Tento článek byl původně příspěvkem, který do diskuse pod jiný článek vepsal Gerd. Zakladatel považuje text Gerdova příspěvku za natolik obsažný a trefný, že ho po dohodě s Gerdem převedl a zveřejnil jako samostatný text.
Nyní má slovo Gerd:
Úcta k velkým jménům či titulům má stejný základ lidské povahy. Proto situace v ČR z pohledu navrátivšího se exulanta vypadá jako veleuctivé naslouchání lidem s titulem, jsou umělci, celebrity. Mimochodem je to naprosto shodné v ČR i v USA, a jde o princip politické kampaně a reklamy.
Nejistí lidé hledají autoritu, ke které by se mohli uchýlit. Proto reklama do zblbnutí opakuje jméno firmy. Když potom dotyčný člověk najednou má provést volbu výrobku od dvou firem, kdy jedna je úplně neznámá a druhá známá, vybere si ve většině případů jméno známé. Prostě touží po jistotě v nejistých časech, a jméno, které již zná, mu dává pocit, že se z nejisté situace dostává do situace, kterou zná.
Většina lidí potřebuje manuál na přežití v dnešní komplikované situaci. Cítí, že ji sami nezvládnou, a tak se uchylují k autoritě, kterou znají. Čert, kterého známe, je méně děsivý.
Bude-li kandidovat třeba Miroslav Kalousek a proti němu někdo naprosto neznámý, tak přestože je Kalousek obecně vnímán jako politik, který nepracuje pro zájmy svých voličů, hodně lidí jej bude z nejistoty i tak volit.
Lidé podvědomě tíhnou ke známým situacím a mají strach z nejistoty. Vždy volí raději menší okamžitý zisk před možným budoucím větším prospěchem. A vždy volí raději větší možnou budoucí ztrátu s jistou mírou nejistoty, že ke ztrátě dojde, před menší jistou okamžitou ztrátou. Prostě v případě zisku lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A v případě ztráty doufají v nejlepší možné řešení, které ale většinou nenastane. Což je i podstata modliteb a v případě situace, kterou dotyční neznají či nezvládají, obracení se k vyšší autoritě.
U titulů i známých jmen lidé hledají jistotu. Dotyčný člověk musel prokázat nějaké kvality, skutečné v případě studentů, či domnělé v případě celebrit. Typicky ženské skupinové uvažování, kdy muž, který se líbí ostatním ženám, je rázem atraktivnější i pro ni samou. A proto si ověřují svůj názor s kamarádkami. Omlouvám se těm ženám, které takový klam prohlédly a jednají podle vlastního rozumu.
To je příčinou toho, proč lidé tolik tíhnou k titulům, postavením či známým jménům. Proto sportovci tolik vystupují v reklamách na zboží související s nimi, a proto krachují v oblastech, o kterých nic nevědí a jejich jméno zde nefunguje. Basketbalistovi z NBA asi budeme věřit, že ví hodně o botách. Živí se tím. Brankáři z NHL budeme věřit, že ví hodně o ledu a hokeji a všem s tím souvisejícím. Byl vybrán pečlivým výběrem a my si nemusíme lámat hlavu s jeho zkoumáním. Pak stačí jen pár chytrých vět pronesených směrem k novinářům, a voliči získají pocit, že brankář z NHL ví dost i o politice. A odtud je už jen krůček k získání voličské základny určité části populace.
Známá jména mohou fungovat jen v oblastech, které se nedají přesně měřit. Nebo jako doporučení v oblastech, ve které se cítíme nejistými.
Mysleme na to při volbě. Typickým příkladem je volba výrobku, například značkového či noname. Řídit se máme obsahem a technickými parametry.
Nejistého člověka snadno poznáme podle toho, jak moc tíhne ke značkám. Dobrým příkladem, jak jej poznat, je věta: „Nejsem přeci tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“ A tak je odsouzen k předraženému značkovému výrobku a my se divíme, jak je někdo ochotný za pouhé jméno známé osoby na triku zaplatit přemrštěnou cenu, když stejné triko bez nápisu stojí řádově méně.
Posedlost značkou a známými jmény stojí za úspěchem butiků a módních řetězců. A to i v případech, kdy se tak jen tváří, založí novou značku a napodobují stylem zavedené butiky.
Stejná posedlost stojí i za touhou zvýšit si vážnost ve vlastní skupině, když za Obamy velvyslanci dostávali funkci díky příspěvku do volební kampaně. Typickým příkladem byl Schapiro za ČR a Bellová v Maďarsku. Přispěli do Obamova volebního fondu a ve skutečnosti si tím koupili vyšší úroveň sociálního statutu v jejich skupině. Vždyť jak krásně zní, bývalý velvyslanec USA v ČR/Maďarsku, že? A nikdo už nezkoumá, že v jistou chvíli jen vytasili naditou prkenici! Už navždy se mohou chlubit tím, že byli velvyslanci!
Na minulé zásluhy pak navazují i očekávání budoucích schopností. Proto ČSSD umístila svou kádrovou rezervu na ministerstvo zemědělství. Samý nadějný politik, který má mít v životopisu nezpochybnitelný zářez – náměstek ministra. A tím má přilákat voliče. V kombinaci s ověnčením tituly.
Pokud někdo chce vypadat chytře, může si za své jméno připsat MBA. Nejde o akademický titul zajištěný zákonem, a je také zbytečné si jej kupovat placením pofiderního studia. Daleko levnější volbou je nakoupit pár knížek, opravdu je přečíst, aby dotyčný věděl, o čem to studium vlastně je. A potom si už stačí jen uvádět za jménem titul MBA, protože nejde o náhradu vysokoškolského studijního programu ve znění českých zákonů, a tak si jej za jméno může napsat kdokoliv.
Přesto MBA na lidi působí. MBA, MSc, LL.M. Pokud chcete být hodně odrzlý, stačí si psát za jméno titul master of business co-operation, MBC*). Neexistuje! Ale hezky to zní, že?
A to je podstatou působení známého jména.
*) Dodatečně opraveno: titul MBC existuje, je to Master of Business Communication. Tak využijme jiné třetí písmeno. Podstatná jsou první dvě, která musí být MB. Volme tedy jiný příklad: MBT, Master of Business Truck – vládce obchodního kamionu.
Tohle téma se mně líbilo už jako diskuzní příspěvek.
Ta úcta ke jménům a titulům má své racionální jádro – něco dokázali jako vědci, umělci, sportovci, ale neplatí to vždy. Někdy známost osobnosti či ověnčení tituly má spíše negativní efekt.
Je tady někde nick, který by zněl např. prof.Dr.Ing. Homer? Ale kdepak, všichni jsem rádi v soukromí – a jsme tady proto, že valná většina je podobného světonázoru. Přitom podle slohu a věcné kvality mnoha příspěvků se dá soudit, že mezi námi je řada lidí (osobností) ověnčených tituly i lidí, kteří je sice nemají, ale v životě něco dokázali.
A protože jsme (či si říkáme) alternativa, jsme tu i proto, že nemáme rádi, když nám je něco podsouváno. I proto vyzněly spíše kontraproduktivně propagační články Vidláka na Kláru, advokáta Reichla či sociologa Hampla. Kdyby se tady Klára Samková zařadila jako Klára, mohla tady své názory vykládat bez nebezpečí, že se na ni budou dívat jako na prominenta. Ze strany Vidláka to byly polibky smrti a to bez ohledu na to, že si Vidláka vážím, svůj názor na lidi si vytvářím jinak.
Myslím, že už jsem někde odpovídal Zakladateli, že pro mne je Reichl jen další Okamura. To podstatné pro mne dnes nejsou ceny, plyn atd., ale jasné pojmenování toho, že za dnešní bordel a Putinovu nevyprovokovanou agresivní válku mohou Američané, kteří prostřednictím NATO (tzn. i nás) a Ukrajiny dovedli svět do stavu v jakém je. Já se opravdu bojím jaderné války a nikde nevidím někoho, kdo by jasně pojmenoval příčinu a snažil se odstavit Američany od válu.
Takže ne jméno, tituly či minulé zásluhy, stačil by mně někdo jako Mistr Jan Hus, který by se nenechal upálit.
Tak ono to je i o době, což Gerd nezohlednil, ber, že to 89 mělo VŠ tak 5 procent lidí, většina to dostala, že se fakt učila a něco musela umět, praxe probíhala, že jsi byl 5 let přicmrdávač v zácviku, ale po 10 letech, protože se neměnilo zaměstnání jako nové bot jsi byl na dnešní dobu kapacita (tehdy dle gaussovky od podprůměru na úrovni dobrého maturanta až někdo kdo šlapal na pat profesorům) a to nemluvím o době první republiky nebo CaK.
Ale dneska? skoro polovina má nějaký titul, ale Gaussovo rozložení se nezměnilo. Tedy za mě, až dnešní dobou se devalvovalo až k smíchu chování „on má titul, bude chytrej“.
„Je tady někde nick, který by zněl např. prof.Dr.Ing. Homer?“
Možná se budete divit, ale byl. A vyfičel jak namydlený blesk, ještě tady někde na webu najdete i stopy…
úcta ke jménům a titulům – jsme jak cvičené opičky. Jméno volby se nám stalo svatým grálem, který má něco zázračně změnit jen vhozením papírku do bedny. Naši lenost změnit bez zastupování a tak ctíme jméno volby….
@ „Nejsem přeci tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“@
su pripady ked to plati a ked nie – dovolim si teda umiernene nesuhlasit
je ale fakt ze cena nemusi byt urcujuca a su dolezitejsie kriteria – a ze za znacku sa (zbytocne) plati
vedel by som ilustrovat na konkretnych pripadoch
@ „Nejsem přeci tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“@
Ano, dříve to platilo. Ale dnes opravdu nevíte, zda kupujete něco kvalitního a nebo předražený levný výrobek v hezkém obalu.
Klausová si podporou Zemana na hrad vysloužila odměnu – velvyslaneckou trafiku na Slovensku. Co s tím? Nevolit prezidenty, kteří takové trafiky z eráru rozdávají. Kdo je volí, volí také tento systém.
Natolik k ní chovali úctu, že ji vzali do dozorčí rady ČEZU,….? Komu ku prospěchu?
Do určitě míry to platí i u zbraní. Vyplatí se koupit dražší kvalitní drony a houfnice, lépe méně kvalitních než dvakrát více šuntů, ale už u stíhaček se nevyplatí kupovat předražené.
Tak ono by se vyplatilo F-35, ale pro Německo apod. co má kapacitu lidskou a průmyslovou vést útočnou válku déle jak 1 den.
Velvyslanci USA? Demokrati i republikáni do méně důležitých zemí jmenují často lidi za odměnu, když přispěli na volební kampaň a když to byli kamarádi politiků. Profesionální diplomati jsou jmenováni do zemí, kteér jsou považovány za důležité pro americké zájmy. Kam patří ČR je jasné…Je to v USA kritizováno, ale nejde ten zvyk vymýtit, když se ho drží obě strany. Je to vlastně takový malý tunel na státu, kdy bohatý sponzor dá peníze straně a strana ho odmění ze státního rozpočtu platem a požitky velvyslance. Pro bohatého sponzora není plat velvyslance tak zajímavý, ale jde mu asi spíš o prestiž, že se potom může představovat jako bývalý velvyslanec. Multimilionář je podnikatel, investor, bojovník za klima, filantrop, zakladatel think tanků zabývajících se politikou, přítel politiků a když už neví, co dál se životem, řekne si, že chce být i velvyslanec. Koupí si to. Taková obdoba svatokupectví z pozdního středověku, kdy si i nevysvěcení laici kupovali prebendu a obročí.
Však teď budeme mít nového velvyslance USA, co je taky jmenován peněženkou. Investor!
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-velvyslancem-usa-v-praze-ma-byt-investor-bijan-sabet-210832
Ano. Je jasný, že ČR není považovaná za důležitý stát vhodný pro zkušeného diplomata. Schapiro býval kamarád Obamy než odjel do ČR, aby školil naše státní zástupce proti korupci. Schapiro ze všech velvyslanců porušoval zvyklosti nejvíc, kdy zasahoval do oblastí, kde neměl, co dělat.
děkuji za samostatné „vytažení“, měla jsem z toho zcela stejný pocit a daný komentář jsem si vykopírovala… Musím říci, že číst zdejší diskuse je velké obohacení, když přežiju ty plivance na mě….
Děkuji za chválu.
Ááále, paní Kláro, pár nicků, co jedou stále dokola stejnou písničku, to vás přece nerozhází! 🙂
Je to únavný…
to chce klid, ono se to usadí. I když se trochu divím, protože tady obvykle je zvykem pátrat víc po příčinách, než po důsledcících, prostě hrabat se v těch počátcích a až pak řešít co se dá dělat dál.
Ale uznávám, že bohužel obecně platí „hlas presstitutů je hlasem božím“. A někdy chvíli trvá než si to lidi přeberou.
Taky se divím těm šťouchům.
Je to ale praktický příklad tématu tohoto článku. Vaším proviněním je nejen titul, ale i to, že jste známá.
To z vás dělá konkrétno, které vám závidím. Po mně tu ani pes neštěkne, natožpak aby mě kousl.
Takže: psi štěkají, karavana jde dál.
Dolních deset tisíc tohoto blogu 🙂