29 března, 2025
Ekonomika

O Záporožské jaderné elektrárně

by Marie Divišová

Rusko razantně odpovědělo na návrh Zelenského, aby USA převzaly kontrolu nad ukrajinskými jadernými elektrárnami. (Popravdě to Zelenský myslel hlavně tak, že vykšeftuje s USA pro Westinghouse největší Záporožskou jadernou elektrárnu, ty ostatní jsou starší a zanedlouho bude potřeba některé bloky odstavit)

Diplomatické oddělení MZV Ruska vydalo na toto téma jednoznačné prohlášení:
▶️ Rusko absolutně odmítá převedení Záporožské jaderné elektrárny na Ukrajinu nebo komerční subjekt z jiné země.
▶️ Návrat jaderné elektrárny ruskému jadernému průmyslu je již dávno uskutečněným faktem. Mezinárodní společenství může tento fakt pouze uznat.
▶️ Společné využívání zařízení s jakýmkoli státem je rovněž nepřijatelné. Ve světové praxi neexistují precedenty pro společný provoz takových jaderných zařízení.
▶️ V takovém případě by nebylo možné řádně zajistit jadernou bezpečnost ani upravit otázky odpovědnosti za případnou škodu.
▶️ Myšlenka, aby se na provozu stanice podílely jakékoli mezinárodní organizace je zcela absurdní. Pro správu a řízení jim chybí jakákoliv kompetence, neznají konstrukci ruských jaderných elektráren a pokusy nahradit ruské jaderné palivo palivem západní výroby se ukázaly jako veskrze nebezpečné (my v ČR pamatujeme tyhle experimenty v Temelíně s Westinghousem i to, jak rychle z nich ČEZ vycouval, když se palivo v reaktoru začalo deformovat)
▶️ Důležitým aspektem pak je, že úzká spolupráce mezi zpravodajskými službami NATO a Ukrajinou, které mají významný sabotážní potenciál, znemožňuje byť jen dočasně umožnit zástupcům těchto zemí vstup do JE.

51 thoughts on “O Záporožské jaderné elektrárně”

  1. Ad deformace paliva od Westinghouse:

    Od počátku provozu JE Temelín využíval palivo VV-6 od Westinghouse. U tohoto paliva docházelo při pádech regulačních tyčí k neúplnému dosednutí do dolních koncových poloh v palivových souborech. Westinghouse postupně inovoval projekt paliva a ve finále tento problém zcela odstranil.
    Druhým problémem byla netěsnost pokrytí u některých palivových proutků. I toto se postupem času podařilo eliminovat.

    Nutno ovšem pravdivě konstatovat, že jisté problémy byly i s palivem TVSA-T od TVELu. I u něj došlo (i když k podstatně méně častému) k neúplnému dosednutí regulačních tyčí a rovněž i k netěsnostem palivových proutků.
    I TVEL palivo modifikoval, nejprve na verzi TVSA-T mod. 1, pak TVSA-T mod. 2.

    Hlavním důvodem pro přechod k palivu od TVEL byla cena.

    Odpovědět

    1. Hlavně, že to funguje. A když si vzpomenu na Jihočeské slepice, na „Stop Temelin“, elektřinu bych jim vypnul. Ať si docházejí do Rakouska pro baterky.

      Odpovědět

  2. Zděšení v poslanecké sněmovně. Při tajném jednání byla otevřena obálka s mobilizačním plánem pro případ války s Ruskem. Bylo v ní jen jedno lejstro.
    Bezpodmínečná kapitulace.

    Odpovědět

    1. Ladary.
      Vtom je ten vyšší princip,aby se Rusko leklo a souhlasilo s řízením jad.elektráren USA.
      Každopádne o Záporožskou elektrárnu má velký zájem USA.
      Proběhla informace,že se tam obohacoval uran,dokonce pod dohledem specialistů z USA.

      Odpovědět

      1. Jestli by Američani chtěli znovu spustit Záporožskou JE, tak by museli napřed opravit Kachovskou přehradu a napustit jezero. Teď tam Rusové čerpají vodu z řeky a taktak to stačí na chlazení odstavených reaktorů.

        Odpovědět

  6. A co jste nám tím chtěla zdělit? Hlavní důvod byl ten že od začátku roku 2022 měla dodávat energii do EU protože Ukrajina její výkon nepotřebovala,ale to se Rusku nelíbilo.

    Odpovědět

    2. A kdo ji postavil? Svatý Petr či nesvatý Bandera Veliký 🤬
      Byla postavená Sovětským svazem a ne Banderostanem, ten akorát jen krade, vraždí a vydírá celý takzvaně civilizovaný svět.

      Odpovědět

  7. Zdaleka nejsem přesvědčen, že by ČEZ vycouval z používání paliva dodaného fy. Westinghause. V rámci našeho vlezdoprdelovsví bude veřejnost přesvědčována, že palivo je již upravené a zcela bezpečné. Na základě nějakého tajného kontraktu ho budeme povinné odebírat a v nejlepší případě pak k výrobě používat ruské dodané přes prostředníka, tedy dražší ale bezpečnější.

    Odpovědět

      1. Je to radioaktivní. Proto tihle pracovníci užívají beryliové antidotum, které je účinným odražečem neutronů. To má pozitivní důsledek i v tom, že neutrony se odrážejí zpět, takže uložený palivový soubor se tolik nevyčerpává, což přináší významnou provoznį ùsporu.

        Odpovědět

        1. To je legrace, ne? Berylium je prudce jedovaté a karcinogení i ve formě svých sloučenin (překvapivě nasládlé chuti, proto dříve zvané „Glucinium“ – kdo tohle zkoušel, že? 🙂 ).
          A čerstvý palivový soubor (to tam ostatně i píšou) je prakticky neradioaktivní (no, nějaké gama linky tam jsou, ale žádná hrůza), čerstvě „vyhořelé“ palivo by ovšem byla jiná liga, tam by dávkový příkon byl v takové v takové vzdálenosti smrtelný již za pár vtřeřin.
          Kromě toho, neutrony by představovaly jen část záření vyhořelého paliva, a to ze spontáního štěpení transuranů (např. 240-Pu).
          Zbytek bude gama…

          Odpovědět

          1. Ad „kdo tohle zkoušel“:

            Ochutnavačem byl Louis Nicolas Vauquelin.
            Tavením berylu (minerál, křemičitan hlinito-berylnatý Be₃Al₂Si₆O₁₈) s uhličitanem draselným a následnou neutralizací kyselinou dusičnou a separací dusičnanu hlinitého uhličitanem amonným)
            získal dusičnan berylnatý:
            … sa saveur est extrêmement sucrée d’abord , et astringente en suite…
            … jeho chuť je zpočátku extrémně sladká, následně trpká (svíravá)…

            Publikováno v časopise
            Annales de Chimie (ou Recueil de Mémoires concernant la Chemie et les Arts qui en dépendent) roku 1798, svazek 26, číslo 3, str. 553-564
            v článku
            De l’Aigue marine, ou Béril; et découverte d’une terre nouvelle dans cette pierre.
            https://annales.ensmp.fr/articles/1797-1798-2/38-44

            Odpovědět

              1. Dříve nebylo ochutnávání a vonění k vzork nic vyjímečného, dnes s metodami MRI, HPLC-MS, MALDI (TOF), aj. již autoři obdobných publikací opouštějí i charakterizaci vzorku např. bodem tání, což přecijen není úplně marná informace.
                Ostatně i řada vysoce toxických látek, ba přímo bojových BCHL, má uváděnou nějakou charakteristickou vůni či zápach (yperit -hořčice, fosgen shnilé seno, tabun – ovocně mandlová), a proč se dusičnanu sodnému (draselnému) říká ledek můžete bez větších rizik oveřit i doma – pro chladivou chuť na jazku…
                Projistotu, ochutnávaná látka se ochutnává v malém množství, pak se vyplyje a ústa vypláchnou čistou vodou, a ne že někdo rovnou sežere deset deka a bude se divit i koroner…. 😀

                Odpovědět

              2. Přežil!
                Když ochutnával, bylo mu 34-35, dožil se 66 let.

                Tenkrát se s tím chemici nesrapárali. Oceloví chlapi!
                A kromě toho to vyplivnul, jak správně píše Jan z Polovidlákova (12:09).

                Odpovědět

                  1. A octan olovnatý je také sladký (s kovou pachutí ), říkalo se mu ,,olověný cukr“ a Římani odstraňovali nadměrnou kyselost vína jeho přechováváním v olověných nádobách.

                    Odpovědět

                    1. Pamětníci vzpomenou, že se k přípravě „octanového obkladu“, nejčastěji na podvrtnutý kotník, prodával Plumbin®
                      https://cdn.aukro.cz/images/sk1683728529530/stary-lekovy-sacek-octan-hlinity-159971605.jpeg
                      složený ze dvou pytlíků
                      https://cdn.aukro.cz/images/sk1683728587345/stary-lekovy-sacek-octan-hlinity-159971676.jpeg
                      , v jednom z pytlíků byl octan olovnatý.
                      Ano, ten je také sladký.
                      Ve východočeském nářečí blajcukr.
                      „Na míň hňisající vředi se dávala voďička z blajcukru.“ Nová Paka
                      https://sncj.ujc.cas.cz/entry/3905

              1. Rádo se stalo. Někde jsem asi četl (ale nemůžu to najít, takže si možná vymýšlím), že při analýze minerálů v 19. století se jako „kvalitativní důkaz berylia“ ve vzorku používalo právě ochutnání připravené sole: když to bylo sladký, bylo tam 😎

                Odpovědět

              1. Ne nutně, Herbert Anderson (jaderný fyzik), zmeřel asi až 40 let po vdechnutí aerosolu po vzplanutí Ra-Be neutronového experimentálního zdroje. Tedy trpěl beryliosou – postižením plic, a nepochybně nadýchal i něco toho radia (226-Ra)…
                Holt někdo má tuhý kořínek, a někdo pecháčka a dostane rakovinu i po 1 vyšetření CT….

                Odpovědět

                1. Smotlacha taky ochutnával jedovaté houby, z vědeckého hlediska, aby věděl příznaky otrav. To jsou nadeníci vědy.

                  Odpovědět

            5. Sice na prstech jedné ruky, ale měli jsme v ročníku, jak se dnes říká, nerdy. Takové studenty, co se bavili víceméně jen mezi sebou, protože ostatní jim téměř nerozuměli a nerdové sami ani o jejich společnost moc nestáli. Mmch, pamatujete si, jak se takovým tehdy říkalo? Nebyli to šprti, protože šprtat nemuseli, měli jsme pro takové tehdy výraz?
              Chemii se neučili. Taky proč, vždyť „tohle jsou přece nutný základní znalosti“ (jak já tu kdysi předstíral frajera s tou Born-Oppenheimerovou aproximací, tak to ale ano, to už je i bavilo). Jen někdy mrkli do skript, jestli tam najdou něco pro ně zajímavého. A když někdy z nudy přišli na přednášku, spíš si mezi sebou pak hodnotili přednášejícího, jestli to říká pro ty ostatní joudíky srozumitelně, zábavně (samozřejmě dle svých parametrů zábavy) apod. Chemické zkoušky všechny v předtermínu, aby se, jakmile se jimi mohli stát, pak mohli věnovat svému koníčku, zvanému pomvěd.

              Tito používali v předmětu laborky při kvalitativní analýze ochutnávací metodu standardně. Přirozeně ne vždy a u všeho, pouze v režimu – „Co bych se bál? Přece vím, co je tam za možný chemikálie, tak taky jestli můžu nebo raději ne.“. Ke stanovení stupně možného nebezpečí měli klíč, který jim byl známý, nám jen velmi náznakově.
              Kdo se k nim choval hezky (což u těchto ultrapodivínů nebylo standardem), tomu občas byli ochotni vypomoci se vzorkem. Jinému naopak principiálně ne, dalšímu jen za úplatu. Mně byla oznámena požadovaná částka pět piv, pro svoji lakotu jsem si ale vzorek raději analyzovával podle laboratorního zadání.

              Taková lákavá odměna (její výši jsem ostatním prozradil) nicméně inspirovala jiné, méně nerdovské studentíky, takovouto službu taky nabízet. Šlo ovšem pouze o kvalitativní anorgánu, tu považovali za relativně bezpečnou. No, jak se to vezme – jak byste patrně sám (a to oprávněně) namítl. Ono, na jednu stranu nám do těch vzorků nedávali úplný divočiny, ovšem jen nějaký krotký křemičitany taky ne. Výsledky tedy byly očekávatelné, jednak se jen zřídka strefili (čímž přišli o úhradu), jednak jim párkrát z toho nebylo řekneme úplně dobřoučce…

              Odpovědět

              1. Přezdívku pro takové typy si nevybavuji. Úředně bych použil označení mimořádně nadaný žák neboli namakaný nabouchanec asi. S tím ochutnáváním vzorků v kvalitativní analyse anorganické – myslím, že to příliš použitelné není, už vůbec ne u směsí. Jasně: pokud by bylo zadání rozlišit mezi dusičnanem olovnatým a dusičnanem hořečnatým a vědělo by se, že tam nic jiného nemůže být, tak to půjde: první bude sladký, druhý hořký. Ale taková jednoduchá zadání nejspíš nebyla. Už u vápenatých solí je to k ničemu, záleží na aniontu a koncentraci (může to být slané, kyselé, hořké, svíravé …)
                Vím ale z ústní lidové slovesnosti a memoárové literatury o odhadu lokálně anestetické účinnosti lízáním. V 60. a 70. letech v Československu probíhal výzkum – hledání strukturně nových místních anestetik (Protiva, Borovanský, Beneš a řada dalších chemiků). Když uvařili a vykrystalizovali nový štof, tak si lízli, aby zjistili jak moc a jak dlouho nebudou cítit žádnou chuť, a jestli tedy jejich strukturní obměny kráčejí dobrým směrem. Lízači prý měli dobrou shodu s výsledky, jež obdrželi se zpožděním z pracovišť, kde to testovali na experimentálních zvířatech.

                Odpovědět

                1. Nesnažím se sdělovat senzační, avšak zároveň nesplnitelné chemické příběhy čtenářstvu, ve kterém jsou chemici (dopad bych jak s tou aretací…, vidíte? Taky jste mi instaloval démona!). Šlo o učivo, tu kvalitu (a kvantitu) jsme se učili v rámci laboratorních cvičení. Různé metody analýz a jejich praktické použití. Rozptyl k tomu používaných chemikálií ve vzorcích nebyl extra široký. Na třeba chromatografii byl nějaký obvyklý „balíček“, na něco jiného zase nějaký atd. To chuťové portfolio proto asi (já do toho nešel) nebylo tak široké, taky bezesporu bylo mnoho situací, kdy i nerd sáhl po přístroji či chemikálii pro skutečnou analýzu.

                  S popsaným ochutnávacím kupčením s výsledky jsem se nicméně setkal, napsal jsem o tom hlavně kvůli těm málo kvalifikovaným, co chtěli zdarma přijít k pivu. Což mi modelově připomíná jinou historku, tu, když jeden vyloučený student chtěl uplatnit legendu o nastražování pastí na závodní stráž v Rybitví.

                  Tedy, i s jiným kupčením jsem se… řekněme, setkal. Pořád si pamatuju (možná další démon – vidíte aspoň, že v tom nejste sám), jak mě táta přemlouval k prodeji vlastního těla, aby získal vyšší pozici v pořadníku na jakousi lepší Š – 105. Nevím už v čem lepší (pouze to, že pak byla pomerančově oranžová, což ale jistě ten bonus nebyl), protože jsem ale zklamal, koupil ji pak v Tuzexu. Tedy, k prodeji sebe dceři vedoucího Mototechny, to on po mě chtěl. Ke cti otce, už jsem, sice krátce, ale byl plnoletý.
                  S touto vzpomínkou jsem si prohlížel laborantku, která chystala a přidělovala ty vzorky. A zrál ve mě úmysl. Říkal jsem si, že, jakkoli jde opět o značně nepříznivé parametrové okolnosti, v zájmu věci tentokrát vše dotáhnu…
                  Jenže, já vůl, mou vlastní vinou se to rozkecalo. Až tam, kam nemělo. Můžete si tipnout, zda zraněná osoba se mi mstila jiným složením vzorku a jiným zapsaným pro docenta, který hodnotil výsledky. Zda došlo k jiné mstě. Či zda… No, ano, došlo k tomu poslednímu „zda“. Ve hře byl můj zápočet…
                  Čte-li třetí strejda, možná v něm hrkne, protože pochopí rozměr. Pokud si vybaví tu osobu. Pracovala na anále a byla jí pánským studentstvem přidělena, právě z určitých důvodů, přezdívka „K….í hlava“ (počet teček nevychází na možná první zkusmé dosazení, je ale správně)

                  Odpovědět

          2. Žádná legrace. Je to pasivovaná netabolizovatená forma polyhexanayriumortofujtajbličitanu berylnatého, pro armádu vyvinutá sovětskými vědci, rušící účinek neutronové bomby.

            Odpovědět

      3. To je nový palivový soubor, který nebyl v reaktoru. U něj je aktivita velmi nízká, takže tato manipulace je bezpečná.

        Odpovědět

    3. Palivo od USA je bezpečné, protože Rusům ukradli jejich technologii a používají ji. Každý reaktor potřebuje palivové články uzpůsobené jeho konstrukci. Američani díky průmyslové špionáži umí vyrábět palivové články tak, jak to dělají Rusové a mohou tedy zásobovat i reaktory ruské konstrukce… Jak jsem slyšel, tak prodávám…

      Odpovědět

      1. Francouzský Framatome vyrábí palivo pro reaktory VVER v licenci ruského TVEL. Pro ceske reaktory budeme pry odebirat toto palivo. Ale zatim mame zasoby z Ruska, nakoupili jsme asi na 5 roku dopredu. Ale odpovedni urednici se neradi deli o detaily.

        Odpovědět

        1. To je vsechno hezky ,ale nase zasoby z Ruska sou ted nepratelsky a nepochybne by nam jejich pouziti uskodilo, jako uz vsecky suroviny.
          Kdyz zahranicni korporace naridi nasi korporaci, je znicit ,tak se asi stane co? MIrovy palivo ze zapadu nam absolutne prospeje.Nase vlada je strukturovana jako korporace ,jako vsechny vlady v EU …Se uvidi..

          Odpovědět

    4. Myslím, že tohle teď delší dobu nehrozí. V USA se mnoho roků obohacování uranu neprovádělo. Protože v rámci dohody o likvidaci jaderných zbraní odebíraly USA od Ruska v rámci programu „megatuny za megawatty“ vysoce obohacený zbraňový uran (nad 85% U235) a „ředili“ ho na palivo pro jaderné reaktory (3-5%). Obohacování uranu v USA bylo silně utlumeno. Westinghouse má k dispozici obohacený uran vyráběný v Evropě, kde má podíl u některých výrobců (Švédsko). Plus dováží jaderné palivo z Ruska.
      V samotných USA loni obnovili výrobu obohaceného uranu, Biden se s tím chlubil, ale vyrábějí ho zatím malé množství.
      V současnosti se více než 40% obohaceného uranu vyrábí v Rusku a dalších asi 20% v Číně. Většina surové uranové rudy se těží v Kazachstánu (asi 40%).

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *