Kontrola na úkor všeho

Je třeba si uvědomit, že se člověk dosud nesetkal s tak permanentní a propracovanou kontrolou, jaké je podroben ve stávajícím systému.
Tato kontrola je specifická tím, že nepotřebuje své oběti vystavovat fyzickému násilí, bití a mučení, natož popravám, a dokonce ani ne věznění.
Novodobá totalita popravuje bez fyzické likvidace, například tak, že vás odpojí od platební karty (Například kauza Nigel Farage) a možnosti výdělku. O vašem skonu se tak ani nikdo nedozví.
Kdo nepluje s proudem, je automaticky vylučován na okraj společnosti, ostrakizován a izolován.
Kontrolován je člověk doslova na každém kroku. Kde nejsou kamery, poslouží data o poloze v mobilním telefonu, v počítači či v elektromobilu.
Stopy na internetu jsou pak čitelnější než ty, které byly zanechány v přírodě.
Stačí například hledat novou záchodovou mísu, a za chvíli jich máte doslova pod nosem celou řadu, třebaže se věnujete již něčemu jinému. Jaký to kontrast v kontextu legislativy GDPR ad.
Pastí svého druhu se staly sociální sítě. Do virtuálního prostředí se přenesly mezilidské vztahy, ale i kriminalita, podvody, krádeže identity, šikana či vydírání a pohlavní zneužívání.
Děti jsou tak největším hrozbám vystaveny doma u počítače.

Škola jako pojistka proti myšlení

Významnými centry kontroly se staly školy. Sledujeme trend, kdy se ustupuje od výuky, jak myslet, aby dominovala indoktrinace, co si mají žáci myslet. A uvedený trend je zjevný již od mateřských školek. Tato kontrola je navíc posílena přímým zapojením rodičů, kdy ti mnohdy znají známky svých dětí v elektronických aplikacích dříve než jejich ratolesti. Je zřejmé, že rodiče z vyšších statusových pater budou své děti v konzumaci indoktrinačních agend podporovat, a ty tak budou zvýhodněny před svými vrstevníky bez ohledu na kvalitu a sumu znalostí.
Opory systému budou odděleny od problémových, a netřeba dodávat, která z těchto dvou skupin dostane příležitost dostat se k vysokoškolskému titulu.

Robotizace nade vše…

Svým způsobem lze tvrdit, že člověk dnes může být kontrolován od prvního nádechu, a to pomocí dětské chůvičky.
Je varovné, že společnost rezignuje na rozvoj psacího písma a četbu knih, a že tablety a podobné přístroje doprovázejí děti od jejich nejútlejšího věku.
To spolu s časem tráveným na sociálních sítích vede k horšímu rozvoji mozku a k horší orientaci v řešení úloh.

Roboti se pohlavně nemnoží

Do popředí se dnes dostává otázka poklesu porodnosti. Hypotézou je, že zde velkou roli bude hrát nedostupnost bytů i hypoték na ně, ale i výchova k egoismu a sobectví či strach z budoucnosti.
Svou roli tu ale znovu mohou hrát i sociální sítě, jimž řada lidí dává přednost před osobním kontaktem. Jedinec je tak izolován, a existuje vyšší pravděpodobnost asexuálního chování a obav z navázání skutečného vztahu.

Místo informací výplach…

Ve výčtu mechanismů kontroly nemohou chybět média. Jejich role je zásadní. Filtrují, co se k příjemcům dostane, a co nikoli. Média formují to, co je pak nazváno vlastním názorem. Média a sociální sítě diktují, co má člověk chtít. Jak má vypadat ideální výchova, ideální partner, ideální názor.
Média berou člověku jistoty, dokonce i jeho identitu. Zralé vyspělé sebevědomé myslící osobnosti se současnému režimu nehodí. Proto je třeba živit komplexy a patologie. Nemocní jsou snáze ovladatelní. Tady pak nastupuje role farmaceutického průmyslu, který má podobný vliv jako průmysl zábavní. Pro oba platí: Hlavně nemyslet. A tak vzniká potrava pro průmysl zbrojní, jenž, metaforicky řečeno, musí mít potravu pro děla. Takovou potravou však nebudou silné vzdělané osobnosti s vlastním názorem.
Tím se ovšem z našich životů vytrácí jakákoli originalita, aby byla nahrazena uniformitou, strojovostí a bezmezným epigonstvím.

Nepáchejme sebevraždu. Žijme…

Vše kolem nás je takzvaně chytré, anglicky „smart“: Hodinky, telefon, televize… Ve skutečnosti jde jen o další a vyšší stupeň naší kontroly, která ale neslouží ani rozvoji osobnímu, ani společenskému.
Tento proces lze nazvat naprostým zotročením jednotlivce i společnosti, a mělo by být zjevné, že taková cesta je slepou uličkou, která nevede k ničemu žádoucímu, ale k naší zkáze. Opusťme ji tedy co nejdříve.

Není zde prostor…

Říkají tomu chytrá zařízení:
Elektromobil za vás program volí,
předává data, jichž si jiný cení.
Počítač, mobil – vždy jste v zorném poli.
Veřejné sítě únik nedovolí:
Zredukováni jste v nich na údaje.
Soukromí? Žádné. Kdo si s vámi hraje?
Systém, jenž klidně prodá kohokoli.
„Svoboda vládne“, zazní od lokaje:
Není zde prostor, jak být bez kontroly.

Kamery vidí, buďte ujištěni:
Na každém kroku dozor vyvrcholí.
Tam, kde je špína, svazky bují štěnic.
Co za názor mít, poučují školy.
Indoktrinace lidský rozum drolí:
Poslušnost plní číše po okraje.
Narativ slaví – činí Peklo z Ráje,
hloupost a bázeň mají hlavní roli.
Z konsensu temna plamen vzdoru zraje:
Není zde prostor, jak být bez kontroly.

Razítko s cenou svítí u příjmení,
mozek je tady tvořen bifenoly.
U expirace se jen datum změní:
U sedativ je symbol aureoly,
na myšlení jsou, to, jak známo, bolí.
Dávno již není výnos za výdaje,
ve větru pojem „nezávislost“ vlaje,
pak spadne na zem, rozježděný koly.
Doba, jež poutá, nevýslovně zlá je:
Není zde prostor, jak být bez kontroly.

Řemen je tvrdý, tím víc, čím víc taje
Entita doby, kterou drží báje.
Metry jsou dvojí, zvůle zamrholí.
Extáze dogmat plní černé háje:
Není zde prostor, jak být bez kontroly…

Před vánočními svátky jsem vám tu nabídl možnost stažení mé básnické sbírky zdarma. Věnuji se v ní mimo jiné tomu, jak vnímám tuto tísnivou dobu a jakých patologických rysů, kterými se projevuje, si všímám. Dne 16. prosince jsem potom uspořádal z této knížky čtení. Pro ty z vás, kteří jste měli zájem, ale nemohli jste přijít, sem dávám odkaz na záznam: https://www.youtube.com/watch?v=CAAHW4GPO_I

Na konci nahrávky je jedna báseň useknutá. V těchto verších jsem se vrátil ke Kafkovu motivu proměny Řehoře Samsy. Řada lidí si takto mohla připadat za vlády Petra Fialy. Z odborníků se přes noc stali „dezoláti“, odsunutí na kraj společnosti.

Včera a dnes

Ráno se vzbudil do jiného světa.
Včera byl vážen a měl postavení.
Zděšeně zírá, jak je po tom veta
a jak jsou všichni něčím omámeni.

Usínal s tím, že vybudoval mnohé
a že má cenu všechno to, co dělá.
Náhle mu doma dveře dají sbohem.
Najednou ani floka nevydělá.

Včera byl ceněn: Hrdina své doby.
Ten, jehož slova jsou prý důležitá.
Dnes není nikdo, kdo ho nehanobí.
Dnes není domu, kde ho někdo vítá.

Včera ho ještě provázela sláva.
Dnes od něj všichni pryč své ruce dají.
Včera byl vítěz, který neprohrává.
Dnes je z něj nula v celém širém kraji.

Včera byl lvem, kterého zdobí hříva.
Dnes je z něj veš, jíž každý rád se zbaví.
Co hřálo včera, dnes ho nezahřívá:
Bojí se tam, kde kráčel bez obavy.

Včera byl vzdělán, dnes je za hlupáka.
Dřív budil závist – teď jen lítost vzbouzí.
Byl jako klenot, který leskem láká:
Přes noc je štvancem, odsouzeným k nouzi.

Láme si hlavu, co je na něm jiné,
a byť se snaží, tak nic nenachází.
Kdo se mu klaněl, teď mu nepromine
ohnutá záda, ani trapné vzkazy.

Včera měl jméno. Dnes je bezejmenný.
Co se dřív dělo – to se děje znova.
Nevěřil zkrátka, že se dočká změny,
kdy nemá nic – a ani kde se schovat…

Došli jsme tak daleko, že jako hodnoty k ochraně a respektu jsou nám nabízeny ty nejhorší zločiny. Jejich pachatelé se nedostávají před soud, ale do mocenských pozic.
Před soud se naopak dostávají ti, kteří se se zločiny nehodlají smířit, upozorňují na ně, a snaží se proti nim bojovat.
Ti, kdo žádnou moc nemají, jsou dennodenně vystavováni čím dál brutálnějším a systematičtějším mechanismům kontroly ze strany těch, kteří si mohou počínat zcela nekontrolovaně a zlovolně. To se musí v zájmu nás všech co nejdříve změnit.

Buď, anebo…

Byl jednou netvor v zemi za moři,
z něhož šla hrůza, lidé se ho báli.
Přáli si, ať se země zmátoří.
Zrůda však zjevně nevadila králi.

Odporná stvůra, napůl vlkodlak,
který se vrhá na maličké děti,
a napůl děsný pětihlavý drak
spálil, co mohl. Klaní se mu skřeti.

Král totiž pozval tuhle bestii,
a pak se tvářil, že je vlastně hodná.
Před ní se děti nikam neskryjí.
Pro něho tihle „haranti“ jsou škodná.

Nestvůra měla v zemi zastání.
Mohla si dělat, co jí zlíbilo se.
Zvrácená doba Peklem zavání,
Kdo setře slzy nahé dívce, bosé?

Její pláč nikdo nechtěl poslouchat,
křičela, jak že prchá od netvora.
Bušila marně na vrata všech chat,
když přišla k hradu, řekli, že je chorá.

Bestie králi vyjádřila vděk
za to, jak hájí její dračí práva.
Holka má dostat sto ran na zadek,
že se jí úcty k zrůdě nedostává.

Dívka si přišla jako v hororu,
viděla, že ji nikdo neochrání.
Sám pan král na ni poslal potvoru,
které má splnit každé její přání.

Frustrace, bezmoc, ponížení, vztek,
trauma, co nikdy z mysli nevymizí.
Když děsný zločin projde bez výtek,
potom je země na tom hůř než v krizi.

Pokud je oběť dána na pospas
chlípnému pudu toho, kdo ji raní,
a vládce zrůdě dovolí to zas,
pak je čas vzpoury, doba na povstání.

Zlo trpět nelze, ze zla bují vřed.
Metastázuje, když ho ponechají.
Buď bude zničen netvor, a to hned,
nebo se zrůdnost normou stane v kraji…