Na začátku i konci to dopadne stejně…

Pocházím z rodiny uprchlíků. Naše rodinná paměť dodnes uchovala vzpomínky na chvíle, kdy se moji předci museli vytrhnout z kořenů a přestěhovat se do cizí země a to ze zlovůle mocných, proti které neměli žádnou naději zvítězit. Když můj první zdokumentovaný předek, František Škeřík, nakládal rodinu na žebřiňák a zamířil k pruským hranicím (protože byl kacíř, tajný evangelík a dobová foltýnovská svině), neměl žádnou jinou šanci. Ano, mohl se postavit moci a celkem spolehlivě u toho přijít o život.

Nevím, co se mu tenkrát honilo hlavou a zda zvažoval nějaký osamělý odpor se zbraní v ruce, ale každopádně zvolil jinou cestu. Vytrhl se z kořenů, pobral, co se mu vešlo na vůz a odešel do cizí země, která mu umožnila klučit prales. Nic víc. Žádné výhody neměl, jen nevýhody. Pro dnešního člověka je skoro nepochopitelné, že František raději odešel ze země a nechal tam většinu svého majetku jen proto, že nechtěl chodit ke zpovědi a překousnout v kostele svaté řeči o Panence Marii. Dnešní člověk nevidí žádné velké rozdíly mezi evangelickou a katolickou vírou, ale tehdy to byl důvod pro zásadní rozhodování o budoucnosti.

Podobně zásadní rozhodnutí pak musela udělat moje babička, která uprchla před postupující frontou na konci Druhé světové války. Opět posbírala skrovný majetek, co se jí vešel do kufru, sbalila dítě a už nikdy se domů nevrátila. Proč? Inu, moc, která postupovala, tu prostě nemohla porazit. Mohla při tom maximálně zahynout.

Kvůli této rodinné historii mám pochopení pro uprchlíky. Rodinná paměť uchovala na dvě stě osmdesát let, co to znamená, opustit domov a vlast. Ve skutečnosti se málokdo vytrhává z kořenů proto, aby našel ráj, ale pokud opouští domovinu, zpravidla proto, aby unikl peklu. Proto, pokud nechceme migraci, nikdy ji nevyřešíme kvótami ani Rakušanovým migračním paktem, ale jedině tím, že ve zdrojových zemích ukončíme to peklo, které lidi zvedá ze svých domovů. Jednotlivě odcházejí lidé za rájem, masově unikají peklu.

Totéž platí pro Ukrajinu. Zatím jediný státník, který právě pro toto projevil pochopení, byl Donald Trump. Ten jako první zde na Západě jasně řekl, že nemáme v rukou žádné dobré karty a jako jediný se především snaží zastavit to peklo. Moc mu to nejde, protože Rusko už není v pozici roku 2022 – vyhrává. A kdo vyhrává, ten nepotřebuje jednat o příměří. Rusko je v pozici moci, které se sice můžete postavit, ale spolu se statisíci dalšími to zaplatíte životem, aniž byste svou obětí čehokoliv dosáhli. Na Ukrajině teče jen jedna řeka krve – ta ukrajinská.

Naprosto rozumím tomu, proč Ukrajinci utíkají jak mohou. Migrace je totiž vždycky tragédie. Nikdy na ní není nic pozitivního ani tam, kde začíná, ani tam, kde končí. Migrace kácí trůny, mění dějiny, ničí zavedené vazby. Nejprve je válka na začátku migrační trasy a pak je i na jejím konci.

Štve mě, když si Fialova vláda udělala z tragédie několikanásobnou výkladní skříň. Jednak podpisem migračního paktu, ale také tím, že z českých občanů udělali občany druhé kategorie. Běžte se podívat na kterýkoliv úřad práce a zjistíte ihned, pro koho tato vláda pracuje. Kdo jste zapisovali děti do školky nebo školy, také víte, kdo měl přednost. Z tragédie se udělala morální přednost.

Fiala sice teď před volbami mluví o tom, že jde o Česko, ale na každém úřadě, v každé škole i školce, všude šlo čtyři roky jen a jedině o Ukrajinu. A lidé to vnímají jako nespravedlnost. Vláda z nich udělala občany druhé kategorie, kteří ponesou na hrbu všechny náklady, včetně těch zatím neviditelných. Migrace totiž vždycky znamená, že si to peklo, kterému se snaží uniknout, vždycky vezmou sebou. Se všemi vory v zakoně, obchody s bílým masem, ale i pracovními agenturami, které zaměstnávají nezletilé na nebezpečné práce.

Na Čechy si Fiala vzpomněl až teď, protože to jediné Ukrajinci (zatím) nemají. Volební hlas. Ale jinak si všimněte, v tomto je liberální demokracie všude stejná – noví příchozí znamenají hlasy ve volbách… jedno, za jakou cenu. Pomáhejte, uskromněte se, nedržkujte, plaťte, uvolněte svoje pracovní místa, dejte jim přednost… a strpěte ta videa, kde vám mladí gerojové vyhrožují, že by vás za volbu hnutí Stačilo! deportovali a vaše důchody dali na zbraně na Ukrajinu.

Tato země dokázala absorbovat hodně cizinců, kteří k nám utekli z pekla. Ale nikdy předtím to nedělala tak, že by z příchozích dělala občany první kategorie a z domácích dělala póvl. S tím přišla až liberální demokracie. Až libtardí influenceři se předháněli ve výrocích, že se víc bojí Okamury než Islámského státu… Občané, kteří mají naprosto oprávněný strach z chirurgů z dovozu a vorů v zakoně, jsou vládními představiteli častováni těmi nejhoršími slovy… proč? Protože se to bude líbit v Bruseli. Ať klidně pokračuje peklo na Ukrajině a potom i peklo tady, jen když tím posílíme evropské hodnoty.

Tato vláda zvorala nakonec i to, co se bez problémů povedlo s desítkami tisíc Vietnamců, ale i s desítkami tisíc Ukrajinců, kteří přišli před válkou. Teď pracuje na tom, aby se nám stalo totéž, co se děje v zemích okolo nás. Aby se válka přenesla ze zemí, kde migrace začíná, do zemí, kde migrace končí… Je nejvyšší čas tomu říct STAČILO!

____________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud mě chcete podpořit v mém Vidláckém úsilí, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy, samolepky a odznaky z nabídky. Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód. Doporučuji poslat platbu a druhý den si zadat adresu pro zaslání. Stačí přímo na Vidlákových kydech kliknout v záhlaví na „objednat knihu.“

Kdo potřebuje jednoduché placení, nově nabízím možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g3600

A protože prezident vyhlásil volby a je třeba vyhovět byrokratické buzeraci, tož doplňuji: Zadavatel, zpracovatel – Daniel Sterzik.