30 října, 2024

Dojemný příběh

Na míse, či mimo ni...

Byl jednou jeden starý pán,
jenž nechtěl se hnout z křesla.
Často v něm býval uondán,
a hlava na hruď klesla.

Měl velkou funkci, a byl rád.
Nevšiml si, že ztrácí
paměť i soudnost, a že snad
je čas na rezignaci.

Vrtochů míval čím dál víc,
až nebylo to milé.
Proběhla rada pijavic:
Prý nadešla ta chvíle.

A tak se začal rodit plán,
s nímž souzněl každý lotr:
Ten starý muž byl mafián,
a dokonce sám kmotr.

Klan začínal se tuze bát,
co vše ten dědek zkazí.
Řešilo se, co budou stát
dva vycvičení vrazi.

Ten muž se funkce nechtěl vzdát.
Však lotři na něj tlačí.
Až pochopil, že dostal mat,
což dohnalo ho k pláči.

Když odstoupil, hned bylo znát,
jak oddechla si banda.
A i největší rabiát
bouchačku za pas zandá.

Včera byl břímě. Ale dnes?
Dnes jeho moudrost slaví.
Stařec je chválen do nebes,
jak moc je obětavý.

Již nepřekáží. Již je pryč,
tak další z legend vzniká.
Že je to mudrc, rytíř, dříč:
Radost zní převeliká.

Kdo do bláznů mu včera lál,
dnes opus na něj skládá.
Přetvářka bují čile dál,
ať klan to je či vláda…

10 thoughts on “Dojemný příběh

    1. Celá ta olympiáda je vlastně jen jednou velkou hrozbou. Žádného mírového ducha nemá, nikoho nespojuje, jen vylučuje, štěpí a vyostřuje…
      Takovou olympiádu je snad lepší bojkotovat…

        1. Já se osobně seznámil s Hašanem, a je to hajzl.
          Takže sportovec, nesportovec, olympionik, neolympionik, já myslím, že je to jedno.
          Důležité, jaký je to člověk.
          Jak to psal K. Čapek?
          Kdo hajzlem byl, vždy zůstane hajzlem…
          No, možná jsem to trochu upravil, ale smysl zůstal stejný.

    2. Byl jednou jeden stat/ ten si z vlady, kongresu/senatu /v desnym chvatu /
      vytvoril hajzl/nikdo nebyl rad .
      A jak to bejva z toho pajzlu /povzeslo mnoho hajzlu/ a zase jeden ,dalsi z hajzlu /
      pak zavladl v tom pajzlu.
      Z nej stal se na svet bes/ z us.

      1. Re: Y34

        Aha, vy jste to stvoření, které chrápalo POD křeslem?
        Podruhé si tam laskavě vezměte pod hlavu vlastní polštář a nenadužívejte mé dobroty, totiž můj károvaný papuč, zvaný přezkáč.
        Proti občasné zápůjčce nemám nic, ale kdo má čuchat ten smrad…?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *