19 září, 2024

Naposled (Věnováno Karlovi Sýsovi)

Odešel básník – vytratil se tiše,
Kosmova kronika je na pravdě boží.
Kapsa se zasní – klíče nepřipíše.
Stroj času proniká k sychravému loži.

Jen dlouhé sbohem – jeho abeceda:
Zasklené kalhoty dospělého muže.
Uměl říct mnohé – slovem z křesel zvedal,
zůstaly šlápoty – déšť je nepřemůže.

Tři vzkazy stihl dát, aby zas vstali – spáči,
ze Země Měsíc rád sledoval – a to stačí.
Načas pak v očistci byl atomový pléd.

Když Prahu zezadu uviděl podle Joba,
věděl, že v překladu se pravda nepodobá
té, o níž doříct chci, když vzdychl naposled…

Žijeme v časech laciných prázdných gest, frází, pokryteckých výkřiků a „umění“, které je spíše pseudouměním, neboť je plytké, povrchní, bez hloubky. Tleská se všemu primitivnímu, krátkému, lehce pochopitelnému bez jakékoli znalosti či bez přemýšlení. Pokrytectví vítězí nad opravdovostí, póza nad prožitkem.
O to více člověka zasáhne, odejde-li člověk, který celý svůj život o něco usiloval, něčemu věřil – a za něco se bil – a to slovem. Slovo byla jeho nejsilnější zbraň. Kéž bychom mohli žít opět ve světě, v němž se válčí slovy – a který nestojí na pokraji jaderné apokalypsy.

21 thoughts on “Naposled (Věnováno Karlovi Sýsovi)

  1. Právě jsem se vrátil z……pivního sedánku 8 lidí, převážně VŠ vzdělání, středního až vyššího věku. Kdybych měl přeposlat úvodní báseň, oslovil bych jednoho. Ostatní spokojeni se stavem věcí s výjimkou otvíračky OH. Semínko snad?

  2. „Žijeme v časech laciných prázdných gest, frází, pokryteckých výkřiků a „umění“, které je spíše pseudouměním, neboť je plytké, povrchní, bez hloubky. Tleská se všemu primitivnímu, krátkému, lehce pochopitelnému bez jakékoli znalosti či bez přemýšlení. Pokrytectví vítězí nad opravdovostí, póza nad prožitkem.“

    Dobrý den, toto je moc pěkně řečeno. Jenomže lidé jsou tupí, nebo otupělí a nedochází jim to, nebo je jim to jedno.

    1. Některým to jedno není, ale máte pravdu, že ta otupělost je šílená. Ona není náhodná – je vygenerovaná 2 dlouhodobými (a současně slouhodobými) zhoubnými procesy: 1) Přerušením mezigenerační kontinuity – a postavení generací proti sobě a 2) Indoktrinací na školách, která se stále zostřuje.
      Ta otupělost je záměrně vyráběna. Ti, kteří mají rozhodovací kompetence, jsou často lidé toliko ambiciózní a loajální, ale nikoli vzdělaní a chytří. Uvědomují si, že se ke své funkci nehodí – a jsou plně závislí na těch, kteří jim tyto funkce blahosklonně poskytli – pod podmínkou naprosté oddanosti.
      To, co tu popisuji, je jev nadmíru patologický – a je zřejmé, že tudy cesta nevede – tedy krom do pekel…

      1. Dlouho jsem tomu nechtěl věřit, že to je záměr, ale už tomu věřím.
        K té indoktrinaci: Mám děti ve věku 10 a 8 let. Pouštím jim doma staré československé pohádky a filmy s pohádky na deskách, pomalu začínám s povídkami Š&G a forbínami W+H.
        Ve škole jim učitelé pouští jakéhosi Oggyho, Madagaskar, Rychle a zběsile ( toto v šachovém kroužku prosím), do kina je berou na jakéhosi Krokodýla( ne Dundee). A pak se všichni diví, proč jsou děcka blbé a násilné a já jsem naštvaný, že škola kazí moji výchovu.

        1. Musí to být strašné vidět to takto konkrétně.
          Měli bychom se ptát, proč děti nejsou seznamovány s romány Uptona Sinclaira o Lanny Buddovi – a hlavně o dějinách Evropy od první světové války po konec té druhé. Například proto, že věrně vykresluje americké fašistické kruhy během 2. světové války a jejich sílu.
          Měli bychom se ptát, proč se děti neučí o F. Kriegelovi či E. E. Kischovi.
          A měli bychom se ptát, proč dětem ve škole nepustí Kubrickův film Eyes wide shut, tedy Oči doširoka zavřené, kterýžto snímek je do češtiny přeložen zcela nevýstižně jako Spalující touha.
          Odpověď je vždy stejná: Vedlo by to k otázkám a k přemýšlení. A to se indoktrinační politice nehodí do krámu. Proto jsou děti ovlivňovány Rychle a zběsile…

  3. „Jako jeden z mála českých literátů si zachoval kritické myšlení k současnému politickému dění u nás i ve světě – například patřil k několika spisovatelům, kteří veřejně odsoudili válečnou agresi proti bývalé Jugoslávii a proti Iráku,“ psalo se tehdy v odůvodnění, proč by měl vyznamenání získat. Sýs následně Medaili Za zásluhy I. stupně z rukou tehdejšího prezidenta (Zemana) skutečně převzal.
    https://www.idnes.cz/kultura/literatura/karel-sys-basnik-smrt-petatricatnici.A240730_100939_literatura_ts

  4. Měl jsem a nám jeho verše rád. A mám rád i lidi, kteří neuhnou, i když doba ohýbá i vzrostlé buky. Z mé knihovny, ale i z mého srdce nikdy nezmizíte, pane básníku K.S. I kdyby byla nevím jaká neúroda jablek! Čest vaší památce!

      1. Zesnulyho basnika sem neznal, ani osobne a nikdy sem vo nem neslysel.
        Je mi lito ,ze zemrel.
        Mozna naka ukazka z jeho dila ,by mne primela , ze bych mel naky dalsi pocity..
        ……Ale jen verse, ani slabiky ; anonymni vykriky..

        Basni nahore s nazvem Naposled , nerozumim. Nevim vo co de..
        Nechapu souvislosti se zesnulym , nic blizsiho se o nem nedocitam…Napr.
        „Umel rici mnohe ….Tri vzkazy stihl dat….Kdyz Prahu uvidel ze zadu „…
        Tyhle veci bych si rad zjistil sam..Poucovat porad este nepotrebuju..
        Z obrazku kvetiny usuzuju ,ze zesnuly mel kvetinu rad.
        /Se vzdycky snazim, stihnout napsat vsecko srozumitelne, asi proto/.
        Vo valceni slovy taky vubec nestojim, u tech vetsinou nezustane a vzdycky to konci spatne..
        /Priklady neuvadim to je snad zbytecny/.
        *Naky basniky sem taky znal a chodival s nima na pivo.

  5. Díky!
    Vystihl jste ho stejně krásně jako kdysi Augustin Eugen Mužík Terezu Stolzovou. Klobouk dolů a palec nahoru 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *