21 září, 2024

Nad Kanálem mlha – Evropa odříznuta.

Znáte ten vtip, jak Angličané hlásí počasí? Nad kanálem mlha – Evropa odříznuta.

Jsem pomalu týden v Pekingu a ze všeho nejvíc přemýšlím o odříznutí. Tady aktuálně – odříznuta o googlu (a tím taky od g-mailu a taky, kurvadrát, od googlemaps, ještě že je maps.me), you tube, facebooku (a tím pádem od messengeru). Přemýšlím o tom, kdo se odřízl od koho/čeho.

Čína odřízla Ameriku. Odřízla SE od Ameriky. Ale tím pádem byla taky Amerika odříznuta od Číny. Fakt si myslí, že to neva?

Evropa odřízla Rusko. Rusko je odříznuté od Evropy, leč též Evropa je odříznuta od Ruska. 

Nelze se odříznout jednostranně. Je toho plný vesmír/Vesmír. Je toho plné Tao.

Odříznutí jsou různá a vždy to začíná pocitem, že je to odříznutí jednostranné, ochraňující a výhodné.

Dnes jsem se byla podívat na Velké Čínské Zdi (dále VČZ). Pánbu chraň a opatruj, že bych na ni lezla – dalo mi zabrat už prvních sto schodů. Ale i těch prvních (a mých jediných) sto schodů stačilo na to, abych přemýšlela, zda zeď splnila svůj účel. Nějakou dobu asi ano. Přesto byla dobyta – a to jak jinak – než lidskou zradou a/či zneužitím osobních zájmů. Jistý čínský císař totiž sám umožnil průchod armádě svých nepřátel, severních Mandžuú, protože s jejich pomocí chtěl potlačit lokální povstání svých rolníků. Cizí armáda se pochopitelně na nějaké potlačování povstalců ani nevylhostejnila a svrhla panující dynastii, načež se císař sám a dobrovolně oběsil. Pomohla zeď? I když to byla VČZ? Neřekla bych. Vždycky je to o lidech, o jejich myšlenkách – nikdy o šutrech, cihlách či jiném materiálu jakékoliv zdi.

Vzpomínám na jinou zeď, která svého času způsobila rozruch. Stála v Ústí nad Labem v Matiční ulici a měla ochránit majetkové hodnoty, rozuměj cenu nemovitostí (i když to samože oficiálně nikdy nikdo nepřiznal) počestných občanů před nepořádkumilovnými Romy, kteří bydleli/vybydlovali protější část ulice. Pomohla zeď?  Neřekla bych… Kde je zdi konec. Kde je pro i protiromské politice konec – chcípl pes a vše zůstalo při starém.

Taky v Libanonu se odřezávalo. Zejména ručičky, občas hlavičky a občas bříška – to když vybuchly mobily a pagery určené pro Hizballáh příliš blízko dotyčné části těla jeho uživatele. Zde odbočka: od nynějška si už můžeme všechno „právo válečné“ včetně úmluv o zacházení se zajatci apod., rozřezat (ejhle – zde je to o rozřezávání, nikoliv odřezávání) na hajzlpapír a jen doufat, že po spláchnutí se vše neucpe. Ono se totiž to právo válečně tak nějak samo nejpozději tímto aktem zrušilo. Dovolávat se jej je čistý idealizmus, přecházející v naivitu a hraničící s tupostí.

Přemýšlím o tom, co ztratila svým „odříznutím se“ od Ameriky (a vlastně taky potažmo Evropy) právě Čína. A říkám to z pozic velmi neamerických, že ztratila velmi mnoho. Snažila jsem se to zachytit a pojmenovat, tu ztrátu. Stala jsem se přijímačem signálu, který tady zachytávám na každém rohu. Je to signál o osamělosti. Ve dvaadvacetimilionové metropoli… Nikde na světě (a že už jsem byla ledaskde) jsem se necítila tak osaměle, jak zde. I ve Rwandě, u masových hrobů obětí genocidy, jsem se cítila jako součást toho příběhu. Jako součást civilizace, která se mne sice (zdánlivě) dotýká okrajově, ale jejíž jsem součástí – a ona je součástí mojí. Když jsem stála na Věži ticha v íránském Yazdu, což bylo tradiční místo pohřbívání zoroastriánských mrtvých, byla jsem součástí toho příběhu (a myslela na Bohemian Rapsody…) Byla jsem součástí toho příběhu v Jakartě, Singapuru (tam, kdyby nebylo tak hnusný vlhký vedro, by to bylo obzvlášť juchů – a to teda se jim tam o líbodémo ani nezdá) v Kuala Lumpur, v Káhiře, v Ósace … no a na Mamajevské mohyle ve Volgogradě jsem brečela… jak jinak. 

Tady nejsem součástí toho příběhu. Proč? Protože země, ve které právě nyní jsem, to nechce. Práskla mi dveřmi před nosem a postavila zeď. A ukázala mi VČZ a dala mi najevo, že to s těma zdmama (krásný skloňování, že ano…) umí už pár tisíc let. Identitfikovala jsem ten pocit, který mi v Evropě unikal. To, co mi na současné Evropě vadí naprosto nejvíce. Pocit té nesounáležitosti, toho odříznutí se od části světa. Protože v Evropě žiji, bere na sebe tento fakt a tento pocit různé masky a není jednoduché objevit, o co vlastně jde. Podařilo se mi to až zde. Je to jako kdybyste si uřízli ruku a chladně pozorovali, jak z ní tryská krev.

To odříznutí se Číny od „západní“ části světa je na ní tak nějak zvláštně vidět. Neumím to popsat. Neumím ani popsat ten pocit, a nevím, z čeho vychází. Zdi jsou tady všude. I v obličejích lidí. Ty viditelně postavené zdi jsou vydávány za prosperitu. Taky, kurňašopa, postavit VČZ, Peking, Šanghaj, Kanton… to přece JE  ekonomický úspěch, ne? No samozřejmě, že ano… a co dál. Dál je zeď. Zeď nefunguje – nikdy. Zeď vždycky končí zradou a následným úpadkem či zničením sebe sama. Kdo si to neuvědomí, je zavalen zdí. Tedy, rozumějte, ten, kdo se odřízne, je zavalen. Zavalena bude od Ruska odříznutá Evropa. Zavalena bude Čína. Zavaleni budou ti, kdo nastražili trhavinu do „hizballáhských“ mobilů. (Jen tak mimochodem dodávám: když jsem byla před rokem a půl v Libanonu a viděla jsem nad Baalbekem vlát vlajku Hizballáhu, fakt mi bylo blbě a asi poprvé jsem si s plnou vážností  uvědomila, že tenhle příběh opravdu nemusí skončit dobře.) 

Toto je můj momentální čínský pocit. Kdo se odřízne – ztrácí. Kdo se odřízne, je zaříznut. Bez ohledu na úspěchy a ekonomickou prosperitu. V dnešním světě si už nikdo nevystačí sám. Žádná kultura, žádná civilizace, žádný stát, žádný člověk. Na to je každý – a to doopravdy každý – příliš slabý, hloupý a nemohoucí. 

Nejtěžší je si to přiznat. Nejtěžší je zvednout telefon anebo zazvonit u dveří, do kterých do té doby každý jenom kopal. Pozdravit na chodbě. Nebo navázat diplomatické vztahy. Říci – mýlil jsem se, když jsem si myslel, že to dám. Je to strašně těžký. Ale šutry z rozbořených zdí, které se svalí, jsou mnohem, mnohem těžší. 

Z Náměstí Nebeského klidu přeji mír a nebeský klid všem. 

35 thoughts on “Nad Kanálem mlha – Evropa odříznuta.

  1. Sleduji ruské yootuberky a ony musí končit, přechází na VK a další platformy, Rusko YouTube zruší signál.
    Čína není sama, v Íránu nefungují naše bankovní karty, v Rusku také ne.

  2. Hranice jsou dobré. Zdi mnohé chrání.

    Kissinger a Nixon řešili strategický úkol, přivést ČLR na stranu Spojených států v konfrontaci se SSSR. A tento problém vyřešili spácháním „čínské fronty“ na Dálném východě. To zhoršilo vojensko-strategickou pozici SSSR, donutilo Moskvu vynakládat další peníze na posílení hranic, což následně ovlivnilo ekonomické oslabení naší země. Nezapomínejme na tuto „zásluhu“ žida Kissingera.

    Tchaj-wan je užitečným idiotem v americké strategii konfrontace s Čínou jako „velmocenským konkurentem“, píše Finian Cunningham.

    Od občanské války v Číně, která skončila v roce 1949 vítězstvím komunistické strany, je ostrov Tchaj-wan u jižního pobřeží Číny pěšákem USA jako útočiště protikomunistických sil. Spojené státy sponzorovaly tchajwanské separatisty nejprve za diktatury Čankajška a až do současné vlády v Tchaj-peji. Ironií je, že Washington líčí Tchaj-wan jako „demokratický a svobodný“.

    Uhasit dluhy USA bez radikálního pádu životní úrovně je realizovatelné jen na cizí účet, jakkoliv cynicky to zní, sděluje i Paul Christie, ředitel „Institutu globálních perspektiv“ při Kolumbijské univerzitě. Proto je třeba organizovat události tak, aby celý svět, každá strana v té či oné míře, se účastnila na řešení finančních problémů SSA. To prý povede ke gigantickým vkladům kapitálu do amerického zkapalněného plynu a k vytvoření mocné infrastruktury pro jeho zpracování a dodávky do Evropy. USA jde tedy o záchranu před krachem. Závazky striktně vyžadované USA od evropských partnerů, aby zavedli a udržovali SSankce, jsou značné a  uznáváme, že mnohé země, s nimiž počítáme, musí pokračovat se sankcemi, i za cenu určitých obětí ve své vlastní ekonomice“.
    To jsme v EU a ČR už udělali , navíc tak servilně, že jsme si už nenávratně rozvrátili vlastní průmysl, export a prosperitu.  To za stavu, kdy vzájemný obchod USA – Rusko se za poslední rok údajně zvýšil, i  přes sankce, o 38%.

     Zadání Jeffrey D. Sachse ředitele Centra pro udržitelný rozvoj v Institutu Země na Kolumbijské univerzitě zní jednoznačně.
    „USA musí mít vojenskou moc v každém regionu světa a musí čelit rostoucím regionálním mocnostem, které by mohly zpochybnit globální nebo regionální dominanci USA. Za tímto účelem by americká vojenská síla měla být předem rozmístěna na více než 900 vojenských základnách po celém světě a USA by měly být připraveny vést války dle vlastního výběru!!  OSN používat jen v případě, že jsou užitečné pro účely USA“. 

  3. Milá paní Kláro, mám na vás otázky :

    1. To že utichla „protiromská“ politika – to je jako dobře nebo špatně ? Utichla proto že se problém s tímto nekompatibilním etnikem vyřešil – nebo proto že byli protesty umlčeny a nositelé nahlas vyslovených názorů ostrakizováni, ba přímo polečensky likvidováni nálepkami rasismu – i když o rasu jako takovou samozřejmě v problému vůbec nejde ? Na jaké straně vlastně stojíte ? Nezapomělo se na vaše postoje z dob, kdy jste cítila že toto je váš správný kariérní směr a bezohledně po něm šla…

    2. Čína se ne “ izoluje“ ale vinou nepřáteské (rasistické v pravém smyslu činů) politiky KoZa byla nucena posbírat své síly a výsledek ? Stovky tisíc inženýru co ročně vychrlí tamní školy už dělá na věcech, o jakých se nám ani nesní. Něco málo řízeně pustí ven – třeba práce na fotonické elektronice, blížící se výkonům kvantové – ale bez jejich obtíží. Čína podáva (jen ty publikované) ročně mnohem více patentů z umělé inteligence než USA. Atd. atd. A tam kde Číně chybí zatím nenahraditelý background desetiletí tradice teoretického výzkumu, jim už pragmaticky pomáhají Rusové. Tak podle vás „tratí oba“ t,j. Čína i KoZa ? Není to náhodou tak že ten poměr ztrát je silně v náš neprospěch ? Vy že jste „analytička“ ? To je k smíchu… Pouhá grafomanka.

  4. mě se zase vybavila tato anekdota z doby reálného socialismu. rodinka na výletě na šumavě. tatínku, kdo žije za tím plotem? my synku, my.

  5. Však podle referencí sháněče na veletrhu foto-kino se situace změnila od loňského zájmu k dnešnímu přezírání a aroganci. Kdo by se taky vybavoval s nějakým lokajem.

  6. Paní Samková,
    myslím, že to berete příliš osobně. Když jsem v roce 1994 navštívil tu zemi poprvé, byla to ještě ta „stará“ Čína. Ne tak sebevědomá, více tradiční, ještě respektující naše know-how. Ale každpádně to byl kulturní šok, ačkoliv jsem navštívil řadu exotických zemí, nikde to nebylo tak jiné v porovnání se zbytkem světa, kde jsem byl.
    Rok od roku (až do roku 2000) se to pak postupně měnilo směrem k většímu čínskému sebevědomí a technickému „pobělošštění“, aniž by se snad chtěli vzdát svých „špecifík“.
    Domnívám se, že od té doby Čína dále zesílila, žije si sama pro sebe s tezí: Chcete-li s námi, přizpůsobte se.
    Proč by měli být jiní a proč byste se tam neměla cítit osaměle? Způsob jejich uvažování vás míjí, míjí vás i způsob jejich života, jejich stupnice hodnot.
    Co je na tom zvláštního či nepochopitelného?
    P.S.: Nemíním to jako urážku, ale také vám už není dvacet, kdy je člověk více otevřený cizím vlivů a jevům.

    1. Zdravím, s Vaším hodnocením souhlasím, ale opravdu jsem to nemyslela tak, že by se Čína měla přizpůsobovat a „respektovat“. Jen si myslím, že každý, kdo říká „přizpůsobte se nám“, vlastně říká „nerespektuji vás“. Nepléduji za „přizpůsobení se“, ale za respekt. A hovořím o úplně všech stranách, nejen o Číně.

      1. Pokud k nám Číňané měli nějaký respekt (mám na mysli ČR – EU – KoZa), tak ho postupně ztrácejí. Ani se jim moc nedivím, ztrácím ho také.

        1. Všechno, co rejžák dneska má, jej naučil Západ. Amerika, Evropa a dílem Japonsko.
          A když to rejžáka naučit nechtěl, tak mu to prostě ukradli.
          A dneska bude rejžák dělat na Západ krky?

          Ještě si pamatuju, jak to před 40 lety začínalo, tenhle takzvaný ekonomický tygr.
          Tzv. reverzním inženýringem naprosto všeho, co se jim dostalo do ruky.
          Vyrobili to z podřadných materiálů, zkrátili tomu životnost a prodávali doslova pod cenou v miliónových sériích, konkurujíce tak originálním výrobcům.
          V Americe a v Evropě se takové způsoby přísně trestají, ale na agrobolševiky žádný metr nebyl.

            1. To víte ws, Teco dostává hisáky při konfrontaci s nesmlouvavou realitou… Viz má odpověď paní JUDr.

          1. No jo, jenže USA a EU si továrny do Číny přestěhovla DOBROVOLNĚ !!
            A že Čína kopíruje – pokud nemáte sílu, jak jim v tom zabránit, pak máte smůlu. Silnější pes „mr..“
            A myslíte, že USA se v patentech chová slušně?? Nebudte naivní.. Bud si to koupí za natištěné peníze, nebo si to demokraticky přivlastní..

          2. Nic ve zlém, ale spousta patentů, ochranných známek, copyrightů a dalších podobných nesmyslů by měla být explicitně zakázána, protože neslouží jejich tvůrcům, ale pijavicím přisátým na výsledky práce jiných. Navíc je to extrémní brzda technického a vědeckého pokroku jako takového.

            Dokud jsme se podobně za minulého režimu v některých oblastech mohli chovat i my, byli jsme schopni vyrábět doslova na koleně celkem neuvěřitelné věci na to, jaké možnosti naše země skýtá. Dnes vše jen otrocky dovážíme a jsme odkázání na libovůli a blahovůli vlastníků výše uvedeného.

          3. A Japonci nekradli a nekopírovali?
            Ukradli nám patent na tryskové textilní stavy. Kdepak naše textilky jsou, v💩💩💩 a nikoliv kvůli Číně, ale magorům z KoZa.
            Ti idioti tam převedli i výrobu některých komponentů do zbraní.

        1. To není jen nedůvěra – je to něco mnohem hlubšího. Ovšem s nedůvěrou západu souhlasím. Chováme se dlouhodobě jako nafoukaní šmejdi.

