Silvestrovská

Když ti není do smíchu
(smát si člověk neporučí),
a jsi radši potichu,
neb ti kdeco hýbe žlučí,
zvláště pak veš v kožichu,
jež tě sáním krve mučí.
Pak uděláš nejlépe
vykašlat se na veselí,
jímž ti srdce netepe,
a spíše jsi smutný celý.
Mír na dveře neklepe,
a svět dál se plní těly.

Co člověka pobaví,
když se jenom války vedou
a vzrůstají obavy,
že budoucnost bude bledou?
Též znáš pocit bodavý,
že se lidé zničit svedou?
Petardy tě netěší,
když ve válce bomby duní.
Život je pak veteší,
měl by být však na výsluní.
Chudí duchem neřeší,
že z louže mít nelze tůni.

Že je všechno překrásné?
Že je tvoje volba pestrá?
Když je leccos nejasné,
otázek se, prosím, nestraň.
Ať myšlení nezhasne,
a to ani na Silvestra…

S blížícím se Silvestrem bych rád deklaroval svůj smutek nad takřka povinným a nesmyslným veselím, jež nemá v realitě opodstatnění.
Odmyslím-li si, že petardy způsobují trauma řadě zvířat, je na místě se ptát, co kdo vlastně slaví? To, že ani letos jsme nedospěli k míru na Ukrajině a účet zbytečně padlých zase výrazně narostl? To, že západní svět přihlíží genocidě v Gaze, a mainstreamová média se tváří, že je to v pořádku? To, že se Volkswagen chystá zavírat hned několik svých závodů a masově propouštět – a že nebude jediný? To, že je prostor pro diskusi čím dál tím užší, až ho téměř vidět není, a cenzura se – obrazně řečeno – opět rozvaluje na výsluní? To, že se svět ocitl na pokraji jaderné apokalypsy? To, že indoktrinace vítězí nad vzděláváním? Nebo to, že Sýrie se opět začne topit v krvi a Evropa může čekat nové a nové migrační vlny, když si neví rady s těmi předešlými?
Osobně rád slavím tehdy, když je co slavit. V této chvíli a za současného stavu světa spíše vidím důvod k přemýšlení a hledání východiska ze situace téměř bezvýchodné. Je třeba se připravovat na bouři, ne fidlat na housličky a tančit.
V září tohoto roku mi vyšel v Krajských listech rozhovor, který se mnou vedl Radovan Lovčí. Mimo jiné jsem se v něm dotkl tématu bezpečnosti: „Pohříchu mi na toto téma schází otevřená diskuse. Diskuse na téma, co se dělo s mezinárodním právem v posledních desetiletích, kdo a jak ho obcházel a porušoval, a co může pomoci při jeho účinném vymáhání. My totiž univerzálně platný mezinárodní právní systém velice potřebujeme. Pro naše bezpečí. Pro naše fungování. Pro naši prosperitu.“ Celý rozhovor si můžete přečíst zde: https://www.krajskelisty.cz/praha/31797-kazdym-rokem-se-eskalace-vedouci-k-treti-svetove-valce-prohlubuje-rika-basnik-a-obcasny-politicky-glosator-marek-rezanka.htm.