PŠM – 1: finance anglosasů

Kdo byl na vojně, ví co znamená zkratka ‚PŠM‘ – Politické Školení Mužstva. Pokud si dobře vzpomínám, tak to probíhalo každé pondělí v podstatě celé dopoledne. Byla to šílená nuda a strašná otrava. Občas si říkám, jak by takové PŠM probíhalo dnes, kdy máme online média, k dispozici jsou i zahraniční odkazy na fakta vč. překladače a mediální prostor není ovládán, resp. ‚utěsněn‘ vládnoucí mocí. Asi by to mohlo být i zajímavé … zkusme si to představit.

Téma – finance anglosasů

Problematika se dá srozumitelně popsat pomocí hry „Monopoly“. Monopoly jsou dost stará desková hra, která byla vymyšlena v USA (1943) a k nám se kupodivu dostala i před rokem 1989 – pod názvy ‚Dostihy a sázky‘ nebo ‚Business‘. A pokud si vzpomínám, tak hry to byly velmi populární, protože v tom našem rigidním nepodnikatelském zestátněném prostředí tato hra poskytovala možnost alespoň virtuálního podnikání a zažít slast úspěchu.

Protože je dnešní téma o financích, tak nebudu rozebírat, proč by se měli do hry přidávat další hráči, jaká je jejich motivace – vyjdeme z faktu, že mají zájem se přidat. Mechanismus „proč“ se pokusím vysvětlit v jiném pokračování.

Začněme tedy tím, že se v rodině domluvíte, že budete provozovat hru „Monopoly“ a nebudete troškařit – máte v plánu hru rozšířit tak, aby hrál celý svět. Začínáte ovšem ve svém státě.

Jako první musíte udělat několik věcí – potisknout papír se symboly herní měny a rozstříhat ho tak, aby se daly přidělovat hráčům v různém množství a hodnotách … klidně s názvy € nebo USD a hodnotách od 1.000 až po 0,1. Dále potřebujete stanovit „pravidla“ – tohle bude o hodně pracnější, protože hráčů bude mnoho a jako organizátoři hry nemůžete dělat vše. Půjdete tedy cestou, kdy vybraným hráčům „udělíte“ pravomoci a samozřejmě je „v pravidlech hry“ trošku zvýhodníte, aby měli motivaci pro Vás pracovat poctivě. Kromě party s názvem „Policie“, „armáda“ atd., vytvoříte různé skupiny, které budou mít za úkol vyhodnocovat úspěšnost hráčů po stránce ekonomické. Ty družstva pojmenujete celkem honosně, aby účast v nich budila závist u „obyčejných“ hráčů – tak třeba „G7, „WEF“, Aspen Institute“ atd. Protože hrajete opravdu na velkém území, nemůžete co chvíli cestovat po republice jen proto, abyste rozdali v nějakém zapadákově „herní peníze“. Proto vytvoříte na herním území několik míst s názvem „Banka“, které budou podle Vašich pokynů a za Vás přidělovat „herní peníze“ místním hráčům. Herní pravidla taky stanoví, že každá banka vyhlašuje za kolik procent bude u ní uložené herní kupóny hlídat a za kolik procent bude herní kupóny půjčovat. Z principu věci je ta místní „banka“ závislá na Vás – to Vy jako tvůrce hry ji dáte „doporučení“ jaká procenta má vyhlašovat, komu může dát výhodu, koho naopak má sankcionovat. A pokud by se ten místní zástupce „banky“ zbláznil a začal si myslet, že Vás (organizátora hry) už nepotřebuje, protože má u sebe uloženo mnoho herních kupónů, pak jednoduše aktualizujete veřejně vydaná „Pravidla hry“ kde sdělíte, že bohužel vyšlo najevo, že onu pobočku řídí zloděj, ale hráči nemusí mít strach, že by o své herní peníze přišli, protože hra s těmito situacemi počítá a … a proto tady máme „pojištění vkladů“. Současně ovšem stanovíte, že hráči nejenže nesmí do té „vzbouřené pobočky“ byť jen vstoupit malým krůčkem, ale nesmí na ni ani pomyslet. Kdo neposlechne bude vyloučen ze hry a přijde o majetek držený ve hře. Následně vyzvete, že kdo měl v postižené pobočce uloženy herní kupóny nechť se přihlásí – natisknete mu a přidělíte nové …

Poučení č.1:

• tvůrcům hry nemohou nikdy dojít herní peníze, tedy nemohou NIKDY zkrachovat, protože si jednoduše potisknou papír novými herními penězi. Pokud by někdo začal tisknout svoje – byl by okamžitě vyloučen ze hry, tohle si musí organizátor hry bedlivě hlídat.
• tvůrci hry ovládají finanční mechanismy absolutně, protože vyhlašují a dle potřeby mění pravidla, kterými se hráči musí řídit.
• bránit se lze jedině tak, že nebudete jejich herní kupóny používat.

Ekonomické mechanismy

Organizátoři hry vidí smyl v neustálém rozšiřování, resp. nabírání nových hráčů. Vstupu nového hráče nebrání v podstatě nic – jen musí souhlasit s podmínkou, že bude používat výhradně herní „peníze“. Pokud má našetřeno něco v penězích, které ve hře neplatí, tak nevadí – hlavní banka mu je všechny smění ve stanoveném kurzu na herní peníze. Je taky možnost, že si může své peníze nechat, ale musí souhlasit s tím, že budou kdykoliv směnitelné ve vyhlášeném směnném kurzu a vstupem do hry sice může stále používat svoje „staré peníze“, ale má povinnost přijímat i herní peníze. Pokud se tedy do hry chce připojit např. celé větší území, kde používají peníze „Česká koruna“, pak dočasně volíte druhou variantu – prohlásíte že „Česká koruna“ je kdekoliv směnitelná ve Vámi vyhlášeném kurzu. Je to sice pro Vás komplikace, protože musíte udržovat a sledovat ty převodní mechanismy, ale benefity převažují. Navíc, dřív nebo později dané oblasti vnutíte, aby používali jen herní měnu.

Poučení č.2:

• vstupem do hry jste v podstatě přišli o veškerý majetek. Formálně ho sice stále máte v držení, ale neurčujete pravidla, za jakých ho můžete dále držet, neurčujete sankce, které mohou Váš majetek postihnout a hlavně – tvůrce hry může Váš majetek vykoupit nebo vyvlastnit za potištěný papír s herními „penězi“, kdy rozsah tisku je pro něho v podstatě neomezený. Souhlasili jste totiž s veřejnou směnitelností Vašich původních peněz a tiskárnu ovládá on bez omezení.

Samostatnou kapitolou je vyhodnocování ekonomik hráčů. Hra sice má vyhlášená kritéria, podle kterých se ekonomické zdraví účastníku hry stanovuje a zveřejňuje, kárá a chválí, ale je to jak se vším ve hře – pokud by výsledek podle vyhlášených pravidel směřoval k nežádoucímu hodnocení u některého z hráčů, pak není nic jednoduššího než pravidla změnit. A směřovat k nežádoucímu hodnocení – myšleno je samozřejmě z pohledu aktuálních zájmů organizátora hry. Podívejte se třeba na hráče „Ukrajina“ – tento hráč není schopen samostatného fungování bez vnějšího přísunu „herních peněz“, v podstatě se jedná o ekonomicky zhrouceného hráče, přesto veřejné ekonomické hodnocení tomuto stavu neodpovídá. Proč? Protože je zapotřebí v šarvátce s RF, tedy oblasti, která nechce přistoupit do hry … a přitom má tak moc lukrativního majetku majetku, že ano.

Další věc – jako organizátor hry samozřejmě vidíte, že támhle Franta si ulejvá herní kupóny bokem a tím okrádá místní spoluhráče. Ale … vždyť to pro Vás je jenom potištěný papír, tak ať … ovšem, lze to tolerovat jen a pouze po dobu, kdy tento nečestný hráč hraje Vaši hru. Je to tedy sice hráč gauner, ale stále „Váš gauner“, resp. hráč, hrající Vaši hru. No a protože prevence je nejlepší obrana, pak na herní ploše zřídíte místo s názvem „Offshore“ a diskrétně vyhlásíte, že nečestní hráči si mohou své všelijak získané herní kupóny uložit bezpečně zde (samozřejmě do Vaší Offshore banky) … to je prostě místo, kde se moc nebude kontrolovat nabytí herních „peněz“. … a všichni jsou spokojeni – gauneři, že mají „bezpečné“ místo pro svůj lup a organizátoři hry také, protože mají všechny svoje gaunery hezky přehledně na jednom místě vč. evidence výše lupu.

Poučení č. 3:

• pravidla nejsou pravidla ve svém původním významu, ale jen taková inspirativní brožurka, jak by to mělo fungovat, když by šlo vše podle plánů organizátora hry
• organizátorům hry nejde o peníze ani o majetek. Peníze jsou pro ně jen herní kupóny, resp. potištěný papír, kterého mohou mít nekonečně.
• s majetkem je to obdobně – nemá pro ně v podstatě význam z hlediska hodnoty, protože si mohou pořídit cokoliv za, pro ně, bezcenný papír

Co jsou tedy tvůrci a organizátoři hry? … no, v podstatě psychopati, kterým nejde o nic jiného, než o ego, resp. uspokojení z faktu, že jsou schopni ovládat masy lidí. Ovšem pozor (!), v žádném případě nemají zájem o nějaké inovace a vzdělané, logicky uvažující lidi, protože by mohla nastat situace, kdy ztratí schopnost uspokojovat své ego, resp. ovládat masy lidí.

Závěr: zaujmout účinnou obrannou strategii můžete jen a pouze tehdy, když na základě analýzy a logiky dovedete odhadnout zájmy a tím i pravděpodobné budoucí kroky protivníka. Výhodou pak může být, že ten svoje metody prověřené staletími moc nemění.

A dodatek – pamatujte na aféru Soroše, resp. jeho filiálek v Maďarsku? Bylo to před léty a vysvětlím o co, dle mého šlo. V Maďarsku působily dlouhé pracky Soroše a všude se psalo, že tohle financují „Sorošovy peníze“, támhleto podporují „Sorošovy fondy“ … zkrátka v mediální prostoru se nijak netajili, ba naopak propagovali, co všechno platí Soroš. No a jednoho dne Orbán prosadil zákon, že organizace přijímající cizí peníze musí uvést od koho je vlastně mají. Domnívám se, že znění zákona navrhoval v součinnosti s tajnými službami, protože byl napsán tak, že šlo zjistit, od koho SKUTEČNĚ ty peníze pocházejí. Jeden by řekl, že je to taková nevinná a samozřejmá podmínka, kterou nebude problém splnit – všude se přeci propagovalo a všem se vtloukalo do hlavy, že „tohle platí Soroš“, tedy jsou to nevyčerpatelné Sorošovy peníze … Jenže ouha, Sorošovi právníci si zákon přečetli, došlo jim o co jde a spustili křik, kdy výsledkem byl odchod Soroše z Maďarska.

Tak ještě jednou – stačilo veřejně doložit to, co lidem pomocí médií denně vtloukali (a stále vtloukají) do hlavy – že to jsou opravdu peníze od Soroše. A najednou byl problém. Proč? … no protože by se skutečně dalo dopátrat, čí peníze to opravdu jsou … že by nebyly od Soroše?