Mám rád, když lesům hlavy zlehka zlátnou,
a když se jejich tváře zapýří.
Byť třeba máte náladu dost špatnou,
vmžiku ji zlepší skřítci – malíři.
Ti, co vás vedou tam, kde světlo vládne,
a v hebkém mechu hrou vás uvítá.
Ti, kteří vidí věci mimořádné,
jako kde že je duše ukrytá.
Vedou vás k lávce tam, kde potok zurčí,
kde mají svoje domky muchomůrčí.
Co jenom barev podzim využívá.
Zjistíte náhle, že to, co vám schází,
schováno bylo celou dobu v mlází.
Stačí se dívat, jak je cesta živá…
Uvědomuji si, že často v rámci svých rozborů domácí i zahraniční politiky a ekonomiky svým čtenářům servíruji chmurné vize. Není to proto, že bych se v nich vyžíval, ale protože fakta, nad nimiž se zamýšlím, mě takovou cestou vedou. Jsem přesvědčen, že nemá cenu si nic malovat na růžovo, pokud je obzor tmavý až černý. Přesto se nedomnívám, že zcela beznadějný. To bych se pak ani nesnažil někoho burcovat. Naděje na to, že ke stávajícímu rozpadajícímu se systému (doslova v přímém přenosu) vznikne funkční alternativa, existuje, jakkoli se jeví malá. Tato naděje, natož ona alternativa, ale nepadá z nebe. Odvíjí se od aktivity každého z nás.
Stejně tak je mi jasné, že každý potřebujeme kromě syrové reality i nějaké to milé pohlazení a povzbuzení. Přesně o to se snaží výše publikovaný sonet. Přeji nám všem hodně sil a trpělivosti, abychom přečkali tuto nesmírně obtížnou dobu, v níž povrchnost vítězí nad obsahem, agitace a propaganda nad analýzou a diskusí, a přetvářka nad osobitostí. V době, kdy šílenství přebíjí logiku a oploštělost má navrch nad citovostí. Kdy jako vzor slouží amorfní šedé myši, které v ničem nikdy nevybočují – a jen následují ty, kdo jsou momentálně v kursu – a kdy jediný správný názor je: Žádný skutečně vlastní si nevytvořit. Abychom se denně nemuseli třást, jestli zítřek nebude pro lidstvo tím posledním, neboť nás pýcha, arogance a strach jistých kruhů, že ztratí svou moc, mohou dovést až k jaderné apokalypse. Abychom přečkali fanatičnost, extatickou hysterii a ohromnou nesoudnost těch, kteří se stylizují do pozice morálních elit. Abychom nemuseli včerejšek považovat za totálně promarněný, neboť jsme zase propásli možnost, jak se přestat plácat v bludném kruhu bezradnosti těch, jejichž mocenské privilegium skončilo, ale oni se s tím nedokážou smířit.
Držme se, přátelé, protože jedině bok po boku máme šanci to nesmírné panoptikum přečkat.
Zavonel mi z toho Frana Sramek… moc diky za to… ta radost, kdyz se nekdo tak umi mazlit s reci…
Co je slov, každé z nich na prsten krásný ulitý kov… 🙂
Tam, kde potok zurčí
je les více tvůrčí;
čím víc to tam šplíchá
tím líp se tam dýchá,
tím jsou listy zelenější,
i ty jsi tam onačejší.
Lepší se ti sluch i zrak,
už už hledíš na zázrak,
skáčeš jako kobyla
co v obroku pobyla…
když tu zařve jelen.
Jako bys byl střelen.
Běžíš dolů přes kaliště,
prohlídněš to někdy příště
až už bude po říji.
Dobře se to vyvíjí.
Jelen zůstal někde hore,
dolů jsi měl dobré skóre.
Běžíš dolů přes kaliště? prohlédneš to někdy příště? zatím jenom čeříš vodu kolenačky prostřed brodu? v nejkalnějším třpytu místě tone slepý prsek čistě lesknoucí se pravdou v proudu poznalť zhrz zkalněnou boudu?
Autorovi
Správně bych se vás měl zeptat, „odkud je ta muchomůrka“, že ano.
Nicméně dnes jsem se rozhodl vás nastartovat na první našlápnutí, takže se drze zeptám, zda máte platné a okolkované ojro-povolení, zamýšlet se.
(… fakta, nad nimiž se zamýšlím, mě takovou cestou vedou…)
Při sledování oněch „temných obzorů“, o nichž píšete výše, mám intenzívní pocit, že Bruslograd ještě tato povolení nezapočal dodávat do distribučná sítě.
Asi si řeknete, proč ta skepse.
Uvolil jsem se k doučování elementárních znalostí žáků 5. a 6. třídy ZŠ v počtech (po novému matematika), angličtině a zeměpisu.
Zprvu jsem nechápal, proč. Vždyť učivo je ještě poměrně jednoduché.
Poměrně brzy jsem zjisti, že NENÍ CO doučovat. Dětičky mají kebule úplně stejně prázdné, jako by nastoupily do první třídy. Jak dokázaly prolézti do současných ročníků, upřímně nechápu.
Další šok pro mne znamenala skutečnost, že jim v učení nejsou schopni pomoci jejich rodiče.
TVL, jak může někdo NEVĚDĚT nic o obratnících a polárních kruzích Země…
Njn., pak máme hen ten oný Grýýýndýýýl a elektriku zrozenou v zásuvkách…
Ano, je to děsivé. Lze konstatovat, že školství je naprogramované na produkci nemyslících. Již to postihlo několik generací, a ještě se uvažuje o silnější indoktrinaci.
Nazdárek, říšský protektore!
Jsme smějící se bestie.
Solitér jedle bělokoré
semení ti do ůnyje.
https://postimg.cc/8Jt0HYtw
Re: Ládik!!!
Někde na Filipce?
Severní úbočí Polomky. To vzadu je Lysačka od jihu.
Re: Ládik!!!
Aha, já jsem bez brejlí neviděl tu stavbu na vrcholu. Tvarově mi to připomíná Ostrý z pohledu od Filipky. Jeden takový hodně podobný obrázek jsem dokonce kdysi sám vyfotil.
Ostrý od Filipky – musel jsem se podívat – mám to trochu z ruky, za tou Olzou.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Beskydy,_Ostr%C3%BD_z_Filipky.JPG
https://postimg.cc/0KxLWxCg
Re: Ládik!!!
Jak z výstavy. Nejsou nějaké vycpané, nebo tak něco?
Kde je muchomůrka, tam je hřib. Hřiby už ale končí, po povodních měsíc neprší.
https://postimg.cc/R6XWcq03
Chodím je fotit, sbírám jen malé a trochu, nasušit do polívky. Nacházím nová a nová místa, kde nikdo nebyl. Naposled jsem zůstal stát se zatajeným dechem; tam nikdo jistě nebyl hodně let, jen jeleni… kaliště, pach prku a hřiby všech velikostí, některé už ležely, jinde rostly kola mladých. Zpráchnivělé jedle v potůčku, mechy, chyběli jen Šiškinovi medvědi.
Snad jste tam nenechal tu kudlu.
Ano, toto je přesně to, o čem mluvím: Když je všechno nahouby, chce to vyjít na houby… Zdravím,
Marek
Chlopi a co říkáte na tu alej Dobra?
Re: Folďas
Vůbec netuším, která bije.
O tu jabloňovou alej pod Filipkou
Re: Folďas
Aha, neříkám na to nic.
Umělá podpora turistického ruchu a Pí Árko pro všechny zúčastněné starosty, „bocypjefotki!“.
Btw. rád bych po existence deseti letech viděl, jak taková „Jabloňová stezka“ (autor Fr: Velkoborský) v Gorolistánu prosperuje. Jestli třeba někoho napadlo, že jabloně je potřeba občas postříkat, pohnojit a prořezat.
Mám-li to říci jinak a zůstat slušný, jestli tam byl starosta hlavního města GONAP-u (jakože určitě byl), je mi jasné úplně všecko.
Neboli Hlavní Město, nazývané též občas Údolí Dutých Hlav, kráčí hrdě ve šlépějích Čechistánu.
Neboť:
– komu se podaří prosouložit městský kulturní dům dvakrát za sebou a neskončit v base?
– kdo dokáže prosouložit plánovanou dosti fantastickou částku 70 mio za školní jídelnu, když předtím dobrovolně zbourá její funkční a bezchybnou předchůdkyni?
– kdo dokáže dosouložit kamennou dlažbu na náměstí takovým způsobem, že 30 let po výměně bezchybných žulových kostek za pískovcové se po onom náměstí téměř nedá chodit?
– kdo dokáže prodat za jednu korunu českou městský les „pokusu o pseudokulturní sdružení“, aby jej pak vykoupil zpět za sumičku se šesti nulami?
Obávám se, že tohle by nedokázali ani v onom pověstném Kocourkově.
Pro “velký úspěch” ještě 3 plnotučné mochomurky:
https://postimg.cc/LgzrRtPw
Moc pěkné…