Kam se člověk podívá…

ODS uvízla na mrtvém ideologickém bodě. Znovu se hlásí k programu modrých šancí, k tvrdé pravicové politice, osekanému státu, placenému zdravotnictví či asociální politice jako takové. To má být recept pro mimořádně bouřlivou dobu, kdy v Evropské unii skončil blahobyt a kdy se čeká na konec NATO, jakmile USA zaberou Grónsko násilím? Recept na scénář, v němž se evropský automobilový průmysl dostává do závažné hluboké krize a kdy hrozí masové propouštění?
Martin Kuba zakládá nové hnutí, které se od programu ODS bude lišit jen v detailech.
Tragikomickou roli si pak na prknech znamenajících politiku střihli Piráti. Snaží se oslovovat levicově orientované voliče, ale přitom sázejí na spolupráci s ODS, která se profiluje jako tvrdě pravicová asociální strana. Chůze pozpátku je pro Piráty symbolická. S nimi bychom se vraceli zpět. K tomu je třeba připočíst zpackanou digitalizaci či nezvládnutou dopravní situaci v Praze.

Trochu toho respektu…

Zvolení pana Kupky znamená mimo jiné konec Fialová projektu Spolu. To posílá v příštích parlamentních volbách TOP09, ale pravděpodobně i KDU-ČSL, mimo Poslaneckou sněmovnu České republiky.
Otázkou je, co bude se STANem. Kauza Dozimetr měla tomuto hnutí dávno zlomit politický vaz, stejně jako jeho nejokoukanější tváři, V. Rakušanovi. Nestalo se.
Matej Augustín, hlavní obviněný v kauze Dozimetr, popsal, jak demokraticky fungovalo dělení peněz: „Je to relativně jednoduchá matematika. Padesát procent dáte TOP 09, třicet procent STAN, dvacet procent se musí vydělit mezi pět až šest lidí…“
O čem že to Petr Pavel hovořil v souvislosti s nejmenováním Filipa Turka ministrem? Neznělo to jako „nedostatek respektu vůči českému právnímu řádu“? Jak jinak než jako nedostatek jakéhokoli respektu vůči právu si lze vykládat chování TOP09 a STAN? Kde však máme pobouřené demonstranty požadující elementární slušnost? Samé otázky…

Aspoň, že tu není Fiala…

Tím bychom měli zmapováno prázdno v prostoru zvaném Antibabiš.
Na druhé straně pomyslné bariéry však není situace o mnoho lepší.
V každém případě je ale třeba ocenit určité rozdíly oproti Fialovou kabinetu. Osobně hlavně oceňuji, že se Česká republika na poli zahraničí politiky vrátila od prázdných pubertálních velkohubých výkřiků k sytematické diplomacii, o níž není na veřejnosti slyšet, a na niž se nesoustředí veškerá mediální pozornost, ale která je o to cennější a přínosnější a za níž se skrývá neúnavné úsilí mnoha lidí.
Pozitivní změnou je pro mě též fakt, že resort vnitra již neřídí člověk podezřelý z vazby na M. Redla, jenž využíval mobilní telefon se speciálním šifrováním, jež bylo pro gang kolem pana Redla signifikantní a který se výrazně podílel na zavedení cenzury a atmosféry zastrašování politických oponentů. Takový člověk měl již v politice dávno skončit. Místo toho pomýšlí na návrat do ministerského křesla, a pošilhává i po tom premiérském.
Do třetice zmíním resort zemědělství a povděkem, že mu již nešéfuje někdo, kdo si s trochou nadsázky musí googlit, co to to zemědělství vlastně je.

V bledě modrém…

Současně však nelze přehlížet fakt, že politický nejsilnější subjekt, ANO, víceméně stojí a padá s jedním mužem, který je spojen se zájmy vlivných finančních a obchodních společností a jenž se pomalu chystá na politický důchod (což nevylučuje, že se může ještě stát i prezidentem republiky).
Čím bude ANO bez Andreje Babiše? A jakou volbu mají všichni ti, kdo nemohou zapomenout na temné období Fialový vlády?
SPD spojila před parlamentními volbami v roce 2025 síly s dalšími třemi stranami, aby získala méně poslanců než v těch minulých. Ačkoli disponuje lidmi, jako jsou I. David či J. Foldyna, v čele ministerstev zemědělství nebo dopravy je nevidíme. Jakoby žádný program a žádné priority ani neměla. Spojení se třemi subjekty přináší silné vnitřní pnutí. Podaří se jí voliče získat, udržet, nebo je bude s postupem času ztrácet?
Motoristé dnes a denně dokládají, že jsou pevnou součástí stávajícího systému, a od ODS jsou mnohdy takřka nerozeznatelní. Vyznačují se asociálností, kterou si dle mého nemůžeme v těchto turbulentních časech dovolit.

Levice mezi systémem a alternativou

A jak jsou na tom levicové síly?
Hůře než bídně. Sociální demokracie v rámci projektu Stačilo! z mrtvých nevstala, a dnes již lze tvrdit, že je politicky pohřbena definitivně. Nemá co nabídnout personálně ani obsahově.
Lidí v tíživé sociální situaci přitom rozhodně neubývá. Naopak. Ale jejich zájmy nehájí ani sociální demokracie, ani ekologicky orientované strany a ani Piráti, kteří deklarují svou ochotu vládnout jedině s mimořádně asociální ODS.
Existuje zde prostor pro jedinou antisystémovou levicovou stranu?
Komunistická strana, KSČM, volebním výsledkům navzdory, ve své činnosti pokračuje, a nehodlá se vzdát. Tím pádem se ale hlasy pro jakoukoli další antisystémovou stranu budou štěpit.
Má KSČM potenciál oslovit více než 5 procent voličské populace? Při stávající mediální antikomunistické hysterii těžko.
Čeká se tedy na bod, kdy se hnutí ANO stane pro většinu svých dosavadních voličů nestravitelným, a kdy vznikne masovější poptávka po alternativně.
Krom toho je zde Kolektiv pro práci, kulturu a vědu (www.kominternet.cz), jenž se vymezuje vůči všem systémovým subjektům, mezi něž řadí rovněž KSČM.
Čeká se na bod, kdy se hnutí ANO stane pro většinu svých dosavadních voličů nestravitelným, a kdy vznikne masovější poptávka po skutečné alternativně.

Poněkud jiná občanská společnost

Stále se ještě válčí na Ukrajině. Stále tu ještě máme NATO i Evropskou unii. Je třeba se začít připravovat na scénář bez jejich existence. Tomuto úsilí se dlouhodobě věnuje spolek Svatopluk. Pořádá besedy, diskuse, semináře, výlety po České republice, různé vzdělávací a kulturní akce. Věnuje se různým společenským oblastem (například vzdělávání) a hledá dlouhodobé recepty pro jejich funkčnost. Vydává publikace i celou řadu článků. Je poněkud jinou občanskou společností, než kterou nám dnes a denně ukazuje Česká televize.
Analyzujeme dění ve světě, a počítejme se zásadními změnami, a to jak politickými, tak ekonomickými.

Nalít si čistého vína…

Jsou zde lidé, kteří jsou schopni nejprve jednomu prezidentovi spílat za to, že jedná protiústavně, když nejmenuje jakéhokoli kandidáta na ministra, kterého mu navrhne premiér, aby po pár letech vyjadřovali svou neskonalou podporu jinému prezidentovi, který odmítá jmenovat premiérova kandidáta na ministra.
S nimi si ale nezadají lidé, kteří hledají spásu u politiků typu Andreje Babiše, Roberta Plagy, Petra Macinky či Filipa Turka.
Ten, kdo kritizoval vzdělávací Strategii 2030+ jako nástroj indoktrinace, a stavěl se proti ministru Bekovi, přece nemůže adorovat ministra Plagu, který se chlubí, že s touto strategií přišel.
V obou uvedených případech jsme svědky jednání zcela iracionálního, které odporuje logice. Jedni jsou hnáni fóbií z Andreje Babiše, druzí z Petra Fialy. Oběma těmto táborům ale chybí idea, vize toho, kam máme jako společnost směřovat.
Jedni jsou ochotni zavírat obě oči nad financováním STANu a TOP09, nad rolí exministra Rakušana v kauze pana Mlejnka a v kauze Dozimetr či nad rolí ODS v miliardové bitcoinové aféře, druzí zase mávnou rukou nad Babišovými podnikatelskými projekty a jeho napojením na velkokapitál.
Proč se ale nebavíme o způsobu, jak nejít ani jednou z těchto dvou cest? Protože pak bychom museli mluvit nutně o jádru problému, jímž je stávající systém. Teprve potom lze opustit diskusi na téma, zda je pro podporu stávajícího systému lepší pan Fiala nebo pan Babiš, a je možno se věnovat debatě mnohem smysluplnější: Čím nahradit stávající systém, který zcela viditelně kolabuje? Předpokladem ovšem je, že si přestaneme nalhávat, že to, v čem momentálně žijeme, je funkční demokracie, kterou je třeba hájit do roztrhání svého těla.

Bez jader

Zákazník hledí na regály:
Zklamaně kouká. Jak to říct?
Buď se tam jen to samé válí,
anebo na nich není nic.

Reklamy svítí: Vyberte si.
Co si jen, prosím, račte přát?
Kupujícího ale děsí,
že všude mají stejný řád.

Ten má však tisíc variací.
Že o něj zájem člověk ztrácí?
Prodat se musí, ber jak ber.

Co na tom, že jen slupka zbyla,
pod ní je pouze hmota shnilá,
anebo prázdno bez jader…