Přání do roku 2025, aneb Jedinec nezmůže nic…

Milí čtenáři,

začíná nám další rok, 2025, a patrně všichni tušíme, že nebude snadný ani přívětivý. Ostatně takové nebyly ani roky předešlé. S každým novým rokem se modlíme, aby nebyl pro lidstvo fatální, a abychom ho nějak dokázali přečkat.

Stávající systém končí…

Na rozdíl od lidí, kteří slepě věří v nezničitelnost stávajícího systému, my si uvědomujeme fakta, že nejenže mele z posledního, ale že se přímo před námi bortí jako harfa vydávající tón v Máchově Máji. Je nám podsouváno, že si přejeme destrukci. Realita je ovšem přesně opačná: Bijeme na poplach před absolutní zkázou, a hledáme z ní východisko.
Naše společnost je až nesmiřitelně rozdělená. Tento stav vytvářejí uměle mainstreamová média, indoktrinační školský systém a politika podřízená „jediné pravdě“.

Demokracie nezná bezprávných

Došli jsme tak daleko, že část z nás nemá možnost dovolat se svých práv – a v rámci aplikace dvojích metrů zde někteří občané čelí štvanicím a honům, které mohou končit až před soudem. Cenzura přituhuje rok od roku, diskuse se z veřejného prostoru zcela vytrácí, a její místo zaujímají povely a propaganda. Kdo není dostatečně poslušný, je upozaďován a vylučován. Zákon se ohýbá až k neúnosnosti, a média, která si již ani vzdáleně nehrají na nějaký etický kodex a své původní poslání, freneticky tleskají obludnému a nebezpečnému zákonu, jehož největší hrozba spočívá v jeho vágnosti: Má jít o trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc. Kdo určí, co taková činnost zahrnuje? Ten samý, kdo původně rovnoprávné občany třídí do různých kategorií na „správné“, na „dezoláty“ a na „svině“?
Ti, kdo si s touto Pandořinou skřínkou pohrávají, evidentně netuší, že mají v ruce bumerang. Stačí se přitom podívat, kteří politici jsou zároveň členy například takzvaného tkink-tanku Aspen Institute Central Europe. Nebo oni pro cizí moc nepracují?
Nejsme to my, kdo svým spoluobčanům vyhlašuje válku. My se pouze stavíme na odpor proti jakýmkoli nástrojům, které z rovnocenných občanů vytvářejí bezprávné, a které z demokratických mechanismů konstruují totalitní biče.

Bez změny kursu fatální náraz

Ti, kdo se nám posmívají, dehonestují nás, a nejraději by nás lynčovali, jsou dobrovolnými pasažéry Titanicu. Oni musí vědět, že jejich loď míří na hrot ledovce, ale jsou na to hrdí. My ovšem nechceme spáchat dobrovolnou sebevraždu spolu s nimi. Proto voláme po zásadní změně kursu, než se definitivně potopíme.
Systém se zaměřuje převážně na mechanismy kontroly, a to na úkor rozvoje čehokoli jiného.
Není přitom nic snazšího, než aby si každý sám za sebe zkusil udělat rozbor mezinárodního dění. Podíval se do Francie, kde jedna neoblíbená asociální vláda pod taktovkou prezidenta Macrona střídá druhou, do Německa, kde většina občanů nemůže kancléře Scholze ani cítit, protože kolabují školy, na nichž se rozmáhá násilná islamizace, a protože se stává německou smutnou předvánoční tradicí, že se trhy mění v krvavou lázeň.

Nečekejme s rukama v klíně…

Zavírané závody Volkswagenu jsou jen první vlaštovky mnohem děsivějšího procesu. Měli bychom počítat se scénářem, kdy naši zemi budou nadnárodní koncerny opouštět – a přichystat se na rozvoj průmyslových družstev – finančně i legislativně. Například by bylo potřeba rozšířit práva obcí v oblasti podnikání.

Opustíme-li V4, nezahyne…

V tomto kontextu nelze nevnímat nebezpečné výzvy k opouštění visegrádské skupiny (V4). Ta by pro nás naopak měla být základem ekonomické i obranné spolupráce v případě, že dojde k rozpadu Evropské unie. Volme tedy tak, abychom pod sebou nepodřezávali větev, která nám dává naději na přežití.

