Paprsky kloužou po spadaném listí.
V mramoru jména
již se nevrátí.
Leží zde příběh,
jenž se nepřemístí,
knot svíčky sténá
blízko u trati.
Na mase žuly přitom nezáleží,
když v srdci jiných
plamen nehoří.
Šťastný je ten, kdo ve vzpomínkách leží,
ať má hrob z hlíny
nebo na moři.
Vzpomínkách, které hřejí jako svíčka
a které druhý vděčně v mysli hýčká,
když svoji hlavu k oknu naklání.
Vzpomínka víc je než hrob okázalý,
zůstane, byť by pomníky nám vzali,
je s námi jako
pírko na dlani…
Na den památky zesnulých sem nevkládám verše politické, ale ryze niterné. Každý z nás má patrně někoho, kdo již není mezi námi – a na koho vzpomíná. A to nejen jeden den v roce.
Výše napsaný sonet věnuji vám všem, kteří se vracíte do svých vzpomínek a hledáte v nich něco, co vám pomůže překonat mimořádně těžké až nesnesitelné časy, v nichž se nacházíme.
Speciální vzpomínku zde chci věnovat lidem, kteří to neměli v životě jednoduché – a byli zvyklí snášet mnoho ran. Přesto zůstali sví, a něco po sobě zanechali. Hodnoty, které přečkají více než jeden lidský život. Hodnoty, které jsou univerzálně platné – a má smysl se jimi zabývat. Je paradoxem, že těmito nositeli hodnot ti, kteří o nich jako pojmu denně hovoří, pohrdají, zesměšňují je – a neštítí se na ně pořádat mediální hony.
Rád zmíním jména dvou Karlů – Slezáka a Sýse, Terezu Spencerovou, Jaroslava Baštu či Vladimíra Kapala. Tito lidé si nevybrali cestu schůdnou či dokonce pohodlnou. Nezabalili svůj život do frází a klišé, aby k nim vlivné kruhy byly shovívavé – a médii zpracované masy jim tleskaly. Zvolili si trasu křivolakou až neschůdnou, plnou nástrah a nebezpečí. Nikdy tak nebyli symbolem prázdnoty a pokrytectví. To ovšem ti, kteří kabáty i košile převlékají tempem jako jiní ponožky, neodpouštějí. Morálně shrbení nesnášejí rovné, a to tím více, čím pokřivenějšího charakteru se jim dostalo.
Jednu naději však zesnulé osobnosti mají: Že budou žít dále v nás. Že nedopustíme, aby zahynul jejich odkaz. Že budeme pokračovat tam, kde oni skončili. Alespoň to zkusme.
any nezapadlo
https://www.youtube.com/watch?v=hetJu7NxACg
dobře v Klatovech ☻
Díky za odkaz.
Ještě sem dám jeden svůj sonet na dané téma, psaný dnes:
Buďme si světlem…
Plamínky září z dávno spících očí.
To díky nám ty oči opět svítí,
jsou tu dál s námi, aniž zpátky vkročí,
a v naší mysli pokračují v žití.
V nás díky nim se struny rozechvějí,
slyšíme hudbu, jež nás rozeznívá.
Slyšíme duši zpívat o naději,
a její píseň hledá tón. Je snivá.
Buďme si světlem, které zaplápolá,
a které zahřát umí aspoň zpola,
a ve tmě husté ukáže, kam jít.
Buďme si vůlí, jež nástrahy zdolá.
Kdykoli hvězdy uvidíme zdola,
věřme, že ony poznají náš cit…
Krásné, díky. Jaký to rozdíl oproti jiným!
Dve berle a chrome nohy ,clovek se sune za milou ,byval rychlonohy..
Pro milou byl ten rychlonoh posilou. Jo ? A . Jak asi toho rychlonoha asi dohonila.
Jaky to rychle sunutej rozdil, oproti jinym..$#@@$^&*(!!
„Budme si svetlem ,ktere zaplapola“ , to vubec nejde svetlo ,sviti ,nesviti , blika ,atd.
ale nikdo svetlem nezaplapola …
Krasne, /proziti a prociteni/a rychlonohe sunuti v plapolani za milou..Preju.
PS. A zadny struny v sobe zatim taky nemam..
Byl jednou jeden ,
generalni kral..
Vlastne kralovskej general,
Kraj plnej krasy ovladal.
A. Nez se kdo nadal
v Hradu se usadil ,general.
Vladl vsem jako kral ,
myslel si , ze je kral
a na zlyho rusa nadaval..
A jak to asi bylo dal…
Byl vopravdu ,
valcil z Hradu,
jednou jeden general..
A nebo se lidu, jen zdal..
Bylo takhle jednou zari ,
toho casu, kdy rymy se nedari,
ale kralneral a jeho zena zari.
Nahle general Ukrajinu, ukra
velmi miloval,
lid bedoval ,sakra,sakra..
Na rusa furt a furt nadaval.
V podhradi lid ,vlastne chatra,
velice bidou chatra..
Byl jednou jeden general.
A jak ze; vono je to este dal?
Lepsi aby basnik,
pravdou neplytval.
A jako chasnik ,
sedren padal na hubu
na krale ze stabu
a kralovnu vydelaval.
To si pral , genekral .
A basnikum z huby
slova foltyran utrhaval..
A tohle ma bejt dal?
Vladl kral dal a penize
chamtivec a vice bral,
ty ze vseho nejvic ,miloval..
a kraj krasy upadal..
Basnik a generalestekral.
Byl jednou jeden general.
Vsi soudruha a moci , kral .
Pro a Nato kral ,na rusa krakoral,
naboje do kanonu kupoval.
A s nima Vetchele kseftoval..
Kazdej cimrman jim zatkeskal.
Nezvanej ,byl, Lidubral .
At nic a valka ,nejsou, dal..
A basnik bez kotle na zimu ,
tepla trochu si pral ,
z tepla genderu, grenadyru,
zubama drkotal .
A misto rymy a z ty strasny zimy
rymu jen bidne , zmnozoval ..
Vítr smýká kyticemi.
Plameny svíček pohasly.
Klid a mír je jenom v zemi.
Vzpomínky nikdy nezhasly.
Dvě berle a chromé nohy.
Člověk se sune za milou.
Kdysi též býval rychlonohý
a pro milou byl posilou.
Sou minulosti s kytkama .
/celakovsky s erbenama/..
Jindy na misto …
s kyticema …
Boure cloumaji…..
s petlicema.
Kdyz na motorce …
mezi radnicema ,
general rozvedky
bloudi prudce …
v Praze …ulicema.
K zapadu casy se chyli,
orloje na nebi hvezd ,
Mestem mest.
chladem zachvivaji ..
Hrana za hranou ..
Vysehradem kvili ,
v dali nad mocalem…..
prestaly tancit …vily.
Zvony vzpominek ,
tmou prolinaji ,
vzdaluji nas ….
jedna za druhou..
dvanactou….pulnocni ,
/i nas /… odbivaji.
General rozvedky a bez kytky…na to sem zapomnel..
Podvědomí mě připomělo.. co jsem si kdysi napsal.. Když jsem sám, je mi krásně..
chci skládat básně..
v hlavě mám, co nemá jiný..
jsou to samé voloviny..
Bez viny sou voloviny ,
totiz ty ,z podvedominy.
Basne volnych volovin,
sou vina bez viny, vin.
Viny ,bez vin,sou ty basne ,
v nich svet vidi, vsecko, jasne.
Autorovi
Abych vás dnes nastartoval na OPRAVDU první našlápnutí, tak moc se nechytám v řádkování této dušičkové „říkanky“.
Srov. 1. a 2. sloka, totéž 3. a 4.
To je schválně, anebo vám to „tak nějak“ ulítlo?
Jinak jako obvykle – to jest – vůbec to není špatné!
A všimněte si, že vás moc nechválím schválně, páč byste nám mohl zpychnout a dokonce si i myslet, že to už umíte!
A šel byste si veršovat jinam, což by byla škoda, protože by opět ubyl jeden objekt, který mohu beztrestně urážet a klást mu zcela nevhodné dotazy.
A přeji vám hezký, i když trochu uplakaný víkend!
No jo ,voni ty vzpominky nevzpominaji..
Nejde lezet najednou ve vzpominkach a v hrobe.
Leda , ze byl byl zivej a este zaroven pohrbenej..
F mramoru jmena se vraceji ,kdyz si je cteme a radi vzpominame.
Blizko u trati sou kameni..A knot svicky ….nebudu rozpatlavat..
A srdce nejsou svicky..By brzy shorely. A kde se vzalo to vokno.
Aby misto nitra nezbyly jen futra. Hodnoty radsi nezminovat ,vyhnout se na tisic honu ,
sou zneuzivany az na bliti.
Medialni hony sou zdravy , sou vitaminy na basnika.
A kdyz chlast a chaosu bordel , sou na pridel.
Rozkvete s nima jako nikdy. Vod vlad berou horem a dolem s krasnyma casto versema nestydate kupci a este se chlubi ,po patym pivu s panakama ,jak sou,prolezly cervama ,
cervotocema ,vsech moznych korupci ..
Pak sou rovnou gejziry poesii vseho druhu, podruhu..
/Casto soudruzi ,nezvanejch Nezvalu/.
Taky , co je revolucionar dyz neni pronasledovanej a zaviranej na Sibir. Nic.
Kdyz naleze do vlady i maly deti na nej plivaji. A moci taky, na citanky,.
Stastnej a z hliny,nebo na mori, ma hrob okazaly?? Potrebuju pruvodce osvetou basni..
Zadna zesnula osoba v mne nezije ,/sem precpanej a nejsem necrophil/, jenom ,
to kloudny , dyz neco kloudnyho stvorila.
.
Tmava ,sychrava je ulicka podzimu ,
cesta ach, plna mokry hliny ,
podel naslapnes mokrinu.
Elegie podzimu a zimy,
vnitrnich blat baziny,
cihaji ,jako na fronte miny ..
Krchovsky balvany a hlinu ,
svicka hycka sycka, na klinu..
Baudelaire , Apolinaire , Verlain , F. Villon , Krleza ,Tuwim, vzpominkou tech
proklatych , nezkrocenych, anarchistu , kterym vladla absolutni Fata Morgana ,svobody..
Pro vas.
Máte pravdu, že schéma sonetu má být 4-4-3-3. Ono to schéma zachováno je, ale chtěl jsem tam upozornit na některé vnitřní rýmy, tak jsem ty řádky graficky maličko rozsekal. První sloka by bez rozsekání vypadala takto:
Paprsky kloužou po spadaném listí.
V mramoru jména již se nevrátí.
Leží zde příběh, jenž se nepřemístí,
knot svíčky sténá blízko u trati.
A tak by se dalo pokračovat.
Děkuji za zastavení a pohodovou neděli Vám přeji,
Marek
Šel básník a mlčel
bral to jako šprým
netušil že napsal
svůj nejlepší rým
🥀
Díky za zastavení :-))) Pěknou neděli Vám přeji.
Ten tulipán vypadá, jako by Ti ho přinesl Olda…
Já to měl za zlomenou růži.
To se mi stává často, že ty obrázky vidím jinak 😏, než jsou.
A kde je reprodukce od Marolda?
Díky!
Pane Řezanko,
píšete skvěle. Teprve nedávno jsem objevil Litterate a tam i Vaše jméno. Vždy se raduji, když zde najdu Vaší báseň, text, nebo obojí, se zájmem vše od Vás čtu.
Dnes jste vybral a uvedl několik jmen lidí, …kteří si nevybrali cestu schůdnou či dokonce pohodlnou. Nezabalili svůj život do frází a klišé…
Kromě jména pana Bašty jsou tito lidé pro mne zcela neznámí. Nejsem na blízku, tak možná proto.
Vyhledával jsem a nevím zda jsem se trefil?
Karel Slezák
V letech 1967 až 1971 studoval Vysokou školu finanční v Praze. V roce 1973 vstoupil do KSČ, byl také členem Svazu československo-sovětského přátelství a Lidových milicí, později dokonce projevoval „zvýšenou stranickou aktivitu“.
Karel Sýs
Otevřeně se hlásil ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu.
Tereza Spencerová, roz. Dmitrij Spanilý
byla česká novinářka, publicistka a trans aktivistka.
Jaroslav Bašta
V letech 1996–2000 byl poslancem za Českou stranu sociálně demokratickou, v roce 2021 byl znovu zvolen do poslanecké sněmovny za SPD.
Vladimír Kapal
Novinář, kterému společně s bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou soud uložil trest odnětí svobody na osm měsíců.
Vy ste , Trkatorista potouchlej a s neviditelnejma rohama ,
se zvysenou aktivitou ,na takovy moc ,pozor..Na Vysokou financi vas taky nepustej..
To mě těší.
Co se jmenovaných týče, s Terezou Spencerovou jsme se znali. V jednu dobu jsme oba psali do Literárních novin. Mezi novináři vyčnívala. Například přinesla rozhovor s B. Asadem.
Zde jsem pro ni napsal báseň na rozloučenou: https://www.novarepublika.cz/2020/04/snad-je-ti-lip-venovano-zesnule-tereze-spencer.
Rovněž jsem se osobně znal s Kalem Sýsem. Jeho básně mám moc rád. Byl to člověk čestný a skromný. A nešel s proudem, podobně jako Tereza a další jmenovaní.
Z jeho básnických sbírek zmíním například Apokalypsu podle Joba a Tři vzkazy spáčům.
Jaroslav Bašta byl pronásledován před rokem 89 – a dočkal se dehonestace a mediálního lynče i na stará kolena, dávno po roce 89. Protože odmítal být pokrytcem – a protože hájil svobodu slova, konzistentně.
Karel Slezák byl mainstreamem očerněn jako nějaký rváč, který sráží kameramana pěstí. Již nikdo nedodal, že tak zachránil život M. Rokytkovi, kterého by tam natáčeli, ale pomoc mu neposkytli. Aneb jak lze z ušlechtilého člověka vmžiku vyrobit padoucha…
Svobodu slova hájil rovněž Vladimír Kapal – čest jeho památce.
Já jsem měla tu čest, že jsem stejně jako Tereza jednu chvíli psala pro FTV Prima – a vyhodili nás ve stejný den. Takový mladý blb nám to oznámil. Ona pak brzy na to zemřela.
Vím, Jano. Já ještě stihl tam přestat psát o vlastní vůli – kdy už jsem viděl, kam to spěje…
Tedy, já měl na mysli Literárky. Pro FTV Prima jsem nepsal…
Pane Řezanko,
díky Vám za odpověď. Jsem dlohodobě daleko zahraničí. Pana Baštu jsem znal, protože býval diplomatem a před časem se spojil s SPD. Patřil jsem v té době k voličům SPD.
Alternativa má dnes už spostu zajímavých lidí. Zda se povede to o co někteří z nich usilují, ukáže čas. Já na internetu pročítám pouze pár adres, zejména proto, že o mnohé neznám.
Snad se příští rok podaří uskutečnit změnu, kterou naše země potřebuje.
Přeji hezká večer.
No, tím, že jste je neznal, byste se tedy chlubit neměl. A wikinu umí přečíst každý.
Nežije v ČR.
Já tady žiju a Karla Slezáka jsem taky neznal.
Zkuste ubrat z přísnosti.
Paní Kunšteková,
já se nechlubím, pouze jsem se dotázal na jména, která jsem neznal.
Poraďte, jak si na Wikině přečíst něco o někom, koho neznáte a Wikina o něm nic neuvádí?
Vas pani K. a Rezanku nikdy nesmazou /ste clenove jejich tlupy/, muj prispevek plnej pravdivy skutecnosti, zas bojovnici za pravdu a kati pravdy,v zajmu jejich
pravdy skryti ,usekli..
A do poesie se neseka ,mecem , nebo popravci sekerou i kdyz nestoji za moc.
Pak dokazujete kam patrite.
Vaše smazané příspěvky byly plné zbytečných nadávek jiným diskutujícím.
Děkuji Vám za ta krásná slova.
Rádo se stalo. Těší mě, že zaujala a oslovila. Hezkou neděli Vám přeji.
Spencerovou jsem měl rád, do Sýse jsem se nedokázal „zakousnout“
Díky za vaše psaní.