Nikoliv poslední…

Když jsem hnutí Stačilo! zakládal, mělo třicet milionů dluh a na chodu se podílelo několik nadšenců, kteří mysleli vážně to, co jsme předtím dva roky nahlas říkali. Že je zapotřebí se spojit a nehrát si každý na svém písečku. Když jsem ve středu hnutí Stačilo! předal, mělo zajištěné financování až do příštích sněmovních voleb a prověřený kádr lidí, kteří se nesesypali z volební porážky a hodlají pokračovat v práci, aby za čtyři roky bylo Stačilo! uvěřitelnou alternativou stávajících vládních stran, které už nyní hážou pod stůl volební sliby a umazávají se tu od Uršuly, tu od Trumpa a sní o světě, jaký byl, aniž by se snažily hledat nové místo ve světě novém.

Já osobně jsem si v hnutí Stačilo! neponechal žádnou funkci, vyjma osobní autority. Takhle jsme to měli v eurovolbách, kdy jsme byli pro voliče nejčitelnější, přineslo to dva europoslanecké mandáty. V tomto ohledu v podstatě kopírujeme osud hnutí Republika na Slovensku. Tehdy, v eurokampani, jsem kromě podpory Stačilo! ještě řešil celou řadu úkolů od demonstrací přes snahu co nejvíce zkoordinovat alternativní mediální scénu, protože tudy vedla cesta pro naši politiku.

Po eurovolbách jsem se musel rozhodnout, protože všechno už jsem nemohl stihnout. Ještě jsem se na chvíli podíval, jak to chodí v Bruseli a zjistil jsem, že si místo Evropské čtvrti přeju vyoranou brázdu zasypanou solí, ale den má jen čtyřiadvacet hodin a buď jsem mohl dávat dohromady fejsbůkové influencery, a snažit se o komunitní centrum a nebo jsem mohl dávat dohromady kandidátky a snažit se o platformu, která v rovnosti zastřeší ty, kteří byli ochotni se spojit.

Pustil jsem se do té politické stránky věci. Alternativa byla (a je) čtenější než majnstrým, eurovolby i krajské volby dávaly naději, že jsme zvolili správnou cestu a že výsledek parlamentních voleb může být pro pravdu a lásku slušný výprask.

Nepočítal jsem s jednou věcí. Ano, alternativa byla schopna hrát s majnstrýmem rovnou hru, ale šlo o zmobilizovanou alternativu proti standardnímu majnstrýmu. Před parlamentními volbami se zmobilizoval i majnstrým a to poněkud změnilo situaci. Však dneska už víme, kolik stamilionů až miliard vrazil Fiala do spřátelených PR agentur. A já už dneska vím, že na soustředěnou bubnovou palbu pravdy a lásky (a k tomu na házení klacků od těch, které jsme považovali za partnery) třicet milionů nestačí, i když naši příznivci přidali po stovkách a pětistovkách dalších deset milionů.

Volební porážka je ovšem nejlepší selektor lidských povah, takže sice nesedíme v poslanecké sněmovně, ale zato víme, kdo se chtěl spojovat pro očekávání funkce a kdo to dělal jako svůj příspěvek k práci pro Vlast. A tak jsme si teď ve středu zvolili nové vedení, které bude mít především tu těžkou a nevděčnou práci v období, kdy „je přece všechno v nejlepším pořádku, protože nám vládne Babiš.“ Bude zapotřebí dobudovat strukturu hnutí, zajistit si v každém kraji základnu, zviditelnit další lidi v senátních volbách a znovu trpělivě objíždět celou republiku. Nehodlám hnutí Stačilo! tuto práci komplikovat tím, aby majntrýmové hyeny nikdy nezapomněly podotknout nějakou štiplavou repliku o neúspěšném předsedovi a tak tam teď předseda prostě není.

Já se znovu zaměřím na to, co jsem jako předseda Stačilo! musel omezit. Na mediální stránku. Udělali jsme hodně velký pokrok a už celkem běžně nastolujeme ve veřejném prostoru témata, ke kterým se pak majnstrým musí vyjadřovat. Václav Moravec skončil v ČT právě proto, že už to nebyl on, kdo určoval, „o čem se v republice bude celý týden mluvit.“ Milion chlívek sice ještě dostal na Letnou nějakou stotisícovku lidí, ale už to bylo takové ušmudlané a Minář se bál jít do duelu s Jindrou Rajchlem.

Když se mě teď ptali, co bych dneska ohledně Stačilo! udělal jinak, říkal jsem, že jsme měli začít o rok dřív. Ale dnes bych ještě dodal, že jsme se neměli polevovat v koordinaci a propojování alternativních médií. Měl jsem se naklonovat a dělat obojí zároveň. Takhle nám prostě chyběla síla na finální bitvu, kterou jsme jako celek neprohráli, ale nezískali jsme rozhodné vítězství, což teď vidíme na drzosti Kolářova Nývlta, opětovné mobilizaci Milionu chvilek a stupidních kecech Kateřiny Demetrašvili.

Není těžké bojovat, když je vám boj vnucen. Není těžké se zhoufovat, když na vás posílají prokurátory, vládní koordinátoři vám nadávají do sviní, ministři vnitra říkají, že s vámi nebudou mít slitování, posílají na vás pouliční bojůvky a dělají z vás občany druhé kategorie. Prostě se vám nechce jít do (digitálního) koncentráku spořádaně a dobrovolně. Teď je to ovšem o dost těžší. Nejhorší krysy zalezly do kanálů a čekají na příležitost. Ve vládní koalici je alespoň několik jmen, které jsme si tam přáli a i když jsou mnohé jejich kroky zklamání, nevypínají nám weby, neposílají na nás tým K.R.I.T. a nehledají jakoukoliv příležitost, aby nás obvinili z podpory genocidia. Do toho přichází krize, kde každý bude mít svých starostí dost.

Proto jsme si ve Stačilo! rozdělili práci tak, abychom ji po ty čtyři příští roky vyrdželi dělat. Pavlína Procházková se postará, aby hnutí mělo včas a v pořádku splněné všechny zákonné povinnosti. Jana Turoňová bude rozvíjet spojení se spolkem Svatopluk a dalšími organizacemi, které jsou na naší straně. Michal Gulyáš s Jirkou Medulou se postarají o marketing a viditelnost. Vítek Prokop pokryje program. Naši kandidáti, kteří dostali ve volbách hodně kroužků, se objeví v senátních volbách, aby se zase více zviditelnili. Dál budeme spolupracovat s každým, kdo bude ochoten spolupracovat s námi a pojítkem bude národovecký program se sociálním akcentem, protože jen hnutí Stačilo! říká, že dokud nezalepíme tu díru, kterou nám utíkají zisky do zahraničí, nikdy dobře nebude. Dokud budeme krmelcem Evropy, nikdy nebudeme suverénní zemí. A dokud budeme platit americké stíhačky, nikdy nevybředneme z průseru.

Já se vracím k tomu, co jsem na konci roku 2024 přerušil. K vytváření sítí na Alternativě. Je mi to blízké, protože to je jak práce na zahrádce. Kultivace vztahů je něco, co se špatně měří, ale co pak hraje tu největší roli. Svůj projekt představím zakrátko. Půl roku už ho připravuju. V roce 2024 jsem toho ještě nebyl schopen, ale teď už to půjde. Promiňte, že neřeknu ani nenaznačím, ale už vím, co dokáží novinářské hyeny i obyčejná lidská malost. Myslím, že do čtrnácti dnů se vše dozvíte.

Dnes je neděle Vzkříšení. Neděle, kdy se ukázalo, že ani smrt nemá poslední slovo. Tak vězte, že ani my nejsme v hrobě a nikdy nezapomeneme, pro koho pracujeme. Když se podíváte kolem sebe a zjistíte, že mladí Němci musejí žádat Bundeswehr o povolení k vycestování a válka na Ukrajině přešla plynule do války v Perském zálivu, chystá se matka všech krizí z nedostatku energií a vláda se hlásí k NATO a EU, řekl bych, že důsledně mírové, národohospodářsky soběstačné, euro i NATO skeptické a zdola vzniklé hnutí bude co nevidět zapotřebí.

__________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém blogování, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600