Toz zase nam nas pritel Vidlak vyklada, ze “globalizace prostě vítězí a kdo nechce zkrachovat, ten se musí přizpůsobit. Globalizace způsobuje, že se všichni poměřujeme s těmi nejúspěšnějšími a nikdo jiný neobstojí.”
Opakuje nam to do aleluja. Ale pravda to neni. Tak jsem se konecne rozhoupala k tomu, abych se zasprajcovala.
Nasi predkove meli system jiny. A nezkrachovali… podlehli politickemu nasili. A dodnes existuji — v zapadnim svete — skupiny lidi, kteri ziji podle toho stareho mustru, a dari se jim velice dobre. A nejenom ze maji profitabilni zemedelsky system, ale maji svou vlastni kulturu, kterou nehodlaji obetovat na oltari modernity ci globalizace ci vlady utrzene z retezu. A na rozdil od Cechu, rodi se jim sdostatek deti na to, aby si tu svou kulturu udrzeli i do budoucna. Je jich na celem svete nekolik milionu, a rychle pribyvaji. A dokonce se k nim posledni dobou davaji uprchlici z mainstreamu, a jini se k nim chodi ucit.
Kdysi v Americe vladnul “zemedelsky car” (tedy arogantni ministr zemedelstvi) Earl Butz. To bylo za Nixona. Rikal farmarum: Get big or get out. Delej to ve velkem, anebo odprejskni. Vetsina malych producentu, co se o to snazila, se zadluzila, a kdyz prisla horsi doba, zkrachovali. Pak to ti velci skoupili za babku.
A potom byli ti, o kterych pisu. Ti si hledeli sveho, zili po svem, a prosperuji do dneska. Rikaji si Plain People, “prosti lide.” Nejsou to jenom novokrtenci (amisove a mennonite) ale i prosti katolici, kvejkri, a cela rada lidi, kteri se pridavaji k temto osadam ne z nabozenskych, ale z praktickych duvodu: nechteji tu modernu, co nam nekriticky vsude jinde strkaji horem dolem.
Mladi zacinaji vetsinou se 40 akry. Prumer je 80 akru, a u velkeho hospodarstvi je tech 120 akru. V hektarech je to tak: 40 akru = 16 hektaru, 80 akru = 32 hektaru, 120 akru = 49 hektaru. Uver, krome pujcky na prvni farmu, se odmita. Pojisteni vseho druhu se odmita. Dotace od vlady se odmitaji. “Prosti lide” si to proste delaji po svem. Drzi se sveho socioekonomickeho modelu, ktery se osvedcil po generace, a ktery take umoznuje prichazejicim generacim pokracovat uspesne v tom, co predkove vytvorili.
Je-li tu zajem, povim vam, jak to u nich chodi.
Zdá se, že si navzájem s Vidlákem nemůžete porozumět. Tady máte můj náhled, proč si myslím, že to je problém.
Když použiji aktuální příklad, komunitní hospodaření versus hospodaření komerční, okamžitě mi u obého chybí to „něco“, co to přináší právě těm lidem, kteří jedno nebo druhé provozují. Ten důvod, proč to dělají právě tak, a ne jinak.
Protože v tom ale vidím hlubší myšlenku, zkusím ji více popsat.
Jedno i druhé jsou prosté způsoby seberealizace. V jedné formě jde o rozvíjení sounáležitosti celé komunity, přírody, historie a možná i budoucnosti. V to druhém jde o jistou formu sebezachování v konkrétním čase jistou záštitu existence, a zároveň nese s sebou i důsledek ve formě neustálé expanze. To, co je navzájem nesoudělně odděluje je způsob vytváření hodnot.
Jádro nesoudělnosti je v tom, že ty hodnoty nelze porovnávat, nelze žádným způsobem potvrdit, že hodnoty jedné strany jsou srovnatelné s hodnotami strany druhé. A to i v situaci, kdy jsou popisovány stejnými slovy.
Ta slova „udržitelnost“, „prosperita“, „komunita“, „zachování“ mají sice stejný zápis, ale úplně jiné vyznamy. A hlavně, mají i jiný dopad na dané spoelečenství, ve kterém jsou použity. A z toho dopadu vychází i ta skutečná hodnota ukrytá v pozadí.
Komunitní hospodaření je postaveno na principu, že nesměňuji „výsledky“ své činnosti, směńuji však svou ochotu ty výsledky přinášet, a míra této ochoty je určující i pro kvalitu.
Komerční hostpodaření vychází z principu směnné hodnoty (vzniké z nabídky a poptávky) a má tedy tendenci přeferovat viditelnou formu nad skutečnou směnnou hodnotou.
A z druhé strany, komunitní forma hospodaření vyžaduje komunitní přijetí těchto pravidel ve formě obecně platných pravidel, kdežto komerční forma hospodaření se může odvolávat na všeobecně ustavená pravidla a není omezena na vybraný okruh příjemců.
Toto vše se zákonitě projevuje i společensky. Komunitní hospodaření vede komunitu k soudržnosti, protože hodnota komunity je odvozena z schopnosti přinést do komunity něco svého, co má pro celou komunitu pozitivní význam. Takže v komunitním hospodaření si – už z principu – každý člen komunity může být jist, že to, co je mu nabízeno, je to nejlepší, co nabízející sám jako nejlepší má – a není až tak podstatné, jak to vypadá – jablka jsou sladká a jahody voní. V komerčním hospodaření se promítá ta hodnota jinak – mohu se odkázat na to, že „produkt“ má určité rozměry, určitou barvu a určité složení, nemohu se ale stoprocentně spolehnout, že jablko bude i sladké a jahody vonět.
V komunitním hospodaření se mohu spolehnout na vstřícnost prodávajícího, protože komunita dodržuje určitá pravidla, která tu konunitu chrání před nekomunitními problémy. Člen komunity je ale také těmito pravidly omezován, a protože komunita je velmi setrvačná (mnohem více, než jen konzervativní) musím se já stoprocentně komunitě přizpůsobit. Což ale vede i na situace, kdy moje nepřizpůsobivost je pro ostatní členu komunity vnímána jako nepochopitelná, je chvíli tolerována, ale pokud já sám nepochopím princip komunity, komunita se pro mne uzavře.
V komerčním hospodaření jsou pravidka zcela jiná. Kdokoli může prodávat i kupovat, záruka stejnosti nabídky v čase a kvalitě téměř neexistuje. Cenou je však to, že prodávající nemá potřebu se prezentovat jako bezpodminečně ručící za nabízené, ručí pouze za směnnou hodnotu prodávaného vyjádřenou ve směnitelných jednotkách a tíže odpovědnosti výběru je přenechána kupujícímu. Pro uzavření obchodu jsou dána pouze jakási obecná zákonná pravidla, nikde ale není jistota, že jsou dodržována stoprocentně.
Z toho ale také výchází neporozumění si mezi těmito dvěma skupinami. Obchod jako akt je v obou společnostech obdobný, dopady jsou ale různé. Různé jsou i formy obchodu a jejich odraz na sounáležitost dané společnosti. V komunitním světě neexistuje možnost „inkognito“ a v komerční společnosti je „inkognito“ základní vlastností.
Lidé ale nejsou černobílí, a z tohoto hlediska má komerční hospodaření neoddiskutovatelnpou výhodu – je tím, že nemá odvozenu hodnotu od setrvačnosti komunity, mnohem robustnější. Když člen komunitního hospodářství začne zavádět v té komunitě komerční způsoby a povede se mu prosadit v ní komerční vidění hodnot, zničí celou komunitu. Když někdo v komerčním hospodářství začne zavádět komunitní vidění hodnot, má problémy jen sám.
A ta hlubší myšlenka?
Ta je v tom ukryta – komunitní hospodářství je postaveno na lidství a sounáležitosti, komerční je odlidštěné až tak, že se v něm jednotliví lidé, bez rezignaci na své lidství, vlastně ani nemohou najít. Jsou to i zároveň dva modely existence člověka. Zdá se, že lidé vnímají, že ten komunitní způsob má oproti komerčnímu nějakou přidanou hodnotu, jenže bez změny jejich vlastních postojů je tato hodnota nedostupná. A naopak, pokud se někomu podaří své postoje změnit, musí ustát i proměnu/výměnu svého okolí – a ta není nikdy bezbolestná.
Dekuji moc za podnetne myslenky, Lentilko. Ale to, o cem pisu, neni komunitni hospodareni, ale rodinne. Rodina zaklad celeho systemu.
Pojmenování byla zvolena pro odlišení, nejsou myšlena jako definice.
