Antiprůmyslová revoluce v Evropě pokračuje

Německý průmysl přišel podle agntury DPA jen za loňský rok o 100 000 pracovních míst a z toho jich bylo 45 000 v automotive. Bravo! Jen tak dál a můžeme se za chvíli inspirovat u Flinstounů.

Zde chci připomenout, že ono Německo je naším největším obchodním partnerem a když půjdou ke dnu oni, půjdeme taky. Za těch 30 let jsme se o tuhle závislost snažili co to šlo, přivázali jsme se průmyslovou pupeční šňůrou takovým způsobem, že až nás říše odřízne, bude to mazec. A ona nás v době krize odstřihne, přesně tak, jak se to s koloniemi dělá. Když všechno šlape, je drobků dost pro všechny, když to nešlape, odřezávají se z člunu vaky s pískem s názvem Česká republika, vlastní loď se potápí až na konec.

Sice se to svádí na Čínu, ale největším problémem Evropy není Čína ani případná americká cla, ale Evropa sama. Jsou to nedostupné a drahé energie, které jsme si zapříčinili sami uhlíkově neutrální posedlostí, je to nedostatek všech možných surovin, od kterých jsme se dobrovolně odstřihli, jsou to statisíce regulací, které nám znemožňují postavit v podstatě jakokoliv fabriku a každý šroubek zdražují takovou mírou, že za to Ind nebo Číňan vyrobí půl auta. Evropanům dochází peníze a vidina, že všechno dovezeme, začíná pokulhávat na tom, čím za to zaplatíme.

Podle nejnovějších předpokladů do konce tohoto roku zanikne v Německu dalších 70 000 pracovních míst, jen ten přísun atomových inženýrů pro ně nějak nekončí, tak ti inženýři končí se sociálními dávkami na úřadech, případně mačetami a noži v ulicích. I na ty dávky přestává být pomalu kde brát.

Německo se nachází v nejhlupší průmyslové krizi po válce, loni byl propad o 4,5 %. A jelikož nás vezme sebou, čekají nás neveselé časy. Tak alespoň nechme ty inženýry v jejich džunglích a horách, to ještě můžeme.