„Izrael má právo na existenci“ je psychopatický nesmysl

Caitlin Johnstone, 26. března 2026

Jakmile přijmete, že Izrael musí existovat jako „židovský stát“, ať se děje cokoli, přijímáte tím, že na Blízkém východě nikdy nebude mír. Protože Izrael nemůže existovat tak, jak je, bez neustálého násilí.

Ukažte sionistovi mapu, kde Izrael jako židovský stát neexistuje, a mapu, kde celý Blízký východ hoří kromě Izraele, a pak ho požádejte, aby si vybral jednu budoucnost, a on si pokaždé vybere tu druhou.

To je světonázor, který je zakořeněn v sionismu. Světonázor, který nesmíte zmiňovat v mainstreamové diskusi o sionistické ideologii. Nesmíte zmiňovat šílenou vražednost, která je vlastní předpokladu, že Izrael musí existovat jako židovský etnonacionalistický stát, bez ohledu na to, kolik lidí je třeba zabít, aby se tak stalo.

Ale to je realita.

Je to prostá historická záležitost, že Izrael nemůže existovat bez neustálého násilí a utlačování. To není můj názor, to je historický fakt. Nikdy neexistoval moderní stát Izrael, který by neustále nezabíjel a neutlačoval své původní obyvatelstvo a obyvatele sousedních zemí.

A typickou sionistickou reakcí na takovou kritiku je samozřejmě vinit všechny kromě sebe. Je to chyba Palestinců, arabských národů, Íránců atd., protože odmítli tolerovat západní vnucování zbrusu nového etnostátu, který byl nasazen na již existující populaci, jež se stala obětí masového vysídlování a apartheidu, jakmile byl vytvořen.

Nikdo mi však nikdy nedokázal poskytnout přesvědčivý argument, proč by původní obyvatelé regionu měli toto uspořádání vůbec akceptovat. Nikdy mě nedokázali vžít do situace Palestince ve 40. letech a vysvětlit mi, proč bych měla být v pohodě s tím, co se dělo mně a mému lidu. Nikdo mi nikdy nedokázal poskytnout přesvědčivý argument, proč by muslimové ze západní Asie neměli být solidární s Palestinci a jejich těžkým údělem. Jediný pádný argument, který mi kdy předložili, je: „Měli se podvolit, protože to bylo nutné k tomu, aby je Izraelci přestali zabíjet a utlačovat.“

A to je dodnes jediný argument, který mají: že Palestinci a jejich sousedé by se měli podvolit a smířit s existencí tohoto genocidního apartheidního státu, který byl vložen do jejich vlasti jako střep skla do nohy.

Faktem ale je, že se nepodvolili. Mnoho Arabů to sice udělalo z čiré sebezáchovy, ale mnoho také ne. Můžete mi říct, že se měli vzdát a podvolit, ale to je jen hádka s realitou. To není řešení, je to jen kňourání nad nevyhnutelným.

A v tomto bodě se dnes nacházíme. Izrael a jeho spojenci masakrují lidské bytosti po celém Blízkém východě a vytvářejí nespočet válečných sirotků, kteří přirozeně vyrostou s touhou po násilné odplatě. Generace za generací Izrael vytváří násilí, před kterým předstírá, že se musí bránit, a to vše proto, že bylo rozhodnuto, že v historické Palestině musí existovat „židovský stát“, bez ohledu na to, co je třeba udělat, aby se toho dosáhlo.

A sionisté s tím nemají problém. Je jim jedno, jestli se celý Blízký východ promění v oceán ohně, dokud Izraelci uprostřed něj stále tančí na svou elektronickou hudbu.

To je to, co toto heslo „Izrael má právo na existenci“ doopravdy znamená. Znamená to, že Izrael a jeho spojenci mají právo udržovat Blízký východ v nepřetržitém válečném stavu, a nejsilnějším argumentem, proč tomu tak musí být, je, že si nějací mrtví lidé před tisíci lety něco vymysleli a napsali do knihy.

V určitém okamžiku je nutné přiznat, že se jedná o psychopatický status quo, u kterého nelze dovolit, aby přetrvával, a že každý, kdo jej podporuje, je spolupachatelem krveprolití.

Etnonacionalistický apartheidní stát Izrael musí být zrušen. Různé náboženské námitky lidí proti tomuto tvrzení musí být ignorovány jako infantilní záchvaty vzteku dospělých, kteří věří hloupým pohádkám. Od řeky Jordán po Středozemní moře je třeba nastolit naprosto odlišný status quo. Protože alternativou je Blízký východ, který existuje v permanentním stavu nepřetržitého násilí a chaosu.