13 srpna, 2025
Neurčeno

Pražské jaro1968 – jak to tehdy bylo? 3. část

by Křik duše

V předchozí části cyklu o Pražském jaru 1968 bylo popsáno, co všechno u nás Západ pomáhal organizovat, jaké kluby zde vznikaly, jaká byla činnost médií apod. Další události jsou všeobecně známé – jednání vedení SSSR a ostatních zemí Varšavské smlouvy s československým vedením v Praze, Drážďanech, Varšavě, Čiernej nad Tisou, zvací dopis konzervativního křídla KSČ.

V noci na 21. srpna 1968 vstoupila vojska SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska na území Československa.

Bilance obětí na životech celkově za dobu celé sovětské tzv. „okupace“ (od 21. srpna 1968 – do 21. června 1991, za 23 let) je 400 lidí, z toho do konce roku 1968 137 lidí, přičemž ve většině případů to byly dopravní nehody, tragické náhody a neúmyslná zabití mnohdy i zcela zbytečně úmyslně vyprovokovaná. V některých zdrojích se můžeme také dočíst, že ruští vojáci vypovídali o ostřelovačích na střechách domů Václavského náměstí a v okolí rozhlasu, kteří stříleli jak směrem k občanům, kteří se na ulicích shromáždili, tak směrem k ruským vojákům (podobnost s událostmi v Kyjevě r. 2014 čistě náhodná).

Je těžké si představit, že by za německé okupace dav Čechů s vlajkami obestoupil německé tanky a pokoušel se je zapálit, nebo popsat barvou, jako se to dělo v srpnu 1968 se sovětskými tanky. Němci by okamžitě zahájili palbu. Čeští občané si toho byli vědomi, takže to ani nezkoušeli.

Na některé události mají různí historici odlišný pohled.

Historik Spicyn na otázku, zda operace Dunaj zabránila třetí světové válce zmiňuje, že den před zahájením operace armád Varšavské smlouvy Brežněv zavolal americkému prezidentovi Johnsonovi, aby zjistil jeho reakci na vstup sovětských vojsk do Československa. Ten odpověděl, že se jedná o ruskou sféru vlivu a vnitřní záležitosti. Německé jednotky, které tvořily páteř sil NATO umístěných v SRN, by se nikdy neodvážily vstoupit do vojenského konfliktu se SSSR kvůli Československu. Neudělali by to ani Američané.

Na druhou stranu vojenský tlumočník, spisovatel, historik, důstojník generálního štábu VS RF Jurij Galuško, přímý účastník událostí, ve své knize „Československo – 68. Pohled sovětského důstojníka z minulosti do budoucna“ popisuje případ, kdy americká vojska (tanková kolona 1.a 3. americké divize) vstoupila z území Německa na území ČSSR. Vše se prý dělo pod záminkou natočit dokument o událostech r. 68 v Československu. Tuto tankovou kolonu zastavila kolona sovětských tankistů a oznámila veliteli, že jsou obklíčení a doporučila vrátit se, odkud přijeli. Velitel americké kolony se podle Galuška omluvil za svůj chybný manévr – spletl si prý německou krajinu s československou.

Verze s tanky se jeví jako málo pravděpodobná, ale ať už tam tanky byly nebo nebyly, v zájmu nadnárodního řízení, tedy globálních elit, nebylo rozpoutání třetí světové války, SSSR už kapituloval podpisem dohody o uznání dluhu společnosti Lena Goldfields.

Hlavním cílem „operace“ Pražské jaro, kterou se podařilo silám Západu zorganizovat, bylo vyprovokovat SSSR k vojenské reakci a tím zdiskreditovat SSSR a socialistický systém, vyvolat bezmeznou rusofobii mezi státy Varšavské smlouvy (zvejména u Čechů). Průběh invaze měl u lidí vyvolat obrovský šok a odpor, který byl spolehlivou živnou půdou pro nenávist nejen k Rusům, ale přes ně i ke společenskému systému, který reprezentovali. Reformy, činnost klubů a médií, která štvala proti SSSR a proti socialismu … to vše probíhalo pod patronátem západních rozvědných agentur za účelem vzniku té „správné atmosféry“ ve společnosti.

Práce médií v této době je dokonale ukázána v některých dílech seriálu 30 případů majora Zemana, ostatně srovnejte, jak se chovají média dnes.

30 případů majora Zemana – znamenitý a stále oblíbený TV seriál, který zobrazuje složitá poválečná léta

Události r. 1968 pak vedly k listopadu 1989. Na Československu byly vyzkoušeny různé metody rozložení státu zevnitř, které byly později využity tady i jinde.

Poté byl v plánu rozpad SSSR, vytvoření SSSR č.2 na marxistickém základě, v úvahu připadal i monarchistický projekt, přeformátování USA a likvidace liberalizmu. Sovětský Svaz se rozpadl díky vnitřní zradě, ale další vývoj nešel podle původních plánů. To by však bylo na jiný článek.

Výmluvným je vyjádření Henryho Kissingera o Pražském jaru na otázku, proč Američané Československu nijak nepomohli: za prvé dodržovali jaltskou dohodu o sférách vlivu. Za druhé pro amerického prezidenta bylo důležitější, aby se uskutečnila, bez ohledu na vše, jeho cesta do Moskvy k jednáním o jaderných zbraních. A za třetí si vůbec nepřáli, aby Pražské jaro ‚zvítězilo‘ a prokázalo přednosti ‚socialismu s lidskou tváří‘. Pro ně naopak bylo podstatné, aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal žádné své kvality.“

27 thoughts on “Pražské jaro1968 – jak to tehdy bylo? 3. část”

  1. Dekuji za vicero odkazu!

    Podivejme se na knizku Invaze 1968: Ruský pohled. V teto knizce pry rikaji nekteri sovetsti vojaci, ze se ze strech v Praze strilelo na lidi i vojaky. Divne, ze by si toho zadny Cech-pametnik nevsiml?
    Ja pristup k te knize nemam, ale jeden ctenar, ktery ji hodnoti celkem pozitivne, rika: „Některé pohledy (hlavně vojenské) jsou pro Čechy a Slováky skutečně bizarní…“.

    A to mame brat jako dukaz? Sprochy ruskych vojinu, kterym lhali o invazi a pak byli traumatizovani tim, co se delo a co jim rikali (a vycitali) Cesi?

    Odpovědět

    1. Věřte, nevěřte.
      O Kyjevském Majdanu a ostřelovačích, kteří v r. 2014 stříleli na obě strany konfliktu, Vám náš mainstream nenapíše. Našla se ale italská televize, která natočila dokument, kde mluví s některými gruzínskými ostřelovači, kteří potvrdili střelbu na obě strany.
      Kdo by měl potvrdit střelbu ze střech v Praze 1968? Češi, kteří byli na tom Václaváku a házeli kamení na ruské tanky? Ti asi ne.
      Ti, kteří byli na té střeše? Dnes sotva.
      Kdo je tedy relevantní?

      Odpovědět

      1. Ano? Zde o tom mainstream psal. Pak psali i o tech Gruzincich.
        To, ze se to delo na Majdanu v Kieve neni dukazem niceho, co se delo v Ceskoslovensku v roce 1968.

        „Kdo by měl potvrdit střelbu ze střech v Praze 1968? Češi, kteří byli na tom Václaváku a házeli kamení na ruské tanky? Ti asi ne.“

        Proc ne? Ne kazdy hazel kamenim. Tenkrat se jeste psalo o vsem. Nez sklapla cenzura.
        Proc berete sprochy traumatizovanych sovetskych vojaku za bernou minci?

        Odpovědět

  3. Jak už někdo psal,ještě štěstí, že se ta barevná revoluce nezdařila.
    Kapitalismus nejde reformoval, jen znárodnit.

    Odpovědět

    1. Ne znarodnit, clovece, co to blabolite. Dnes je cela ta armada byrokratu taky namirena proti lidem.

      Zdruzstevnit!

      Odpovědět

  4. Nemá žádný smysl číst tyhle statě nebo je dokonce fakticky komentovat.
    Nikdo nemá přehled, všechno jsou to emocionálně zabarvené z 99% převyprávěné příhody.

    Díval jsem se tenkrát do hlavně nataženého sovětského kulometu, viděl jsem jak náš podplukovník (Ukrajinec) beze zbraně vyhnal rotu motostřelců (3 OT) a degradoval jejich poručíka (jediný Rus, zbytek „mongolové“), ale netroufal bych si na rozdíl od některých zdejších něco generalizovat.
    Chce to velkou sebedůvěru v sebe sama – a tu nemám.

    Odpovědět

  5. „Velitel americké kolony se podle Galuška omluvil za svůj chybný manévr – spletl si prý německou krajinu s československou.“
    Pěkná blbost, to si nevšimli, že přejeli hranice ? Vždyť tam všude byla signálka. Nebo projeli hraniční přechod ?
    Houpy hou

    Odpovědět

    1. Re: Jura dvě

      O tomhle jsem četl, že se to stalo v Gruzii za rusko-gruzínské války (2008) s tím, že Ivan zastavil svou kolonu a zeptal se gruzínského velitele prchající gruzínské kolony, jak daleko je do Tbilisi. Když mu to Gruzínec sdělil, omluvil se a vydal povel koloně ke stažení zpět.
      V Československu v r. 68 to jsou takové roztomilé pohádky ovčí babičky.

      Odpovědět

  6. Jedna známá mi říkala, že si pamatuje, jak v dětství vyšla s rodiči do pražských ulic eroku 68 a viděla na vlastní oči ty zastřelené mrtvé ležet na ulici… Řekl jsem ji svůj osobní příběh, že jsem se donedávna hádal se svými dětmi, které mi popisovaly, jak jejich prababička houpala jejich starší sestru v kočárku. Přesně věděly, jak vypadala, co říkala atd…Jediný problém byl v tom, že se ty dvě děti narodily až dva roky po prababiččině smrti. Tím chci říct, že i přesvědčení očití svědci můžou mít po letech tak silnou sugesci představ při vyprávěních, že to nejsou schopni rozlišit od reality. Stejně tak se setkávám s dospělci absolventy technických vysokých škol, jak žehrají, že jim režim nedovolil studovat např. jejich vysněnou filosofii… To že systém (pominu to, že byl už prosáklí trockisty)věděl, že potřebuje 20 filosofů za rok a ne 2 tis. jim samozřejmě vůbec nedochází. Prostě si chtějí líznout pozice takyoběti.

    Odpovědět

  7. …naprostá většina postřelených a zabitých připadá na vrub obraně…
    Tak nějak jsem si to myslel. Ale to se v novinách už nedočtete.
    Děkuju.

    Odpovědět

    1. Re: Iggy

      Ono je to jednoduché. Většina prostých vojclů byla ze středoasijských republik a rusky uměla daleko méně, než my.
      Představte si, že na vás někdo řve turecky nebo maďarsky (předpokládám, že maďarsky neumíte), hážou po vás kamením, polévají techniku, za kterou odpovídáte, něčím, co se tváří jako hořlavá barva, občas se to někdo pokusí zapálit. A vy sedíte nebo stojíte, máte za úkol hlídat techniku a palivo a jediný nástroj k udržení alespoň rovnovážného stavu je AK-47 a dva napáskované zásobníky. Jmenovitě tedy dvacet výstřelů krátkou dávkou (Kalach se dá přepnout na tento způsob střelby).
      Když k tomu připočítáte problém se zásobováním, spojením s velitelstvím, probdělou předchozí noc, nulovou psychickou přípravu na tento stav, je vlastně s podivem, že těch mrtvol nebyly alespoň jednotky tisíc.

      Odpovědět

      1. V Praze zapálili tank na křižovatce Vinohradské a Italské, o blok domů nad Rozhlasem, vedle restaurace Hajnovka. Jestli se tam střílelo, nevím. Ale ta restaurace byla vypálená.

        Odpovědět

  8. Heydrich to s Čechy myslel dobře. Bezprostředně po jeho nástupu došlo ke zvýšení platů a dělníci dostávali poukazy na pobyt v ozdravovnách. Celkově ani ve válečných podmínkách nikdo nemusel hladovět a pro velkou většinu našeho národa by i do budoucna existovala možnost poněmčení.

    Odpovědět

    1. Re: elsky

      Děkujeme vám za informaci. Teď už opravdu vím, proč prateta posílala mé babičce z Reichu do protektorátu balíky s jídlem.

      Odpovědět

    2. Víte, oni tady zatím stále ještě jsou lidé, jejichž rodiče válku zažili a kteří, jak od nich, tak od prarodičů, dobře vědí, jak to bylo. Takže s těmi bláboly se musíte zkusit uchytit jinde.

      Odpovědět

    1. Re: Iggy

      Dnes už asi ne. Vše, co je nepohodlné, se tvrdě maže.
      Byla na toto téma výživná diskuze v oddíle Blogy na ACZ. Samozřejmě, že si nepamatuji, autora a název stati.

      Občanů zahynulých v důsledku střelby se tenkrát napočítaly nižší desítky, resp. nebylo to ani dvacet kusů. Obětí dopravních nehod bylo údajně 112. Zbytek do oněch 137 můžete brát jako umrtí v důsledku násilných střetů s okupačními vojsky.

      Každého života je škoda, je ovšem nutno brát v potaz, že naprostá většina postřelených a zabitých připadá na vrub obraně, kdy vojáci nabyli přesvědčení, že jsou ohroženi jednáním čs. civilistů. Viz obkličování vojenských vozidel a jejich pokusy o zapálení.

      Odpovědět

    3. Počkejte si , v médiích se to za pár dní dozvíte. Očekávám, že těch mrtvých zase bude víc než loni. Tím ovšem nepopírám, že byli.

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *