Hare Klima

OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, některý kapitoly z naší knihy zrajou jako víno!“

Zdál se mi takovej divnej sen (4)

Hare Klima

Zaparkovali jsme se s Old Shootterhandem svoje choppery u nádraží, na kraji poděbradský kolonády, že si načepujeme poděbradku a projdeme se.

„Byls letos na votvírání sezóny?“ zeptal se Old Shootterhand, když si točil poděbradku z Trnkova pramene do svýho nerezovýho čundr hrnku.

„Letos ne, nějak mi to nevyšlo,“ lokal jsem ze svý půllitrový petky.

Z dálky se ozval sborovej zpěv. Jak pomalu zesiloval, zjistili jsme, že je to krišňáckej chór „Hare Krišna/Krišna Krišna Hare Hare“.

Old Shootterhand se na mě otočil a tázavě zvednul obočí: „Krišňáci??? V Poděbradech???“

Nedalo nám to a vydali jsme se za zvukem, abychom zjistili vo co de.

Kolem fontány u Libenskýho kolonády postávaly hloučky dětí asi tak kolem 15 let a o lavičky kolem kašny měli opřený nějaký cedule a transparenty. Zastavili jsme se a koukali, co se děje.

Jedna z dívek k nám zamířila:

„Prosimvás, mohli byste nás vyfotit?“ a podávala mi svůj mobil.

„Jasně,“ povídám. „Jak to chcete? Na výšku nebo na šířku?“

„Na šířku. Vydržte, přivedu kámošky,“ zaradovalo se děvče a odběhlo ke kašně. Přišlo jich celkem 5 a nesly si s sebou i pár cedulí. Na jedný byla nějaká ručně namalovaná zeměkoule a nápis „Klima je víc než národ!“ a na dalších dvou jen texty „Fridays for Future“ a Extinction Rebellion Czech Republic“

„Holky, seřadit,“ zavelela majitelka mobilu. Dívky se semkly, zvedly nad hlavu cedule a zakřenily se na mě.

Cvaknul jsem jim několik snímků. Děvče si ode mě vzala svůj mobil a spolu s ostatními zkoumala fotky. „Dobrý. Děkujeme!“

„A co to tady jako má bejt?“ Zajímal jsem se. „Neměly byste bejt ve škole?“

„Měly, ale máme to povolený. My musíme stávkovat za budoucnost. Máme jenom deset let,“ povídá další dívka ve skejťácký kšiltovce.

„Jak jenom deset let?“ vložil se do diskuze Old Shootterhand. „Na co? Na flákání?“ a uchechtnul se.

„Deset let na změnu klimatu, jinak už se to nebude moct zvrátit!“ odsekla mu dotčeně kšiltovka.

„A kde ste to vzaly?“ nedal se odbýt Old Shotterhand.

„No, říkají to… vědci…“ zrozpačitěla kšiltovka.

„Říkala to Gréta!“ přispěchala jí na pomoc ta s mobilem.

„My to máme ve škole omluvený. Je to to celosvětovej protest za ekologii,“ vysvětlovala třetí dívka.

„Musíme zachránit planetu před vyhynutím! To vaše generace nám ji zničila!“ obořila se na nás se spravedlivým hněvem v hlase kšiltovka.

„A víte třeba, co je to fotosyntéza, holky?“ zeptal jsem se.

„Jasně,“ odvětila suverénně kšiltovka. „Tak se dělaly fotky, než vynalezly mobily s foťákama.“

Nevěřícně jsme na sebe s Old Shootterhandem koukli.

„Tyvole, to snad ani neni k smíchu!“ hlesnul Old Shootterhand.

„Tak ještě jednou děkujeme za fotky,“ dívky se otočily, jak se říká „hodily zadkama“, a důležitě odkráčely zpátky k fontáně, kde zase opřely svoje cedule a něco si mezi sebou štěbetaly.

Po kolonádě trajdalo několik důchodců – asi lázeňských hostů – několik pejskařek, dvě biomatky s kočárkem, divnej mánička na koloběžce a zpovzdálí sledovali akci městský strážníci.

Na jednu z laviček vylezla pohledná dívka s culíky a hlasitě zvolala: „Přátelé, začínáme!“

„Nejdřív ukážeme vyhynutí. Všichni lehnout!“

Děti se skácely na zem. Bylo sucho, ale zajímalo by mě, jak by to probíhalo po dešti.

„Kubo, vyfoť to!“ zavelela culíkářka. Jeden hoch vstal, vyskočil na lavičku místo ní a z výšky fotil ležící spolužáky.

„Mám to,“ ohlásil mladé vůdkyni.

Culíkářka se zvedla a oprašovala se. „Vstávat! Teď se vydáme na pokojnej pochod městem. Vytvořte něco jako čtyřstup a vyrazíme. Budeme nejdřív chodit po kolonádě a pak vyrazíme i k soše Jiřího z Poděbrad, tam si dáme pauzu a kdo chce zmrzku.“

Postavičky se chopily svých sámodomo transparentů, zvedly je nad hlavy, seřadili se a pod vedením organizátorky vyrazili od kašny dolů směrem ke kulturáku. Přitom sborově zpívali:

Hare Klima, Hare Klima, Klima, Klima, Hare, Hare…“

Vyměnili jsme si s Shootterhandem významný pohledy – jo, takhle to je s tou krišňáckou mantrou.

„EKO remix,“ okomentoval jsem to. Old Shootterhand se zachechtal a plácnul mě po rameni.

Když děti dozpívaly, začaly provolávat hesla jako:

„Klimatická stávka! Klimatická stávka!“

„Máme holé stromy! Máme holé stromy!“

„Nebuď debil, nebuď fosil!“

„Biomasa místo uhlí!“

„Stop kácení amazonských pralesů!“

„Deset let je málo! Deset let je málo!“ a přitom si fotili selfíčka svejma chytrejma dotykáčema.

Fontána osiřela a kolem ní se válely už jen odpadky obalů z průmyslově vyráběných tyčinek a sušenek, kelímky a plechovky od energy drinků a další obaly od podobnejch nezdravejch braků, kterejma se ekologicky uvědomělá mládež dneska cpe.

Old Shootterhand zašmátral v náprsní kapse svojí odřený džísky, vyndal svůj ganjainhalátor a s nevěřícím kroucením hlavy si ho prohlížel: „Tyvole, jestli je tahle záškolácká mládež naše budoucnost, tak fakt touhle rebelií vyhyneme. A zaslouženě!“

„No, každá mladá generace má právo na svůj světovej názor i na svůj protest a někdy i revoluci,“ oponoval jsem. „Vzpomeň si na nás, jak jsme cinkali klíčema.“

Old Shootterhand se na mě pobaveně podíval: „Jo, to máš recht,“ pořádně si potáhnul z inhalátoru a pokračoval. „Taky jsme tomu tenkrát věřili. Byli jsme mladý a blbí a mysleli si, že to dopadne úplně jinak.“

„Mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždycky,“ zacitoval jsem známej bonmot Viktora Černomyrdina.

„Zapomněli jsme se jich zeptat, jestli si kupujou veganský kondicionéry…“, rejpnul si Old Shootterhand.

„…a kytarový popruhy!“ doplnil jsem.

Zachechtali jsme se. Mládežníci mezitím pokračovali v demonstraci.

„Teď se vydáme na pochod proti konci světa!“ uslyšeli jsme ještě jednou dívku s culíky. Poslušně, jako lumíci, nabral nezletilej dav směr do jedný z ulic vedoucí z kolonády, která končila útesem. Tady byl jejich konec světa. Demonstranti z něj padali rovnou do chřtánu draků. Provolávaná hesla bylo slyšet stále míň a míň hlasitě.

Bylo mi jich líto. Jestli se z tohohle snu neprobuděj, vyroste z nich ztracená a napálená generace.

Upozornění: Účelem Shootterhandových úvah není nalézt nějakou absolutní pravdu či jasný řešení. Old Shootterhand je kokot, kterej chce svýma – někdy i značně potřeštěnýma – úvahama vyvolat další otázky a vyprovokovat vás k hledání vlastních odpovědí.

Chcete vědět víc? Přečtěte si knihu Majn Kochbuch.

Chcete vědět víc?

Knihu koupíte zde:

https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch