Přátelé, je tomu na hodinu přesně osmdesát let, kdy pro mou babičku nastala její hodina nula. Právě teď před osmdesáti lety jí na okno její chaloupky (kterou právě splatila) zaklepal starosta Bedřichova Hradce, který se dnes jmenuje Grodziec a leží na polském území… ale předtím ležel na říšském území, předtím na pruském území, předtím na rakouském území a předtím na území českého Slezska… To já jen, abyste věděli, jak pomíjivé jsou hranice…
Starosta zaklepal tehdy třiatřicetileté Else Sterzikové na okno a suše jí oznámil, že celoevropské řešení zkrachovalo, tisíciletá říše se nekoná, ruské hordy zbaběle postupují vpřed a právě prolomily frontu v rámci Viselsko-oderské operace. V šest ráno jede poslední vlak do Brusele… totiž, hlouběji do Říše. Odteď už platí jen „zachraň se, kdo můžeš.“
Pak se vzdálil a nechal ji, aby se s touto informací nějak vyrovnala.
Elsa samozřejmě věděla, že se něco podobného blíží. Dva roky poslouchala mainstreamová média o vítězném boji Evropské unie proti mongoloidním hordám na východě. Viděla fotky zničené ruské techniky, viděla fotky ruských zajatců, poslouchala největší evropské mozkové kapacity, proč musí Říše vyhrát válku a proč je bolševikům nadřazená. Kdyby tu dneska s námi byla, měla by intenzívní pocit deja-vu. Neslyšela by vůbec nic nového.
Ale přes veškeré úsilí tehdejších Bartoníčků, Jindřichů Šidlů, Bartkovských, Doležalů a Šafrů, pořád prosakovaly nějaké dezinformace, že si Říše nevede úplně dobře. Řešilo se to tehdy stejně jako dneska. Vysvětlovalo se lidem, že se mají dobře, jenom o tom nevědí. A proti dezinformátorům se zasahovalo… no jéje. Jak někdo poukázal na to, že se poslední dva roky pořád jen ustupuje, jídlo je pořád dražší a výpadky proudu častější, hned naběhl dobový Foltýn, který ty svině hned obehnal příkopem a plotem. Nahoru dal ostnatý drát, pustil tam deset tisíc voltů a přidal kulometné věže. A byl to jiný sekáč… ne jako náš tupý zelený lampasácký debil. Tam jste se rychle dozvěděli, zač je toho dezolát.
Elsa byla tehdy taková ta mlčící většina. Měla jiné starosti než sledovat politiku a frontu na Ukrajině. Manžela měla v armádě a musela se pořádně snažit, aby se jako matka s malým dítětem uživila. Neměla čas na hluboké přemítání, neúčastnila se plamenných debat. Neměla čas na politiku. Hleděla si svého a byla ráda, že je ráda. Občas jí nějaký bodrý soused, který upřímně miloval svého světového lídra a jeho nejvyšší hodnoty, připomněl, že její manžel byl před válkou německý komunista… hodně hnusně a hodně štiplavě jí to připomněl…
Naše rodinná paměť neví nic o tom, co se Else honilo v hlavě a jak v ní během toho mála času uzrálo správné rozhodnutí, spěšně opustit svůj čerstvě splacený dům a připojit se k milionům migrantů na cestách. Jen víme, že tehdejší migrace z východních území byla Němci organizována stejně dobře a šikovně jako ta současná a také víme, že celá řada Elsiných sousedů Bedřichův Hradec neopustila…. těšili se, až je Rusové osvobodí. Nevěřili prolhaným a zaprodaným médiím a mysleli si, že vše je přesně naopak.
Elsa se do toho posledního vlaku dostala i s dalšími členy rodiny. V tlačenici na nástupišti málem přišla o syna a ztratila svou babičku z dohledu. Už ji nikdy neviděla, ani nezjistila, co se s ní stalo. Její syn (můj strýc) dnes zemřel, právě na toto výročí, kdy se svojí maminkou šli nocí a sněhem k poslednímu vlaku. Na osmdesáté výročí své hodiny nula.
V šest ráno vlak odjel a v půl osmé dorazili do Bedřichova Hradce první ruští průzkumníci na lyžích… Byli patřičně instruovaní Iljou Erenburgem a měli za sebou osvobozování mnoha likvidačních táborů a mnoha ghet. Čtyři roky byli konfrontováni s hodně ošklivými fakty, jak se vyspělá západní Evropa chová k mongoloidním hordám, přečetli si tisíce statusů o tom, že Rusové nejsou lidé, věděli, jak ýbrmenšové onanují nad mrtvolami ruských mužiků. Když vstoupili na německé území, měli se za co mstít… Deset milionů zavražděných Slovanů křičelo až do nebe.
Bohužel, Bedřichův Hradec neměl žádné místo v mapách Koněvova generálního štábu. NKVD nevěděla, že tam někdo touží po ruském osvobození a čeká na něj. Místní prorok, který tři roky správně předpovídal kolaps říšské unie, neměl dostatečný dosah na dobovém fejsbůku, aby na něj někdo bral ohled a tak mu osvoboditelé znásilnili dcery a jeho zastřelili, aby se na to nemusel dívat… Válka je vůl… bohužel je vůl i tehdy, když máte pravdu.
Elsa Sterziková strávila následující půlrok v utečeneckých táborech, ale protože nebyla Němka, nýbrž česká menšina v Prusku, znenadání se ukázalo, že ona válku neprohrála, ale vyhrála. V evangelické komunitě těchto dávných českých emigrantů pro víru tehdy vznikla iniciativa „návratu do země otců“ a ona se dostala do západních Čech, kde byla spousta prázdných (a vyrabovaných) domů po sudetských Němcích. Vrátila se domů po dvou stech letech v cizině. Bedřichův Hradec ještě jednou navštívila a zjistila, že její dům při ofenzívě vyhořel do základů.
Do Čech si přivezla syna, jeden kufr věcí, archaickou češtinu, která nezavadila o Jungmannovo či Preslovo názvosloví a evangelickou víru, která vydržela sto let pronásledování od Habsburka a dalších dvě stě let nezájmu v tolerantnějším Prusku. Spolu s dalšími obdobně postiženými pak budovala „českou přítomnost“ v Sudetech. Potomci těchto reemigrantů udrželi na Sokolovsku evangelickou víru dodnes a udrželi ji poctivou, nedotčenou dnešní LGBTNSDAP modernou. Možná proto, že byli v tichém odboji proti vrchnosti už tři sta let.
Elsa měla štěstí, po dalších čtyřech letech se vrátil ze sovětského zajetí její manžel a můj dědeček. Narodil se jim druhý syn (můj tatínek), který si o pětadvacet let později přivedl ženu z Ukrajiny, čímž se osudy naší rodiny propojily s osudy rodiny ukrajinského ševce, který tenkrát německé armády tlačil k Berlínu, aby evropské hodnoty vykázal do patřičných mezí… Kupodivu to přežil a zůstaly mu ruce i nohy.
Vzpomínání obou mých dědečků vždycky stálo za poslech. Je součástí mé tvorby i mých postojů.. Je součástí mého volání po míru. Jsem generace, která ještě o hrůzách války slyšela od těch, co je autenticky prožili. Nikdy nezapomenu na jejich pokoru či radost z toho mála, co měli a jejich napomínání, abych si vážil toho, že se nestřílí. Nikdy neřešili výsledky války, prostě byli rádi, že je mír. Husákovské Československo nebo Brežněvovský Sovětský svaz, to pro ně byla skvělá místa pro život. Byl mír. Nic jiného nepotřebovali.
Tuto vzpomínku píšu, protože se blížíme k podobně prohrané válce. Jen je dneska virtuálnější než tenkrát. Píšu ji jako varování, že společné evropské řešení vždycky končí zvoláním „zachraň se, kdo můžeš“ a hodinou nula v rozvalinách. A i když můžeme dlouho sledovat zářivé postupy vzad a dokážeme si představit, co nastane až vypnou elektrárny a jak končí adorace nacismu, řešit to všichni začnou, až když je fronta pět kilometrů od jejich majetku… Ano, za 45 dní nám patrně dojde plyn… ale ještě minimálně měsíc to bude všem jedno.
Zároveň varuji ty, kteří se těší na nové osvobození, že jejich jména nejspíš nejsou napsána v seznamech velkých kluků a nikdo na ně nebude brát ohled.
Dnes je to osmdesát let.
_____________________________________________________________________________________
Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, trička, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“
Skvělé, ale i tak, mnozí nepochopili
Vidláku, přijměte prosím moji soustrast.
Krásný článek, ale stejně by se mi zdálo mnohem lepší být dál bez článku a se strýčkem.
Moji obaja starí otcovia pochodovali na boľševika ako súčasť armády slovenského klérofašistického štátu, pac dostali na výber – ideš alebo zlikvidujeme Teba a Tvoju rodinu.
Samozrejme že zbehli hneď ako to šlo.
A obaja prežili tie roky brutálnych bojov, čo je absolútne neuveriteľná náhoda.
Jeden sa volal priezviskom Nemec, po vojne sa oženil a vzal si manželkino priezvisko, z pochopiteľných príčin.
Dožili sa 80ky a o vojne mi nikdy nič nepovedali.
Len jedna stará mama vravela- bola odvedená na nútené práce, vďaka znalosti nemčiny sa dostala do Berlína a bola tam slúžka v rodine nejakého vysokého funkcionára, veterána prvej svetovej. Keď z východného frontu priviezli jeho syna bez nohy , tak ho opatrovala. A keď jej povedali, že si ju nechajú, urobia z nej papierovo “árijku” a vezme si ich syna, tak utiekla a dostala sa domov. Nikto ju nehľadal pac ten dom dostal zásah leteckou pumou….
Takéto zážitky mali naši starí rodičia. To mi deti ani neuveria keď im to raz budem rozprávať…
No a po vojne boli jedni starí rodičia odsunutí na Šumavu, aby hospodárili v jednom z tých prázdnych statkov, pac nedostali povolenie na trvalý pobyt – nesmeli kde bývať. Rodina nepomohla, ťazké časy boli po vojne pre všetkých. Trvalo im pár rokov, kým sa vrátili “domov”. Každé z ich 5 detí sa narodilo v inej časti Československa – prvé na Šumave, posledné v Snine.
Nakoniec sa usadili tam, odkiaľ starý otec pochádzal. Dostali časť pozemku po Židoch, ktorí skončili v koncentraku…
„Tuto vzpomínku píšu, protože se blížíme k podobně p r o h r a n é válce.“ Podivná věta v celém exkluzivním zamyšlení. Podobně – po prohrané válce koho? Obě větve prarodičů Vidláka ji neprohrály, prarodiče přežili – dokud ještě žijem´, je všechno O. K. Je zlé, pokud nepřízní osudu člověk přijde o materiální statky, vztahy a vazby, co dlouhou dobu budoval. Ještě horší ale je, pokud přijde o životní elán. Jak to snášet v osmdesáti, sedmdesáti, …. padesáti? A pořád platí, že pokud ještě žijeme, lze „hrát karty života“ – a snášet „kokoty“ kolem sebe.
Mám podobnou zkušenost, protože něco velmi podobného zažila celá moje rodina. Nezavinili to Němci, ani Rusové, způsobili to Češi, konkrétně čeští komouši v roce 1949 kdy připravili dědečka o jeho prosperující pražskou firmu o o úspory, majetek a o zdraví. Mého tatínka komouši poslali na tvrdou práci ke krumpáči lopatě a studnařině. Celou mojí rodinu komouši označili za buržoazii a nepřítele lidově demokratického zřízení a sebrali – znárodnili a později zničili veškerý náš majetek i velký dobře udržovaný dům v centru Prahy.
Tenkrát po válce se komunisté dostávali k moci jmenováním. Vládu tvořili lidé, kteří neměli k řízení státu sebemenší předpoklady. Byli do funkcí dosazeni.
Znám podobných nešťastných rodinných příběhů z doby komunismu plno. Taková byla doba. Dnes, zdá se, děláme vše proto, aby se vrátila.
Rozdí je v tom, že dnešní potentáti dosazení nejsou. My Češi do vlády a na řídící funkce tupce stejného typu a stejného politického myšlení volíme, dorovolně volíme, dobrovolně z vlastní blbosti. Takoví jsme byli a takoví jsme. Málokoho dnes zajímá co se opravdu děje. Ale máme v čele fosatého krasavce.
No vidíte a Vidlák píše, že nejlíp bylo za Husáka, tak to ti komunisté asi zas tak špatně nevedli.
Občas si říkám, že by měli lidé prožít dva paralelní životy. Jeden v tom minulém režimu a jeden v podmínkách, kdy by nikdy nenastal. Aby pak mohli srovnávat. Například to, jak kdysi prosperující firma zkrachovala, někdo z rodiny vše prohrál v hazardu a spáchal sebevraždu, jiného se zbavili členové rodiny kvůli majetku a on skončil někde v ústavu pro choromyslné pod těžkými sedativy, či o vše rodinu připravil nějaký oligarcha napojený na nějakou politickou stranu.
„Občas si říkám, že by měli lidé prožít dva paralelní životy. “ To se Vám může snadno přihodit ve snu, z něj se pak probudíte propocený a zdrcený. A když se plně proberete, řeknete si, díky Bohu, byl to jen děsný sen. Nikdy se Vám to nepřihodilo?
Pseudokomunismus i LGBTQ liberlismus spáchaly stejné satanistické famílie. Od banksterského převratu v roce 1989 volíme z těch, které nám podstrčí. Základními atributy toho, aby mohli být ze zákulisí vybráni a následně zvoleni, jsou, aby daní kádři byli buď hloupí, korumpovatelní, vydíratelní, nebo v jakémkoliv poměru tří výše zmíněných.
Třídní boj je sfiňa a stále trvá v proměnlivých podobách. Stále a stále, pravidelně … Nenažraní se stále snaží udržet svá koryta.
A ještě … nenažraný one není to stejné, jako hladový one … za one ať si každý dosadí to své one.
Než začnu číst diskusi, napíšu hned, že tohle je nejlepší článek za dlouhou dobu. Včetně toho mrazivého varování na závěr. (Měli jste demokracii? Měli. Byla většina pro kácení pomníků, pro vyhnání diplomatů, pro stupidní přejmenovávání ulic, pro zastavení plynu, dopravy, obchodu, pro zákaz ruštiny na školách, pro zbraně s náckovskými kříži? No minimálně se proti tomu neozvala. Váše ďélo – a vaše následky.)
Vaši dědečkové by měli společně promlouvat v televizi každý večer v hlavním vysílacím čase.
A lehké a pokojné odpočinutí pro Vašeho strýce.
Demokracii jsme neměli.
To záleží na definici. V hrubých rysech tady ještě i pro volby 2024 přes všechny Foltýny, Koudelky a Klímy byla. Nicméně podstatný je tam ten většinový názor: a ten v tom nejlepším případě k tomu všemu podstatnému drží hubu.
Jakože za agenta Babiše v době banksterského koronafašismu byla demokracie? 😂
Ale tak. Žádná demokracie, jak je definována teoreticky v politologii, tu nikdy nebyla ani náznakem. Občané ve skutečnosti o ničem nerozhodují. Poslanci (zákonodárná moc) se nezodpovídají jim, ale svým stranickým zájmům a „svědomí“, které u nich běžně absentuje. Vláda neboli moc výkonná si vždy rovnou dělala, co chtěla. Stačí se podívat na „dodržování“ toho, proč je lidé volili. Vlády tu běžně hájí cizí zájmy, financují věci, o kterých běžný občan nemá ani tušení, moc je jejím prostřednictvím všelijak ohýbána a zneužívána. O moci soudní snad raději ani nemluvit – ústavní soud, soudcovská mafie, zkorumpovaní soudci atd. Ve skutečnosti tu rozhodují oligarchové a na ně napojená média, tajné služby, především ty zahraniční, lobbisté a propracovaná síť klientelismu a samozřejmě různé „neziskovky“, nadnárodní korporáty, privilegované menšiny apod. Demokracie je prostě jen vyprázdněný pojem lepený na dluhový oligarchcicko-korporátní kapík západního střihu.
Sledujme, kdo a v jakém kabátě se znovu objeví.
Jeden z nejsilnějších Vidlákových článků. Můj dědeček byl na opačné straně, vlastně ten, který „přicházel“, bojoval za spravedlivou věc, ale stejně si mamka někdy posteskla, vlastně jen naznačila v mém dospívání, že se mu někdy zatmělo před očima a dělal věci, které normální člověk nemůže udělat. Aneb co s člověkem provede válka, kdy vidí roztrhaná těla šrapnely, spálené civilisty někde ve stodole… Mně stačilo si v době mého mládí prohlédnout obrázky knihy SS Hitlerova černá garda, autor myslím Rus, přeloženo do češtiny. Ty různé pece, rozvěšené desítky lidí na šibenicích nebo zabité na ostnatých drátech nabitých elektřinou. Jak tam tahají ty hromady mrtvol a vůbec, jak byl kulturní německý národ. Samozřejmě, že by mi dnes vysvětlili v Ústavu pro výzkum totalitních režimů, že se jednalo o stalinskou propagandu.
A to si myslím, že je hlavní problém, proč dnešní mladí jsou, jací jsou. Tuto hrůzu neznají ani z obrázků. A my dospělí jim to samozřejmě nechceme dopřát, v rámci jejich duševního zdraví. Podívá se dnes ještě někdo na FRANCOUZSKÝ film s F. Noiretem „Stará puška“ ? Jednou jsem ho viděl nedobrovolně, pak ze zvědavosti a už NIKDY ho vidět nechci, ačkoliv je výborný. Ale ta zvěrstva války tam…
Takže Němec a bojoval za správnou věc u wehrmachtu, nebo jak tomu mám rozumět?
Když je článek o prchání říšských občanů do Němec na konci války a Auto píše o opačné straně, logicky nejspíš myslí Svobodovu armádu (pokud byl dědeček Čech).
Takových bylo spousta.
Můj děda, vyhnaný před válkou jako Moravák z Polska sice nebojoval, ale zato kolaboroval s vysokým důstojníkem Wehrmachtu. Hrál s ním šachy a dostával za to, jako pozornost, tu olejovky, tu kostku skutečného másla nebo cukr. Můj nevlastní strýc zase bojoval v Rommelově armádě v Africe. Tam ho i zajali. To se tak přihodí. Po válce, když ho pustili ze zajetí, si vzal mojí tetu, sestru mého táty, který zase jen náhodou přežil německý koncentrák, do kterého ho dostali čeští komunisté, když mu přikázali udělat sabotáž ve fabrice. Kdyby odmítl, hrozili, že mu zastřelí sestru.
Malí lidé často nemají šanci se postavit proti věcem, které by nikdy nedělali, kdyby nemuseli.
https://knihobot.cz/g/43406 …. https://www.databazeknih.cz/knihy/nejen-cerne-uniformy-223575 … https://www.expres.cz/zpravy/volyn-volynsky-masakr-polsko-ukrajina-ceska-televize.A180910_160140_dx-zpravy_stes Spousta „mladých“ nemá empatii. Pro ně je život bez soc. sítí prostřednictvím zejm. mobilů tragédií
Sleduju historii od onoho roku 1938. V tom Vašem příběhu jako bych viděl černobílé fotky nebo filmové záběry z té doby před osmdesáti lety… Proč na to píšu odpověď? Pohybujeme se přibližně v třiceti až čtyřicetiletých cyklech ve smyslu vzestup a úpadek. A teď je zrovna úpadek. Za něj může současná podoba Evropské unie a naše existence v ní. Nemusí to být ale konec. Může to dopadnout ještě mnohem hůř. Dobře víte, jak to myslím.
Na závěr: upřímnou soustrast.
V kolik pojede ten vlak, a kam pojede ?
Vlak už nepojede, byl zrušen stejně, jako nádraží (zastávka byla zrušena už dříve). A poštovní úřad? https://t.me/neCT24/68837
Dnes je to jiné. Nečekáme hordu ruských (sovětských) vojáků dychtících po pomstě, valících se na naše území. Naštěstí pro nás. Protože my nemáme kam utéci. Hlouběji do Bruselu (Říše)? To bychom tomu dali! Bylo by to z deště pod okap. Víme, jak to na Západ od nás vypadá a také jak nás „přijímají mezi sebe“. Když jsou tamní místní rodáci lovnou zvěří muslimských gangů, co by asi tak čekalo nás? Zakusili bychom koncentrované „evropské hodnoty“ v podobě Green Dealu, LGBT+, 150 a více pohlaví, apod. Tam se blbne ještě více než u nás.
Do Ruska? Ani Rusko nás nevítá bezpodmínečně s otevřenou náručí aniž by se ptalo, co mu každý jednotlivě z nás může nabídnout.
Není kam utéci a nezbývá než se modlit, abychom z toho vyvázli. Putin a jeho lidé naštěstí nemají myšlení Američanů, kteří, kam přijdou, tam vše zničí, udělají chaos a utečou a nechají místní lidi se v tom plácat.
Tentokrát si polepšíme. Vše, z čeho máme obavy, by nám s chutí zařídila Fialova vláda, pokud by na to měla čas a dostatek klidu. Orieshnik k nám nepřiletí, ani nám Rusové nebudou vypínat elektrárny.
Jalta 2.0 bude brzy a my naštěstí patříme na východ. Jen díky tomu to neodneseme, protože budeme v ruské sféře vlivu. Naštěstí pro nás. Protože Američani by nás doslova ožebračili. To, co ještě nedokázala udělat současná vláda, to by udělali o ni. Pod jejich vlivem bychom zbankrotovali. Oni nás naštěstí nechtějí, vždyť nám ani nedodají čipy. A to navzdory rektálnímu alpinismu naší vlády.
Nezbývá než se modlit a věřit, že z toho vyvázneme. Není kam utéci. Pokud někdo ví o jiném způsobu, jak se zachránit, ať to napíše.
POZORUJTE,ŽE PRY SE O TOM PIŠE I NA JINYCH WEBECH ,JAK z TOHO DOOPRAVDY VEN.
A ne ze ne,začíná to tam od podlahy!?
Nádherné. Děkuji,
Upřímnou soustrast, Vidláku. Pamatuji, že jste o strýci již psal, že to byl dobrý člověk.
K tomu krásnému článku jen napíši, že to bylo jistě správně, ale já bych ve svém domě asi zůstal a modlil se, abych dopadl lépe než ti ve Vašem příběhu. I s risikem, že bych nedopadl.
🍥končí adorace nacismu, řešit to všichni začnou, až když je fronta pět kilometrů od jejich majetku…
Nacismus jako debilizace otroků, ismy na štvaní tlup otroků proti sobě. Pro lačnost Velkého bratra. Podobné satanistické bandy stály za oběma světovými válkami, za nacismem, fašismem, komunismem, banderismem nebo LGBTQ liberalismem.
Ti, kteří řešit „začnou, až když když je fronta pět kilometrů od jejich majetku,“ podlehnou emocím. Možná je také zachrání před „osvobozením“.
Jaktak pozoruji Ukrajince, Ukrajinky Ukrajinčata, zatím se jim zde daří, ale jestli sem přitáhnou pohůnci Velkého bratra, Banderovci, budou mít o emoce postaráno, a my taky.
A těm co to není jedno maj jako co ? Poskakovat u dodavatele, městských , krajských nebo celostátních politiků ? Co by s tím udělalo Stačilo? Začnem zas z uhlí vyrábět plyn , nebo najedem všichni na el. vytápění? Na domku si uděláte topení na pevný paliva, do lesa kousek ale co města?
Vidláku prosím nenechte se unést politizací a říkat co komu je a není jedno, napište co je REALNE možno udělat.
