Toho večera, kdy za mnou nečekaně přišli můj otec a můj děd, aby mne poučili o šesteru ušlechtilých způsobů a osmeru metod akceptace nesnesitelně rozjívených vnoučat, čehož se zhostili zdánlivě chaotickým výčtem eskapád mého dětství, proti nimž věhlasné Boříkovy lapálie jsou čítankovými příběhy ze života vzorných absolventů nedělní školy, seděli jsme s Hiroko jako už mnohokrát u stolu poznamenaného zálibou několika generací užívat jídelní náčiní i k jiným účelům než je doprava sousta k ústům, a svíce, která na desku stolu vrhala kolébavý stín, osvětlovala zákoutí pokoje stejně jako zář, linoucí se od krbu, v němž dohasínala hořící polena, měnící se ve žhnoucí uhlíky podobně tak, jako by jasné plameny mých osobních zážitků přešly do hasnoucích oharků vadnoucích a vyhasínajících vzpomínek, což je osud všech datových polí na externích nosičích, nejsou-li čas od času oživena magnetismem vhodné frekvence a intenzity, kterou může vybudit například nečekaná návštěva, byť by byla mimo aktuálně prožívaný čas a prostor, a tedy mimo dosah vnímání mé společnice Hiroko, která by ji ovšem v dané chvíli pro svou zaujatost nezaznamenala ani za okolností, kdy by řečená návštěva prošla fyzicky dveřmi pokoje a usedla za stůl, na němž hořela svíce, jejíž plamen se zachvíval v souhlasném rytmu se slovy, jež Hiroko pronášela, a v odmlkách čekal na závan mého přitakání, které bylo zároveň přitakáním oněm dvěma mluvčím, usazeným v nitru mé duše, blaženě naslouchající příběhům o rozbitém okně u sousedů, které dědeček dal opravit, aby mě ochránil před pohlavky od tatínka, o slepicích a kohoutovi, kteří vyplašeni přeletěli vysoký plot a babička je sháněla po celé vesnici, o praseti, které jsem vypustil z chlívka a ono se se vydalo do ulic a došlo až ke kostelu, o střelném prachu, který jsem vlastnoručně vyrobil z pokoutně obstaraných ingrediencí, i o několika hodinách napjatého čekání před chirurgickou ambulací poté, co jsem vlastnoručně vyrobený prach, nacpaný do kovové trubky, vlastnoručně zapálil, o ukradených lahvích za samoobsluhou, aby bylo na zakázané cigarety, a zatímco duše okouzleně naslouchala příběhům téměř zapomenutým, mysl třídila úvahy, které pronášela Hiroko o bytostné podstatě textů, do nichž autor vypíše to, co nalezne v zákoutích své duše, vždyť k jiné než k duši vlastní přístup nemá a vše, co napíše, má na sobě její otisk, a proto vše, co vznikne bez duše, je nutně škvár – a v té chvíli udeřila půlnoc a Hiroko se odmlčela.
Uchopil jsem číši: „Každá přítomná chvíle je prvním okamžikem zbytku našeho života,“ a pozvedl ji v ústrety sklenici, kterou ke mně vstříc nesla Hiroko.
„A každý text,“ pravila Hiroko a položila na svá slova zvláštní důraz, „každý text je autoportrét,“ a číše se potkaly.
Nad půlnocí se rozklenulo ticho a začalo sněžit.
—ﬡ—
Líbí se mi to . Sice pár teček a odstavců by tomu slušelo , ale dobrý . Patřím ke generaci která dokáže přečíst i víc než tři věty za sebou
Já tu absenci beru jako umělecký záměr a posselství, které jsem, pravda, ještě nerozluštila. Ani nevím, jestli se mi chce. Co by byl svět bez záhad?
Poselství! S Posseltem to nic společného nemá!
Už jsem vás jednou prosil, teď už jen doufám, že vás Zakladatel vykydá. Za tu bezohlednost si to plně zasloužíte.
Pardon, ne Anonym, to já.
To je dada, blbečku
Aničko, prosím, pište svou politiku pod politické články a nezaneřáďujte diskusi plnou svátečních myšlenek. Moc děkuji.
Bohužel jste mimo jako obvykle. Silvestra vlastně neslavím, čepičky nenosím, nevím kde bych přišel k monoklu. A opravdu nechci na této stránce pokračovat v podobné konversaci.
Hele, nepíše to Cibulka? Je to úplně stejně blbé.
Až zmíní siderické kyvadélko, bude to jasné.
Proč jste svou tvůrčí invenci pane A. Nulo nezakomponoval do textu českého autora? Nebylo by to vhodnější pro dnešní den?
Proč by to mělo být vhodnější pro dnešní den?
Re: Šumi
Protože toho vína bylo moc. Dnes už dvakrát zvracel.
Mě pořád nedochází, že jsem v první řadě Evropan, a až poté teprve Čech, který si klade tento den, mimo jiné, otázku, co přinese tenhle rok Česku. Kdyby aspon trochu toho vlastenectví.
Co je to vlastenectví? Jak ho projevovat?
Re: pavel
Vy máte pocit, že Boříkovy lapálie jsou dílem zahraničního autora? Můj ty Tondo kolenatej…
A těch tisíc obrazů DG?
Ty obrazy přece VŠICHNI (uplněcypeganc) nosíme v sobě, ve své paměti.
Proč?
Protože přece VŠICHNI dobře víme, že ti, které si DOBŘE pamatujeme, jsou pořád chytří, mladí a krásní…!
… tedy URČITĚ (už jenom) v naší paměti, že…
Mám-li sprdnout a urazit zakladatele, seškrtal bych to na polovic, protože to napsal sice krásně, ale ve stylu 19. století. Neboli ve stylu zmíněného Prousta.
Jenže to by pak nebylo dílko Nuly, nýbrž Targusovo výblitek…
P. S.: ta Hiroko je naprosto geniální! Netušil jsem, kolik významů umím nacpat do písmen J-a-h-o-d-a! (-:
(pro ty, kteří nechápou, vysvětlení zde:
Hiro (寛) + ko (子): Velkorysé, tolerantní nebo shovívavé dítě.
Hiro (裕) + ko (子): Bohaté či hojné dítě.
Hiro (浩) + ko (子): Prosperující nebo rozlehlé dítě (často ve smyslu velkého oceánu).
Hiro (宏) + ko (子): Široké, rozsáhlé nebo ohromné dítě.)
Musím vás zklamat Targusi. Včera nebyl žádný alkohol, ale práce. Proběhl jsem se na výhybkách při úklidu sněhu a večer unaven usnul jak mimino . Dneska jdu na noční, tak doufám, že si to nezopakuji.
A nemusíte mě Targusi poučovat. Bobříkovy lapálie samozřejmě znám. Např, tu, jak musí jít spát, ačkoliv si chce ještě chvilku hrát.
Kdyby děcka četla Malého Bobše a Timurovu partu, byla by snesitelnější a svět by byl lepší
Svatá pravda. Třeba jaký já měl šok z prvního dílu Harryho Pottera. Ty další už jsem ani neotevřel.
Západní kultura a životní styl je s naší nekompatibilní. Více to rozebral Michal Téra v knize Zapomenutý ostrov na 500 stránkách. Tak napíšu další novoroční heslo
Stop amerikanizaci
Pan Téra je génius a Zapomenutý ostrov neuvěřitelná knížka. Já ho četl snad tři měsíce a budu muset někdy ještě jednou.
Není to lehká kniha. Já to četla asi rok.
Ano, souhlas. Jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do ruky. Kniha Kyjevská Rus také velmi dobrá.
Re: Pája
Tak to jste první na světě, kterej se umí vožrat z práce.
To bych chtěl…
Sládkové v pivovaru jsou vosk?
Targusi mně se tam ten Proust líbí.
Jinak nemohl byste to vysvětleníí přepsat i pro úplné debily jako jsem já ? Absolutně nechápu.
Re: Tymák…
Mně se ten Proust TAKÉ líbí!
Proč?
Protože je krátkej. Relativně. A hodí se k půlnočnímu přípitku, pokud už předtím nemáte vychlemtáno pět litrů Sklepmistra či jiné podobné dobroty.
Ten pravej Proust je dlouhej, jak deset roků na Špilberku (jukněte na Hledání ztraceného času).
Jinak asi jsem už na vás PŘÍÍÍÍÍÍÍÍLIŠ geniální, takže netuším, co bych vám měl vysvětlovat.
Jestli vám jde o (snad) japonské jméno dívky či mladé ženy, pozastavil jsem se nad tím, jak se stejná výslovnost jednoho shluku hlásek může významově odlišit prostým přepisem. Jak by se hodilo něco takového do ÍÍÍNGLÍÍÍŠ-e.
TVL, ještě že píšem latinkou a žvatláme moderní slovanštinou, že jo…
Pokud nechápete další jemné nuance mých „mysliveckých“ (od slova myslet) zkratek, sem s připomínkami. Dostavím se po večerníčku!
Já vím, Godot o něm psal, když ho dočetl. Byl u toho i obrázek všech svazků vedle sebe.
Děkuji, toto vysvětlení je už i pro mne postačující. Osobně si nedovedu moc představit, učit se jazyk, kde na rozdíl od nás modulace hlásek mění jejich význam. Ale stejně už jsem na to starý, vidím to na jednodušších věcech.
Ale to je nedorozumění!
Snad v každém jazyku se modulací slova mění jeho význam.
Opravdu?
Opravdu!
Opravdu.
Opravdu…
Proto tak bytostně nesnáším robotický hlas bez modulace. Je to správně česky, příjemný hlas a – promiňte – k zblití. Vyhodil bych ho od mikrofonu po třech větách.
Možná modulace není to správné slovo, ale psal jsem o hláskách ne slovech. Vím, že například co my slyšíme vždy jako jedno M má pro Číňany asi tři zcela odlišné, význam slova měnící, významy podle způsobu vyslovení. O tom jsem psal, protože jak jsem pochopil Targa, to použil i on.
DG je i ve filmu „Liga Výjimečných“. Před několika dny jsem se odhodlal vidět. Nebyl jsem zklamaný. Je to, ehm, průjem. Třeba při své velké fantazii jsem nepochopil, že je to asi parodie a na co parodie. Navíc technicky ee. Místy to zachraňoval „civilní Connery.
A to jsem spokojeně četl a viděl Pána Prstenů, Harryho Pottera, nadšený z Pratchetta knižního i filmového. Včera znovu koukal na Otce prasátek.
Mně se Alefovo povídání líbí, nechápu co na něm je nesrozumitelného. Buňuel a Man Ray (Woody Allen: Půlnoc v Paříži) by souhlasili.
Přeji dobré a ještě lepší střízlivé ráno.
Někde a někteří mají stále prapodivný zvyk, že poslední večer starého roku konzumují velké množství alkoholických nápojů aby byli veselí. Nasazují si barevné špičaté čepice, frkají na frkačky, dělají rámus, plní chirurgické ambulance, házejí po sobě konfety a jiné věci aby druhý den bylo co uklízet. Především však pijí aby byli veselí. Jinak veselí být neumějí. Čím více pijí tím jsou veselejší. A čím takovým způsobem jsou veselejší, tím více je na Nový rok ráno bolí hlava. Naříkají, že jim je šoufl, pojídají kyselé okurky a rybičky a nalévají se minerálními vodami. Jenže po tomhle jim bývá ještě víc šoufl. Protože zapít rybičky minerálkou je jako byste se napili ze sádky. Říkají, že tohle teda už nikdy, jenže brzo jim otrne, a napřesrok budou zase veselí tím svým způsobem, a zas jim bude šoufl.
Já vám všem přeji abyste byli veselí, ale bez toho bolehlavu a hlavybolu, protože je příjemné umět být veselí jen tak. Třebaže někteří morousové vás budou mít za blázny, protože to přece nejde, být veselý bez chvályhodného důvodu. Třeba že jste vyhráli první cenu ve sportce a nebo že sousedovi chcípla koza. Že ve světě je spousta lidí, kteří mají spoustu trápení, tak proč byste měli být veselí právě vy. Navíc jak k tomu přijdou, že vy jste veselí, zatím co oni z toho nic nemají. Ani korunu. A že to takhle nejde, abyste byli veselí a nic za to neplatili.
Jenže být veselý jen tak je príma. Nedejte na všechny ty škarohlídy, kteří vám říkají tisíce důvodů, proč byste neměli být veselí. Třeba proto, aby vás přiměli platit za něco po čem by vás bolela hlava. Anebo jen proto, že sami neumějí být veselí a že největší radost mají, když sousedovi chcípne koza.
Buďte veselí, vždyť když už nic jiného, a co by to také mělo být, že jste.
Tak si to užívejte a nedejte na všechny škarohlídy, kteří se snaží vám to zkazit.
👍
Na silvestra chlastaj amatéři.
My, alkoholoví profíci, býváme střídmí.
🤣 😂
Tak. Dobrého červeného, v rozumné míře, nikdy není dost.
Možná to je tak, jak píše Godot.
Taky asi občas potřeboval pracovat s „materiálem“, který nebyl zcela střízliv. Třeba má, jako já, spojené „povinné“ oslavy s prací.
„Alkohol, když se pije ROZUMNĚ, neškodí v žádném množství.“ (údajně výrok jakéhosi prvorepublikového politika, takto faráře.)
Dorian Gray? Za který klub Premier League kope? Ještě jsem o něm neslyšel.
Co je to premiér legue? O tom jsem ještě nikdy neslyšel…!
Re: LA
Jste zcela hlóóóupéééj Link, páč netušíte, co je legue.
Dám vám prima novoroční testík:
Legue je:
A/ manželka od leguána
B/ legie bývalých premiérů. Soudruzi utvořili legii, aby je jejich bývalí voliči lépe našli a mohli jim oavdu řádně nakopat pr… – éééé -… zádele.
A vy NEMÁTE uhodnout správnou odpověď, nýbrž napsat, která z odpovědí by se vám líbila více!!!
👍 🤣 🎯 1️⃣⭐ 🥇 🏆
Taneční hodiny pro starší a pokročilé jsou psány stejnou metodou. Všechno už tady bylo.
Kniha Kazatel.
Proustův dědic?
První dramaturg Národního divadla, Ladislav Stroupežnický, se, jak je známo, z toho co mu od českých autorů chodilo na stůl, střelil do hlavy (i tak si ho vzala krásná héérečka 🙂 ). Byl na dramatiky přísný, aby zachoval vysokou úroveň scény, co mu v dobové společnosti nadělalo mnoho nepřátel. Když jsem četl tento Alefův výplod, kterému jsem rozuměl asi jako major Haluška Leninově Politické ekonomii, tak jsem si vzpoměl na větu, kterou Stroupežnický často končil své posudky : „Děkuji, už mi nepište, pokud možno nepište vůbec.“ 😀
„A každý text,“ pravila Hiroko a položila na svá slova zvláštní důraz, „každý text je autoportrét,“ a číše se potkaly.
Je to blbec.
Podmiňovací způsob!
Ten oni vůbec neznají.
…
Re Šumi
Kdybych byl býval tolik nechlastal, byl bych býval došel dodom po nohou, a nikoli jako prase opět pouze s použitím předního náhonu.
Ještě že jsem se mohl okolojdoucím vymlouvat na sněhové přívaly.
Re: pihart
Kdo je blbec?
Dorian, Hiroko, Alef, anebo Pája?
Tolik blbců hned první den v roce?
To snad ne!
Zkuste precizovat definiční obor této množiny!!!
👍 🎯
Ta sedla, Kocoure ! Nechápu jeho drzost zvracet pod takovýto text. Ještě se kretén přizná, že to nepochopil. No nepřekvapí.
Jestli ty jeho kecy nepíše jeho milovaná UI. Avšak „Ta sedla“ na druhou, milý Tymáku.
Re: Tymák…
Čím blbější, tím lepší. To ještě nevíte?
U nemála jedinců mi to tak také přijde, trochu mne to děsí.
Buďte tak nesmírně laskav a té rady se držte.
I Stroupežnický měl své prvotiny, na nichž se učil, aby mohl tvořit lepší díla. Je chybné kritizovat autora, pokud projeví tvůrčí touhu a odsoudit jej jako celek. Kdyby byly věcné a konkrétní připomínky k jednotlivým částem textu, pak by kritika měla hodnotu. Ale psát text, jeho výsledkem má být, aby autor nepsal vůbec, nevypovídá nic pozitivního o autorovi kritiky.
Dejme si tedy kritický protestsong, a nechť Alef píše dále
https://www.youtube.com/watch?v=QjPi-4wW1XY&list=RDHHE6lhkyRqY&index=12
Na to je možná odpověď:
„Děkuji, už mě nečtěte, pokud možno nečtěte vůbec.“
Znal sem jednu dívku. Ta sice neměla dukáty a chalupu od táty, ale když se mnou nesouhlasila, říkávala „Já přestanu dýchat!!“ Vydržela to se mnou, bez tří týdnů, padesát let. 😿
To musela být světice
re: Sibyla
Vůbec ne. Starý kocour je príma kluk, co málo blbéééj, málo staréééj a málo hnusnéééj. Já ho viděl!
Já ho znám odsud, jako nerudného dědka.
Re: Sibyla
Znáte jen jeho obraz. Obraz Doriana Graye…
StK je jako zrcadlo. Každý se v něm vidí jaký je.
Víte, já vždy říkém, že vztahy jsou jako na dluh. Čím pevnější a lepší, tím větší ztráta a bolest když skončí. A je jedno zda jde o partnera, rodiče, kamaráda. Samozřejmě ještě horší je to u dítěte. Je mi líto Vaší ztráty, ale na druhé straně ne kadý měl to štěstí, dostat skoro padesát let.
Děkuji.
Nemáte vůbec zač.
Vy dnes máte fakt plodný den 👍