Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…
Starosta zaklepal tehdy třiatřicetileté Else Sterzikové na okno a suše jí oznámil, že celoevropské řešení zkrachovalo, tisíciletá říše se nekoná, ruské hordy zbaběle postupují vpřed a právě prolomily frontu v rámci Viselsko-oderské operace. V šest ráno jede poslední vlak do Brusele… totiž, hlouběji do Říše. Odteď už platí jen „zachraň se, kdo můžeš.“
Pak se vzdálil a nechal ji, aby se s touto informací nějak vyrovnala.
Elsa samozřejmě věděla, že se něco podobného blíží. Dva roky poslouchala mainstreamová média o vítězném boji Evropské unie proti mongoloidním hordám na východě. Viděla fotky zničené ruské techniky, viděla fotky ruských zajatců, poslouchala největší evropské mozkové kapacity, proč musí Říše vyhrát válku a proč je bolševikům nadřazená. Kdyby tu dneska s námi byla, měla by intenzívní pocit deja-vu. Neslyšela by vůbec nic nového.
Ale přes veškeré úsilí tehdejších Bartoníčků, Jindřichů Šidlů, Bartkovských, Doležalů a Šafrů, pořád prosakovaly nějaké dezinformace, že si Říše nevede úplně dobře. Řešilo se to tehdy stejně jako dneska. Vysvětlovalo se lidem, že se mají dobře, jenom o tom nevědí. A proti dezinformátorům se zasahovalo… no jéje. Jak někdo poukázal na to, že se poslední dva roky pořád jen ustupuje, jídlo je pořád dražší a výpadky proudu častější, hned naběhl dobový Foltýn, který ty svině hned obehnal příkopem a plotem. Nahoru dal ostnatý drát, pustil tam deset tisíc voltů a přidal kulometné věže. A byl to jiný sekáč… ne jako náš tupý zelený lampasácký debil. Tam jste se rychle dozvěděli, zač je toho dezolát.
Elsa byla tehdy taková ta mlčící většina. Měla jiné starosti než sledovat politiku a frontu na Ukrajině. Manžela měla v armádě a musela se pořádně snažit, aby se jako matka s malým dítětem uživila. Neměla čas na hluboké přemítání, neúčastnila se plamenných debat. Neměla čas na politiku. Hleděla si svého a byla ráda, že je ráda. Občas jí nějaký bodrý soused, který upřímně miloval svého světového lídra a jeho nejvyšší hodnoty, připomněl, že její manžel byl před válkou německý komunista… hodně hnusně a hodně štiplavě jí to připomněl…
Naše rodinná paměť neví nic o tom, co se Else honilo v hlavě a jak v ní během toho mála času uzrálo správné rozhodnutí, spěšně opustit svůj čerstvě splacený dům a připojit se k milionům migrantů na cestách. Jen víme, že tehdejší migrace z východních území byla Němci organizována stejně dobře a šikovně jako ta současná a také víme, že celá řada Elsiných sousedů Bedřichův Hradec neopustila…. těšili se, až je Rusové osvobodí. Nevěřili prolhaným a zaprodaným médiím a mysleli si, že vše je přesně naopak.
Elsa se do toho posledního vlaku dostala i s dalšími členy rodiny. V tlačenici na nástupišti málem přišla o syna a ztratila svou babičku z dohledu. Už ji nikdy neviděla, ani nezjistila, co se s ní stalo. Její syn (můj strýc) dnes zemřel, právě na toto výročí, kdy se svojí maminkou šli nocí a sněhem k poslednímu vlaku. Na osmdesáté výročí své hodiny nula.
V šest ráno vlak odjel a v půl osmé dorazili do Bedřichova Hradce první ruští průzkumníci na lyžích… Byli patřičně instruovaní Iljou Erenburgem a měli za sebou osvobozování mnoha likvidačních táborů a mnoha ghet. Čtyři roky byli konfrontováni s hodně ošklivými fakty, jak se vyspělá západní Evropa chová k mongoloidním hordám, přečetli si tisíce statusů o tom, že Rusové nejsou lidé, věděli, jak ýbrmenšové onanují nad mrtvolami ruských mužiků. Když vstoupili na německé území, měli se za co mstít… Deset milionů zavražděných Slovanů křičelo až do nebe.
Bohužel, Bedřichův Hradec neměl žádné místo v mapách Koněvova generálního štábu. NKVD nevěděla, že tam někdo touží po ruském osvobození a čeká na něj. Místní prorok, který tři roky správně předpovídal kolaps říšské unie, neměl dostatečný dosah na dobovém fejsbůku, aby na něj někdo bral ohled a tak mu osvoboditelé znásilnili dcery a jeho zastřelili, aby se na to nemusel dívat… Válka je vůl… bohužel je vůl i tehdy, když máte pravdu.
Elsa Sterziková strávila následující půlrok v utečeneckých táborech, ale protože nebyla Němka, nýbrž česká menšina v Prusku, znenadání se ukázalo, že ona válku neprohrála, ale vyhrála. V evangelické komunitě těchto dávných českých emigrantů pro víru tehdy vznikla iniciativa „návratu do země otců“ a ona se dostala do západních Čech, kde byla spousta prázdných (a vyrabovaných) domů po sudetských Němcích. Vrátila se domů po dvou stech letech v cizině. Bedřichův Hradec ještě jednou navštívila a zjistila, že její dům při ofenzívě vyhořel do základů.
Do Čech si přivezla syna, jeden kufr věcí, archaickou češtinu, která nezavadila o Jungmannovo či Preslovo názvosloví a evangelickou víru, která vydržela sto let pronásledování od Habsburka a dalších dvě stě let nezájmu v tolerantnějším Prusku. Spolu s dalšími obdobně postiženými pak budovala „českou přítomnost“ v Sudetech. Potomci těchto reemigrantů udrželi na Sokolovsku evangelickou víru dodnes a udrželi ji poctivou, nedotčenou dnešní LGBTNSDAP modernou. Možná proto, že byli v tichém odboji proti vrchnosti už tři sta let.
Elsa měla štěstí, po dalších čtyřech letech se vrátil ze sovětského zajetí její manžel a můj dědeček. Narodil se jim druhý syn (můj tatínek), který si o pětadvacet let později přivedl ženu z Ukrajiny, čímž se osudy naší rodiny propojily s osudy rodiny ukrajinského ševce, který tenkrát německé armády tlačil k Berlínu, aby evropské hodnoty vykázal do patřičných mezí… Kupodivu to přežil a zůstaly mu ruce i nohy.
Vzpomínání obou mých dědečků vždycky stálo za poslech. Je součástí mé tvorby i mých postojů.. Je součástí mého volání po míru. Jsem generace, která ještě o hrůzách války slyšela od těch, co je autenticky prožili. Nikdy nezapomenu na jejich pokoru či radost z toho mála, co měli a jejich napomínání, abych si vážil toho, že se nestřílí. Nikdy neřešili výsledky války, prostě byli rádi, že je mír. Husákovské Československo nebo Brežněvovský Sovětský svaz, to pro ně byla skvělá místa pro život. Byl mír. Nic jiného nepotřebovali.
Tuto vzpomínku píšu, protože se blížíme k podobně prohrané válce. Jen je dneska virtuálnější než tenkrát. Píšu ji jako varování, že společné evropské řešení vždycky končí zvoláním „zachraň se, kdo můžeš“ a hodinou nula v rozvalinách. A i když můžeme dlouho sledovat zářivé postupy vzad a dokážeme si představit, co nastane až vypnou elektrárny a jak končí adorace nacismu, řešit to všichni začnou, až když je fronta pět kilometrů od jejich majetku… Ano, za 45 dní nám patrně dojde plyn… ale ještě minimálně měsíc to bude všem jedno.
Zároveň varuji ty, kteří se těší na nové osvobození, že jejich jména nejspíš nejsou napsána v seznamech velkých kluků a nikdo na ně nebude brát ohled.
Dnes je to osmdesát let.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
04:32 Vaječná válka: proč jen bílé skořápky?
09:16 Klecový chov? Naše slepičí mozky
12:45 Kdo může za vysoké ceny másla?
14:09 Vládnou nám zahraniční řetězce
15:20 Slevy jsou jen hra se spotřebitelem
21:11 Krávy? Zbývá jich už jen třetina
24:47 Ceny potravin letí už pět let vzhůru. Proč?
27:15 Naše potravinová soběstačnost je dnes na 40 procentech
29:15 Fialova vláda vede stát k bankrotu
30:46 Kolonizace pomocí potravin
37:30 Mají smysl protesty v ulicích?
40:53 K čemu je smrtící dohoda Bruselu s Jižní Amerikou?
42:41 Budeme jíst hormonálně a geneticky upravené potraviny?
44:53 Jsme jen bruselskou kolonií
46:23 Čím zdravotně hrozí obilí z Ukrajiny?
50:15 Až přijde krize, nebude co jíst
52:55👹 Cílem je zlikvidovat co nejvíc lidí
56:17 Každý měsíc další existence Fialovy vlády nás životně ohrožuje
https://protiproud(.)info/uz-jde-o-zivot-jsme-na-40-procentech-proc-bila-vejce-a-drahe-maslo-kolonizace-pomoci-potravin-budou-do-nas-cpat-maso-s-hormony-a-antibiotiky-jedy-a-plisne-z-ukrajiny-slevy-to-je-jen-hra/
Protiproud jsem sledoval, dokud tam nějaky expert nedal na pravou stranu ten černý pruh, co zakrývá konce řádků a tim znemožňuje čtení textu.
Občas by se na ten svůj web měli kouknout sami, a ty „vylepšovací maniaky“ trochu mírnit ….
Zkuste zmenšení stránky, nebo jiný prohlížeč. Na Brave s Linuxem problémy nemám.
Co to máte proboha za prohlížeč?
Ty černé pruhy na PP se přizpůsobují tomu, jaké zvětšení/zmenšení stránky s textem si nastavíte (např. Ctrl+kolečko myši). Pokud máte nastaveno zvětšení na 200%, nemáte tam už žádné černé pruhy, ty zmizí za okrajem monitoru. Tedy alespoň v běžných operačních systémech a prohlížečích.
Tohle je přesně ono. Když si to přečte normální člověk (mimochodem, je k dispozici fulltext?), o politiku se nezajímající, mávne rukou a pomyslí si cosi o bláznech.
Materiál pro štengrování hrstky věrných, maximálně, ale to už není potřeba.
Tentokrát s vámi souhlasím. Každý na první skeptický pohled ujetý článek snižuje informační hodnotu webu a to i článků, co ujeté nejsou. Parapsychologie, ezoterika, všechno tohle a leccos dalšího.
Zpětné zrcátko by nemělo zakrýt celé čelní sklo. Kdo to říkal?
Babiš nabízí pozitivní a poměrně široce rozkročený program, nespoléhá jen na zaklekávání a dupání nožičkou. Nechtěli byste se inspirovat?
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/andrej-babis-ano-partie-volby-snemovna.A250119_104559_domaci_vajo
Myslíte třeba tu pochvalu Španělska ohledně 100% daně (to je zestátnění) na nemovitosti pro nečleny EU?
Přeju v tom případě hodně štěstí se soudy podle zákonů a smluv na ochranu investic. 🙂
Já se Babiše zastávat nebudu, není to můj kůň z řady důvodů (od EET až někam k covid games), ale počíná si chytře. Kompromisně.
A taky slibuje všechno všem, to už tak dobré není, ale holt se to asi v ČR vyplatí.
Zajimavé. Tyhle weby nesleduji, takže díky za odkaz. A s tim zpětným zrcátkem to je skvělé.To by mělo přejit do českého mudrosloví 😄
Můj zájem o země daleko na východě také probudilo vyprávění dědečka. Byl v první světové v ruském zajetí. Vyprávění o řekách, které jsou tak široké, že člověk, který stojí na břehu, nedohlédne na druhý břeh. Nebo o tom, že v Rusku na orání používají velbloudy. A když jsou velbloudi zapřažení ve voze, jsou tak silní, že uvezou třikrát více, než koně nebo voli. A o pustých stepích, kde se od jedné studny ke druhé musí jít dva dny a na tu cestu si musí člověk nést vodu s sebou, ale velboudí několik dnů pít nepotřebují. A o jurtách, které mají pastevci místo domu a při stěhování stád je zbourají a znovu postaví.
V jedné takové bydlela paní Stehlíková.
Pan Vidlák se zrovna trefil do toho zákona o zřizování Německého školství v Sudetech.
Bohužel, někdo mu to může vyčitat,že může nádržovat sudetským Němcům..
Toto si musí vyřídit ke.svému prospěchu a lepší když to uvedl,než aby někdo spojil.
Můj dědeček jestě absolvoval cestu do Vladivostoku a zase zpátky. Taky o tom hodně vyprávêl. Ale pamatuji si jen historku, jak se na zpáteční cesté lodí jeho kamarad šel v Bombaji vykoupat a žralok mu ukousl nohu. A jak ve Vladivostoku vysedávali na kládách a čekali na loď. A ještě na jeho harmoniku, která celou tu anabázi absolvovala s ním. Hrát moc neuměl, ale na ty národní písničky to stačilo.
