Co je horší…

Sňatkového podvodníka
zdobí úsměv, když vám říká,
co že vše vám nabízí.
Slíbí lásku, milování,
a jak modré z nebe shání,
a co že má za vizi.

Vzorná patka, velké brýle,
velká gesta zvládá čile,
na čem že si zakládá?
Že oklame svojí tváří.
Zatím se mu to i daří.
Lež je jeho zásada.

Tento jeden je však jiný,
nedobývá ženské klíny,
tomuhle jde o hlasy.
A tak vyšší platy slíbí,
do čtyř let prý bezpochyby
skvělou zprávu ohlásí.

Na německé platy míří,
Nutellu má na talíři,
a též máslo na hlavě.
Lékaři i policisté
sprásknou ruce: „Ježíš Kriste,
on snad jezdí na trávě.“

Rovněž soudní pracovníci
mohli by teď mnohé říci,
jak se mají výtečně.
„Nejlepší jsem“, muž se chlubí,
vyceňuje přitom zuby,
i když nesní o slečně.

Klidně prodá cizí peří,
doufá, že mu někdo věří,
i když plácá nesmysly.
Státní dluh nám prudce stoupá,
tleská tomu parta hloupá,
která vůbec nemyslí.

Vše je drahé, lid se bojí,
že hochštapler vyzve k boji,
rád se chlubí náboji.
Na zbraně holt vždy být musí,
komu vezme sousto z pusy?
Na kom z nás se zahojí?

Známá firma, všude visí
na plakátech se svou misí.
Šašci jsou tu staletí.
Jeden vymýšlí svůj pořad:
Co je horší, že mu pořád
někdo na to naletí…

Premiér Fiala patrně skládá konkurs na hlavní roli v pořadu Česká soda. Jedině tak si lze vysvětlit jeho následující výroky:
1) „Já potřebuji osm let a budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy. A už nebudeme žádná montovna.“ Tohle by měla být silná káva i pro ty, kdo koalici Spolu stále volí. Připomeňme si fakta: Reálné mzdy většině obyvatel za vlády Petra Fialy poklesly. Protestují lékaři i zdravotní sestry, učitelé, soudní pracovníci, policisté. Ti všichni již nevědí, jak z dosavadních platů vyžít. A do toho mají poslouchat řeči o tom, jak doženeme v platech Německo? A že k tomu stačí volit Fialu? Toho Fialu, proti jehož politice protestují? Nebo to byl od premiéra cynismus, že za čtyři roky poklesnou německé platy na naši úroveň (Volkswagen již zavírá některé závody)? Někdo by se měl Petra Fialy zeptat, zda tedy okamžitě přestane dodávat zbraně na Ukrajinu, protože jinak finance na zdravotnictví, školství a další potřebné oblasti mít nebude.
Petr Fiala slibuje, že nebudeme montovnou. Pokud včas nebudeme reagovat na krizi německého automobilového průmyslu, vskutku tu brzy nebudeme mít co montovat. Jedno je jisté: Slibuje-li Fiala do čtyř let nárůst mezd v České republice na Německou úroveň, dělá si z nás všech blázny. Otázkou je, kdo je mu ochoten na to skočit.
2) „Moje vláda je jedna z nejúspěšnějších v historii.“ Toto konstatování zjevné lži již není ani k smíchu. Místo pokory ukazuje jeden z nejslabších premiérů naší historie drzé čelo. A co nejdražší energie široko daleko, kvůli nimž mnohé české podniky nemohou konkurovat? Co naše zemědělství, které bojuje o přežití? Co zdravotnictví, které se stává pro mnoho lidí nedostupné, a kterému scházejí finance (o chybějících lécích ani nemluvě)? Co stále se zvyšující dluh, jenž roste nebezpečně rychlým tempem? Poradce Petra Pavla, ekonom David Marek, vystupuje proti schválení rozpočtu v navrhované podobě, neboť se obává nadhodnocení příjmů. Tímto se chce Petr Fiala chlubit? Nebo snad fiaskem v podobě digitalizace stavebního řízení, za niž je jako předseda vlády přímo zodpovědný? Den ze dne se stává méně a méně důvěryhodným – a sliby, které občanům dává, jsou natolik bizarní a nereálné, že pouze podtrhují zoufalost situace, která tu za vlády Fialova kabinetu nastala. A to zůstáváme toliko v ekonomické a sociální rovině. Kritika poměrů ohledně „svobody slova“ za působení Fialovy vlády by totiž vydala na román.

Hlavní signál, který nám Petr Fiala vyslal, je skutečnost, že vůbec nebere v potaz ekonomické a politické procesy současnosti (Rozšiřování a posilování hospodářského společenství BRICS, emancipaci bývalých afrických kolonií od evropského vlivu či problémy, které Evropě způsobily nezvládnutá imigrační politika, negativní ekonomické dopady Green Dealu a politika protiruských sankcí, které se ve zglobalizované ekonomice Evropě vrátily v podobě bumerangu). Jinak by nemohl slibovat navyšování platů. Premiér by především měl varovat před hrozbami. Místo vzdušných zámků by udělal lépe, kdyby se držel při zemi a přemýšlel, jak co nejvíce zmírnit chudnutí středních vrstev, k němuž již dochází. Měl by se zabývat scénářem, jak reagovat na možný rozpad nesmírně zadlužené Evropské unie. V době, kdy koncern Volkswagen zavírá některé své závody, může zvěsti o růstu platů šířit jen někdo s náturou pověstného barona Prášila. To je svého druhu velmi zábavná postava, v roli premiéra ovšem získává rozměr tragikomický.