Šlo o to, že na jedné straně jde hlavně o podřízení se přírodě, jejím zákonitostem, pochopení těchto zákonitostí a pokusy se jim přizpůsobit. Na druhé straně jde o maximální efekt až na hranici, kdy se snažíme ty zákonitosti přiohnout našim potřebám.
Dva navzájem antagonistické pohledy a z toho plynoucí nepochopení jedněch druhými. O nic víc nešlo.
Program pro počešťování /doplnění diakritiky v textu psaném bez diakritoky existoval/existuje a byl před lety relativně hojně používán ajťáky, zvyklými používat v práci anglickou klávesnici.
Měl jsem jej kdysi instalovaný v počítači – právě od jednoho z ajťáků, který občas používal můj počítač.
Bližší informace od samotného autora:
https://www.vrana.cz/zacesti/
Problém nejspíš bude, že program není aktualizován na novější operační systémy a vyžaduje (asi) zároveň instalaci starší verze windows.
Buh vam zehnej, Holube. S vasi pomoci jsem nasla Korektor. Druha kapitolka je uz ve fronte. Snaz treti kapitolku zvladnu spravnou cestinou? 🙂
https://lindat.mff.cuni.cz/services/korektor/
Program pro počešťování /doplnění diakritiky v textu psaném bez diakritoky existoval/existuje a byl před lety relativně hojně používán ajťáky, zvyklými používat v práci anglickou klávesnici.
Měl jsem jej kdysi instalovaný v počítači – právě od jednoho z ajťáků, který občas používal můj počítač.
Bližší informace od samotného autora:
https://www.vrana.cz/zacesti/
Problém nejspíš bude, že program není aktualizován na novější operační systémy a vyžaduje (asi) zároveň instalaci starší verze windows.
Je pravděpopdobné, že by se dal najít i nějaký současný program či aplikace třeba i pro Andrid – a psát třeba na mobilu ( či levném starém frcovním tabletu s připojenou bezdrátovou klávesnicí….
Mimochodem – posuzovat inteligenci či jiné duševní schopnosti jen podle úrovně pravopisu je poněkud /hodně/ ujeté. Zvláště pokud autor delší čas žije v jiném než českojazyčném prostředí.
Inteligentní čtenář je ochoten (a schopen!) v duchu si při čtení diakritiku doplňovat. 🙂
Pane A.h., pohodlnost je znamka zotroceni.
Mě na těchto alternativách zajímá jediná věc: jak jsou na tom s produktivitou ?
Protože, pokud jsou výrazně horší než komerční projekty, pak je to velký průšvih pro přírodu. Jestli takhle bude chtít žít víc lidí, budou se muset vykácet lesy, vysušit mokřady a zahnat divoká zvířata do ještě větší ilegality než jsou teď.
Samozřejmě. Po světě pobíhá sedm miliard lidí a rozmazlené dětičky zazobaných rodičů si hrajou na „pěstování včel“ na střechách svých loftů… mě ty bioeko kecy, vždycky dost rozesmějou.
Anabaptisté jsou na tom s produktivitou dobře, protože mají průměrně osm dětí, které pracují od cca pěti let na „komunitních“ statcích (pochopitelně bez nároku na mzdu a bez zdravotního a sociálního pojištění). Dokonce si za tím účelem vymohli v USA a Kanadě výjimky ze zákazu dětské práce a z povinného sociálního pojištění.
Zdravotní pojištění členové „komunit“ rovněž neplatí; místo toho vyčleňují „komunity“ část příjmů na platby cash za případné hospitalizace dospělých. O zdravotní péči pro děti „komunity“ usilovně mlčí. Jediné, co je zjistitelné – jejich děti nejsou vůbec očkované.
Níže mne Vevca nazvala úchylákem, protože jsem si dovolil ohodnotit komunity , které se straní civilizace úchyláky a fanatiky. Neodsuzoval jsem ani text, ani Vevcu, dokonce jsem ani nepsal, že nemám zájem vědět víc, jak to má Vevca promýšleno. Jen jsem napsal svou zkušenost a svůj pohled na „odloučené“ komunity. Takže ještě jednou a trochu jinak. Odloučené komunity, které se straní civilizace, snaží se žít v souladu s Bohem, nebo přírodou, jednoduchým způsobem života bych v zásadě rozdělil na dvě skupiny.
První skupina je založena na náboženské platformě. To jsou fanatici. Tam panuje přísná disciplína, jasný řád, porušení se přísně trestá. Individualita je potlačena. Kreativní myšlení zakázáno. Tyto komunity mají určitou možnost přežít. Je to však za cenu „nelidství, ztuhlosti, nerozvoje, neradosti“. Neříkám, že se nenajdou lidé, kterým takový způsob života nevyhovuje. Zejména nemají-li srovnáni. Nicméně obecně si nemyslím, že by tam byli lidé šťastní. Myslím, že to jde proti lidské přirozenosti (kreativitě, hravosti, rozvoji).
Druhá skupina je novodobější. Tam je platformou environmentalismus. Tu jsem měl na mysli těmi „úchyláky“, i když připouštím, že by se našel vhodnější termín . Třeba rozmazlenci. Tito lidé se rekrutují spíše ze střední a vyšší třídy. Jen málokdy jde o dělnické děti. Odmítají „kapitalismus“, chtějí žít zdravě, bio, eko, rovnostářsky. V souladu s přírodou. Tady, na rozdíl od první skupiny, je naprostá absence disciplíny, kázně, řádu. Tyto komunity se brzo rozpadají. Jejich potenciál přežít je nulový.
Pak je tu samozřejmě ještě zvláštní skupina (může být namíchaná, jak z environmentalistů, tak náboženských fanatiků), kteří jsou vlastně jen byznys projektem nějakého jejich gurua. …
Takže Vevčo nemyslel, jsem že jste úchylák, to bych si opravdu o žádném zdejším ověřeném diskutujícím, nedovolil napsat. Jestli máte nějaký plán, nějaké info o odloučené komunitě, která by vybočovala z mou popsaných kategorií, rád si o tom přečtu.
Lidé žijí v různých komunitách, dokonce bych si dovolila říci v demagogických krabičkách. Občas najdou sílu a z krabičky odejdou, možná se zařadí do další krabičky. Jde o to, kde je člověku dobře, alespoň dočasně, jakou krabičku se začne sám budovat,… A ano, v tom smyslu jsme úchylnými.
Tak jo. Otocime stranku, a uvidime. 🙂
Zajem o pokračování určitě mám, obzvlášť když se člověk snaží o určitou míru soběstačnosti.
Předem zavrhovat, aniž by člověk věděl co vlastně, mi moudré nepřijde.
I kdybych se způsobem žití těchto komunit nakonec vnitřně nesouhlasil, můžu si i tak některé podněty zpracovat pro sebe. (možná..)
Takže za mě určitě ano.
A s diakritikou bych si až tak hlavu nelámal, když chybí úplně je to mnohem čitelnější než když to někdo fláká a jednou je a pak není. 😉
Rád si nechám pokačování ujít. Autorka, pohádaná s diakritikou, naznačuje „řešení“ ( podobně jako paní Bornová a další zazobanci ) použitelná až od úrovně střední nebo vyšší střední třídy.
Jak si má chudina z montoven ( nebo dokonce kysnoucí na úřadu práce ) nakoupit desítky akrů úrodné půdy a začít tam soběstačně hospodařit ? A za co si koupí aspoň koně, když ne traktor ? Za co benzín, elektřinu, daně, zdravotní pojištění, atd. ?
V historii českých zemi se podle velikosti obdelavaneho pozemku rozdělování sedláci.
Láník obdělával celý lán ( tj.1/2 gruntu) zhruba 18 ha.
Menší sedláci se nazývali půllánik nebo čtvrtláník.
Pardon to mělo být jinam
Ad: autor
Aj ked Vas tu mnohi (ro)zobrali tak typicky, cepami, ja sa hlasim k tym, co by radi vedeli nieco blizsie nie z linkov, co tu cepovaci davaju, ale predpokladam, z Vasej vlastnej skusenosti.
Kdysi, před více jak 20 lety jsem ráda jezdila sama po evropských městech s foťákem v ruce.
Při jednom takovém brouzdání po dánské Kodani jsem se dostala až k ostrovu Christiania, kde bylo vyhlášeno nezávislé komunitní městečko. Celý prostor Christianie byl obehnán dřevěným plotem a pro návštěvníky turisty byl určen jeden vchod s bránou označující vstup do „soukromého“ města.
I když byl tehdy hned u vchodu zdůrazněn zákaz fotografování, nějak mi spousta fotek z toho místa do dneška zůstala v hlavě.
Hned za branou byl vstupní koridor lemovaný prodejními stánky, kde se prodával výhradně hašiš v nejrůznějších úpravách a nabízeno bylo i množství nejrůznějších dýmek a pomůcek pro hašišování.
Za koridorem se otevřel prostor s prapodivnými domky, které byly náhodně „rozházené“ mezi trávníky a stromy. Všude byl čilý ruch, na trávnících si hrály děti a kolem pobíhalo překvapivě mnoho krásných velkých psů. V centru městečka bylo postaveno divadlo, kde zrovna cosi hráli místní ochotníci.
Velkou část zvuků v městečku tvořila hudba, zvuky z nejrůznějších nástrojů a zpěv.
Strávila jsem tam část dne, pozorovala jsem a poslouchala. Ta atmosféra byla pro mě šokující a nezapomenutelná. Jako bych se najednou stala součástí nějakého obrazu od Brueghela.
Nechci rejpat, ale čím se ti krásní mladí lidé živili?
🤔
Prý se živili vstupným od turistů (byla to dost navštěvovaná atrakce), ale já si nevzpomínám, že bych nějaké vstupné platila.
Pak prodávali nejrůznější své výrobky, vyráběli sami různé dýmky a pomůcky pro to hašišování.
A možná, že někteří chodili přes den mimo Christianii někam do práce a pak se tam po práci vraceli jako domů.
Anabaptisté jsou ideálním společenským modelem pro nadcházející totalitu – uniforma jasně odlišující příslušníky od ostatní populace, zcela minimální vzdělání, život v koloniích silně připomínajících pracovní tábory, železná disciplina, izolace od ostatní populace, minimální zdravotní péče, hromadné ubikace, muži takřka úplně odděleni od žen, centrální kuchyně, naprosté popření individuality, dětská práce od nejútlejšího věku.
https://ideaexchange.uakron.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1060&context=amishstudies
Dokonce i v případě islamizace Evropy jsou anabaptisté ideálním modelem, protože ženy mají od miminek pečlivě zakryté vlasy (plus krk, ramena, celé tělo i nohy) a oblékají se tak, že vlastně ani nepotřebují antikoncepci: https://amishamerica.com/hutterite-clothing/
Často spolu nesouhlasíme, dnes jste mi to vyfoukl z klávesnice, skoro do posledního písmenka. hned jsem chtěl napsat, že tyto „kolonie“ lidí, kteří odmítají „tlak“ civilizace, jsou většinou úchyláci a fanatici, jejichž pojetí společnosti je ve finále ještě mnohem horší, než to před kterým chtějí utéct.
Na druhé straně samozřejmě musíme připustit, že tu bude tlak, že k „alternativnímu, nezávislému“ způsobu života bude utíkat stále více lidí. Zcela normálních, kteří jen prostě odmítají globalistický fašismus.
To mají docela problém, tihle „alternativci“.
Volné fleky jsou už jen na Sibiři a ta je pro ně tabu.
Kromě toho se většinou rekrutují z řad sice momentálně vyhořelých, nicméně VELMI dobře ekonomicky zajištěných ajťáků a podobných profesí, kteří si ponechávají zadní vrátka v podobě městských bytů a domů, bankovních kont a tučných pojistek. Pokud mezi sebe pustí „řaďáky“, stávají se tito opět obslužným personálem, který pěstuje, chová, staví a POSLOUCHÁ NA SLOVO.
Alterkolonie obvykle končí s narozením dětí a jejich dospěním do školního věku. Pak se mění v komerční projekt, který se živí kecáním o alternativě a pořádáním prázdninových pobytů a workshopů.
Pokud kolonie přesto nějak přežije dál, je to obvykle proto, že je sektou, jež se opravdu izoluje od okolního světa a slouží guruovi jako zdroj obživy.
Je to samozřejmě zkratka, ale když jsem se o „občiny“, „novokřetěnce“ a pod. zajímal, vyšlo mi vždycky to samé.
Souhlasím.
Žel, i já souhlasím. Nejkurióznější na těchto „skromných komunitách“ jsou jejich drahá auta, notebooky, internet, videa, atd.
Na tohle si vydělali vyšší úrodou loňské řepy, kterou prodali v nejbližším městečku, kde si na dva týdny rozložili stánek u nádraží ?
Co jste napsal, je casto pravda. O alternativnich komunitach. „Prosti lide“ s nimi nemaji nic spolecneho. Jedou podle tradicniho vzorce, provereneho staletimi, ktery do nedavna fungoval i u nas. Muj pradeda byl pullanik, darilo se mu (na Hane) a vychoval 4 deti. Prvni syn sel na skoly, a i na to bylo.
Obcane, kecate.
Hutterite, ano. O tech neminim moc rikat. Maji teokracii.
Mandaladan, uchylak jste spis vy, ne, kdyz cloveku ani nedate sanci vysvetlit, o kom mluvi?
Nekecám.
Hutterité, mennonité a amišové jsou jedna skupina původem ze Švýcarska. Jejich pojetí křesťanství je totožné a liší se jen v drobných detailech oděvu či náboženských obřadů. Společnou mají železnou diciplinu, popření individuality, neměnnost, izolacionismus, dogmatismus, prioritisaci trestání před vysvětlováním.
Nicméně i mne zajímá, na základě jakých poznatků jste si vytvořila názor na anabaptismus Vy.
Ale no tak Vevco, proč hned ta příkrá slova?
Napsal jen svůj názor a na ten má snad i právo. Nevím zda jste pobývala v Československu, ale i socík, byl podobnou komunitou, jen ve státním režimu. A jak pak dopadl?
Mám kolegyni Polku, ze které si druhá kolegyně, která s ní i žije, dělá legraci, že v USA bydlela ve ⛺. Asi ne, Chicagu je v zimě chlad, ale jak říkala, bydlela u babičky v nějakém polské komunitě.
Vím, že má dítě a je defakto pologramotná.
Ona rozumí anglicky, ale nerozumí psanému textu na PC, až pak když jsem slyšela, že žila v Americe, jsem pochopila proč ji to ta druhá furt všechno ukazuje, i když je to v polštině napsáno. A takových je tam víc. Julia jak se ta Polka jmenuje, tam žila od 5 let, celkem 11 let.
Je nevzdělaná a tudíž i ovlivnitelná a o tom píše Mandaladan.
Jo a po revoluci tady také naskočili podobní Vejlupci, guru Jára.
Zeť Mileny Dvorské, který přivedl spoustu rodin do problémů a kdy někteří i měli spáchat sebevraždu. Pak se zdejchli do zahraničí, které tyhle „kvítka“ chránila.
Stačí si přečíst diskuze pokud jsou pod články o vykutáleném zeťákovi Mileny Dvorské.
Evix, jak se do lesa vola, tak se z neho ozyva. Ja jsem vyrostla v Ceskoslovensku, ale vyssim vzdelanim jsem prosla v Americe. Mluvim plyne i cesky i anglicky, i s psanim nemam problemy, ale bohuzel ta diakritika mi dela technicke potize. Dokonce jsem vygoumla, jak tu diakritiku delat, jak se prehodi ve Windows nejaka nastaveni na cestinu, ale bez klavesnice mi to nebylo nic platne. Budu-li cekat, az se mi to nejak povede, tak nenapisu do blogu nic…. Kdysi jsem psala clanecky pro wikipedii tak, ze jsem vytukavala kazde pismenko zvlast na jejich virtualni klavesnici… to byla opravdu pidiprace, kterou uz nejsem ochotna podstoupit. 🙂
A omlouvam se, ale vasim poznamkach o nake Milene Dvorske a vejlupcich nerozumim.
Milena Dvorská byla přední česká herečka. Tady je odkaz na její první film. https://www.youtube.com/watch?v=-Siny0OurfE&t=1457s
Její dcera se někdy v devadesátkách dala dohromady s takovým „guruem“, už si nepamatuju jak se jmenoval. No a ten právě měl takovou sektu. Milena Dvorská se snažila z té komunity dostat svoje vnučky, ale nepodařilo se jí to. A ani už nepodaří, protože, bohužel, zemřela.
Aha. No jo. Takovych po svete je. Ostatne i Beattles, dali se nalakat na takove jakesi… a pak se po nich cely svet opicil.
Moc by mě zajímalo, komu ti drobní farmáři prodávají svoji produkci.
Třeba jestli i u nich jsou obchodní řetězce , které nemilosrdně tlačí ceny dolů.
Každá farma = vlastní mlékárna, nebo se sdružují v družstvech?
Samozásobení je výborná věc, ale důležité jsou i hotové peníze. Studium dětí asi nestojí málo.
Že by se americký farmář, který pěstuje sóju, uměl domluvit s Číňanem, který chová vepře?🤔
Zapojuji se do skupiny žebralů o info.
Když už pro nic jiného, tak třeba pro zjištění, že tudy moje (naše )cesta nevede, což se může taky stát. Ale není nic horšího, než předem (á priori) informaci odmítnout. Na to bude dost času po jejím vyslechnutí a zpracování.
Pochopitelně bych rovněž velmi drze chtěl nabrat info, na jakých půdách a v jakém podnebí farmáři pracují, páč u nás v Gorolistánu se na polnostech daří pouze hladu, bídě a polským vším, jak říkávala moje babi.
Takže, milá vevčo, pokud máte ochotu, zkuste to.
A ještě drzý dotaz – háčky a čárky byste neuměla nějak pořešit?
Tento drzý dotaz berte jako nabídnutou pomocnou ruku, nikoli jako tupení vaší osoby.
Jak jsem psal někde níž, Vevča nemá českou klávesnici. Je to věc domluvy: třeba by se našel někdo, kdo by k článkům diakritiku doplnil…
Prostě návrat do reality 18-19 století. Základní péče, nezbytně nutné vzdělání, ale také jasný smysl života.
Já jsem taky jedno ucho.
Jsem jedno ucho i oko.
Je tu zájem, a povídejte nám, jak to u nich chodí.
Hlavně podrobnosti, pracovní doba, pojištění sociální, dovolená, zdravotní pojištění a mnoho jiných podrobností potřebných, „podle toho stareho mustru, a dari se jim velice dobre“
Vidlak ma svoji „parketu“ a je mozne ocekavat , co asi a na jake tema zase napise a prevazne napise dobre.
Dale je nesnadne ,rovnou obtizne vyjadrit myslenky uspokojive v textu ,proto bych s kritikou ,casto negativni ,nepospichal..Navic.
Kdo chce ,diky prostoru , ktery zde poskytuje Z., muze kdykoliv napsat ,lepsi..
Premrstena kritika pak muze zpusobit, „vyliti spinave vody z vanicky i s ditetem“.
Oblibene klise.. Tedy,ve smyslu , ze negativni kritika i dobre minena , prevazi ..
Dale uspesna atomizace spolecnosti ,zpusobuje , ze isolovany jedinec zacina mit pocit a myslet ,ze vi vse nejlip, ze vsech..Ze ostatni nevi nic, delaji vse spatne ,nerozumi a nemysli..Kazdej ma dnes a nevyhnutelne ,podobny pocity.
Také by mě to zajímalo.
Vevco, je pro Vás takový problém používat českou diakritiku? Česky přece umíte…
Vevča nemá českou klávesnici. A bez české klávesnice je diakritika opravdu problém.
ono to někomu vadí, mohla bych sem dát pár testů, které podobným způsoben měří IQ a schopnosti člověka.
🙂
Niekomu vadi vsetko.
Teda – od ineho:-).
JAHA : ha ha…
Bingóóó 😀
Ty testy sem snad ani nedávejte.
Budu adresný: velmi to vadí mně. Mám však za to, že je rozdíl, když někdo jinak psát nemůže (protože je v cizině a nemá českou klávesnici, mj. i má vlastní zkušenost), a když je někdo líný blb, s diakritikou psát může, ale nechce a/nebo neumí.
A ked ja nepouzivam diakritiku z takeho blbeho dovodu, ze v praci mam anglicku klavesnicu, a pouzivam take sialene znaky, ktore su na ceskej/slovenskej klavesnici uuuuplne inde, a ja potrebujem, aby boli prsty navyknute na ‚anglicke‘ umiestnenie? Veci ako “/:-_|? Je mi priznana vynimka? (viete co to da hladat len ten pitomy otaznik na slovenskej klavesnici?)
Já vím, jiná klávesnice je problém. Já se právě z tohoto důvodu vyhýbám slovenštině, ačkoli je to můj „otecký“ jazyk. Nemám na klávesnici vokáň, na mobilu nenapíšu ani měkké „l“, ani dlouhé „l“ a dlouhé „r“, tedy píšu jen česky.
Jsem líný, vím to. Když jsem si do mobilu a do PC nasypal čínštinu, i slovenštinu bych mohl…
Myslím, že v tomto bodě má dnes každý na výběr a je to jen otázka vynaloženého úsilí.
Tak jo, mily Targusi.
Diakritiku nezvladam, nemam ceskou klavesnici. Snad casem.
Dekuji ostatnim hlasum, co maji zajem, a hned mne neodepsali. Uz mam pripraveny druhy dil.
O pude a klimatu napisu ve tretim dile.
Diakritika: existuje nejaky program, ktery by vzal cesky psany text, a diakritiku pridal? To by mi zmenilo zivot.
A taky dekuji za otazky. Dam tam vse. Ted to mam na 4 dily, ale mozna to bude muset byt pet. 🙂
O takovém programu nevím – což jistě neznamená, že neexistuje. Nehledal jsem.
Automatické opravy umí navrhovat Word, ale každý ten návrh je velmi doporučeno zkontrolovat a schválit, jinak by se autor opravovaného textu mohl dost divit. Pro mne osobně to je větší opruz, než doplnit diakritiku „ručně“. Možná je k dispozici i něco šikovnějšího, nevím…
Na okraj: Mobilní telefon Nokia 1600 (15 let starý) je jeden z těch , který predikuje (napovídá) včetně diakritiky. Pokud ji nemá, v Novém Jičíně jsem našel živnostníka, který do telefonu češtinu nahrál. Ale do počítače nelze psát
tímto mobilem (ale možná bych to bral).Ale Vevča se dá číst.
Rád bych pomohl, ale mám stejný poznatek jako Zakladatel – takový program asi neexistuje.
Osobně nemám se čtením bez diakritiky žádný problém, ale já jsem já a jiní to holt mají jinak.
Avšak…
Pokud máte možnost použít český Word, tak text zkopírujte, hoďte do českého Wordu a spusťte „kontrola pravopisu“. Všechna nebo skoro všechna slova bez diakritiky Vám to podtrhne červeně a nabídne správný pravopis. Stačí jen odlikávat. Je to pracné, ale bude to s čárkami a háčky.
Aha, tak Zakladatel už to napsal přede mnou 🙂
I já mám zájem, chtěla bych vědět víc.
Vlastně jsem si uvědomila, že tak poslední dva roky uvnitř ve mně roste touha izolovat se od současného světa, ve kterém mi vadí čímdálvíc (pro mě) vynucovaný způsob života, debilizace a robotizace lidí. Izolovat se od světa, kde mizí unikátnost a přirozený respekt k přírodě – nikoli jen dekadentní póza.
Jediné, co mě omezuje, je můj věk a tělo, které je stárnoucí nepohodlnou schránkou pro zcela čipernou, mladou a krásnou duši.
————–
Zakladateli, co by měl udělat člověk, který chce něco napsat do Hlasu lidu? Jaký je postup?
Já ani nevím, jaký je na Vás emailový kontakt.
V odkazu „přihlášení“ je kontakt. Skoro na konci stránky.
Podrobnosti bych též uvítal.
Uznávám, jsem skeptik. Abych tak řekl, čo vy si predstavujetě pod takým pojmom „obstát“?
Pokud to znamená přežít, tak určitě ano. To se dá i severní Koreji. Tohle vzdáleně připomíná některé (!) praktiky sekty, takže by mě asi nejvíc zajímalo, jestli a jak se dá odejít, jakou svobodu volby mají děti, jak to tam funguje se vzděláváním, lékařskou péčí, jaké jsou kontakty s okolním světem, jak funguje informovanost o okolním světě a pak odpovědi na tohle všechno od někoho, kdo takovou skupinu opustil.
Jak jsou ti obycejni lide duleziti a jak se mohou ubranit. Po obcanske valce v Usa je vitezni bohaci a korporace zrusili, bandami kovboju../Film Tenkrat na zapade je prave o tom/.
Bez tech , kteri se umeli pomstit..
Zdravím Vevčo, pro mne je to bytostně téma, které se mnou hýbe, přímo cloumá, celá desetiletí. Ne jen platonicky. Jenom nevím, jestli realita v USA není příliš odlišná od té naší. Zda to bude aspoň v něčem přenositelné.
Ale určitě to bude zajímavé a podnětné. I to, že nás to tu některé možná dá dohromady?!
Byla by to krasa, Vaclave. Zvlast, ze to neni hipisacka osada, jako Christiania a lecktere komuny, ale zivot obycejnych lidi provereny casem.
A dik. 🙂
Zájem o všechno zajímavé, by byl.