Nepodporujme zabíjení, ale možnost volby

Slyšíme narativ, že máme podporovat Ukrajinu. Já budu raději podporovat většinu ukrajinských občanů – a pevně věřím, že tato většina chce hlavně právo na život, které je jí upíráno, jen aby zde byl vytvářen tlak na Rusko s vidinou jaderné třetí světové války. Přeji ukrajinským občanům právo svobodné volby, ne násilného povolávacího rozkazu. Právo svobodné volby pak přeji i rumunským a dalším občanům, protože bez něj vládnou bezpráví a strach.

Volme…

Ať se již na naši politickou scénu díváme jakkoli skepticky, stále ještě nás parlamentní volby čekají. V tom případě bychom měli uvažovat o tom, jak svůj hlas využít tak, abychom ho obrazně nespláchli do záchodové mísy.
Zamysleme se, kam kráčí český průmysl. Jak je napojen na německý – a co se děje s německou ekonomikou a německou energetikou.
Stávající systém je neudržitelný, jakkoli se jeho fanatičtí obhájci snaží (za chvíli už nejspíš jen sami sebe) přesvědčit ostatní o opaku.
Jsme obviňováni z destrukce – ale jsme to my, kdo usiluje o vznik něčeho alternativního, a současně funkčního. Ti, kdo z tohoto systému tyjí nejvíce, pochopitelně i nejvíce křičí na jeho obranu. To ale není argument. To je jejich čiré zoufalství.
Věřím v sílu dialogu. Potřebujeme jediné: Stmelit výraznou většinu společnosti v boji za svou záchranu. Nalít si čistého vína, jak na tom jako společnost jsme, co nám skutečně a od koho hrozí, a co s tím dělat.
Sám Petr Fiala nazval rok 2025 „rokem rozhodnutím“. V tomto jediném bodě je možné ho vzít za slovo. Skutečně bude na nás, jak se rozhodneme. Zda budeme chtít pomyslný „náraz do zdi“ absolvovat naprosto nepřipraveni a v plné rychlosti, nebo zda včas pochopíme, kam se svět posouvá a s čím je nutné počítat.
Premiér Fiala hovořil o jakýchsi obchodnících se strachem. Zde je naopak třeba zdůraznit, že takovýto obrat je stejným oxymóronem jako „mrtvé milenky cit“. Náplní obchodníka je zejména dosáhnout zisku. Za strach by mu nikdo nedal ani zlámanou grešli. Zato však mnoho z nás může pociťovat oprávněný strach z vlády, která vypouští ústy premiéra do éteru nerealistické báchorky typu, že Česká republika dožene do 4 let pod Petrem Fialou v premiérském křesle německých mezd, a která není schopna zajistit levné energie.
Pravdou je, že si po období Fialova kabinetu nemůžeme dovolit další promrhané roky.

KSČM ani ODS nekandidují…

Rovněž si všimněme, že mainstreamová média pomalu upouštějí od démonizace Andreje Babiše, aby se vrhla na Kateřinu Konečnou a koalici Stačilo! Kateřina Konečná přitom není žádná bývalá totalitní kreatura – ty bychom sice v naší politické scéně našli podle životopisů požehnaně, ale ty kupodivu bojovníkům proti komunismu nevadí. Stejně jako jim nevadí podezření z napojení na organizovaný zločin v kauzách Dozimetr či Taxis nebo v kauze kupčení s vysokoškolskými tituly. Ostatně, na evropské půdě nevadí šmelina s očkovacími látkami značky Pfizer. Co pak můžeme chtít, že?
Připomeňme si, že Kateřina Konečná byla do Evropského parlamentu zvolena již třikrát, a to od roku 2014. Již to samo o sobě je znakem její profesionality a úspěšnosti.
Postavme se mediální démonizaci. Neúnavně opakujme, že žádná KSČM v roce 2025 v Parlamentních volbách nekandiduje, zato se jich účastní velmi názorově pestrá koalice Stačilo! Současně předvolební průzkumy kritizujme, když budou sdělovat preference ODS či TOP09. Takové strany rovněž nekandidují. Kandiduje koalice Spolu. A tento prostý fakt si její voliči musí uvědomit. Nevolí ODS, volí Spolu.

