Přátelé, pokud dovolíte, na jeden den zde na Kydech zastavíme svět. Jeden den se nebudeme věnovat válce na Ukrajině ani genocidě v Sýrii, nebudeme se věnovat hloupé vládě v Praze ani v Bruseli, nebudeme se věnovat těm, co nám kvůli zbrojení šmátrají v kapsách, zapomeneme na geopolitické šachy, ke kterým Trumpovi a Putinovi hraje Zelenský bimbasem na klavír, oprostíme se od Micronova jaderného deštníku i od Merzových raket Taurus.
Nebudeme se smát Černochové, že už pěkně jezdí na protrumpovské kongresy, ponecháme stranou její nákup stíhaček který kritizuje už dokonce i Pavel Šafr, zapomeneme na chvíli na Lipánkovu diplomacii, díky které jsme si znepřátelili všechny velmoci a který zřejmě zařídil zastavení americké vojenské pomoci Ukrajině.
On je totiž ideální čas na první polní práce.
Letošní zima byla poměrně suchá. Sněhu moc nebylo, deště také ne, sluníčko začíná mít sílu a hroudy na polích jsou už oschlé. Je nejvyšší čas vytáhnout hrábě nebo malotraktory a postarat se, aby ten nedostatek vláhy zůstal v zemi. Nastává první jarní polní práce – smykování. Je zapotřebí zarovnat brázdy, zasypat dolíky mezi nimi a pohnout vrchní vrstvičkou půdy, aby se přerušily půdní kapiláry, které se během zimy vytvořily.
Kdo máte jen záhony, je nejvyšší čas je zlehýnka uhrabat. Ale fakt jen zlehýnka.
Vrstvička půdy se kterou pohnete prakticky okamžitě uschne a zavře pod sebou půdní vlhkost. Zároveň v této vrstvičce zajdou všechna semena plevelů, která teď právě klíčí a vzcházejí.
Frajeři, kteří chtějí mít koncem června ranné brambory, je sázejí právě teď a během příštích čtrnácti dnů je ideální čas na rostliny krátkých dní – ředkvičky, špenát a podobně. Vše ostatní má ještě minimálně měsíc čas, dokud se půda od slunce neohřeje, ale rozumný hospodář se právě teď postará, aby nepřišel o žádnou vodu, kterou v zemi má.
Zažil jsem na jižní Moravě roky, kdy se březnové teploty už dotýkaly třiceti stupňů a v těch nejpotřebnějších měsících, kdy všechno vzchází a nemá to hluboké kořeny, skoro nepršelo. Zatím to vypadá, že si to letos zopakujeme Příroda se teď bude velmi rychle probouzet. Včera jsem kromě smykování stříhal vinohrad a réva je už plná mízy.
Děcka, já si tak krásně zapracoval a vyčistil si hlavu od politiky…
Malotraktor mi po zimě chytnul na první zatahání startovací šňůry, děti mi samy přišly pomáhat, půda se krásně drobila a rozpadala, vzduch voněl jarem… zkrátka dělal jsem zase jednou něco, co má smysl za všech režimů i všech situací. Ať je válka nebo není, ať nám hrozí jaderná apokalypsa, ať si mocní umlouvají jakoukoliv hrůzu, sedláci na jaře vždycky vyjedou do polí a obdělají půdu.
Přeji nám všem, ať to tak vydrží i nadále, ať máte letos zahrádky jako malované, ať máte dostatek vody i sil na práci a ať vás o to nepřipraví žádné ESG ani EU. A vy, co bydlíte ve městech a nemáte zahrádky, ať máte možnost si dát na okno alespoň truhlík s bylinkami nebo kytičkami pro štěstí.
Dnes je to krátké, omlouvám se, ale celý den jsem chodil po poli v gumákách a mám to jak druhé Vánoce…
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
OT z Kurské oblasti, aneb, Vasilové, poděkujte vrchnímu Zelímu.
Jak to zatím vypadá, Ivan se opravdu dostal do Vasilova týlu skrz plynové potrubí, kterým se pumpoval plyn z Ruska do Čtvrté říše.
Mužici ze zemljanek se zřejmě tak silně ožrali moskaloskou samohonkou, že si popletli plynové roury se záchodky, a těmito se proplížili do Vasilova týla, kde následně uspořádali zabíjačku mezi lidem obsluhujícím ukrajinské drony.
Po umenšení obsluhy lítacích ukrohraček, jakož i řádném vystrašení ostatních Vasilů začali postupovat Ivani, kteří se ožrali pouze natolik, že si nespletli trubky s polními záchodky.
A to je, milé děti, konec povídání o statečném Vasilovi, an se pokoušel obsaditi KÚÚÚrskou ÁÁÁtomnou eljÉÉÉktrostÁÁÁncyju.
Evidentně byli russští mužici tak ožralí vodkou, že popadli zákopové lopatky a mydlili se s nimi mezi sebou. A jak tak s nimi máchali, omylem prokopli trubky s plynem a spadli do nich. Naprosto dezorientovaní tmou a s tak osmi promile alkoholu v krvi vydali se nazdařbůh potrubím hledat, kde nechal tesař díru. Jen shodou naprosto nešťastných náhod je cesta nazdařbůh potrubím vyvedla přímo mezi nic netušící operátory AFU dronů. Zbytek si již lze domyslet. Vše je samozřejmě jen naprosto nepodstatnou epizodou dokazující jak neschopnost russké armády a jejího velení, tak i skutečnost, že se fronta nehýbe, oběma stranám dochází úplně všechno, i když té russké ssamozřejmě mnohonássobně rychleji, a že na obou stranách je naprosto stejná výše obětí, vlastně na té russké mnohánássobně vyssší.