22 listopadu, 2024

O okurkové diplomacii a odtržení od reality

Ondra Dostál je zřejmě prvním europoslancem v dějinách, který si za svého asistenta vzal řezníka… A podle toho vypadá naše poslanecká diplomacie. Dáváme dohromady skupiny chcimírů a vyšetřovatelů Fajzrgejt pomocí utopenců, škvarkové pomazánky, českého chleba se sádlem a cibulí, nakrájeného uzeného masa, pražské šunky, znojemských okurek a podobného materiálu. Funguje to skvěle. I v europarlamentu platí, že prase má nejvíc kamarádů.

Kdybych byl premiérem, zařídil bych, aby každý český europoslanec automaticky dostal od plzeňského pivovaru vkusnou přenosnou pípu a pravidelnou dodávku malých soudečků. K tomu i degustační balení tvarůžků, nakládaných hermelínů, nakládaných okurčiček a podobného materiálu. Čeští potravináři a nápojáři by tím udělali lepší lobbing než členstvím v různých asociacích. Myslím, že pro českou pozici by se v Evropě udělalo víc práce trochou plzeňského piva, než lísáním se k Uršule a plnou hubou evropských hodnot.

Stejně tak by prospělo, kdyby sem do Bruselu Česká republika dodávala víc lidí z praxe. Všeobecně se sem totiž dostávají především absolventi evropských studií, kteří do Bruselu jezdí na stáže už během školy. Naučí se chodit v tomhle obrovském baráku, pochopí systém i management, pak dostanou kontrakt a při trošce štěstí tu mohou prožít celý život, aniž by přišli do styku s reálným světem.

Narazil jsem tu i na lidi, kteří byli dříve firemní manažeři, či mistři ve výrobě, dokonce jsem tu potkal i bývalého řemeslníka, ale jednoznačně a drtivě tu převažují asistenti a úředníci, kteří na to mají diplom z příslušné fakulty. Ti tady postupně procházejí europarlamentní hiearchií s pravidleĺným zvyšováním velmi solidního platu (solidního i na bruselské poměry), stěžují si na různé nepodstatné ptákoviny, handrkují se o delší možnost home office a samozřejmě mají pocit, že tak jako oni, se mají všichni v Evropě. A pokud ne, tak se měli líp učit… každý přece může být bruselským úředníkem nebo asistentem.

V Bruselu se kolem evropských institucí točí zhruba stotisícová armáda přenašečů lejster, sepisovačů nařízení, sedičů na poradách, jejich šéfů a ještě vyšších šéfů, tu a tam je mezi nimi nějaká normální účetní nebo mzdová účetní a vlastně stále výjimečněji je mezi nimi někdo, kdo předtím dělal i něco jiného než podklady pro jednání parlamentního výboru.

Zvolení poslanci jsou od reálného života vlastně odtrženi ještě nejméně. Ti si alespoň museli projít nějakým procesem setkávání s voliči, museli zaujmout nějakou voličskou skupinu, zpravidla nabízeli nějakou profesní či lidskou zkušenost. Ale pak přijdou sem a ujme se jich armáda profesionálních odtrženců od reality v poměru asi 50:1 a postupně je zpracují. Jen málokterý europoslanec to ustojí. Podívejte se třeba na Zdechovského. Na začátku ještě řešil řidiče kamionů, které zavřeli za to, že jim ve Francii skočili do auta migranti, či se věnoval případu paní Michalákové, které v Norsku odebrali děti. Pak ale začal dávat na fejsbůk svoje fotky v maskáčích i nahoře bez, ukazoval jak se jeho synek učí střílet ze vzduchovky na obranu proti agresívnímu Rusku a teď řeší strategické partnerství s Kazachstánem, který bude díky jeho osobnímu úsilí vytržen z postsovětského prostoru a stane se věrným evropským spojencem… Tohle udělá s člověkem zdejší prostředí…

Jestli toto pozvolné odtrhávání od reality člověk ustojí, to se předem nedá říct. To prostě nikdo neví. Ale poznáte to snadno. Původně rozumný europoslanec začne stále více mluvit z cesty. Začne vám vysvětlovat, že grýndýl je příležitost (pro ty zdejší rozhodně), začne tleskat vestoje Grétě Thurberg, začne se fotit u stánku s hranolkami a napodobovat Merkelovou a hlavně… začne mít problémy s tím, jak vám vysvětlit, že se máte pořád lépe.

Tento článek (naštěstí) nevyjadřuje oficiální názor evropského parlamentu.

167 thoughts on “O okurkové diplomacii a odtržení od reality

  1. Komunisté zachránili PRAHU a Mělník

    Orlický gigant ubrzdil záplavy. Včasná příprava zachránila Prahu i Mělník
    Dostatek prostoru pro téměř 200 milionů kubíků vody a dokonalá souhra na celé vltavské kaskádě mezi jihem Čech a Prahou. To jsou hlavní důvody, proč velká voda v polovině září nenapáchala v kraji výraznější škody.

    Zdroj: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/orlicka-prehrada-vltavska-kaskada-povodne-stavba-prelivu.A241002_193831_praha-zpravy_vals?zdroj=sph_hp

  2. Vyplatilo se Němcům opustit jádro? Studie odhaluje překvapivé zjištění
    Norská studie dokazuje, že masivní investice do obnovitelných zdrojů energie přinesly Německu v posledních 20 letech mnohem menší redukci emisí skleníkových plynů, než jakou by zajistily za výrazně nižší částky jaderné elektrárny.

    https://www.idnes.cz/technet/veda/energetika-jaderna-energie-nemecko-obnovitelne-zdroje.A240930_112618_veda_alv

    Už víte kam?

    Takových článků bude jen přibývat…

  3. Jo Zdechovský se zastal kamioňáka bez toho aby věděl něco bližšího. Obyčejný pašerák lidí. Francouzska policie to měla perfektně zdokladované. Zdechovský si na tom jen chtěl udělat renomé.

  4. No super, na takový moloch by pomohlo jedině uzavírat pracovní poměr na dobu určitou a po 5-ti letech odchod mimo systém.. Jinak to fak převálcuje všechny, síla a moc peněz je neskutečná.

    Ale ještě menší postřeh – ve výčtu „dobrot“ mi chybí „sklenka dobré pálenky“. Chtěl jsem napsat slivovice, ale v posledních letech je neuroda švestek, tak nevím.. Věřím, že po půlčičce takové 50-ti % slivovice by se v parlamentu hlasovalo jinak.. Kontroly na alkohol před hlasováním asi nejsou, předpokládám..

    A pak jedna prosba – pane Vidlák, domluvte panu Dostálovi, at zpomalí svůj tep mluvy/života.. Chtěl jsem se podívat na jeho video, ale po půl hodině jsem to musel vypnout, můj mozek nestíhal ten kulomet slov.. At pan Dostál zpomalí řeč (a tím pádem i myšlení) tak na 70-80% stávající rychlosti, nic ho přece nehoní. !!
    At třeba začne cvičit jogu nebo začne meditovat, ale pokud žije takovým tempem, jak mluví, tak ho to musí brzy unavit.. A bylo by ho škoda !!
    Vemte si ho, prosím, na starost…

    1. Pilsner Urqel nám vaří odborníci z Japonska a Znojmii jsme mouře prodali Turkům /mají podobné hospodářství/.

      1. Čekal bych, že budete spíš prosazoval Budvar, přece jen ho vaří národní podnik.
        Kroužek by ostudu neudělal.

  5. Abyste se tam naší kuchyní neodepsali hned zkraje.

    Radši si obejděte místní supermarkety, pekařství, kiosky a restaurace, ať víte, na co jsou zvyklí.

    Kdo jí salát s čerstvou bagetou nemusí ocenit chleba se sádlem (zvlášť když to je dva dny stará šumava) a kdo jí třikrád tejdně t-bone steak, nemusí ocenit uzený.

    Češi svou kuchyni silně přeceňují.

      1. To Spitfire: Přesně to se mi stalo v mládí s mým oblíbeným řízkem, na koleji v menze jsme ho měli každou neděli a protože to bylo na Slovensku, tak s rýží. Dlouho potom jsem ho nemohla ani vidět, a rýži už také ne.

    1. Souhlas, takovou kuchyni považuje za úžasnou jen určitý segment mužů. Ženy jistě ne a pokud to musí chystat doma, tak jsou chudáci a jistě pro sebe a své děti chystají něco zdravějšího a méně tučného i méně pracného.

      1. Možná Vy to nejíte, ale mně škvarky, sádlo, uzené chutná a jen okurky Znojmia jsou už hnusné, nicméně domácí jsou stále skvělé. Takže nepište za všechny ženy, houby víte.

          1. Na světě je tolik dobrých pokrmů, které člověku chutnají, ale proč by je měl nosit do práce a rozdávat spolupracovníkům a vykrmovat se k obezitě?

                    1. Diskutovat o tom, jak kdo zdravě jí nebo nejí a o tom jak kdo vypadá můžete na na nějakých stránkách pro blbky jako e-mimino a ještě určitě existují horší stránky, které vám určitě budou mnohem více vyhovovat. Soudím tak podle vašeho opravdu trapného nicku a vaší úrovně v této diskusi.

      1. Tymák:
        Spíš umřou smíchy. Právě jsem si představila, jak nějaký podržtaška mlátí ajfounem Šíleného Ivana a směju se taky.

    1. Když hodí 100 tisíci ajfony, chvilku počkají a jeden mezinárodní terorista kdesi daleko zmáčkne tlačítko, tak by to gejmčenža být mohl …

    1. Dobrá otázka. Jak praví Jan Schneider, sledujte tok peněz. Takže usekat penězovody do Brusele, ale na to potřebujeme jiné vlády v zemích.

    2. re SK: Obávám se, že řešení pro tyto obludnosti je pouze jedno. Obsahuje mnoho exekučních čet a puškových ráží. A samosebou sílu, která tuhle zvrácenost odřízne od US-VP komplexu a vlivu nadnárodních firem. Pokud se domníváte, že to jde prostinkou politickou diskusí, lžete si fatálně do kapsy. Zkrátka, jakákoliv humánní řešení jsou bezzubá. Už to myslím kdosikdesi pravil, že cesta revoluce jde pouze přes mrtvoly nepřátel.

              1. Viděli jste ten obrázek mimina udělanýho z masa? Nevím už ale, kde to bylo. Obrázek byl teda z masa syrovýho, ale už připravenýho na upečení.

      1. Ano, vím, ale to je jazyková prasárna.
        Ústupek těm, kteří psali „s hranolkami“ na tabule u stravovadel a kteří neumějí česky. Oni to ostatně často ani Češi nejsou, aspoň v Praze ne.

        1. K zahození není na konci článku napsat: otpusťte drobné chibi.
          To třeba zabere a možná i dojme nelítostné češtináře

        2. To není tak docela pravda. Důvodem bylo, že ve většině i formálních textů převažovala hranolka rodu ženského. Zkrátka amokrazie, pardon demokracie v praxi 😉

          P.S. lepší diskuze o hranolce než o hovně.

    1. Dříve Rakousko-Uhersko záviselo na klystýru, pak se rozpadlo a maličké ČEZko dnes závisí jen na hranolcích.

      1. Jak rika muj kamarad doktor – kazda pipeta sni o tom, ze se jednou stane klystyrem…

        a ono se to vlastne hodi i na ty posrance v bruseli

        1. To jste mi připomněl…..prodávající se ptá při placení „budete platit hotově nebo keš“ …..odpověď zněla „penězma“

      1. Ten hranolek je podle vzoru hrad. Skloňuje se stejně kromě 6. pádu mn.č. (hradech/hranolcích), a to proto, že prý existuje ještě podvzor les/lesích. Věděli jste to? Já tedy ne.
        S hranolkama je hovorově a pak je to podle vzoru žena.
        No není ta čeština krásná až k vzteku?

              1. Nechte hranolku uležet, možná se bude i hýbat, ergo kladívko bude živá a možná se i vydá do světa, jako Babeta.

                  1. JannoJ, každý se někdy utne. Neudělala jste to schválně. A žádný vývoj se neobejde bez občasné chyby. 🙂

              2. Zapomeňme teď na chvíli na hranolky. Na životnost a neživotnost se hraje jen v mužském rodě. V ženském rodě už to je fuk. Příklad:
                žena bez ženy – kniha bez knihy
                nůše bez nůše – zmije bez zmije
                píseň bez písně – oliheň bez olihně
                kost bez kosti – myš bez myši

              1. Ach…
                1. pád jednotného čísla v tom vašem nářečí zní
                hrnka, hřebíka, pytlíka ?
                (Alef se ptal, jestli je to podle vzoru žena, paní učitelko.)

                1. S hranolkama botama ponožkama ušima nohama se tu běžně říká. Jsou ty hranolky, slovo pomnožné , jednotné číslo nemají. S hranolkama normální.

                  1. hřebík (maskulinum, vzor hrad) – hřebíkama
                    ponožka (femininum, vzor žena) – ponožkama

                    plurálový tvar je shodný pro mužský i ženský rod:
                    hranolek – hranolky (hranolkama)
                    hranolka – hranolky (hranolkama)

                    Hranolky není pomnožné, paní učitelko, mají jednotné číslo, které původně jedině korektně zní hranolek, ponovu se připouští též hranolka
                    v jazyce českém: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=hranolka
                    v jazyce slovenském: https://slovnik.juls.savba.sk/?w=hranolka

                    Z mé strany je rozprava skončena.

                    1. Ale když to dáte na pomnožné, zbavite se slova ta hranolka a je po problému

                2. Východní Čechy jsou má druhá domovina. Když tam například někdo nejede příliš plynule a s cestujícími to natřásá, dostane se mu upozornění – jeď pořádně, nevezeš bejci! Ale jako první pád se standardně používá jeden bejk, mn.č. bejci. Ale to jen, kdybyste zrouna na to byl zjedavej. Snad kvůli tomu ale nebudete muset k doktoroj.

                  1. 😉 Trošku znám. Poudála roketnická bába Erlebaška, že dyš ty daremný ďouky ve Verchlábe zrouna pily kakavo, tak na ně v beze čtvrti pět zavolala četníci.
                    Jdu na kutě konat silencium.

                    1. No bodeť, cák bych drobek nemoh. Tak třá: dyš sem mladej ďál u statků pro jalůuky voploty, takojty s eletrickým uohranníkem (tenkráť klapal na celý hora dederónskej cerberus, ten dáual náramný pecky), ťahalo se vokolo paseky lanko s cíuky na zádech a uješelo se na porculánový izulátory, ty bylo potřá nejdřiu zašroubovať, a vertať pro ně díry do dřeujenech kůlu, to byla práce ušivá zatracená, uod vertání furtem nebozízem berzo brabenčila ruka, někdy i tekla kreu. Tak sem jennou vo přestáuce, dyš jsme kouřili kraťáky na uáze před chliuvem, dostal důmněnku, že lepčí bude vertať kolemvrtem, a taky že jo. Prauda, bylo mi diuný, že mi to poperve nenapallo dřiu. Jennou sem juž byl jako na terni, že bych si dal vopraudu tuze dobrý jíllo ze řibku, natáh jsem kalhouty, sebral košek a s holej palikoval do háje. Terpěl jsem cestou, termácel se porád do verchu a dolů, uobčas šrekou, kers čerťák, vajsák a hoření paseky, roslo ale houno, jen prašiuvky a václauky. Tak sem se aspoň zastavil na pobejtku k Ivanoj a dal si u niho talíř nullový poliuky, pani zrouna navaříla pelnej hernec. Pak už jsem vandroval domu, bylo už sedum a čtvrt, cestou sem eště merčil, jaký Vanclom vyrostly kalý bandory, budou mít dost do foroty na zimu.

                    2. Harfyton:
                      Jé, děkuju! Kolemvrt mě nadchnul. Njn, jakýpak aku, o tom se tehdá nesnilo.

    2. Vždycky, když má někdo pocit, že by měl někoho upozorňovat na chybu, měl by si nejdříve sám zjistit, jestli nenasazuje oslí hlavu primárně sobě –

      „Čeští jazykovědci totiž kromě mužského tvaru nedávno přijali za spisovnou verzi i ženský tvar „hranolka“. Pod tlakem veřejnosti to ale nebylo.
      Kuřecí stripsy s hranolky. Nebo hranolkami?
      Změna platí od 15. února, kdy Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky aktualizoval svou Internetovou jazykovou příručku (IJP) a udělal z hranolku slovo obourodé.“
      https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ustav-pro-jazyk-cesky-hranolek-hranolka-zensky-rod-prirucka.A230314_105855_domaci_pukk

      „A je to!“

        1. V ČEZsku máme nepochybně více, jak sto.
          Jenom Sněmovna má 200 členů, Senát 81, počet členů vlády s personálem ministerstev, stejně jako „lid“ na Hradě i v podhradí, v Radách krajů a obcí – to jsou ne stovky, to jsou desetitisíce. K romu nepřeberný počet „neziskovek“ žijících ze zisků vytřískaných z rozpočtů, kam ty peníze přinesly daně vydřené z lidí….

          Akorát nevíme, jak ztohoven, z těch „hoven“.
          Přesněji víme, ale jen asi menší půlka lidí, ta větší, co má navíc v rukou tzv. „státní moc“ a mééédia, ta má zájem, aby to zůstalo, jak je, nebo aby těch „hoven“ bylo ještě více.

      1. Lexi, zdá se, že máte přehled i o vývoji češtiny. Vrtá mi hlavou slovo scestný. V poslední době neustále vidím tvar „zcestný“, mluvit „z cesty“. My jsme se učili, že správně je varianta se „s“, protože jde o pohyb svrchu dolů. Je to kvůli nějaké aktualizaci spisovné češtiny nebo prostě je to chyba i dnes?

        1. Scestí je místo, kde se sbíhají dvě cesty a stává se z nich jedna. Při opačném směru chůze jde o rozcestí.

          Odtud asi pramení i rozdíl mezi „zcestný“ a „scestný“ :o)

          1. Trochu pochybuju o správnosti vašeho výkladu. Scestný by mělo znamenat zavádějící, uvádějící na špatnou cestu (života, myšlení).
            Ach jo, kdybych si to tak přesně pamatovala, jak to do nás češtinářka před mnohými lety cpala.

            1. Scestí je místo mimo cestu.
              Na scestí se ocitá ten, kdo sejde s cesty.
              Viz číslo 10 v moderní adaptaci ilustrace J.A.Komenského na straně 8 zde https://www.machart-books.cz/knihy/orbis-pictus_clovek-a-jeho-svet-podle-komenskeho.pdf

              Strýček Google najde i původní ilustraci „Viator“, ale provedení je nezřetelné – např. zde https://de.wikisource.org/wiki/Orbis_sensualium_pictus/LXXXII._Viator_%E2%80%93_Der_Wandersmann#/media/Datei:OrbisPictus_b_168.jpg

              Scestný podle Jungmannova slovníku zde https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/digitalni-kopie-detail/JgSlov04/strana-37
              s cesty se uchylující, bludný

        2. Díky, Petro, za důvěru.
          Ale jakkoliv mám češtinu /na rozdíl od doby střední školy, kde jsme nebyli úplní kamarádi/ rád, zdaleka nevím všechno, rozhodně si pomáhám tím „strejdou Googlem“ – v tomto případě https://www.pravopisne.cz/2015/09/scesti-x-zcesti/

          Ale i tady člověk musí být opatrný, a mudrce, kteří to píší, brát s rezervou, jazyk se často vyvíjí rychleji, než stačí ti mudrcové vstřebávat a publikovat, viz. kupř. řeč o „hranolku“, „hranolce“, kde ti mudrcové na témže portálu zůstali „za opicemi“ https://www.pravopisne.cz/2015/08/hranolky-x-hranolkami/

        3. Ale přece jen jsem se ještě zkusil zamyslet, jestli to není protimluv, a napadlo mne tohle –
          jsem náchylný dát za pravdu Alešovi i Vám.
          Jde totiž, podle mého názoru, o to, co tím slovem, tím tvarem slovního základu s předponou „-s“, nebo „-z“ chceme vyjádřit.
          Aleš píše o sbíhajících se cestách, kde „scestí“ znamená souběh dvou či více cest. Podle mého názoru /společně s Alešovým/ je ten tvar mluvnicky správně, protože vyjadřuje určitou vnější podobu, tvar hmotného předmětu.
          Zatímco slovem „zcestný“ /jako „nesprávný“, „rozhodně nesprávný“ apod./ vyjadřujeme vlastnost, a to i když použijeme tvar podstatného jména „zcestí“, které opět nemá znamenat spojnici či „rozpojnici“ cest, ale jistou „hranici nesprávnosti“, „hranici opuštění správné cesty“ apod. vycházející ze spojení slova „cesta“ a předložky „z“ – „z cesty“, nikoliv však cesty jako hmotného fenoménu – „silnice“, ale myšlenkového konstruktu, společenského úzu atd.

          Ale prosil bych, aby mě lingvisti netloukli po hlavě čepicemi, je to jen můj názor, kterým bych nechtěl konkurovat vědátorům.
          Jen si to myslím jako laik, jen to tak cítím.
          🙂

          1. Tak jsem si to tak v hlavě přemítala – co když hranolka je vlastně sousloví vytvořené slovy hranolek a brambora – z hranolku si to vzalo slovo, z brambory rod.
            A k tomu návrhu, že scestí je souběh dvou cest, nemělo by to být soucestí, podobně jako u řek je to soutok? Protože stoka už je zase něco jiného.
            Jen pro jistotu – tady už jenom pábím.

              1. To je bude hybrid mezi koblihou a koblížkem. Pamatujete? „Já, Koblížek smažený, na okně chlazený…“ a pozor, neplést s kobližkem. Tvarově podobné, ale jinak ze zcela jiné oblasti života. 🙂

                Jak taková čárka nad samohláskou může být podstatná…

                  1. Ano.
                    „… I v češtině mohl plurálový tvar ovlivnit rod slova singuláru, … kdy plurálový tvar je shodný pro mužský i ženský rod …. druhý, nepůvodní rod vznikne na základě shodné plurálové podoby: hadr/hadra – hadry, okurek/okurka – okurky, brambor/brambora – brambory apod. …. v současnosti podobným procesem prochází slovo hranolky‚ smažené bramborové kousky ve formě hranolu, spojitost se slovem hranol však slábne, proto slovo přechází k femininu hranolka patrně také právě pod vlivem slova brambora (sg. brambor / pl. brambory → sg. brambora).“
                    https://www.juls.savba.sk/attachments/publ_dialektologia/js_32.pdf str. 115

                    Moji vrstevníci a já jsme v dětství, tj. před více než půlstoletím, říkali s hranolkama – přičemž nešikovi upadly na zem dvě hranolky, ne dva hranolky. Vím a souhlasím, že „geometricky“ je to nesprávně, ale mluvili jsme tak už tehdy ….

                    1. Já to chtěl napsat včera, protože takto obsáhle je tu probráno málokteré téma. Jen jsem si za boha svatýho nedokázal vzpomenout podobné příkladné slovo. Ani hadr, natožpak koblih, tak jsem nenapsal.
                      Dvě hranolky mi na zem padají dodnes, zvyk je železná košile. Ale dnes ne, to mi upad knedlík s vejcem ve tvaru hranolku, možná krychličky. Z něj ženský rod vypáčit nejde.

                    2. Pico.
                      A já zas beru na podlahu hadru. Jazyk je prostě živáček a má vlastní hlavu. Teda miliony hlav. Hranolka nebo koblih, hlavně, když se proboha živého nikdo „neptá na otázku“!!

                    3. → piccolomini 18:15
                      ad hranolky rodu ženského:
                      Alef Nula v bombometném rozrušení (níže, 3. října 23:43) napsal: „Normálního rodilého mluvčího češtiny by takový pasquil v životě nenapadl.“
                      Mám theórii, že napadl, totiž v dětství. Pokud se nepletu, „hranol“ se probírá až na druhém stupni základní školy (snad v sedmé třídě), tedy dítě dostane na talíř hranolky dříve, než je mu známo, co je hranol. Proto si spojitost nevybaví. Předtím už ale mělo na talíři švestky, borůvky, meruňky, hrušky, fazolky, rozinky, pralinky, bylinky, smaženky, palačinky, sušenky, makovky – a to jsou všecko neživotné holky.
                      Některý malý strávník tedy (v dobré víře) může usoudit na afix -ka http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ka
                      místo správného -ek http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-ek
                      A jak ho to chytne v dětství, a utvrdí ho v tom vrstevníci, tak pak se to s ním táhne celý život ! 😎

                    4. @ZHfT
                      S rozrušením máte pravdu. Kdybych to psal s chladnou hlavou, určitě bych napsal pasquill s dvěma „L“.
                      Ale jinak svůj názor neměním: okolnost, že na Moravě místo hadr hospodyně říkají hadra, případně že děti místo mravenec říkají babáňa a místo pejsek užívají obligátní baf-baf, to zdaleka není důvod zařadit ona slova do korpusu spisovné češtiny a tento zločin obhajovat tvrzením, že jazyk se vyvíjí a je třeba to reflektovat.

                      Vybombardovat.
                      Ty, co přežijí, utopit ve Vltavě, řece historicky spjaté s národem českým. I kdyby vzpínali ručky, lomili jimi nešťastně, a volali přitom: „…hranolek! Ó ano, hranolek!“
                      Pozdě.

                    5. Základ slova, kořeň, je hrana, tak si s ním můžem dělat, co chceme jako s tím kluzem, ne?

                    6. Ženský si koneckonců rády pořizují různý hadříky, dříve je ty praktický pak používaly jako hadr. Třeba když už byly od borůvek a hranolků. Dnes už hadřík vydrží, i když je od krve, vajec a třešní. Ale už je to pak někdy na hraně.

                    7. Já si to pořád tu musím prohlížet, jaká se kolem těch bramborovejch potvůrek strhla mela. Kam se hrabou Tyranosauři. Rozčilenej Alef dokonce předbíhá v nudli, aby pojídače hranolek naházel do Vltavy, přežijí jen pojídači hranolků. Harfyton naopak dospěl k závěru, že dítě do sedmý třídy když vidí hranol, je bezradný.
                      Lepší diskusi jsem tu ještě nečet…

                    8. A jak je to s hrou v kuželky?
                      Zde se nevyciťuje rodová nepatřičnost?
                      Když je hranol – hranolek, měl by být kužel – kuželek, ne?
                      Skácel koulí deset kuželků a dva kuželky zůstaly stát.
                      (V němčině je pro kužel i kuželku jedno slovo rodu mužského – der Kegel.)

                    9. Nic proti, Alefe, třeba jste klidnej jak vražedná želva. Ale neměl jste teda Harfytonovi valit klíny, že jste tou hranolkou děsně konsternovanej. Já to pak taky čet a taky měl klíny, tak se nemůžete divit, že jsem z toho nepoznal chlad 🙂

                      A Harfytone, borůvky, švestky, smaženky, teď zas kuželky? Já se z Vás picnu!

      2. re: Lex, 15.23

        „Vždycky, když má někdo pocit, že by měl někoho upozorňovat na chybu, měl by si nejdříve sám zjistit, jestli nenasazuje oslí hlavu primárně sobě –“

        Nemyslím, že s oslí hlavou v daném případě pobíhám já. Tu si nasadili jazykovědci (?), kteří takové zhovadilosti dali zelenou.
        Lexi, Vy jste přece právník (já shodou okolností také); cožpak jste nikdy nezažil, že vrchnost uzákonila něco nesprávného / nemravného / špatného / zavrženíhodného jen proto, že zrovna MOHLA?

        1. Jo, jistě.
          Skoro se mi zdá, že v té situaci žijeme permanentně.

          Pokud ale jde o ty osmažené řezy z brambor, jsem mnohem více nakloněn onomu ženskému rodu.
          Jednoduše proto, že jde o zcela samostatný produkt, který s oním geometricky uspořádaným tělesem slynoucí „hranol“, má málo, fakt málo, skoro nic společného. Skoro bych řekl, že jde o slovesný „vtip“, že někdo tomu to pojmenování „hranolek“, „hranolka“ vůbec dal. Viz co třeba bramborová vlnka? Taky „hranol“, „hranolka“ – „prdlačku, švagrová“!
          Pojďme na tu „chudou“ angličtinu, kde „hranol“ je „prism“, ale bramborový (-á) hranolek (-ka) je „fries“.
          Hanol v latině je „prifma“, ten smažený má specifický výraz spojený s něcím „francouzským“ – tedy podle google překladače, neumím francouzsky ani latinsky.

          Bramborový „hranolek“ nebo „hranolka“ se mi osobně vůbec nespojuje s geometrií, ale s tím specifickým gastronomickým produktem. I kdyby se to jmenovalo třeba „bramborový kyd“.
          V tom jsem s jazykovědci zajedno.

          1. Osmažené řezy z brambor ve francouzštině jsou přesně to, co to znamená počeštěné a jedním slovem, a sice pomfrity.

            1. Jo – zkratky brambor a smažení.
              Což vyjadřuje to, co máme na mysli, ale není odvozeno od geometrického tvaru, jako ty naše „hranolky“.
              S pojmem „pomfrity“ se setkáme i na českých jídelních lístcích „lepších“ hospod….

              1. Doslova pommes frites (za přesnost neručím) smažené brambory. O hranolcích ani slovo. Oni i ti angláni, kteří tomu říkají chips, ale doslova jsou to kousky, nejsou úplně přesní.
                Tak mě napadá jestli my nemáme v češtině světové prvenství podobně jako s tunelováním.

          2. Hranolka? Vybombardovat Ústav pro jazyk český!

            Lexi, upřímně (Vy víte, že Vás mám rád a cestu jsme xobě nacházeli pracně) – dejte si ručník na hlavu. Měl by být mokrý a bude fungovat jako zátěž, abyste se nevznášel jako holubička ((C) dr. Štrosmajer).

            Už sám slovní základ předmětného slova dokládá, že ona pochutina má se svou geometrickou předlohou mnoho společného. Víte, jak vzniká vaše „hranolka“? To se vezme kus erteple a protlačí se skrze čtvercovou síť ostrých drátů. Průřez takto vzniklého tělesa je čtverec; jak je definován hranol, nalistujte si laskavě ve Wikipedii. Těleso, jehož průřezem je čtverec, zpravidla je hranol, tečka.

            Malý hranol je hranolek.

            Já si to dobře pamatuju, poněvadž docela přesně vím, kdy mě to začalo tahat za oči/uši: když vietnamští obchodníci pronikli k jazyku svých zákazníků a začali nabízet gyros s hranolkami. Do té doby, račte si vzpomenout, o hranolkách r.ž. nebylo ani vidu, ani slechu. Normálního rodilého mluvčího češtiny by takový pasquil v životě nenapadl.

            Vietnamským obchodníkům to za zlé nemám. Vietnamština je jazyk jednoduchý asi jako čínština, a jsem nevývratně přesvědčen, že když já spustím čínsky, bude to něco podobně srandovního, jako když Vietnamec spustí česky. Pro něco takového mám bezbřehé pochopení.

            Pro co ale pochopení absolutně nemám, je doslova salámistický přístup Ústavu pro JČ. Argument, který platil po několik předchozích staletí, totiž že se jazyk vyvíjí a je třeba to reflektovat, dnes rozhodně neplatí, a příčinou je – zjednoduším – internet.
            Dřív, když jste chtěl vstoupit do veřejného prostoru, nebylo to jen tak; ta možnost vedla jen přes noviny a nebo rozhlas/ČT. V těchto médiích procházely (dříve) materiály před publikací kontrolou, a nebyla to jen cenzura. Píčovinu vám prostě nikdo neotiskl, neodvysílal (Starý Kocour jistě potvrdí).
            Dnes? Do veřejného prostoru může vstoupit každý, kdo má díru v zadku, a taky to podle toho vypadá. Nemusíme chodit daleko – stačí třeba jen články právě na tomto webu. Texty se hemží překlepy, chybami a těžkými prohřešky proti stylistice (všude, nejen zde). Dovozovat z takového jazykového salátu, že se jazyk vyvíjí, to je věru odvaha.

            Ústav pro jazyk český má působit jako pilíř jazyka českého, a ne z pohodlnosti přejímat kdejakou píčovinu, která vypadne z kdejaké negramotné huby. Hranolka je paskvil, který do jazyka českého nepatří, a – to se opakuju – za tento prohřešek proti mé mateřštině patří Ústav pro jazyk český vybombardovat, a ty, co nedopatřením přežijou, utopit ve Vltavě. – To se dneska, pokud to nevíte, už smí psát. I s vykrvením.

            Světu mír!

            1. Alefe, zlatá slova, vystihl jste to perfektně.
              Nechcete z toho udělat samostatný článek? Takhle, jako diskusní příspěvek, to zapadne.

            2. Absolutní souhlas s geomtrickým i jazykovědným aspektem Vaší reakce. Chystal jsem se sepsat něco na ten způsob, avšak jako obyčejně se našel někdo rychlejší. Avšak zcela jistě by mě nenapadl ten aktuální odkaz na vybombardování – to taky oceňuji. Díky.

            3. Smažené hranaté brambory byly u nás známy už před revolucí a říkalo se s hranolkama jako bramborama. Ústav mě v tomto ohledu též ale zklamává, ale když už lid tak mluví…
              Například za poslední čtyři roky lid vynalezl několik nových slov, která hojně navzájem používá, že pokud nepřestane, přitlačí Ústav ke zdi.
              A akademický lid například někdy za žádnou cenu nedokáže najít lepší slova než jaká má ta angličtina výborná slova jako kdyby čeština byla blbá na výrazy, pojmenování… zkrátka málo spojuje, slepuje, odvozuje, protože by se jí řeklo purista, s čímž angličtina nemá problém. Např. u slovíčka slide, co asi ten angličan slyší? Asi všechno možné. A Češi slyší slide jenom naštěstí.
              No, to jenom tak na okraj odfrancoužštěného: řízku s pomfritama.

  6. Proč stále tato tautologie? („Tento článek (naštěstí) nevyjadřuje oficiální názor evropského parlamentu. „)

    1. Proc by parlament EU plnej parasitu a zbytecnejch ,ktery nemaj nikdy dost ,se lisil ,vod jinejch . /Pro nas a nikoho neudelaji nic dobryho/.
      Kdyz je neco zadarmo ,tak si treba buckem znici zdravi ..
      Hamty ,hamty ,at mam vic nez tamty..

    2. Musím… jinak by na mě mohli podat stížnost k etické komisi, že jsem zavádějícím způsobem uvedl čtenáře v omyl, že se jedná o oficiální stanovisko Evropského parlamentu.

      1. A to musí všichni asistenti, zaměstnanci, poslanci, … ? Nebo jen akreditovaní dezoláti? A platí to i pro 140 písmenek na Twitteru nebo „mediálně významné“ výtvory? (To by zas bylo pěkné uznání od věrchušky, že už je ve třetí fázi.) Že je mi jasné, koho by před kárnou komis hnali a koho ne, o tom vůbec není řeč.

        1. Každý, kdo někam dovidí a nechce poškozovat a zaplétat se. Diplomacie a vztah. Takže Alternativa. Bez legrace a opiček.

      2. @Vidlák: A co psát něco jako připojují korporace ke svým emajlům? Třeba takto:
        „Toto sdělení je určeno jen omezenému okruhu sviní. Pokud nejste jeho adresátem, zejména je-li váš chlívek v Bruseli nebo ve Štrasburku, zadejte si adresu tohoto webu do protipožárního zabezpečení prohlížeče mezi zakázané. Pokud jste si nedopatřením text sdělení přečetli, okamžitě si šlehněte, jak jste zvyklí, klidně stačí jen větší množství C2H5OH – a zapomeňte!“

  7. Pořád mi vychází, že EU je klasický korporát, jen trochu více extrapolovaný směrem ke Kafkovu Zámku. Toto vše zažije zaměstnanec jen v trochu menší míře.

    1. Ne tak úplně, i z korporátu musí vypadnout nějaký výrobek, což je bod ukotvení v realitě. Přesnější by bylo státní úřad, protože z něj vypadne lejstro. Platí ovšem, že se v maximální míře dovedou zaměstnat sami mezi sebou a okolní svět nepotřebují.

        1. Podle Murphyho zákonů instituce o nejméně 2000 zaměstnancích už je schopna sama sobě nařízení vymýšlet/zadávat a realizovat/kontrolovat.
          Takový bezemisní uzavřený systém :-). A akreditovaný dezolát píše něco o 100.000 kusech … tam to musí běžet, jak namazané máslem.

          1. Kdyby ten system byl uzavreny, nebude do nej mozno sypat zvenci a nedostane se z nej nic ven. Tohle bohuzel neni ten pripad. Ale je to mozne reseni.

          2. Myslím, že jsem četl stať o tom, že stačí 96 úředníků v jednotce, aby se tato zcela uzavřela vnějším vlivům a vystačila si sama, něco na způsob černé díry.

        2. Obvykle 10-15% tvoří, 20-30% překáží a zbytek v lepším případě nepomůže a neuškodí. Ale pořád jde o systém, ze kterého plynou peníze ven, a peníze musí přicházet i dovnitř. Což u státu (natiskne či vypůjčí si) nebo Bruselu (navýší si příjmy) narazí až na chudobu přispěvatelů do systému.

  8. Ano, takhle je potřeba vnímat realitu.

    Taky mám postřeh: Libanon má velikost Jihočeského kraje. Jeho jižní část je pár okresů…. Obydlená část Izraele jsou rovněž Jižní Čechy.. Co je to proti velikosti Německa? A Írán má populace jako Německo, ale je cca 5x větší a má ropu…

    1. Pokud má jakýkoliv organnizační článek pracovat ve prospěch celku, musí z vedení existovat velmi silná snaha o kooperaci s dalšími články. To platí zcela obecně, ať už jde o různá oddělení v úřadech, ve výrobních podnicích, v politických organizacích. Přitom tato kooperace nemůže být libovolná, ale co nejfunkčnější. Skoro žádný z manažerů, které jsem zažil, to nechápe a neumí.
      Každý jen trochu větší článek (myslím tím článek o více, než cca 10ti lidech) má tendenci uzavřít se do sebe bez kontaktů s okolím. Absolutní manažerů si to neuvědomuje a myslí si, že může skládat organizační strukturu zcela libovolně (což často dělá) a spolupráci „řešit“ různými blbostmi typu team building.

      Pokud sám úřad je konstruován jako zbytečné těleso, nabývají tyto tendence zcela absurdních rozměrů.
      Platilo to pro RVHP, platí to pro naše úřady, pro naši vládu, a tím tuplem to platí pro zcela obludné monstrum v Bruselu.
      Dokonce i kdyby tento útvar nebyl manipulován zvenčí, musel by dospět k absolutní neschopnosti, nekompetentnosti, zbytečnému spotřebovávání zdrojů.

      Příklad: V našem podniku existoval před rokem 1989 útvar zvaný „Výzkum a vývoj“ o cca 30ti lidech. Zcela odtržený od reality výrobu k ničemu nepotřeboval, – úplně si ve všech ativitách vystačili sami. Rozpočet měli docela kolosální, výstup nulový.
      Po převratu tento útvar jeden z technických náměstků zcela rozpustil a pracovníky rozhodil po výrobních provozech. Byl to asi jediný z organizačních kroků, který měl smysl (protože jich byly v následujících 35 letech ještě nejméně desítky, všechny zbytečné a kontraproduktivní).
      Balast odpadl, schopní technici se dostali do kontaktu s realitou, přinášeli užitek, a dokonce si získali úctu provozních dělníků a techniků.
      Samozřejmě to nevydrželo a v současné době je struktura ještě mnohem horší, než před rokem 1989. To totiž nesouvisí s kapitalismem nebo socialismem, ale se schopností manažerů řídit.

      1. Mohu se zeptat, z jaké posice jste posuzoval zbytečnost toho oddělení Výzkum a vývoj ?

        Mimochodem účelem teambuildingu určitě není zlepšení spolupráce.

        1. Potrefená husa zakejhala! Další zhrzený, zneuznaný „vývojář” co nikdy nic nevymyslel, vlastně ani nikdy nic neuměl a je zcela k ničemu? Jó, kdyby mu rodiče a příbuzní nezařadili známky a vzdělání, do důchodu by v podniku vyvážel špony. Ale takhle to je Pan Inženýr, jenom už mu nikdo neleze do zadku a nesere z něj Maggi v kostce. A dokonce musí i pracovat. Fuj!

        2. Z pozice šéftechnologa jedné ze tří nezávislých výrobních technologií podniku.

          Mimochodem, já ve skutečnosti nemám nic proti vývoji, naopak.
          Dokonce si ani nemyslím, že by vývojáři měli být přímo ve výrobě. Takový krok může být užitečný pouze jednorázově. Vývojáři potřebují klid ke studiu literatury, ke kontaktům se zákazníky a nezávislými výzkumnými strukturami, k analýzám, k soustředění se na jeden nebo několik málo problémů. Důležité ovšem je, aby se zabývali problematikou, které aspoň částečně rozumí a která je zásadní pro existenci a rozvoj podniku a ne banalitami. Banality jsou schopné zavalit všechno, s obrovskou prací a nulovým výstupem.

          Ideální je informační řetězec výrobní dělník (nebo údržbář), technolog, vývojář, výzkumník. Ideální je soustředit se na klíčové problémy a odhazovat stranou nepodstatné hlouposti. Jednotlivé články se musí navzájemně aspoň do jisté míry chápat. Nejlépe se dosahuje porozumění se sousedními články, pochopení přes dva články je spíše výjimečné.

          Mimochodem, velmi užitečné mi připadalo, jak v např. v japonských podnicích musí každý nový pracovník před uvedením do funkce absolvovat „kolečko“ po všech důležitých článcích podniku v délce aspoň jednoho roku. Komická a absurdní je praxe, kdy se u nás posadí přímo do funkce např. šéf útvaru řízení jakosti zvenku (nejlépe přímo ze školy). Výsledek není nulový, ale záporný.

    2. Ladil: Írán je asi 20 x větší než Srbsko a má lepší PVO. Otázka z matematiky pro novináře, jak dlouho by hypotetická válka trvala, když Srbsko přistoupilo na ultimátum až skoro po 80 dnech bombardování? A to nemělo větší podporu nějakého spojence. Snad se toho v práci nedočkáme.

      1. Asi si tu válku z r. 1999 moc nepamatujete. Srby nezlomilo bombardování televize, základen, nemocnic, mostů. Vzdali to až poté, co jim Američani grafitovými bombami vyřadili rozvodny a elektrárny, a Srbsko se ponořilo do tmy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *