Zkouším se zamyslet, proč jsme z bláta v louži.
Proč hltá půda žal, na živiny chudá:
Ten, kdo dřív hrbil hřbet – zas v předklonu slouží,
kdo druhé udával – opět s gustem udá.
Není mi veselo – když to vidím zblízka:
Namísto debaty povely se razí.
Uragán nese loď rovnou na skaliska.
Stěžně jsou přeťaty – námořníci nazí.
Stěžně jsou zlomené – kapitán však tleská,
posádka paluby oddaně se přidá.
Kdo z nich si vzpomene na Titanic dneska?
Všechny nás zahubí vzorná první třída?
Že teče do lodi, podpalubí vnímá,
sžíráno bezmocí, jak orchestr šmidlá.
Vědí, jak pochodí – mokro je jim, zima:
Chtěli by přemoci toho u kormidla.
Padají povely, jež jsou nesmyslné.
To nikdo neřekne, že jim nevyhoví?
Kam jsme jen dospěli? Kam se to vše hrne?
Ční kříže nepěkné kdesi nad hřbitovy.
Chaosu přibývá – sebevrahů také:
Útes tak blízko je: Kdo nás popohání?
Proč je zas líbivá stužka s vlčím hákem?
Mohutní příboje – hrozí ztroskotání.
Kormidla vzdali se – prý je nepotřebné.
Jenom smích šílený nad vlnami zazní.
Bez žuly s nápisem bezejmenný zhebne.
Když spustí sirény, radují se blázni.
Jediná záchrana je, že se kurs změní.
To je vzkaz pro příští krok – jaký se zvolí:
Buď bude zahnána hrozba potopení,
nebo se roztříští koráb jakýkoli.
Spisovatel Aleš Palán v rozhovoru s Tomášem Macou vyjevil, jak nahlíží na spoluobčany, kteří se vymezují vůči stávajícímu systému:
„Podstatným dělítkem našich politických preferencí myslím není rozkol mezi levicí a pravicí, městem a venkovem, vzdělanými a nevzdělanými ani úspěšnými a neúspěšnými. Zásadní propast podle mě spočívá mezi šťastnými a nešťastnými. Jsem hluboce přesvědčen, že k antisystému přirozeněji tíhnou lidé, kteří nejenže nejsou šťastní, ale dokonce zapomněli chtít být šťastní.“
V jednom bude mít pan Palán pravdu. Kdo si totiž uvědomuje stav tohoto systému, nemůže z toho být ani trochu šťastný. A to jednoduše proto, že mu plně dochází, jak je tento systém neudržitelný – a co vše bude jeho pád znamenat. Navíc je schopen popsat, v čem všem dosavadní systém selhává. Mohli bychom to nazvat takovým novým desaterem:
1) Člověk není uzdravován, ale léčen. Stávající systém má jediné motivační hledisko: Finanční zisk co nejmenšího počtu lidí. Aby farmaceutické firmy bohatly, nepotřebují lidi zdravé, ale nemocné – a na svých produktech závislé. Zájem vydělávat na medikamentech je rozhodně v příkrém rozporu s přáním člověka být zdravým, tedy na lécích nezávislým.
2) Člověk nežije v souladu s přírodou, ale v souladu s trhem. Mnohý člověk vůbec netuší, jak vypadá proces pěstování rostlin či chování zvířat. Zvláště v západních společnostech lidé konzumují maso ze stresovaných zvířat vězněných v nelidských podmínkách a zabíjených brutálními metodami. Navíc živenými masokostní moučkou apod. Člověku je mediálně vštěpováno, co má konzumovat, aby držel takzvaně zdravou výživu. Již ale nikdo nedoplní, že hlavním faktorem je opět zisk velkých firem, a ten je v rozporu s kvalitními potravinami, ať je řeč o zelenině, mléce nebo mase.
3) Člověk nepracuje, aby rozvíjel své schopnosti, ale aby posloužil ke znásobení něčího zisku. Není pro člověka nic zhoubnějšího, než jsou nejrůznější zbraně. Přesto se stále vyrábějí, protože zbrojařské lobby patří kromě farmaceutického k těm nejvýznamnějším a nejsilnějším. Ačkoli zájmem každého člověka by měl být mír, potřeba zbrojařských koncernů je jiná: Ty chtějí válku. Je tady celá řada dalších zaměstnání, kde člověk nevytváří hodnoty společnosti prospěšné, ale takové, které ji ničí. Kromě zbrojařského odvětví lze uvést například produkci palmového oleje nebo již zmíněné otřesné zacházení s dobytkem na jatkách. Mnoho dalších zaměstnání přináší mechanickou a často neužitečnou činnost, a tato zaměstnání vznikla jen proto, aby lidé měli práci. A pak tu jsou profese, které člověku příliš spokojenosti přinést nemohou – jako například někoho lákat do hypoték a dluhových pastí.
4) Člověk není vzděláván, ale indoktrinován. Systém si nepřeje lidi vzdělané, kteří přemýšlejí sami za sebe – ale potřebuje jedince tvárné, kteří se neptají a nezamýšlejí, neboť skoro či vůbec nic nevědí. Tento bod je zcela zásadní proto, aby se člověk nebouřil – a byl „šťastný“ ve smyslu, jak zmiňuje pan Palán. Jedná se o takové to „štěstí“ z nevědomosti.
5) Většina lidí má přirozenou potřebu usilovat o „dobro“. Systém jim proto odmala vštěpuje, jak být „dobrými“. Vychovává je k zapojení do nejrůznějších charit, jež ale nikdy nevyřeší základ problému – a slouží toliko jako šidítko, že dát chudákovi almužnu je dobrým skutkem. Nebudou-li ovšem odstraněny příčiny lidské chudoby a lidského zotročení, žádný milodar tento stav nezmění – rozhodně ne k lepšímu. Jinými slovy, dokud budou preferovány zájmy zbrojních, farmaceutických či těžařských firem, má smůlu nejenom ochrana přírody – ale především každý z nás. Těžko lze jakkoli zlepšit přírodní prostředí, dokud bude nutné vyrábět šmejdy, aby se mohlo znovu vyrábět – a aby se nemuselo propouštět. Tento způsob výroby zdá se mi ovšem poněkud nešťastným, zvláště, kráčí-li (či dokonce pádí-li) technický pokrok mílovými kroky před lidskou morálkou a znalostí.
6) Člověk nerozvíjí své schopnosti, ale redukován na roli prostého konzumenta. To se projevuje především v oblasti zábavní elektroniky. Kde jsou dnes gramofonové desky, ale i kazety či počítačové diskety? Éra walkmanů trvala jen cca 30 let. A proč tak zběsilý vývoj zaznamenáváme právě v zábavní elektronice? Protože ta nejvíce ovládá volný čas mladých lidí. Formuje jejich myšlení. Ovlivňuje jejich způsob komunikace. Proto dnes sociální sítě vítězí nad turistickými cestami po horách. Ale elektronika se změnila celkově, včetně automobilů. Je zde patrný trend vzrůstající kontroly stroje nad člověkem. Automobil s vámi dnes již komunikuje – a mimo jiné za vás rozhoduje, kdy zpomalí a kdy vás nepustí z pruhu. Pračka vám diktuje, jak dlouho máte prát. Člověk, který nebude mít k dispozici mobilní telefon s různými aplikacemi, si za chvíli nebude moct vyzvednout plat či zaplatit zboží. Současná elektronika umožňuje téměř neustálou kontrolu nad jedincem: Kde se nachází, kolik za co utrácí, čemu se věnuje, atd. Člověk se dobrovolně vzdává svých kompetencí na úkor procesu robotizace. Nevím, jestli je v takovémto prostředí šťastný pan Palán – ale rozumím všem, komu takové prostředí připadá k uzoufání nesvobodné.
7) Člověk není veden k emancipaci, ale k zotročení. Tento bod úzce souvisí s předchozím – a dotýká se i identity každého z nás. Proč je dnes tolik zpochybňováno, kdo má jaké pohlaví, aby se uměle zaváděly jeho nové kategorie? Protože nikdo není tak snadno ovladatelný jako člověk nesebejistý, trpící komplexy, neznající svou identitu. Za bukem již samozřejmě číhají farmaceutické firmy se svými preparáty – a bludný kruh se uzavírá. Nezapomínejme v této souvislosti na sexuální průmysl, který záměrně lidské vztahy redukuje na coitus, a toto téma zveličuje až mýtizuje. Jedná se vlastně o další kontrolní mechanismus systému nad jedincem. Proč potřebují lidé drogy? Aby od něčeho unikali. A sex může plnit roli takové drogy. Proto vznikají robotky na sex. Člověk je čím dál více atomizován a separován od rodiny – aby byl plně pod kontrolou a zcela ovladatelný.
8) Unikátnost je nahrazována masovostí. Stávající systém nestojí o osobnosti. Potřebuje, jak již bylo zmíněno výše, konzumenty. Mnoho lidí pak žije epigonské životy – jako příklad může sloužit vybavení bytů nábytkem firmy IKEA. Lidé pak nejsou autentickými, ale podléhají pokrytectví, ať již ve formě vědomé (pro kariéru) či nevědomé (Věří v dobrotu stávajícího systému s tím, že ti mocní by přece nebyli schopni masových vražd a hazardu s lidskými životy. Tito lidé trpí něčím, co bych nazval Javertovým syndromem. Javert je policista oddaný systému, který věří tomu, že lidé jako Valjean jsou nenapravitelnými zločinci. Když je konfrontován s realitou odporující jeho víře, spáchá sebevraždu.). Pokrytecké vztahy jsou ale z podstaty věci toxické a disfunkční, což se ve společnosti projevuje ve značné míře.
9) Svobodná volba je vystřídána „příkazem doby“. Vezměme si, jaké procento voličů se k volbám dostaví s tím, že ani pomalu neví, kdo je v zemi premiérem, a ví-li to, nezná již jména ministrů, natož co ti ministři dělali. Tito voliči neznají geopolitiku, nevědí nic o vojenské strategii, o ekonomice, atp. Přesto jdou někoho volit. Většinou toho, koho jim doporučí média, která neinformují, ale s lidmi manipulují prostřednictvím propagandy. Stane se tak, že člověk, který ani netuší, kdy a proč byl jeho stát založen, vybírá (jakoby svobodně) z kandidátů toho, o němž mu bylo řečeno, že je „ten správný“. Jestli nějak nevypadá svoboda, pak právě takto. Je to stejné, jako byste chtěli po slepci, aby vám popsal barvy předmětů ve svém okolí.
10) Člověk nevychovává své děti k prospěšnosti lidstva, ale systému. A tyto dva pojmy, jak bylo popsáno výše, jsou v naprostém vzájemném protikladu. Proto také máme tolik nefunkčních rodin, proto si tolik lidí nemůže vážit své práce, a tím pádem sebe samých, proto se tolik vztahů rozpadá. Protože jsou ty vztahy povrchní, neukotvené v hlubším hodnotovém systému.
Otázkou k nezaplacení po tomto výčtu je: Jak žít ve stávajícím systému – a současně být šťastným? Pokud nám je tedy jedno, že jsme (dobrovolnými či nedobrovolnými) spoluviníky hladomorů v Africe či válek po celém světě, neboť jsme součástí systému, který k tomuto všemu aktivně přispívá. Odpověď je nasnadě: Rezignovat na cokoli lidského – a spokojit se s rolí tupého konzumenta, kterého kdykoli můžete nahradit kýmkoli jiným – a jenž je vlastně zcela nepotřebným. Věřím však, že člověk byl zrozen k vyšším cílům a potřebám.
Pro pana Palána mám jasný vzkaz: Že jsou odpůrci systému nešťastní? Ano, jsme – neboť nás ubíjí žit v něčem, co dávno přestalo být k životu. Proto se upínáme k hledání něčeho funkčního, co tu současnou hrůzu nahradí. Jinak tu mnoho možností není. Víme přece, jak reaguje systém na vážnou krizi: Rozpoutá válku, klidně celosvětovou. Netuším, jak moc šťastný by dokázal být pan Palán v protiatomových krytech, ale má štěstí, že žije v České republice za vlády Petra Fialy. Krytů je tu pomálu, o jejich vybavenosti ani nemluvě. Takže by pan Palán nejspíš spokojeně zahynul s úsměvem na rtech – a nemusil by řešit trampoty ve světě po jaderné válce. Holt blahoslaveni slabí (záměrně zde nahrazuji původní adjektivum – chudí) duchem, neb jejich jest království nebeské.
Proč tedy jsme proti systému? Protože si uvědomujeme současný průšvih, v němž se nacházíme – a protože, pane Paláne divte se – bychom jednou chtěli být šťastní či aspoň bychom chtěli mít naději, že se toho štěstí dočkají naši potomci.
Pane Řezanko, děkuji a dávám Vám poklonu s kloboukem umetajícím podlahu před Vašima nohama 👏👍 Takto výstižnou analýzu, úpadku současného systému, velmi srozumitelně podanou v bodech, s krásně vysvětlenými důsledky z toho vyplývajících je nebývale viděti. Já si z dovolením zkopírují Váš text a budu jej používat jako podpůrnou pomůcku v našich hospodských diskuzích s kamarády a přáteli. Kupodivu jsme ještě z těch dob, že ač máme na některé věci absolutně, ale totálně odlišné názory, tak stejně, i když se pohádáme třeba až do „krve“, tak se pak tomu zasmějeme, a jedeme dál ✊🌞✨😉
Otroků v podpalubí, kteří si uvědomují cestu k propasti, je pomálu. Stav je způsoben několika příčinami. Především strachem. Podvraťácký talmudistický ksindl nás pod různými cinklými ideologiemi zotročuje po tisíciletí. Vzpomeňte na Sladkého Kozinu. Pak zahlcenost. Většina otroků spotřebuje většinu svých kapacit v otročině, v zaměstnání. Debilizace je další síla košer fašismu, podvodně vydávaného za liberální demokracii.
Korporátním fašistům, banksterům nejde až tak o vydělávání peněz. Těch si napadělají libovolné množství. Podstatou a cílem jejich zločinů je lupičství, neustálý (revoluční) růst moci nad zdroji i otroky.
Moc je ta nejnebezpecnejsi droga.
Moc je ta největší zodpovědnost.
V pohádkové propagandě?
Ve vymyšlené? Jak vratká je moc, jak nutí být ve střehu, koncentruje, jak si člověk denně zodpovídá, … Taky možný pohled. Nic proti.
To by mě zajímalo, kdy ji podepsal, když je ročník 1965 😀
Skvele, pane Rezanka. Dojmul jste mne.
Jenom malinkatou poznamku si dovolim:
„Proč potřebují lidé drogy? Aby od něčeho unikali.“
To tvrdi drogobijci. Co kdybych rekla: Proc potrebuji lide alkohol? Aby od niceho unikali.
Ale je to tak? My jsme z tech, kteri se s alkoholem szili, jako kultura. A vime tedy, ze i kdyz se tim muze unikat, tak povetsinou se pije ze spolecenskych a jinych positivnich duvodu. A konec koncu, alkohol je i zdravy, v mire. Dat si stramprlku po vydatnem jidle udrzuje zily ve zdravi. A pomuze cloveku usnout. S drogami, proti kterym se valci, je to podobne. A drogova valka slouzi tem ziskuchtivym, o kterych pisete vyse.
Jinak diky za hlubokou uvahu. Nase civilizace je na rozcesti. Kazdy to vi, i ti, co politiku nesleduji. A ti nahore tlaci, aby na to lidi nemysleli. Uz i myslenky zakazuji…
Drogy a alkohol lidé požívají, když potřebují přehlušit nějakou bolest, ze společenského tlaku nebo když dávají přednost uměle navozeným zážitkům před skutečnými.
To není úplně přesné vymezení. Jsem ztělesnění kontrapříkladu.
Nebylo mi nic a je mi lépe. Usrkávám skleničku portského (Don Pablo, 10 Y Reserve, Tawny) a užívám si to. Je to mimořádně skutečný zážitek 🙂
Ja radsi cucam malinovej Chambord. Nebo Bailey’s. Griotka taky neni spatna. To vite, zenska. Na sladke.
Zkuste likérové víno Commandaria, mohlo by vám chutnat.
Pochází z Kypru a vyrábí se ze speciální odrůdy hroznů, sklizených při teplotě 40°C a výše. Má 15% alkoholu, je sladké; při poválení v ústech a polknutí se vám v ústech rozehraje úplný koncert chutí všeho možného sušeného a tropického ovoce.
Uuuu, na to se mrknu.
Skvele je taky ledove vino, delaji ho v Kanade, hrozny se sklizi az jim mraz doda tu patricnou sladkost.
…jo, na to ledové jsem zapomněl, v mém seznamu patří někam ke slámovému.
Přesně, ledové a slámové je hrozně sladké, takže mně nechutná, vždycky to manžel musí vypít sám.
A co je slamove? To slysim poprve.
Hrozny se nechávají po sklizni dozrát na slámě.
Aha! Wiki rika, ze je to vlastne vino delane z hrozinek. Musim vyzkouset.
To Vám určitě bude chutnat, ale nevím jestli to dělají v USA a jak chutná tam, ale to moravské je hrozně sladké.
Uz jsem se mrkla, straw wine tu existuje. Jen nevim, zda ho najdu na nasem zapadakove. Az pojedu do mesta, poptam se.
No nevím, já tedy jako ženská, sladké nepiji, kromě tedy trochy vaječného koňaku do hořké kávy. Jinak mám ráda bílé víno a to ne sladké, takže odrůdy např. Ryzlink, Sauvignon, Rulandské šedé, a nejlépe z Moravy.
Já myslím – a jsem si tím dost jist – že ženská nejsem, a mám rád sladké.
Nejradši portské (pochopitelně), ale nepohrdnu ani řečenou Commandarií, občas olíznu vaječňák nebo Limoncino. Taky rád chodím na domácí (naši) ořechovku. Rovněž na fíkový likér, který si dělám sám, ten je rovněž sladký jak ňadro. Pak polosladká a (opravdu) suchá (ne kyselá!!!) červená vína.
S jistým odstupem za tímto seznamem stojí tokajské, pak slámové víno.
Jdu si nalít to portské.
De zase vo normalni soucast prirody v nas , kterou vidi jako prilezitost nas znicit.
Akademik doda vedecky badani , jak sme spatny.
Cili celej den sme rozumny ,ukazneny, ale v nas je abysme potom relaxovali , bez rozumu ,iracionalne.
Pac to mame v sobe.
Sloni napr. chodej a mavaji chobotama a chovaji se slusne ,ale potom dou nekam, tam zerou bobule z keru a zacnou blaznit jako silenci.Pobihaji, vrazeji do sebe ,, vyvraceji stromy ,plny agresivity , atd. Veverky zase sezerou trochu z jedovatych houbicek
/magic mashrooms/ a pak litaji jako ptaci po lese..U nas sou na to venkovsky zabavy ..
Tak si zvirata obcas upusteji „paru“ a zase zvirata chodeji a chovaji se slusne a normalne , k sobe i k jinejm.. Na lidi je policie a soudy..
Tak to je JASNÉ!
Nemrcouch Palán nebyl schopen dodělat ani pajdák, školu do které se uchylovali – ehm – nejméně nadaní – hmm, to taky ne-éé…, no prostě ti, co nedávali ani bohosloveckou, ani vojenskou ve Vyškově, byli odejiti na pajdák a byli rázem výborní!
Asi tak, jako naše kofoly v Malé Británii…
Řekl bych, že soudruh Palán je zralý na vykonání bojového úkolu – zajít do výstrojního skladu a nafasovat tři kila (j)semtele. A stovku rovných háčků…, když už tam půjde…
Ano, podle krátkého životopisu zde
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Pal%C3%A1n
V Brně nedokončil studium pedagogické fakulty, několik let se pak toulal po Československu. Je jedním ze signatářů Charty 77.[1] V druhé polovině osmdesátých let (i na začátku let devadesátých) pracoval jako noční hlídač, figurant a kopáč.
Měl velké štěstí že se nenarodil do dnešní doby. S vysokou pravděpodobností by skončil jako bezdomovec a dnešního věku (58 let) by se nedožil.
To by mě zajímalo, kdy ji podepsal, když je ročník 1965 😀
byla móda hromadně podepisovat těsně před pádem komunismu cca jaro-léto 89
Tak jsem to přečetl a teď abych se šel ožrat do hospody, protože sám si už ani tu štamprlu nenaleju…
Zašel jste do hloubky, pane Řezanko.
Možná by si to měl Vidlák nechat přeložit, přepsat a předčítat to Eurosoudruhům, až bude na hen tom onom vyonďatém Eurokoberečku…
Moc pěkná úvaha, a pravdivá. Ještě bych dodala slavný výrok doktora Plzáka, že trvale šťastný může být jen idiot.
To sedí, Jano. Díky a zdravím.
Přesně popsané příčiny dnešního stavu.
Jen k té robotizaci, není to hrozba, vzala lidem strašnou dřinu. Taky jsem si jako jiní dřív myslel ale je to stejné jako v zemědělství, mechanizace, chemie a kolektivizace vzala lidem též dřinu a dala jim třeba dovolenou nebo osmihodinovou pracovní dobu.
Ano, nemusela by být hrozbou. Robotizace, jako ostatně jakýkoli nástroj, může být pro člověka prospěšná, ale i zhoubná. Zmínil jsem, v čem tkví její zhozbnost v tomto systému…
Ony ani ty podmínky života zvířat U NÁS i jinde v Unii nejsou zdaleka tak hrozné, jak praví legenda. Jiné to je se zvířaty vezenými z Jižní Ameriky a poráženými na lodích, což ej ideál Evropské komise – zlikvidovat evropské zemědělství ve prospěch Mercosuru.
Paní Kunšteková
Proč zabíjejí zvířata na lodích, není problém s vodou,ale to hlavní odpad.
A jsou v mezinárodních vodách, kdy se na ně nevztahují zákony země vyplutí i doplutí. Třeba ty veterinární.
Re: Po
Už jste někdy viděl robotickou linku dneška?
Už jste na ní zkoušel i pracovat?
Budete se divit, ale i na robotických linkách makají živí lidé. A že by byli nějak zdravější, to jsem si nevšiml.
A to už nemluvím o neštěstí, které se stalo na robotickém racovišti v Nošovicích.
Mladý kluk přežil spolupráci s robotem a už NIKDY nevstane z postele.
Re: Po
Ještě k vámi zmíněné pracovní době. SOudruzi dělají všchno pro to, aby zmizela co nejdřív.
U nás už není špitál, kde by se dělaly na odděleních osmičky.
A osm hodin už prolomila i válcovna drátu, coby první vlaštovka „nové doby“, je to asi tak deset let.
Od té doby přibyly do kategorie dvanáctkářů už další dvě…
Btw. rád bych si přečetl váš názor na šichty v „opačném karuselu“.
Kdysi se dělaly v kolotoči dvě ranní, dvě odpolední, dvě noční, dva dny volno.
Po novém způsobu – po dvou nočních jdou lopaty na odpolední, po druhé odpolední na první ranní.
Pochopitelně byl upraven zákoník práce, který něco takového zapovídal
Povídejte mi dál o robotizaci, já rád pohádky…
Vážený Targu, náhodou jsem jeden z těch co takovou robotickou linku popohání. Lidí je potřeba pořád tak nějak stejně. Strašný problém jsou programátoři, vůbec netuší co jejich vygenerované programy mají obsahovat, o strojích na lince vědí prd ale namyšlenost až nebeská. A ano dělám osm hodin denně a to jen ranní a odpolední. Též jsem si vyzkoušel krátký dlouhý týden po dvanáctkách, to je bezesporu na hovno. Asi mám štěstí že dělám v české továrně s vlastním vývojem a produkty. Jinak tady fakt jako proletář kapitalismus neobhajuju. Jinak všechny střety se strojem nebo robotem jsou porušení BOZP z něčí strany. Taky jsem si oddělal některé kryty abych vůbec mohl něco tvořit. Takže z mé strany pohádky nečekejte. Radši si dejte panáka na zkrášlení a zchytření a vomládnutí.
Kdysi jsem pracoval na dvanáctky: Jedna ranní (12,5), jedna noční, a pak dva dny volno… nebylo to špatné. 2 12-ky daly hodin jako 3 8-ky a kousek, ale ušetřilo se na dopravě do práce, nejen peněz (tehdy týdenní lístek za 8 Kčs) , ale hlavně času.
A když nebyl výjezd, dalo se na té noční třeba i 2,3 hoďky schrupnout… Ano to byly časy! Byli jsme mladí, krásní, perspektivní…
Ja jsem delala odpoledni, do pulnoci, moc jsem si to chvalila, protoze jsem nocni sova a brzo nerada vstavam. Delali jsme 7 dni, pak den volna, pak 7 dni, dva dny volna, pak 7 dni a ctyri dny volna.
