Paprsky kloužou po spadaném listí.
V mramoru jména
již se nevrátí.
Leží zde příběh,
jenž se nepřemístí,
knot svíčky sténá
blízko u trati.
Na mase žuly přitom nezáleží,
když v srdci jiných
plamen nehoří.
Šťastný je ten, kdo ve vzpomínkách leží,
ať má hrob z hlíny
nebo na moři.
Vzpomínkách, které hřejí jako svíčka
a které druhý vděčně v mysli hýčká,
když svoji hlavu k oknu naklání.
Vzpomínka víc je než hrob okázalý,
zůstane, byť by pomníky nám vzali,
je s námi jako
pírko na dlani…
Na den památky zesnulých sem nevkládám verše politické, ale ryze niterné. Každý z nás má patrně někoho, kdo již není mezi námi – a na koho vzpomíná. A to nejen jeden den v roce.
Výše napsaný sonet věnuji vám všem, kteří se vracíte do svých vzpomínek a hledáte v nich něco, co vám pomůže překonat mimořádně těžké až nesnesitelné časy, v nichž se nacházíme.
Speciální vzpomínku zde chci věnovat lidem, kteří to neměli v životě jednoduché – a byli zvyklí snášet mnoho ran. Přesto zůstali sví, a něco po sobě zanechali. Hodnoty, které přečkají více než jeden lidský život. Hodnoty, které jsou univerzálně platné – a má smysl se jimi zabývat. Je paradoxem, že těmito nositeli hodnot ti, kteří o nich jako pojmu denně hovoří, pohrdají, zesměšňují je – a neštítí se na ně pořádat mediální hony.
Rád zmíním jména dvou Karlů – Slezáka a Sýse, Terezu Spencerovou, Jaroslava Baštu či Vladimíra Kapala. Tito lidé si nevybrali cestu schůdnou či dokonce pohodlnou. Nezabalili svůj život do frází a klišé, aby k nim vlivné kruhy byly shovívavé – a médii zpracované masy jim tleskaly. Zvolili si trasu křivolakou až neschůdnou, plnou nástrah a nebezpečí. Nikdy tak nebyli symbolem prázdnoty a pokrytectví. To ovšem ti, kteří kabáty i košile převlékají tempem jako jiní ponožky, neodpouštějí. Morálně shrbení nesnášejí rovné, a to tím více, čím pokřivenějšího charakteru se jim dostalo.
Jednu naději však zesnulé osobnosti mají: Že budou žít dále v nás. Že nedopustíme, aby zahynul jejich odkaz. Že budeme pokračovat tam, kde oni skončili. Alespoň to zkusme.
Byl jednou jeden ,
generalni kral..
Vlastne kralovskej general,
Kraj plnej krasy ovladal.
A. Nez se kdo nadal
v Hradu se usadil ,general.
Vladl vsem jako kral ,
myslel si , ze je kral
a na zlyho rusa nadaval..
A jak to asi bylo dal…
Byl vopravdu ,
valcil z Hradu,
jednou jeden general..
A nebo se lidu, jen zdal..
Bylo takhle jednou zari ,
toho casu, kdy rymy se nedari,
ale kralneral a jeho zena zari.
Nahle general Ukrajinu, ukra
velmi miloval,
lid bedoval ,sakra,sakra..
Na rusa furt a furt nadaval.
V podhradi lid ,vlastne chatra,
velice bidou chatra..
Byl jednou jeden general.
A jak ze; vono je to este dal?
Lepsi aby basnik,
pravdou neplytval.
A jako chasnik ,
sedren padal na hubu
na krale ze stabu
a kralovnu vydelaval.
To si pral , genekral .
A basnikum z huby
slova foltyran utrhaval..
A tohle ma bejt dal?
Vladl kral dal a penize
chamtivec a vice bral,
ty ze vseho nejvic ,miloval..
a kraj krasy upadal..
Basnik a generalestekral.
Byl jednou jeden general.
Vsi soudruha a moci , kral .
Pro a Nato kral ,na rusa krakoral,
naboje do kanonu kupoval.
A s nima Vetchele kseftoval..
Kazdej cimrman jim zatkeskal.
Nezvanej ,byl, Lidubral .
At nic a valka ,nejsou, dal..
A basnik bez kotle na zimu ,
tepla trochu si pral ,
z tepla genderu, grenadyru,
zubama drkotal .
A misto rymy a z ty strasny zimy
rymu jen bidne , zmnozoval ..
Vítr smýká kyticemi.
Plameny svíček pohasly.
Klid a mír je jenom v zemi.
Vzpomínky nikdy nezhasly.
Dvě berle a chromé nohy.
Člověk se sune za milou.
Kdysi též býval rychlonohý
a pro milou byl posilou.
Sou minulosti s kytkama .
/celakovsky s erbenama/..
Jindy na misto …
s kyticema …
Boure cloumaji…..
s petlicema.
Kdyz na motorce …
mezi radnicema ,
general rozvedky
bloudi prudce …
v Praze …ulicema.
K zapadu casy se chyli,
orloje na nebi hvezd ,
Mestem mest.
chladem zachvivaji ..
Hrana za hranou ..
Vysehradem kvili ,
v dali nad mocalem…..
prestaly tancit …vily.
Zvony vzpominek ,
tmou prolinaji ,
vzdaluji nas ….
jedna za druhou..
dvanactou….pulnocni ,
/i nas /… odbivaji.
General rozvedky a bez kytky…na to sem zapomnel..
Podvědomí mě připomělo.. co jsem si kdysi napsal.. Když jsem sám, je mi krásně..
chci skládat básně..
v hlavě mám, co nemá jiný..
jsou to samé voloviny..
Autorovi
Abych vás dnes nastartoval na OPRAVDU první našlápnutí, tak moc se nechytám v řádkování této dušičkové „říkanky“.
Srov. 1. a 2. sloka, totéž 3. a 4.
To je schválně, anebo vám to „tak nějak“ ulítlo?
Jinak jako obvykle – to jest – vůbec to není špatné!
A všimněte si, že vás moc nechválím schválně, páč byste nám mohl zpychnout a dokonce si i myslet, že to už umíte!
A šel byste si veršovat jinam, což by byla škoda, protože by opět ubyl jeden objekt, který mohu beztrestně urážet a klást mu zcela nevhodné dotazy.
A přeji vám hezký, i když trochu uplakaný víkend!
🥀
Díky!
Pane Řezanko,
píšete skvěle. Teprve nedávno jsem objevil Litterate a tam i Vaše jméno. Vždy se raduji, když zde najdu Vaší báseň, text, nebo obojí, se zájmem vše od Vás čtu.
Dnes jste vybral a uvedl několik jmen lidí, …kteří si nevybrali cestu schůdnou či dokonce pohodlnou. Nezabalili svůj život do frází a klišé…
Kromě jména pana Bašty jsou tito lidé pro mne zcela neznámí. Nejsem na blízku, tak možná proto.
Vyhledával jsem a nevím zda jsem se trefil?
Karel Slezák
V letech 1967 až 1971 studoval Vysokou školu finanční v Praze. V roce 1973 vstoupil do KSČ, byl také členem Svazu československo-sovětského přátelství a Lidových milicí, později dokonce projevoval „zvýšenou stranickou aktivitu“.
Karel Sýs
Otevřeně se hlásil ke KSČM, za niž v roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu.
Tereza Spencerová, roz. Dmitrij Spanilý
byla česká novinářka, publicistka a trans aktivistka.
Jaroslav Bašta
V letech 1996–2000 byl poslancem za Českou stranu sociálně demokratickou, v roce 2021 byl znovu zvolen do poslanecké sněmovny za SPD.
Vladimír Kapal
Novinář, kterému společně s bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou soud uložil trest odnětí svobody na osm měsíců.
Děkuji Vám za ta krásná slova.