Již od Shakespeara…

Jak názor lidí na něco se tvoří?
Uvěřit musí – základem je víra:
Ze svatých budou klidně agresoři,
hlavní je obraz, na který dav zírá.
Ctné ženě bude přisouzena síra
jak slavné lady – myslím na Macbetha.
Z dobrého krále učiníte skřeta.
Marně se Richard třetí mýtu vzpírá.
Je zcela jedno, zda zem v míru vzkvétá:
Propaganda je zbraň již od Shakespeara.

Z budovatele ten bude, kdo boří.
Stačí dát lidem děj, který je svírá,
potom i dobrák na hranici shoří.
Fikcí se brána pekla otevírá.
Na lži je vždycky důležitá míra.
Rozsáhlá lež je hybatelem světa.
Dobro se se zlem ve dramatu střetá,
často tím dobrem odpornost je čirá.
Postačí slovo – natož mocná věta:
Propaganda je zbraň již od Shakespeara.

Pranýřován je, kdo se nepokoří.
Malá lež nikdy tolik nezabírá.
Čím více triků zvládnou predátoři,
tím užší bude v předkládaném škvíra.
To v mnohé „pravdě“ často zeje díra.
Smyšlené klubko nikdo nerozplétá:
Z bestie je tak rázem hodná teta.
Bludný kruh falše se tím uzavírá.
Mocní si tvoří ideová ghetta:
Propaganda je zbraň již od Shakespeara.

Soud neznalých je jak popravčí četa:
Trest padne ihned – argumenty smetá.
Rozum je zajat – emoce ho týrá.
Uváženost je na prach rozemleta:
Propaganda je zbraň již od Shakespeara.

Namluveno: www.muamarek.cz/files/mp3/jiz-od-shakespeara.mp3

Propaganda provází lidstvo po staletí. Jen se mění její podoby v závislosti na technickém pokroku a početním růstu populace.
Ve středověku roli propagandy plnila kázání kněží, kteří měli udržovat lid v nevědomosti a poslušnosti s tím, že bouřit se proti vrchnosti je „proti bohu“.
Po vynálezu knihtisku se začaly objevovat knihy s tím, že je stejně mohli číst pouze bohatí a současně gramotní. Svou zvláštní roli hrála dramata, historické a jiné hry. S polovinou šestnáctého a začátkem sedmnáctého století je neodmyslitelně spjato jméno Williama Shakespeara. Je nesporné, že nositel tohoto jména žil. Již je ovšem otázkou, kdo napsal řadu děl tomuto muži připisovaných. V tragédii o lady Macbeth najdeme celou řadu fikcí odporujících historické realitě. Z mírového vládce byla stvořena krvavá bestie.
Na počátku 19. století se lidstvo přehouplo přes magickou hranici jedné miliardy jedinců. Současně se tato éra nese v duchu značného technického rozvoje, průmyslové revoluce – a rozmachu britského kolonialismu.
Dvacáté století oproti tomu píše kapitoly postupného úpadku britského impéria a jeho rozkladu. Než k němu došlo, následovaly v krátkém sledu po sobě dvě ničivé světové války. Zejména v té druhé se naplno rozvinula mediální propaganda ve velkém, na což další desetiletí pouze navázala.

Vše může být jinak…

Žijeme v době, kdy je technika na takové úrovni, že lze vytvořit jakoukoli zvukovou i obrazovou stopu, která bude k nerozeznání od reality, ale přitom je falešná, zkreslující, zavádějící. Jakákoli fotomontáž či hlasová montáž je realizovatelná. Cokoli je vám předkládáno, může být nepravdivé, a drtivá většina lidí nemá možnosti, jak to ověřit – a ani se o to nepokouší.
Jednadvacáté století se prozatím odvíjí ve strachu z možného celosvětového jaderného konfliktu – a současně ve znamení konce stávajícího unipolárního systému.
S vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách na podzim 2024 není možné přehlédnout tvrdou porážku mainstreamových médií v čele se CNN. Klesá sledovanost těchto médií, propadá se jejich důvěryhodnost. Čím dál více lidí zjišťuje, že ke svému úsudku tato média vůbec nepotřebují. Připomíná to dobu Jana Husa, kdy si lidé začínali vykládat svaté písmo po svém s tím, že k tomu žádného kněze nepotřebují. Co ale potřebují velmi, je znalost písma a schopnost číst.

Nezávislost? Jenom muška čísi…

Mainstreamová média se dlouhodobě diskreditují – v USA, v Evropě, v České republice. Jednak je možné si zjistit, zda je vlastní domácí oligarcha či zahraniční společnost – a podle jakých not tak budou jejich redaktoři zpívat. To je vždy zásadní informace, která samozřejmě vylučuje objektivitu a nezávislost příslušných médií.
Dalším významným hlediskem v posuzování médií je stupeň její propagandy. U celé řady z nich je tato úroveň velice nízká. Kdekdo na první pohled či poslech pozná, komu daná média nepokrytě straní – proti komu jsou zcela nekriticky zaujatá – a koho, a proč asi, mají vyloženě na mušce.

Z hlídacího psa pokojový pinč

Klesá-li mnoha občanům ještě ke všemu jejich životní úroveň, jsou k propagandistickým zprávám o to citlivější, zvláště, jestliže propaganda jejich problémy bagatelizuje.
Nemusíme chodit daleko. Český mainstream je v tomto učebnicovým příkladem. Tepe toliko opozici. Vládní kroky obhajuje do roztrhání těla – a závažné vládní kauzy buď bojkotuje či je bagatelizuje. Mlčí se o výši vládního dluhu, o katastrofálním stavu zdravotnictví, o ničemné energetické politice Fialova kabinetu, ale i kauze Dozimetr a Vítu Rakušanovi, o kauze Taxis a Petrovi Hladíkovi, o zhruba jednom milionu korun v Podnikatelské družstevní záložně a Petrovi Fialovi.
Z vojenské podpory Ukrajiny se stalo mediální tabu. Co Fiala dělá, dobře dělá. Kdo si dovolí Fialův kabinet kritizovat, je ruský „kolaborant“ a „dezolát“.
Tématem, jehož existenci český mainstream nepřipouští, je výrazné omezení svobody slova, které je provázeno značnou cenzurou, legitimizací udavačství – a kriminalizací něčeho, co má být definováno jako „nesprávný názor“.
Roste tak počet frustrovaných lidí, kteří nemají v nikom oporu, bojí se promluvit, aby nebyli sankcionováni – a kteří mainstream a prosystémové celebrity nenávidějí. Při pohledu na výsledek amerických prezidentských voleb by možná plukovník Foltýn měl více zvažovat, jak bude titulovat většinu občanů České republiky.
Kdo je v izolaci?

V listopadu 2022 Petr Fiala vzkazoval: „Víme, že sankce fungují, je nepochybně potřeba v nich pokračovat, Rusko je potřeba dostávat do stále větší izolace.“
Píše se listopad 2024, a v izolaci se nachází spíše Fialův kabinet. Sám se odřízl nejen od Ruska a Číny, ale již i Spojených států amerických, kromě toho také od Slovenska a Maďarska. Je to takový pověstný kůl v plotě, který je ale skrz naskrz prohnilý, a téměř nikdo ho nepotřebuje.

Co strávit nelze…

V červenci 2022 Petr Fiala sliboval, že se české firmy budou podílet na obnově Dněpropetrovské oblasti. Chce tedy spojit své síly s Vladimirem Vladimirovičem Putinem?
Jen trochu přemýšlející čtenář musí vnímat ty zjevné dvojí metry, které na něho z mainstreamu vyskakují kdykoli je řeč o válce na Ukrajině a v Gaze. Cyničtější čtenáři pak již stačili zformovat výkladový slovník „dobré“ a „špatné genocidy“, zabitého dítěte, jež se má oplakávat – a naopak, které nemá být vůbec vnímáno jako lidský tvor – či bomb „ušlechtilých“ a „ďábelských“.

Problém nelze řešit bez jeho pochopení…

Jisté je jedno: Chceme-li dospět ke správnému řešení určitého problému, musíme mít k dispozici relevantní informace, nikoli mýty. Budeme-li nesprávně vnímat příčiny a vývoj určitého konfliktu, nikdy nedospějeme k bodu, jak ho mírově ukončit.
Stejným problémem je pak popírání procesu, který se ale před našima očima odehrává. Mainstream se snaží navozovat dojem, že stávající systém funguje a je neotřesitelný.
Pokud se na vás žene hurikán, nejspíš uvítáte, budete-li o této hrozbě včas informováni. O problémech současného systému ovšem mainstream záměrně neinformuje. Bude tak mnoho nepřipravených. Přitom hřmění v podobě redukce velkých automobilových podniků je slyšet blíž a blíž. Zadlužení se zvyšuje, nekonkurenceschopnost firem z důvodu vysokých cen energií roste. Proces zbídačení středních vrstev společnosti je dávno v běhu.
V takovéto situaci je spoléhání na agitační mainstream vyloženě sebevražedné.