          1. Je to sto rokov poníženia. Sto rokov poníženia, ktoré Číňanom pripravili Európania. Číňania nezabúdajú a toto obdobie je vraj pri výuke dejín v školách starostlivo pripomínané. Byť na mieste anglosaských elít, mal by som veľké obavy o svoju budúcnosť.

            1. Nejen ponížení, ale také neuvěřitelného kořistění. A to jen kvůli zbohatnutí několika rodinných klanů ovládajících západ.

    2. Myslím, že žádný smrtelník se nevyhne – a nemůže! – tomu, aby poměřoval okolní svět sebou samým (koneckonců to vidíme na okolních komentářích, že). Od toho se odvíjí i hodnocení situace, ve které se dotyčný aktuálně nachází.

      Kdybych sem teď dal svou fotku, každý by se mohl podívat, jak vypadá bledá závist. Jako polehčující okolnost uvádím, že jde o závist konstruktivní („…když může ona, můžu i já“). Když na jaře probleskly informace o obnovení přímé linky PRG-PEK, a když jsem viděl ty takřka dumpingové ceny letenek, ach…!

      Z Pekingu znám jen dvě letiště a jeden hotel, jinak nic. Velkoměsto je velkoměsto, to člověku na náladě nepřidá. Pokud paní Klára může, doporučuji trochu cestovat, a nejen na tak profláknutá místa, jako je VČZ. Čína je rozlohou cca jako Evropa (geografická) bez Ukrajiny, analogicky – je i obdobně rozmanitá. Záleží ovšem na mnoha věcech, na programu, který paní Klára v Zhong Guo má.

      Má osobní zkušenost (opakovaná) s Čínou je taková, že kdyby mně nebylo dvaadvacet už potřetí, ale teprve poprvé, věru bych neváhal a určitě bych tam kus života prožil. Čína mně ve skutečnosti připravila jedno jediné zklamání: byla pro mě málo exotická. Po několika dnech pobytu se dostavil pocit, jako kdybych si oblékl starý, známý, oblíbený a příjemný kabát, který jsem vždycky rád nosil a jenom jsem na něj přes léto zapomněl. Ten pocit přetrval dodnes.

      Možná jsem divný pavouk. Památky a obecně místa, „kudy kráčela historie“, mě zajímají jen málo. Zajímají mne živé reálie: lidi v ulicích, tržnicích, parcích… Hory, řeka…

      Ježíšmarjá, jak já té Samkové závidím! Musím tam aspoň v myšlenkách, na skok…

      1. dotaz na pana alefa: co jsem si všimnul, lidi z asie to mají jinak než evropani. evropan když se usmívá tak to znamená že se mu věc/téma líbí.
        když se usmívá asiat tak to znamená že je zmatený.
        máte taky takovou zkušenost ???

        1. 🙂 Myslím, že jste to vzájemně přehodil:
          – když se Evropanu něco líbí, pak se (většinou) usmívá. Není pravda, že když se Evropan usmívá, pak se mu ta věc líbí. Úsměv sám o sobě může být příznakem i jiné emoce než zalíbení – např. odmítání, pohrdání, nesouhlas…
          – když je Asiat zmatený, v rozpacích, pak se (někdy) usmívá. Zpravidla tehdy, když se domnívá, že jiná reakce by mohla urazit protějšek. Ale toto není reakce, která by byla vysloveně charakteristická pro Asiaty, podobně reagují i Evropané: představte si reakci podřízeného, vůči němuž nadřízený pronese nějaký nejapný vtip. Účetní Sláma nemůže postat továrníka Dubského tam, kam slunce nesvítí, a tak se v rozpacích usmívá.

          Asiaté se usmívají ve většině případů stejně jako my – když mají radost. Taková je moje zkušenost.

      2. Nojo, to znám.
        Já to mám tak s Petrohradem a okolím. Vymýšlím nesmysly, jak bych ak s těma volšovýma nohama přece jen mohl na pár týdnů… A koukám na fotky, poslouchám zvukové záznamy a vzpomínám…

          1. Re: AN

            Ano, Jarek Nohavica skládá skoro stejně hnusné písničky, jako já píšu povídky. V závěru vždy zkáza a zmar. Že by to bylo tou Ostravou…?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *