Přeji nám život – a ne přežívání:
Ve stínu hrozby nedobře se žije.
Ať každý z nás to nejcennější chrání,
a tím jsou láska, mír a fantazie.
Toto vše volnost svobodně nám dává:
Pestrost luk mizí s bitevními poli.
Přeji nám náruč, co je obětavá,
pomocnou ruku, která nepovolí.
Paprsky slunce v myslích zmohou mnoho,
neladí ovšem se zástupy nohou,
jež v jednom šiku kážou stejnou řečí.
Přeji nám nádech – a s ním vydechnutí,
palety barev, celé řady chutí:
Květům a včelám člověk za svět vděčí…
Milí čtenáři,
chci vám všem popřát klidné a pokojné prožití svátků vánočních, jakkoli mnozí z nás žádnou vánoční atmosféru nepociťují. Pohled na domácí dvorek i do bezprostředního sousedství onoho dvorku neskýtá nic, co by pohladilo po duši či zahřálo u srdce. Vydat se do Německa na předvánoční trhy je pomalu větším hazardem než si střihnout ruskou ruletu. Té se pro změnu chopily německý průmysl a německá energetika, takže náš soused může v novém roce očekávat masivní propouštění a neméně silné sociální bouře.
A co nám za této konstelace servíruje Fialův kabinet?: Konec uhlí do roku 2033, pohádky o Nutelle a německých platech, další propad v reálných mzdách, šetření na školství i zdravotnictví, likvidaci českého zemědělství a nekonkurenceschopnost českého průmyslu, a to vše podpořeno neustálou eskalací vztahů s Ruskem a podporou válčení. Jako bonus zde máme postihy lidí s jinými názory, než jaké zastává Fialova vláda a její „strategický plukovník“.
Upřímně řečeno, chtít volit tuto třaskavou směs asociální a proválečné politiky vyžaduje jakoukoli ztrátu pudu sebezáchovy s inklinací k sebevražednému chování. Nemluvě o rezignaci na hodnoty, jakými jsou solidarita, humanita a mír.
Jakkoli může být zima tuhá a krutá, jakkoli může být dlouhá, je střídána táním a rozkvětem. Budeme-li dostatečně trpěliví a odolní a prokážeme-li dostatečnou vůli nenechat se zlomit, máme naději se onoho jara dočkat. A to je mé největší přání, o něž se chci v těchto posledních adventních dnech letošního roku podělit: Propracujme se k onomu jaru, všem nástrahám navzdory.
Díky za chvíle při čtení Vašich veršů. Krásné svátky Vám i blízkým.
Marek Řezanka
Kdybych byl voprskléééj, zvolil bych tradiční trapný dotaz na lokaci ptáčka, zvaného ponašimsky „čurbel“.
Takto vám pouze popřeji totéž, co vy mně. To jest alespoň chviličku na odfrknutí a minimum „eventů“ (bopomodernimucype) zvedajích tlak a zrychlujících puls.
A samozřejmě poděkování za vaše veršovánky.
Slovo veršovánky používám záměrně, a to nikoli jako pokus o snižování úrovně vašeho psaní, nýbrž pouze proto, že se mi to slovíčko nesmírně líbí.
Vše dobré vám i vašim blízkým.