Malý dárek

Přátelé, mám vás rád. Jste to nejlepší publikum, které si bloger kdy mohl přát. Osm let se scházíme na tomto virtuálním dvorku a tři roky spolu děláme odboj. Kvůli vám stálo za to, stát se blogerem na volné noze, kvůli vám jsem měl každý den důvod se nevzdat, kvůli vám jsem se vydal na cesty, které jsem neplánoval a které mě dovedly, kam jsem nečekal.

Vlastně je mi líto jen jedno. Že se s vámi nemohu více a častěji vidět tváří v tvář. Zázemí s velkou kuchyní, ještě větším stolem a dostatkem místa na spaní mi bolestně schází. Sice se u nás doma dveře netrhnou, ale jsme na maximu kapacity našeho domu. Vždycky jsem sliboval, že si s každým z vás musím podat ruku, ale tímto tempem by to trvalo asi padesát let. Od mého vysněného společenského prostoru jsem pořád ještě vzdálen, ale stále jsem neztratil naději, že se to jednoho dne podaří a až pominou všechny poryvy zdivočelého světa, bude naše virtuální hospůdka mít i reálný ekvivalent.

Koneckonců, po každé válce se scházejí veteráni, aby vzpomínali, jaké to tehdy bylo…

Bylo hezké se spolu potkat na demonstracích nebo na besedách, ale bylo mi vždycky líto, že na sebe máme málo času. Na podání rukou to stačilo, ale už méně na nějaké pěkné popovídání. Proto jsme s kolegy přemýšleli, jak to udělat, abychom se mohli sejít ve velkém počtu a zároveň nespěchat. Abychom se potkali nejen u pódia, ale i u jídla. Abychom nespěchali na vlak…

Před měsícem mi povídá Ota Březina, že bychom mohli udělat hudební festival, ne? Někdy v létě, kdy už bude teplo a někde, kde je hezky a kde nám nikdo na poslední chvíli nevypoví nájemní smlouvu. Umělců, kteří se potkali s tou horší stránkou pravdy a lásky je už docela dost…

A tak to bude v Kozojídkách, kde Ota Březina starostuje. FESTIVAL NADĚJE. Nikdo nám tam nevypoví prostory, žijí tam bodří lidé, vinné sklípky jsou hned vedle, všechny holky tam umí skvěle vařit… co děláte dvacátého a jedenadvacátého června?

Bude to o slunovratě, v nejdelší den roku. Bude teplo, aby se dalo nocovat pod širým nebem, zázemí je tam dostatečné a když Morava pětkrát přijela do Prahy na demonstraci, jednou by mohla Praha přijet na Moravu, ne? Zároveň v tu dobu už nebude daleko do voleb, tož si tam odladíme finální strategii, jak na Fialu půjdeme.

Mluvíme o tom už teď, protože teď o Vánocích se všichni sejdou a domlouvají termíny dovolených. Na 20. a 21. června si nic neplánujte a dejte si do kalendáře upomínku. Sejdeme se v Kozojídkách jako na se scházeli ve starověké Olympii, odpřisáhneme si tam bratrství a zanedlouho poté si vezmeme naši zemi zpátky.

Zatím jsme k tomu založili fejsbůkový profil, ale zanedlouho budou hotové i www stránky, kde budou všechny potřebné údaje. Teď si jen na tento termín neplánujte ani Chorvatsko, ani Mácháč.

Přeji vám všem šťastné a veselé Vánoce v co nejširším rodinném kruhu. Ať jste dnes obklopeni rodiči, prarodiči, dětmi, vnoučaty, přáteli i náhodnými pocestnými. Ať máte kolem sebe co nejvíce důvodů, proč se nevzdávat a bojovat za sebe, za rodinu, za národ, lid i vlast.

Děkuji vám všem za podporu, díky které mohu existovat já i tento blog. Vážím si každého z vás a doufám, že každého z vás budu moci uvítat u společného stolu.

Večer nevyjde nový článek. Budu se věnovat rodině. Jen v obvyklou dobu vyvěsím přání, abych vás nepřipravil o prostor k diskusi. Jsem rád, že vás mám.

Váš Vidlák