Bylo mi asi 10, když umřel. Ale na ry vecery, kdyz jsme sedéli na zapraží, on hrál a všichni zpivali, nikdy nezapomenu. Takhle nějak to asi bylo i tenkrat na Sibiři.
Upřímnou soustrast, Danieli!
Zelene gume vlak uz ujel …
Otakar Foltýn: Na vyjádření o sviních si trvám. Jsem chybující, ale ne v tomto případě
Jak silná je tady proputinovská scéna?
Ve skutečnosti je poměrně malá. Základní problém spočívá v tom, že moderní informační prostředí, zejména sociální sítě už principem toho, jak fungují, zesilují negativní zprávy, aby vás udržely déle na aplikaci a mohly vám doručit více reklamy. Jestliže společným jmenovatelem a dlouhodobou strategií ruských informačních operací je vystrašování, rozdělování, naštvávání, tak sociální sítě to zvětšují.
Jak malá je malá ruská scéna?
Ne tak velká, jak by se mohlo zdát. Dám příklad v jednom segmentu pomáhajícím kremelskému narativu. Všichni jsme se setkali s tím, že na diskusních fórech anebo v diskusích pod zpravodajskými servery jsou poměrně velmi agresivní vyjádření řekněme té proputinovské scény a ta v českém prostředí píše několik nižších tisíc užitečných idiotů ruské propagandy. To znamená, deseti a půl milionový národ má několik tisíc opravdových šmejdů, kteří ať už vědomě, nebo nevědomě multiplikují ruskou propagandu tak, že to je vidět.
Máte nějaká uvěřitelná a ověřitelná(!) čísla? Nebo je to vaše osobní úvaha? Pocit?
Máte pocit, že Homer je Foltýn? Vždyť cituje kousek rozhovoru s Foltýnem, nejspíš z Novinek nebo Seznamu, případně PL.
Rozhovor s Foltynem je na webu Respektu, za paywallem, proto jsem neuvadel odkaz
Něco o tom je i na PL:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Diskuse-je-proti-nasim-zajmum-spustil-Foltyn-Slova-dochazi-uz-i-Marvanove-768017
Pěkné.
A jak se to tak stane, že někdy kolem roku 1975 si přivede západočech manželku z Ukrajiny, aby se kruh uzavřel?
Mohla to být třeba čerstvě dospělá dcera sovětského okupačního důstojníka. Ti totiž běžně tu měli rodiny s sebou, třeba současný kyjevský starosta Vitalij Kličko vyrůstal na okupační základně v Ralsku.
Raději bych originální verzi a ta bude nejspíš jednodušší. Při práci?
Sice tu byla proti naší vůli umístěna vojska cizího státu, ale proti běžně šířenému prozápadnímu propagandistickému narativu to okupace nebyla ani náhodou. Okupace z principu znamená, že nahradíte všechny vyšší řídící pozice ve státu svými lidmi, nejlépe z armády, a v zemi zavádíte teror s cílem potlačit sebemenší odpor. Za mě je nálepkování těch jednadvaceti let slovem „okupace“ prostě směšné, protože je to pouhá výmluva na to, že za většinu hnusných věcí během normalizace si můžeme jen my sami, protože to přesně odpovídalo tomu, jak se dnes chováme směrem k EU a USA. A mimochodem v tom začasté jedou tytéž rodinky, jen už povětšinou jiní jejich členové. Nemluvě o tom, že SSSR měl z hlediska mezinárodního práva na to umístění vojsk právě s ohledem třeba na jednání na Jaltě jednoznačné právo. To se dnes taktéž vymlčuje.
A když se podívá člověk na to, na kolika skutečných okupacích jsme se my oficiálně jako stát podíleli za těch posledních pětatřicet let, bylo by vhodné u slova „okupace“ mlčet a se sklopenými zraky hledět provinile do země. V Afghánistánu to bylo téměř stejně dlouho jako ta naše „okupace“, zato možná až s milionem mrtvých civilistů. My jsme jakýkoli nárok na to hrát si na nějakou oběť zlého agresora dávno ztratili. Je nutné přestat řešit něco, co je šedesát let pryč, zato je nutné začít veřejně řešit to, že jsme se jako stát podíleli na válečných zločinech.
Jestli jste viděl Básníci ( už nevím který díl) scéna na kolotoči. Profesor chemie ( Somr) a jeho student Štěpán v obavách,jestli není blbý a profesor odpovídá. napravo rakety nalevo rakety a ty se bojíš, jestli nejsi blbý. Nebo stále aktuální píseň Slávy Janouška ze stejné doby, Je to divný svět. NATO bylo vždy agresivní a rozpínavé a jeho základny byly hned za plotem. Brežněv nemohl dopustit,aby to co je teď( základny NATO hned na jejich hranicích a Ukrajina pořád stejná tehdy i dnes, ve 41. nadšeně se přidávající k hitlerovským vojskům a obrátili až když tam Němci prováděli šílená zvěrstva na civilistech,) se stalo už 20 let po válce, tudíž absolutní prohra války studené. To ještě bylo v Rusku mnoho válečných mrzáků a vdov,které přišly o všechny muže z rodiny. Proto tady byla ta vojska, protože nalevo rakety, tak musely být i napravo. Jinak by mír nebyl.
Nehledé na to, že v inkriminované době (když si sem ten tatinek tu maminku přivedl) tady nejspíš žadná ukrajinská a kazašská vojska (dnes označována jako Russáci) jestě nebyla ….
Aha, narozen 1980, takže beru zpět, to už tu asi byli. Ale to neni podstatné.
Narozen 1980, to nemohl být vidlákův tatínek,co si vzal Ukrajinku,tedy vidlákovu mámu. Otázka zůstává,jak někdo za tuhé normalizace mohl v ČSSR přijít k ukrajinské manželce.
Velice jednoduse (obecne, ted neminim vidlakovic rodinu) – spousta nasich delniku stavela fabriky/domy(panelaky)/jinou infrastrukturu po celym SSSR, treba Kamysin (pobliz Volhohradu) je napul postaveny ceskejma rukama, vcetne zavodu na vyrobu obrabecich stroju (tem barakum se tam rika „cesky domy“ – staveli je podle nasich planu, neco jako je na Jiznim meste)
Taky to nechápu. Do CCCP se dalo dostat tak leda na 3 týdny s vlakem družby a to pod přísným dozorem delegátky z STB , jinak za Čiernou pri Čope byla železná opona č.2
No, budovaly se ropovody, plynovody, širokorozchodná …
Turisticky určitě.
Nemáte ani přibližnou představu, kolik našich lidí tam bylo pracovně a jak dlouho.
Kdybych si odtamtud chtěl přivézt ženu, tak by to byl ten nejmenší problém. Tehdy na to stačily tuším dva nějaké formuláře a tak pět razítek.
Problém byl například v tom, že ti obyčejní Rusové i Rusky, v naprosté většině, neměli vůbec vyřízené pasy – k ničemu je v tak velké zemi nepotřebovali. Na cestování třeba i po zemích VS, neměli peníze.
Na Vnukovo jsme 1985 v 10 lidech pracovně letěli, tuším to byl IL-62 a s námi v nákladovém prostoru to nejnutnější pro prvních pár dní, plus osobní věci.
Kontejner se vším podstatným, co jsme měli udělat, dorazil za 4 dny po dráze a náklaďákem až na místo montáže.
Bez estébáka, bez jakéhokoliv dozoru, s pouze formálně ustanoveným vedoucím „pracovní čety“. Jinak spoleh navzájem, ten řešil naprosto všechno.
Už jsme byli všichni dospělí a naše spolehlivost byla už dávno prověřena tady, doma.
Byli jsme tak spolehliví, že jsme se mohli vyfotit u Stalinova hrobu.
Je fakt, že sovětští kolegové s námi jít nechtěli a vysvětlili i proč.
A nějakých 10m od Stalinova hrobu, s ním v pozadí a sedě na obrubě hrobu jiného pohlavára, jsme mohli v klidu vypít Heinekeny, zakoupené v objevené prodejně pro turisty, což ostatně zachytily i další fotky. Nikdo s tím neměl problém, tím méně průchozí a stráže.
Představy některých lidí, včetně vás, jsou prostě neuvěřitelné..
Mám stejný názor.
Ti vůbec neměli zájem,aby se tu s nima někdo ženil. Znám ze sousedství konkrétní příběhy,v Mýtě byla posádka opravdu obří, tak občas láska vzplanula, ale jak se to dozvěděli,šup s vojclem do Afghánistánu a opačný příběh, administrativní síla, Ruska a když se tu chtěla vdát, šup s ní do týdne hned zpátky do Ruska a už o obou nebylo nikdy slyšet, ani na soukromé dopisy nikdo neodpovídal.
Nejdeto2
Ne to se nestalo a zeme se nemuze tocit protoze je placata a ja vsechny omyly opravim 🤣
Kecy v kleci. Běžte se podívat do matriky v Karlových Varech, jaký to byl problém!
Jsou tam už od raných osmdesátek a v některých místech tam byly dvojjazyčné cedule.
Můj mladý tatínek tehdy na Ukrajinu „pašoval“ Bible. Ty tam byly silně nedostatkové zboží. A dělalo se to tak, že mladí kluci s Biblemi vyjeli, většinu z nich posbírali celníci a zavřeli je na jeden až dva dny do clhládku a zas je propustili. Tu a tam někdo prošel. Můj tatínek prošel a na Ukrajině byl ubytován u rodiny mé maminky. Tam se zamiloval na první pohled (podívejte se ne fejsbůkový profil Ludmila Sterziková a zjistíte proč) moje maminka se také zamilovala na první pohled a bylo to.
Dobrý den, pane Vidlák. Jen velmi stručně. Píšete hezké historky, vtipné, výstižné. S četnými názory rád souhlasím. Mnohdy však vaše povídačky vypadají jako propagandistické chiméry zbožných přání o vzdušných zámcích. Vy jste se přeměnil z blogera a vtipného glosátora na politika a vsadil jste na kartu paní Konečné. Prosím, je to vaše volba. Mnohokrát jsem vám psal, že veškerá opozice je nejednotná a rozhádaná exhibicionistickými zájmy (Okamura, Majerová, Rajchl, Šlachta atd. a nakonec Konečná). Je mi líto, ale budete zklamán. Konečná je stejně nadrčená snaživka (jako šprtky ze čtvrté obecné) jako Nerudová i Jourová a stejně jako Lejnová. To je všechno jeden typ ženských. Konečná se dávno měla partajně přejmenovat a vyškrtnou slovní základ „komunist“ ze svého názvu a slovníku. Takto budete pro značnou část voličstva nepřijatelní, i když se jmenujete STAČILO, krom toho i tento název je jen krátkodobě propagandistický. Vzpomeňte si na to, až dojde na lámání chleba a ve vaší partě se to začne takzvaně „mazat“. Ale možná, že se do té sněmovny dostanete, a to si užijete. Držím vám palce, abyste to všechno přestál bez následků na své pohodě a pevném duševním klidu.
Nebylo by lepší Vidláka nestrašit? Je už to velký kluk a určitě ví, co dělá.
Na cestě všech hrdinů číhají mnohá protivenství – to najdete i Bibli nebo národních pohádkách. Právě proto se hrdinové na tu cestu vydávají a nezůstanou sedět doma za pecí.
Pokud Vidlák opravdu ví, co dělá a přesto to dělá, tak potěš nás pánbůh.
A právě proto jsou to hrdinové. Stali se jimi překonáváním různých protivenství. Málokdy vyrazí na cestu už hotový hrdina.
Konečná je nadrčená???
Tomu slovu nerozumím. Asi se jedná o nějaký překlep. Z toho se však odvíjí vícero možností:
a) buďto je tzv. „nadrcená“ (alias našrocená, případně našprtaná – věta obsahuje i zmínku o šprtkách), což při její nepopíratelné inteligenci nepochybně je,
b) anebo je „nadržená“, což se s bodem „a“ nijak nevylučuje, otázkou pouze zůstává jak moc a na koho…(?)
c) případně je „nastrčená“, což tvrdím já, nějaký Vláďa Vrábel, Martin Koller i mnoho dalších osob.
Ovšem – kdo by na tomto zaujatém blogu bral v potaz nějaké postřehy nezávislých pozorovatelů, majících (v mém případě) půl století zkušeností s českou politickou scénou a jejími figurkami, že…
K písmenu c) – kdo ji, podle Vás, nastrčil? A za jakým účelem?
A byla, podle Vašeho názoru, nastrčena již v roce 2002, kdy byla ve svých 21 letech, zvolena jako nestranický kandidát za KSČM do Poslanecké sněmovny, nebo až později?
To už dnes nehraje takovou roli, kdy. Kádry se získávají průběžně, podle toho jak se vybarvují.
Sám to vidíte – nejdříve „nestranický“ kandidát, potom kandidát ke vstupu do strany, pak straník, a – voala! – dnes předsedkyně. Svou roli hraje dobře, jestli to myslí vážně, dost pochybuji. Na to je příliš chytrá a znalá politické reality. Vždyť taky celý svůj dospělý život nic jiného nedělala, jenom politiku.
„ONI“ mají své lidi ve všech relevantních politických stranách. To je stará iluminátská taktika – ať si naivní voliči zvolí koho chtějí, vždycky tam budeme mít svoji figuru. A pokaždé jako stejný příběh – ze školních lavic rovnou do vysoké politiky. Např. modrý Mareček Benda (Afterduft) coby „pravice“, rudá Katka Konečná coby „levice“ a expremiér Bohoušek Sobotka coby „žluťácký“ střed. Ale jsou tam i mnozí další a čekají na svou aktivaci. Např. ani o takovém Okamurovi či Turkovi si nedělám pražádné iluze.
Skutečně vlasteneckým politikům není dovoleno proniknout. O to se starají mainstreamová média, „demokratická“ justice a celý státní aparát v silových resortech. Příklady za poslední 3 dekády známe. A pokud přesto někdo proklouzne, jakmile se začne projevovat, je eliminován – mediálně, společensky, existenčně a nakonec i fyzicky. U Katky nic takového nepozoruji – tj. patří k „NIM“.
Mě napadlo spíš nafrčená 🙂
To: V.F.
No, dobře, vymezil jste se.
Jen malá poznámka. Mě například víc, než knížecí rady, zajímá něco jiného, než ad hominem a nálepky. Když si porovnáte programy politických stran z opozice, pokud nějaké mají, tak Stačilo má jediný, který poměrně konkrétně řeší alespoň ty základní současné problémy. Proto považuju za dost hloupou zkratku přebírat rétoriku současné koalice, že Konečná nám snad dokonce navrátí komunismus. Snad dokonce druhý Kléma.
No nic, takto uvažuje část tzv. alternativy, že se (akademicky) pitvá v detailech, či personáliích a kdyby bylo skutečně na ní, nikdy by se žádná akceschopná opozice nevytvořila. Myslím, že i s takovou alternativou Fiala počítá (ve svůj prospěch).
Politika je halt svinstvo.
Ben Lee Meier měl být již v polovině 70. let přesunut z OO SSM Praha 2 na OO SSM Praha 7. Před celou kanceláří to odmítnul, že nepůjde, že zůstane na Praze 2, kde jsou vysoké školy a studenti, a „se studenty provedeme revoluci“.
Ben Lee Meier 27. prosince 1989 svolal všechny komunistické poslance Federálního shromáždění do budovy ministerstva dopravy. Řekl jim: Zítra, 28. prosince, zvolíte Alexandra Dubčeka předsedou Federálního shromáždění, pozítří, 29. prosince, zvolíte Václava Havla prezidentem. A víte, co tehdy byla stranická disciplína? Jakmile domluvil, všichni vyběhli do šatny pro kabáty. Ulevilo se jim, že to vzal na sebe, z nich tímto jeho vystoupením všechno spadlo. Byli čistí před Bohem, před stranou, před svými místními funkcionáři. Už jen šli a udělali to.
Ben Lee Meier v listopadu 2018 konstatoval: „Klaus, Zeman, Babiš, to je cesta, která byla připravená.“ „To bylo všechno tak naplánované. Svět je řízen.“
Od roku 2018 se Ben Lee Meier zřejmě již nevyjádřil. Ví Ben Lee Meier, zda Petr Fiala nebo Kateřina Konečná jsou také součástí plánu?
Pro ty, kteří Ben Lee Meiera neznají: v minulosti vystupoval jako RSDr. Vasil Mohorita.
Výše citované výroky pocházejí z článku „Babiš byl součástí plánu“ (15. 11. 2018) https://www.echo24.cz/a/S7B7M/babis-byl-soucasti-planu-rika-mohorita-byvala-komunisticka-nadeje
A někdy v té době jsem u otce zahlédl vizitku – nechal mi ji vidět a dokonce mi ji ukázal a usmíval se při tom tím jeho skvělým úsměvem s DR.Vasil Mohorita i když žádný doktor nebyl a Neználkové včetně si mysleli, že se za někoho neoprávněně vydává nebo že snad fixluje. Byl to další signál od někoho, někomu, že mám jít na školu VŠP. Šel jsem a byl to ročník V 25. Štěpán se Šloufem , zcela konkrétně si na to pamatuji a všichni další Kapkovi hoši měli záchvat a šíleli, abych se tam nedostal a dělali všechno proto včetně praktických kroků, aby mi to nevyšlo. Abych nemohl dělat „kariéru“. To nebyl můj chtíč být doktorem ani otce vydávat se za doktora. To byla smluvená znamení US Army a Bílých Rusů a našich prostředníků a neznámých hrdinů v Československé armádě od vzniku republiky v roce 1918! Abych byl já u konce komunismu a udělal to právě já. Žádný kariérismus, žádný komunista, žádný prospěchář. Řadový bojovník, tak jako tisíce dalších, se svojí přesně a dlouho dopředu vymezenou rolí při porážce největšího totalitního impéria všech dob Sovětského svazu a jeho kolonií. A udělal jsem to perfektně. Proto mě Rudí STB a KGB nenávidí a pronásledují stejně tak jak před listopadem tak i po listopadu, až do teď a denně. Přiznám se ,že mi to překvapilo jak je to možné v demokracii. Ale po tom co vidím a slyším a sleduji v politickém dění a jací lidé se tam pohybují, tak mi to je zcela jasné.
https://mohoritavasil.cz/2017/08/14/spoluprace-kgb-a-stb-bez-spisu-a-zaznamu-ale-jini-to-umeli-take-a-lip-jak-se-nakonec-ukazalo/
To jsou věci. Další svěží tvorba Ben Lee Meiera na mohorita.cz
Alternativní dějiny?
Titul RSDr = Rozhodnutím Strany doktor.
Ne, jenom chvástání zneuznaného svazáckého funkcionáře.
Píše jako kokot a myslí jako kokot, je to naprosto přehledně vidět.
Jestli píše a myslí jako kokot, pak možná jde o autentického kokota.
Taky si myslím, že to komunistická už mohli zaměnit!
Jen napíši, že Vidlákovo Stačilo má v průzkumu preference 4,9%, odkaz zde https://www.novinky.cz/clanek/volby-do-poslanecke-snemovny-volby-by-vyhralo-ano-40505221#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest270_search_overlay_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz, což je velmi slušný výsledek na začátku volební kampaně. A může se na rozdíl od vládních stran do dne voleb ještě výrazně zlepšit. Takže Vidlák šanci má a hodně dobrou. Co by za takové voličské preference dala ČSSD nebo TOP09, které schovalo mizernou podporu do koalice SPOLU. Vidlák má navíc šanci přetáhnout část voličů SPD, PRO, ČSSD, ANO i část nerozhodnutých.
Věci jsou tak jak jsou, ne tak, jak bych je chtěl.
Já jsem už prostě takovej, že sice mám svá zbožná přání a ideály, ale vím, že se jich dosahuje křivolakými cestami. Kdo čeká na rovnou přímou dálnici a pak se teprve zvedne z gauče, ten se načeká.
Prostě jsem se rozhodl, že já se z gauče zvednu a od té doby dělám, co můžu a na co mám sílu. Samozřejmě dělám i chyby, mýlím se, mívám chybný úsudek, ale přes všechna zklamání, stále se ještě zvedám a jdu vpřed.
Pokud zvládnu úkol, který je teď přede mnou – pokusit se o volební úspěch, tak půjdu vstříc dalšímu (těžšímu) úkolu. Ale fakt nebudu předem zahazovat flintu do žita. Dělám, co mohu se silou a prostředky, které mám k dispozici a nezoufám si, že nemám lepší možnosti. Udělám, co mohu a dojdu, kam to půjde. A nebo prohraju, ale alespoň budu žít s tím, že v době, kdy se lámaly dějiny, tak jsem se snažil a neseděl jsem a nenadával jenom na poměry.
Nikdy jsem nikoho nenutil k podpoře, nikdy jsem nikomu nevnucoval povinnost. Všichni, co mě čtou a podporují, jsou dobrovolníci. Není žádný zákon, který by někomu nařizoval podporu Vidláka. Navíc, já nejsem žádný vůdčí typ. Ale když už ukazuju směr, kterým si myslím, že bychom se měli vydat, tak jdu první. Já si první zmáčím boty, já první šlápnu do bahna, na mě prvního se vyhrne nepřítel. Mám spoustu špatných vlastností, ale nikdo mi nemůže upřít, že jdu v první linii a píšu z první linie. Kdo chce jít se mnou, budu rád. Kdo nechce, toho nepřemlouvám. Statečných je vždycky jenom hrstka.
Podobný příběh mám i já, je potřebné jejich zachování, dík za něj.