sám komentátor říká – reakcí na tehdejší výstavbu podobných zařízení v USA, mu nepřekáží, aby se s pejorativností vyjadřoval o té „vynucené“ stavbě odpovídajícího zařízení v rámci tří zemí Varšavské smlouvy.
A jen jako třešničku na dortu, nebo u něho spíše jako zakroucenou špičku na vrcholku hovna, se mamlas pochlubil znalosti prý komunistického hesla „kdo chvíli stál, již stojí opodál“, které, podle něho „vzniklo podle zemědělce“. V životě by mě nenapadlo, že Jan Neruda zesnulý v roce 1891 byl komunista.
Kdyby blbost kvetla…..
Shovívavost, Lexi, shovívavost! Nic jiného stejnak nezbývá. Pán je sice zřejmě ideově pevný (kdysi by se řeklo kovanej), možná to je zčásti mladickou nerozvážností (je mu teprv 47 = v reálném socialismu prožil pouze 12 let),
ale je obdivuhodně (to myslím vážně – kdo někdy zkoušel něco vyhledávat v archivech /ne na internetu/, porozumí) pilný.
Kupř. v nabídce „články“ zde https://badatele.net/kdo-jsem-a-proc-tu-jsem/
je toho k nalezení hodně (pro mě) zajímavého.
No a jako plodný spisovatel chce být čten a kupován https://www.knizniklub.cz/autori/75632-jaroslav-v-mares.html
, tak holt píše tak, jak si asi myslí, že to je atraktivní.
Tož jsem si přečetl, co o sobě píše. Tak jo, co my už můžeme, jen shovívavý úsměv nad „hňupem“, který je navíc namyšlený nabob. Presstitut. Vzletně se sám zove „reportér“. Což zejména po jeho přechodu z Primy k Lukačovičovi na tv.Seznam říká hodně, ne-li všechno.
Nemyslím tím ale tu reportáž z „bunkru“, jenom kdyby držel hubu. To ho diskvalifikuje.
Jakkoliv právě na tohle můžeme mít rozličný pohled, Vy i já asi jiný, než on sám. Protože on to – jako většina presstitutů – říká záměrně, záměrně tak, aby se jakoby „kvalifikoval“.
Víme u koho.
No… vidite… rozsiril jste mi obzory, s timhle jsem se za ta leta zaplatpriroda nepotkal 🙂
Blbisi, jen kratce. Ja se na tech stavbach pohybuji. A tohle tema je mym chlebem.
Re: Lex
Netvrdím příteli, že:
„…telekomunikační kabel tohoto určení byste na místě stavby zaměřovali a vytyčovali v té ranní hodině od šesté do sedmé na počátku směny bagristy?“. to je pouze Váš výklad toho, co ste nepochopil z mýho textu, nic víc.
Co ale teď tvrdím, že ste mě s Jozkou dokonale otrávili. Teď sem se vrátil z noční procházky a přemejšlím, jestli se mám vůbec pustit do odpovědi. Když se nepustím, asi budu za lháře (a to mě štve ze všeho nejvíc), když odepíšu, bude to ranec do kterýho se mi z časových důvodů vůbec nechce.
To co popisujete nesouvisí s mým kabelem, ale vymlouvat Vám to nehodlám, to je taky jeden z důvodů, proč se mi do toho vysvětlování nechce. A taky si říkám proč, když sem furt přesvědčenej, že to nepomůže ani naší Manece, pro kterou byl kabel napsán, protože mě o něj holt požádala.
Pokud ale trváte na tom Vašem nevěření, tak dejte vědět a já se, ač nerad, do toho rance pustím a buďte si s Jozkou oba jistí, že budete valit oči, neb to vezmu od lesa a nevynechám ani RVHP, tušíte -li, jak ta vzájemná pomoc vlastně v reálu skutečně vypadala.
Re: Jozka:
Když holt chleba, tak co Vám brání se do mě pustit. Zkuste mne poučit, jak to bylo na velkých stavbách na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a já Vám slibuju, že Vám odepíšu, ne hned, ale odepíšu.
… kdybych kabel pojal něco jako technickou zprávu, měl bych od Lexe i Jozky pokoj, jenže zase třeba Manca by z toho měla úplný h…. .
Odpusťte, vážený příteli, že jsem poněkud retardovaný – vaší terminologií „nechápavý“ – přesněji, že jsem z vašeho textu nepochopil a píšu jen svůj výklad.
S vaší charakteristikou mé inteligence v podstatě souhlasím. Ale možná, že to není ani tou inteligencí, ale tím, že my, „tresťáci“, jsem suchopárové, že my se musíme podřizovat přesnosti. Včetně vyjadřování popisu sdělovaného.
Jinak je tomu u „krasoduchů“, pro které jsou z metod vyjadřování na prvním místě fabulace a hyperbola.
Jinak – naše diskrepance /moje diskrepance/ vůči vašemu textu byla vyvolána vlastně jen a pouze tím, že – jednak – jozka popsal naprosto explicitně, jak to se sítěmi na stavbách má být, jednak v důsledku toho, co jste doslovně napsal v komentu jozkovi – cituji – „Myslel sem, že píšu jasně, jak vidět, nepíšu, neb ten pudl spočíval opravdu JEN v tý rozdílný pracovní době, kdy se strojníci a THP na stavbě zkrátka nepotkali!!!“
Samozřejmě, že vaše díla zde také rád čtu – jako Maneca a další zástupy vašich obdivovatelek. A také chápu, že ony se na ta dílka dívají jinýma očima – že ony to čtou pro ty „krasoduchy“, které je hladí po srsti.
Já vedle toho nemůžu nevidět i racionální jádro těch textů, včetně jeho souladu s realitou.
Ještě jednou, odpusťte.
Jo, vlastně, když jste mne „donutil“ si tu vaší povídku přečíst znovu, jsem si uvědomil, že jste tehdy na té stavbě „škubli“ zřejmě tentýž kabel, jako ten náš bagrista v Porubě 1986…..
Málem jsem napsal, že jste byli asi „primáti“, ale správně to bude asi tak, že vám zřejmě náležel v tom škubání strategického kabelu mezi Berlínem, Prahou a Moskvou PRIMÁT.
Ostrava byla zase až druhá…
… a teď babo raď, žejo?
Kopal jsem nad sdělovacími kabely ručně, s partou cigánů, celý měsíc. Říkalo se tomu letní aktivita. Byl jsem v 77-82 student strojárny a podařila se brigáda ve Vítkovicích, dostal jsem na výběr mezi karuselem a liniovou stavbou. Vyhrálo venkovní prostředí. Kopalo se kolem staveniště vítkovické sportovní haly, od hotelu Atom k zastávkám tramvají. Káblů jak ruka byl dostatek a průserů taky. Už tehdy jsem si říkal, že do provozu nejdu, zodpovídat za lidi není nejlepší práce. Tlačil jsem se k projektům už před vojnou a povedlo se. Sice jako projektant jsem první na ráně, když něco nejede, jenže jsem pevný v kramflecích a nikdy na mě nic nedopadlo.
bať, bať
blbisi, ta moje poznamka nemela znamenat, ze vam neverim nebo vas chci shodit, ostatne, jeji prvni veta takova jaka byla.
Zakladni zakon kazde stavby, tim padem velke si kdysi prevzala do sve reklamni kampane Toyota…
… vím,
ale co je to platný když shodil, neb ste reagoval na týpka s více jak 50 letou bezprůserovou praxí. Mělo Vám z textu dojít, že to nebyl můj průser, jinak bych se asi o něm zmínil, nemyslíte? Problematiku s podzemníma kabelama sem považoval v „Kabelu“ za loženou a vzhledem k „literární“ zkratce tedy nadbytečnou. Si buďte jistej, že ste mě s tím Vaším „jednoduchým sledem otázek nemile překvapil a rozhodil. Napíšu Vám tedy i „B“ o tom kabelu, tedy někdy a slibuju, že Vám obzory rozšířím ještě víc.
Tohle je trochu k tématu.
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/praslavice-bunkr-obri-telefonni-ustredna-studena-valka.A220611_669168_olomouc-zpravy_stk
OK!
Špica.
Jednu tu zesilovací stanici mám za barákem. Do roku 2004 nikdo nevěděl co tam je. Kolega z práce co dělal u Vojenských staveb, mi říkal že nebylo znát co staví, že to byl objekt hluboko v zemi. Dneska z toho staví kryt pro pracháče, takže tak.
Jo.
Třeba Harfyton“ o jedenáct minut po vás – viz výše…..
A jen tak na okraj – dovedete si představit, že by něco podobného mělo vzniknout u nás za Černochové a podobných exotů? Dovedete si představit tu neskutečnou korupci a škubání eráru?
Na všech těchto stavbách zvláštního určení, je strašně vidět jak byla ekonomika varšavského bloku, strašně robustní a výkonná. Nejsmutnější je že tyto projekty byly stavěny z donucení, jako odpověď druhé straně a tím pádem za nedostatek spotřebního zboží v socialismu můžeme poděkovat (částečně) protistraně.
Dnes stavět podobné projekty by bylo nemožné. Kam se hrabou F-35.
Nejsem si jist, zda ekonomika celého varšavského bloku, ale na lince SSSR – ČSSR – NDR určitě. Kdo to přišel s politikou „uzbrojit Východ“ – Raegan? A více méně se mu to povedlo. Nastoupil pád, Gorbačov, rozpad a odevzdání se Západu.
Tak už máme, co jsme chtěli…..
Pozlátko a barevné obaly na všem.
Pamatujete, jak jsme tehdy šilhali po výlohách západních obchodů /z obrázků/, jak jsme prohlíželi ty „Neckermanny“, „Burdy“ aj., kdo sehnal bony, koupil v Tuzexu čokoládové Benco a jiné pěkně zabalené věci, které jsme v našich obchodech neměli.
Teprve dneska vidím, jak je to všechno falešné. Procházím Billou, Albertem, Penny, Lidlem a skoro nic nekoupím. Kromě základních potravin. Co z těch barevných výkřiků člověk potřebuje? Co ale oceňuju, je výběr zrnkové kávy. Od převratu jsem kupoval rozpustnou, patnáct roku Nescafé, pak Jacobs. Teď druhý rok vařím v kávovaru zrnkovou. Mám vybráno pár značek, vévodí asi Davidof. Ale ne jenom.
Člověk v stáru by si měl dopřát to nejlepší.
Pamatujete, kolik roků jsme pili jen Standard, umletý na mlýnku v každé „sámošce“? – aniž sebemíň snižuju jeho tehdejší kvalitu, ne tu dnešní.
No já Standard nikdy nekupovala, Fénix se myslím ta káva jmenovala. Ale je možné, že byla v obchodech až někdy v 80. letech.
A pamatujete? Balíček původně stál osm a pak to zvedli na 12. Jenže používali už natištěné obaly s cenou 8 a žertem se říkalo, že to je pro prodavačku, aby věděla, kolik vrátit na dvacetikorunu.
No jó, vlastně.
Jo, bezesporu souhlas. Ty mlýnky v každé sámošce, tak ty mne vždy strašně lákaly tou vůní toho Standardu. Byl to od pohledu bytelný stroj.
Taky se dost kšeftovalo s východníma němcema, při těch různých výměnných pobytech. Dobře si pamatuju kolik sestav Tera-Vari odvezli a to tak že rozebraný malotraktor zaskládali za hromadu hudebních nástrojů. Celníkům se to nechtělo přehrabovat tak to vždy prošlo.
No a zrovna kafe je symbolem vykořisťování třetího světa, kde tato plodina se pěstuje. Ceny za produkty nejsou spravedlivé, jinak by se Evropané nedoplatili, stejně jako dodržování sociálních a environmentálních standardů při produkci je mizivé . Často se využívá dětská práce , ničí se životní prostředí, zaměstnanci jsou vykřisťováni a mizerně placeni. Mezi další produkty, které odporují férovému obchodu jsou ty často citované banány, dále kakao, bavlna, cukr, čaj a květiny.
kočka a Petra
Holky, docela sedím na pr..li, že sobota večer a vy čtete tady nějaké vzpomínky starého „zbrojnoše“ /starých zbrojnošů/.
Ale potěšilo.
Kočko, jo, pamatuju i ten „Fénix“, ale přiznejme si, že standardem by „Standard“.
„Luxusní“ byla „Extra speciál“ – 100 gr. mleté kávy ve žluté, přesněji béžové plechovce s hnědými kávovými zrny a nápisem v zeleném poli, obsah pod tenkým plechem, který se musel odříznout, jinak víčko z PVC.
Petro, asi jste „mladší kus“, káva Standard stála v šedesátkách i sedmdesátkách dvanáct korun za 50 gramů. Osm „kaček“ stála přechodně někdy v druhé polovině sedmdesátek, pak ale už zase dvanáct.
Když si člověk představí, že kilo té kávy stálo tenkrát, když byla průměrná mzda někde kolem dvou tisíc čtyř set , 240 korun!
Pravda, pravda, kubík plynu stál 50 haléřů, jedna kilowathodina elektriky kolem třiceti haléřů /bez dalších plateb, jen pakatel „za elektroměr“/, kubík pitné vody včetně stočného jednu korunu, dětské potřeby, oblečení a obutí „za hubičku“ …. Tak nám ani to kafe nepřišlo předražené.
Všechno je dneska tak nějak lepší – tedy podle ceny.
Ale co už!
No my ted nasbírali hodně hub a já už odpočívám od neustálého krájení a tak mám čas na čtení Vidlákova webu 😉 .
Jinak tu kávu v béžové plechovce si nevybavuji. Fénix ano, protože kolegyně v práci jiné nekupovala a nepila a my se střídali ještě s jedním kolegou a doplňovali zásoby.
Kočko,
dejte do vyhledávače text káva extra speciál 100 gr. plechovka obrázky
a pak po načtení srolujte kousek dolů, tam je uvidíte. Dal bych přímo link, ale na ten obrázek je link na deset řádků….
Ty houby trochu závidím, i když jen trochu, byl jsem s kamarádem asi před deseti dny a nasbírali jsme deset kilo „praváků“. Dvakrát smaženice, něco se rozdalo, jinak usušilo na silonových sítech.
Jenomže jako „monokultura“ to není na polívku nic moc. Snad se ještě podaří nějaké kováře, ale především čekám, že musí začít růst „suchohřiby“ – správně „hřib hnědý“ – Boletus badius https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99ib_hn%C4%9Bd%C3%BD
Ten je do sušené směsi absolutní hvězda.
Kolik jste toho nachamtila?
Lexi, při tom vzpomínání mě napadají dvě písničky. Jednak Nohavicova „Já si to pamatuju“ a potom jedna archaická vykopávka „Mámo, ty víš jak lidskou paměť léta klamou.“ Chtěla bych, abych mohla pokaždé tvrdit, že si to pamatuju, ale už jsem se mnohokrát přesvědčila, že často mou paměť léta klamou. Ach jo.
https://www.youtube.com/watch?v=ewUTR20EWts
https://www.youtube.com/watch?v=446m7JWrf54
Tak u toho Jarka Nohavici raději tohle – https://www.youtube.com/watch?v=H1sB5hcziMM
a ještě stovka dalších balad….
Zdá se, že Ivan se rozhodl před zimou přitlačit na pilu.
Ruské jednotky údajně zničily dvě lodě ve vodách Oděsy salvou DBK „Utes“ a „Bastion“ z Krymu. Jeden se nacházel na nábřeží přístavu tohoto města a druhý byl na nábřežní zdi, v době úderu se vykládaly rakety a granáty.
Za poslední týden je to čtvrté a páté plavidlo zničené v Černém moři.
Dříve bylo oznámeno, že během NWO večer 9. října zahájily ruské jednotky raketový útok na obchodní námořní přístav v Čornomorsku (Iljičevsk). Do útoku na přístavní infrastrukturu a lodě zapojené do překládky vojenského nákladu byl zapojen operačně-taktický raketový systém Iskander-M (OTRK), který se nachází na Krymu.
Přílet balistických raket dopadl na 4. kotviště přístavu, kde se v té době vykládala kontejnerová loď Shui Spirit pod vlajkou Panamy, která přivezla zbrojní náklad. Po příjezdu vypukl velký požár doprovázený sérií explozí charakteristických pro sekundární detonaci munice. V Oděse byly jasně slyšet. Kromě plavidla byly poškozeny také dva čluny Námořní stráže Státní pohraniční služby Ukrajiny a sedm vojáků bylo zraněno.
https://topcor.ru/52421-esche-dva-sudna … stion.html
Přeloženo do češtiny – Ukři zabavili jednu loď z Afriky, která si dovolila připlout do Sevastopolu. Ivan začal likvidovat lodě, které nejsou registrovány ve státech sdružených v NATO. „Zatím“.
dík za link, početl jsem si…
myslím link níže, na vlka
Re: Ládik!!!
Ty nečteš v sovětštině?
Ne tak rychle.
Pro zájemce o válečné dění na UA poměrně vyvážený článek z polského tisku. Neboli shrnutí bojů letošního léta.
V češtině na Kose.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/11/ruska-letni-a-podzimni-ofenzivni-operace/
Už jsem to psala dřív, ale znovu – kdykoliv se vyskytne politická krize, začnou se objevovat na youtube dobré filmy, které se obvykle musí platit. Teď už musí být hodně zle. Na youtube je film Glenn Miller Story s Jamesem Stewartem. Ten tu už nebyl snad patnáct let.
https://www.youtube.com/watch?v=WvJnqhsooYQ
Tak zase misinformuju. Omlouvám se. Ten odkaz je na film Glenna Millera, Orchestra Wives. Nic nového.
Jaj, tak to se povedlo – možná, kdyby státní orgánové, co se teď vozí po panu Jandejskovi nějakou z mnoha kontrol radši přesměrovali k panu velkomožnému progresívnímu Čuprovi a včas dohlédli na jeho Rohlík, tak by bývali lépe udělali:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-veterinari-objevili-v-klobase-z-rohliku-listerii-40492420
Kdyby něco našli v Rabbitu, tak už jsou všechny provozy zavřené, všechny zásoby bez náhrady svezené k likvidaci a pokuty (taky k likvidaci) udělené – ale Rohlíček se oklepe a bude trávit zákazníky dál. No, to je vlastně i chvályhodný výsledek. Kdo nakupuje u mlamojů, nic jiného si nezaslouží. Ať jim chutná, lepšolidem.
Senátor Fischer lomí rukama nad slabou armádou
09.10.2024 19:35 | Monitoring
Stav zajištění obrany ČR podle předsedy senátního výboru pro obranu Pavla Fischera (za TOP 09) „není dobrý“. Máme málo vojáků, chybí munice, vojenská technika – a je potřeba „modernizovat infrastrukturu i pro jednotky NATO, které se přes naše území ve velkém přesouvají dále na východ“, sdělil Fischer na svém facebooku. Investice do obrany ve výši 2 % HDP označil za nedostačující.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Senator-Fischer-lomi-rukama-nad-slabou-armadou-762975
Kolik techniky jsme zanechali nejen u Kábulu, kde se bojovalo za Prahu?
Jak moc vojenské umění přišlo o rychlost manévru? Po prvním týdnu bojů během operace Mír pro Galileu stály tanky IDF na předměstí Bejrútu. OOP neměla čím tanky zastavit. Po prvním týdnu letos v říjnu jsou IDF asi dva až tři kilometry za hranicí na úrovni prvních libanonských pohraničních obcí. Jen několik speciálních jednotek se dostalo dál do vnitrozemí. A stříšky na tancích už IDF má taky několik měsíců. Pokud budou chtít obsadit celé území jižně od řeky Litání, bude to mnohem náročnější než si mnoho novinářů a českých diskutérů na Idnes myslí.
Nemožné se stalo skutkem. Terorizmus už NENÍ terorizmus. Akorát nám slovenští soudruzi lehce pozapomněli sdělit, kterým slovem nám dovolí označit pokus o vraždu premiéra střelnou zbraní.
Bude to přestupek s pokutou ve výši jednoho minimálního měsíčního platu, anebo rovnou vlastenecký čin?
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nejvyssi-soud-nevidi-v-atentatu-na-fica-terorismus-pise-slov/r~57fd1802863211efbeca0cc47ab5f122/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-5&utm_campaign=Aktualne
Targus: V tomhle případě se to dá považovat za terorismus, když prý atentátník byl rozhořčen politikou vlády, ale každý atentát jim být nemusí. Pokud by to spáchal třeba někdo duševně nemocný, který by se o politiku nezajímal a chtěl se jen proslavit. Co čekat, když se s pojmy v establishmentu žongluje, jak se to hodí.
Re: Manuel
Ficovi napumpovali břicho olovem. Koně se přece taky střílejí.
Soudruzi rozhodli, že terorismus to nebyl.
Konec, tečka.
Vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Vrátím se k přehradě Nové Heřminovy.
Dal jsem si tu práci a v Mapách.cz jsem obtáhl plochu, kterou by řeka Opava a její přítoky nad hrází odvodňovaly. Vyšlo mi cca 250km2.
Kdyby za deštivý časový úsek napršelo 200mm srážek (napršelo ale 386 na hřebenu, na Rejvízu 340… nechci být maximalista) a plocha povodí již byla nasycena, přiteklo by do přehrady 50 milionů m3 vody – třeba v průběhu 3 dnů. Přehrada má plánovaný objem 16 mil.m3 – mohli by třeba dopředu odpustit 6mil.m3 už 1 dnů dopředu podle předpovědi s. Honsové.
Mám dotaz: myslí si někdo, že přehrada NH by zachytila takovou povodeň a ochránila Krnov a Opavu? (jen připomínám, že v dolní části Krnova se připojuje Opavice s podobným povodím, na které žádná přehrada není).
Re: Ládik!!!
1/ musíš pracovat s faktorem času. Není to nic složitého, soudruzi soudní znalci by se ÚPLNĚ spokojili s fyzikálními rovnicemi pohybu hmotných bodů ze 7. třídy někdejší ZDŠ.
2/ Pokud chceš zůstat v rovině gaučového vodohospodáře, musíš provést úplně stejný odhad na území POD přehradou a odhadnout velikost stoku tamtéž.
3/ Následně by asi byl nejlepší předem zhotovený teoretický graf průtoku vybraným rizikovým místem – třeba nějaká oblíbená knajpa v Krnově.
4/ Podle predikovaného průtoku v dané lokalitě bys pak mohl řídit upouštění vody z vodní nádrže NH. A teď konečně
5/ osobně bys vykonával pravidelné a časté kontroly výše hladiny ve všech nádobách tvé oblíbené csárdy – pardon, maďarština je náááramná zfíííně – tedy česky restaurace.
Když píšu ve všech nádobách, tak myslím ve VŠECH nádobách uplněcypeganc.
Takže domluvit odvoz – v případě povodní ovšem ODPLAV – z knajpy předem!!!
Teď vážně
– máš ponětí, jaký je max. průtok řeky do prvního, druhého, třetího povodňového stupně?
– máš ponětí, kolik může spadnout vody v oblasti nad Krnovem a Opavou, jejíž stok jde mimo hráz?
Pokud nevíš, kolik jsi schopen upouštět, resp. kolik poteče vody z míst pod přehradní hrází, je tvá úvaha o povodni poněkud na vodě.
Jinak přehrady mají sloužit ke zmírnění změny (delta) křivek průtoku, nikoli k jejich naprosté eliminaci. K tomu by bylo potřeba několika přehrad.
Vždycky to bude o hádání z křišťálové koule – kolik odpustit a jak rychle.
Představ si, oč veseleji by bylo v Přívoze a okolí, kdyby nebyly Šance, Morávka, Žermanky, Těrlicko… Zapomněl jsem některou?
Šance = 4x Novéheřminovy za sebou.
Re: Ládik!!!
Podle soudruhů jenom dvě.
https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/letter_il0801nove_herminovy/$FILE/infolist0801noveherminovy.pdf
https://www.pod.cz/stranka/sance.html
Ovšem budou ji stavět POUZE na poloviční kapacitu oproti původnímu záměru.
Bez dalšího komentáře.
Ovšem jak jsem už psal – záleží na množství a rychlosti spadu vody, max. průtoku na jednotlivých povodňových stupních a na časovém průběhu srážek.
Spadlo 380mm za 24 h na nasycenou půdu. Ale pršelo déle.
Stařec a rybíz aneb všechno špatný je i k něčemu dobrý
Zatímco naše Petra svoje pěstitelský neúspěchy s rybízem svádí na mississippský horko, tak třeba já to mám mnohem, mnohem složitější, neboť mí rybízový pěstitelský neúspěchy se vážou, a tomu asi nebude věřit ani naše Petra v daleký Mississippi, k čtvrtohorám!
Ano, praštil sem se při tý bouračce sice do hlavy, ale taky mám v lékařský zprávě černý na bílém, že „níže podepsaní lékaři NEbazírují na úplné duševní otupělosti ani vrozeném kretenismu blbíše“, takže ty čtvrtohory berte opravdu vážně, něco jako tutovku.
Takže jak ty čtvrtohorní ledovce se k nám plazily ze severu, jako Švédové ve třicetiletý válce, který brali všechno, co jim přišlo pod ruku, tak ledovce to měly úplně vopačný, protože to, co jim přišlo pod ruku při tom plazení, tak valily před sebou. Ty ledovce sebou přivalily všechen ten zvětralej prvo-až-čtvrtohorní nepořádek, kterej evidentně nechtěli ani v Polsku = a to je už co říct! A ták ho přivalily až na blbíšovy latifundie a co čert nechtěl zrovna tam, kde blbíš hodlal postavit barák a ta jeho životní souputnice chtěla mít zahrádku.
Bystřejším mezi váma asi začíná svítat a holt těm, kterým nesvítá, a nejsou z tý mí hypotézy chytrý, opíšu něco z wikiny o geotechnice a vono se to snad pak už trochu podá, takže:
“Geotechnika je spojení poznatků z geologie, hydrogeologie, mechaniky zemin a hornin, zakládání staveb a podzemního stavitelství… řeší stabilitu a bezpečnost staveb a základové poměry…“
Furt nic? No asi ste se měli taky praštit do hlavy, hned by se vám rozsvítilo. Co se dá dělat, pokračuju tedy ve výkladu. Hlavní je, že na to má nervy (jak píše) naše Maneca!
Asi všichni znáte pojem „eratickej balvan“ , ale spíš ho znáte pod označením “přemístěnej“, nebo taky “bludnej kámen“ a asi by vám měla docvaknout ona mnou již nakousnutá souvislost se čtvrtohorama a …a těm, kterým to fakt nebezpečně pálí, možná i souvislost s rybízem.
Jenže holenkové, blbíš to nemá jako třeba Ostraváci, který ten jimi vykopanej bludnej balvan umístili dokonce na piedestal, prohlásili ho za přírodní památku a za prachy k němu voděj turisty. Ledovec moc dobře věděl, že blbíš je skromnej stařík a že na něm každej může štípat dříví, a tak mu prostě přivalil to “eratikum“ na jeho pozemky a protože to byl zlomyslnej ledovec, tak mu ty bludný balvany po parcele chaoticky poházel. A aby to neměl blbíš jó jednoduchý, tak ty švédský valouny zahrnul sebou s těma balvanama přivalenýma sypkýma zeminama, který sou typický právě pro období čtvrtohor. Takže blbíš dodnes ví kulovaný, kde se pod zemí co vyskytuje a nachází. No a co nenatropil ledovec, tak to dorazila obyčejná voda, která, jak známo, pokud nemůže někam v pokoji odtýct, tak dělá skoro vždycky neplechu, tedy pokud ovšem zrovna nevytvoří třeba Slapy, Rožmberskej rybník, Máchovo jezero, a tak podobně.
A protože blbíš tý vody na parcele měl a furt má habaděj, tak když je na deštivý srážky jó bohatej rok, sou na jeho latifundiích regulérní bažiny a malá vodní oka. Když je na srážky slabej rok, tak voda se drží těsné pod povrchem, ale furt platí, že podzemní vody má blbíš habaděj. Takže si asi umíte představit, co dokázala voda na nepropustným podloží s těma sypkejma zeminama za tisíce a tisíce let, co je sebou přitáhly ty Švédové, nadělat za paseku! Ten z vás, kdo tipuje, že bahno, má bingo.
No, a pokud někde sou takovýhle geologický poměry, tak každej normální člověk, natož stavař, uteče. Soudím, že podobně by to měli mít i zemědělci spolu se zahradníkama. No, a pokud nejste normální, tak byste měli trochu rozumět hydrogeologii, nebo aspoň dát na selskej rozum. Ale hlavně byste tomu měli dát móóóře času. Jak říkával můj táta svým pacientům, že:
… „všechno chce svůj čas“
Než sem se odhodlal kopat základy baráku, musel sem těm bažinatým latifundiím doslova vyrvat ze chřtánu kus placu pro náš barák důmyslným odvodňováním. Ani se neptejte, co všechno sem musel udělat, ale věřte mi, že mi to trvalo celých dlouhých !!! 5 let !!!
No, a když sem po tom odvodňování dostavěl konečně barák, tak přišel takhle na podzim můj švagr a přinesl tý svý sestřičce, s kterou sem měl už malý děti, dvacet rybízových stromků a keříčků. Ona je od něj radostně s úsměvem převzala, pak se otočila ke mně a už bez úsměvu přikázala:
“Jdi na zahradu a vykopej dvacet děr pro tenhle rybíz… příští rok bude marmeláda“
a panovačně ukázala na místo, kam ty rybízy chce.
S hrůzou sem se podíval tím směrem, neboť to ve mně ihned vyvolalo ještě živý vzpomínky na ty čtvrtohory, ledovce, bludný kameny, letitý odvodňování s nekonečnými metry trubek a štěrku, kterým sem to bahno nahrazoval. Ale vykládejte to tý, který sem před úředníkem podepsal, že s ní vydržím dobrý i zlý. No, řeknu vám, že toho bylo hodně, na co sem tehdá pomyslel, například při pohledu na švagra dokonce i na vostrej kuchyňskej nůž. Jenže tehdá sem ještě nebyl oním moudrým vetchým starcem co teď, zato sem byl mladej, blbej a plnej síly, co by se s ní daly hory přenášet a… a tak sem se mlčky podvolil manželčinýmu příkazu a mezi zuby procedil:
„Pro mě brnkačka!“
Až po chvíli mi došlo, že narazila kosa na kámen. A taky že jó. Marně sem si namlouval, že ten ledovec přece nemohl zanechat ten sebou přivalenej bordel zrovna tam, kde mi bylo poručeno kopat těch dvacet jamek na rybíz.
A protože je blbíš vod přírody filuta, tak aby se nedřel s krumpáčem, zašel do dílny a svařil si ze starejch cirkulárkovejch pilovejch kotoučů něco, čemu se říká ruční zemní vrták. Furt sem si namlouval, že s ním vyvrtám jenom malinkatý dírky, asi tak 30-40 cm do hloubky, fláknu do nich ten rybíz, přihrnu ho a ta brnkačka bude hotová!
Holenkové, opak byl pravdou, ten ledovec do těch manželkou určených míst pro rybíz navalil snad celý čtvrtohorní svinstvo, co nechtěli v tom Švédsku ani v Polsku, prostě celý pole bludnejch balvanů. Kam sem se pokusil zavrtat, tam vrták narážel na nepřekonatelnej odpor šutrů. I těch 30cenťáků bylo pro mě nedosažitelných, asi jako Macocha. Když už sem se marně, snad už po stý, na různých místech pokoušel vyvrtat těch dvacet rybízových jamek, začalo mi bejt jasný, že k rybízu přistupuju blbě.
Vyčíhl sem si proto jedno poledne a večer, kdy sem na tuty věděl, že manželka odjede na návštěvu kamarádek a že se tam dlouho zdrží a… a když skutečně odjela, zařídil sem si na ty dírky pro rybíz velkej traktorbagr JVC, že to udělám stejně, jako když sem zakládal barák, ale místo štěrku, drenáží a ták, že ty bagrem vykopaný díry jenom zahážu úrodnou hroudou, do který, jako třešničku na dortu, napíchám ty manželčiny rybízky… prostě brnkačka, to dá rozum!
Přijel traktorbagr JVC a v něm taky mlaďoch, s kterým sem si padl do voka. A když slyšel, co vod něj chci, celej natěšenej říká, že si ty vykopaný kameny odveze na zahradu. Tehdy byly totiž, pokud ste to už zapomněli, nebo ste mladý, v módě všelijaký skalky a solitérní zahradní objekty, ale já byl rád, že se těch šutrů zbavím. A tak milej bagrista začal kopat a… a vono ho*no, holenkové. Ta jeho lžíce vod toho traktorbagru prostě od těch šutrů jenom odskakovala, a když něco jako jó, tak od zubů lžíce odlítávaly akorát tak celkem solidní jiskry, což u kvarcitů je celkem běžná věc. S šutry však nepohnul!
A tak bagrista zvolil jinou metodu, metodu obkopávání, že pak prej ty v zemi uvolněný šutry jenom nabere a vyzvedne a bude to ta brnkačka. Jenže, holenkové, vono se to lehce řekne. Jak bagrista s obkopáváním šutrů pokračoval, tak se ukázalo, že nejde o kameny, ale o jeden doslova ukázkovej švédskej obelisk, kterej namaj na tom piedestalu ani ti po turistech toužící Ostaraváci! Vidina vlastnit obelisk, kterej nemá žádnej soused v širokým okolí, způsobila, že mladej bagrista úplně ztratil hlavu a hlavně soudnost, protože obelisk byl nad síly jeho i traktorbagru!
Abych řekl pravdu, já tu soudnost ztratil taky, neb veden příkazem:
“Jdi na zahradu a vykopej dvacet děr pro tenhle rybíz“.
tý, z kterou už sem měl tehdá malý děti a který sem slíbil, že s ní budu v dobrým i zlým, sem v duchu vyhlásil všem Švédům válku. Z mýho i z obličeje bagristy zmizely úsměvy a nahradily je nesmlouvavý, zarputilý, zabejčený, odhodlaný, tvrdý výrazy ve tvářích bojovníků, který byli rozhodnutý prolejt švédskou krev. Vůbec sme si nepřipouštěli, že balvan nad náma už dávno vyhrál! Nevyvedlo nás z míry ani stmívání! Naopak! Přitáhl sem z garáže staveništní halogeny a celej ten dobývací prostor řádně osvítil a boj se Švédy pokračoval nelítostně dál.
Když byl šutr celej obkopanej, tak se bagrista pokusil toho macka zespodu podebrat, zapřel o jeho spodek lžící, přidal plyn na maximum a… a málem se s celým traktorbagrem zřítil za tím šutrem do toho výkopu. Samotnej šutr se však jenom maličko zakymácel ve svým bahenním loži a svým pšouchem uvolnil ten po tisíce a tisíce let pod ním nahromaděnej děsně smrdutej bahenní plyn, až se nám z toho smradu udělalo šoufl. Kecám, špatně se nám udělalo hned po tom, co sme poznali, že to nebyly Švédové, kdo cedil krev, ale my, protože jak sme ten šutr zuřivě obkopávali, vytvořili sme regulérní rybízovej dobývací prostor né nepodobnej těm v prodkrušnohorský pánvi poblíž Mostu.
Přál bych vám vidět naše zděšený obličeje, když sme se na sebe podívali, ten úlek, to zklamání, že žádnej šutr na skalce nebude, že žádnej rybíz nezasadím, že sme rozkopaly úplně všechno, co pracně po ta dlouhá léta, co sem stavěl barák, přeměňovala (kdo ví jestli ještě) moje žena v zahrádku!!!
Když nám to konečně došlo, tak právě v tom okamžiku tmu rozčísly světlomety manželčina přijíždějícího auta a…
Co vám budu vykládat!
Vystoupila, přišla na samej okraj tý bezedný propasti, která ještě ráno byla její piplanou zahrádkou. Myslím, že se i do tváře musela štípnout, neb nevěřícně zírala na tu námi napáchanou spoušť, lapajíc po dechu téměř neschopna řeči. Pak se podívala na bagristu, pak dlouze-předlouzte na mě, na sucho polkla a… a pak už jen tiše hlesla:
Jste oba vůbec normální?
Pak se už jenom smutně pomaloučku otočila na patě a mlčky jakoby v transu odcházela z toho dobře osvětlenýho rybízovýho dobývacího prostoru někam do dálav tmy.
P. S.
… ale zase se říká, přátelé, že:“všechno špatný je i k něčemu dobrý“. Mohu vás ujistit, že vod tý doby žena nechce, abych cokoli sázel nebo jinak se aktivně projevoval na její „zahradě“… no zahradě, spíš záhonku.
P. P. S.
… a když někdy příde řeč na marmelády, tak o tý rybízový, kterou všichni máme moc rádi, nepadne ani slovo. Taková je nepsaná dohoda, protože rány nejsou dosud zhojeny.
P. P. P. S.
a teď čtu zase toho našeho Jana z Povidlákova, že prej:
“ Blbíši, jenom jestli jste na ten plevel nešel nějak moc odborně?”
… no nezabili byste ho?
Blbíši, blbíšku, při čtení jsem se chechtala až mi tekly slzy. Tahle vaše perla by měla jít jako protiváha na hlavní stránku. Sem na Tribunu zabrousí jen někteří.
Snad to Povidlovy Jenda uvidi! 🙂
Vidí, ale až nyní, a až dopracuje v práci a dochechtá se může se pokusit přečíst si to pořádně a přidat neunáhlený rozbor situace. Zatím to vypadá, že, pan kolega Blbíš neměl pozemek odvodňovat, ale vsadit buď na lekníny nebo rýži 😀
… panáček asi není ženatej, žejo?
… a sou mu volný trenky, žejo?
Ale jo, ženatý jsem již po dvě dekády. Akorát, když se na mě moje paní a majitelka obrátí s nějakou obdobnou činností k artróze se přidá i nedoslýchavost a „KOPR“. [1]
Pokud to nevyšumí samo, potom jsou do akce stejně povolání obvyklí strůjci takové situace (tchýně, vždy v pozadí), a jelikož tam co do obliby nemám co ztratit, je to vyřešeno.
[1] ku*evský odpor k práci
Vy holt KOPR a já zase bagr!
Řeším vždy všechno komplexně jedním šmahem, proto sem taky nikdy nemusel řešit ty Vaše tchýně… ale na to jednou taky přídete… tedy možná!
Komplexně jsem tak vyřešil, aby mi o zahradě nerozhodovala tchyně. Její pěstitelské „úspěchy“ a překombinování zahrady v podivný kýč (o jehož dokonalosti se ale nesmí pochybovat) mě utvrzují ve správnosti mého postupu.
Přeci jen jsem z vesnice a ona s manželkou Pražandy (a já nejsem tyran, má svůj okrasný zahradní koutek, který si zařídila s maminkou, kde soudím, po vykopání několika jam v našem podloží (navážka+jíl) jim došla chuť a síly pokračovat).
Moje užitkové stromy, pokud je nepostihne mráz, budí obdiv jak úrodou tak kompozicí. Ale pro každý stromek jsem vykopal metrovou jámu a tu vyplnil vodou s rozpuštěnými hnojivy (NPK,+Mg, B aj.) a po zasáknutí pak kvalitní zeminou/kompostem. Škoda, že nelze vkládat fotku.
Když chlap řekne, že něco udělá, tak to taky udělá a není třeba mu to co půl roku připomínat.
Tak za pár let možná.
<"…Sem na Tribunu zabrousí jen někteří."
… a to je dobře, nebo špatně, Petro?
To, kolik lidí si přečte váš příspěvek nebude mít sice vliv na cenu chleba, ale je dobře, když pár lidem trochu rozjasníte den. Čím více lidem, tím lépe. Ale rozumím i tomu, že někdy méně lidí je lépe. Míň lidí znamená i míň trollů, tudíž prostředí, kde se dá snáz dýchat.
Blbíši, opět jste nezklamal a zpříjemnil mi noční nespavost. Díky za to vaše psaní.
Blbíši, díky! Zase jste mě rozplakal! Pište, prosím, častěji, krásný den!
To je mi líto, Martino.
Proč? To bylo od smíchu! Mám Vaše „Starce a…“ moc ráda a neumím Vás tak hezky pochválit jako Petra nebo Maneca a další.
Jsem ráda, že jste po té Vaší nehodě v pořádku a toho Vašeho přítele je mi moc líto! Mívám to podobně jako Vy!
Pripominate mi akci „Praskla voda“. Ne, tu, po ktere jsem vezl maji samodruhou drahou. Ale tu, kdy nam dali povel „praskla voda do arealu, prijedou vodari a budou hledat, predejte jim data“. I my jim predali data o trubce. Vodari nasadili mikrofony, nahodili techniku, zmerili, spocitali a ukazali do mapy. Na misto, kde za ta leta nad vodovodni pripojkou vyrostly domy a za nimi zahrady se zahony, skalkami a anglickym travnikem. Na jednu takovou nestastnou vjel traktorbagr mne uz dnes nezname znacky a vykopal tam jamu o rozmerech dodavky a nasel rouru. Neposkvrnenou. Vodari se dusovali, ze jim to tak vychazi, my nad vykopem dostali dotaz, co jsme jim to vlastne dali a pred ledovym vrazednym pohledem majitele byvale zahrady ustoupili do kanclu kontrolovat data.
Kdyz jsme je kontrolovali potreti, zazvonil telefon. Kolega ho bral tresouci se rukou v predtuse, ze to je majitel byvale zahrady a nabizi dve lopaty, abysme tu diru sli zahazet. Byl to jiny nas kolega. Suse nam oznamil, ze se vodari preklepli pri zadavani nasich dat a ted to vyslo dvacet metru ZA zahrady a tam bagr po pul metru narazil na gejzir.
To, co nam tenkrat spadlo ze srdce bylo neco podobneho blbisovu obelisku. Nicmene te ulici jsem se pro jistotu jeste par let vyhybal.
Copak vodovodní přípojka, Jozko, to je brnkačka, ale možné že někdy napíšu, jak sem přerušil „červenej“ sdělovací kabel (tušíte-li co to je?) mezi Erichem Honeckrem a Gustou Husákem.
Vodovodni pripojka. Pro fabriku. DN200. Ja jen aby to melo ty spravny meritka.
Tusim. Jeden znamy takhle vzal „armadni“ kabel. Nastesti az v devadesatkach, kdy uz slovo „armada“ nemelo takovou silu.
A ja mam na svedomi jen vlastni telefonni pripojku v te dobe jeste nefunkcni. Sletlo se tam policejni auto, tri zluta auta a firma na opravu. Nas to stalo „jen“ pet tisic plus dvacet za bagristu. Pred triceti lety. Pak jsme uz byli paranodini a lezeli ve vykopu za bagrem celych zbylych dveste metru. Takze ten kabel k dalnicnim SOS sloupkum jsme uz nepretrhli. Co by se delo potom (v pomeru k te pripojce) si ani netroufam spekulovat.
Takže už se těšíme na vyprávění, „Jak Stařec přerušil „červenej“ sdělovací kabel „.
Nevím, jak to děláte, blbíši, ale po každém Vašem vyprávění nevím, jestli se mám dřív smát nebo slzet dojetím nad tou lidskou krásou. Ale vždy vím, že mám díky Vám před sebou krásný den.
Při čtení o tom Vašem boji se čtvrtohorami jsem si okamžitě vzpomněla na film Armagedon, ve které Bruce Willis vlastní nejvíc nejlepší na světě vrtací soupravu a partu věrných kamarádů. V tom filmu zachrání naši Zemi před zánikem, když se jim podaří vyvrtat do obřího Asteroidu, blížícího se zlověstně k Zemi, díru a umístit na dno jadernou nálož.
Tak si říkám, že Bruce Willis by to Vaše trápení vyřešil einszwei. Navrtal by 20 dírek, položil do nich malinkaté jaderné bombičky (stačily by bombičky velikosti bombiček do sifonu), no a bylo by vymalováno. Třeba by pak na těch místech rostl zmutovaný rybíz velký jako cherry račata.
Když já, Maneco, těm filmům nedám moc na frak. V kině sem byl naposledy na VŠ a to jenom proto, že se mi líbila jedna spolužačka. Vůbec mě nenapadlo, že může mladá hezká holka chodit do kina se dívat na filmy. Po tý zkušenosti sem už v kině nebyl, takže ani toho Vašeho Bruce s tou vrtačkou neznám.
Ale děti mě vždycky zavolaj k televizi, když je tahle scénka:
…„blbečkové“ viz 1:10 záznamu
https://www.youtube.com/watch?v=P0Tt7VUMLs8&ab_channel=Movieclips
No a pak mám ještě jednu oblíbenou scénku, na kterou mě vždycky k televizi zavolá pro změnu manželka, když dávaj tu její Pretty Women, když Julča Roberts pronáší tu nesmrtelnou hlášku:
…„svině klouzavý“ viz 0:30 záznamu
https://www.youtube.com/watch?v=eDXHVF15GIM&ab_channel=DanaSou%C4%8Dkov%C3%A1
… a to je asi tak všechno z toho Hollywoodu, co znám.
Potěšilo, blbíši, moc!!
Mám inverzní zkušenost. Barák máme na čtvrtohorní sopce, přes kterou se posouval skandinávský ledovec a jeho čelo zastavilo 800m od nás (měřeno vzduchem). Ze vzdálenějšího pohledu jsme na moréně. Ledovec periodicky sílil a tál a na našem pozemku udělal takový guláš, že podrobná geologická mapa je podobná barevné čočce. … Já měl za úkol zasadit jen 10 rybízů. Dalo se to krumpáčem v potu tváře udělat, ale marmeláda nikdy nebyla. Po 20 letech pěstování jsem je vytrhal – byly menší, než ty zasazené – a navíc obrostlé mechy a lišejníky – takové bonsaje. Taky už to nemusím opakovat.
Re: Ládik
Ten šutr je sice druhohorní, čtvrtohorní je ten bordel okolo čočky (asi natlačený ledovcem), ale rybízu to bylo evidentně ÚÚÚPLNĚ jedno.
Buďte rád, že to dopadlo takto.
Coby školák pamatuji prázdniny u prarodičů. Pracovní prázdniny.
Na zahradě za barákem byl tak tucet předlouhých řad, kde v tak dvoumetrových rozestupech se střídaly angrešty a rybízy. Dodnes pamatuji, jak sedávám na stoličce a trpělivě ten kulatej hnus češu.
Kdo to kdy dělal, tak tuší, jak dlouho trvá načesat bednu rybízu či angreštu. A že těch beden bylo.
Z něčeho se lisovala šťáva, ale většina se prodala ve výkupu, aby bylo na uhlí …
To znám důvěrně. Na chatě v Jeseníkách nasadili rodiče cca 40 keřů a ty jsme obírali (jako děti od cca 6 do 12-13 let) do výkupu. K tomu okopávání, pletí. Hned po rybízu následoval sběr lesních malin (5 Kč/kg) – to už ale byly peníze pro vlastní potřebu, ne do rodinného rozpočtu.
Toto byl jižní svah na hraně polabské nížiny, tam roste skoro cokoli …
Angrešt taky nee!!!
Ale rybíz mi nikdy sbírat nevadilo. Já ho nesbíral kuličku po kuličce, já odstřhával jeho „hrozny“ i s těma „větvičkama“, nebo jak se to, co spojuje ty kuličky do hroznů, jmenuje takovejma šikovnejma kleštičkama, podobně jako se to dělá s hrozny vinný révy. Pod keříčkem sem měl igelit, když sem keřík či stromek celej ostříhal, pak sem s keříčkem nebo kmínkem jen zatřásl a vono to všechno uštípaný spadlo na ten igelit a bylo vymalováno. Pak sem to v ve velkým sítu jen pořádně opláchl a pak pasíroval ve starý ETAě s takovou důmyslnou soustavou sítek, kde všechny stonečky, listy bubáky a slupečky z rybízu zůstaly a vytékala jen čistá šťáva . Docela pohoda, neb vidina marmelády vše přebila.
překvápko z Íránu
https://www.aktualnikonflikty.cz/viewtopic.php?p=404882#p404882
Čas, kdy může ještě Israel dostat rozum se krátí.
To platíme z našich daní
Letní škola kremace přilákala do Brna studenty z celého světa
Vladimír Klepáč
Dnes 6. 10., 8:24Brno
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-letni-skola-kremace-prilakala-do-brna-studenty-z-celeho-sveta-40491704#source=hp&seq_no=1&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Jejich starosti na mou hlavu.
Budeme za kremaci platit emisní povolenky?
Nebo:
Kompostování lidských těl je ekologickou variantou pohřbívání, legální je i v Evropě
https://wave.rozhlas.cz/kompostovani-lidskych-tel-je-ekologickou-variantou-pohrbivani-legalni-je-i-v-8708595
A „tohle“ to vede: https://www.muni.cz/lide/247563-kevin-alexis-andre-salesse/zivotopis
Vysavač grantů napříč Evropou, který nakonec skončil … tramtadaaa … v Brně.
Moc dobrý článek od policajta. Jako že poliše fakt nemusím. Vyšlo to na Kose, první díl sem dávat nebudu, zájemci si najdou sami.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2024/10/03/neco-o-policii-ceske-republiky-co-se-jinak-nedozvite-ii/
Vidíte. Potěšilo mě, že sem přes vyjebávání s policajtama dáte tohle. Mimochodem, má pravdu, náčelník. O to je to všechno děsivější…
Targu,
když jsem ten text někdy v září dostal e-mailem, napsal jsem tomu, co mi to poslal mj. tohle –
„Z textu -„Stačilo by všechny ty lehkoživky vyhnat z kanceláří do ulic a bylo by policajtů dost. Nyní jsou tam většinou jen podmíreční 30 kg. děti“ – tak tohle je typická ukázka argumentace policejního primitiva. Přesto vnímám, že to ten člověk myslí dobře, že má ty zkušenosti, vystihuje mnoho z problémů, kterými žijí výkonní policisté, nicméně jde fakt jen o zkušenosti „náčelníka OO VB“. Tím je velmi limitován.“
Tím „náčelníkem OOVB“ mám na mysli samozřejmě vedoucího obvodního oddělení Policie ČR. Což je opravdu „jen“ základní součást pořádkové policie v rámci „instituce“, a její vedoucí je nejnižší řídící funkce v hierarchii policie /pokud neberu v potaz „vedoucí skupin“ na odděleních a odborech vyšších organizačních článků policie.
Současný zákon o Policii ČR https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-273
o tom taktně mlčí /on vůbec víc tají než říká/, ale ve skutečnosti o PČR platí to, co říká zákon účinný do roku 2008 č. 283/1991 Sb. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-283
a to že – cituji – „V policii působí služba pořádkové policie, služba kriminální policie a vyšetřování, služba dopravní policie, služba správních činností, ochranná služba, služba cizinecké policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba.“ – což v podstatě platí stále.
Co tím chci říct?
Že Policie ČR je SYSTÉM, kde každý článek má své místo, své úkoly, kompetence a pravomoci, své priority i odpovědnost, a to vše v korelaci s těmi ostatními články, jejich úkoly, kompetencemi a pravomocemi, prioritami a odpovědností.
A že každý z nich má nekonečné množství problémů a těžkostí s plněním úkolů /ale také s vlastními lidmi/.
Ale je to jen můj poučený názor, který nikomu nevnucuji, a to tím spíš, že většina občanů vlastně z celé Policie ČR nic jiného, než ty pořádkové policisty ze „základních útvarů“, nezná, a vlastně ani ty ne, protože je vlastně ani nikde nevidí, a když už, tak jen jako když dvoučlenná hlídka v nejmodernějších škodovkách projedou okolo.
Zajímavá iniciativa
https://www.armyweb.cz/clanek/slovenska-sbirka-na-pomoc-rusum?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1371310&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Konkrétně na https://www.smilno.sk/#utm_content=card&utm_term=Smilno.sk&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
Nemyslím, že by těch pár euro nějak zásadně pomohlo, ale jako forma odporu proti Fialovému hnusu se mi to zdá jako dobrý nápad.
Posuďte sami.
Ještě banka
https://ib.vub.sk/pch/transparentne-ucty?iban=SK7802000000005024316758
Nevadí, že web té vesnice je v žluto-modré barvě?
„Prosím, podporme spolu utečencov z Kurskej oblasti ZBIERKOU PRE OBČANOV RUSKA – KURSK na nákup základných životných potrieb, oproti „zbierke-iniciatíve“ českého Fialu na nákup munície k pokračovaniu zabíjania sa Slovanov“
Co na tom není jasne?
A jste si jistý, že ty prachy skutečně přijdou lidem z Kurské oblasti?
Na webové stránky si můžu napsat cokoliv.
Třeba předvolební sliby nebo programové prohlášení vlády.
Realita pak může být poněkud jiná.
Má někdo z diskutujících info, jestli to skutečně jde tam, kde je to deklarováno?
PivoJ písal som na ruskú ambasádu v Bratislve, je to pravda….
Poslední dobou, když nemůžu spát, tak se snažím vzpomenout na to, kolik podniků zmizelo po roce 1990.
Ty co komunisti znárodnili a dál provozovali, byť pod jiným názvem. Ovšem s příchodem demokracie většina zmizela v propadlišti dějin. Ze svého okolí např. OP Prostějov, Železárny Prostějov, Přerovské strojírny, Technoplast Chropyně. Určitě mě doplníte o další a další podniky.
Porcelánka Thun v Klášterci nad Ohří letos skončila 😥
Ještě jsem si vzpomněla na Severku Cvikov.
Re: SO
Nechci vám do toho házet vidle, ale tady jste se netrefila.
Přerovské strojírny
http://www.pspmachinery.cz/
Hanácké železárny a pérovny
https://hzpr.webnode.cz/
Čímž vůbec nechci tvrdit, že všechno je cajk. Našla by se opravdu spousta dalších, které jsou zavřené, anebo je jejich výroba na jednotkách procent oproti minulosti.
Třeba brněnský Zetor, anebo ČKD Blansko…
Tesla Eltos, k.p., Tesla Elektronické součástky, k.p.
Kompletní likvidace včetně Tesly Rožnov, Piešťany, Třinec a Vrchlabí, dokončena do roku 1994.
Velice lukrativní části (jako např. obrovské centrální sklady součástek a ND pro úplně celou tehdejší jižní Moravu, dislokované přímo v Uh. Brodě a Jarohněvicích u KM), si za pakatele rozebrali noví „demokrati“ – včetně obrovských zásob náhradních dílů a stovek miliard součástek, které v mnoha průmyslových strojích a přístrojích, slouží dosud.
Jednoúčelové ND, skladované v Uh. Brodě, jako např. transformátory, celé osazené desky jako ND do spotřebky a TV, nebo i množství kvalitních sovětských, NDR, jugoslávských a polských polovodičů i zahraničních pasivních součástek (i ze západu), určených převážně jako ND do dovážené elektroniky, rozprodávala tahle „demokratická“ firma ETROS doslova na váhu.
U špičkových síťových a výstupních transformátorů s kvalitními plechy, nebo feritových impulsních typů pro televizory s inline obrazovkami, to bylo celých 10Kč/kg. Byly tam ve stovkách kusů dostupné stovky typů a druhů traf do elektroniky, vyráběné všemi podniky Tesly, od Vráblí přes Litovel až po Přelouč.
Špičkové nf nízkošumové tranzistory KC239F a KC309F (ostatně celou řadu KC, KCY, KF a KFY), nebo vysokofrekvenční typy a dvoubázové mosfety pro anténní vstupy televizorů a FM tunerů, prodávali za desetihaléř/kus a s výraznými slevami při odběru celého zataveného sáčku 100ks, nebo celé krabice 500ks, obsahující 5 sáčků a průvodní list s přesnými parametry konkrétní série.
Výkonové tranzistory KD602, KD607, KD617, KD711, KD712, KD503, KD15003 a celou novou průmyslovou řadu KDY se ztrátovými výkony od 35 do 250W v kovových pouzdrech, dříve nesehnatelné, se v roce 1992 prodávaly na váhu za cenu 100Kč/kg, přičemž takových výkonných tranzistorů vešlo do kila od 40 do 60ks.
Pytlíky se 100ks velmi slušně svítících LED diod typů VQA, dovážených předtím z NDR, rozdávali zdarma ke každému nákupu nad 100,-Kč.
Jen já s kolegou, pro náš tehdejší společný, již dobře rozběhnutý RTVS se stovkami zákazníků, jsme si odtamtud odvezli asi 12 až po střechu plných Favoritů Forman.
Převážně v těch jednoúčelových ND, ale i součástkách i těch transformátorech. Jednoduše proto, že zdrojové feritové trafo do výborného oravského Coloru 430, Vám tehdy nikdo nepřevinul, stejně tak např. s výstupním trafem do výkonových bloků rozhlasových ústředen a zesilovačů.
Občas Formany táhly zadní zástěrky po silnici a skoro se nedalo je řídit – protože náklad vzadu a ještě do výšky, vysoce přesahoval váhu motoru i celého předku vozu. Přední kola se sotva dotýkala silnice. My ten materiál v servisu dál zužitkovávali pro dobré služby českým lidem.
Jak jsme se později dozvěděli, tak vyšší desítky tun materiálu, které se neprodaly (tehdy všechno socialistické bylo fuj) skončily na skládkách v okolí, kam si místní pak chodili sbírat, co se jim hodilo…
……………………………….
Dodnes, po více než 30 letech, se několik firem v ČR stále zabývá „doprodejem“ těchto součástek, kterých mají v zásobách obrovská množství.
Republice byly jen v tomto jediném oboru, způsobeny tak obrovské škody, že je dnes nikdo ani není schopen spočítat. Konkrétní odpovědná osoba za tato rozhodnutí by jistě šla dohledat, ale co si na ní po tolika letech vezmete…
Bylo by to asi stejné, jako nařezat psovi až za 3 dny poté, co mi rozkousal boty…
…………………………………
Omlouvám se za předlouhý text.
Ještě dneska ve mně tahle vzpomínka vyvolává otřesné pocity – to když si vybavím, kolik lidského umu, práce, námahy i společných peněz, doslova zahučelo do hajzlu jen v tomto jediném oboru.
………………………………….
Myslím, že už tehdy začal ten sebevražedný trend, nevážit si výsledků práce jiných lidí a dávat přednost naleštěnému, blikajícímu pozlátku před nespornou kvalitou, zaručenou přísnými normami.
Kolik z Vás, má doma stále funkční a stále dobře sloužící, stavebnicové kuchyňské „roboty“, či mixéry a šlehače ETA?
Vysavače ETA? Pračky MiniRomo? Čerpadla Sigma? Zemědělci Zetory?
Kolik strojařů – živnostníků, má ještě repasované mašiny z kuřimské TOSky?
Kolik kutilů má ještě modré vrtačky s bohatým příslušenstvím z Narexu?
Kolika lidem doma reguluje topení čtyřcesťák se servem a regulátorem KOMEXTHERM?
V kolika ukutěných, nebo koupených mašinkách stále běží motorky z MEZu Náchod?
V kolika ukutěných cirkulárkách, bruskách, míchačkách, štípačkách dřeva apod. běží nezničitelné asynchronní motory z MEZu Mohelnice?
Kolik je ještě mezi lidmi svářeček z MEZu Brumov, které stále, třeba už 50 let svařují – a ne a ne se porouchat?
Ufffgrrhgm…
Komextherm… ten po revoluci zrestituovala rodina, jejíž dědeček měl na pozemku dílnu (fabričku?) na výrobu žebříků. Za to, že pokračovali, mohl tehdejší mistr a jeden ředitel, kteří restituenty přesvědčili, aby pokračovali… zaměstnali se tam celá rodina, i se chvíli snažili – pracovalo se na nových výrobcich, postavili novou budovu, byla to doba, kdy tu ještě neměli moc konkurence, jezdilo se po výstavách. Jenže… ten ředitel se trhnul, museli ho vyplatit, co tam byli mladí, ti utekli, a postupně fabrika vymírala. Myslím, ze hlavní důvod blížícího se konce byl, když jim zemřel tvůrce všech regulací, pan Kalla. A pak už to jelo.
Komextherm je regulační klapka. Proti regulačnímu ventilu dost rozdíl. Komexthermy se masově vyhazovaly a nahradil je Landis+Gyr a Johnson Controls. Dnes se vozí klapky Esbe ze Švédska.
Nemyslela jsem regulační ventily u radiátorů, ale regulátory (nebo aspoň tenkrát jim tak řikali), co se daly ke kotlům, které pak na základě třeba venkovních teplot a zadaných časů na hodinách – jmenovaly se RVT – dávaly pokyn k servomotoru a ke směšovačům. Ale Vy o tom samozřejmě víte víc, jste stále v oboru, já už si to moc nepamatuju, byla jsem tam někdy v letech 95-98 a ještě jen v kanceláři, takže už po těch letech asi píšu blbosti.
Re: Teco
Popsal jste nádherně jednu z příčin soc prc neúspěchu – nesmyslné bouchání náhradních dílů na sklad, jen aby se udržela výroba.
Kvalitu dílů nemíním nijak hodnotit. Stejně jako jejich technologickou vyspělost. A to z prostého důvodu – nejsem schopen porovnání, protože to je těžce mimo obor, kterým jsem se živil.
Btw. neuměl byste mi poradit, kde splašit schéma tranzistorového dotykového zapalování na dvouválcový motor? Pochopitelně s návrhem hodnot součástek. Mám naprosto nulové zkušenosti a takřka nulové znalosti. Tišťák si dokážu udělat, ale to je tak všecko.
Absolutně netuším, jak bych si takovou věc mohl sám odladit, aby to fungovalo a bylo to spolehlivé.
Na začátku 80. let jsem nutně potřebovala kolo, ale ty nebyly. Tak tatínek dostal nápad udělat ho z náhradních dílů. Asi půl roku to trvalo, když jsme někam jeli, tak vždy do obchodu pro cyklisty, tu měli to, tu zas ono, ale za pár měsíců jsem jezdila. Až do sametu. Pak mi ho ukradli, i když už nové kolo nebyli problém sehnat
Targusi, mrkněte na stránky firmy VAPE. Tam najdete, co potřebujete a hotové.
Re: Teco
S VAPE mám docela katastrofální zkušenost. Osobní.
https://web.litterate.cz/wp-admin/post.php?post=8143&action=edit
A co se týká cen, přitlačili na pilu opravdu rázně. Jejich zápalko na jednovál, které stálo docela nedávno dvojku, je dnes za sedm.
Hnus…
Ještě jinak.
Pokud namontujete dotykový tranzistorák, na první pohled není nic poznat. Dokonce tam můžou zůstat viset i ty původní kondenzátory. A po minimálním dílenském zásahu jedete na staré zápalko, takže vlastně vozíte rezervu sebou, což má taky své kouzlo.
A ještě jednou jinak – namontovaný tranzistor vám v podstatě odstraní pouze opal kontaktu, což mi úplně stačí. Jsem zastáncem co nejjednodušších řešení.
Svého času mi poslal jistý borec návod, jak udělat dotykový tranzistorák bez dalších serepetiček (byl to naddimenzovaný tranďák s chladičem bez dalšího smetí), ale přišel jsem o ten návod a sám si na to jednoduše netroufám.
Targus – klidně ty vidle hoďte. Vím, že PS Přerov jsou stále na svém místě, ale už to není takový gigant jako dříve. Je tam spousta menších firem , které vznikly z nějakého původního provozu. V loňském roce tam např. skončila slévárna. To samé si myslím, je i v Prostějově a Chropyni.
Re: SO
Samozřejmě. Konečným cílem je rozdrobení, protože malá konkurence se lépe ničí, anebo ochočuje jako subdodavatel.
Na doplnění: V Žiaru nad Hronom vyvinuli technologii zpracování bauxitu, při které bylo zachycováno gallium Ga v množství asi 4 tuny ročně, což bylo 10% světové produkce.
Kupovali to Japonci. V roce 1994 to nový majitel hliníkárny típnul. Na vysvětlenou: Pokud někde vidíte modrou nebo bílou LED diodu (pouliční osvětlení), její základní materiál je GaN (galliumnitrid). Popřejme alespoň jejímu autorovi Šudži Namaurovi
vše nejlepší k 70. narozeninám.
Šudži Nakamurovi, omluva…
Ladislav Jakl: Chystané memorandum o ČT a rozhlase je nebezpečné, ale skoro vůbec se o něm nemluví.
https://www.youtube.com/watch?v=QcxW9QLdrRA
Josef původní napsal:5 října, 2024 (20:17)
To v ČT a ČRo neuslyšíte
Proč?
Milan Markovič: O čem se MLČÍ 2024? …je ještě naděje? A v čem?
Zákony Bohatství
https://www.youtube.com/watch?v=j3yZFLp4xGg