Když slyším volání po celoevropském řešení, vyvstane mně na mysli: „Připrav si peněženku, vláda v ní provede pořádný průvan, na nic se neptej a nadšeně jásej nad genialitou vlády!“ A pokud to někdo nepochopí, je odporný dezolát.
Vzpomínky na válku jsou vždy kruté, a je lhostejné, na které straně voják stál. Obávám se, že jsme pod rozlišovací schopnost generálů ve štábech, co si přesouvají jednotky po mapě, a vůbec neřeší nějaký Bedřichův Hradec či Grodziec.
Jestli válka neskončí rozhodnou porážkou Ruska, zůstane nám povinnost zaplatit dluhy, které Ukrajina po světě má, a za které ručíme. Což je jen konstatování a příprava na další krok, protože po každé válce nastane velká inflace, která zlikviduje úspory obyvatel a omezí některé dluhy. Asi bychom mohli začít studovat měnovou reformu z 1953. V našem případě se skryje za přijetí eura. V nadcházejících dobách bude výhodnější mít CZK.
Ta „měnová reforma“ už probíhá. Tihle čuráci nás připravili za 3 roky o 30% úspor. Nákup na který stačila v roce 2020 pětistovka dnes stojí přes tisíc korun. Oni nás ojebávaj úplně stejně, je to rozložili do delšího období, zatímco v roce 1953 to udělali přes noc.
měnová reforma 1953;
především odstřižení od MMF, banksterů, a tím přestaly finanční odtahy z republiky
Díky, Vidláku. Krásný příběh – до слёз jak se říká v Rusku. Jeden z milionů takových, co se jich v tom pekelném XX století naskytlo – želbohu. Díky za něj. A díky za to, jak jste to podal – každý neumí vtáhnout takhle pěkně přímo dovnitř.
Souhlas
Ja skopiruju z jedne diskuze na serveru kde rozebirali invazi tzv. uprchliku. Jeden diskutoval o tom se starsimi nemeckymi manzely, a ti se chovali „slunickove“ :
„Proc jsem mu neodporoval ci ho nesnazil seznamit s holymi fakty ? To je celkem jednoduche. To proste nefunguje, je to jen plytvani casem. Staci jen malej priklad a to holokaust. Nerikam ze to vedeli vsichni ale to ze je s zidy zachazeno velice brutalne vedeli. Stejne ted vime ze to nebude zadna prdel a zivot bezi vesele dal. Nakupaky praskaji ve svech atd.. Reagovat se bude az v posledni vterine, pro mnoho lidi bude uz pozde, ale tak to proste je. Bylo tak tomu vzdy. je prilis mnoho svedectvi na to aby tomu bylo jinak. Klasika byla vychodni fronta. Rusove jsou jeste 500km v pohode, rusove jsou 250km v pohode, rusove jsou 2,5km a byl poplach…Lidsky rozum se proste brani prijeti neprijemnych faktu, tak dlouho jak jen to jde. Takova mozkova sebeobrana. Teprve kdyz uz je naprosto jasno, ze je to v prdeli se zacne neco dit.“
Proste diskuze s takovymi lidmi moc nema smysl.
Krásný příběh.
Je trochu jiný než ten můj, ale výsledkem mixu genů nebo rodové paměti , jak chceš je zvolání „Válka je vůl!“
Proto rozumím.
Dojalo mě to.
Možná i proto, že něco podobného zažívala o pár let později moje babička (a její děti, tedy i maminka) v řecko-makedonských horách.
Díky.
Moderní společnost – moderní praktiky.
Sice se můžeme zeptat AI, jak dát dohromady amputované prsty. Dokonce vám přesně popíše jak na to, ale v blízkém časovém horizontu nebude kdo vám ty amputované prsty přišil.
Musíte jet někam jinam. Na pohotovosti neošetří ani amputované články prstu
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/nemocnice-pohotovost-motol-lekar-pacient.A250117_835757_praha-zpravy_stud?zdroj=otvirak
Hezky nám ty sociální jistoty ořezávají. Ani Babiš a ani Fiala to neopraví.
Chtěl bych vám všem popřát hodně zdraví, štěstí a dobrých lidí okolo sebe.