Petra…

V minulých příspěvcích jsem popsal strategii, kterou jsme se v posledních třech letech ubírali. Zaměření na milion propadlých hlasů, nový začátek, abychom mohli směřovat k nějaké útěšnější budoucnosti, než k jaké směřujeme teď, široké spojení v novém samostatném hnutí a levicové zaměření, protože právě takoví jsou naši voliči. Strategii jsme si už řekli, v dnešním textu se zaměřím na taktiku.

Vítězem ve volbách není ten, kdo má skvělé řešení, kdo přišel s nejlepším programem, nebo kdo má nejsilnější tým. Vítězem je ten, kdo si získal lidi na svou stranu. To platí i pro televizní debaty. V nich nevítězí ten, kdo nejvíc křičí, nebo se nejlépe ohání argumenty, ale kdo si získá sympatie diváků. A sympatie veřejnosti nezískáte tím, že sami sebe chválíte, ale tím, že vás pochválí někdo jiný. A aby vás mohl někdo pochválit nebo se o vás v dobrém zmínit, musíte se s ním dobře poznat.

Proto se od pradávna dělají hostiny u těch nejrůznějších příležitostí. Proto jsou svatby, pohřby i smlouvy spojeny s prostřenými stoly. Proto se lidé setkávají v hospodách a právě proto se Pražská Kavárna takto jmenuje. Oni se prostě setkávají u sójového latté a tam vymýšlejí, kam pošlou Oganesjany škodit a že si musejí založit dalších padesát fejsbůkových účtů, aby mohli trolit a dávají dohromady své řvoucí skupiny, kterými úspěšně předstírají, že jich je hodně.

Já jsem za poslední tři roky zabil víc než třicet prasátek a setkal se se spoustou lidí, kteří nikdy nebudou dělat politiku, ale jsou aktivní na sociálních sítích. Zval jsem potenciální příznivce ale i odpůrce, protože ti najednou zjistili, že neodpovídáme proklamovaným stereotypům bezzubého zadluženého nýmanda a začali se na nás dívat jinýma očima. Na českém fejsbůku je asi tři sta influencerů, kteří jsou dle jejich tvorby na naší straně a kteří dohromady dělají větší dosah než jakýkoliv majnstrým. Stačí se jen zkoordinovat, stačí, aby oni potvrdili na základě osobní zkušenosti, že se nám dá věřit.

Ne, ani zdaleka jsem je nedokázal pozvat všechny. Na to prostě nebyla kapacita. Proto jsem tak umíněný ohledně svého komunitního centra – své sýpky. Potřebujeme víc prostoru pro větší akce. Navíc, čím více lidí jsem pozval, tím více jsem získal kontaktů k pozvání dalších. V současné době mám diáři víc jmen, než když jsem s tím začínal. Jak jsem psal ve svém článku intervjučce Svobodové – kdybych měl od tajemných miliardářů velké peníze, Ivanko, vyhráli bychom volby. Jediné, co totiž doopravdy musíme, je překonat nedůvěru běžných voličů a to se dělá tím, že jim umožníte, aby se s vámi osobně poznali při dobrém jídle a pití.

Druhou výhodou tohoto „networkingu“ je, že získáte spolupracovníky. Hnutí Stačilo! je hnutím právě těchto lidí. Těch, kteří se postupně přidali k této práci, kteří do toho přinesli vlastní pracovitost i nápady. Jsme hnutí dobrovolníků. Každý pomáhá, jak umí a v rozsahu, na který má kapacitu. Koneckonců, všichni musíme platit účty, dělat úkoly s dětmi a nějak se živit. Ceníme si pracovitosti. Dnes máme těchto lidí po republice přes dvě stě a jedenačtyřicet z nich máme i na kandidátkách. Postupně o nich budu psát…

Ale dneska mi dovolte, abych ocenil tu, která byla úplně na začátku, která se přidala tak brzy, že jsem se vlastně přidal já k ní. Petru Rédovou. Napoprvé jsme se pohádali, ale z takových začátků jsou pak ty nejlepší přátelství. Najezdili jsme spolu po republice tři sta tisíc kilometrů, schytali jsme spolu všechny bouře, prošli si všemi začátečnickými politickými chybami, ale přes všechna protivenství jsme udrželi celou naši „starou partu“ pohromadě.

Postupně mezi nás přišla celá řada lidí a nikdy jsme nedělali rozdíl mezi těmi, co přišli dříve a kdo přišli později, ale Petra prostě byla první. Díky ní jsem začal objíždět sály a sokolovny, to ona zahájila mou transformaci z blogera do politika a udělala to tak, že jsem si toho ještě skoro dva roky ani nevšiml. Petra měla třetí nejvyšší počet preferenčních hlasů v eurovolbách, stala se krajskou zastupitelkou v Jihomoravském kraji a teď kandiduje do Sněmovny. Na jihomoravské kandidátce mi ze čtvrtého místa kryje záda.

Petro, děkuji za ty tři roky… normálně lidé vzpomínají u fotek na dovolené, či zážitky z hor. My vzpomínáme na demonstrace, mediální lhaní, kampaně proti nám, zaťaté zuby, ale také na solidaritu a lidské dobro se kterým jsme se mnohokrát setkali. Zpravidla v době, kdy jsme to čekali nejméně. Vzpomínáme, jak se měnily lidské povahy, z přátel se stávali soupeři a ze soupeřů přátelé. Viděli jsme spoustu vrcholů i pádů, ale jsem rád, že Ty jsi zůstala stejná.

Díky!

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Daniel Sterzik.