Ale po peti letech mi to katastrofalne pokazilo spanek
Co to melete? 8 hodin vybojovali ti zlí komunisti, dneska? Buď tři směny nebo dvanáctky…
Však kapitalismus neobhajuju.
Děkuji za vaše verše a články. Je to sice smutné čtení, ale nabádá nás k tomu, abychom hledali cesty, které jsou nadějí k nějaké pozitivní změně. Proto moc nevěnujme energii a pozornost systému, protože tím ho podporujeme. Zkusme se spojovat lokálně, od spodu a od sebe měnit systém. Vědomě. Už před nějakou dobou jsem vystoupil z hypnózy, proměnil sebe, tím se vyměnili lidé kolem mě. Jsem hrdý „antisystémák“, už systémem téměř nemanipulovatelný. Samozřejmě je člověku smutno, že to stále hodně lidí nevidí, ale zároveň má člověk radost z toho, že těch, kteří prozřeli, pomalu přibývá a že k tomu tím, co dělá i trochu přispěl.
Přibývá nás a přibývat bude. Tím víc, čím viditelnější bude rozpad stávajícího systému.
Antisystem , uvedomeni stavu systemu , tento system neudrzitelny ,v cem tento system selhava , nasleduje desatero ,nakych pomeru , vo kterych se pise kolem a kazdej je zna z vlastni zkusenosti….
Nejdrive je treba ten system znat s nejakou sirsi definici , potom teprve je mozny videt poradne , co je na systemu spatny , ale vod zakladu. Potom se teprve muze prikrocit k budovani systemu novyho , kde muzeme vyloucit to spatny ze systemu predchoziho.
Z popisu zname jen nektery nahodily od sebe oddeleny a nesouvisly, skodlivy jevy a problemy …Problemy nerustu ,nevyvoje ,ale rustu a vyvoje a zmnozovani problemu..
Nebo. Proto nevidim spasu a videt nemuzu ve zvoleni jinych, ktery nevi poradne
vocode a opravi jenom neco na systemu , ale az potom a nebo taky ne.
Misto prevratnyho zahozeni staryho a zavedeni novyho systemu.
V clanku neni jasny , jestli de vo system rizeni novou formou vlady , nebo zmeny
byrokraticky povahy , nebo zlepseni vyvoje spolecenskyho …
Kdyz zasadni propast vidi autor jen mezi stastnymi a nestastnymi..
Tak na na tyhle propastnosti nema vergla ani uvarit bramboracku.
Nektery ji maji radi, jiny zase skopovy..
Desatero je velmi povrchni a opakuje se porad , ze autori pisou nejvic vo tom ,
vo cem vi nejmin. Ani se nezamysli , kdyz nejdrive nadava na system , mel by nejdrive napsat neco ,jakej system ma na mysli.. Na kterej nadava, je treba uvest.
Ze nejde budovat novej barak a zacit stavet nejdrive vod strechy , ktera potrebuje opravit.
Zijeme vod 89 ve zhorsujici se diktarure totalni vlady penez/majetku , v rezimu teroru vyderacskych , monopolistickych bankeru/korporatistu a jejich semifasistickych vlad,
/u nas napr./, vlad, ktery drzi a zneuzivaji moc za kazdou cenu a nemaji nikdy dost , v diktature kterej postupne odlidstuje a pohrbiva vse zive a ma na programu se zmocnit vseho na svete , s cim muzou kseftovat a ostatni co pro ne nema cenu ,znicit.
Nebo asi tak.
Zbloudilý koráb/J.Nohavica
Musela jsem si pustit po přečtení vašeho textu,smutné čtení ,ale děkuji ji vám za něj.M.
Rádo se stalo. Klidný víkend Vám přeji.
Přistáli jsme na útesu.
Na pevninu oheň nesu,
ihned stavím teplou chýši.
Ubytuju abatyši.
Jak by se vysvětlilo, že kapitalismus podporuje kreativitu a progres nápadů, tím borcení mantinelů, tím svobodné štěstí utržené ze řetězů, konkurenceschopnost a zároveň systémovou loajalitu? Podpláceni štěstím, že už silnější touha po spokojenějším, lidštějším.. nemůže být. Nemá jak se objevit, zrodit… z čeho.
Článek, prosím, vytesat.