Bez prostoru na výmluvy

Před volbami můžeme konstatovat následující:
1) Žaloby ze strany Volt na údajně falešné koalice byly téměř všemi soudy smeteny ze stolu jako neodůvodněný paskvil (O brněnském soudu bude zmínka dále v textu). Je to ostatně vizitka tohoto subjektu, co od něho mohou voliči očekávat.
2) Celkové číslo zahraničních voličů, ať již využijí korespondenční volbu či se dostaví fyzicky, je nižší než 30 tisíc. Lze navíc počítat s tím, že určitá část těchto voličů bude hlasovat proti Fialově kabinetu.
3) Zjevně již nedojde na soud s Andrejem Babišem v nekonečné telenovele zvané Přelet nad Čapím hnízdem. Otázkou je, zda budou souzeni T. Okamura a celá SPD za billboard varující před přijímáním potenciálně nebezpečných migrantů s přihlédnutím k situaci v Německu, Francii či Švédsku. Ani Stačilo! by nemělo být zakázáno či kriminalizováno.
4) Je možné, že se naopak objeví nové důkazy v bitcoinové kauze a v případě Dozimetru.
5) Fialův kabinet dovládne až do svého hořkého konce, a to se všemi svými aférami i výsledky svého působení lidem na očích. K tomu je třeba připočíst faktor celosvětového vývoje.
Na základě tohoto souhrnu lze tvrdit, že výsledky říjnových parlamentních voleb máme ve svých rukou. Bude to na nás, zda se k nim dostavíme, a pro koho budeme případně hlasovat. Nebudeme se mít na koho a na co vymlouvat. Tyto volby se týkají naší aktivity, naší zodpovědnosti a naší vůle. Ukážou, nakolik jsme si vědomi svých zájmů, a jak je dovedeme hájit.
Ukážou, zda si přejeme pokračovat v kurzu cenzury, kriminalizace vládě nepohodlných názorů a eskalace nenávisti vůči čemukoli jen trochu opozičnímu včetně projevů fyzického násilí.
Ukážou, jestli dáváme přednost předraženým zbraním, jež nám bezpečí stejně nezajistí, nebo našemu školství, zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či sociálnímu systému.
Ukážou, jak dovedeme být solidární se svými sociálně slabými a handicapovanými občany, jak myslíme na své seniory, ale i matky samoživitelky či rodiny s dětmi vůbec.
Budou vlastně jakýmsi testem naší dospělosti. Toužíme po ujištění těch, kdo do nás dnes a denně metaforicky kopou a vysmívají se nám, že stojíme na správné straně, nebo si dokážeme sami vybrat, co je pro nás to hlavní?
Jsme spokojeni s úrovní mainstreamových médií, nebo nám vadí, že se místo informování povětšinou věnují prachsprosté agitaci, propagandě a honům na novodobé čarodějnice?
Pojďme k volbám, a tyto a mnohé další otázky si zodpovězme. Aspoň budeme vědět, kým jsme a co si zasloužíme.

Nuda v Brně…

Vraťme se ale ještě chvíli ke snahám poškodit opozici jako celek (Toto by si měly uvědomit jak SPD, tak ANO, že útok na Stačilo! je současně útokem na ně). Z řady výroků soudů ohledně žalob Voltu podaných na SPD a Stačilo! vybočuje brněnský. Je příznačné, že se tak stalo ve městě proslulém primátorkou z ODS s bílým práškem, kauzou Taxis, týkající se podezření z korupčního jednání či obří plachtou s tváří Petra Fialy (jenž zde byl rektorem Masarykovy univerzity), která na občany shlíží z památkově chráněné budovy. Údajně se nejedná o reklamu. Inu, ukazovat dnes lidem krajně nepopulárního premiéra, u něhož se člověku vybaví pojmy jako Nutella, vysílání signálů, německé platy do čtyř let či zbraně na stole, je vskutku spíše antireklama.
Brněnský soud se zaměřil toliko na Stačilo! Nikoli na SPD. Hnuti Stačilo! označil za skrytou koalici, ačkoli je pouze na tomto hnutí, jak se deklaruje. A toto hnutí má všechny kandidáty zastřešené pod jednou hlavičkou, a dostane-li se do Sněmovny, bude tam mít jediný společný poslanecký klub.
Soud tomuto hnutí vytknul, že existují KSČM i SocDem. Ale ty nekandidují. Cožpak neexistují též Svobodní, PRO, Trikolora či Strana zelených? O těch se ale brněnský soud nezmiňuje.
Celkově lze jeho výrok vnímat jako ideologicky zaujatý. V čem se Stačilo! chová jinak než SPD? Na základě jakých kritérií soud rozhodl, že Stačilo! je koalicí? V případě, že by jí byla, nemohl by posvětit její kandidaturu. To však přesně učinil.
Na jednu stranu ve svém ustanovení zpochybňuje oprávněnost Stačilo! kandidovat, současně ale potvrzuje, že toto hnutí kandidovat může. Chytrá horákyně by si nemohla vést lépe.
Celé toto divadýlko je předehrou k dalšímu možnému jednání po volbách a k potenciální žalobě u Ústavního soudu.
Na tomto místě je třeba zmínit, že jihočeský krajský soud označil kandidátní listiny SPD a Stačilo! za obcházení zákona (současně ale jejich kandidaturu posvětil), ovšem tento postup zde dlouhé roky fungoval, aniž byl kýmkoli napaden.

O důvod více…

Pro voliče Stačilo! je zde motivace, aby se k volbám dostavili v množství větším než velkém, aby toto hnutí získalo minimálně 11 procent hlasů. Potenciál na takový výsledek zde je.
Subjekt Volt by se měl přejmenovat na: Volte Stačilo! Protože nikdo tolik nepropaguje zmíněné hnutí, jako to činí Volt svou zaslepenou nenávistnou snahou ho vyřadit z politické soutěže.
Klidně se zeptejte umělé inteligence, kolik europoslanců za Českou republiku bylo za Volt zvoleno. Dozvíte se to, co ví každý, kdo se o politiku trochu zajímá: Žádný. Tento subjekt do Evropského parlamentu kandidoval na společné kandidátní listině s hnutím SEN 21, a tato „skrytá koalice“ získala celkem 9 955 hlasů (0,33 % hlasů). Oproti tomu Stačilo! získalo dva europoslance. Podobně jsou na tom kraje. Stačilo! v krajských volbách mandáty obdrželo, Volt se voleb neúčastnil. Toliko k problematice prázdných politických schránek na naší domácí scéně.
Volt zcela zbytečně zaměstnal soudy v našich 14 krajích, aby se dozvěděl, co bylo předem zjevné: SPD ani Stačilo! zákon neporušují, a žádnými skrytými koalicemi nejsou (což je většinový nález soudů).
Nyní se tedy Volt obrací na Ústavní soud. Ten podle dané legislativy může rozhodovat až po volbách. Žádné ústavně zaručené právo Voltu totiž rozhodnutím soudu omezeno ani porušeno nebylo. Naopak, Volt má plné právo prokazovat svou neznalost, nekompetentnost a svůj fanatismus, stejně jako mu nikdo neupírá právo se totálně ztrapnit. Jen škoda, že tím zaneprázdnil řadu soudců, kteří by se mohli věnovat naléhavějším problémům.

Od vajec k berli

Andrej Babiš byl napaden kovovou berlí. To je již určitý posun od vrhání vajec, a to posun nikterak chvályhodný.
Existence opozice garantuje míru demokracie. Útoky na opozici jsou útoky na demokracii, a to nyní nechme stranou fakt, nakolik lze ANO nazývat opozicí. Jaroslav Faltýnek k útoku poznamenal: „Byl napaden berlí člověkem, který berle ani nepotřeboval, měl je tam cíleně jako zbraň. To jsme za naši kampaň nikdy nezažili. Osobní útok, brutální napadení.“

Dvojí mediální metr

Nechutným útokům čelí většina opozičních politiků, nejčastěji z SPD a Stačilo! Na sociálních sítích procházejí dokonce výhružky smrtí a nabádání k likvidaci, tedy, pokud jde o opoziční představitele. Nezapomínejme na schvalování atentátu na R. Fica či D. Trumpa. Toto vše je rakovinou naší společnosti. Je otázkou, zda ji lze vyléčit. V každém případě je ovšem zjevné, že s touto léčbou nelze otálet. Mediální bagatelizace této události je děsivá.
Kdo má trochu fantazie, asi tuší, jak by byl v médiích pranýřován útočník s berlí, pokud by jeho cílem byl vládní politik. To bychom se nedozvídali, že to holt muselo z něj, a že je to vlastně „slušný člověk“, co oběti popřál k narozeninám. Asi hodně modřin.

Tenka hranice

Kdyby byl obětí vládní politik, použilo by se to proti celé opozici jako šíření nenávisti. Takto jde patrně o šíření lásky a porozumění. S pachatelem by média neměla ani kapku soucitu, a líčila by ho v těch nejhorších barvách jako příkladného „dezoláta“. Současně by obvinila všechny jinak smýšlející občany, že jde o nebezpečné fanatiky.

Lež jako ospravedlnění lynče?

Útok na pana Babiše je rovněž bagatelizován konstatováním, že údajně vedl lživou kampaň. Co by se pak muselo dít kolem lží pana Rakušana ohledně šifrovaného mobilního telefonu, důvodů ke jmenování pana Mlejnka či ohledně zásahu policie na FF UK? Co v případě ministra Jurečky a jeho lži o jeho účasti na večírku v den střelby? A to ani nemluvme o Fialových slibech německých platů do čtyř let.
Současně si připomeňme jedni z nejhnusnějších lží na naší politické scéně – a za tu lze považovat Bartíkův výmysl o údajné rakovině Miloše Zemana, aby ho poškodil v prezidentských volbách.

Za svá práva…

Útočník na pana Babiše ovšem stojí na „správné straně“, a tak se sním dělají rozhovory, a řada rádoby „slušných“ mu fandí. Toto není demokratické klima. Toto je vhled do 30. let 20. století, zatím ještě v sametovo-hliníkové verzi. Otázkou je, na jakou verzi čekáme? V tomto kontextu je snad jasné, proč tolik profesor Drulák naléhá na potřebu změny režimu.
Vezměme toto vše v úvahu, a nevzdávejme se svého práva, jehož existencí bychom také za chvíli již nemuseli disponovat.

Následující básně jsou apelem proti lhostejnosti a válečné eskalaci, která vždy vede spolehlivě k jedinému: K totálnímu ničení…

Nic

Vždy když se úzkost blahem zatetelí,
temnota zve nás na svůj hodokvas.
Sedává jako včela na jeteli,
a i když vstane, ví, že sedne zas.

Vyvrtá důlek – a mok mozkomíšní,
zakalí cosi, co je uvnitř nás,
a co se břitvou nejostřejší pyšní.
Je to náš klid, jenž někdo hodlá krást.

Svět venku nám snad jiný nepřipadá,
změněn je na kost – vidíme jen stín,
že je tvář stejná? Ne, vždyť to jsou záda,
do vázy padá
závoj nevěstin.

Oči nás klamou, čich nám nenapoví,
ani sluch nemá pradávno co říct.
Naše chuť? Těžko popsat lze ji slovy:
Po hmatu jdeme. Co držíme?
Nic…

Stín a jeho vzkaz

Stín se ptá matek: Rodily jste těla,
jež anonymně leží na poli?
Bděly jste v nocích u potravy děla?
Že žádná z vás s tím již nic nenadělá?
Ne, když vás dopis z fronty zabolí.

Pak už je pozdě, když vojíni padnou,
pozdě, když hlínou syna zahrnou.
V tu chvíli volbu nemáte – již žádnou,
když milovaní zkamení a zchladnou,
stanou se tečkou – sotva patrnou.

Stanou se křížem – jenom jedním z mnoha,
generál na něj sotva vzpomene.
Rozkazy zněly – přikázání strohá,
však ani jedno netěšilo Boha:
A srdce matky? Bylo zlomené.

Jeden byl mrtvý, druhý invalida,
zlatem se kochal ten, kdo zavelel.
To jenom chudák ví, co je to bída,
zvlášť, když se touha mocichtivých přidá,
a statný dub hned vydá za plevel.

Tvrdíte, že snad není na vybranou?
Je – ale dříve, než jsou po smrti.
Váš hlas je třeba, než vám slzy kanou,
dřív, než zní sbohem místo na shledanou,
dřív, nežli temno váš jas pohltí.

Stín se ptá matek: Je vám to snad jedno,
že vám váš poklad lotři ukradnou?
Odsuďte prosím, setbu bezohlednou,
dřív, nežli v sklizni vaše tváře zblednou.
Válka je vždycky vraždou úkladnou.

Dokud je šance, spojte svoje hlasy,
ať je i hluší slyšet dovedou.
Vzbuřte se vždy, když lhostejnost meč tasí.
Když neřád chrochtá – pro čestné jsou basy.
Nechtějte, ať je válka koledou.

Když to má smysl, ozvěte se, hodně.
Snad temný mrak se potom rozplyne.
Zkuste to dříve, než šlapete po dně,
povstaňte za mír – v jednu chvíli shodně.
Zabraňte, prosím, zkáze zločinné…