Stranická rozdrobenost není dobrá pro vytvoření funkční vlády. Proto se v poměrném volebním systému zavádí uzavírací klauzule, jako tlak na spojování stran. Ke spojování je potřeba čas. Strany jsou lidé a sblížení lidí někdy trvá.
Zárodkem integrace je koalice, což je případ Spolu (ODS, lidovci, TOP 09). V koalici jsou členské strany samostatné právní subjekty a po volbách se zpravidla rozejdou do různých poslaneckých klubů. Zákon koalici podporuje jako zárodek integrace, když pro koalice přepočteno na členské strany snižuje uzavírací klauzuli. Pro dvoučlenné je to 8 % (4 % na stranu), pro tří a více členné 11 % (3,6 % na stranu a méně). Koalice může být počátek stranického sjednocení, jako v případě Křesťansko-demokratické strany. V roce 1992 kandidovala v koalici s Občanskou demokratickou stranou a 1996 se sloučily. Řada koalic se však rozpadla – Čtyřkoalice 1998-2002 (lidovci, Unie svobody, Občanská demokratická aliance, Demokratická unie).
Užší integrací je vznik nové volební strany jako samostatné právnické osoby, kde jsou kandidáti z řad spolupracujících stran, jež samostatně nekandidují, což využívá tradiční levice. Původní koalice pro evropské a krajské volby se integrovala a změnila v jedno hnutí Stačilo. V roce 1992-94 takto působila Liberálně sociální unie, kde byly členy Československá strana socialistická, Strana zemědělská, Strana zelených a Hnutí zemědělců. Tehdy zákon umožňoval v politické straně členství jiných stran. Dnes mohou být členy strany jen lidé. Jiná cesta bránící politické rozdrobenosti je, když spolupracující strany podpoří kandidátku jedné z nich a samostatně nekandidují. To je případ konzervativních sil – SPD s podporou Trikolory, PRO a Svobodných.
V obou formách pokročilejší integrace, než je koalice kandiduje jedná právnická osoba a po volbách vytváří jeden poslanecký klub. Nejde o obcházení uzavírací volební klauzule, protože ta svou existencí danou zákonem se snaží politické strany dotlačit k integraci a řešit nežádoucí politickou rozdrobenost. Politická integrace je žádoucí, zákonodárcem chtěná a podmiňuje naplnění smyslu parlamentních voleb v demokracii – vytvoření funkční vlády.
To je příznačný pohled právnický. Formalistický, institucionalistický. Shora. Můj pohled je ekonomicko kulturní odspoda. Prvotně evoluční. Na člověka jako živočišný druh, na živočišný druh obecně, na evoluci všeho živého, na evoluci všeho podle univerzálních zatím poznaných „principů“ fungování zatím „poznaného“ vesmíru. Kterým člověk plně podléhá.
Není na tom nic záhadného. Neočekávejme vysvětlení od právníků, s jejich domněnkami a fikcemi, kterými se snaží záplatovat svůj uboze nedokonalý jimi jako v zrcadlovém bludišti pokřivený obraz lidského světa, natož světa „En Sich, ale například od těch v Cernu.
Tady demokracie nikdy nebyla, natož pak funkční, většině prospěšná vláda. A kdo je to ten bájný zákonodárce? Kazisvět Soroš? Robert Kagan? Viktorka Kagan Nuland? Integrací lokajů nadlidí se řítíme do propasti.
Kolik třešní, tolik višní.
Pro mě by byl lepší systém: vítěz bere vše ,je to daleko spravedlivější zabraňuje to koalici stran, které mají odlišné programy a strana která vyhrála nese zodpovědnost za plnění programu.
Petr Fiala, ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Piráti mají v parlamentu většinu, a to i bez těch 4 poslanců Pirátů. A pomohlo to něčemu? Sice prosadí každý zákon, ale na hloupost politiků není léku.
To je jen technikálie. Rozhodující je všeobecná kultura a její ekonomický základ (v nejobecnějším smyslu).
Homo Sapiens sapiens se nevyvinul „demokraticky“. „Demokracie“ je jen dočasnou velmi epizodickou slepou uličkou evoluce. Nyní ve stadiu stupidizace. V podrobnostech viz například František Koukolík. Od světových autorů příkladmo „Sobecký gen“, „Teorie memu“.