Stačilo…

Mainstreamová média do nás budou čím dále více cpát propagandu, jak údajně za Fialova kabinetu naše životní úroveň rostla – a jak se nám skvěle daří. Svým způsobem je to dobře. Apeluji tak na každého, aby sám posoudil, zda si za stejné peníze mohl dovolit koupit stejný objem zboží ve stejné kvalitě, jako v letech minulých. Zda mu zvýšení platu, pokud k němu vůbec došlo, pokrylo růst nákladů, zejména za bydlení, energie a potraviny. Pokud někdo dospěje k názoru, že se jeho život za působení Fialova kabinetu zlepšil, ať ho tedy volí. Všichni ostatní by ale ze své odpovědi měli vyvodit jednoznačné důsledky. Mladí by si měli spočítat, zda jsou schopni za svůj produktivní život dosáhnout na hypotéku na byt, nemluvě o možnosti, že by si ho koupili. Osoby samostatně výdělečně činné by se měly zamyslit nad prostým faktem, co jim 4 roky působení Fialova kabinetu daly, a co vzaly. A mnozí by mohli dospět k názoru, že stávající trend je neudržitelný, a jedinou odpovědí je: Stačilo.

Zásadní změny jsou zcela hmatatelné…

Podáváme-li se na změny jen v roce 2024, jsou obří. Již není možné mluvit o globální ekonomice podřízené dolaru. Africký i jihoamerický kontinent zažívají postupnou emancipaci, jakkoli ještě tyto procesy mohou trvat. Skupina států BRICS se rozšiřuje a posiluje. Naproti tomu se Evropa čím dál více dostává vlastní vinou do izolace a bludné pasti politiky Green Dealu a nezvládnuté imigrace. Kolik ještě vln vyvolaných destabilizací Blízkého a Středního Východu můžeme přežít? To není jen otázka pro „dezoláty“, ale každého, kdo chce mít smysluplnou budoucnost.

Budeme se mýlit s panem Svárovským?

Další taková otázka je, kolik finančních prostředků ještě můžeme vyplýtvat na jasně prohrané válce na Ukrajině – a kolik ukrajinských občanů v ní ještě bude muset zbytečně zemřít? Nebo stále bude v médiích zaznívat hlas vedoucího Programu bezpečnostních strategií a seniorního analytika Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Martina Svárovského (KDU-ČSL), který 6. 4. v Českém rozhlase tvrdil, že: „…Nevím, jaký vojenský stratég vyvodil cokoli z toho, že Rusko vyhraje. Rusko je těsně před porážkou. Chtěl bych ty vojenské stratégy vidět – a předpokládám, že tady jsou“?
Politický geograf, Jaroslav Kurfürst pro změnu tvrdil, že: „Rusové si hlavně potřebují zachovat tvář. Celá ta operace je zpackaná, vycházela ze špatných strategických a politických cílů. Rusko tu válku už de facto prohrálo. Cíle, které si vytklo, těch nedosáhne.“ Opravdu má někdo při pohledu na frontu na Ukrajině pocit, že Rusko prohrává?
„Nikdo nikdy netvrdil, že Rusko musí být poraženo – Rusko musí být z Ukrajiny vyhnáno“, prohlásil výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe a bývalý český velvyslanec při NATO, Jakub Landovský, v Osobnosti Plus Barbory Tachecí. Asi si včas nepřečetl status například Jana Farského, který se pilně školil v USA: „Ukrajina tuhle válku musí vyhrát“. Stejně tak si pan Landovský nevšiml postojů E. Macrona, který to, že Rusko nesmí zvítězit, několikrát zdůraznil, a po něm to opakoval například novodobý snaživý kadet Biegler, tedy bakalář, Jan Lipavský.

O čem by bakalář poučovat neměl…

Bakalář Lipavský je potom ten poslední, kdo by měl kázat o nějakém plazení se před zločinci. Mezinárodní soud v Haagu vydal zatykač na válečného zločince páchajícího genocidu civilistů včetně dětí v Gaze. Jak se k tomuto válečnému zločinci (a vrahovi) staví bakalář Lipavský?: „Stavět na stejnou úroveň teroristu a toho, kdo proti němu brání svoji zemi, mi nepřijde správně.“ Takto nějak by se vyjádřil Vladimir Putin na adresu ukrajinských představitelů.
Mainstreamová média nám předhazovala, že jsme měli údajně katastrofické vize, když jsme na rok 2024 predikovali možný kolaps našeho průmyslu. Nestalo se tak jen proto, že Petr Fiala (v tomto případě naštěstí) nedrží své sliby, a místo odstřižení se od ruského plynu ho Česká republika nakupovala odjinud dráže a tvářila se, že není ruský. Navíc Petr Fiala prohlásil: „To si vybírají obchodníci. A je levnější, protože si můžeme vybrat. To je přece logické!“ Pokud bychom ale byli od ruského plynu na delší dobu odstřiženi, raději následky toho ani nedomýšlím. Podívejme se na ceny energií u nás a srovnejme je s okolím. Jak dlouho toto může náš průmysl ustát?
Zastánci stávajícího systému si jednoduše lžou do kapes – a je nejvyšší čas, aby s tím přestali, v zájmu nás všech, v zájmu našeho státu.

Buďme národem, ne součástkami na odpis…

Co nám všem tedy do nového roku přeji? Abychom byli schopni spolupracovat a připravit se na všechny turbulence, které nás čekají a zasáhnou. Abychom bouři, která se na nás žene, uměli čelit, a nebyli jí smeteni. My si jednoduše nemůžeme dovolit vyčerpávat se vzájemným osočováním a boji. Máme-li jako národ přežít, musíme se předně začít jako národ chovat. A národ nemá občany různých kategorií – má pouze občany.
Začněme se tedy zabývat tím, co je pro přežití našeho státu a národa podstatné: Jak zachránit náš průmysl a naše zemědělství – a jak postupovat v diplomacii pro zajištění nových trhů pro naše produkty. Jak zajistit každému občanovi kvalitní a dostupnou lékařskou péči. Jak zajistit, aby vy naší společnosti nebyl přebytek nepotřebných politologů, ale zato aby se v ní vyskytovali šikovní řemeslníci, skláři, instalatéři, zedníci, opraváři všeho druhu atp.
Mají-li být prostředky na rozvoj naší společnosti, nesmí se samozřejmě jimi plýtvat na náboje a trhaviny pro různé teroristické akce. Kromě roviny morální, že terorismus je fuj, je zde i rovina ekonomická, že pak na nic pro občany důležitého není. Pominout nelze ani rovinu bezpečnostní, kdy ti, kdo přispívají na vraždění, dělají z naší země legitimní terč.

Jedinec nezmůže nic…

Milí čtenáři,
přeji nám všem, abychom byli zdraví, soudržní, a tedy odolní a silní, a abychom dokázali více tvořit, než ničit. Spolek Svatopluk, který sdružuje lidi různých odborností, se jasně profiluje jako organizace protisystémová, která však ani proti systému bojovat nepotřebuje, neboť si analyzovala, že tento systém se rozpadá sám. Snaží se tedy formulovat základy pro systém alternativní tak, aby pro nás kolaps stávajícího systému nebyl fatální. Nebuďme hlavně pasivní a rezignovaní. Zajímejme se o okolní dění – a hledejme východiska. Čekání na zkázu není zrovna ideální přístup k životu.
Jak píšu v následujícím sonetu, přeji nám hráze, aby nás nezaplavily beznaděj, zbídačení, násilí a chaos. Těmi hrázemi můžeme být my sami, a to v případě, že sami nezůstaneme.

Přeji nám hráze

Když vulkán soptí – když se země chvěje,
a když se vlny valí z oceánů.
Když vichrů obtisk sedá na šlépěje,
když má noc trny, jež nás mučí k ránu.

Když blesky kříží ty z cest, co jdou k cíli,
a statné hromy bijí na činely.
Když deště mříží úsměv zardousily,
že se to zlomí, hvězdy ve snech pěly.

Přeji nám svit, jejž mraky nezastíní,
aby šlo žít, až kostry ze všech skříní
s rámusem začnou před námi se valit.

Přeji nám hráze, když se bahno žene,
aby šlo snáze hojit nakažené:
Mít vůli značnou vyzvedl bych z kvalit…

P. S. Milí čtenáři, velmi si vážím zájmu o mé stati. Nějakou dobu jsem sem pravidelně vkládal tři texty do týdne. V novém roce se omezím na jeden článek týdně, a to vždy v pondělí. Mohu vám slíbit, že se budu snažit, aby měl co říct, a něco vám dal. Přeji vám tímto ještě jednou pevné zdraví, hodně sil a svět založený na mezinárodním právu a míru. Jakkoli se toto přání může zdát utopické, každý z nás k němu svou aktivitou může přispět. Nerezignujme tedy, a držme při sobě…